Uvádění důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti na posudku.* 

BOZP zaměstnanců se zdravotním postižením.* 

Uvádění důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti na posudku.

17.6.2024, Robert Křepinský, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Musíme uvádět na posudku informaci, zda je pozbytí zdravotní způsobilosti z důvodu pracovního úrazu či jiného obecného důvodu? Pokud to nevím, jak postupovat, abych nebrzdil vydání posudku?

Odpověď:

Podle ustanovení § 43 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, se závěr pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilosti z důvodu pracovního úrazu či z důvodu nemoci z povolání uvádí v lékařském posudku vydávaném pro účely pracovněprávních vztahů. Zde je povinností poskytovatele toto uvést, neboť to má svůj výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce (připravená novela ZP toto bude měnit). Tento posudkový závěr může být uveden již v lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k práci, je-li v době jeho vydání zřejmé, že důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci je pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Tedy v době vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci, není-li tento důvod zřejmý, se uvedený závěr neuvádí.

BOZP zaměstnanců se zdravotním postižením.

23.6.2024, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Před časem vyšla u vás na portále odpověď , která se dotkla specifik BOZP při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Mohli byste tuto problematiku nějak rozvést?

Odpověď:

Česká právní úprava ochrany zdravotně postižených osob 

Česká právní úprava ochrany zdravotně postižených osob vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 159, o pracovní rehabilitaci zdravotně postižených osob, která byla naší republikou ratifikována a která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 72/1985 Sb.

Druhým základním mezinárodním předpisem, který deklaruje práva osob se zdravotním postižením je Evropská sociální charta, kterou naše republika též ratifikovala a publikovala ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 14/2000 Sb. m. s. Zdravotně postižené osoby byly, jak dnes již zrušeným zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tak jsou současným zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zařazeny mezi tzv. chráněné skupiny a poskytuje se jim zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání.

Původní zákon o zaměstnanosti zavedl do našeho právního řádu pojem „osoby se změněnou pracovní schopností“ a „osoby se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením“ de facto pouze pro účely politiky zaměstnanosti a pro pracovněprávní předpisy. Ostatní právní předpisy sice poskytovaly též ochranu osobám se zdravotním postižením (např. předpisy zdravotní, nebo státní sociální podpory), nicméně nepřejaly označení „osoby se změněnou pracovní schopností“ a „osoby se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením“ a setrvaly na obecném pojmu „osoby se zdravotním postižením“. Z toho důvodu nyní platný zákon o zaměstnanosti, proto opustil původní terminologii a navrátil se k obecně vžitému označení „osoby se zdravotním postižením“, mimo jiné také z důvodu slučitelnosti terminologie našeho zákona o zaměstnanosti s pojmy používanými v předpisech o zaměstnanosti v zemích Evropských společenství.

Osoba se zdravotním postižením

Definice pojmu „osoba se zdravotním postižením“ je obsažena v § 67 zákona o zaměstnanosti a výslovně se zde uvádí, že se osobám se zdravotním postižením poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.

Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány

• invalidními ve třetím stupni (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením“),
• invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
• zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoba zdravotně znevýhodněná“).

Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Osoby invalidní

Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

• nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
• nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
• nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

• zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
• zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
• zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
• schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
• schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
• v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

K povinnostem zaměstnavatele ve vztahu k osobám zdravotně postiženým podle zákona o zaměstnanosti:

Povinnosti zaměstnavatelů ve vztahu k osobám se zdravotním postižením stanoví v § 80 zákon o zaměstnanosti. Podle něj jsou zaměstnavatelé povinni:

• rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,
• spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace,
• vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením; evidence obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2),
• vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.

Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %. U zaměstnavatelů, kteří jsou agenturou práce podle § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti, se do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnanci, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli.

Tuto povinnost zaměstnavatelé plní

• zaměstnáváním v pracovním poměru,
• odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, se kterými Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele (§ 78), nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo
• odvodem do státního rozpočtu
• nebo vzájemnou kombinací způsobů uvedených výše.

K povinnostem zaměstnavatele v oblasti BOZP ve vztahu k zaměstnancům zdravotně postiženým 

K povinnostem zaměstnavatele v oblasti BOZP ve vztahu k zaměstnancům zdravotně postiženým se vyjadřuje přímo zákoník práce. Podle § 103 odst. 5 zákoníku práce je zaměstnavatel, kromě obecných povinností platných v oblasti BOZP pro všechny zaměstnance, povinen pro zaměstnance se zdravotním postižením zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravou pracovních podmínek, úpravou pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst a dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.

Toto ustanovení má za účel zdůraznit i ve výčtu povinností zaměstnavatele na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům se zdravotním postižením.

Jako klíčovou povinnost zaměstnavatele však stanoví zákon nepřipustit, aby zaměstnanec konal práci, která neodpovídá jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Zaměstnavatel proto musí znát zdravotní stav svého zaměstnance ještě před zařazením na konkrétní pracoviště, aby mohl vyloučit potencionální riziko vzniku pracovního úrazu nebo jiného poškození zdraví zaměstnance. U zaměstnanců se zdravotním postižením je tato povinnost zaměstnavatele umocněna především z toho důvodu, že pracovní způsobilost těchto zaměstnanců je již v souvislosti se zdravotním postižením snížen a že tudíž není možné připustit, aby byli vystavováni stejným rizikům jako ostatní zaměstnanci.

Na tuto obecnou povinnost však navazuje řada dalších dílčích povinností zaměstnavatelů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve vztahu k zaměstnancům se zdravotním postižením v zákoníku práce výslovně nezmiňovaných. Jako příklad lze uvést povinnost zaměstnavatele zajistit, aby přidělené osobní ochranné pracovní prostředky chránily zaměstnance před riziky, neohrožovaly jejich zdraví a nebránily jim při výkonu práce. Z toho důvodu musí zaměstnavatelé často zajistit zaměstnancům se zdravotním postižením vhodnou úpravu osobních ochranných pracovních prostředků, zejména např. u ortopedické obuvi apod.

Vzhledem k tomu, že všechny povinnosti uložené zaměstnavatelům v části páté zákoníku práce a v zákoně č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů se  zabývají  ochranou zdraví všech zaměstnanců a prevencí před riziky vyplývajícími z pracovního procesu, dopadají v praxi se bez dalšího samozřejmě i na zaměstnance se změněnou pracovní schopností.