BOZP – Informace nejen pro podnikatele.
Doba osobní očisty a pracovní doba zaměstnance.*
Odškodňování nemocí z povolání.*
Povolení pro práci v uzavřených prostorách pro externího dodavatele.*
Bolesti zad z práce.
6.11.2024, Zdroj: JUDr. Eva Dandová
Dotaz:
Poslední dobou mám závažné bolesti zad a myslím, že je to z práce. Pracuji jako prodavačka v menším obchodě a kromě prodeje musím taky skládat zboží, když dovezou. Večer pak bolestí nejsem schopní chodit rovně. Jak můžu postupovat. Slyšela jsem, že problémy se zády jde v některých případech uznat taky jako nemoc z povolání?
Odpověď:
Máte pravdu, že nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, bylo v r. 2022 (s účinností od 1. ledna 2023) rozšířeno o další nemoc z povolání – tzv. chronické onemocnění bederní páteře. Podle popisu v nařízení vlády nemoc je způsobená dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací, podmínkou ovšem je, že dotyčný byl práce neschopen pro tuto diagnózu v celkové době trvání alespoň 12 měsíců během posledních 3 let a že závažnost onemocnění byla lékařsky vyhodnocena.
Podle popisu této nemoci „Nemoci vznikají při těžké fyzické práci, při které jsou příslušné struktury dlouhodobě přetěžovány natolik, že přetěžování je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci, tj. jestliže při této práci vykonávané nejméně 3 roky alespoň 60 směn ročně kompresní tlak na ploténku L4/L5 překračuje hodnotu vycházející z limitu NIOSH US 3400 N a zohledňující relevantní antropometrické znaky osoby a ergonomické, časové a frekvenční parametry práce.“
A to vám neřekne nikdo jiný než lékař. Nejlepší by bylo, kdybyste požádala zaměstnavatele, aby vás poslal na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku. Podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) má totiž zaměstnavatel povinnost Vás vyslat na prohlídku, když o to požádáte. Lékař pracovnělékařské péče pak posoudí Vaše obtíže a případně Vás doporučí na vyšetření na kliniku nemocí z povolání.
Doba osobní očisty a pracovní doba zaměstnance.
29.10.2024, Zdroj: SUIP
Započítává čas nutný pro provedení osobní očisty po odchodu z pracoviště do pracovní doby či nikoliv?
Pracovní doba je dobou, v niž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (§ 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce).
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 zákoníku práce). Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny (§ 81 odst. 3 zákoníku práce).
Zákoník práce výslovně neobsahuje právní úpravu zápočtu doby osobní očisty do pracovní doby. Dobu určenou pro osobní očistu nelze považovat za výkon práce, protože zaměstnanec během ní nepracuje.
Obecně tedy platí, že zaměstnanci mají osobní očistu vykonávat mimo pracovní dobu, tj. po skončení směny. To platí pro všechny zaměstnavatele a všechna pracoviště.
Odškodňování nemocí z povolání.
22.10.2024, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Jaký je mechanismus odškodňování nemocí z povolání? Slyšel jsem, že odškodnění není jednorázové a pokud je nemoc uznána, má odškodnění různé složky. Z čeho se tedy skládá? Jsme jako zaměstnavatel pojištěni pro případ uznání nemoci z povolání u našich zaměstnanců podobně, jako je tomu u pracovních úrazů?
Odpověď:
Pojem „nemoc z povolání“ není v zákoníku práce na rozdíl od definice pojmu „pracovní úraz“ přesně definována. Definici pojmu nemoc z povolání obsahoval pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, tento zákon však nikdy nenabyl účinnosti. Podle tohoto zákona se nemocí z povolání se rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud je měla být uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván.
Zákon č. 266/2006 Sb. však nenabyl účinnosti a tak seznam nemocí z povolání stanoví staré nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Současnost však přináší nové materiály a technologie, spojené s novými pracovními riziky a tím s možností výskytu nových typů poškození zdraví. Zároveň i v oblasti pracovního lékařství značně pokročilo vědecké poznání příčinných souvislosti mezi pracovními riziky a nemocemi. Je proto zapotřebí, aby byl vytvořen mechanismus aktualizace seznamu nemocí z povolání, zajišťující dostatečnou míry flexibility při posuzování výskytu onemocnění tohoto druhu.
- 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., stanoví, že nemocemi z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Vlastní seznam je rozdělen celkem do šesti části na:
- nemoci z povolání způsobené chemickými látkami,
- nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory,
- nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice,
- nemoci z povolání kožní,
- nemoci z povolání přenosné a parazitární a
- nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli.
Těchto šest kapitol seznamu se pak člení na položky. U jednotlivých položek je uvedeno její číslo, označení nemoci z povolání a podmínky jejího vzniku.
Akt uznání nemoci z povolání má dopady sociální a ekonomické pro osobu nemocí z povolání trpící, ale i pro osobu, které vyplývají v důsledku uznání nemoci z povolání povinnosti a závazky. Proto musí být jasně a jednoznačně nastavena pravidla právním předpisem, aby byl zajištěn postup lege artis a bylo v co největší míře zamezeno pochybením.
Tato pravidla jsou nyní upravena v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Zákon vymezuje v souladu s mnohaletou praxí poskytovatele pracovnělékařských služeb, kteří jsou způsobilí posuzovat a uznávat nemoci z povolání, principy k ověřování podmínek vzniku nemoci z povolání na pracovišti posuzované osoby a stanoví formu tohoto ověření. Ověření se vydává stanoviskem, které není samostatným rozhodnutím a není samostatně přezkoumatelné.
Seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají, byl v r. 2012 redukován, pracovišť bylo 18. Podle nové úpravy jsou poskytovatelé uznávající nemoci z povolání vždy na dobu 10 let vybráni Ministerstvem zdravotnictví.
Postup při uznávání nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání stanoví prováděcí předpis k zákonu č. 373/2011 Sb., tedy vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), která nahradila vyhlášku č. 342/1997 Sb. Nová vyhláška č. 104/2012 Sb. značně posílila úlohu poskytovatele pracovnělékařských služeb (dříve závodní preventivní péče). Střediska nemocí z povolání uznávají tato onemocnění především na základě zjištění zdravotního stavu poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jimi vyžádaných odborných vyšetření.
Pro určení zaměstnavatele, který zaměstnanci odpovídá za majetkovou a nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, není významné, u kterého z více zaměstnavatelů přicházejících v úvahu, nemoc vznikla, nebo zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a prací, kterou zaměstnanec bezprostředně vykonával. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za majetkovou a nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání je existence nemoci z povolání, vznik majetkové a nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi uvedeným onemocněním a vznikem újmy. Dále, aby mohl být zjištěn zaměstnavatel, který za vzniklou újmu odpovídá, je nezbytné, aby bylo napevno postaveno, kde (u kterého zaměstnavatele) zaměstnanec pracoval za takových podmínek, za kterých daná nemoc vzniká. Podmínky, za nichž zaměstnanec pracoval, mohou být ve sporných případech předmětem dokazování. Je-li zjištěno, že zaměstnanec pracoval za uvedených podmínek postupně u více zaměstnavatelů, odpovědnost nese ten z nich, u kterého za těchto podmínek pracoval naposledy před zjištěním nemoci z povolání. Pro vznik odpovědnosti za majetkovou a nemajetkovou újmu, vzniklou nemocí z povolání proto není důležité, jestli je tu příčinná souvislost mezi vlastním vznikem onemocnění a výkonem práce zaměstnance, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s „vysokou pravděpodobností“ zaměstnanec uvedenou nemocí skutečně onemocněl. Okolnost, že u posledního zaměstnavatele zaměstnanec pracoval jen krátkou dobu a že je tedy vyloučeno, aby zde došlo k takové změně zdravotního stavu, která by měla za následek onemocnění nemocí z povolání, je proto z hlediska stanovených předpokladů odpovědnosti bez právního významu.
Jinak se nemoc z povolání odškodňuje stejně jako pracovní úraz, neboť u všech náhrad majetkové a nemajetkové újmy v § 271 zákoníku práce a následujících, je uvedeno „vzniklá pracovním úrazem nebo nemocí z povolání“. Nemoc z povolání se odškodňuje naprosto stejným způsobem jako pracovní úraz.
To, že v laické veřejnosti přežívá názor, že se odškodňuje jednorázově je pouze půl pravdy. Jednorázově se odškodňují jen některé nemoci – jako např. vada sluchu. Ta se může zhoršovat, ale dotyčný stále chodí do práce a není na pracovní neschopnosti, takže mu nevznikne nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jako tomu je klasicky u pracovního úrazu. Tím jednorázovým odškodněním se rozumí náhrada bolestného a ztížení společenského uplatnění. Zpravidla však i při onemocnění nemocí z povolání bývají poškození zaměstnanci převedeni na jinou práci a pak jim vzniká náhrada za ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
Jinak zaměstnavatel hradí pojistné, jak pro případy pracovních úrazů svých zaměstnanců, tak pro případ nemocí z povolání společně. Stejně jako zákoník práce přistupuje k nemocem z povolání naprosto stejně jako k pracovním úrazům je i v § 205d zákona č. 65/1965 Sb. (tzv. starého zákoníku práce) upraveno zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
Povolení pro práci v uzavřených prostorách pro externího dodavatele.
30.10.2024, Ing. Radek Brabec, DiS., Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Jak správně zpracovat povolení pro práci v uzavřených prostorách pro externího dodavatele?
Odpověď:
V právních předpisem k oblasti BOZP není přesná definice či vzor povolení pro práci v uzavřených prostorách. Základním právním předpisem je v této oblasti zákoník práce, konkrétně jeho § 101 a § 102.
| § 101
(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“). (2) Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. (3) Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. (4) Každý ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 3 je povinen a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, b) dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů. (5) Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. (6) Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance. § 102 (1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. (2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. (3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. (4) Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (5) Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí a) omezování vzniku rizik, b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu, c) přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví, d) nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy, e) nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky, f) omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu, g) plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí, h) přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany, i) provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení, j) udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (6) Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České republiky a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (7) Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek. |
Povolení pro vstup a práci musí brát v úvahu požadavky na koordinaci činnosti dvou a více zaměstnavatelů na jednom pracovišti § 101 odst. 3, odst. 4 písm. a) a odst. 5.
V úvahu je vždy nutné brát specifické podmínky na daném pracovišti a provedenou analýzu rizik.
Další právní předpisy týkající se daných specifik mohou zahrnovat nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, vyhlášku Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách či nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu.
| Vzor povolení >>ZDE<< |
Závěsná břemena.
30.10.2024, Ing. Radek Brabec, DiS., Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Jsou vázací prostředky, v našem případě 4 nebo 2 pramenný řetězový vazák, považovány za zavěšené břemeno a musí se po každém použití mostového jeřábu sundávat? Vím pouze o tom, že nesmíme ponechat zavěšené břemeno bez dozoru, ale toto je pro mě novinka a rád bych toto měl podložené (Google je na toto malý).
Odpověď:
Problematikou vyhrazených technických zařízení zdvihacích a břemen se zabývá zákon č 250/2021 Sb., a nařízení vlády č. 193/2022 Sb., a dále norma ČSN ISO 12480-1 (270143) Jeřáby – Bezpečné používání – Část 1: Všeobecně a některé další technické normy týkající se oblasti vyhrazených technických zařízení zdvihacích.
Dle nařízení vlády 193/2022 Sb., příloha číslo 3, má provozovatel za povinnost zajistit zpracování systému bezpečné práce pro daný mostový jeřáb. V systému bezpečné práce jsou uvedeny nedovolené manipulace a požadavky na bezpečný provoz jeřábu, zde by se mohlo uvést, zda ponechat zavěšený řetězový vazák. Dále je nutné řídit se návodem výrobce a seznámit s ním prokazatelně zaměstnance.
Nepodařilo se mi dohledat konkrétní zákaz jak v právních předpisech, tak ani technických normách, které se dané oblasti týkají. Doporučuji danou problematiku zahrnout do systému bezpečné práce a věc řešit s výrobcem řetězového vazáku a mostového jeřábu.