Zvýšení limitu pro účast na nemocenském pojištění od 1. 1. 2025.* 

Řádné vyúčtování záloh za služby – strašák pro pronajímatele i SVJ.* 

Přehled vybraných povinností v souvislosti s ukončením účetního období roku 2024.* 

Oprávněný zájem jako právní základ pro zpracování osobních údajů v souvislosti s vývojem a zaváděním AI modelů.* 

Zvýšení limitu pro účast na nemocenském pojištění od 1. 1. 2025, a tak i výdělku ze zaměstnání malého rozsahu (zvláště na dohodu o pracovní činnosti) bez pojistných odvodů.

Pro rok 2025 došlo ke zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění (a rozhodné, určující pro povinnost platit pojistné odvody) ze 4000 Kč na 4500 Kč.

Výše rozhodné částky ovlivňuje i možnou formu zdanění – zda se uplatní srážková daň nebo zálohová daň. Současně došlo k přeformulování příslušného ustanovení zákona o daních z příjmů o uplatnění srážkové daně v závislosti na výši rozhodné částky.[1] Srážková daň se nově uplatní u zaměstnání malého rozsahu, když je příjem za kalendářní měsíc nižší, než rozhodná částka pro účast na nemocenském pojištění (nikoliv ještě, je-li jí dosaženo). Jak jsou tedy nově zdaňovány a podrobeny pojistným odvodům mzda, plat a odměna z dohody o pracovní činnosti?

Zaměstnáním malého rozsahu je zaměstnání, které nezakládá účast zaměstnance na nemocenském pojištění (a tedy ani na důchodovém pojištění). Jde o zaměstnání, kdy sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání (mzdy, platu, odměny z dohody o pracovní činnosti) za kalendářní měsíc je nižší než rozhodný příjem, tedy než částka rozhodná pro účast na nemocenském pojištění. Z takového příjmu nejsou sráženy pojistné odvody (na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění).

Od 1. ledna 2025 částka rozhodná pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění činí 4500 Kč (namísto dosavadních 4000 Kč). Nová výše rozhodné částky byla vyhlášena Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 308/2024 Sb.[2]

Příjmy z více zaměstnání malého rozsahu u téhož zaměstnavatele za tentýž měsíc se sčítají

Zaměstnanec je (případně) pojištěn jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání (malého rozsahu), v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodné částky (čili nově 4500 Kč a výše za měsíc).

Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň rozhodné částky. Pro účely dosažení limitu pro účast na pojištění (dosažení rozhodné částky) se tedy sčítají za určitý kalendářní měsíc příjmy z více zaměstnání malého rozsahu u téhož zaměstnavatele, tedy např. ze dvou dohod o pracovní činnosti nebo z pracovního poměru a dohody o pracovní činnosti (nesčítá se – nijak se k ničemu nepřičítá –  pro tyto účely příjem z dohody o provedení práce).[3][4]

Limity pro odvod (srážky) pojistného ze mzdy resp. platu a odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr v závislosti na jejich výši zúčtované za kalendářní měsíc	r. 2024	r. 2025
Dohoda o provedení práce	od 10 001 Kč	od 11 500 Kč
Pracovní poměr a dohoda o pracovní činnosti	od 4 000 Kč	od 4 500 Kč

 

Jednoduché příklady        

Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele např. dvě dohody o pracovní činnosti, přičemž z obou dosahuje příjmu (odměny) 2000 Kč za měsíc, pojištění mu nevzniká. (Pojistné odvody nemusí hradit ani zaměstnavatel, ani zaměstnanec.) Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele pracovní poměr s příjmem (mzdou) 4000 Kč za měsíc a dohodu o pracovní činnosti s příjmem (odměnou) 1500 Kč měsíčně, pak mu od 1. 1. 2025 pojištění vzniká. Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele dohodu o pracovní činnosti s příjmem (odměnou) 3000 Kč a dohodu o provedení práce s příjmem (odměnou) 10 000 Kč, pojištění mu nevzniká, pojistné se neplatí.

Zvýšení částky rozhodné pro účast na pojištění má vliv i na zdanění příjmu

Od výše pojistného limitu (částky rozhodné pro vznik pojištění) se odvíjí i možná forma zdanění příjmu ze zaměstnání malého rozsahu. Příjmy zúčtované nebo vyplacené plátcem daně (zaměstnavatelem) jsou samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně – čili pro zdanění srážkovou daní, pokud zaměstnanec u tohoto plátce daně neučinil prohlášení k dani (nepodepsal u zaměstnavatele tzv. růžový papír), jestliže v úhrnné výši za kalendářní měsíc nedosahují rozhodné částky pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Jinak řečeno, pokud jsou měsíční příjmy zaměstnance (nepočítajíc odměnu z dohody o provedení práce) u téhož zaměstnavatele nižší než rozhodná částka (4500 Kč), může být uplatněna srážková daň. (Jen dodejme, že pokud zaměstnanec podepsal u zaměstnavatele prohlášení k dani, pak se uplatní sleva na poplatníka, která (při tak nízké výši příjmu) pokryje zálohovou daň, tudíž odvody jak pojistné, tak i daňové budou nulové a hrubá výše příjmu se bude rovnat čisté výši příjmu.)

Změna úpravy uplatnění srážkové daně

Tady je nutno zdůraznit, že od 1. ledna 2025 došlo ke změně úpravy zdanění příjmu ze zaměstnání malého rozsahu, přičemž nejde jen o zvýšení příslušné částky (rozhodující o možné formě zdanění) ze 4000 Kč na 4500 Kč. Dosud (do zúčtování příjmů za měsíc prosinec 2024 včetně) se u zaměstnanců bez učiněného prohlášení k dani uplatnila srážková daň u příjmů (bez případné odměny z dohody o provedení práce) v úhrnné výši nepřesahující u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění (v roce 2024 šlo o částku 4 000 Kč). V roce 2025 jde o částku nedosahující rozhodného příjmu (tedy nikoliv již o částku 4500 Kč, ale jen o částku 4 499 Kč).

Srážkovou daň lze nově uplatnit pro příjem nedosahující rozhodné částky namísto příjmu nepřesahujícího rozhodnou částku

Dosud se tak srážková daň uplatnila (pokud zaměstnanec neučinil prohlášení k dani) pro příjmy v úhrnné výši nepřesahující u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc rozhodnou částku 4000 Kč čili do 4000 Kč včetně, takže zaměstnanci byli účastni nemocenského pojištění, jestliže sjednaná částka započitatelného příjmu za kalendářní měsíc činila alespoň částku 4000 Kč, tedy od 4000 Kč včetně.

Zákon o nemocenském pojištění hovoří o tom, že nemocenské pojištění vzniká od uvedené částky (když ji příjem dosahuje: „činí aspoň“), zatímco zákon o daních z příjmů hovořil o tom, že srážkovou daň lze uplatnit do oné částky (když ji příjem nepřesahuje, šlo o „příjem nepřesahující“).

Do částky 3999 Kč hrubého výdělku tak nevznikala účast na nemocenském pojištění (tedy ani povinnost platit pojistné odvody) a bylo možno uplatnit srážkovou daň.

• U částky právě a přesně 4000 Kč hrubého výdělku již vznikala účast na nemocenském pojištění (a byly z ní sráženy pojistné odvody), ale ještě bylo možno uplatnit srážkovou daň.
• U částky od 4001 Kč hrubého výdělku (samozřejmě) vznikala účast na nemocenském pojištění (a byly sráženy pojistné odvody) a už nebylo možno uplatnit srážkovou daň.

Místo tří možných variant už jen dvě varianty odvodů a zdanění

• Nyní zákon o nemocenském pojištění nadále beze změny hovoří o tom, že nemocenské pojištění vzniká při dosažení rozhodné částky (od uvedené částky) 4500 Kč, ale zákon o daních z příjmů již od 1. 1. 2025 hovoří o tom, že srážkovou daň lze uplatnit, když příjem (ještě) nedosahuje uvedené (rozhodné) částky (jde o „příjem nedosahující“).
• Do částky 4499 Kč hrubého výdělku včetně tak nevzniká účast na nemocenském pojištění (tedy ani povinnost platit pojistné odvody) a je možno uplatnit srážkovou daň.

Od částky 4500 Kč hrubého výdělku včetně tak vzniká účast na nemocenském pojištění (a jsou sráženy pojistné odvody) a už není možno uplatnit srážkovou daň.

Tabulka: Porovnání povinnosti pojistných odvodů a základních forem zdanění příjmu ze zaměstnání malého rozsahu (např. odměny z dohody o pracovní činnosti)

Hrubá výše měsíčního příjmu (mzdy, odměny z dohody o pracovní činnosti)	do 4499 Kč včetně	od 4500 Kč včetně
Zdravotní pojištění (strhávané zaměstnanci)	NE	4,5 %
Sociální pojištění (strhávané zaměstnanci)	NE	7,1 %
Zdravotní pojištění (placené zaměstnavatelem)	NE	9 %
Sociální pojištění (placené zaměstnavatelem)	NE	24,8 %
Srážková daň (pokud zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani)	ANO (15 %)	NE
Zálohová daň (pokud zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani)	NE	ANO (15 %)
Zálohová daň s uplatněním slevy na dani (pokud zaměstnanec podepsal prohlášení k dani)	ANO (15 %)	ANO (15 %)

Richard W. Fetter,
právník specializující se na pracovní právo

[1] Ust. § 6 odst. 4 písm. b) zákona 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

[2] Částka rozhodného příjmu se dle ust. § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění zvyšuje od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení.

[3] Částka rozhodná pro účast zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění činí od 1. 1. 2025 11 500 Kč, jak byla vyhlášena Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí 476/2024 Sb.

[4] Zdaněním a pojistnými odvody z odměny z dohody o provedení práce jsme se zabývali v samostatném článku 7. 2. 2025: Finanční podmínky zaměstnání na dohodu o provedení práce (daňové a pojistné odvody zaměstnance) od 1. 1. 2025 staronově, jen s valorizací limitu pro účast na pojištění: Finanční podmínky zaměstnání na dohodu o provede | epravo.cz .

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Richard W. Fetter 24.03.2025

---

Řádné vyúčtování záloh za služby – strašák pro pronajímatele i SVJ.

Provedení a poskytnutí řádného vyúčtování. Povinnost, kterou musí poskytovatel služeb splnit nejen precizně, ale i včas, pokud se chce vyhnout povinnosti zaplatit příjemci služeb vysoké, i statisícové pokuty. Poskytovatelem služeb se přitom rozumí vlastník nemovitosti (tedy často pronajímatel bytu) či společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) a příjemcem služeb nájemce či vlastník jednotky.

Přitom v řadě případů k provedení a poskytnutí vyúčtování nedochází buď vůbec, nebo pokud ano, tak se dá říct, že zcela zásadní část poskytovaných vyúčtování nesplňuje přísné zákonem stanovené náležitosti, a z tohoto důvodu se nedá považovat za řádné. V těchto situacích pak vzniká příjemci služeb (takže např. nájemci či vlastníkovi) nárok na zaplacení vysoké pokuty, a to právě vůči poskytovateli služeb, který je povinen pokutu zaplatit přímo příjemci služeb. 

Výše uvedené vyplývá ze zákona 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „Zákon o službách“). Na základě předmětných ustanovení má poskytovatel služeb (kterým je pronajímatel či společenství vlastníků jednotek) povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby příjemci služeb (kterým je nájemce či vlastník jednotky) vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručit příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Pokud poskytovatel služeb tuto svoji povinnost nesplní, je povinen zaplatit příjemci služeb zákonem stanovenou pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení. Celková výše pokuty za neposkytnutí řádného vyúčtování se pak může vyšplhat až to řádů statisíců korun, jelikož se odvíjí od toho, zda vyúčtování nebylo provedeno (resp. vyúčtování bylo provedeno, avšak nikoliv řádně) za jedno či více období (tedy např. vyúčtování za rok 2022, rok 2023 apod.), zda se povinnost poskytnout řádné vyúčtování pojí s jednou či více nemovitostí apod.

Pro lepší přehlednost lze uvést příklad nájmu s dobou trvání tři roky, kdy pronajímatel bytu nájemci za první dva roky vyúčtování neposkytl vůbec a za poslední rok vyúčtování sice poskytl, ale bez splnění veškerých zákonem požadovaných náležitostí, které má řádně provedené vyúčtování splňovat. Jak plyne z výše uvedeného, pokuty za každé jedno zúčtovací období se budou kumulovat, takže poté, co nedojde k poskytnutí řádného vyúčtování ani za poslední rok, bude vznikat pronajímateli povinnost uhradit pokutu až ve výši 150 Kč za každý den prodlení. Pokud by se navíc jednalo o více nemovitostí, částka by mohla být o to vyšší v návaznosti na počet nemovitostí, jelikož povinnost provést řádné vyúčtování se samozřejmě vztahuje na každou nemovitost (např. i garáž apod.).

Výše dluhu vůči příjemci služeb (a nárok příjemce) tak může jednoduše dosáhnout výše i několika stovek tisíc korun. V případě tedy, že by se jednalo o jednu nemovitost, za tři neposkytnutá řádná vyúčtování by vznikla poskytovateli služeb po třech letech (od porušení “první” povinnosti poskytnout vyúčtování) povinnost zaplatit příjemci služeb pokutu ve výši bezmála 110.000 Kč.

Jak již bylo uvedeno výše, i pokud je vyúčtování provedeno a poskytnuto, tak to ještě neznamená, že splňuje veškeré náležitosti stanovené zákonem a že se dá považovat za řádné. I sebemenší, byť formální, vady vyúčtování mohou mít za následek to, že vyúčtování nebude možné ve smyslu Zákona o službách považovat za řádné. Znění zákona je pak nekompromisní – poskytovatel služeb v takovém případě v zásadě nemá možnost se pokutě vyhnout.

Na povinnost provést řádné vyúčtování nemá vliv ani to, zda případně došlo k uhrazení doplatků ze strany příjemce služeb či naopak vrácení přeplatku ze strany poskytovatele služeb. Pronajímatel bytu tak například nemůže argumentovat tím, že již došlo k vrácení přeplatku (či doplacení doplatku), a proto již není nutné vyúčtování provést.

Současně je nutné upozornit na to, že případné vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku a splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Jinými slovy, i sebemenší chyba ve vyúčtování již (po novele Zákona o službách z 1. ledna 2023) nemůže být důvodem například pro to, aby pronajímatel nemusel vrátit přeplatek. Na povinnosti uhradit pokutu v případě neprovedeného (či provedeného vadně) vyúčtování však uvedené nic nemění.

S povinností poskytovatele služeb provést a doručit řádné vyúčtování souvisí právo příjemce požádat poskytovatele služeb, aby příjemci služeb doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Příjemce služeb pak má právo předložit ke způsobu a obsahu vyúčtování své námitky. Tyto námitky, pokud byly uplatněny včas a řádně, musí poskytovatel služeb vyřídit.

V této souvislosti je však nezbytné upozornit na skutečnost, že pokuta dle Zákona o službách nehrozí pouze při porušení povinnosti provést a doručit řádné vyúčtování. Poskytovatel služeb je povinen uhradit pokutu rovněž pokud nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek. Na druhou stranu Zákon o službách poskytuje rovněž ochranu i poskytovatelům služeb a ukládá stejnou pokutu příjemci služeb, pokud příjemce nesplní svou povinnost oznámit změnu počtu osob. Jak ve vztahu k poskytovatelům služeb, tak ve vztahu k příjemcům služeb se jedná o tzv. demonstrativní (tedy příkladmý, nikoliv vyčerpávající) výčet případů, kdy jim hrozí pokuty. Fakticky tak může hrozit pokuta za porušení i dalších povinností stanovených Zákonem o službách.

Jak se tedy vysokým pokutám vyhnout?

V praxi se setkáváme nejčastěji s případy, kdy pronajímatele bytů či SVJ musí platit nájemcům či vlastníkům bytů vysoké pokuty. Bohužel až následně (tedy většinou až ve chvíli, kdy je jim doručena předžalobní výzva na úhradu této pokuty) řeší, jakým způsobem je nutné mít tyto otázky ošetřené ve smluvních vztazích s nájemci, jakým způsobem provádět a doručovat vyúčtování, aby byly splněny zákonné podmínky, apod. Nelze tedy než doporučit, aby poskytovatelé služeb byli napřed a dbali na to, aby měli otázky související s vyúčtováním vyřešené předtím, než jim vznikne povinnost zaplatit příjemci služeb vysoké sankce.

Mgr. Hračja Grigoryan,
advokát

Tel.: +420 702 99 77 88
E-mail: grigoryan@lawyerup.cz

Mgr. Kristýna Hronová,
advokátní koncipientka

Tel.:+420  702 99 77 66
E-mail: hronova@lawyerup.cz

Mgr. Hračja Grigoryan, Mgr. Kristýna Hronová 07.03.2025

---

Přehled vybraných povinností v souvislosti s ukončením účetního období roku 2024.

S ukončením účetního období kalendářního roku 2024 se společnosti musí zaměřit na klíčové povinnosti, které jsou s tímto koncem spojené. Tento přehled, který připravila advokátní kancelář Eversheds Sutherland, shrnuje nejdůležitější termíny a povinnosti spojené s účetní závěrkou, výroční zprávou, zprávou o vztazích či s podáním daňového přiznání. Správné a včasné splnění těchto povinností je nezbytné pro dodržení zákonných požadavků.

Shrnutí nejdůležitějších lhůt pro rok 2025:
Účetní závěrka:

Projednání do 6 měsíců od rozvahového dne (zpravidla do 30. 6. 2025). Založení (společně s výroční zprávou) do sbírky listin do 30 dnů od jejího schválení (zpravidla do 30. 7. 2025), nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne (zpravidla do 31. 12. 2025).

Zpráva o vztazích:

Sestavení do 31. 3. 2025. Založení do sbírky listin do 30 dnů od jejího schválení, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne (zpravidla do 31. 12. 2025).

Daňové přiznání k dani z příjmů:

Podání do 2. 5. 2025 s možností prodloužení až do 1. 7. 2025.

Účetní závěrka

Sestavení účetní závěrky

Sestavení účetní závěrky společnosti zajišťuje její statutární orgán. Účetní závěrka se sestavuje k rozvahovému dni, kdy se uzavírají účetní knihy společnosti. U většiny společností to je 31. 12. 2024.

Projednání účetní závěrky

Valná hromada nebo jediný společník (akcionář) projedná řádnou účetní závěrku do šesti měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období. Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, posledním možným dnem pro projednání účetní závěrky za rok 2024 je 30. 6. 2025.

Pokud společnost ověřuje účetní závěrku auditorem, doporučujeme, aby bylo součástí rozhodnutí o schválení účetní závěrky i jmenování auditora na další účetní období. Auditora lze jmenovat i na více let.

Zveřejnění účetní závěrky na internetových stránkách společnosti

Akciové společnosti a evropské akciové společnosti (SE) mají povinnost zveřejnit účetní závěrku na svých internetových stránkách, a to alespoň na 30 dnů přede dnem konání valné hromady a na 30 dnů od schválení nebo neschválení účetní závěrky.

Společně s účetní závěrkou se zveřejní také výroční zpráva, resp. zpráva o podnikatelské činnosti a o stavu majetku, a případně i zpráva o vztazích se stanoviskem kontrolního orgánu.

Založení účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku

Účetní závěrku je potřeba založit do sbírky listin do 30 dnů od jejího schválení valnou hromadou či jediným společníkem (akcionářem) a ověření auditorem (pokud se vyžaduje), nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne. Uvedená dvanáctiměsíční lhůta platí bez ohledu na to, zda byla účetní závěrka ověřena auditorem či schválena.

Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, je posledním možným dnem pro založení účetní závěrky za rok 2024 do sbírky listin 31. 12. 2025.
Zpráva o vztazích a výroční zpráva

Sestavení zprávy o vztazích

Je-li společnost ovládanou osobou (tj. je ovládána jinou osobou, typicky většinovým společníkem, případně je začleněna do skupiny společností či koncernu) sestavuje statutární orgán do tří měsíců od skončení účetního období také zprávu o vztazích mezi propojenými osobami. Zpráva o vztazích bývá součástí výroční zprávy.

Pokud má společnost kontrolní orgán (např. dozorčí radu), přezkoumá tento orgán zprávu o vztazích a o výsledcích pak informuje valnou hromadu. Pokud je ovládající osobou jediný společník (akcionář), přezkum se nevyžaduje.

Zpráva o vztazích se zakládá do sbírky listin obchodního rejstříku do 30 dnů od jejího schválení valnou hromadou či jediným společníkem (akcionářem) a ověření auditorem (pokud se vyžaduje), nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne. Uvedená dvanáctiměsíční lhůta platí bez ohledu na to, zda byla zpráva o vztazích ověřena auditorem či schválena. Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, je posledním možným dnem pro založení zprávy o vztazích za rok 2024 do sbírky listin 31. 12. 2025.

Sestavení výroční zprávy

Společnosti, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, jsou povinny vyhotovit také výroční zprávu. Jejím účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení společnosti. V případě akciových společností, které nemusí mít účetní závěrku ověřenou auditorem, pak platí povinnost vyhotovení zprávy o podnikatelské činnosti a o stavu majetku.

Účetní závěrka včetně výroční zprávy nebo zprávy o podnikatelské činnosti a o stavu majetku se po jejím případném ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem společnost zveřejní do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky. Uvedená dvanáctiměsíční lhůta opět platí bez ohledu na to, zda byly tyto dokumenty uvedeným způsobem schváleny. Pokud je účetním obdobím společnosti kalendářní rok, je posledním možným dnem pro založení výroční zprávy za rok 2024 do sbírky listin 31. 12. 2025.
Daně

Daň z příjmů

Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se v případě „papírových přiznání“ podává do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období, tedy do 1. 4. 2025.

Lhůta k podání přiznání se však v následujících situacích prodlužuje:

• na čtyři měsíce po uplynutí zdaňovacího období (do 2. 5. 2025), pokud přiznání nebylo podáno ve lhůtě tří měsíců a následně bylo podáno elektronicky
• na šest měsíců po uplynutí zdaňovacího období (do 1. 7. 2025), pokud musí být účetní závěrka auditovaná anebo pokud daňové přiznání nebylo podáno ve lhůtě tří měsíců a následně bylo podáno daňovým poradcem

Má-li subjekt zpřístupněnu datovou schránku, která se zřizuje ze zákona, nebo má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen přiznání k dani z příjmů učinit pouze elektronicky nebo prostřednictvím daňového poradce, tedy do 2. 5. 2025 nebo případně do 1. 7. 2025.

Michal Růžička,
vedoucí advokát

Šimon Holický,
trainee

Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.

Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 255 706 500
Fax:    +420 255 706 550
e-mail:    praha@eversheds-sutherland.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Michal Růžička, Šimon Holický (Eversheds Sutherland) 17.03.2025

---

Oprávněný zájem jako právní základ pro zpracování osobních údajů v souvislosti s vývojem a zaváděním AI modelů.

V rámci tohoto článku bude blíže rozebrána problematika možného užití oprávněného zájmu pro zpracování osobních údajů při vývoji a zavádění AI modelů včetně závěrů EDPB obsažených v jeho nedávném stanovisku. Článek se věnuje zejména použití oprávněného zájmu jako právního základu v kontextu AI modelů a třístupňovému testu pro posouzení oprávněného zájmu. Cílem článku je upozornit na podmínky, které musí správce splnit, aby mohl pro vývoj či zavedení modelu AI, při němž dochází ke zpracování osobních údajů, využít právní základ oprávněného zájmu.

Zákonnost zpracování a oprávněný zájem

Při zpracování osobních údajů je třeba dodržovat pravidla stanovená pro jejich zpracování zejm. v GDPR. Výjimku z těchto pravidel netvoří ani zpracování údajů v souvislosti s vývojem či zaváděním modelů umělé inteligence (dále jen „AI“). Při jejich vývoji či zavádění je proto nezbytné respektovat zejména základní zásady zpracování osobních údajů, z nichž plyne rovněž povinnost zpracovávat osobní údaje pouze na základě některého z právních základů vymezených v čl. 6 GDPR.

Oprávněný zájem je jedním ze šesti právních základů pro zpracování osobních údajů, které GDPR v souladu se zásadou zákonnosti předpokládá ve svém čl. 6 odst. 1 písm. f). GDPR přitom nestanoví hierarchii mezi jednotlivými právními základy a nechává na správci, aby sám určil, o jaký právní základ se konkrétní zpracování osobních údajů opírá.

V rámci svého nedávného stanoviska se Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (dále jen „EDPB“) zabýval některými aspekty ochrany údajů v souvislosti se zpracováním osobních údajů v kontextu AI modelů[1]. Jedním z těchto aspektů byla i vhodnost a možnost užití oprávněného zájmu jako právního základu ve fázích vývoje a zavádění AI modelů. V následujících částech bude tato problematika blíže rozebrána včetně závěrů EDPB obsažených v předmětném stanovisku.

Třístupňový test pro posouzení oprávněného zájmu

Aby bylo možné založit zpracování osobních údajů na právním základu oprávněného zájmu dle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, musí být kumulativně splněny následující tři podmínky: (i) musí existovat oprávněný zájem sledovaný správcem nebo třetí stranou, (ii) zpracování musí být nezbytné pro naplnění oprávněného zájmu a (iii) nad oprávněným zájmem nesmí převažovat zájmy nebo základní práva a svobody subjektů údajů (tzv. balanční test).

Před zahájením zpracování osobních údajů na základě oprávněného zájmu proto musí správce provést pečlivé posouzení splnění uvedených podmínek, které bývá v praxi označováno jako tzv. třístupňový test oprávněného zájmu. Posouzení by mělo být prováděno za účasti pověřence pro ochranu osobních údajů (pokud u daného správce působí) a správce by měl tento postup řádně zdokumentovat v souladu se zásadou odpovědnosti stanovenou v čl. 5 odst. 2 GDPR.

Identifikace oprávněného zájmu

Prvním krokem v rámci třístupňového testu pro posouzení oprávněného zájmu je samotná identifikace oprávněného zájmu. Pojem zájem definuje EDPB jako širší zájem nebo prospěch, který může mít správce nebo třetí strana z účasti na konkrétní činnosti zpracování[2]. Aby však mohl správcem sledovaný zájem odůvodňovat zpracování osobních údajů, musí se jednat o zájem tzv. oprávněný. Oprávněnost zájmu není nikde definována, avšak vodítka pro posouzení oprávněnosti lze nalézt jak v samotném GDPR, tak v judikatuře Soudního dvora EU. Podle ustáleného výkladu EDPB lze za oprávněný považovat pouze takový zájem, který je zákonný, jasně a přesně formulovaný a skutečný a aktuální, nikoliv spekulativní[3].

Správce tak může mít obecně zájem např. na propagaci svých výrobků, zpracování údajů pro účely přímého marketingu, zabezpečení IT systémů, prevenci kybernetických útoků a podvodů, efektivitě administrativních procesů, přístupu k informacím online, zabezpečení majetku apod. V souvislosti s AI modely mohou oprávněný zájem představovat např. vývoj služby konverzačního agenta, který pomáhá uživatelům, zavedení AI modelu v rámci zlepšení zákaznické podpory, vývoj AI systému pro odhalování podvodného obsahu nebo chování či zlepšení odhalování hrozeb v informačním systému apod. Před zahájením zpracování osobních údajů v rámci vývoje či zavádění AI modelů proto musí správce identifikovat, jaký zájem je sledován.

Posouzení nezbytnosti zpracování

Druhým krokem v rámci třístupňového testu pro posouzení oprávněného zájmu je určení, zda je zpracování osobních údajů nezbytné pro účely sledovaného oprávněného zájmu, tj. test nezbytnosti. V rámci tohoto kroku je třeba zkoumat (i) zda činnost zpracování umožní dosažení daného účelu a (ii) zda neexistuje méně invazivní způsob, jak tohoto účelu dosáhnout.

Ve vztahu k modelům AI je třeba zkoumat zejm. zda dosažení účelu je možné i prostřednictvím AI modelu, který nezahrnuje zpracování osobních údajů, např. anonymního AI modelu[4]. Pokud existuje takováto méně invazivní alternativa, pak by zpracování osobních údajů nemělo být považováno za nezbytné. Při posuzování nezbytnosti je přitom třeba přihlížet též k množství zpracovávaných údajů a přiměřenosti zpracování. K naplnění kritéria nezbytnosti mohou být rovněž zavedeny technické záruky či jiná opatření na ochranu osobních údajů. Je proto možné zavést např. opatření, která sice nedosahují anonymizace údajů, ale přesto pomohou snížit možnost identifikace subjektů údajů a zajistit tak jejich větší ochranu.

Balanční test

Třetím krokem v rámci třístupňového testu pro posouzení oprávněného zájmu je tzv. balanční test. Tento test spočívá v identifikaci a porovnání různých protichůdných práv a zájmů, kdy na jedné straně stojí zájmy, základní práva a svobody subjektů údajů a na druhé straně oprávněné zájmy správce nebo třetí strany.

Nejprve je třeba identifikovat zájmy subjektů údajů, které mohou být zpracováním dotčeny. Mezi zájmy v rámci fáze vývoje AI modelu mohou patřit např. zájem na sebeurčení a zachování kontroly nad vlastními osobními údaji, zatímco v rámci fáze zavádění AI modelu se může jednat např. o finanční zájmy, osobní prospěch nebo socioekonomické zájmy. Mezi nejčastěji dotčená práva a svobody subjektů údajů pak bude patřit právo na soukromý a rodinný život či právo na ochranu osobnosti a osobních údajů.

V rámci balančního testu je rovněž třeba zkoumat, jaký dopad bude mít zamýšlené zpracování na subjekt údajů. Negativní dopady zpracování na subjekt údajů při vývoji nebo zavádění AI modelu mohou být například ekonomické (např. diskriminace v souvislosti se zaměstnáním) nebo reputační (např. pomluva). Dopad zpracování na subjekt údajů však může být i pozitivní (např. když se AI model používá k identifikaci škodlivého obsahu online nebo usnadnění přístupu ke vzdělání apod.). Také tyto dopady zpracování na subjekty údajů je proto třeba zohlednit v rámci balančního testu.

Dalším aspektem, který je třeba v této souvislosti zkoumat je přiměřené očekávání subjektu údajů, tj. zda subjekt údajů může v době a v souvislosti se shromažďováním osobních údajů důvodně očekávat, že ke zpracování za tímto účelem může dojít. Přiměřené očekávání hraje v balančním testu v případě AI modelů klíčovou roli, a to vzhledem ke složitosti technologie používané v takových modelech a skutečnosti, že pro subjekty údajů může být obtížné porozumět různým možnostem využití modelu a souvisejícímu zpracování dat. V této souvislosti hrají klíčovou roli informace poskytnuté subjektům údajů, které lze zohlednit při posuzování toho, zda subjekty údajů mohou důvodně očekávat, že jejich osobní údaje budou zpracovávány.

Takto zjištěné zájmy, práva a svobody subjektů údajů je třeba následně porovnat s oprávněnými zájmy správce či třetí strany. Pokud se zdá, že zájmy, práva a svobody subjektů údajů převažují nad oprávněnými zájmy správce nebo třetí strany, může správce zvážit zavedení zmírňujících opatření, aby omezil dopad zpracování na subjekty údajů. Jako příklad lze uvést pseudonymizační opatření, opatření usnadňující výkon práv subjektů údajů, opatření k zajištění transparentnosti, technická opatření, která zabrání ukládání, opakovanému uchovávání nebo generování osobních údajů apod. Cílem těchto zmírňujících opatření je zajistit, že zájmy správce nebo třetí strany nebudou převáženy, neboť pouze v případě, že zájmy subjektů údajů nepřeváží nad zájmy správce či třetí strany, může správce založit zpracování osobních údajů na tomto právním základu.

Závěr

Z výše uvedeného je zřejmé, že oprávněný zájem může být využit jako právní základ pro zpracování osobních údajů v souvislosti s vývojem a zaváděním AI modelů, avšak před zahájením zpracování je třeba řádně posoudit možnost využití tohoto právního základu v rámci tzv. třístupňového testu posouzení oprávněného zájmu. Pouze v případě, že na základě provedené analýzy zájmy subjektů údajů nepřeváží nad zájmy správce či třetí strany, může správce založit zpracování na tomto právním základu. Závěrem lze pro účely plnění povinností podle GDPR a případných kontrol ze strany ÚOOÚ správcům vyvíjejícím či zavádějícím AI modely důrazně doporučit, aby nepodcenili aspekty ochrany osobních údajů a proces posouzení nejen řádně provedli, ale rovněž jej dostatečně zdokumentovali.

Mgr. Dominika Valentová,
advokátka

Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Růžová 1416/17, 110 00, Praha 1
Koliště 1912/13, 602 00, Brno
Tel.:    +420 222 544 201
e-mail:    office@dolezalpartners.com

[1] Stanovisko 28/2024 k některým aspektům ochrany údajů v souvislosti se zpracováním osobních údajů v kontextu modelů umělé inteligence ze dne 17.12.2024. Dostupné >>> zde.

[2] Viz Pokyny 1/2024 ke zpracování osobních údajů na základě čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR ze dne 08.10.2024, odst. 14. Dostupné >>> zde.

[3] Blíže viz EDPB Pokyny 1/2024, odst. 17.

[4] K otázce, kdy lze AI model považovat za anonymní viz bod 3.2 EDPB Stanoviska 28/2024.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Dominika Valentová (Doležal & Partners) 22.01.2025