EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Byznys a paragrafy, díl 6.: Uznání dluhu.*
Celosvětová ochranná známka – jde ji registrovat?*
Doručování dle zákoníku práce prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do zahraničí.*
Doručování do datové schránky v pracovněprávních vztazích.*
Byznys a paragrafy, díl 6.: Uznání dluhu.
Vítáme vás u šestého dílu naší série Byznys a paragrafy, kterou pro vás připravuje advokátní kancelář LAWYA. Naším cílem je přinášet podnikatelům srozumitelné a praktické informace z oblasti práva, daní a účetnictví. Tentokrát se zaměříme na institut uznání dluhu.
V poslední době se často setkáváme s klienty, kteří nás oslovují s požadavkem na vymáhání pohledávek potvrzených uznáním dluhu. Často se však stává, že přestože byl dluh formálně uznán, u soudu se ukáže, že uznání nesplňuje všechny náležitosti a prokázání nároku je problematické. Vysvětleme si proto, co uznání dluhu skutečně znamená, jaké má právní důsledky a proč se mu vyplatí věnovat pozornost.
Co je uznání dluhu?
Uznání dluhu je právní nástroj, který posiluje postavení věřitele. Zejména prodlužuje promlčecí lhůtu a usnadňuje vymáhání pohledávky. Jedná se o jednostranné právní jednání dlužníka, ke kterému není potřeba souhlasu věřitele. Největším přínosem je přesunutí důkazního břemene – věřitel už nemusí dokazovat existenci dluhu, což výrazně zjednodušuje případné soudní řízení.
Dlužník může uznat pouze svůj vlastní dluh, nikoliv dluh jiné osoby, pokud k tomu nemá zvláštní oprávnění, například plnou moc. U společných dluhů platí, že uznání jedním z dlužníků může mít účinky i vůči ostatním, pokud jde o nedělitelné plnění. U dělitelných závazků se účinky vztahují jen na část, kterou dlužník výslovně uznal.
Je důležité si uvědomit, že uznáním dluhu se nemění podmínky jeho splatnosti. Uznání slouží výhradně k potvrzení existence závazku.
Náležitosti uznání dluhu
Z uznání dluhu musí být zřejmé, kdo jej činí a vůči komu směřuje. Pro jeho platnost je zásadní, aby byly přesně a bez výhrad specifikovány důvod a výše dluhu ke dni uznání. Dluh musí být popsán tak, aby nemohlo dojít k jeho záměně s jinou pohledávkou mezi stejnými subjekty.
Nestačí, že si strany rozumějí – uznání musí být jednoznačně identifikovatelné v samotném dokumentu. Lze přitom odkazovat i na jiné listiny, například fakturu, z níž je zřejmé, o jaký dluh se jedná. Pokud dlužník uznává pouze část dluhu, musí být výslovně uvedeno, v jakém rozsahu.
Výše dluhu musí být určena tak, aby byla nepochybná a jednoznačná.
Promlčecí lhůta
Uznáním dluhu se původní promlčecí lhůta přerušuje a začíná běžet nová desetiletá promlčecí lhůta[1]. Tato nová lhůta se počítá ode dne uznání dluhu, nikoliv od okamžiku, kdy věřitel uznání obdrží[2].
Je možné uznat i pouze část dluhu. Pro tuto část pak začne běžet nová desetiletá lhůta, zatímco na zbytek pohledávky se vztahuje původní promlčecí lhůta.
Způsoby uznání dluhu
Uznání dluhu může být výslovné nebo konkludentní[3].
Výslovné uznání probíhá formou písemného prohlášení nebo začleněním uznání přímo do smlouvy. Písemná forma je pro platnost výslovného uznání nezbytná.
Konkludentní uznání pak může nastat například při placení úroků nebo částečném plnění dluhu. V takovém případě je dluh uznán alespoň v rozsahu, ke kterému se plnění vztahuje.
Je však nutné mít na paměti, že konkludentní uznání nemá účinek, pokud byla pohledávka v době plnění již promlčená. Naopak výslovné uznání je možné i u již promlčeného dluhu, a to bez ohledu na to, zda si byl dlužník vědom jeho promlčení.[4]
Důkazní břemeno
Uznání dluhu výrazně ovlivňuje rozložení důkazního břemene v soudním řízení. Pokud dlužník písemně uzná dluh co do důvodu a výše, vzniká vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval.
Věřitel tak již nemusí prokazovat vznik a existenci pohledávky. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh nevznikl, zanikl nebo že byl již splacen.
Příklad uznání dluhu
Společnost A dluží společnosti B částku 60 000 Kč na základě nezaplacené faktury. Uznání dluhu může vypadat následovně:
„Společnost A tímto výslovně a bez výhrad uznává dluh vůči společnosti B ve výši 60 000 Kč, který představuje cenu plnění ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 1. 2024 účtované fakturou č. 123 ze dne 1. 1. 2024, splatné dne 1. 2. 2024.
V Praze dne 1. 3. 2025
Jan Novák, jednatel společnosti A“
Doporučení pro podnikatele
- Vždy trvejte na písemné formě uznání dluhu – je podmínkou jeho platnosti.
- Dbáte na přesnou specifikaci dluhu, včetně důvodu a výše.
- V případě nejasností se poraďte s odborníkem – právník vám pomůže správně nastavit uznání i další kroky.
Závěr
Uznání dluhu je silným nástrojem, který může výrazně ovlivnit postavení věřitele i dlužníka. Správně provedené uznání dluhu usnadňuje vymáhání pohledávky a minimalizuje rizika spojená se soudním sporem.
Nezapomeňte především uvést v uznání dluhu okolnosti vzniku pohledávky. Právě tato náležitost bývá nejčastěji opomíjena. Pokud je v dokumentu uvedeno pouze to, že dlužník uznává existenci dluhu, ale není specifikován jeho důvod, nejde o právně relevantní uznání v pravém slova smyslu.
Je sice pravdou, že pravost listiny uznání dluhu by byla považována podepsaným dlužníkem za uznanou[5], avšak v takovém případě se neprodlouží promlčecí lhůta, neobrátí se důkazní břemeno a dokument poslouží maximálně jako podpůrný důkaz.
Buďte v obraze
Sledujte další díly seriálu Byznys a paragrafy, a pokud byste se chtěli ze světa práva dozvědět více, jednou měsíčně vydáváme newsletter s nejdůležitějšími novinkami a praktickými tipy.
Přihlásit se k odběru newsletteru můžete >>> zde.
Děkujeme, že jste s námi, a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání!
Mgr. Jakub Hanák,
advokát
Mgr. Adam Ledina,
advokátní koncipient
LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.
Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy
Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno
tel.: +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz
[1] § 639 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku
[2] Např. rozsudek Nejvyššího soudu zde dne 29. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2019/2010
[3] § 2053 a § 2054 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku
[4] Např. rozsudek Nejvyššího osudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 934/2005.
[5] § 565 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Jakub Hanák, Mgr. Adam Ledina (LAWYA) 27.03.2025
Celosvětová ochranná známka – jde ji registrovat?
Často se setkáváme s požadavky klientů, kteří by rádi měli svůj brand registrován celosvětově a pro všechny výrobky a služby. Je však reálně možné mít tzv. „celosvětovou ochrannou známku“ a pro všechny výrobky a služby? Jak asi správně tušíte, není. Nicméně můžete se takové metě přiblížit, pokud ovšem disponujete dostatečným kapitálem a trpělivostí.
Nové nápady či začínající podnikání s sebou občas nesou nereálné představy o budoucí expanzi produktu či služeb, které podnikatel hodlá nabízet. Ačkoliv je skvělé myslet dopředu a hned na začátku zvolit vhodnou strategii takové expanze, a to včetně řešení tématu brandu, je nutné občas přibrzdit a přiznat si, že ne vždy jsou naše požadavky reálné.
Typickým příkladem je ochranná známka – marketingový základ každého podnikání. Značka, brand či označení výrobku anebo služby, které podnikatel nabízí a pod kterým jej veřejnost zná.
Jakou tedy zvolit strategii pro známkoprávní ochranu a je nutné myslet i na jiné typy práv?
Ochranná známka a její rozsah
Základem ochranné známky je její vyjádření, výrobky anebo služby, které označuje, a území, pro které žádáme ochranu. Jinými slovy je nutné se rozhodnout (i) jaký brand přihlašuji, (ii) pro jaký seznam výrobků a služeb a (iii) kde budu podnikatelsky pod tímto brandem aktivní.
Vše výše uvedené tvoří rozsah ochranné známky. Ten je nutný na začátku velmi dobře promyslet, protože jakmile je přihláška ochranné známky podána, nelze její rozsah (kromě přihlášek do jiných zemí) rozšiřovat, pouze limitovat.
Výrobky a služby
Systém ochranných známek používá tzv. Niceské třídy, který rozděluje výrobky a služby do tříd 1-45. Přihlašovatelé svých označení si tak mohou vybrat ze široké škály výrobků a služeb, které budou označeny a chráněny zapsanou ochrannou známkou.
V této souvislosti je třeba připomenout, že není reálné (a nakonec ani vhodné) přihlásit ochrannou známku pro všechny výrobky a služby. Stěží může existovat známka užívaná pro všechny myslitelné lidské činnosti (byť některé se tomu přiblížit mohou). Při výběru výrobků anebo služeb je dále nutné myslet na pět let dopředu, protože ochrannou známku je nutné do pěti let ode dne zápisu začít používat, jinak hrozí známce zrušení. Je také vhodné upozornit, že čím více tříd výrobků a služeb, tím vyšší jsou správní poplatky za přihlášení.
Při volbě je tak nutné přemýšlet spíš extenzivně a přihlásit i potenciální výrobky a služby, ale ne příliš široce, aby se známka nemohla stát snadným terčem pro její zrušení.
Území
Hned na začátku je nutné říct, že tzv. celosvětová ochranná známka neexistuje. Přihlášku je ale možné podat v mnoha zemích světa. Můžete zvolit cestu mezinárodního zápisu, či národní přihlášku v jednotlivých zemích. V praxi jsme pro naše klienty již zařizovali přihlášení do více než 120 zemí světa najednou. Při počtu 193 členských států OSN je to více než 60 % států světa!
Při rozhodování, na jakém území má být ochranná známka zapsána, je nutné opět myslet na několik let dopředu. Pokud tak například podnikatel ví, že bude své výrobky /služby nabízet ve více než třech zemích EU, pak je namístě zvolit přihlášku EU. Pokud již na začátku podnikání víte, že budete chtít rozšiřovat své aktivity mimo EU, například do UK nebo USA, pak je namístě paralelně přihlásit známky také zde. Vyhnete se tak spekulantům, kteří uvidí Vaši přihlášku ochranné známky v rejstříku EU (nebo jinde) a přihlásí tu samou na jiném území (právě a typicky v USA) a čeká, zda ho oslovíte s nabídkou „odkupu“. Jiné varianty (kromě rebrandingu nebo dlouhého sporu s nejistým výsledkem) bohužel nejsou. Samozřejmě i zde platí, že čím více států, tím vyšší náklady. I z tohoto důvodu je nutné se dobře rozhodnout, které státy jsou pro ochranu důležité.
Stejně tak je určitě důležité myslet na domény a registrovat je tam, kam hodláte vstupovat se svým podnikáním. Již se také nejednou stalo, že podnikatel přihlásil pouze ochrannou známku a doménu si registroval někdo jiný.
Závěrem
Strategie přihlašování ochranných známek není jednoduchá, pokud chtějí vlastníci známek vstupovat na mnoho trhů světě, ale určitě proveditelná. Je nutné myslet na důležité faktory a několik let dopředu a připravit si dostatečný kapitál potřebný k registraci svých práv.
Mgr. Tereza Hrabáková
Vedoucí advokátka
Mgr. Kateřina Trzaska
Senior advokátka
HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
Florentinum, recepce A
Na Florenci 2116/15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 255 000 111
Fax: +420 255 000 110
e-mail: office@havelpartners.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Tereza Hrabáková, Mgr. Kateřina Trzaska (HAVEL & PARTNERS) 17.02.2025
Doručování dle zákoníku práce prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do zahraničí.
V praxi naší advokátní kanceláře se setkáváme se situacemi zaměstnavatelů, kteří mají sjednán pracovní poměr se zaměstnanci z ciziny, kteří po určité době přestanou docházet na pracoviště k výkonu práce. Zaměstnavatel s nimi proto chce pracovní poměr rozvázat, ale jelikož tito zaměstnanci zpravidla nejsou fyzicky k zastižení, musí zaměstnavatel zvážit způsob, jakým bude vůči těmto zaměstnancům písemnost týkající se skončení pracovního poměru doručovat.
Zaměstnavatel pak může být v určitých situacích nucen doručovat na zahraniční adresu zaměstnance, přičemž následující článek popisuje specifika doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do zahraničí v režimu zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „ZP“).
Obecná úprava doručování zaměstnavatelem dle zákoníku práce
Dle § 334a ZP je zaměstnavatel povinen doručovat zaměstnanci do vlastních rukou vybrané písemnosti, primárně pak písemnosti týkající se skončení pracovního poměru. Těmi mohou být výpověď, okamžité zrušení, zrušení ve zkušební době apod. Doručování dle ZP se dále týká vztahů založených dohodami konanými mimo pracovní poměr, odvolání z místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se takového místa a mzdových či platových výměrů. Písemnosti, které nejsou uvedeny výše, jsou pak doručovány v odlišném režimu, a to dle § 570 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Jestliže zaměstnavatel doručuje zaměstnanci písemnost dle § 334a ZP, musí takovou písemnost doručit do vlastních rukou zaměstnance (a to buď osobním předáním zaměstnanci přímo na pracovišti, případně na jiném místě, kde bude zaměstnanec zastižen) prostřednictvím datové schránky (pokud si ji zaměstnanec neznepřístupnil pro doručování písemností), sítě či služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
Primárně je na uvážení zaměstnavatele, jaký ze způsobů doručení zvolí, avšak prostřednictvím provozovatele poštovních služeb je možné doručovat pouze v případě, kdy není možné písemnost doručit osobním předáním na pracovišti zaměstnavatele (např. právě v důsledku skutečnosti, že zaměstnanec přestal docházet na pracoviště k výkonu práce). Jestliže při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zaměstnanec znemožní doručení tím, že zásilku odmítne převzít, případně neposkytne nezbytnou součinnost k úspěšnému doručení (např. dostatečně neoznačí svoji poštovní schránku, v důsledku čehož nebude možné listinu doručit), písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení došlo. Zaměstnanec však musí být o tomto následku ze strany doručovatele poučen (zpravidla sdělením informace, že odmítnutím převzetí se zásilka považuje za doručenou); v opačném případě nebude mít pokus o doručení zamýšlené právní účinky.
Dle ZP platí, že při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb je zaměstnavatel povinen doručovat na poslední adresu, kterou mu pro účely doručování zaměstnanec písemně sdělil. Pokud však zaměstnanec zaměstnavateli sdělí adresu, u níž ví, že na ní nebude zastižitelný, vystavuje se riziku, že dojde k uložení zásilky u provozovatele poštovních služeb či u obecního úřadu. Pokud si zaměstnanec i přes výzvu a poučení uloženou zásilku nepřevezme v 15denní lhůtě, uplatní se posledním dnem uvedené lhůty fikce doručení, na základě níž se zásilka považuje vůči zaměstnanci za doručenou (například v případě výpovědi zaměstnavatele se posledním dnem uvedené lhůty výpověď považuje za doručenou, což je v daném případě rozhodné pro určení počátku běhu výpovědní doby).
Doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na zahraniční adresu
V případě, že zaměstnanec písemně zaměstnavateli nesdělí svoji adresu na území České republiky pro účely doručování a jestliže není možné písemnost zaměstnanci doručit jiným způsobem (např. osobně, či prostřednictvím sítě či služby elektronických komunikací), musí zaměstnavatel doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na zahraniční adresu. Tuto možnost ZP nijak nevylučuje, avšak zvláštní úpravu v tomto ohledu neposkytuje. I přesto se podmínky takového doručování liší oproti doručování písemností týkajících se skončení pracovního poměru v tuzemsku. Zaměstnavatel bude při doručování do zahraničí zpravidla podávat zásilku v České republice, a to skrze zvoleného provozovatele poštovních služeb – k účinnosti doručení je pak dle § 334a odst. 3 ZP nutné, aby zaměstnavatel zvolil takovou službu provozovatele poštovních služeb, z níž vyplývá povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených v ZP. Samozřejmostí (i s ohledem na uvedené požadavky ZP) je pak volba doručení do vlastních rukou, tj. doporučená zásilka s dodejkou, pro účely prokázání doručení zásilky příjemci.
Právní režim doručované zásilky je poměrně komplikovanou otázkou. Po dopravení písemnosti do zahraničí se doručení v zemi určení bude řídit poštovními podmínkami zvoleného provozovatele poštovních služeb v Česku, jakož i případného zahraničního partnera českého provozovatele poštovních služeb v zemi určení (avšak vždy s přihlédnutím k tamní legislativě).[1] Zaměstnavatelé by se tak měli seznámit nejen s podmínkami českého provozovatele poštovních služeb, ale také s podmínkami jejich zahraničních kolegů, jestliže tito mají písemnost doručit. K dispozici je například přehledová tabulka České pošty s. p., v níž lze nalézt mj. odkaz na internetové stránky zahraničních smluvních partnerů – provozovatelů poštovních služeb, a to zvlášť pro jednotlivé země určení.[2]
Pro úspěšné doručení je zpravidla potřeba, aby zaměstnanec stvrdil převzetí zásilky. Pokud je převzetí ze strany zaměstnance stvrzeno, písemnost je doručena ke dni uvedenému v doručence. Problematická může být situace v případě, kdy zaměstnanec na zahraniční adrese převzetí zásilky odmítne, či není na této adrese zastižen. I v takovém případě se doručování řídí podmínkami zahraničního provozovatele poštovních služeb. Tato situace je velmi nevýhodná pro zaměstnavatele, který je vystaven nejistotě ohledně toho, zda doručení ve státě určení proběhlo, či nikoli, neboť pravidla doručování se mohou napříč jednotlivými státy lišit. Je tak možné, že právní řád státu, v němž má zaměstnanec bydliště, např. nezná možnost doručení pouze do vlastních rukou, a tak v případě nepřevzetí zásilky zaměstnancem nebudou splněny požadavky na doručení dle ZP. Často tak nepřipadá v úvahu tzv. fikce doručení, přičemž v takovém případě bude po neúspěšném pokusu o doručení pracovní poměr zaměstnance trvat nadále. V takovém případě bude zpravidla písemnost vrácena zpět odesílateli (tj. zaměstnavateli), což může proces doručování nejen prodražit, ale i významně prodloužit.
Závěr
Doručování dle ZP není vždy jednoduchou záležitostí. Zaměstnavatelé mají na výběr mezi několika režimy doručování, přičemž možnost doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb lze využít jen, pokud není možné předat dokument zaměstnanci osobně na pracovišti.
Pokud se zaměstnavatel rozhodne doručovat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do zahraničí, je potřeba velká míra obezřetnosti. Doručování do zahraničí totiž může představovat komplikovaný a poměrně zdlouhavý proces s nejistým výsledkem. Zaměstnavatelům tak s přihlédnutím k výše uvedenému doporučujeme, aby si od zaměstnanců s bydlištěm v cizině vyžádali písemné sdělení adresy pro doručování v České republice. Zaměstnavatelé případně mohou využít i možnosti doručování prostřednictvím elektronické adresy zaměstnance, jestliže ve vztahu k takovému způsobu doručování jsou splněny podmínky dle § 335 ZP. Mohou tak předejít případným nepříjemnostem a proces doručování pro ně bude snadnější, jistější, a zároveň ekonomicky výhodnější.
Mgr. Michal Secký
advokátní koncipient
Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář
Růžová 1416/17, 110 00, Praha 1
Koliště 1912/13, 602 00, Brno
Tel.: +420 222 544 201
e-mail: office@dolezalpartners.com
[1] Viz § 15 odst. 1 zák. 29/2000 Sb., zákon o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
[2] Uvedená tabulka je k dispozici ke stažení na adrese: zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Michal Secký (Doležal & Partners) 25.03.2025
Doručování do datové schránky v pracovněprávních vztazích.
Může zaměstnavatel doručit zaměstnanci písemnost do zaměstnancovy datové schránky? Může zaměstnanec použít pro doručení písemnosti datovou schránku zaměstnavatele? Pokud ano, kdy je písemnost v takovém případě doručena? Odpovědi na tyto otázky přináší následující text.
Zákoník práce v § 334 vypočítává některé písemnosti, které je třeba v pracovněprávních vztazích doručovat způsobem popsaným v § 334a až § 337 zákoníku práce.
Jedná se o:
- výpověď;
- okamžité zrušení pracovního poměru;
- zrušení pracovního poměru ve zkušební době;
- další písemnosti týkající se skončení pracovního poměru nebo právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, s výjimkou dohod;
- odvolání z pracovního místa a vzdání se tohoto místa;
- mzdový nebo platový výměr.
Písemnostmi budeme v následujícím textu rozumět výhradně ty písemnosti, které jsou obsaženy v tomto výčtu.
Doručování zaměstnavatelem zaměstnanci
Zákoník práce považuje doručení písemnosti zaměstnavatelem zaměstnanci prostřednictvím datové schránky za jeden ze způsobů doručování do vlastních rukou [srov. § 334a odst. 1 písm. c) zákoníku práce]. Na rozdíl od doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, k němuž může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, není-li možné doručit písemnost zaměstnanci na pracovišti, může zaměstnavatel doručit písemnost zaměstnanci prostřednictvím datové schránky i tehdy, pokud by písemnost mohl předat zaměstnanci na pracovišti.
Zákoník práce nevyžaduje pro doručení písemnosti zaměstnavatelem do datové schránky zaměstnance předchozí souhlas zaměstnance s takovým způsobem doručování.[1] Doručení do datové schránky zaměstnance není možné, pokud si zaměstnanec datovou schránku znepřístupnil pro dodávání dokumentů z jiných datových schránek než z datových schránek orgánů veřejné moci (srov. § 335a zákoníku práce). Jestliže zaměstnanec k takovému znepřístupnění nepřistoupil, nemůže tedy doručení do datové schránky zabránit tím, že by vůči zaměstnavateli například prohlásil, že s doručování do datové schránky nesouhlasí, že si datovou schránku nevybírá a podobně.
Písemnost je zaměstnanci doručena, jakmile se do datové schránky přihlásí. Jestliže se zaměstnanec do datové schránky nepřihlásí do 10 dnů od dne, kdy mu byla písemnost do datové schránky dodána, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty (srov. § 335 a poslední věta zákoníku práce). Písemnost lze tedy tímto způsobem řádně a prokazatelně doručit i zaměstnanci, který k doručení písemnosti neposkytuje žádnou součinnost či se dokonce aktivně doručení písemnosti brání.
Zaměstnavatel musí při doručování písemnosti prostřednictvím datové schránky zaměstnance dbát na to, aby písemnost doručoval skutečně do zaměstnancovy datové schránky. Nemusí být při tom pro zaměstnance snadné získat jistotu, že datová schránka fyzické osoby, jejíž jméno, příjmení a bydliště je shodné s údaji, kterými o zaměstnanci disponuje, je skutečně zaměstnancovou datovou schránkou. Nelze totiž vyloučit, že na téže adrese může bydlet více osob stejného jména a příjmení (ať už se jedná o příbuzného zaměstnance, nebo například o souseda v bytovém domě). Ačkoli tedy, jak vysvětleno výše, není zapotřebí, aby s doručováním do datové schránky vyslovil zaměstnanec souhlas, lze zaměstnavatelům doporučit, aby si pro případné budoucí doručování do datové schránky zaměstnance vyžádali od zaměstnance písemné sdělení, že datová schránka s konkrétním identifikátorem (ID) je skutečně zaměstnancovou datovou schránkou.[2]
Doručování zaměstnancem zaměstnavateli
Rovněž zaměstnanec má možnost doručit zaměstnavateli písemnost prostřednictvím datové schránky (srov. § 337 odst. 6 zákoníku práce). Stejně jako v případě doručování do datové schránky zaměstnance se ani v tomto případě nevyžaduje souhlas zaměstnavatele s tímto způsobem doručování. Rovněž zaměstnavatel může znemožnit doručení písemnosti od zaměstnance tím, že si svou datovou schránku znepřístupní pro doručování dokumentů od jiných odesílatelů než od orgánů veřejné moci.
Také v tomto případě platí, že písemnost je doručena okamžikem, kdy se zaměstnavatel do datové schránky přihlásí, a že nepřihlásí-li se zaměstnavatel do datové schránky do 10 dnů ode dne dodání písemnost do datové schránky, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.
Doručování do datové schránky tak podle současné právní úpravy v mnoha případech představovat vhodný způsob jak druhé straně pracovněprávního vztahu prokazatelně písemnost doručit.
Mgr. Václav Vlk
advokát / Associate Partner
Platnéřská 2
110 00 Praha 1
Tel.: +420 236 163 111
e-mail: vaclav.vlk@roedl.com
[1] Právní úprava účinná do 30. 9. 2023 vyžadovala, aby zaměstnanec vyslovil s doručování do své datové schránky písemný souhlas. Od 1. 10. 2023 však už takový souhlas není nutný. Touto změnou, provedenou zákonem 281/2023 Sb., tak bylo doručování do datových schránek zaměstnanců výrazně zjednodušeno.
[2] Je však třeba si uvědomit, že i poté, co zaměstnanec takovou informaci zaměstnavateli poskytne, je oprávněn datovou schránku znepřístupnit. Zaměstnanci nelze uložit, aby si datovou schránku zřídil, respektive ji následně neznepřístupnil. Podle našeho názoru není možné takové povinnosti se zaměstnancem ani sjednat.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Václav Vlk (Rödl & Partner) 28.03.2025