Doprava – Informace nejen pro podnikatele.
Nejasnosti ohledně techničáků? Nová pravidla v modelových situacích, otázkách a odpovědích.*
Překračování hranic má svá pravidla, i když vlastně…*
Nejasnosti ohledně techničáků? Nová pravidla v modelových situacích, otázkách a odpovědích.
22.1.2024, Zdroj: Ministerstvo dopravy
Dotaz:
Od 1. ledna 2024 mají řidiči nově místo dvou dokladů od vozidla pouze jeden. Ten obsahuje nejdůležitější technické parametry vozidla. Změna vyvolala řadu otázek mezi řidiči a vlastníky vozidel. Přinášíme modelové situace a odpovědi na nejčastější otázky týkající se technických průkazů.
Odpověď:
ásadní je, že velké technické průkazy se nevybírají plošně, ale jen při změnách údajů v registru vozidel. Do té doby zůstávají platné a neodeberou jej ani na STK. Velký technický průkaz tak nebudou mít jen ti, kteří si kupují vozidlo nebo kteří žádají o úpravu informací, například o zapsání přívěsného vozíku. Existuje ale možnost požádat o vydání zneplatněného techničáku.
Situace A) Martina prodává svou desetiletou Mazdu
- Paní Martina předloží na registru vozidel velký technický průkaz a úředník zkontroluje údaje uvedené v registru silničních vozidel.
- Pokud některé informace o vozidle chybí nebo je mezi údaji nesoulad, úředník chyby opraví tak, aby měl nový vlastník vozidla v registru všechno v úplné podobě.
Situace B) Pavel kupuje od Martiny její desetiletou Mazdu
- Pan Pavel nově dostává už jenom nové osvědčení o registraci vozidla s nejdůležitějšími technickými parametry vozidla.
- Všechna data v registru jsou již správně doplněná a kompletní informace o vozidle může Pavel získat prostřednictvím QR kódu na malém techničáku, přes Portál občana, Portál dopravy, případně, pokud nemá elektronickou identitu, může využít web dataovozidlech.cz nebo aplikaci eTechničák (zatím pouze na iOS, verze pro Android již od loňského prosince čeká na schválení u společnosti Google).
- Pokud Pavel není zvyklý běžně pracovat s internetem, může na úřadě požádat o jednoduchý výpis všech údajů, aby měl v ruce úřední dokument.
Situace C) Petr má osmiletou Octavii a odjíždí na kontrolu na STK
- Přestože to zákon nevyžaduje, doporučujeme, aby si pan Petr s sebou vzal velký technický průkaz. STK zkontroluje, jestli jsou údaje v registru vozidel kompletní a odpovídají zápisu v technickém průkazu. Historicky totiž může být mezi těmito údaji nesoulad, který ale nezpůsobilo Ministerstvo dopravy, ani nesouvisí s digitalizací technických průkazů.
- Pokud technik zjistí, že nějaké informace chybí, naskenuje velký technický průkaz do informačního systému technických prohlídek a odešle ho k doplnění úřadu obce s rozšířenou působností. V blízké době tak bude mít Petr v registru vozidel všechny údaje kompletní a bezchybné.
Situace D) Lenka má vozidlo, kterého se nechce zbavovat
- Paní Lenka má pět let starou Fabii, která je v bezvadném stavu, a plánuje ji užívat ještě dlouhé roky. V takovém případě Lenku nikdo nenutí odevzdat velký technický průkaz a ten jí zůstane platný až do chvíle, kdy se rozhodne jít na úřad obce s rozšířenou působností a zažádat o změnu v registru silničních vozidel.
- Při návštěvě úřadu jí bude doklad odebraný, zneplatněný a úředník k vozidlu vystaví jen nové osvědčení o registraci vozidla.
Situace E) Zdeněk si chce ponechat velký techničák
- Pan Zdeněk při návštěvě úřadu nahlásil, že by si chtěl ponechat velký technický průkaz ke svému historickému vozidlu.
- Úředník doklad v souladu s předpisy zneplatnil označením „Zrušeno“ (razítkem nebo ustřižením rohu) a datem, kdy k zneplatnění technického průkazu došlo, dokument Zdeňkovi vydal a zapsal tuto skutečnost do spisu. Zdeněk tak odešel se svým velkým technickým průkazem.
Otázky a odpovědi:
Mám rozpor mezi velkým technickým průkazem a registrem vozidel. Které údaje skutečně platí?
Platí vždy údaje z velkého technického průkazu, který je veřejnou listinou. Při přepisu na úřadech do registru vozidel mohlo docházet k chybám. Ty se tímto postupně odstraňují.
Jak napravit u svého vozidla chybu v registru?
Úpravy údajů není potřeba dělat okamžitě. Případné chyby opraví zdarma úředník na registru ve chvíli, kdy se mu např. při přeregistraci vozidla dostane do ruky velký technický průkaz. Následně průkaz zneplatní odstřižením rohu.
Mohu si nechat papírový velký technický průkaz po návštěvě úřadu?
Ano, při návštěvě úřadu, který dělá změny v registru vozidel, je možné požádat o následné vrácení tohoto dokladu, který již není platný.
Jsem držitelem „nového“ malého technického průkazu. Musím ho mít u sebe při silniční kontrole, nehodě nebo na STK?
Nově vydávaný malý technický průkaz, tzv. osvědčení o registraci vozidla, není třeba mít u sebe, a to ani pro případ silniční kontroly, nehody či při návštěvě STK. Údaje o vozidle budou v těchto situacích vždy zjišťovány přímo z registru vozidel. V případě nehody vyplníte údaje, které jsou Vám známé nebo je máte možnost zjistit on-line, zbytek si doplní pojišťovna.
STÁHNĚTE SI:
Velká zodpovědnost a stres, ale také cestování po celé Evropě v pojízdném pokoji. Taková je práce řidiče kamionu.
26.1.2024, Zdroj: LESENSKY.CZ (www.lesensky.cz)
Mezi nejnáročnější zaměstnání se řadí práce řidiče kamionu. Znamená každodenní stres, stovky ujetých kilometrů a odloučení od domova. Má ale i své výhody. Dokáže uspokojit touhu po cestování, mnohdy přináší nadprůměrné finanční ohodnocení, a navíc celou řadu povinností i trávení volného času na cestách zpříjemňují moderní technologie.
Nákladní soupravy mohou vážit i více než 40 tun, což na profesionálního řidiče klade obrovskou zodpovědnost. A to nejen za svěřený náklad, ale zejména za zdraví ostatních účastníků silničního provozu. Proto se za volant takového kolosu nemůže usadit kdokoli. Řídit tahač s návěsem může pouze držitel řidičského oprávnění C+E. Zákon od uchazeče o toto oprávnění požaduje zkušenosti s řízením osobního auta, tedy předchozí získání oprávnění skupiny B, a dosažení věku 21 let.
Není to profese pro každého
Každý, kdo se chce řízením kamionu živit, musí před tím úspěšně absolvovat dopravně-psychologické vyšetření a profesní zkoušku způsobilosti. Řidiči navíc pravidelně podstupují různá školení a zdravotní prohlídky. Celkově tak investice k získání potřebného řidičáku vyjde zhruba na 60 tisíc korun.
Od profesionálního řidiče se rovněž očekává osobnostní vyzrálost. To potvrzuje i Ondřej Stöhr, jednatel společnosti Conti-RSC, která je největší český silo cisternový dopravce. „Zaučování trvá velmi dlouho a spoustu začátečníků to nezvládne, jednoduše řečeno, bojí se toho,“ popisuje své zkušenosti z praxe Ondřej Stöhr. „Práce na silo cisternách je specifická v tom, že v rámci České republiky váží soupravy až 48 tun. Řídit takovou soupravu vyžaduje mít nějaké zkušenosti,“ dodává.
Profesionální řidiče lze rozdělit na ty, kteří obstarávají vnitrostátní dopravu, a ty, kteří v rámci své profese jezdí za hranice. Zatímco řidič vnitrostátní dopravy ujede za směnu třeba 300 kilometrů a po jejím konci se vrátí domů, šofér mezinárodní kamionové dopravy může na cestách v jednom kuse strávit i několik týdnů a v kabině nákladního auta po tu dobu prakticky žije.
Procestují Evropu křížem krážem
Logistická společnost se samozřejmě může věnovat oběma zmíněným druhům dopravy. Například pro Conti-RSC tvoří podíl mezinárodní dopravy přibližně třetinu zakázek. „Z 90 procent provádíme zahraniční přepravy pro české zákazníky, se spoustou z nich realizujeme i vnitrostátní přepravy,“ přibližuje její jednatel Ondřej Stöhr. Conti-RSC aktuálně zaměstnává 116 řidičů, kteří loni ujeli celkem skoro devět milionů kilometrů. Každý z nich tedy za rok průměrně odjel 77 tisíc kilometrů.
Při každém kilometru ujetém z této obří porce se přitom řidič musí plně soustředit, nepolevit v ostražitosti a k tomu navíc předvídat chování dalších účastníků silničního provozu. Brzdná dráha 40 tunové nákladní soupravy je totiž výrazně delší, než je tomu u osobních aut. Kamion s naloženým návěsem zastaví z rychlosti 80 km/h v nejlepším případě až za 40 metrů.
Šofér musí předvídat, co udělají ostatní
Řidiči kamionů se také musejí často potýkat s předsudky řidičů v osobních autech, kteří na ně občas pohlížejí jako na obtěžující překážku v provozu. Agresivní předjíždění kamionů však zadělává na řadu nebezpečných situací. Řidič nákladní soupravy má totiž vzhledem k její velikosti ze své kabiny úplně jiný výhled než z osobního auta.
„Mrtvé úhly mu vznikají jak před kabinou, tak vedle návěsu a za ním. Například před kabinu si může stoupnout malé dítě a řidič ho při stání na křižovatce vůbec nemusí zpozorovat. To samé platí v případě cyklistů, kteří se zařadí vedle návěsu kamionu,“ vysvětluje Stöhr.
Řidič musí rovněž neustále kalkulovat s hmotností soupravy a rozložením nákladu. Právě u cisteren převážejících sypké a kapalné materiály je pohyb nákladu zásadní proměnnou, s níž musejí řidiči počítat. Samostatnou kapitolou je pak ovládnout umění couvání s návěsem, které je obvykle nutné prokázat i několikrát denně. Než se však řidič nákladního auta vydá na cestu, musí splnit určité profesní rituály. Před cestou je třeba zkontrolovat nejen povinnou výbavu, ale i stav nákladního auta a návěsu, kondici a nahuštění pneumatik, světla a tak dále.
Do zahraničí v moderním a pohodlném tahači
Na řidiče mezinárodní kamionové dopravy čeká obvykle každý den více „dobrodružství“ než na jejich kolegy brázdící pouze domácí silnice. V zahraničí si například musejí dát pozor nejen na odlišná dopravní pravidla, ale také třeba na omezení týkající se emisí, kterých v posledních letech přibývá. I proto logistické společnosti často využívají na mezinárodní trasy nové stroje. „Nová vozidla spadají do vyšší emisní třídy Euro 6. Splněním požadavku na emise má vozidlo levnější mýtné poplatky a třeba v Rakousku je mu umožněn vjezd do nízkoemisních zón. Konkrétně Vídeň plánuje postupně zpřísňovat vjezd do ekologické zóny na svém území,“ popisuje Stöhr, na co vše si musí dopravce dávat pozor.
Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou si profesionální řidič musí neustále hlídat, je pracovní doba. Tu omezuje zákon a policisté její dodržování kontrolují ve všech zemích Evropské unie. Nepřetržitě lze totiž řídit pouze 4,5 hodiny, poté musí následovat alespoň 45 minut odpočinku. Pravidla platná pro celou EU určují, že řidič může řídit maximálně devět hodin denně. Někdy je sice možné pracovní dobu prodloužit, avšak pouze za určitých podmínek.[1] Vše automaticky zapisuje digitální tachograf, jímž musejí být kamiony vybaveny. Porušení předpisů policejní kontrola z tachografu zjistí i 28 dní zpětně. Kvůli tomu se plánování povinných přestávek stalo zásadní součástí pracovní náplně řidičů zejména na mezinárodních trasách.
Auto mají vybavené jako malý byt
Ačkoli řidič musí vozidlo odstavit na určenou dobu, v celé Evropě je odpočívek pro kamiony naprostý nedostatek. Najít volné a vhodné místo k zastavení tak řidičům přidělává vrásky každý den. Zkušený řidič po čase dokáže odhadnout, kdy se které odpočívadlo zaplní, a tomu pak musí podřídit i svoji trasu a časový plán.
Na odpočívce pak řidiči tráví svůj volný čas zpravidla na stejném místě jako svoji pracovní dobu, tedy v kabině nákladního auta. I proto útroby tahače mezinárodní dopravy připomínají dobře vybavený pokoj. Nachází se tam matrace na spaní, často dokonce velice pohodlná, aby řidič opravdu načerpal síly na další den. Pro zkrácení dlouhé chvíle lze v kabině najít i televizi, notebook či tablet. Ačkoli dnes už si řidiči na parkovištích nevaří tak často jako dřív, vařič ve většině tahačů stále je, nechybí většinou ani rychlovarná konvice, lednice či mikrovlnka.
[1]https://europa.eu/youreurope/business/human-resources/transport-sector-workers/road-transportation-workers/index_cs.htm#:~:text=Zam%C4%9Bstnavatel%20mus%C3%AD%20m%C3%ADt%20na%20pam%C4%9Bti,%C5%99%C3%ADzen%C3%AD%20nesm%C3%AD%20p%C5%99es%C3%A1hnout%2090%20hodin.
Překračování hranic má svá pravidla, i když vlastně…
22.1.2024, Zdroj: Centrum služeb pro silniční dopravu (www.cspsd.cz)
Není to tak dávno, co bylo z důvodu potřeby prosazování změn, které přinesl Balíček mobility I, zavedeno pro unijní dopravce povinné zaznamenávání překročení hranic mezi zeměmi EU.
Protože se jednalo o novinku, se kterou tehdejší vozový park příliš nepočítal, hledaly se způsoby, jak záznam provést. Nejprve přišli na řadu řidiči vozidel vybavených analogovými tachografy. Ti musí provést ruční záznam na tachografický kotouček ručně pokaždé, když hranice členského státu překročí a najdou vhodné místo k zaparkování.
O několik měsíců později došlo také na vozidla s digitálními tachografy. Protože digitální tachograf v podstatě jinou možnost nedává, požaduje nařízení (EU) 165/2014, aby řidič do tachografu zaznamenal překročení hranic ručním vložením symbolu země, kde jeho směna začíná. Kontroloři tak vědí, že první vložení symbolu země je zahájením jeho pracovní doby, další záznamy před koncem pracovní doby pak už označují překročení hranic.
Hledání místa k zaparkování pro provedení ručních záznamů není úplně oblíbená disciplína, proto většina řidičů v mezinárodní dopravě čekala na velký pokrok v podobě nově zaváděných smart tachografů druhé verze G2/V2. Ty jsou, na rozdíl od předchozí verze G2/V1, navíc vybaveny mapovými podklady a přejezdem do jiného státu EU dojde k automatickému záznamu místa, kde k překročení hranice došlo. Informace je to poměrně obsáhlá, kromě souřadnic a symbolu země odkud a kam vozidlo přejelo, se zapisuje také čas, stav počitadla kilometrů a číslo karty řidiče.
Až sem není s překračováním hranic žádný problém. Situace se ale výrazně mění, jakmile řidič použije starší kartu. Přitom nemusí jít o kartu vydanou před čtyřmi lety, ale stačí ta, kterou si na úřadě převzal před půl rokem. Tato karta je sice kompatibilní s novým tachografem, nicméně není připravena tyto nové údaje vůbec zaznamenávat. Zjednodušeně řečeno – G2/V2 tachograf na kartu G2/V1 nezaznamená při překročení hranic vůbec nic.
Nejnovější karta verze G2/V2 vydaná v ČR má schvalovací číslo „004“
A tady se dostáváme k otázce – má řidič v tomto případě povinnost provádět záznam ručně, jako tomu bylo u všech starších tachografů? Ne, nemá! Pokud se budeme držet platné legislativy, pak instalace nového G2/V2 tachografu znamená pro řidiče jednoznačně bezobslužné přejíždění přes hranice. Nařízení (ES) 165/2014 vůbec neřeší datum vydání karty řidiče, ale pouze typ tachografu. Dokonce se dá říct, že pokud by řidič zadával sám z vlastní iniciativy symbol země, do které vstoupil (jinak, než jako začátek směny to není možné), i když má G2/V2 tachograf, dělá vlastně chybu.
Protože zmíněné nařízení platí ve všech zemích EU, neměl by v mezinárodním provozu nastat žádný problém. Zkušení řidiči a dopravci ale vědí, že to nemusí být vždy pravda. Může například nastat situace, kdy v době silniční kontroly bude vozidlo vybavené starším tachografem a řidič, zcela v souladu s legislativou, bude zadávat překročení hranic ručně. Jenže co když před týdnem jezdil s novějším vozidlem a překročení hranic nezadával, protože takovou povinnost neměl? Bude mu kontrolor věřit?
Nabízí se otázka, zda by nebylo lepší, aby členské státy nahradily staré karty novými, aby nařídily jejich povinnou výměnu před ukončením platnosti. Protože se tak zatím nestalo, uvažují někteří řidiči tak, že jim to může výrazně ulehčit práci, a tak požádají o výměnu sami, na vlastní náklady. Tady ale narazí, protože úřad takovou žádost nepřijme dříve než dva měsíce před koncem platnosti karty.
Jsme teprve na začátku roku 2024, ale už teď víme, že počínaje dnem 31. 12. musí řidič při silniční kontrole předkládat záznam činností za předchozích 56 dnů. To je oproti současným 28 dnům výrazný nárůst a starší karty opět nemají šanci požadovaná data, tentokrát co do objemu, uchovat. Smutné je, že prozatím evropské ani tuzemské autority nenalezly žádné řešení.