EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Reklamace po novele spotřebitelského práva.*
Vady u prodávané věci a způsob jejich řešení z pohledu judikatury.*
Jak má objednatel postupovat, odmítá-li od zhotovitele převzít nedokončené či vadné dílo?*
Reklamace po novele spotřebitelského práva.
O rozsáhlé novele spotřebitelského práva, která nabyla účinnosti 6. ledna tohoto roku, jsme již informovali. Dnes se blíže podíváme na změny, které novela přinesla do reklamačního řízení a některých souvisejících oblastí, které jsou rovněž předmětem častých kontrol ze strany České obchodní inspekce.
Novela občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele poskytuje v B2C smluvním vztahu spotřebiteli větší ochranu a celkově lepší postavení, než tomu bylo doposud. U smluv uzavřených po účinnosti novely by měli podnikatelé zbystřit a zvážit, jestli jejich interní procesy, ale i používaná dokumentace odpovídají novým, relativně přísnějším požadavkům.
Současně se v naší praxi stále setkáváme s tím, že podnikatelé při vyřizování (spotřebitelských) reklamací nerozlišují mezi záručním režimem a režimem práv z vadného plnění. Čím se odlišují?
Na rozdíl od režimu práv z vadného plnění, který je upraven přímo v zákoně, a od kterého se podnikatel nesmí odchýlit v neprospěch spotřebitele, poskytnutí či neposkytnutí záruky je na výlučném uvážení výrobce/prodávajícího (tzv. poskytovateli záruky). Zákazníkovi nárok na poskytnutí záruky nenáleží přímo ze zákona a jeho poskytnutí podnikatelem je tedy dobrovolné. Těmto rozdílům by měl odpovídat také celkový přístup každého podnikatele, aby nedocházelo k překračování mantinelů vymezených právními předpisy.
Jak je to se samotnými vadami?
Zákon nově obsahuje vyčerpávající definici stavu bezvadnosti zboží. Zboží musí vedle vlastností, jako je jakost, funkčnost, kompatibilita či bezpečnost, mít také dostatečnou životnost. Tu lze chápat jako náchylnost k opotřebení způsobenému obvyklým užíváním věci. Za dostatečnou životnost považujeme dobu, po kterou si zboží dokáže udržet své původní vlastnosti. Dle druhu zboží se tato doba bude samozřejmě lišit. Pokud zboží nebude bezvadné, je zákazník v režimu práv z vadného plnění oprávněn v reklamačním řízení vytknout vadu. Musí se však jednat o takovou vadu, která u zboží existovala už v okamžiku převzetí zboží kupujícím (přestože by se projevila později během dvou let od převzetí).
U záručního režimu je nastavení diametrálně odlišné a v zásadě záleží pouze na tom, jaká práva v záručním prohlášení (záručním listu) podnikatel zákazníkovi dobrovolně stanoví a jaké podmínky pro vytknutí vad krytých zárukou vymezí. Podstatné v každém případě je, že záruka musí pro kupujícího být výhodnější, než samotný režim práv z vadného plnění – pokud by podnikatel v záručním prohlášení zákazníkovi pouze přepsal práva, která zákazníkovi plynou přímo ze zákona, jednalo by se dokonce o nekalou obchodní praktiku, za kterou si podnikatel může vysloužit pokutu až do výše 5.000.000 Kč.
Kdo a jak vady v reklamačním řízení prokazuje?
V režimu práv z vadného plnění nově platí domněnka, že pokud se vada projevila do 12 měsíců od převzetí zboží spotřebitelem, předpokládá se, že věc byla vadná již v době převzetí (i kdyby to nebyla pravda). Před novelou byla tato doba poloviční (pouze 6 měsíců). S uvedenou domněnkou je spojen tzv. přechod důkazního břemene. Prvních 12 měsíců je to podnikatel, kdo musí být schopen prokázat, že vada při převzetí neexistovala. Poté se pomyslná karta obrací, a v následujících 12 měsících musí naopak existenci vady prokázat spotřebitel. A zde se opět nabízí příležitost, jak optimalizovat interní procesy podnikatele, který by po uplynutí 12 měsíců měl od spotřebitele požadovat prokázání, že je jeho nárok skutečně oprávněný.
Vzhledem k charakteru záručního režimu, jako dobrovolného závazku podnikatele, se bude u vad krytých zárukou vše odvíjet od obsahu záručního prohlášení. Z podstaty věci to však v záruční době bude podnikatel, kdo bude případně muset prokazovat, že vada zárukou kryta není.
Jak nová regulace dále ovlivnila reklamační proces?
Reklamační proces doznal dílčích změn a zákazník nyní může uplatňovat zákonné nároky z vad zboží v zásadě ve dvou fázích. V první fázi může zákazník požadovat opravu věci nebo dodání věci nové, přičemž volba mezi těmito dvěma variantami zůstává přímo na něm. Podnikatel je povinen zákazníkovi vyhovět, pokud není zvolený způsob odstranění vady nemožný nebo nepřiměřeně nákladný. V případě, že podnikatel z těchto důvodů odmítne vadu odstranit, přesouvá se reklamační proces automaticky do druhé fáze, ve které lze požadovat slevu z kupní ceny nebo, při splnění konkrétních podmínek, i odstoupit od kupní smlouvy. Poslední dvě možnosti (tj. slevu a odstoupení od smlouvy) může zákazník využít, také pokud se vada projeví opakovaně či je vada podstatným porušením smlouvy (tj. takovým porušením, že kdyby o něm zákazník věděl předem, smlouvu by neuzavřel).
S reklamačním řízením, i když se to nemusí na první pohled zdát, úzce souvisí také povinnost podnikatele poskytnout zákazníkovi návod k obsluze (neposkytnutí návodu je již samo o sobě vadou věci). Nově platí, že zákazník by měl dostat návod na tzv. trvalém nosiči – tím může být vedle papíru i flash disk nebo elektronická pošta. Podnikatel si tedy může vybrat, jaký trvalý nosič použije, aby se například vyhnul tisku papírových návodů. Pokud o to zákazník požádá, bude mít nicméně nárok na to, aby mu podnikatel poskytl návod v listinné podobě, tedy standardní papírovou cestou.
Co tedy může podnikatel dělat, aby byl na nástrahy spotřebitelského práva připraven?
Základem je příprava kvalitní smluvní dokumentace se spotřebiteli, zejména formulace přehledného reklamačního řádu, a zajištění praktického právního školení pro pracovníky reklamačního oddělení. V naší kanceláři se těmto záležitostem aktivně věnujeme a klientům jsme schopni poskytnout individuální řešení uzpůsobené na míru jejich potřebám, které zohledňuje veškerá specifika jejich podnikání.
JUDr. Lukáš Jakoubek,
advokát
Mgr. Ondřej Haška,
koncipient
HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
Florentinum, recepce A
Na Florenci 2116/15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 255 000 111
Fax: +420 255 000 110
e-mail: office@havelpartners.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Lukáš Jakoubek, Mgr. Ondřej Haška (HAVEL & PARTNERS)
10. 7. 2023
Vady u prodávané věci a způsob jejich řešení z pohledu judikatury.
Vady věci jsou pojmem, který je neodmyslitelně spjat s prodejem a nákupem věcí. Jak však má samotný prodej movité věci co do vyvarování se nebezpečným ujednáním a úskalím o vadách vypadat? Jak na tuto problematiku nahlíží soudní judikatura? Řešit takovou problematiku až následně po prodeji věci a „spoléhat se pouze na zákon“ nemusí být totiž v takovém případě tím nejšťastnějším řešením. Daleko větší důraz by proto měl být kladen na předcházení takovýmto sporným momentům. Tento článek má tak za cíl poukázat jak na soudní praxi v jednotlivých sporných momentech týkajících se vad u prodávané věci, tak zároveň zdůraznit náležitý proces, který se s uzavíráním kupní smlouvy a následnými spory ohledně vad u prodávaných věcí pojí.
Samotný proces, který je spojen s vadami u prodávané věci a následného uplatňování práv z vadného plnění začíná již před samotným uzavřením kupní smlouvy, dalo by se říci v období, kdy o uzavírání kupní smlouvy nelze ani hovořit. Prodávající má totiž v takové chvíli povinnost kupujícího seznámit se všemi vadami týkajícími se prodávané věci. V této souvislosti je prodávající ještě před uzavřením kupní smlouvy povinen v rámci ujednávání o kupní smlouvě kupujícího upozornit na všechny vady prodávané věci, o kterých prodávající ví. Vadou věci se totiž ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jako „občanský zákoník“) rozumí jakákoli odchylka v množství, jakosti a provedení věci.
Podoba samotného upozornění však není právní úpravou nijak více konkretizována. Dané sdělení tak může být zcela v odlišné formě, než byla forma kupní smlouvy. Pro pohodlnost obou smluvních stran a větší právní jistotu se však většinou upřednostňuje stejné vyhotovení, jako je u kupní smlouvy. Občanský zákoník totiž v tomto případě cílí čistě na převedení informací, o kterých prodávající ve spojitosti s prodávanou movitou věcí s náležitou péčí vědět měl či mohl.
Na druhou stranu však nelze brát dané ustanovení přepjatě doktrinálně, poněvadž by to znamenalo bezbřehou odpovědnost prodávajícího za jakoukoli vadu, která by se na prodávané věci následně objevila. Navíc také některé domnělé faktické vady na prodávané věci nemusí být vadami v právním slova smyslu. Nejvyšší soud ČR totiž ve svém rozhodnutí ze dne 07. 01. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008 konstatoval, že výlučnou otázkou práva je, zda zjištěné vady prodávané věci brání jejímu řádnému užívání či nikoliv.
Zároveň je nutné hledět na účel, kterému prodávaná věc slouží. Stěžejním meritem takovýchto ustanovení tedy je, sdělit kupujícímu ze strany prodávajícího veškeré vady prodávané věci, kterých si prodávající byl, nebo alespoň mohl být (s přihlédnutím k dané vadě) v době prodeje vědom.
Dále samotné upozornění na možnost poškození nijak neomezuje následné budoucí nároky kupujícího uplatňované z vadného plnění.[1] Z kupní smlouvy dále musí být zřejmé, v jakém množství, jakosti a provedení bude v budoucnu prodávaná věc dodána či předána. Pokud by některá z uvedených náležitostí neodpovídala faktickým informacím o prodávané věci, byla neúplná či například zcela chyběla, vznikalo by kupujícímu v souladu s § 2100 občanského zákoníku právo z vadného plnění. Takovéto právo vznikne i ve chvíli, pokud by se v dokladech spojených s užíváním věci vyskytovaly vady. S tím je spojena taktéž povinnost řádně předat veškeré doklady potřebné k prodávané věci, která vyplývá přímo ze samotné smlouvy do zániku závazku. Pokud by nezbytné doklady předány nebyly, jednalo by se o vadu v dokladech k prodávané věci.[2]
V případě, že se na věci objeví vady, je kupující povinen bezodkladně informovat prodávajícího o vadném plnění. Tímto vznikne kupujícímu právo z vadného plnění, na které se však nevztahuje několik výjimek. Výjimku z informačního pravidla tvoří například smluvní ujednání, která si mezi sebou kupující s prodávajícím sjednají zcela samostatně v rámci kupní smlouvy. Dále také od zákonných ustanovení ohledně informovanosti kupujícího je možné se odchýlit ujednáním, které může určovat i časově delší interval pro ohlášení zjištěných vad. Navíc takováto lhůta nemusí být v žádném případě navázána na dobu uplynulou od okamžiku, kdy mělo dojít k samotné prohlídce prodávané věci, v rámci které byly vady zjištěny.[3]
Jednou z nich je případ, kdy prodávající prokáže, že dopředu kupujícího upozornil na možnou vadu prodávané věci, přičemž kupující přesto kupovanou movitou věc užívá způsobem, který je zmíněnou vadou ztížen či zcela znemožněn. Alternativou tohoto je, že prodávající o dané vadě nevěděl, a ani při vynaložení dostatečné péče tuto vadu zjistit nemohl. Další výjimkou práva z vadného plnění je tzv. zjevná vada, což je vada, která byla kupujícím při vynaložení obvyklé pozornosti zcela rozpoznatelná. Nestačí však pouhá skutečnost, že daná vada musí být kupujícímu zřejmá a očividná již ze samotného prohlédnutí prodávané věci. Pokud se jedná o vadu, kterou lze rozpoznat pouze s odbornými znalostmi, nelze přihlížet k tomu, že je s ní kupující, jakožto laik, srozuměn.[4]
S poslední zmiňovanou výjimkou souvisí také institut tzv. prohlídky prodávané věci, což je jeden z možných způsobů ochrany kupujícího proti potenciálnímu nepoctivému jednání kupujícího. Prohlídkou věci totiž kupující zjišťuje podrobně stav prodávané věci, aby případně dokázal včas odhalit vadné plnění ze strany prodávajícího. Prohlídka by tedy měla proběhnout co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci, kdy účelem prohlídky je podrobně se přesvědčit o vlastnostech a množství konkrétní převáděné věci. Věc tak musí být vždy kontrolována jako celek, nikoliv pouze její jednotlivé kusy.
Pokud je tak vada kupujícím zjištěna, je nutné zhodnotit, zda se jedná o vadné plnění, kterým se podstatným způsobem kupní smlouva porušuje či nikoliv. Pro samotné určení, zda se jedná o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy není rozhodujícím kritériem otázka možnosti odstranit konkrétní vadu. Občanský zákoník v § 2002 uvádí, že o podstatné porušení smlouvy se jedná ve chvíli, kdy strana prodávající již při uzavírání dané smlouvy věděla nebo musela vědět, že by kupující danou smlouvu neuzavřel, pokud by o dané vadě věděl či ji mohl předvídat. O to více, pokud je kupující prodávajícím soustavně ujišťován o určitých funkčních vlastnostech prodávané věci, přičemž se tato ujišťování prokáží jako nepravdivá.[5]
V odlišných případech občanský zákoník konstatuje, že se o podstatné porušení kupní smlouvy nejedná. Proto nesmí být podstata vady vykládána příliš extenzivně (kupříkladu nedostatek řádné údržby[6]), na druhou stranu však ani příliš úzce (například pokud by se hodnotila podstatnost vady, čistě co do poměru zachování hodnoty vadné věci).
Jak lze spatřit na tomto článku, samotný proces uzavírání kupní smlouvy, co do kontextu vady prodávané věci, je procesem komplikovaným s různými úskalími. Velké většině sporů či pochybností o právu na uplatnění vadného plnění je nicméně možné předejít již ve chvíli, kdy se kupní smlouva uzavírá. Smluvní strany jsou si rovnocenné a jsou tak zcela oprávněny si do kupní smlouvy zanést veškerá ustanovení týkající se vad prodávané věci a následného vadného plnění.
Současně lze také vedle vad a vadného plnění moderovat kupní smlouvou i co do práv, která z vadného plnění vyplývají a která budou uplatňována, resp. se mezi smluvními stranami sjedná postup, jak se bude v případě uplatňování vadného plnění postupovat. Proto je nutné dbát zvýšené pozornosti při nákupu či prodeji movité věci a nespoléhat se pouze na zákonná ustanovení, nýbrž se také zaměřit na možnost předcházení komplikovaným sporům a již v rámci kupní smlouvy si přesně stanovit pomyslné „mantinely“, ve kterých se hodlají obě smluvní strany pohybovat.
Mgr. et Mgr. Ondřej Mrázek,
právník
Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.
Pardubice – Dražkovice 181
533 33 Pardubice – Dražkovice
Truhlářská 1108/3
110 00 Praha 1
Tel.: +420 466 310 691
e-mail: advokati@advokatijelinek.cz
[1] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 19 Co 300/2019
[2] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 02. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1297/2021
[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 09. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2240/2019
[4] Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 04. 2022, sp. zn. 23 Co 41/2022
[5] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 07. 2008, sp. zn. 33 Odo 770/2006
[6] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2018, ze dne 21 Co 199/2018
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. et Mgr. Ondřej Mrázek (JELÍNEK & Partneři) 18.10.2023
Jak má objednatel postupovat, odmítá-li od zhotovitele převzít nedokončené či vadné dílo?
Před převzetím díla objednatel zjišťuje, že zhotovitelem prováděné dílo není způsobilé sloužit svému účelu, nebo k tomu sice způsobilé je, ale vykazuje vady. Objednatel z těchto důvodů odmítne dílo převzít, ztratí ve zhotovitele důvěru a nechce, aby zhotovitel dílo nadále prováděl; trvá jenom na tom, aby zhotovitel výsledky své práce odstranil. K tomu zhotovitele třeba i opakovaně vyzve, ten však na jeho urgence nereaguje. Jak má objednatel v takové situaci postupovat? Odpovědí na tuto otázku se zabývá následující článek. Ještě předtím však svou pozornost upírá k odlišení díla, které není způsobilé sloužit svému účelu a díla, které před převzetím vykazuje vady. Z hlediska postupu objednatele totiž může uvedené odlišení sehrát významnou roli.
Dílo, které není způsobilé sloužit svému účelu
Podle § 2605 odst. 1 věty první občanského zákoníku platí, že je dílo dokončeno, jestliže zhotovitel předvede jeho způsobilost sloužit svému účelu. Účel díla může vyplývat ze smlouvy; nevyplývá-li z ní však, mělo by dílo být způsobilé sloužit účelu obvyklému.[1] Jestliže tedy zhotovitel nepředvede, že je dílo způsobilé sloužit účelu vyplývajícímu ze smlouvy, případně účelu obvyklému, nelze jej považovat za dokončené. Jak si takové „nezpůsobilé“, a proto nedokončené dílo představit v praxi?
Řekněme, že objednatel nabízí zážitkové lety horkovzdušnými balóny. Protože se mu v podnikání daří, rozhodne se rozšířit svou flotilu. S vybraným zhotovitelem si ujedná, aby pro něj jeden horkovzdušný balón vyrobil.[2] Po několika týdnech zhotovitel objednatele pozve ke zkušebnímu letu. Obal balónu se zhruba po 20 minutách naplní, členové posádky nastoupí do koše a pilot zatopí hořákem. Ani po další hodině snažení však horkovzdušný balón nevzlétne. Takovýto horkovzdušný balón je dozajista „nezpůsobilým“, a tedy nedokončeným dílem, neboť obvyklým účelem horkovzdušného balónu je vznést se a létat s posádkou.
Rovněž tak dílo „stavební“ podle § 2623 a násl. občanského zákoníku může být dílem „nezpůsobilým“. Uvažme například, že zhotovitel pro objednatele instaluje teplovodní podlahové vytápění. Aby zhotovitel objednateli předvedl, že teplovodní podlahové vytápění funguje, spustí tepelné čerpadlo, na které je teplovodní podlahové vytápění napojeno. Společně s objednatelem pak čekají, až se nášlapná vrstva vyhřeje na příjemných 24 °C. Ani po celodenním čekání však podlaha nevytápí a tento problém přetrvává i v následujících dnech. Teplovodní podlahové vytápění, které nevytápí, je z povahy věci „nezpůsobilým“, a proto nedokončeným „stavebním“ dílem.[3]
Dílo, které před převzetím vykazuje vady
Od nedokončeného díla je třeba odlišit dílo, u kterého je předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, avšak před převzetím vykazuje vady,[4] tj. nemá ve smlouvě ujednané vlastnosti,[5] případně vlastnosti obvyklé.[6] Jak takové, nikoli řádně dokončené dílo, může vypadat?
Objednatel se chystá otevřít hotel. K zahájení provozu je vše připraveno, zbývá jen vybavit hotelovou restauraci designovými stoly a židlemi na míru. Již před několika měsíci objednatel sdělil své představy zhotoviteli, který souhlasil s tím, že stoly a židle dodá do konce příštího měsíce.[7] Zhotovitel ujednaný termín dodrží, pročež začne stoly a židle v hotelové restauraci vyjímat z obalu. Jakkoli by je hoteloví zákazníci mohli při svém stravování bez problému užívat, objednatel zjišťuje, že materiál, z něhož jsou vyrobeny, je na vícero místech popraskaný. Přestože by stoly a židle svému účelu posloužily, vykazují určité nedostatky. Ačkoli se jedná o dílo dokončené, nejedná se o dílo dokončené řádně.
Vady před převzetím může samozřejmě vykazovat i dílo „stavební“. Představme si, že si objednatel se zhotovitelem ujednal montáž měděných okapů a svodů. Zhotovitel s montáží začal a o týden později objednatele vyzval, aby si dílo prohlédl. Objednatel se na staveniště dostavil a zjistil, že ač jsou okapy a svody zhotoveny poctivě, tedy že vodu ze střechy odvedou, nejde o okapy a svody měděné, ale plastové. Takovéto plastové okapy a svody sice svému účelu sloužit budou, ale nejsou vyrobeny z mědi, tj. z materiálu, který si objednatel ve smlouvě vymínil. I v tomto případě jde o dokončené dílo, které však před převzetím vykazuje vady.
Je objednatel oprávněn odmítnout převzít dílo, které není způsobilé sloužit svému účelu?
Zdá se, že východisko pro odpověď na tuto otázku je skryto v § 2604 občanského zákoníku, podle něhož je dílo provedeno, jestliže je dokončeno a zároveň předáno. Podle § 2605 odst. 1 věta první občanského zákoníku je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Není-li tedy dílo dokončeno, resp. není-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, k provedení díla nedošlo. Jak ovšem vyplývá z § 2586 odst. 1 občanského zákoníku, provedení díla je základní smluvní povinností zhotovitele. Jestliže zhotovitel tuto základní smluvní povinnost nesplnil, není možné po objednateli chtít, aby splnil svou povinnost dílo převzít.[8] Tento závěr ostatně podporuje sama textace § 2605 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, podle níž objednatel převezme dokončené [sic!] dílo, a to s výhradami, nebo bez výhrad.
Lze proto odpovědět, že objednatel je oprávněn odmítnout převzít dílo, které není způsobilé sloužit svému účelu. Využijeme-li náš příklad s nelétajícím horkovzdušným balónem, objednatel je oprávněn odmítnout balón převzít. Stejné právo přísluší objednateli teplovodního vytápění, které nevytápí.
Je objednatel oprávněn odmítnout převzít dokončené dílo, které před převzetím vykazuje vady?
Při odpovědi na tuto otázku je třeba rozlišit „běžné“ dílo od již zmiňovaného díla „stavebního“.
Je-li řeč o „běžném“ díle, nepanuje shoda na tom, zda objednatel musí vadné dílo převzít, nebo zdali tak učinit jen může.[9] Shodně jako O. Kubát či I. Štenglová jsme toho názoru, že objednatel má právo převzít dokončené dílo, které před převzetím vykazuje vady, avšak není k tomu povinen.[10] Proč tak soudíme?
Povinnost objednatele převzít vadně dokončené dílo je doktrínou dovozována z imperativní formulace § 2605 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, dle něhož „[o]bjednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.“[11] Vztahuje se však předmětný imperativ k převzetí díla? Zřejmě nikoli. Zákon zde objednateli přikazuje jenom tolik, aby pro případ, že (vadně) dokončené dílo převezme, učinil tak s výhradami, nebo bez výhrad. Na to pak zřetelně navazuje § 2605 odst. 2 občanského zákoníku, dle něhož převzal-li objednatel (vadně) dokončené dílo bez výhrad, ačkoli mohl výhrady učinit, nejsou jeho práva z vadného plnění zachována, namítne-li zhotovitel objednatelovu nečinnost.[12]
Argumentovat lze ovšem dále. Jak totiž vyplývá z § 1910 občanského zákoníku, věřitel nemůže být nucen přijmout něco jiného, než co přísluší k jeho pohledávce. Výjimkou z tohoto obecného pravidla je mj. § 2628 občanského zákoníku normující, že objednatel nemá právo odmítnout převzetí „stavebního“ díla pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Tato výjimka nepochybně reaguje na skutečnost, že u „stavebního“ díla, coby díla zpravidla většího rozsahu, vzrůstá pravděpodobnost výskytu nedostatků, které jsou ve vztahu k celku bezvýznamné.[13] Jaké ratio by ale dávalo pravidlo ukládající objednateli povinnost převzít „běžné“ dílo, které před převzetím vykazuje nikoli jen ojedinělé a drobné vady? Patrně vůbec žádné. Takovéto pravidlo by nemělo dobrého smyslu ani z pohledu ekonomické analýzy práva; objednatel by byl totiž nucen vadné dílo převzít, a až poté uplatňovat práva z vadného plnění. To s sebou samozřejmě přináší transakční náklady, které nejsou žádoucí.[14]
Systematický a teleologický výklad § 2605 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku tudíž svědčí o tom, že interpretované ustanovení, na rozdíl od § 2628 občanského zákoníku, nikterak neprolamuje § 1910 občanského zákoníku. Tedy skutečně platí, že objednatel „běžného“ díla jej není povinen převzít, jestliže takové dílo neodpovídá jeho pohledávce na bezvadné provedení díla.
V případě „stavebního“ díla lze s jistotou říci, že objednatel nemusí převzít dílo, které vykazuje jiné vady, než ojedinělé a drobné (srov. již citovaný § 2628). Za ojedinělé drobné vady by bylo možné považovat např. několik škrábanců na povrchu podlahy vzniklých při její instalaci nebo několik omyvatelných skvrn od zaschlé malty na měděných okapech.
Shrneme-li výše uvedené, v případě „běžného“ díla je objednatel oprávněn odmítnout převzít dílo, které před převzetím vykazuje vady. Pro „stavební“ dílo pak platí, že jej objednatel není povinen převzít, jestliže před převzetím vykazuje jiné vady, než drobné a ojedinělé. Vzhledem k doktrinálním rozporům, jakož i absentující judikatuře Nejvyššího soudu, lze objednatelům „běžného“ díla doporučit, aby ve smlouvě výslovně uvedli, že nejsou povinni převzít dílo, které vykazuje jakékoli vady.
Může objednatel odstoupit od smlouvy? Z jakého důvodu a v jaké lhůtě?
Uvažujme, že ani objednatelé, kteří snili o horkovzdušném balónu a teplovodním podlahovém vytápění, ani objednatelé, kteří chtěli bezvadný nábytek a měděný okapový systém, zhotovitelem prováděné dílo nepřevzali. Jak mají postupovat dále, jestliže již svým zhotovitelům nedůvěřují, event. jim důvěřují, ale po zhotovitelích se „slehla zem“?
Všem objednatelům se nabízí, aby od smlouvy odstoupili. Obecným zákonným důvodem pro odstoupení od smlouvy je tzv. podstatné porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. K podstatnému porušení smluvní povinnosti dochází, jestliže „straně porušující smlouvu by muselo být již při uzavírání smlouvy zřejmé, že za těchto podmínek by smluvní partner o smlouvu neměl vůbec zájem, pokud by takové porušení očekával.“[15]
Jestliže by objednatelé při uzavření smlouvy věděli, že horkovzdušný balón nebude létat a teplovodní podlahové vytápění nebude topit, že hotelové stoly a židle budou popraskané, nebo že namísto měděného okapového sytému obdrží okapový systém plastový, smlouvu by s tím kterým zhotovitelem neuzavřeli, čehož si zhotovitelé museli být při uzavírání smlouvy vědomi. Lze tedy mít za to, že důvod pro odstoupení od smlouvy podle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku bude dán. Řečeným však rozhodně není míněno, že by měl takový závěr platit vždy; případ od případu totiž může objednatel považovat porušení smlouvy zhotovitelem za méně podstatné (typicky by tomu tak mohlo být u popraskaných stolů a židlí).
Kromě tohoto důvodu odstoupení od smlouvy lze zvážit i odstoupení podle § 1977 občanského zákoníku. Ten stanoví, že smluvní strana může od smlouvy odstoupit, jestliže druhá strana porušila prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem. V případě nelétajícího horkovzdušného balónu a nefunkčního teplovodního podlahového vytápění jsou zhotovitelé v prodlení s provedením (resp. dokončením) díla, tedy se svou základní smluvní povinností. V takovém případě nebude sporu o tom, že se jedná o prodlení porušující smlouvu podstatným způsobem, pro nějž mohou objednatelé od smlouvy odstoupit. U popraskaných stolů a židlí, jakož i plastových okapů a svodů, jsou zhotovitelé v prodlení s předáním bezvadného díla, přičemž se jedná o vady, které se zásadním způsobem odchylují od požadavků objednatele. I v tomto případě může být dán důvod pro odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení, avšak vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Jistotu by tedy objednateli přinesla až výslovná smluvní úprava.
Soudíme naopak, že objednatel nemůže od smlouvy odstoupit z důvodu vadného plnění, které je podstatným porušením smlouvy (viz § 2615 odst. 2 ve spojení s § 2106 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku). Je tomu tak proto, že dle § 2617 občanského zákoníku povinnosti zhotovitele (a práva objednatele) z vadného plnění zakládá vada, kterou má dílo při předání. Jelikož však k předání a převzetí díla vůbec nedošlo (z důvodů uvedených shora), nelze ani uvažovat o uplatňování práv z vadného plnění, odstoupení od smlouvy z toho nevyjímaje.
Zaměřme se však nyní na lhůty, v nichž by měl objednatel odstoupit od smlouvy z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti zhotovitelem či z důvodu prodlení, které je podstatným porušením smluvní povinnosti zhotovitele. Ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku by měl objednatel od smlouvy odstoupit ve lhůtě bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy se dozvěděl[16] o tom, že zhotovitel podstatně porušil svou smluvní povinnost (tj. např. o tom, že horkovzdušný balón nelétá, nebo že zhotovitel namísto vymíněných měděných okapů a svodů namontoval okapy a svody plastové). Podobně dle § 1977 občanského zákoníku by měl objednatel od smlouvy odstoupit ve lhůtě bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy se dozvěděl o tom, že zhotovitel svým prodlením podstatně porušuje svou smluvní povinnost (tj. o tom, že je zhotovitel v prodlení s dokončením díla nebo v prodlení s předáním bezvadného díla).
Jak však lhůtu „bez zbytečného odkladu“ chápat? Judikatura ji vykládá jako velmi krátkou lhůtu, přičemž její trvání bude záviset na okolnostech konkrétního případu.[17] Zásadně tedy půjde o lhůtu několika dnů, v odůvodněných (složitějších) případech však může být lhůta i delší.[18]
Jaké následky má odstoupení od smlouvy?
Nyní se objednatel nachází ve stavu, kdy od zhotovitele dílo nepřevzal a v zákonné lhůtě odstoupil od smlouvy. Jaké následky s sebou tento stav přináší?
Ustanovení § 2004 odst. 1 normuje, že se odstoupením od smlouvy závazek od počátku zrušuje. V právním vztahu smluvních stran tak nastává stejný právní stav, jako kdyby ke vzniku závazku vůbec nedošlo,[19] jako kdyby spolu objednatel a zhotovitel nikdy smlouvu neuzavřeli. Protože se právní úprava obecně snaží takovýto razantní zásah do smluvního vztahu zmírnit, je v § 2004 odst. 2 občanského zákoníku stanoveno, že může objednatel odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění, jestliže mu již zhotovitel částečně plnil, ač měl podle smlouvy plnit vcelku. To však neplatí, jestliže částečné plnění nemá pro objednatele význam. V takovém případě může objednatel odstoupit ohledně celého plnění.
V rozsahu účinků odstoupení od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti objednatele a zhotovitele, s výjimkou práv a povinností uvedených v § 2005 odst. 2 občanského zákoníku.[20] Co když již strany některá práva a některé povinnosti vyplývající ze smlouvy plnily? Objednatel již zhotoviteli dopředu zaplatil část ceny díla, jeden zhotovitel vyrobil nelétající horkovzdušný balón, druhý zase popraskané stoly a židle. Jiný zhotovitel namontoval plastové okapy, další položil nášlapnou vrstvu podlahy, připevnil topné trubky, které jsou zality v cementovém potěru atd. Je proto nezbytné, aby se spolu objednatel a zhotovitel po nastoupení účinků odstoupení od smlouvy nějakým způsobem vypořádali.
Tento způsob vypořádání je třeba dovozovat z obecných pravidel o bezdůvodném obohacení, neboť bezdůvodně se obohatí mj. ten, kdo získá majetkový prospěch plněním ze závazku, který se odstoupením od smlouvy zrušil.[21] Každý z účastníků zrušené smlouvy je tak oprávněn žádat po smluvní straně vrácení všeho, co získala, a to ve smyslu § 2993 občanského zákoníku.[22] Jestliže tedy objednatel zhotoviteli dopředu zaplatil část ceny díla, měl by zhotovitele vyzvat, aby mu tyto peněžní prostředky vrátil.[23] V případě, že zhotovitel ani přes výzvu objednatele poskytnuté peněžní prostředky nevrátí , bude objednatel nucen se jich domáhat u soudu.
Zhotovitelé si naopak mohou odvézt horkovzdušný balón a popraskaný nábytek do své provozovny, či demontovat plastové okapy a svody. Co ale zhotovitel, který instaloval teplovodní podlahové vytápění? U něj si lze představit, že od zbytku díla oddělí položenou nášlapnou vrstvu podlahy, těžko si však vezme zpět cementový potěr s topnými trubkami, aniž by je při tom znehodnotil.[24] Takový případ řeší § 2999 odst. 2 občanského zákoníku.
Podle § 2999 odst. 2 občanského zákoníku v základní rovině platí, že pokud předmět bezdůvodného obohacení nelze dobře vydat a zhotovitel plnil za úplatu, pak mu objednatel poskytne peněžitou náhradu ve výši sjednané úplaty.[25] Nejvyšší soud však současně dovodil, že při vypořádávání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo pro vady předmětu plnění je nutné peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 odst. 2 občanského zákoníku stanovit se zřetelem k vadnosti či neúplnosti poskytnutého plnění a reálné využitelnosti výsledku činnosti zhotovitele pro objednatele.[26] Soudíme proto, že náhrada, kterou je objednatel povinen zhotoviteli poskytnout v případě nefunkčního teplovodního podlahového vytápění, by měla být skutečně minimální, resp. žádná, neboť nelze rozumně uvažovat, že by takové dílo mělo pro objednatele nějaký reálný přínos (zvláště pak v situaci, kdy by zhotovitel oddělil položenou plovoucí podlahu a objednateli by zůstal jen cementový potěr s topnými trubkami, které pro něj zřejmě nebudou mít hodnotu).
Co když zhotovitel nebude chtít odstranit nedokončené nebo vadné dílo?
Objednatel dílo nepřevzal, od smlouvy odstoupil a zhotovitele případně vyzval k tomu, aby mu vrátil již zaplacenou část ceny díla. Zhotovitele plastových okapů a svodů dále vyzval k tomu, aby tyto okapy demontoval, zhotovitele nefunkčního teplovodního podlahového vytápění pak k tomu, aby od díla oddělil položenou plovoucí podlahu. Ani jeden ze zhotovitelů však na jeho (opakované) výzvy neodpovídá. Jak by měl objednatel jednat nyní? Protože tato otázka patrně vyvstane častěji v případě „stavebních“ děl, následující řádky se týkají toliko jich.
Jsme přesvědčeni, že by objednatel měl nedokončené a vadné dílo odstranit sám, případně za pomoci třetí osoby. Představme si například, že se objekt objednatele montáže okapů a svodů nachází v památkové zóně, v níž musí mít všechny stavby měděné okapové systémy. Jestliže by objednatel plastové okapy a svody neodstranil, hrozilo by, že mu příslušný úřad uloží pokutu. Objednatel teplovodního podlahového vytápění zase z důvodu absence vytápění a podlahy nemůže do jinak zrekonstruovaného prostoru nastěhovat nájemce, avšak jeho povinnost poskytnout prostory v určitý termín utvrzuje smluvní pokuta. Oběma těmto objednatelům tedy hrozí, že bude negativně zasaženo do jejich majetkové sféry, tedy jinými slovy, že jim vznikne škoda.
Ustanovení § 2903 odst. 1 občanského zákoníku však velí, že ten, komu hrozí škoda, by měl učinit přiměřená opatření k jejímu odvrácení, jestliže nechce nést ze svého, čemu mohl těmito přiměřenými opatřeními zabránit. Odstranění plastových okapů a svodů, jakož i odstranění nefunkčního teplovodního podlahového vytápění, je přitom (in concreto) přiměřeným opatřením, které může objednatel sám nebo za pomoci třetí osoby učinit, aby mu nebyla uložena pokuta úřadem, nebo aby nemusel platit smluvní pokutu nájemcům.
Může objednatel požadovat náhradu nákladů spojených s odstraněním nedokončeného nebo vadného díla?
Odstranění plastových okapů a svodů, jakož i odstranění nefunkčního teplovodního podlahového vytápění, samozřejmě objednatele něco stálo. Protože mu tyto náklady vznikly v důsledku porušení povinností zhotovitele, měl by to být též zhotovitel, kdo tyto náklady ponese.[27] Právní úprava na to reaguje v § 2969 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož platí, že se lze domoci náhrady škody, kterou představují mj. náklady účelně vynaložené k uvedení věci v předešlý stav. Takové náklady však nesmí být zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před jejím poškozením.[28] Lze proto uvést, že objednatel může požadovat náhradu nákladů, které účelně vynaložil na odstranění nedokončeného nebo vadného díla.
Shrnutí
Ve svém úvodu si článek vytyčil zodpovědět otázku, jak má objednatel postupovat, odmítá-li od zhotovitele převzít nedokončené či vadné dílo. Pro zodpovězení této otázky bylo nejprve rozlišeno mezi dílem, které není způsobilé sloužit svému účelu a dílem, které před převzetím vykazuje vady. Následně článek analyzoval, zda vůbec objednateli náleží právo odmítnout převzít „nezpůsobilé“ dílo, resp. dílo vadné. Zjištěno bylo, že objednatel takové právo má (se zvláštní výjimkou u vadného „stavebního“ díla dle § 2628 občanského zákoníku). V dalším sledu bylo dovozeno, že objednatel může od smlouvy odstoupit dle § 2002 odst. 1, resp. § 1977 občanského zákoníku, a to ve lhůtě bez zbytečného odkladu.[29] Protože je po odstoupení od smlouvy třeba vypořádat vzájemná práva a vzájemné povinnosti, měl by objednatel zhotovitele vyzvat, aby mu případně vrátil dopředu vyplacené peněžní prostředky a rovněž, aby si vzal zpět nedokončené či vadné dílo, resp. materiál, který k provádění díla použil. Pro případ, že by zhotovitel na výzvy objednatele nereagoval, měl by objednatel sám odstranit nedokončené či vadné dílo, aby kupř. odvrátil hrozící škodu. Následně se objednatel může po zhotoviteli domáhat toho, co na odstranění „stavebního“ díla účelně vynaložil.
Závěrem připomeňme, že postup, který objednateli tento článek předkládá, vychází ze zákonné právní úpravy. Vzhledem k výkladovým problémům, které tato úprava vyvolává, lze objednateli jenom doporučit, aby sporné otázky precizně upravil ve smlouvě. Nachází-li se již objednatel v situaci, kdy mu zhotovitel předává nedokončené či nikoli řádně dokončené dílo, jeví se velmi vhodným, aby postup vůči zhotoviteli objednatel konzultoval se svým advokátem. Jak totiž patrno z tohoto článku, v různých situacích dává zákon objednateli různá práva. Včasná pomoc advokáta může snížit riziko ztížení prosazování těchto práv.
Mgr. Václav Burger,
advokátní koncipient
Mgr. Jaroslav Krempl,
advokát a společník
OYERS advokátní kancelář, v.o.s.
Okružní 433/1
638 00 Brno
Tel.: +420 549 213 630
e-mail: info@oyers.law
[1] Kubát, O. § 2605 [Předvedení způsobilosti]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 4.
[2] Pro tento příklad uvažujme, že výroba horkovzdušného balónu převážně spočívá ve výkonu činnosti, viz § 2086 odst. 2 občanského zákoníku.
[3] Za příklad „nezpůsobilého“ díla může posloužit též výtah, který má nesprávnou nosnost ovlivňující počet dopravovaných osob. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2020, sp. zn. 23 Cdo 3512/2018.
[4] K tomu např. Horák, P. § 2605 [Předvedení způsobilosti]. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 5.
[5] Srov. § 2615 odst. 1 občanského zákoníku.
[6] Srov. § 1914 odst. 1, resp. § 2615 odst. 2 ve spojení § 2095 občanského zákoníku.
[7] Opět zde uvažujme, že převažuje činnost dodavatele ve smyslu § 2086 odst. 2 občanského zákoníku.
[8] Je-li zhotovitelem tím, kdo může ovlivnit, zda bude dílo dokončeno či nikoli, je to zase jedině on, kdo musí nést riziko, že objednatel dílo nepřevezme. Právě takovýto výklad obstojí v testu principem efektivní alokace rizika; k tomuto principu podrobněji Bejček, J., Hajn, P., Pokorná, J. a kol. Obchodí právo. Obecná část. Soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 22–23.
[9] V judikatuře odvolacích soudů se lze setkat se stanoviskem, že je objednatelovou povinností vadně dokončené dílo převzít, viz např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 28. dubna 2022, sp. zn. 29 Co 214/2021.
[10] Srov. Kubát. § 2605 [Předvedení způsobilosti], marg. č. 10. Obdobně Štenglová, I. Smlouva o dílo. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 113.
[11] Srov. Horák. § 2605 [Předvedení způsobilosti], marg. č. 8.
[12] K souvislostmi mezi § 2605 odst. 1 a 2 občanského zákoníku podrobně Kolmačka, V. Zjevné vady díla při převzetí (§ 2605 odst. 2 ObčZ). Pocta k 70. narozeninám Josefa Bejčka [online]. Právní rozhledy. 2022, č. 19, s. 649–664. k dispozici >>> zde.
[13] Srov. tamtéž, pozn. pod čarou č. 115.
[14] K problematice transakčních nákladů srov. opět Bejček, Hajn, Pokorná a kol. Obchodí právo. Obecná část. Soutěžní právo, s. 23–25.
[15] Šilhán, J. § 2002 [Odstoupení při podstatném porušení]. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 8.
[16] Předpoklad toho, že se smluvní strana musí dozvědět o podstatném porušení smluvní povinnost druhou smluvní stranou dovozuje např. Výtisk, M. § 2002 [Podstatné porušení smlouvy]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 7.
[17] Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2022, sp. zn. 23 Cdo 163/2022.
[18] Šilhán. § 2002 [Odstoupení při podstatném porušení], marg. č. 16.
[19] Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 3891/2011.
[20] Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.
[21] Viz § 2991 odst. 2 občanského zákoníku.
[22] Bílková, J. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 101.
[23] Srov. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku.
[24] Srov. k tomu Petrov, J. § 2999 [Peněžitá náhrada]. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 2.
[25] Tamtéž, marg. č. 40.
[26] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017. Nověji např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2023, sp. zn. 23 Cdo 390/2022.
[27] Povšimněme si opět, jak k takovému výkladu nabádá efektivní alokace rizika. Viz znovu Bejček, Hajn, Pokorná a kol. Obchodí právo. Obecná část. Soutěžní právo, s. 22–23.
[28] Pašek, M. § 2969 [Náhrada při poškození věci]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 5.
[29] K okamžiku, od něhož se tato lhůta počítá, viz výše.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Václav Burger, Mgr. Jaroslav Krempl (OYERS)
6. 9. 2023
K místu vzniku škody či škodné události při uzavření kupní smlouvy a k účasti žalovaného v řízení podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.
V následujícím článku se budeme zabývat komplexní analýzou mezinárodního právního případu týkajícího se kupní smlouvy a otázky mezinárodní příslušnosti soudů. Zvláštní důraz je kladen na interpretaci článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis a role procesního opatrovníka v kontextu soudního řízení. Diskutujeme rozhodnutí různých soudních instancí a judikatury Nejvyššího soudu, která se týká konkrétních aspektů řízení.
- V případě prodeje vozidla z majetku korporace za nižší než obvyklou cenu je příčinou důležitou pro odpovědnost za škodu uzavření samotné kupní smlouvy a nikoliv následné poukázání (nižší) částky, které představuje již jen způsob plnění závazku z kupní smlouvy.
- Žalovaný vyjadřuje (konkludentně) souhlas s volbou soudu učiněnou žalobcem ve smyslu článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis tím, že se věcně vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti soudu
- Žalovaný, který neví, že proti němu bylo zahájeno soudní řízení, a za něhož se soudního řízení účastní advokát nebo „opatrovník“, jehož nezmocnil, nemá možnost účinně se obhajovat, a musí být proto považován za žalovaného, v jehož případě bylo rozhodnutí vydáno v jeho nepřítomnosti. Ani z věcného vyjádření ustanoveného opatrovníka žalovaného k žalobě proto nelze dovozovat, že se žalovaný účastní řízení ve smyslu článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.
Popis případu:
Žalobkyně byla českou obchodní společností, žalovaná pak jednatelkou této společnosti. Žalovaná uzavřela jménem společnosti na území Spolkové republiky smlouvu o prodeji firemního vozidla za kupní cenu 40.336,13 EUR. Z následně z utržených prostředků, zaslaných prodávajícím na účet žalobkyně vedený bankou v České republice, žalovaná poukázala částku 40.011,91 EUR na svůj osobní účet. Žalobkyně se následně po žalované domáhala náhrady škody s tím, že vozidlo bylo prodáno příliš levně, neboť jeho skutečná cena měla činit 60.000,- EUR. Žalobkyně se dále domáhala vrácení částky 40.011,- EUR zaslané na účet žalované.
Žalované byl soudem řízení ustanoven opatrovník, neboť se jí na adresu v cizině nepodařilo doručit. Žalovaná měla ve skutečnosti bydliště ve Spolkové republice Německo, což žalobce při podání žaloby prokazatelně věděl, nicméně (zjevně záměrně) uvedl adresu žalované v Ruské federaci.
Žalovaná se nicméně v průběhu soudního řízení o jeho existenci dozvěděla a udělila ke svému zastupování plnou moc advokátovi. Zmocněný advokát sdělil soudu skutečnou adresu jejího pobytu, upozornil, že tato adresa byla žalobci známa a že řízení bylo dosud vedeno bez vědomí žalované s tím, že případné procesní návrhy reflektující tyto skutečnosti budou učiněny po nahlédnutí do spisu a seznámení se s předmětem sporu. Po seznámení se spisem a předmětem sporu pak zmocněný advokát kromě jiného vznesl námitku nedostatku příslušnosti českých soudů s tím, že k jednání, které mohlo mít za následek vznik škody či vzniku škody, došlo ve Spolkové republice Německo. K projednání věci jsou tak příslušné německé soudy a řízení před českým soudem by mělo být zastaveno.
Soud I. stupně po provedeném dokazování uložil žalované nahradit částku 19.664 EUR jakožto škody způsobené žalobkyni prodejem vozidla za příliš nízkou cenu, kdy shledal, že prodej vozu za nižší než obvyklou (znaleckým posudkem stanovenou) cenu nebyl v souladu s péčí řádného hospodáře. Žalobu na vrácení částky 40.011 EUR naopak zamítl. Svou příslušnost soud dovodil (chybně – viz níže) z toho, že žalobkyni měla být způsobena škoda tím, že se snížil, resp. nezvýšil majetek společnosti. Ačkoliv ke vzniku škody vedlo uzavření kupní smlouvy a zadání příkazu k převodu společnosti na svůj účet, je nutno brát v potaz, že škoda je chápána především jako majetková újma samotné společnosti spočívající ve snížení prostředků na jejích účtech, které byly vedeny v České republiky. Pravomoc českých soudů je proto dána, protože ke škodné události došlo na území České republiky.[1]
Proti výroku o náhradě škody podala odvolání žalovaná, která kromě jiného opětovně namítla, že české soudy nejsou ve věc příslušné. Jestliže ke vzniku škody došlo, stalo se tak již v okamžiku, kdy žalobkyně pozbyla vlastnické právo k vozidlu, aniž by získala adekvátní protihodnotu. Prodej vozidla však byl realizován v Německu, kde byla podepsána kupní smlouva a kde došlo k předání vozidla. Ať by se smlouva řídila (tehdy platným) českým či německým právem, k převodu vlastnického práva došlo předáním vozidla v SRN. Okamžik zadání příkazu k převodu peněz nebo místo vedení účtu žalobkyně nemohly vznik škody ovlivnit, neboť ke vzniku škody došlo již před těmito úkony, které byly navíc jen plněním smluvní povinnosti.
Žalobkyně trvala na tom, že majetek žalobkyně se nacházel na území České republiky a tudíž ke snížení majetkové hodnoty došlo zde. Pravomoc zdejších soudů tak byla dle názoru žalobkyně soudem I. stupně posouzena správně.
Vrchní soud v Praze jakožto soud odvolací uvedl, že podstatným pro posouzení pravomoci soudu je otázka, kde došlo k jednání či události zakládající nárok na náhradu škody; jinými slovy v příčinné souvislosti s jakým jednáním žalované vznikla tvrzená škoda. Jde o to zjistit, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku.[2]
V poměrech posuzované věci měla škoda vzniknout v důsledku jednání žalované spočívající v uzavření pro žalobkyni nevýhodné kupní smlouvy, jejímž předmětem byl prodej automobilu, čímž měla žalobkyni vzniknout škoda odpovídající rozdílu mezi sjednanou kupní cenou a cenou obvyklou ke dni uzavření kupní smlouvy. Je tak zřejmé, že jednáním, které bylo bezprostřední příčinou vzniku škody, bylo uzavření kupní smlouvy. Rozdíl mezi obvyklou cenou automobilu a cenou kupní lze považovat za skutečnou škodu, tedy újmu, která se projevila v majetkové sféře žalobkyně jako poškozené. [3]
Bez toho, že by byla uzavřena kupní smlouva, by žádná škoda nemohla žalobkyni vzniknout. Lze tedy uzavřít, že k jednání zakládajícímu nárok na náhradu škody došlo v místě uzavření kupní smlouvy, tedy na území Spolkové republiky Německo. To, že účet žalobkyně, na nějž byla poukázána sjednaná kupní cena je veden u banky se sídlem na území České republiky, je pro posouzení odpovědnosti za škodu naprosto irelevantní. Poukázání kupní ceny na účet žalobkyně lze mít toliko za následek uzavření kupní smlouvy (šlo v podstatě o způsob splnění závazku, stejně jako to, že nebyla poukázána částka vyšší odpovídající ke dni uzavření kupní smlouvy ceně obvyklé).
Soudy České republiky proto nejsou příslušné. Jejich příslušnost nebyla založena ani podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I, neboť žalovaná namítla nepříslušnost českých soudů, jinými slovy účastnila se řízení výhradně proto, aby uvedenou námitku uplatnila.[4]
Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušil a řízení zastavil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání pro změnu žalobkyně. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jedním z dovolacích důvodů byl i nesprávný výklad článku 26 odst., 1 nařízení Brusel I bis, neboť ani procesní opatrovník ani zvolený advokát nevznesli námitku nedostatku pravomoci při svém prvním úkonu ve věci, čímž měla být založena pravomoc českého soudu. Posléze uplatněná námitka již byla opožděná.
Ohledně otázky, zda žalovaná založila příslušnost českého soudu tím, že ve svém prvním podání učiněném prostřednictvím jí zvoleného zástupce sdělila soudu toliko své aktuální bydliště a uvedla, že se vyjádří poté, kdy se její zástupce seznámí s obsahem spisu, nebylo dovolání shledáno přípustným.[5]
Nejvyšší soud odkázal na svou ustálenou judikaturu, podle které žalobce projevuje vůli vést řízení u dotčeného soudu tím, že u něj podá žalobu, a žalovaný vyjadřuje (konkludentně) souhlas s volbou učiněnou žalobcem tím, že se věcně vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti soudu. Z rozhodnutí, na která Nejvyšší soud odkazuje, lze na dokreslení kontextu problematiky upozornit zejména na následující:
- usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 29 Nd 336/2007
I kdyby ke dni zahájení řízení chyběly podmínky pro určení mezinárodní a místní příslušnosti, bylo povinností soudu I. stupně … nejprve doručit žalobu žalovanému (v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 a umožnit mu založit příslušnost soudu postupem podle článku 24 nařízení Brusel I, tím, že se vyjádření k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti. Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle článku 24 nařízení Brusel I, může soud prvního stupně zkoumat podmínky (mezinárodní a místní) příslušnosti a postupovat podle např. podle § 11 odst. 3 o.s.ř.[6]
- usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016 sp. zn. 30 Cdo 1860/2015
Vyjádřil-li se žalovaný v rámci své první obrany k žalobě, aniž by současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nepříslušnosti soudu, a v rámci jednání dokonce přímo vyjádřil souhlas s projednáním věci českými soudy, čímž vyjádřil nejdříve konkludentně a pak i výslovně souhlas s příslušností soudu ve smyslu článku 24 nařízení Brusel I, která má přednost před všemi ostatními pravidly příslušnosti, včetně ujednání o volbě soudy ve smyslu čl. 23 nařízení Brusel I.
- usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2015 sp. zn. 30 Cdo 4971/2014
V režimu nařízení Brusel I soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v čl. 22 nařízení) přezkoumávat svojí příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení Brusel I tím, že žalovaná se vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu.
- usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015 sp. zn. 30 Cdo 1362/2005
Podle čl. 24 Luganské úmluvy II platí, že není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení téže úmluvy, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu nebo je-li jiný soud podle čl. 22 Luganské úmluvy II výlučně příslušný.
Článek 24 Luganské úmluvy II je identický s článkem nařízení Brusel I a upravuje jak mezinárodní tak místní příslušnost soudů pro případ, že se žalovaný řízení před soudem, u něhož byla žaloba podána, účastní a podřídí se tak pravomoci žalobcem zvoleného soudu.
Nezávisle na tom, zda by mezinárodní příslušnost českých soudů byla či nebyla dána na základě jiných ustanovení Luganské úmluvy II, je možné, za předpokladu dodržení podmínek článku 24, tuto mezinárodní příslušnost založit.
Účast žalovaného na řízení podle článku 24 Luganské úmluvy II představuje fakticky konkludentní souhlas s příslušností soudu, jemuž byl spor předložen, a tedy ujednání o jeho příslušnosti.
Pokud se žalovaná v rámci své první obrany vyjádřila k žalobě, aniž by současně s tímto vyjádřením vznesla námitku nepříslušnosti soudu, vyjádřila tím konkludentně souhlas s jeho příslušností ve smyslu článku 24 Luganské úmluvy II. Námitku nedostatku pasivní legitimace přitom nelze ztotožňovat s námitkou mezinárodní nepříslušnosti soudů.
Uvedené závěry lze činit na základě uvedené judikatury Soudního dvora k nařízení Brusel I a k Bruselské úmluvě, která se uplatní i ve vztahu k Luganské úmluvě II.
Nevyjádří-li se žalovaný k věci (a neúčastní se tak řízení před dotčeným soudem ve smyslu článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis), nezaloží (mezinárodní a místní příslušnost) tohoto soudu. Nejvyšší soud zde kromě jiného odkázal na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 11. dubna 2019 C -464/18 ve věci ZX proti Ryanair DAC[7].
Pokud tedy v dané věci žalovaná prostřednictvím svého zmocněného advokáta uvedla správnou adresu svého bydliště a sdělila, že se k věci vyjádří, jakmile se její zástupce seznámí s obsahem spisu, nevyslovila tím ještě konkludentně (jak předpokládá článek 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis) souhlas s tím, aby se vedlo řízení u českého soudu
Dovolání však bylo připuštěno k řešení otázky, zda procesní opatrovník žalované (ustanovený jí z důvodu neznámého pobytu) založil (mezinárodní a místní) příslušnost českého soudu tím, že se vyjádřil k věci, aniž by vznesl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů.
Nejvyšší soud však konstatoval, že dovolatelem předestřenou otázku již zodpověděl ESD při výkladu pravidla obsaženého v čl. 24 nařízení Brusel I v rozsudku ze dne 11. září 2014, C-112/13, v němž konstatoval, že konkludentní ujednání o příslušnosti (na základě účasti v řízení) je založeno na svobodné volbě účastníků sporu ohledně této příslušnosti, což předpokládá, že žalovaný je obeznámen se zahájeným řízením. V případě nepřítomnosti žalovaného, jemuž nebyl návrh na zahájení řízení doručen a který si není vědom, že proti němu bylo řízení zahájeno, nelze mít za to, že konkludentně souhlasil s příslušností soudu.
Na tom nemůže ničeho měnit ani skutečnost, že žalovanému byl z důvodu nepřítomnosti ustanoven opatrovník. Žalovaný totiž nemůže takovému opatrovníkovi poskytnout nezbytné informace pro posouzení mezinárodní příslušnosti, umožnit mu tak její zpochybnění nebo ji naopak se znalostí věci akceptovat. Účast opatrovníka proto nelze považovat za konkludentní souhlas žalovaného s příslušností soudu.
Žalovaný, který neví, že proti němu bylo zahájeno soudní řízení, a za něhož se soudního řízení účastní advokát nebo „opatrovník“, jehož nezmocnil, nemá možnost účinně se obhajovat, a musí být proto považován za žalovaného, v jehož případě bylo rozhodnutí vydáno v jeho nepřítomnosti.
Ustanoví-li proto soud žalovanému, jehož pobyt není znám, procesního opatrovníka podle § 29 odst. 3 o.s.ř., nelze z věcného vyjádření ustanoveného opatrovníka k žalobě dovozovat, že se žalovaný účastní řízení ve smyslu článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.
Dovolání proto bylo zamítnuto.
JUDr. Vladimír Jašek, Ph.D., LL.M., MCIArb
advokát, rozhodce Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
rozhodce zapsaný na listině VIAC, Rakousko
JAŠEK LEGAL advokátní kancelář, s.r.o.
Pařížská 67/11
110 00 Praha 1 – Josefov
Tel.: +420 222 317 603
Tel.: +420 222 315 949
e-mail: info@jasek-legal.cz
[1] rozsudek Městského soudu v Praze ze ne 29. ledna 2018 sp. zn. 79 Cm 59/2015
[2] usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2018 sp. zn. 12 Cmo 163/2018, bod 14
[4] tamtéž, bod 16 usnesení
[5] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020 sp. zn. 27 Cdo 12/2019
[6] § 11 odst. 3 o.s.ř.: „Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.“
[7] k tomu viz bod 40 rozsudku – nepředložení vyjádření (na výzvu soudu) nemůže představovat účast na řízení ve smyslu článku 26 nařízení č. 1215/2012 a nemůže být tudíž považováno za konkludentní souhlas žalovaného s příslušností soudu, jemuž byl spor předložen.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Vladimír Jašek, Ph.D., LL.M., MCIArb 19.10.2023