Rozvržení pracovní doby zaměstnancem.* 

Změna exekučních srážek ze mzdy od 1. 10. 2024 při vícečetné exekuci.* 

Odkazy na konkrétní výrobce anebo výrobky v zadávací dokumentaci.* 

Rozvržení pracovní doby zaměstnancem.

Nedávno přijatá tzv. transpoziční novela zákoníku práce přinesla hned několik významných změn a novinek v oblasti pracovního práva. Vedle změn v pravidlech odměňování zaměstnanců – minimální a zaručené mzdy a platu, kolektivního vyjednávání, rozvrhování dovolené, ručení u stavebních prací či pracovní doby ve zdravotnictví, je to i nová úprava institutu (samo)rozvrhování pracovní doby zaměstnancem.

V rámci naší dvoudílné série článků jsme Vám představili všechny důležité novinky nejen výše uvedené transpoziční novely, ale také chystané tzv. flexinovely (jež legislativním procesem teprve prochází), které naleznete na odkazech: Transpoziční novela zákoníku práce a Flexibilní novela zákoníku práce.

V tomto příspěvku se blíže zaměříme na jednu z dílčích změn transpoziční novely v oblasti flexibilních podmínek pracovněprávních vztahů, a to na novou možnost (samo)rozvrhování pracovní doby zaměstnancem, která nabude účinnosti k 1. 1. 2025.

Dosavadní právní úprava

Ve stávající právní úpravě existuje možnost (samo)rozvržení si pracovní doby zaměstnancem pouze v režimu tzv. domáckých zaměstnanců dle § 317 odst. 4 zákoníku práce, tedy za situace, kdy zaměstnanec dle písemné dohody se zaměstnavatelem pracuje na dálku, tedy nikoli na pracovišti zaměstnavatele, a sám si za sjednaných podmínek rozvrhuje pracovní dobu.

Tato varianta „home-office“ je poměrně hojně využívána. Stejně tak se ale setkáváme se situací, kdy zaměstnanci pracující na dálku (v režimu „home-office“) si pracovní dobu sami rozvrhovat nemohou a rozvrhuje ji (či má ji rozvrhovat) zaměstnavatel.

Rozvržení pracovní doby zaměstnancem od 1. 1. 2025

Transpoziční novela na základě pozměňovacího návrhu načteného v Poslanecké sněmovně zakotvuje již od 1. 1. 2025 možnost pro zaměstnance rozvrhnout si pracovní dobu dle svého vlastního uvážení, a to bez dosud nutné podmínky výkonu práce na dálku.

Nové ustanovení § 87a zákoníku práce zakotvuje místem výkonu práce neomezenou možnost rozvržení pracovní doby zaměstnancem. Současně dochází ke zrušení dosavadního ustanovení § 317 odst. 4 zákoníku práce, který byl speciálním ustanovením pro situace práce na dálku.

Sám si rozvrhnout pracovní dobu do jednotlivých směn si tedy bude moci nově i zaměstnanec vykonávající práci na pracovišti zaměstnavatele, nejen zaměstnanec pracující z domova či jiného se zaměstnavatelem dohodnutého místa výkonu práce.

Současně je třeba uvést, že se nová právní úprava netýká jen zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy, ale také zaměstnanců činných na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy DPČ a DPP.

Pro účely překážek v práci, čerpání dovolené, pracovní cesty, náhrady mzdy či platu za ušlý výdělek v důsledku svátku (dle § 115 odst. 3 a § 135 zákoníku práce) a v dalších případech určených zaměstnavatelem se uplatní stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen předem určit, nedohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak.

Průměrná týdenní pracovní doba zaměstnance v pracovním poměru musí být naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období a za podmínek uvedených v § 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce – tedy stejně jako u tzv. nerovnoměrného rozvržení pracovní doby.

Důležitým aspektem (samo)rozvrhování pracovní doby jsou překážky v práci. Při jiných důležitých osobních překážkách v práci zaměstnanci nebude příslušet náhrada mzdy či platu, nestanoví-li zákon, prováděcí právní předpis nebo vnitřní předpis zaměstnavatele jinak.

Dohoda o (samo)rozvrhování

Jako doposud bude muset zaměstnanec se zaměstnavatelem uzavřít o (samo)rozvrhování písemnou dohodu. V této dohodě se strany dohodnout na zavedení (samo)rozvrhování a současně je nutné zcela jistě doporučit, aby tomuto postupu daly jasná pravidla a limity.

Pro takovou dohodu dále platí podmínky dle § 81 odst. 3 zákoníku práce, tedy že zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny a § 83 zákoníku práce, dle kterého délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (resp. 24 hodin dle § 83a zákoníku práce).

Pokud jde o témata a aspekty, které je vhodné v dohodě sjednat a adresovat, lze doporučit zejména:

1. povinnosti vedení evidence a informování o rozvrhu pracovní doby;

1. limity (samo)rozvrhování pracovní doby – noční práce, práce ve svátek a o víkendu;

1. pravidla práce přesčas;

1. pevné a volitelné časové periody výkonu práce a dostupnosti;

1. kombinaci (samo)rozvrhování a práce na dálku;

1. stanovené rozvržení pracovní doby pro účely překážek, dovolené a náhrady mzdy;

1. pravidla vyrovnávání průměrné týdenní pracovní doby;

1. pravidla překážek v práci a jejich odměňovací, resp. kompenzační, režim;

1. povinnost respektovat schůzky a jednání, kterých se má zaměstnanec účastnit; či

1. možnost prolomení (samo)rozvrhování zaměstnavatelem v odůvodněných případech.

Výše uvedené je pak zcela jistě vhodné, ne-li nutné, kombinovat a provázat s vnitřními předpisy zaměstnavatele, kdy mnoho z témat výše uvedených je možné upravit právě jimi.

Závazek z dohody o rozvrhování pracovní doby zaměstnancem lze ukončit:

1. dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem ke sjednanému dni, nebo

1. výpovědí z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

Výpověď, stejně jako dohoda, musí pít písemnou formu.

Co se výpovědní doby týče, zaměstnavatel se zaměstnancem mohou v dohodě sjednat délku výpovědní doby v rámci zákonných mantinelů. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance.

Sankce

S novou úpravou (samo)rozvržení pracovní doby směn zaměstnancem se také rozšiřuje výčet přestupků na úseku pracovní doby dle zákona č. 251/2005 Sb. , zákona o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Nově bude zaměstnavateli při nesplnění podmínek při rozvržení pracovní doby nebo pokud neuzavře dohodu o rozvržení pracovní doby do směn zaměstnancem nebo změnu písemně, poruší povinnosti z takové dohody vyplývající anebo poruší povinnosti při rozvázání dohody dle nového §87a zákoníku práce, hrozit pokuta až do výše 300.000,- Kč.

Závěr

(Samo)rozvrhování pracovní doby bylo původně navrhováno až v tzv. flexibilní novele, která je nyní v legislativním procesu. Nicméně tlak praxe a zájem nejen odborné veřejnosti způsobil dřívější zařazení do plánovaných novel.

Dá se téměř s jistotou říci, že zavedení možnosti pro zaměstnance si po dohodě se zaměstnavatelem rozvrhnout pracovní dobu do směn dle svých potřeb, a to nyní bez ohledu na místo výkon práce, je veskrze pozitivním krokem směrem k větší flexibilitě a oboustranné přívětivosti pracovněprávních vztahů.

Ráchel Kouklíková,
právní asistentka

Mgr. Jakub Málek,
managing partner

Mgr. Kateřina Vyšínová,
advokátní koncipientka

PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.

Futurama Business Park
Sokolovská 668/136d
186 00 Praha 8 – Karlín

Tel.:    +420 227 629 700
E-mail:    info@plegal.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ráchel Kouklíková, Mgr. Jakub Málek, Mgr. Kateřina Vyšínová (PEYTON) 11.10.2024

---

Změna exekučních srážek ze mzdy od 1. 10. 2024 při vícečetné exekuci.

Povinnému dlužníkovi, proti němuž jsou nařízeny více jak 3 exekuce k vymožení peněžitých pohledávek, může být nově sraženo ze mzdy více! Může i nemusí, záleží na tom, zda jsou vymáhány pohledávky přednostní i nepřednostní, nebo ne, samozřejmě též na výši mzdy podrobené srážkám. Při nařízených 4 a více exekucích pro peněžité dluhy se dlužníkovi ze mzdy nově sráží jako u exekuce pro přednostní pohledávky, tedy ze dvou třetin zbytku čisté mzdy po odečtení celkové nezabavitelné částky, a to i když žádné takové prioritní dluhy nemá. Jak se to v praxi projeví?

Novinky přinesla novela občanského soudního řádu – zákon č. 252/2024 Sb. , který m.j. doplňuje ust. § 279 o. s. ř. o nové odst. 4 až 7.

Exekuční srážky ze mzdy se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od hrubé mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti a pojistné odvody. Z takto vypočtené čisté mzdy zaměstnance (povinného dlužníka) – nebo příjmů, s nimiž se při exekučních srážkách zachází jako se mzdou, např. s důchody – se odečte (základní) nezabavitelná částka, která je součtem nezabavitelné částky na samotného povinného (dlužníka) a nezabavitelných částek na jím vyživované osoby. Nezabavitelná částka na povinného přitom pro rok 2024 činí 12 704,67 Kč a nezabavitelná částka na vyživovanou osobu 3176,17 Kč.

Rozdělení limitovaného zbytku čisté mzdy po odečtení nezabavitelných částek na třetiny

Pokud zbylá čistá mzda (tzv. výpočtová základna) – po odečtení základní (celkové) nezabavitelné částky – je rovna nebo nižší 28 586 Kč, zaokrouhlí se směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách. (Maximální výše jedné třetiny z 28 586 Kč je 9 528 Kč. Případný zbytek odečtený od zbytku čisté mzdy – 1 nebo 2 Kč – při jeho zaokrouhlování směrem dolů na částku dělitelnou třemi náleží povinnému.)

Od jaké částky zbytku čisté mzdy se sráží bez omezení

Zbytek čisté mzdy po odečtení nezabavitelných částek až do částky, nad kterou se sráží bez omezení (28 586 Kč), se rozdělí na tři třetiny. Částka přesahující hranici 28 586 Kč se srazí bez omezení.

Postup při provádění srážek po třetinách zbytku čisté mzdy dle druhu pohledávky

1. třetina (zbytku čisté mzdy po odečtení nezabavitelných částek) je určena pro vydobytí nepřednostních pohledávek oprávněných osob (a přednostních pohledávek, pokud k jejich úhradě nepostačuje 2. třetina). 2. třetina (zbytku čisté mzdy) slouží pouze k vydobytí přednostních pohledávek, a pokud takové nejsou, vyplatí se povinnému. 3. třetina (zbytku čisté mzdy) se vždy vyplatí povinnému.

Absolutní přednost i v rámci přednostních pohledávek má výživné

Dochází-li ke srážkám z 2. třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky výživného a teprve pak podle pořadí ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li částka sražená z 2. třetiny k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru běžného výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z 2.  třetiny kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z 2. třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků.

Pokud 2. třetina nestačí k uspokojení přednostních pohledávek, převádí se část přednostních pohledávek do třetiny 1. A pak jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky z 1. třetiny zbytku čisté mzdy podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní. Přednostní pohledávky mají totiž prioritní povahu jen ve 2. třetině. Jestliže ta k uspokojení nestačí, jak už jsme naznačili, uspokojují se ještě z 1. třetiny, a to spolu s ostatními pohledávkami, avšak už jen podle svého pořadí. – Pořadí pohledávek se přitom řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.[1]

Částka zbytku čisté mzdy přesahující částku, nad kterou se sráží bez omezení, tedy plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke 2. třetině zbytku čisté mzdy v rozsahu, který je potřebný k uspokojení přednostních pohledávek; zbývající část se připočte k 1. třetině.

Co (kolik) zůstává povinnému dlužníku a co (kolik) se sráží ve prospěch oprávněných věřitelů

Součet vypočtené (1.) třetiny, případně dvou třetin (1. a 2.), a částky přesahující částku, nad kterou se sráží bez omezení, je tedy postižitelnou výší příjmu. Nepostižitelnou výší příjmu je tedy součet vypočtené (3.) třetiny, případně dvou třetin (2. a 3.), a (základní) nezabavitelné částky (a případný zbytek 1 nebo 2 Kč odečtený od zbytku čisté mzdy při jeho zaokrouhlování směrem dolů na částku dělitelnou třemi). Přednostní pohledávky specifikuje ust. § 279 odst. 2 občanského soudního řádu. Postavení přednostní pohledávky má v podstatě i paušální náhrada náhrada nákladů pro plátce mzdy (nebo jiného příjmu) za provádění exekuce. Paušálně stanovená náhrada nákladů plátce mzdy se totiž uspokojuje před všemi ostatními pohledávkami z první třetiny. Ostatní pohledávky jsou nepřednostní.

Při čtyřech a více nařízených exekucích srážky ze dvou třetin zbytku čisté mzdy

Dosud tedy platilo, že je-li sráženo v rámci exekuce ze mzdy toliko pro nepřednostní pohledávky, sráží se vždy jen z jedné třetiny (z 1. třetiny) zbytku čisté mzdy, a to bez ohledu na počet nepřednostních pohledávek. Ze dvou třetin zbytku čisté mzdy (1. a 2. třetiny) se případně sráží jen v případě uspokojování přednostních pohledávek. Nově však od 1. 10. 2024 platí, že se sráží ze dvou třetin zbytku čisté mzdy (čili 1. a 2. třetiny), jsou-li na mzdu povinného současně nařízeny nejméně 4 výkony rozhodnutí (exekuce) k vymožení splatných peněžitých pohledávek (a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí bylo doručeno plátci mzdy, resp. jiného příjmu). To však neplatí, doloží-li povinný plátci mzdy, že mu byl přiznán starobní důchod, invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo třetího stupně nebo sirotčí důchod. – Na poživatele vybraných důchodů ze státního důchodového pojištění se tedy nová pravidla o rozšíření možnosti, resp. intenzity srážek neuplatní.

Dochází-li k tomuto nově upravenému postupu, tedy srážení ze dvou třetin zbytku čisté mzdy z důvodu 4 a více exekučně vymáhaných pohledávek, pak se 2. třetina (zbytku čisté mzdy – jinak určená pro vydobytí přednostních pohledávek) přičte k 1. třetině (zbytku čisté mzdy – určené pro vydobytí nepřednostních pohledávek). Jsou-li však vedle nepřednostních pohledávek vymáhány i přednostní pohledávky, uspokojují se z 2. třetiny přednostní pohledávky a k 1. třetině se připočte (samozřejmě jen) zbývající část (z 2. třetiny). – K uplatnění nového mechanismu srážek při nařízení 4 a více exekucí může pochopitelně dojít jak v situaci, kdy je sráženo jen pro nepřednostní pohledávky, tak v situaci, kdy je sráženo i pro přednostní pohledávky. V druhém případě pak srážení i z 2. třetiny zbytku čisté mzdy není nic nového. (Ovšem dosud srážky z 2. třetiny probíhaly jen k uspokojení přednostních pohledávek. Novinkou je právě to, že budou moci být prováděny i ke splacení nepřednostních pohledávek.)

Budou mít nová pravidla pro oprávněné věřitele nějaký efekt?

Je však otázkou, zda po provedení srážek pro přednostní pohledávky vůbec něco zbude, aby to mohlo být přičteno k 1. třetině zbytku čisté mzdy pro provádění srážek pro nepřednostní pohledávky. Proto se nové opatření nejeví nijak pro oprávněné (věřitele) zvláště významným, aby přineslo nějakou radikální změnu k lepšímu a zrychlení uspokojení (splacení) jejich pohledávek. K tomu nejspíš v praxi nedojde ani, když bude ze dvou třetin zbytku čisté mzdy sráženo výhradně pro nepřednostní pohledávky (a 2. třetina zbytku čisté mzdy se nevyčerpá na provedení srážek pro přednostní pohledávky). Zřejmě jen budou dříve uspokojeny (uhrazeny) nepřednostní pohledávky s lepším (dřívějším) pořadím, a tak se pouze o něco dříve dostane na uspokojování pohledávek s horším (pozdějším) pořadím (pokud ovšem pohledávky s dřívějším pořadím nebudou v nějaké velmi vysoké výši, že nelze jejich splacení očekávat v dohledné době, ale i kdyby – třeba skutečnost, že na začátek uspokojování své pohledávky s pozdějším pořadím nebude oprávněný věřitel čekat např. 4 roky, ale jen 3 roky, pro něj nemá valný efekt). Nadto dlužník se 4 a více exekučně vymáhanými pohledávkami je na prahu vstupu do insolvenčního řízení.

Tyto stručné úvahy, resp. poznámky jsou však samozřejmě neúplné, v praxi bude záležet vždy na okolnostech – parametrech každého jednotlivého případu – na výši pohledávek, na poměru přednostních a nepřednostních pohledávek apod.

Jednoduché příklady změny výpočtu exekučních srážek:

1) Zaměstnanec má jen nepřednostní dluhy

Ženatý zaměstnanec se 2 dětmi pobírá čistou mzdu 30 000 Kč. Jsou vůči němu nařízeny 4 exekuce pro 4 nepřednostní pohledávky, řekněme nesplacené úvěry. Dosud byla srážkami ze mzdy uspokojována jen 1 pohledávka, a to pohledávka první v pořadí.

Základní nezabavitelná částka je součtem nezabavitelné částky na povinného dlužníka 12 704,67 Kč a 3 částek na vyživovanou osobu po 3 176,17 Kč, takže činí 22 233,18 Kč čili po zaokrouhlení na celé koruny nahoru 22 234 Kč. Zbývá 7766 Kč, které se rozdělí na 3 třetiny po 2588 Kč + zbytek 2 Kč. Jedna třetina 2588 Kč byla sražena ve prospěch oprávněného věřitele s nepřednostní pohledávkou první v pořadí. Povinnému dlužníku zůstala základní nezabavitelná částka 22 234 Kč + 2 x 2588 Kč čili 5176 Kč (dvě třetiny zbytku čisté mzdy) a zbytek 2 Kč vzniklý zaokrouhlováním, takže celkem 27 412 Kč Kč. (Jde-li o exekuci zahájenou po 1. 1. 2022, pak se částka sražená ve prospěch oprávněného věřitele sníží o 50 Kč paušální náhrady nákladů exekuce pro plátce mzdy.)

Od 1. 10. 2024 bude nadále srážkami uspokojována jen jedna z nepřednostních pohledávek (stejná jako dosud), ale již částkou odpovídající dvěma třetinám zbytku čisté mzdy, tedy částkou 5176 Kč, která připadá oprávněnému věřiteli. Dlužníkovi zůstává nezbabavitelná částka 22 234 Kč, jedna třetina zbytku čisté mzdy 2588 Kč a zbytek 2 Kč, takže celkem 24 824 Kč. Dochází tak k rychlejšímu splácení pohledávky první v pořadí.

2)  Zaměstnanci je přednostně sráženo výživné, a ještě má nepřednostní dluhy

Ženatý zaměstnanec se 2 dětmi (z toho jedním ve vlastní péči) pobírá čistou mzdu 33 000 Kč. Jsou vůči němu nařízeny 4 exekuce pro 3 nepřednostní pohledávky, řekněme zase nesplacené úvěry, a 1 přednostní exekuci – pro běžné výživné na dítě z prvního manželství s měsíční splátkou 4000 Kč.

Základní nezabavitelná částka je součtem nezabavitelné částky na povinného dlužníka 12 704,67 Kč a (jen) 2 částek na vyživovanou osobu (protože nezabavitelná částka na dítě, v jehož prospěch je nařízena srážka, se nepočítá) po 3 176,17 Kč, takže činí 19 057,01 Kč čili po zaokrouhlení na celé koruny nahoru 19 058 Kč. Zbývá 13 942 Kč, které se rozdělí na 3 třetiny po 4647 Kč + 1 Kč. Jedna třetina 4647 Kč byla dosud sražena ve prospěch oprávněného věřitele s nepřednostní pohledávkou první v pořadí. Z další třetiny bylo sraženo 4000 Kč pro přednostní pohledávku, přičemž zbylo 647 Kč. Celkem tedy bylo sraženo 8647 Kč. Povinnému dlužníku zůstala základní nezabavitelná částka 19 058 Kč + třetina zbytku čisté mzdy 4647 Kč + zbytek ze třetiny pro přednostní pohledávky 647 Kč + 1 Kč čili celkem 24 353 Kč. (Jde-li o exekuci zahájenou po 1. 1. 2022, pak se částka sražená z 1. třetiny ve prospěch nepředností pohledávky sníží o 50 Kč paušální náhrady nákladů exekuce pro plátce mzdy.)

Od 1. 10. 2024 bude nadále srážkami uspokojována přednostní pohledávka z třetiny zbytku čisté mzdy určené pro vydobytí přednostních pohledávek (srážka pro běžné výživné 4000 Kč) a nadále jen jedna z nepřednostních pohledávek, a to jako dosud z třetiny určené pro vydobytí nepřednostních pohledávek (4647 Kč), ale nově též ze částky, která zbyla z příslušné třetiny po srážce ve prospěch přednostní pohledávky, takže na úhradu nepřednostní pohledávky připadne o 647 Kč více čili celkem 5294 Kč. Sraženo tedy bude celkem 9294 Kč.  Dlužníkovi zůstává nově jen nezbabavitelná částka 19 058 Kč, jedna třetina zbytku čisté mzdy 4647 Kč a zbytek 1 Kč, takže celkem 23 706 Kč.

Richard W. Fetter,
právník věnující se pracovnímu právu a s ním souvisejícím kapitolám jiných právních odvětví

[1] Příklad poměrného uspokojení pohledávek: Shodou okolností byly zaměstnavateli doručeny dva exekuční příkazy pro přednostní i nepřednostní pohledávku téhož dne. Příslušná třetina zbytku čisté mzdy činí 5000 Kč. Přednostní pohledávka činí 90 000 Kč a nepřednostní 70 000 Kč. Pohledávky budou uspokojovány poměrně bez ohledu na to, že jedna je přednostní a jedna nepřednostní: Celková výše pohledávek je součtem 90 000 Kč + 70 000 Kč = 160 000 Kč. Vypočteme poměrné číslo jako podíl částky, z níž se sráží, tedy 5000 Kč a částky 160 000 Kč, což je 0,03125. Poměrným číslem vynásobíme částky obou pohledávek a dostaneme částku 2812,50 Kč ohledně přednostní pohledávky ve výši 90 000 Kč a částku 2187,50 Kč ohledně nepřednostní pohledávky ve výši 70 000 Kč, které budou ze mzdy sráženy.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Richard W. Fetter 30.10.2024

---

Odkazy na konkrétní výrobce anebo výrobky v zadávací dokumentaci.

Slovy klasika „rozmohl se nám tady takový nešvar“. V zadávacích dokumentacích, nejčastěji v projektové dokumentaci (ať už ve výkazu výměr, technické zprávě anebo i v jednotlivých výkresech), se čas od času objeví označení konkrétního produktu (například konkrétního stavebního materiálu, výrobku či komponenty, tj. například konkrétní kamery anebo jiné komponenty elektroinstalace). U soukromých investic je tento postup zcela v pořádku, kdežto v rovině veřejných zakázek, se to považuje za poměrně zásadní problém.

Platí toto ale skutečně vždy a bez dalšího? Jaké jsou mantinely pro uvedení konkrétních výrobků či odkazů? Na tyto otázky se pokoušíme odpovědět v následujícím textu, a to prostřednictvím výkladu legislativního rámce i analýzou relevantní rozhodovací praxe a judikatury.

Text samozřejmě neposkytuje návod na to, jak do zadávacích podmínek (např. projektové dokumentace) „propašovat“ beztrestně odkazy na konkrétní výrobky, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. Nadále totiž platí, že jde v zásadě o nežádoucí (nezákonnou) praktiku, ze které jen v určitých specifických případech existují výjimky ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb. , o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZZVZ“).

Stručný exkurz do legislativy

Zákon o zadávání veřejných zakázek stanoví pravidla, podle kterých musejí veřejní zadavatelé (dle § 4 ZZVZ) postupovat v případě, že pro sebe (anebo ve svůj prospěch) poptávají za úplatu dodávky, služby anebo stavební práce (v takovém případě se jedná pojmově o tzv. zadání veřejné zakázky ve smyslu § 2 odst. 1 ZZVZ).

V případě, že je zadavatel povinen postupovat v zadávacím řízení, je povinen stanovit zadávací podmínky (mj. technické podmínky vymezující předmět poptávaného plnění) takovým způsobem, aby nikomu neposkytoval bezdůvodné zvýhodnění v zadávacím řízení anebo aby bezdůvodně neomezil hospodářskou soutěž.[1]

Toto obecné pravidlo (týkající se všech zadávacích podmínek) je pak ve vztahu k tzv. technickým podmínkám (jejichž prostřednictvím je definován předmět plnění pořizované veřejné zakázky) upřesněno v § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ. Podle těchto ustanovení platí, že zadavatel nesmí zvýhodnit nebo znevýhodnit určité dodavatele nebo výrobky tím, že technické podmínky stanoví prostřednictvím přímého (tj. konkrétní uvedení výrobce anebo výrobku, např. pomocí produktového označení) anebo nepřímého odkazu (např. prostřednictvím technických charakteristik příznačných konkrétnímu výrobku)[2] na určité dodavatele nebo výrobky anebo patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu.

Z tohoto zákazu jsou dvě výjimky. První výjimka je zakotvena v úvodu § 89 odst. 5 ZZVZ a týká se případu, kdy takový přímý nebo nepřímý odkaz je odůvodněn předmětem konkrétní veřejné zakázky. Jinými slovy, kdy předmět konkrétního poptávaného plnění neumožňuje zadavateli jinak, než odkázat (přímo či nepřímo) na konkrétního dodavatele, výrobek, patent na vynález, užitný či průmyslový vzor, ochrannou známku nebo označení původu. To platí např. v případě, že na trhu existuje jediný výrobek schopný naplnit potřebu zadavatele, nebo tak plyne z určitého právního předpisu anebo zadavatel již disponuje nějaký plněním a nově pořizované dodávky, služby anebo stavební práce musí být s těmito původními dodávkami objektivně kompatibilní. Druhá výjimka umožňuje zadavateli použít uvedené specifické odkazy v případě, že není objektivně schopen předmět poptávaného plnění popsat za použití obecných technických podmínek dle § 89 odst. 1 ZZVZ, resp. kdy by popis předmětu poptávaného plnění za použití takových obecných technických podmínek dle § 89 odst. 1 ZZVZ nemohl být dostatečně přesný nebo srozumitelný. V takovém případě (u této druhé výjimky) musí zadavatel u každé takové položky (odkazu) výslovně připustit, že umožňuje dodání rovnocenného řešení.

Pro úplnost je třeba dodat, že u prvně zmíněné výjimky jsou alternativy (rovnocenné řešení) z povahy věci vyloučeny (je dána určitá technická výlučnost konkrétního výrobku anebo výrobce). Je nutné si totiž uvědomit, že obě výjimky (odst. 5 a 6 § 89 ZZVZ) směřuji k odlišným situacím (proto jde o alternativy), které se v mnohém vlastně navzájem vylučují. Jak bylo uvedené výše, u postupu dle § 89 odst. 5 ZZVZ je odkaz na konkrétního dodavatele anebo výrobek atd. dán (odůvodněn) předmětem veřejné zakázky (technickou výlučností) . Pokud by zadavatel připustil rovnocenné řešení, pak se nemůže jednat o technicky výlučné plnění a odkaz podle § 89 odst. 5 ZZVZ (na konkrétního dodavatele, výrobek atd.) nemůže být opodstatněný. Naopak v případě postupu dle § 89 odst. 6 ZZVZ je důvodem odkazu na konkrétního dodavatele, výrobek atd. nemožnost dostatečně přesně a srozumitelně popsat předmět plnění veřejné zakázky. V takovém případě je připuštění rovnocenného řešení nutností, aby se limitoval dopad na hospodářskou soutěž (v takovém případě totiž nebude předmětem plnění veřejné zakázky odůvodněna možnost nabídnout pouze konkrétní plnění). Situace, ve kterých by docházelo ke kombinaci postupu podle § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ, je tedy z povahy věci vyloučena a výklad směřující k takové aplikaci ZZVZ je nutné odmítnout jako nepřípustný.[3] Uvedené výslovně zmiňujeme proto, že k takové aplikaci § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ bohužel občas dochází.

„Klasické“ případy, kdy například výkaz výměr obsahuje odkaz na konkrétní kameru anebo cihlu nenaplňují v drtivé většině případů ani jeden ze shora uvedených případů. Jednak půjde o zaměnitelné (po technické stránce) plnění a současně jde o plnění, které je možné popsat obecně a natolik jasně, že odkaz na konkrétní výrobek není nezbytný.

Dřívější rozhodovací praxe

Dřívější rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „ÚOHS“) a jeho předsedy se k uvádění konkrétních výrobků v zadávacích podmínkách staví poměrně přísně. Jednak i odkazy na běžně dostupné výrobky (například konkrétní stavební materiál) jsou považovány za potenciálně zvýhodňující určité dodavatele, ačkoliv tyto odkazy směřují nikoliv na dodavatelský trh (u stavebních zakázek tedy trh stavebních společností) ale na poddodavatelský trh (tj. trh dodavatelů stavebního materiálu). Dle předsedy ÚOHS tímto zadavatel jasně sděluje své preference, což může zvýhodnit určité dodavatele (stavební společností), které mají s poddodavateli takto konkrétně označených výrobků pro ně výhodné obchodní vztahy.

„Pro úplnost jsem se při přezkumu napadeného rozhodnutí zabýval i otázkou zvýhodnění určitých dodavatelů nebo výrobků, tedy otázkou omezení hospodářské soutěže. V posuzovaném případě obsahuje odkazy značná část projektové dokumentace a výkazu výměr. Odkazy směřují ke konkrétním výrobkům či konkrétním producentům. Ačkoliv zadavatel připouští variantní řešení, svými odkazy naznačuje zcela zřejmě své preference. Odkazy míří na navazující trhy a právě situace na těchto trzích – obchodní vztahy mezi dodavateli odkazovaných výrobků a případnými uchazeči o veřejnou zakázku – může mít zcela konkrétní vliv na podobu nabídek, či vůbec na rozhodování uchazeče, zda nabídku podá. Za daných okolností tak lze dospět k závěru, že obviněný uvedením odkazů na konkrétní výrobky omezil hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku ve smyslu § 89 odst. 5 zákona.“[4]

Ani příkladmé uvádění konkrétních výrobků (což lze sice u výkazů výměr po technické stránce částečně pochopit, neboť autor projektové dokumentace při projektování má nějakou vizuální představu o tom, jaké výrobky budou ke umístěny – toto se týká například mobiliáře anebo například světel; nicméně ani toto není zákonné – viz dále) není dle rozhodovací praxe ÚOHS dovoleno. Protože i toto uvedení (konkrétního výrobku jako příkladu) znamená vyjádření preference zadavatele (jakkoliv by nebyl oprávněn odmítnout jiné rovnocenné výrobky). Současně toto příkladmé uvedení výrobků nebylo v tomto konkrétním případě způsobeno tím, že by zadavatel nebyl schopen výrobky dostatečně konkrétně a srozumitelně vyspecifikovat obecným způsobem.

„Použití odkazů v šetřeném případě nelze ospravedlnit ani argumentem, že zadavatel některé odkazy uvedl slovem „např.“, neboť i v takovémto případě zadavatel odkazované dodavatele a výrobky zvýhodňuje tím, že prostřednictvím uvedení konkrétního označení fakticky dává najevo své preference, resp. prostřednictvím označení konkrétního výrobku dodavatelům zcela jednoznačně sděluje, že pokud nabídnou právě jím označený výrobek, mají jistotu, že v tomto ohledu splní zadávací podmínky a požadavky zadavatele.“.[5]

Posun v rozhodovací praxi?

V novější rozhodovací praxi lze dle našeho názoru identifikovat určitý drobný posun, a to spíše „mírnějším“ směrem. Nejedná se nicméně o rozhodnutí anebo rozsudky, které by se týkaly přímo situace, kdy zadavatel v zadávací dokumentaci (tj. typicky právě ve výkazu výměr anebo v projektové dokumentaci) označí konkrétní výrobky. Závěry, které je z tohoto rozhodnutí a rozsudku možné extrapolovat, je ale možné zobecnit a částečně je lze aplikovat i na odkazy na konkrétní výrobky. Proto nelze tvrdit, že by šlo o posun rozhodovací praxe, jako spíše jde o posun výkladový.

První rozhodnutí se týká požadavku zadavatele na kritérium technické kvalifikace, který se týkal specifické části dílčího plnění. Zadavatel tuto podmínku vymezil takovým způsobem, že na trhu byly identifikováni dva poddodavatelé, kterými mohli dodavatelé (stavební společnosti) prokázat splnění kritérií technické kvalifikace (jakkoliv všechny nabídky v konkrétním zadávacím řízení zahrnovaly pouze jednoho z těchto poddodavatelů). Konstrukce prokázání technické kvalifikace jinou osobou podle § 83 ZZVZ nicméně znamená, že tento poddodavatel má realizovat tu část plnění, která se týká jím prokázané kvalifikace. Poddodavatelem byl v tomto konkrétním případě výrobce konkrétního technologického celku, který tyto celky rovněž instaluje. Během realizace tedy za dodávku dotčeného technologické celku bude odpovídat právě tento poddodavatel, což znamená, že to bude s největší pravděpodobností jeho vlastní výrobek. Ačkoliv se v tomto případě jednalo o podmínku technické kvalifikace, tato se prostřednictvím konstrukce obsažené v ZZVZ stala vlastně nepřímým odkazem na konkrétní výrobek.

V daném případě přitom předseda ÚOHS přihlédnul k tomu, jaký je poměr mezi dotčeným technologickým celkem a celkovým předmětem plnění (šlo o velmi malou část plnění) a přihlédnul rovněž k tomu, že onen jeden poddodavatel byl ochoten spolupracovat s jakýmkoliv dodavatelem (stavební společností). Tj. jinými slovy se jednalo o plnění, které bylo běžně dostupné všem potenciálním dodavatelům přibližně za stejných podmínek; drobná odchylka v obchodních podmínkách vůči konkrétním dodavatelům je zcela přirozená, protože každý dodavatel (stavební společnost) bude při hledání spolupráce s poddodavateli vyjednávat jiným způsobem, což může vést k odlišným výsledkům.

Předseda ÚOHS ve sledovaném rozhodnutí dospěl k následujícímu závěru: „Pro dodavatele, kteří podali nabídku, nebylo zřejmě nijak obtížné potřebnou referenci získat. Jelikož všichni účastníci zadávacího řízení prokazovali namítanou technickou kvalifikaci pomocí stejného poddodavatele a stejných referencí, stala se ve vztahu k souvisejícímu plnění v rámci veřejné zakázky de facto obsoletní. Zadavatel si namítanou technickou kvalifikací zajistil v podstatě pouze to, že výtahy v rámci veřejné zakázky bude pravděpodobně dodávat společnost BREMA, a to ať už zadávací řízení na veřejnou zakázku vyhraje jakýkoliv dodavatel.“. Současně ale předseda dospěl k závěru, že „namítaná technická kvalifikace neporušila zákaz uvedený v § 36 odst. 1 zákona. Byť zadavatel dostatečně neodůvodnil svůj požadavek na dodávku výtahu přímo na dopravní stavbě, kvůli čemuž se jeví samotná překážka vytvořená touto technickou kvalifikací s ohledem na dosavadní závěry jako bezdůvodná, překážky hospodářské soutěže jsem shledal v tomto případě nanejvýš jako marginální. Vliv na hospodářskou soutěž se sice v případě zadávacích podmínek presumuje, v případě řešené veřejné zakázky a omezeného okruhu dodavatelů schopných ji plnit, ale nelze konstatovat, že by namítaná technická kvalifikace překážku hospodářské soutěže fakticky vytvořila.“[6]

Dále lze v obecném duchu odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně[7]. Tento se již týká vymezení předmětu plnění, avšak není v něm výslovně řešen odkaz na konkrétní výrobek ve smyslu § 89 odst. 5 nebo 6 ZZVZ (šlo v tomto případě o obecnou podmínku vymezující předmět plnění, konkrétně obsah palivové nádrže u autobusu). Podle Krajského soudu v Brně je v případě konkrétních požadavků, které vymezují předmět plnění veřejné zakázky (což například i odkaz na konkrétní výrobek je), nutné zkoumat, nakolik se na daném relevantním trhu jedná o náročné anebo nákladné požadavky. Pokud jde totiž o jednoduše splnitelné a málo nákladné požadavky, pak je případný dopad na soutěž pouze marginální. V případě, že mezi konkrétním požadavkem zadavatele a jeho odůvodněním existuje alespoň základní souvislost a odůvodnění je racionální, nejedná se o bezdůvodné omezení hospodářské soutěže. Lze tedy předpokládat, že v takovém případě není nutné vyžadovat standard odůvodnění, který by v jiných případech pro odkaz na konkrétní výrobek dle § 89 odst. 5 anebo 6 ZZVZ platil.

ÚOHS ostatně sám shora uvedené principy uznává jako relevantní: „Dle § 89 odst. 5 zákona zadavatel tím, že stanoví technické podmínky prostřednictvím odkazu, nesmí zvýhodnit nebo znevýhodnit určité dodavatele nebo výrobky. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o obecný zákaz stanovit technické podmínky prostřednictvím odkazů, přičemž z formulace „nesmí zvýhodnit nebo znevýhodnit určité dodavatele nebo výrobky“ vyplývá, že se tento zákaz týká případů, kdy by použití odkazu mělo za následek zvýhodnění nebo znevýhodnění určitých dodavatelů nebo výrobků (dále také jako „omezení hospodářské soutěže“).“[8] Přitom u běžně dostupných výrobků, které současně představují pouze malou část z celkového rozsahu plnění, by k takovému omezení teoreticky docházet nemělo. ÚOHS v právě citovaném rozhodnutí rovněž dospěl k závěru, že přímé i nepřímé odkazy zadavatele na konkrétní výrobky byly nezákonné. Je ovšem nutné dodat, že ÚOHS patrně nezkoumal faktický rozsah omezení hospodářské soutěže tímto způsobem; z rozhodnutí nevyplývá, že by ÚOHS posuzoval otázku, zda jde o běžně dostupné výrobky, zda je jejich dodavatelé nabízejí otevřeně všem potenciálním dodavatelům anebo zde existují nějaké těsnější vazby mezi dodavatelským a poddodavatelským řetězcem, což by v důsledku mohlo mít vliv na podobu jednotlivých nabídek (ať už tím, že si dodavatelé myslí, že musí použít konkrétní výrobek anebo si myslí, že nemohou použít nějaký jiný). Předpoklad omezení hospodářské soutěže zde stojí na úvaze, že zadavatel tím vyjadřuje svou preferenci; je ale otázkou, zda u výrobků, které jsou potenciálním dodavatelům dostupné za stejných anebo velmi podobných podmínek, toto jako odůvodnění stačí. Pro úplnost je třeba dodat, že uvedené správní řízení bylo zahájeno na návrh, z čehož lze usuzovat, že alespoň jeden dodatel volbou konkrétních produktů skutečně omezen být mohl. Posouzení dané situace by proto mohlo případně i dopadnout jinak u ex offo zahájeného správního řízení.

Co z toho plyne?

Nejprve si pojďme odpovědět, co ze shora uvedeného pojednání dané problematiky určitě neplyne. Odkazy (ať již přímé či nepřímé) na konkrétní výrobky či výrobce při vymezení předmětu poptávaného plnění bez řádného odůvodnění a naplnění zákonných předpokladů uvedených v § 89 odst. 5 anebo 6 ZZVZ nejsou, nebyly a nebudou aprobovány. Nadále platí doporučení se ideálně takovým odkazům vyhýbat a skutečně je využívat pouze v případě, že jsou zákonné podmínky splněny.

Z rozhodovací praxe sice plyne, že v určitých případech lze odkazy na konkrétní výrobky použít i bez splnění podmínek podle § 89 odst. 5 anebo 6 ZZVZ. Šlo však o ojedinělé případy, kdy se odkazy a příznačná označení na konkrétní výrobky netýkaly zásadních částí poptávaného plnění, šlo o výrobky obecně dostupné všem potenciálním dodavatelům za obdobných podmínek a nejednalo se o jakékoliv omezení hospodářské soutěže.

Smyslem uvedeného textu je poukázat na právní úpravu a vzájemný vztah odst. 5 a 6 § 89 ZZVZ, pravidla pro jejich aplikaci, jakož i na rozměr posuzování omezení hospodářské soutěže prostřednictvím odkazů na konkrétní výrobky anebo výrobce.

Mgr. Tomáš Machurek,
advokát a partner

Mgr. Jan Surý,
advokátní koncipient

MT Legal s.r.o., advokátní kancelář

Praha | Brno | Ostrava

Tel.: +420 222 866 555

Fax:  +420 222 866 546

e-mail: info@mt-legal.com

[1] Viz § 36 odst. 1 ZZZV: „Zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.“.

[2] Viz například rozhodnutí ÚOHS ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. ÚOHS-S0378/2021/VZ: „Nelze tak než konstatovat, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 89 odst. 5 a 6 zákona, když zvýhodnil určité dodavatele a výrobky tím, že stanovil technické podmínky prostřednictvím nepřímých odkazů na určité výrobky, když v příloze č. 4 zadávací dokumentace ve vztahu k položkám č. 117.7 – Univerzální kuchyňský robot, č. 118.7 – Univerzální kuchyňský robot a č. 237.8 – Univerzální kuchyňský robot specifikoval své požadavky natolik konkrétním způsobem, že tyto umožnují dodání jediného výrobku, a to výrobku RE 22 výrobce ALTESE, resp. Alba Hořovice, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky.“

[3] Viz rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. ÚOHS-R0153/2018/VZ.

[4] Viz rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. ÚOHS-R0107/2019/VZ.

[5] Viz například rozhodnutí ÚOHS ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. ÚOHS-S0467/2017/VZ.

[6] Viz rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. ÚOHS-R0094/2023/VZ.

[7] Viz rozsudek uvedeného soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 31 Af 59/2019: „Obecně však lze říci, že požadovaná míra souvislosti mezi zadávací podmínkou a tvrzenou potřebou se do značné míry odvíjí od toho, nakolik je stanovený požadavek v daném segmentu trhu běžný a zda je jednoduše splnitelný a v porovnání s hodnotou veřejné zakázky nenákladný, nebo naopak technicky komplikovaný a znatelně navyšující cenu plnění. Požadavek, jehož splnění nemůže nikomu z dodavatelů činit jakékoliv potíže, totiž omezuje hospodářskou soutěž pouze marginálně, a není proto rozhodné, že zadavatel může hospodářskou soutěž omezit prakticky stejně marginálně stanovením jiného parametru. Je-li v takovém případě zdůvodnění požadavku racionální a mezi parametrem a legitimní potřebou zadavatele existuje alespoň v základní míře souvislost, nelze hovořit o bezdůvodné překážce hospodářské soutěže.“.

[8] Viz rozhodnutí ÚOHS ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. ÚOHS-S0183/2024/VZ.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Tomáš Machurek, Mgr. Jan Surý (MT Legal) 02.10.2024