EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.

 24. 6. 2024

Způsob prokázání, že v provozovně zaměstnancům nevznikají některé složky tříděného odpadu.* 

Novelu zavádějící nepřetržitý monitoring emisí škodlivých látek vláda schválila.* 

Vodní biotoxiny a jejich vliv na lidské zdraví.* 

Dotaz: Způsob prokázání, že v provozovně zaměstnancům nevznikají některé složky tříděného odpadu.

3.6.2024, Ing. Petr Šulc, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

V metodickém pokynu MŽP č. MZP/2021/720/3027 k plnění povinnosti podle § 62 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech, oddělené soustřeďování komunálního odpadu u právnických a podnikajících osob, je uvedeno, že pokud v provozovně zaměstnancům některé složky tříděného odpadu nevznikají, musí to právnická nebo podnikající fyzická osoba v případě kontroly prokázat.

Prosím o vysvětlení, jaké jsou možné způsoby prokázání, že v provozovně zaměstnancům nevznikají některé složky tříděného odpadu?

Odpověď:

Každá provozovna má specifické podmínky jednak ve vztahu k činnostem, které jsou dány předmětem podnikání, ale také ve vztahu k zajištění uspokojování potřeb zaměstnanců v rámci pracovních přestávek, nebo v rozsahu možnosti využívání provozovny jinými fyzickými osobami (návštěvníci, zákazníci, pacienti, studenti, atd. – dále jen „návštěvníci“).

Na některých provozovnách skutečně nemusí vznikat komunální odpad vůbec, nebo zde odpady vznikají jen v omezené skladbě ve vztahu k § 62 odst. 1 zákona o odpadech.

Na problematiku se můžeme podívat obráceně, tedy jak kontrolní orgán zjistí, že Vám tyto odpady vznikají. Stačí když v rámci kontroly provede kontrolu obsahu kontejnerů a sběrných nádob, ve kterých jsou soustřeďovány uvedené druhy komunálních odpadů a také sběrných nádob na směsný odpad. Pokud zjistí, že ve směsném odpadu jsou např. plastové obaly a přitom není zaveden oddělený sběr plastů od zaměstnanců resp. návštěvníků, pak je zřejmé, že povinnost není plněna.

Další možnost kontroly, zda byl oddělený sběr zaveden, je roční hlášení o odpadech (pokud má subjekt ohlašovací povinnost). Odpad může být na provozovně soustřeďován pouze po dobu 1 roku. V ostatních případech je možné vyjít z průběžné evidence odpadů na dané provozovně. Doložení třídění může být i uzavřením smlouvy s obcí o využití systému nakládání s KO s místně příslušnou obcí.

Pokud na dané provozovně nejsou zaměstnanci přítomni během celé pracovní doby, je logické, že tam komunální odpady související s přítomností zaměstnanců nevznikají. Například zde nemají šatnu, denní místnost, kuchyňku atd. Pak lze předpokládat, že zde odpady dle § 62 odst. 1 nemusí vznikat. To znamená, že prostory k uspokojování potřeb zaměstnanců jsou umístěny na jiné provozovně, kde je oddělený sběr určených odpadů zaveden.

Jaké odpady by měly být na provozovně odděleně soustřeďovány, je možné zjistit ze složení směsného odpadu, pokud systém třídění dosud nebyl zaveden. Dimenzování systému sběru na provozovně není definováno. Je proto možné nastavit ověřovací systém sběru nějakým levným systémem sběrných košů, pytlů, atd. Přitom je nutné provést osvětu zaměstnanců – proškolení ke způsobu nakládání s těmito odpady. Ideálně je mít doložené podpisy zaměstnanců.

Pokud zavedete oddělené soustřeďování v celém rozsahu, bude možné zjistit, že daný druh odpadu skutečně nevzniká (nutno kontrolovat, zda není přesto nadále nesprávně odkládán do směsného odpadu).

Zaměstnanec má povinnost dodržovat zaměstnavatelem zavedený způsob třídění, vyplývající z povinností dle § 62 odst. 1 zákona o odpadech. Pokud by díky porušení povinnosti zaměstnance byla uložena pokuta zaměstnavateli, může uplatnit postup ve vztahu k náhradě škody. Předpokladem je samozřejmě proškolení zaměstnanců a seznámení s interním předpisem k dané problematice.

Pokud v dané provozovně vznikají obalové odpady (podskupina 15 01 Katalogu odpadů) stejných materiálů jako jsou odpady dle § 62 odst 1, je možné požádat o možnost společného soustřeďování odpadů komunálních a odpadů obalových. To definuje § 30 zákona o odpadech.

Závěr:

Pokud zavedete systém třídění a nebude se v něm vyskytovat daný druh odpadu, který nebude odkládán ani do směsného odpadu, je zřejmé, že tento druh odpadu na provozovně nevzniká. V takovém případě by bylo možné od odděleného sběru daného druhu odpadu upustit.

Kontrolní orgán by pak neměl zpochybnit absenci vzniku daného druhu odpadu na příslušné provozovně, pokud se takový druh odpadu nebude vyskytovat v jiném odděleně soustřeďovaném odpadu na dané provozovně.

Novelu zavádějící nepřetržitý monitoring emisí škodlivých látek vláda schválila.

22.5.2024, Zdroj: ČTK

Novelu zákona o ochraně ovzduší, jež má mimo jiné rozšířit počet firem s povinností nepřetržitého monitoringu znečištění, dnes vláda schválila. Na tiskové konferenci po jednání kabinetu to oznámil ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Předloha nyní poputuje do Parlamentu. Firmy také budou muset vedle kontinuálního sledování emisí škodlivých látek omezit prašnost při stavbách či demolicích.

„Novela rozšiřuje množství firem, které budou nepřetržitě sledovat emise škodlivých látek. Také stanovuje jednoznačná pravidla pro jednorázová měření emisí i pravidla pro firmy, které musí omezit prašnost při stavbách nebo třeba demolicích,“ řekl Hladík. Cílem řady opatření je zlepšit kvalitu ovzduší ve městech a obcích, více využívat digitální nástroje a snížit administrativu.

Prašnost se má podle úřadu omezovat třeba pomocí postupné odkrývky povrchu, protiprašnými sítěmi na lešeních při rekonstrukci fasád, minimalizací spádových výšek při přesypech materiálů nebo díky rychlému vysazování zeleně kolem staveb.

Výsledky z měření emisí budou nově předávány výhradně digitálně do centrálního registru, a to přímo měřicími skupinami. Tím podle Hladíka odpadne firmám administrativa. Dosud musejí výsledky měření posílat v papírové podobě Českému hydrometeorologickému ústavu a České inspekci životního prostředí.

„Díky povinnosti nepřetržité kontroly technologií skončí dohady, zda firmy skutečně používají filtry nebo odhlučovače průběžně, i když se znečišťující látky zrovna neměří,“ poznamenal ministr. Povinnost kontinuální kontroly se od roku 2026 dotkne nově 7700 zdrojů, celá řada provozovatelů už ale nepřetržité měření podle Hladíka nainstalovala. Od roku 2028 se povinnost rozšíří na sektory tavení skla, nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky a další.

Další částí novely je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění, především prachu či zápachů. Při plánování výstavby pro bydlení nebo občanskou vybavenost, nebo naopak při umístění například výrobního podniku v blízkosti domů bude muset obec počítat s minimální vzdáleností odstupu. Bude se pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů, uvedlo ministerstvo v tiskové zprávě. Platit to bude pro nové provozy i při změně provozovatele či typu výroby v současném výrobním areálu.

Nově se také zvýší poplatek za znečištění, a to o inflaci, která nastala od jeho posledního zvýšení. Podle dnes schválené verze bude poplatek o inflaci dále navyšován každoročně.

Návrh také upravuje nízkoemisní zóny. „Umožňuje konkrétnímu městu si zavést nízkoemisní zónu podle jeho parametrů. Nebude to dáno zákonem, ale zastupitelstvo obce si určí, které typy, kategorie vozidel nebude možné vpustit třeba do historických center,“ vysvětlil ministr. Novela také zavádí evidenci vjezdu do nízkoemisní zóny pomocí poznávacích značek a propojení údajů s registrem vozidel, stejně jako možnost zavést individuální výjimky pro rezidenty.

Radnice budou podle ministerstva moci lépe reagovat i při smogových situacích a regulovat více oblastí, ne pouze silniční dopravu. „To znamená například zvýhodnit dočasně veřejnou dopravu nebo zlepšit kvalitu ovzduší v místě třeba dočasným omezením spalování v otevřených ohništích, případně vytápění doplňkovými zdroji, jakými jsou třeba krby, nebo regulací prašné činnosti například ze staveb,“ dodal resort.

Vláda dnes podle Hladíka také usnesením uložila ministerstvu dopravy předložení analýzy funkčnosti stanic na měření emisí a ministerstvu vnitra, aby ve spolupráci s policií a centrem dopravních služeb zintenzivnilo v krajích každoroční silniční kontroly zaměřené na měření emisí z vozidel.

Vodní biotoxiny a jejich vliv na lidské zdraví.

27.5.2024, Zdroj: Informační centrum bezpečnosti potravin (www.bezpecnostpotravin.cz)

Vodní biotoxiny jsou toxiny produkované drobnými vodními organismy, např. řasami. Některé z těchto látek ohrožují ryby a další vodní organismy, jiné mohou být spojeny také se zdravotními riziky pro člověka.

Významným příkladem jsou ciguatoxiny. Produkují je obrněnky (Dinoflagellata) – jednobuněčné organismy žijící v mořích a oceánech v tropických a subtropických oblastech. Mohou se kumulovat v tkáních ryb, které se těmito organismy živí, nebo ryb, které kontaminované ryby požírají. U člověka se po konzumaci kontaminované ryby mohou objevit příznaky otravy, které jsou však poměrně vzácné a souvisí s dovozem ryb z tropických oblastí.

Situace spojené s propuknutím nákazy jsou jedním z mnoha témat mezinárodního sympozia o vodních biotoxinech, které se uskuteční ve Spolkovém institutu pro hodnocení rizik (BfR) v Berlíně ve dnech 10. a 11. června 2024. Cílem je výměna vědeckých informací pro lepší pochopení těchto biotoxinů. Odborníci budou prostřednictvím přednášek a prezentací případových studií a nových analytických metod mimo jiné diskutovat, které vodní biotoxiny mohou představovat zdravotní rizika pro člověka, jak působí na organismus a jak lze tato rizika v případě potřeby minimalizovat.

Ciguatoxiny nejsou jedinými toxiny produkovanými drobnými vodními organismy a zdaleka to nejsou jen mořské druhy, které toxiny vytvářejí. Produkce toxinů je známa i u řady sladkovodních druhů řas a sinic.

Sladkovodní biotoxiny se dostaly do povědomí široké veřejnosti např. v létě roku 2022, kdy došlo ke zvýšenému úhynu ryb, plžů a mlžů v řece Odře. Příčinou byla vysoká salinita, vysoká teplota a nízký stav vody, které vedly k zvýšenému rozmnožení „zlatých řas“ (Prymnesium parvum) produkujících toxin prymnesin. Zda prymnesin ohrožuje také lidské zdraví, je zatím pro vědce stále otázkou.

Vodní biotoxiny s prokázaným škodlivým účinkem na člověka jsou také např. cyanotoxiny tvořené sinicemi, například mikrocystiny, které jsou toxické pro játra.

Strategie, jak zabránit případnému zvýšenému rozmnožení sinic v letních měsících, bude rovněž předmětem diskuzí na mezinárodním sympoziu v Berlíně. Pozornost bude věnována také ovatoxinu-a – toxinu, který může člověka ohrozit po konzumaci mlžů, a mnoha dalším toxinům produkovaným mořskými i sladkovodními organismy.

Program a další informace o sympoziu naleznete zde:
https://www.bfr-akademie.de/english/aquatic-toxins-2024.html

Další informace o vodních biotoxinech na internetových stránkách BfR:

Zdroj: https://bezpecnostpotravin.cz/vodni-biotoxiny-a-jejich-vliv-na-lidske-zdravi/

 

Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje

Škroupova 957/4, 500 02 Hradec Králové
IČ: 25948890DIČ: CZ25948890
Zapsána: Krajským soudem v Hradci Králové, Spisová značka A 9526
Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje