EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.
Splnit cíle snížení emisí do roku 2030 bude náročné a bolestivé.
Dotaz: Povinnosti výrobců elektrických a elektronických zařízení.
Splnit cíle snížení emisí do roku 2030 bude náročné a bolestivé.
24.1.2023, Zdroj: Teplárenské sdružení ČR (www.tscr.cz)
Fakt, že do Evropského systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) byly zařazeny budovy i pozemní a lodní doprava, je podle Teplárenského sdružení ČR jediná změna systému, která má logiku a lze ji považovat za pozitivní. „Pro stabilitu podnikatelského prostředí by však bylo výhodnějším nástrojem zavedení uhlíkové daně,“ říká Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.
Na společné uhlíkové dani se však státy EU nejsou schopny dohodnout, jelikož by musela být schválena jednomyslně. „EU ETS je nástroj, který nevyžaduje jednomyslnost členských zemí, proto jde EU touto cestou, byť cena za to je obrovská. Náklady jsou extrémní a nepředvídatelná cena povolenky podkopává motivaci k investicím, zatímco daň by byla jasně dlouhodobě daná a stabilní včetně případného růstového trendu,“ upřesňuje Martin Hájek.
Úspěšný půlrok
rámci právě skončeného předsednictví České republiky v Evropské unii je nutné poznamenat, že Ministerstvo životního prostředí udělalo pro obor teplárenství maximum možného. „Je na místě vyzdvihnout jejich profesionální práci. V prosinci se nezdálo, že by jednání o EU ETS mohla být za českého předsednictví dokončena, a opak je pravdou. Navíc se podařilo prosadit maximum možného – švédské předsednictví by mělo pro nás méně výhodné priority,“ chválí práci zástupů státu Martin Hájek.
V oblasti klíčového EU ETS 2 se podařilo zařadit do systému i malé zdroje a domácnosti, a to od roku 2027. „Ministerstvu se zdařilo eliminovat iniciativu Evropského parlamentu vynechat ze systému emisního obchodování domácnosti, což by vedlo ke stejné diskriminaci malých tepláren, jaká se dnes uplatňuje na ty velké,“ připomíná Martin Hájek. A dodává: „Zařazením malých zdrojů do systému a vhodnou úpravou pravidel došlo alespoň k částečnému narovnání podmínek na trhu. Ty jsou v tuto chvíli neúnosné.“
Podle vyjádření Teplárenského sdružení ČR lze říci, že za půl roku našeho působení ve vedení EU se vyjednaly cíle a cesty ke snížení emisí v rámci možností pragmaticky a rozumně. Nové změny v oblasti teplárenství budou jedním z témat nadcházející konference Dny teplárenství a energetiky 2023, která se uskuteční koncem dubna v Olomouci.
Čekají nás náročné časy
Za posledních deset až patnáct let se i přes aplikaci moderních, environmentálně šetrných technologií, energeticky úsporných opatření a jiných environmentálních opatření emise skleníkových plynů ze sektorů mimo EU ETS drží na přibližně stejných hodnotách. „ČR bude muset do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů ze sektorů mimo EU ETS o 26 procent, což bude velmi náročné a opatření budou bolestivá. Z našeho pohledu bude potřeba prioritně vyřešit skládkování, kde vypouštíme obrovské množství metanu do ovzduší. Budeme se také muset zbavit uhlí v oblasti maloodběratelů a zavést řadu tvrdých a pro občany bolestivých opatření,“ upozorňuje Hájek.
A co emisní povolenky?
Dalším z klíčových témat pro obor, a tedy i pro nadcházející konferenci Dny teplárenství a energetiky, je bezesporu Modernizační fond, který je rozhodujícím zdrojem financí pro transformaci teplárenství. Aktuálně došlo k výraznému navýšení počtu povolenek, zároveň budou moci z fondu čerpat prostředky i Řecko, Portugalsko a Slovinsko. „Lze předpokládat, že do fondu celkově přiteče více peněz, jelikož cena povolenek bude stále růst – zda jich však získá více i Česká republika, je otázkou,“ říká Martin Hájek.
- ročník klepe na dveře
Tato a další aktuální témata budou součástí přednášek a diskuzí mezinárodní konference Dny teplárenství a energetiky 2023, nejvýznamnější a největší konference v oboru teplárenství a energetiky v České republice. Dvoudenní akce pravidelně představuje novinky, inovace a témata, která významně ovlivňují současný trh s teplem, energiemi i odpadovým hospodářstvím.
Teplárenské sdružení ČR, pořadatel akce, stanovil pro aktuální ročník šest hlavních témat: strategický vývoj teplárenství v následujícím období, dopady energetické krize, transformace teplárenství, technika a technologie v teplárenství, odpady a jejich energetické využití a ekonomika a legislativa v teplárenství.
Kromě desítek odborných přednášek je součástí i doprovodná výstava a společenský večer. Konference se každoročně účastní přes 1 100 návštěvníků a hostů z České republiky a ze zahraničí. Více informací na: www.dnytepen.cz.
DNY TEPLÁRENSTVÍ A ENERGETIKY 2023
Kdy: 26.–27. 4. 2023
Kde: Clarion Congress Hotel Olomouc
Kdo: pořadatel: Teplárenské sdružení ČR, organizátor: Exponex s.r.o.
Zastoupení pro jednání s médii:
Denisa Ranochová, tel.: 608 445 255, e-mail: denisa@ranochova.cz
Manažerka konference:
Mirka Kunčáková, tel.: 602 728 448, e-mail: mkuncakova@exponex.cz
Koncepce pro boj se suchem: Česká republika má dobrou prevenci, opatření vedou k omezení následků sucha a nedostatku vody.
11.1.2023, Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR
S plněním Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR, kterou připravila Mezirezortní komise VODA-SUCHO, se dnes seznámila vláda. Dokument vyhodnocuje pokrok v oblasti strategických cílů, které resorty zemědělství a životního prostředí, ale i průmyslu a obchodu, místního rozvoje a vnitra, postupně naplňovaly ve 41 konkrétních úkolech v období 2017–2022. Komise, která pracuje již osm let, rovněž připravovala průběžné „Poziční zprávy“ o plnění opatření v jednotlivých letech.
Na realizaci opatření obsažených v Koncepci bylo v hodnoceném období 2017–2021 průměrně každoročně vynaloženo 13,2 miliardy korun na opatření Ministerstva zemědělství (MZe) a 2,7 miliardy korun na opatření Ministerstva životního prostředí. Vykazování financí pro rok 2022 není kompletní.
„V oblasti vodního hospodářství bylo prioritou zabezpečit dostatek pitné vody a její distribuci, bylo vybudováno 686 kilometrů vodovodních sítí, 34 úpraven pitné vody a zafinancováno 63 projektů propojení vodárenských soustav, což umožnilo nově napojit 104 tisíc obyvatel. Dochází i k posílení vodních zdrojů přípravou vodohospodářské soustavy na Rakovnicku a výstavby vodní nádrže Vlachovice. Vodní poměry v krajině posílilo 2 300 malých nádrží a rybníků a akumulační prostor rybníků zvýšilo odbahnění o 1,3 milionu metrů krychlových. Mezi dokončené úkoly patří například novela vodního zákona, která vytvořila rámec pro činnost veřejné správy pro období nedostatku vody, nebo byly vytvořeny plány pro zvládání sucha na úrovni krajů. Pro potřeby zemědělství a ochrany půdy vznikla řada digitálních aplikací včetně erozní kalkulačky, erozních událostí, bonity půd a kvality zemědělské půdy. Tyto údaje náš resort využil při změnách vyhlášek a podmínek vyplácení zemědělských dotací zejména s cílem omezit erozi a zvýšit podíl organické hmoty v půdě,“ řekl ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).
Na přípravu výstavby víceúčelových vodních nádrží (Vlachovice, Kryry, Senomaty a Šanov) bylo alokováno 663 milionů korun a na rekonstrukce přivaděčů v objemu 78 milionů korun. Úspěšná byla demonstrace metod umělé infiltrace pro posílení zdrojů podzemních vod v podobě dvou funkčních projektů v Meziboří a meandr Jordán na Orlici.
„Další splněné cíle se týkají například rekonstrukce a doplnění státních sítí pro monitoring stavu povrchových a podzemních vod (provozované Českým hydrometeorologickým ústavem) nebo zprovoznění systému HAMR pro hodnocení meteorologického, hydrologického a agronomického sucha. Ten prezentuje informace předpovědní služby pro sucho a funguje jako nástroj pro rozhodování orgánů pro zvládání sucha a vodoprávních úřadů,“ uvedl ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Podle vrchního ředitele Sekce vodního hospodářství MZe Aleše Kendíka jsou prakticky všechna opatření obsažená v Koncepci dlouhodobá a je nezbytné v jejich naplňování pokračovat s ohledem na vývoj změny klimatu podle existujících scénářů.
„Zabezpečení udržitelných, předvídatelných zdrojů pitné vody, realizace připravovaných nádrží, zajištění dostatku vody pro závlahy, stejně jako posílení vody v krajině jsou zásadní opatření k omezení dopadu sucha a nedostatku vody na kvalitu života obyvatel a pro prosperitu našeho hospodářství. Ministerstvo zemědělství má osvědčené dotační programy připraveny, a pokud budou finančně zajištěny, významně v Česku posílí ochrana před následky sucha,“ řekl vrchní ředitel Kendík.
„Základní podmínkou pro další kroky je udržitelné financování opatření a také nastavení indikátorů, které budou lépe měřit efektivitu jednotlivých opatření. Vyřešit musíme také příliš zdlouhavé realizace komplexních pozemkových úprav nebo postup v případě komplikovaných vlastnických poměrů, které brzdí změny v případě vodních toků, nádrží i melioračních odvodňovacích zařízení. Další úkoly do budoucna se týkají řešení starých meliorací, budování zdrojů vody pro zvládání přírodních požárů nebo využívání územního plánování tak, aby skutečně pomáhalo hospodaření s vodou v krajině i v obcích. Pracovat musíme také na podrobnějším sledování kvality vody, moderním čištění odpadních vod, lepším využívání plánů pro zvládání sucha a samozřejmě musíme pokračovat s opatřeními v krajině včetně protierozních, rozšiřování ekologického a precizního zemědělství, stejně jako rozšiřovat recyklaci a úspory vody v průmyslu, energetice, zemědělství i službách,“ uvedl Petr Hladík, náměstek ministra životního prostředí.
Mezirezortní komise VODA-SUCHO doporučuje zachovat strategické cíle Koncepce i do dalšího období, na základě dosavadního plnění budou navržena upřesnění a úpravy některých opatření pro zvýšení jejich efektivity. Upravenou Koncepci předloží ministerstva vládě do konce dubna 2023.
Mezirezortní komise VODA-SUCHO vznikla dohodou ministrů zemědělství a životního prostředí v roce 2014 jako reakce na první rok výrazného suchého období.
Dotaz: Povinnosti výrobců elektrických a elektronických zařízení.
10.1.2023, Ing. Petr Šulc, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Chtěla bych se zeptat ohledně Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ)/WEEE. Platí povinnosti z ní vyplývající i na subdodavatele? Tedy pro našeho kooperanta, který pro naši firmu vyrábí desky do našich EEZ? Nebo je to staženo pouze na designéra, výrobce, tedy pouze na naší firmu?
Odpověď:
Váš dotaz směřuje ke skutečnosti, zda jsou dodavateli komponentů pro výrobu EEZ uloženy stejné povinnosti, vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ)/WEEE, v platném znění (dále jen „Směrnice“), jako výrobcům EEZ. Směrnice není přímo použitelným předpisem EU. Jeho transpozice do českého právního řádu provedl zákon o výrobcích s ukončenou životností (č. 542/2020 Sb.).
Pokud vyjdeme explicitně z platných předpisů, regulujících povinnosti výrobců EEZ, pak jsou tyto povinnosti uloženy pouze výrobci. To vyplývá z principu rozšířené odpovědnosti výrobce za daný výrobek – a to po celou dobu jeho životnosti. Při širším pohledu je nutné konstatovat, že některé komponenty, mohou být sami z pohledu legislativy považovány za EEZ a to, pokud se jedná o komponenty naplňující definici EEZ, pokud jsou uváděny na trh samostatně, např. jako náhradní díly. Sejné komponenty, které tvoří vstup do výroby, ale za EEZ považovány nejsou, neboť jsou uváděny na trh jen jako součást celého výrobku. A k výrobku má rozšířenou odpovědnost pouze jeho výrobce, jak již bylo uvedeno.
V této souvislosti je ale možné uvést obecnou povinnost, kterou stanoví zákon o odpadech (541/2020 Sb.) v § 12 odst. 2 [1]: Z toho vyplývá, že i výrobce komponentů je povinen zabezpečit, aby bylo možné dosáhnout co nejvyšší míry využití těchto odpadů v souladu s hierarchií odpadového hospodářství. O požadavku na ekodesign hovoří rovněž preambule uvedené Směrnice v bodu 11. V části 6 preambule se uvádí mimo jiné, že „účelem této směrnice je přispívat k udržitelné výrobě a spotřebě především předcházením vzniku OEEZ a dále jejich opětovným použitím, recyklací a dalšími formami jejich využívání ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění a podílet se na účinném využívání zdrojů a opětovném získávání hodnotných druhotných surovin…“
Dále můžeme uvést i bod 5 preambule, který upozorňuje na problematiku zvyšování množství odpadů z EEZ „S pokračujícím rozšiřováním trhu a dalším zkracováním inovačních cyklů se nahrazování zařízení zrychluje a z EEZ se stává rychle se zvětšující zdroj odpadů. Směrnice 2002/95/ES sice účinně přispěla ke snížení obsahu nebezpečných látek obsažených v nových EEZ, avšak nebezpečné látky jako rtuť, kadmium, olovo, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PCB) a látky poškozující ozónovou vrstvu budou v OEEZ přítomny ještě po mnoho let. Obsah nebezpečných konstrukčních částí v EEZ představuje při nakládání s odpady závažný problém a k recyklaci OEEZ nedochází v dostatečném rozsahu. Bez recyklace dochází ke ztrátě hodnotných surovin.“
Pokud se jedná o povinnosti vznikající výrobci po uvedení výrobku na trh, tak z logiky rozšířené odpovědnosti výrobce jednoznačně vyplývá nepřenositelnost povinností na jiné osoby, s výjimkou těch, které lze smluvně vykonávat formou kolektivního plnění prostřednictvím kolektivního systému. Ale i smluvní zajištění povinností kolektivním systémem nezbavuje výrobce odpovědnosti za splnění jemu uložených zákonných povinností.
Závěr:
Zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce podle Směrnice je jedním ze způsobů, jak podporovat takové návrhy a výrobu EEZ, které zcela zohlední a usnadní jejich opravu, možnou modernizaci, opětovné použití, demontáž a recyklaci. Je tedy na výrobci, jak se zhostí svých povinností v rámci designu a výroby výrobku, jaké komponenty použije a jaké dodavatele komponentů zvolí, aby vyhověl stále se zpřísňujícím požadavkům na EEZ. Kromě toho obsahuje zákon o výrobcích s ukončenou životností i nový ekonomický nástroj – tzv. ekomodulaci – která umožňuje zvýhodňovat nebo naopak znevýhodňovat výrobky podle jejich environmentálních externalit. Za vlastnosti výrobku je tedy zodpovědný výrobce EEZ, nikoli jeho subdodavatelé.
[1] Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která vyrábí výrobky, je povinna zabezpečit, aby vývoj a výroba těchto výrobků omezily vznik odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů, a pokud není možné vzniku odpadu z těchto výrobků zabránit, je povinna zabezpečit, aby bylo možné dosáhnout co nejvyšší míry využití těchto odpadů v souladu s hierarchií odpadového hospodářství.