EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Práce ve svátek – problémy se mzdou a dovolenou.
K povinnosti podstoupit odběr krve při silniční kontrole.
Zadržení SPZ za přestupek, který jste nespáchali? Je to možné!
Zápis změny vlastníka vozidla v registru vozidel bez součinnosti kupujícího.
Práce ve svátek – problémy se mzdou a dovolenou.
Poskytování mzdy a její náhrady za práci ve svátek, patří mezi nejkomplikovanější problémy v oblasti odměňování. Zejména u zaměstnanců, kteří pracují v nerovnoměrném rozvrhu pracovní doby, existují v praxi nejasnosti. Např. zda mají dostat náhradu mzdy za svátek i když v tento den podle rozvrhu směn nepracovali. Často se vyskytují otázky k tomu, jaká mzda zaměstnancům náleží, když ve svátek pracovali, jakou náhradu mzdy dostanou zaměstnanci, kteří mají hodinovou mzdu apod.
Které dny se považují pro účely odměňování za svátky
Svátky jsou dny, v nichž by zaměstnanci až na výjimečné případy neměli pracovat. Podmínky, za nichž může zaměstnavatel nařídit práci ve svátek, upravuje § 91 ZP. Svátky vymezuje zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Za svátky pro účely odměňování nepočítáme neděle. Státní svátky jsou ve dnech 1. leden, 8. květen, 5. a 6. červenec, 28. září, 28. říjen a 17. listopad. Jako ostatní svátky stanoví zákon 1. leden, Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. květen, 24. prosinec, 25., prosinec, 26. prosinec. Tyto dny mají také pracovněprávní důsledky v oblasti odměňování. S pracovněprávní problematikou svátků souvisejí problémy s jejich započítáváním do pracovní doby a s odměňováním práce ve svátek.
Jednosměnný pracovní režim
Připadne-li svátek u jednosměnného pracovního režimu (týdenní pracovní doba 40 hodin) na pondělí až pátek, zaměstnanec v den svátku pracovat nebude. Svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den. Jde o zaměstnance s měsíčním platem, plat se mu nekrátí (§ 135 odstavec 1 ZP). Podle ustanovení § 348 odstavec 1 písm. d) ZP se odpadlá pracovní doba posuzuje jako výkon práce. Započítává se jako odpracovaná do stanovené týdenní pracovní doby. Svátek se nenapracovává. Připadne-li svátek na dny nepřetržitého odpočinku v týdnu (zpravidla sobota a neděle), svátek se neposuzuje jako výkon práce. Zaměstnanec by stejně nepracoval, i kdyby žádný svátek nebyl. V tomto týdnu odpracuje 40 hodin, stejně jako kdyby žádný svátek nebyl.
Vícesměnný pracovní režim
Obvyklým pracovním dnem u zaměstnance ve vícesměnném pracovním režimu s týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny může být kterýkoli den v týdnu. Dny nepřetržitého odpočinku v týdnu mohou připadnout i na jiné dny než je sobota a neděle. Zaměstnavatel je povinen vypracovat rozvrh pracovní doby (harmonogram směn) podle § 84 odstavec 1 ZP bez ohledu na to, na který den připadne svátek. Svátek při tomto pracovním režimu nehraje žádnou roli, do týdenní stanovené pracovní doby se započítává a zaměstnanec podle rozvrhu směn v den svátku buď pracuje, nebo má volno.
Náhradní volno za práci ve svátek
Jestliže zaměstnanec v den svátku pracoval, může mu zaměstnavatel poskytnout náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. To mu musí být poskytnuto nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době, např. dříve, než před uplynutím 3 měsíců od práce ve svátek. Dohoda nemusí být písemná. Přednost má tedy náhradní volno, příplatek může zaměstnavatel poskytnout až po dohodě se zaměstnancem. V době čerpání náhradního volna zaměstnanec nekoná práci, nepřísluší mu proto za tuto dobu mzda, ale náhrada mzdy. Zaměstnanec tedy dostane za práci ve svátek mzdu, kterou si „vydělal“ (dosažená mzda) a náhradní volno s náhradou mzdy za tuto dobu ve výši průměrného výdělku. Náhradní volno se posuzuje jako výkon práce a započte se do stanovené týdenní pracovní doby jako odpracovaná.
Zaměstnanec se může dohodnout se zaměstnavatelem, že za dobu práce ve svátek místo náhradního volna dostane příplatek. Ten je ve výši hodinového průměrného výdělku. Zaměstnavatel mu příplatek poskytne spolu s dosaženou mzdou za práci ve svátek. Odpracovaná doba za den svátku se posuzuje jako výkon práce a započte se do stanovené týdenní pracovní doby jako odpracovaná.
Náhrada mzdy za svátek
V praxi jsou velmi časté situace, kdy zaměstnanec měl podle harmonogramu směn pracovat, ale směna mu odpadla v důsledku omezeného provozu ve svátek. Směna mu tedy odpadla v důsledku svátku a doba, po kterou z tohoto důvodu nepracoval, se posuzuje jako výkon práce a započítává se do stanovené týdenní pracovní doby v příslušném týdnu jako odpracovaná (§ 348 odstavec 1 písm. d) ZP). Zaměstnanci, kterému z tohoto důvodu ušla mzda, náleží mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. V tomto případě platí, že zaměstnavatel zpracuje dopředu harmonogram směn bez ohledu na to, kam připadnou svátky. Pak rozhodne, kteří zaměstnanci z důvodu omezeného provozu ve svátek nebudou pracovat.
Měsíční a hodinová mzda
Při poskytování náhrady mzdy za svátek je nutno rozlišovat zaměstnance s měsíční a hodinovou mzdou. Zaměstnancům s měsíční mzdou se měsíční mzda v důsledku svátku¨ nezvyšuje ani nekrátí. Tato situace se může řešit i tak, že se měsíční mzda za dne svátku krátí a poskytne se za něj náhrada mzdy (podrobněji viz odstavec Jak ve veřejných službách a správě).
Naopak mzda zaměstnance odměňovaného hodinovou mzdou je přímo úměrná počtu odpracovaných hodin. Zaměstnanec s hodinovou formou mzdy, kterému odpadne z důvodu svátku směna, dosáhne nižší mzdy (mzda mu ujde), a má nárok na náhradu mzdy. Neměl-li zaměstnanec podle rozvrhu směn ve svátek pracovat, náhrada mzdy mu nepřísluší.
Při odměňování platem se zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, plat nekrátí.
Svátek v sobotu a v neděli
Svátek může připadnout na sobotu a neděli nebo na jiný den, který má zaměstnanec stanoven jako nepřetržitý odpočinek v týdnu. Dopad svátku do těchto dnů nepřetržitého odpočinku je stejný, i když je to sobota nebo neděle nebo jiný den. Zaměstnanci v těchto případech neodpadne pracovní doba, která by se mohla posuzovat jako výkon práce. Stejně by nepracoval, i kdyby svátek nebyl. Každý z těchto zaměstnanců odpracuje v týdnu se svátkem svoji stanovenou týdenní pracovní dobu, to je 40 nebo 37, 5 hodiny. Zaměstnanci s nepřetržitým pracovním režimem, který pracuje podle předem stanoveného harmonogramu směn, nepřísluší za den svátku, který připadl na jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu, ani náhradní volno, ani příplatek za práci ve svátek.
Příklad:
Bude-li zaměstnanec pracovat přesčas ve svátek, zaměstnavatel mu poskytne náhradní volno nebo příplatek nejméně ve výši 125 % ( 25 % za přesčas a 100% za práci ve svátek).
Jak ve veřejných službách a správě?
S ohledem na skutečnost, že jedinou přípustnou formou odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě jsou měsíční platy, jejichž výše se nemění v závislosti na počtu pracovních dnů v konkrétním kalendářním měsíci, výslovně se stanoví v § 135 ZP tento princip i pro případ, že zaměstnanci odpadne směna z důvodu svátku, který připadl na jeho obvyklý pracovní den.
Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí. Jedná se o zaměstnance zaměstnavatele, kterým je
- stát,
- územní samosprávný celek,
- státní fond,
- příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo
- školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky.
Vzhledem k tomu, že ZP nerozlišuje „podnikatelské a nepodnikatelské“ subjekty, je jedním z kritérií pro posouzení rozdílnosti v odměňování zaměstnanců těchto subjektů skutečnost, že pro dříve tzv. nepodnikatelské subjekty se užívá pojem „plat“, kdežto pro podnikatelské subjekty pojem „mzda“. Legislativně je pojem „mzda“ na úrovni „platu“
Náhradní volno
Za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel uvedeným zaměstnancům v „nepodnikatelských“ subjektech náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době (§ 135 odst.2 ZP).
Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna.
Jestliže zaměstnanec v rozpočtové sféře nepracoval v důsledku svátku a ušla mu mzda, nevzniká mu nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Tato mzda mu v nezměněné výši přísluší bez ohledu na počet pracovních dnů a svátků v kalendářním měsíci, takže mu mzda v důsledku svátku neušla.
U zaměstnanců rozpočtových organizací je za práci ve svátek stanoven hodinový plat zvýšený o 100 % průměrného hodinového výdělku, pokud nedošlo k dohodě o poskytnutí náhradního volna.
V praxi se však často chybuje při vysvětlování pojmu „svátek“. Jsou to nejen státní svátky, ale i ostatní dny pracovního klidu s výjimkou nedělí.
Protože plat všech zaměstnanců rozpočtových a příspěvkových organizací (platový tarif, příplatek za vedení, osobní a zvláštní příplatek) je podle ZP stanoven souhrnem paušálních částek bez ohledu na počet pracovních dnů v konkrétním měsíci, nekrátí se zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, jeho plat. Pokud svátek připadne na den, který je podle rozvrhu směn obvyklým pracovním dnem zaměstnance, je nezbytné, aby zaměstnanec v tento den konal práci, jeho měsíční plat se nemění a za každou hodinu této práce mu přísluší příplatek ve výši průměrného výdělku.
Dovolená ve svátek
I po nové právní úpravě od 1. ledna 2021 zůstala v ZP komplikovaná otázka spojená s poskytováním dovolené o svátcích. ZP v § 219 odst. 2 uvádí, že připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Zasáhne-li do doby dovolené svátek připadající na pracovní den zaměstnance, o odpovídající počet hodin dovolené za den svátku nepřichází, tedy tyto hodiny dovolené nevyčerpá.
Příklad:
Zaměstnanec, který má rozvrženu směnu od pondělí do pátku v 8hodinových směnách, požádal o dovolenou od úterý do úterý (např. od 4.7. do 11.7. letošního roku, kdy svátky připadají na středu a čtvrtek 5. a 6.7). Do doby čerpání dovolené mu tedy připadlo celkem 6 směn, to je 48hodin. Oba svátky se nezapočítávají do dovolené. Zaměstnanec tímto způsobem vyčerpal jen 32 hodin dovolené. Z jeho celkového práva na dovolenou se mu odečte 32 hodin dovolené a nikoliv 48 hodin dovolené, jak se mnohdy v praxi realizuje. (Od celkového počtu hodin – 48 se odečtou hodiny připadající na dva svátky: 2x 8, což je 16 hodin, které zmenší rozsah čerpané dovolené: 48–16= 32 hodin).
V personální praxi mnohdy dochází k pochybení, kdy o dovolenou připadající na svátek, požádá zaměstnanec. V těchto případech se dovolená započítává, neboť byla na žádost zaměstnance určená k čerpání výhradně na den svátku. Důvodová zpráva k ZP (§ 219) k tomu uvádí,“ že není důvodné, aby takto poskytnutá dovolená pouze na den svátku nebyla započtena do dovolené.“
JUDr. Ladislav Jouza,
advokát a rozhodce pracovních sporů
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Ladislav Jouza
21.08.2023
Problematika zákonné úpravy evidence skutečných majitelů ve vybraných souvislostech zadávání veřejných zakázek.
Podle aktuálně platného a účinného znění § 122 odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), má zadavatel povinnost pořizovat výpis z evidence skutečných majitelů:
„(4) U vybraného dodavatele, je-li českou právnickou osobou, zadavatel zjistí údaje o jeho skutečném majiteli podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů (dále jen „skutečný majitel“) z evidence skutečných majitelů podle téhož zákona (dále jen „evidence skutečných majitelů“). Zjištěné údaje zadavatel uvede v dokumentaci o zadávacím řízení. Pro tyto účely umožní Ministerstvo spravedlnosti zadavateli získat způsobem umožňujícím dálkový přístup z evidence skutečných majitelů úplný výpis platných údajů a údajů, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů; pro účely výkonu dozoru podle části třinácté hlavy II umožní takový přístup Ministerstvo spravedlnosti také Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.“
Ustanovení stanovuje povinnost údaje o skutečném majiteli podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů. Tímto zákonem je zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů. V současné době lze podle tohoto zákona získat výpis částečný a výpis úplný.
Při dotazech některých běžných uživatelů a pracovníků v oblasti veřejných zakázek se občas setkáváme s konfrontací s textem uváděným ve Stanovisku expertní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k zákonu o zadávání veřejných zakázek ze dne 11.5.2021 k předkládání informací a dokladů o skutečném majiteli vybraného dodavatele po 1.6.2021, kde se zmiňuje výpis částečný. Nešťastná formulace textu bývá pro běžné pracovníky-neprávníky matoucí, protože uvádí „Veřejně přístupné tak bude především jméno, stát bydliště, rok a měsíc narození a státní občanství skutečného majitele právnické osoby. Tyto údaje budou pro účely § 124 odst. 3 ZZVZ, tedy posouzení střetu zájmů, zpravidla dostačující (tj. zadavatel bude již na základě veřejně přístupných údajů schopen posoudit případný střet zájmů) a nebude tak nezbytné získat úplný výpis údajů postupem podle § 16 odst. 2 ZESM.“ a následně je uvedeno „Pro účely zjištění údajů o skutečném majiteli však i nadále umožní Ministerstvo spravedlnosti zadavateli způsobem umožňujícím dálkový přístup z evidence skutečných majitelů získat úplný výpis platných údajů a údajů, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů, a to na základě § 122 odst. 4 ZZVZ. Tohoto oprávnění může zadavatel využít např. v případech, kdy vzniknou pochybnosti o identitě skutečného majitele.“ V souvislosti s textem „Údaje zjištěné z evidence údajů o skutečných majitelích je pak zadavatel povinen uvést v dokumentaci o veřejné zakázce. Tuto povinnost zadavatel může splnit buď tím, že výpis z evidence (pokud nedocházelo ke zjišťování v neveřejné části evidence skutečných majitelů, postačí částečný výpis) založí do dokumentace o veřejné zakázky, nebo zjištěné údaje zaznamená v dokumentaci o veřejné zakázce (v kterékoli její části, není tedy nutné, aby tak učinil v samostatném dokumentu).“ si někteří uživatelé nejsou jisti, zda-li postačí ke splnění povinnosti z § 122 odst. 4 ZZVZ částečný výpis z evidence skutečných majitelů. Pro přesvědčení toho, že skutečně je třeba pořídit úplný výpis za účelem splnění povinnosti dle § 122 odst. 4 ZZVZ, tedy slovní spojení užité přímo v textu § 122 odst. 4 ZZVZ, je třeba se podívat do historie vzniku tohoto textu.
Lze uvést, že Stanovisko hovoří o částečném výpisu z evidence skutečných majitelů ve vztahu k posouzení střetu zájmů dle § 44 odst. 2 a 3 ZZVZ a vyloučení vybraného dodavatele dle § 124 odst. 3 ZZVZ. Je nutné zdůraznit, že i v tomto stanovisku je uvedeno, že nelze použít částečný výpis vždy, pouze někdy, přičemž se neuvádí příklady.
Pro účely § 122 odst. 4 ZZVZ je třeba pořídit úplný výpis z evidence skutečných majitelů. Aktuální znění § 122 odst. 4 bylo do ZZVZ včleněno novelou-zákonem č. 527/2020 Sb. (úplný název zní „Zákon, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákony související s přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů“) (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“), a to konkrétně čl. XXXIV bodem 1 s účinností od 1.6.2021. Tato úprava reflektuje komplexní úpravy související s novelou zákona č. 253/2008 Sb., a vznikem nového zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 37/2021 Sb.). Zmiňovaná novelizace zákona č. 253/2008 Sb. je provedena zákonem č. 527/2020 Sb. s různými datumy účinnosti dle konkrétních ustanovení.
Zákon č. 37/2021 Sb. zavádí existenci tzv. částečného výpisu a tzv. úplného výpisu z evidence skutečných majitelů již ve vyhlášeném znění zákona (pozn: zákon byl později novelizován do současné podoby), který nabyl účinnosti dne 1.6.2021. Ve svém § 14 odst. 1 úvodní větě používá formulaci „Ministerstvo umožní komukoli na svých internetových stránkách získat z evidence skutečných majitelů částečný výpis platných údajů….“, která zřetelně říká, že částečný výpis obsahuje platné údaje. Kdežto ve svém § 16 odst. 1 úvodní větě je uvedeno, že úplný výpis obsahuje nejen platné údaje, ale i údaje, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji: „1) Soud, který je příslušný k zápisu, umožní získat z evidence skutečných majitelů úplný výpis platných údajů a údajů, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji,…“. Tato formulace „úplný výpis platných údajů a údajů, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji“ je užita i v § 122 odst. 4 ZZVZ. Z toho je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo pořízení úplného výpisu a nikoliv pouze částečného výpisu pro účely § 122 odst. 4 ZZVZ.
Na závěr a pro vyvrácení pochybností lze dodat, že i v důvodové zprávě k novele-zákonu č. 527/2020 Sb., je uvedeno, že úprava ustanovení § 122 odst. 4 ZZVZ souvisí se vznikem nového zákona č. 37/2021 Sb., a úpravami zákona č. 253/2008 Sb., kdy se v důsledku těchto komplexních změn zejména v § 122 odst. 4 a 5 ZZVZ upravují odkazy a terminologie. Pro vyvrácení pochybností ohledně cíle a účelu § 122 odst. 4 ZZVZ v porovnání s § 124 odst. 3 a § 44 odst. 2 a 3 ZZVZ je na místě zmínit Příkaz Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4.12.2019, Č. j.: ÚOHS-S0436/2019/VZ-33377/2019/542/VSv, kde je v bodě I výrokové části uvedeno: „…nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. 3 písm. a) a c) téhož zákona, když nevyzval vybraného dodavatelek předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, a informací a dokladů o skutečném majiteli vybraného dodavatele podle § 104 odst. 2 téhož zákona, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 téhož zákona….“. Tento příkaz potvrzuje, že cíl § 122 odst. 4 a 5 ZZVZ souvisí s politikami transparentnosti a zásadou transparentnosti uvedenou v § 6 odst. 1 ZZVZ, kterou je zadavatel povinen dodržovat. Lze se domnívat, že i z těchto důvodů zákonodárce požadoval pro účely § 122 odst. 4 ZZVZ výpis úplný a nikoliv částečný. Ke dni vzniku tohoto článku můžeme uvést, že v připravující se novele ZZVZ (sněmovní tisk 249 z roku 2022) to neplánuje změnit (pozn: informace k novele dle vládního návrhu zákona a pozměňovacích návrhů ke dni 15.11.2022).
V Holešovičkách 41
182 09 Praha 8
Tel.: +420 273 160 070
Tel.: +420 723 807 190
e-mail: info@bsak.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Miroslava Siváková, Mgr. Tomáš Biem (Biem&Schýbal)
06.01.2023
K povinnosti podstoupit odběr krve při silniční kontrole.
Dnes jsou již prakticky při každé silniční kontrole řidiči vyzváni k podrobení se vyšetření ke zjištění možného ovlivnění alkoholem či jinými návykovými látkami. Má řidič možnost výzvu policisty neuposlechnout? Jaké bude mít neuposlechnutí následky? A je řidič shodným způsobem povinen se podrobit i navazujícímu lékařskému vyšetření spojeným s odběrem krve?
Úvodní ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen jako „zákon o silničním provozu“), klade na účastníky silničního provozu velké množství povinností. Pro tento článek je významná povinnost dle § 5 odst. 1, písm. f) zákona o silničním provozu, a to podrobit se na výzvu příslušného orgánu vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění ovlivnění alkoholem. Na tomto místě je nutné vyvrátit často se opakující omyl, když zákonem výslovně uvedeným orgánem oprávněným k učinění výzvy je i strážník obecní policie, nikoliv pouze příslušník policie státní.
Zvláštním právním předpisem, na který je odkazováno, je zákon č. 65/2017 Sb., zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který v § 20 stanovuje pravidla pro provedení orientačního nebo odborného vyšetření. Orientační vyšetření se v praxi provádí měřením dechovým analyzátorem a odborné vyšetření je prováděno v lékařském zařízení odběrem krve nebo také moči či slin. Dále je v tomto zákonném ustanovení uvedeno, že odborné lékařské vyšetření se provede, pokud povinná osoba orientační vyšetření odmítne nebo vyšetření nelze provést nebo jej úspěšně dokončit. Pokud je odmítnuto i odborné vyšetření, hledí se na tuto osobu jako by byla pod vlivem alkoholu.
Shora uvedená zákonná východiska si nyní převedeme do praxe ve dvou reálných situacích.
Situace 1
Při silniční kontrole jste vyzván k podrobení se vyšetření, zda nejste ovlivněn alkoholem. Zkoušku dechovým analyzátorem (většinou zn. Dräger) z jakéhokoliv důvodu odmítnete, a proto jste ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení policistou vyzván k podstoupení odborného vyšetření v nedaleké nemocnici a zároveň jste náležitě poučeni o následcích neuposlechnutí výzvy, načež i tuto výzvu odmítnete.
Tímto jednáním naplňujete skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1, písm. d) zákona o silničním provozu. Za uvedený přestupek se uloží pokuta ve výši 25.000 Kč – 50.000 Kč, zejména pak povinně i zákaz řízení od 1 do 2 let a 7 bodů. Je nutné brát na zřetel, že uznání vinny uvedeným přestupkem není překážkou vedení trestního stíhání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 trestního zákoníku[1].
Situace 2
Při silniční kontrole jste vyzván k podrobení se vyšetření, zda nejste ovlivněn alkoholem. Zkoušku dechovým analyzátorem řádně a dle pokynů policisty podstoupíte s kladným výsledkem významně přesahujícím hodnotu 1 promile alkoholu. Výsledek nerozporujete, pokládáte kontrolu za ukončenou a chystáte se nechat odvést spolujezdcem do cíle Vaší cesty. Policistou jste však vyzván k podstoupení odborného vyšetření v nedaleké nemocnici a jste náležitě poučen o následcích neuposlechnutí výzvy. Jelikož jste podstoupil orientační dechovou zkoušku a například spěcháte, výzvu odmítnete.
Následně je věc Vašeho řízení vozidla pod vlivem alkoholu s ohledem na výsledek měření posouzena jako jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle
§ 274 trestního zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody až na jeden rok, peněžitým trestem a zákazem činnosti v rozmezí 1-10 let. Přestože Vám trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel způsobí nemalé problémy v pracovním i osobním životě, považujete jej spolu s ostatními uloženými tresty za adekvátní Vašemu pochybení.
Poté je Vám doručen příkaz správního orgánu, který Vás uznává vinným přestupkem dle
§ 125c odst. 1, písm. d) zákona o silničním provozu, tj. odmítnutí podrobit se na výzvu odbornému vyšetření na přítomnost alkoholu, a ukládá Vám krom citelné pokuty i trest zákazu činnosti v zákonné výměře 12 – 24 měsíců.
Podtrženo sečteno, je Vám uložen jak zákaz činnosti za přestupek, kterým jste měl odmítnout odborné vyšetření na přítomnost alkoholu, tak zároveň trest zákazu činnosti za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, kde základním důkazem je právě ona řádně provedená orientační dechová zkouška, přičemž tyto zákazy činnosti Vám budou uloženy k vykonání postupně, což ve výsledku povede k významnému prodloužení zákazu činnosti jako takového.
Nutno podotknout, že obě popsané situace vycházejí z reálných příkladů, a přestože pokládám postup v Situaci 2 za rozporný se zákonem, již opakovaně jsem se s ním u svých klientů setkal.
Jak je již výše vyčteno, předpokladem pro učinění výzvy k provedení odborného lékařského vyšetření jsou dle zákona alternativně:
- odmítnutí orientačního vyšetření,
- nemožnost provedení,
- nemožnost úspěšného dokončení.
Krom zjevného výslovného odmítnutí je možné do uvedeného zahrnout například i podmiňování provedení vyšetření (např. vyřízení pracovní záležitosti či odvozem spolujezdce), obstrukce při provádění vyšetření (např. vdechování namísto vydechování) nebo nemožnost provedení vyšetření v důsledku nadměrné opilosti.
Orientační dechovou zkoušku je nezbytné provést zejména certifikovaným a řádně kalibrovaným dechovým analyzátorem. Dle Metodiky pro měření alkoholu v dechu vydané Českým metrologickým institutem i dle závazných pokynů Policie ČR je nutné měření opakovat nejméně jednou po uplynutí 5 minut, přičemž pro akceptovatelnost měření nesmí být rozdíl v měření větší než 10 %.
Pokud dojde za spolupráce s řidičem a za splnění všech uvedených podmínek na to, že výsledek měření nelze označit za hraniční z hlediska posouzení odpovědnosti za přestupek či trestný čin, je nutné jej považovat za dostatečný a nelze přistoupit k výzvě k provedení odborného lékařského vyšetření, resp. neuposlechnutí takové výzvy nemůže zakládat odpovědnost za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu. Zákon nad rámec uvedeného výslovně uvádí, že odborné lékařské vyšetření se neprovede při provedení vyšetření analyzátorem alkoholu v dechu splňujícím podmínky.
Smyslem a účelem výzvy provedení vyšetření na přítomnost alkoholu a následně samotného provedení vyšetření je bezpochyby i zajištění pro případ pozitivního výsledku, důkazních prostředků pro další přestupkové nebo trestní řízení. Odmítnutí vyšetření je sankcionováno domněnkou ovlivnění alkoholem, spácháním přestupku a uložení pokuty společně se zákazem činnosti.
Řádně provedená orientační dechová zkouška je v trestním řízení považována za způsobilou prokázat vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo, a pokud nejde o hraniční nebo důkazně rozpornou situaci, lékařské vyšetření není vyžadováno.
V případě řádného provedení orientační dechové zkoušky v souladu s metodikou a pokyny Policie ČR s pozitivním výsledkem, který nebude na hranici přestupku a trestného činu, nelze výzvu policisty k podstoupení odborné zkoušky (odběru krve) považovat za zákonnou se všemi navazujícími důsledky na přestupkové řízení.
Pokud aktuálně řešíte podobný problém nebo jinou situaci při provozu na pozemních komunikacích, která je řešena v přestupkovém nebo trestním řízení, neváhejte se na mne obrátit.
Mgr. Petr Hanzel,
advokát
trvale spolupracující s
Plzeňská 3350/18
150 00 Praha 5 – Smíchov
Envelopa office center
tř. Kosmonautů 1221/2a
779 00 Olomouc
Tel.: +420 245 007 742
e-mail: office@arws.cz
[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 78/2011
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Petr Hanzel (ARROWS)
06.06.2023
Zadržení SPZ za přestupek, který jste nespáchali? Je to možné!
Změnový zákon[1], který vešel v účinnost dne 1. ledna 2022, zavedl poměrně přísná opatření na vymáhání nezaplacených dopravních pokut. Zásadní změnou, kterou Změnový zákon přinesl, je zakotvení některých významných oprávnění pro příslušníky Policie ČR, Celní správy a rovněž (za splnění dalších podmínek) pro strážníky obecní policie. Tato oprávnění spočívají v tom, že příslušník dotčeného orgánu je oprávněn při kontrole motorového vozidla požadovat po řidiči uhrazení jeho nedoplatku nebo nedoplatku[2] provozovatele tohoto vozidla na pokutě za přestupek, a to v případě, pokud byla pokuta, jejímž neuhrazením nedoplatek vznikl, uložena celním úřadem nebo byl nedoplatek na této pokutě předán k vymáhání obecnému správci daně.
Příslušník dotčeného orgánu přitom musí řidiči umožnit uhrazení nedoplatku na místě kontroly v hotovosti nebo bezhotovostním převodem (tj. prostřednictvím platební karty).
Pro vysvětlení uvádíme, že koncept nedoplatků vzniklých neuhrazením pokuty je založen na skutečnosti, že v případě, kdy je pokuta uložena příkazem na místě Policií České republiky a není na místě uhrazena, je tato nezaplacená pokuta v rámci dělené správy předána orgánům Celní správy k vymožení. V rámci dělené správy mají totiž příslušníci Celní správy oprávnění vymáhat pokuty a jiná peněžitá plnění uložená právě například Policií České republiky. Za tímto účelem vede Celní správa evidenci daní na osobním daňovém účtu, jehož součástí jsou i pokuty a z nich vyplývající nedoplatky.[3]
Rovněž je nutné uvést, že ze znění Změnového zákona vyplývá, že se oprávnění vztahuje pouze na nedoplatky na pokutách za přestupky dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích nebo zákona č. 111/1992 Sb., o silniční dopravě, tj. například přestupky za překročení nejvyšší dovolené rychlosti, nedodržení bezpečnostních přestávek řidičů nákladních vozidel apod. Uvedené se tak nevztahuje např. na pokuty udělené dle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Pokud nebude výše uvedený nedoplatek řidičem uhrazen, je příslušník dotčeného orgánu oprávněn zadržet tabulky státní poznávací značky* nebo zabránit motorovému vozidlu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (tzv. botička). Pokud řidič kontrolovaného motorového vozidla není současně jeho provozovatelem, vyrozumí příslušník dotčeného orgánu o zadržení tabulek registrační značky nebo použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla provozovatele, který nese odpovědnost za škody vzniklé v souvislosti se zadržením tabulek registrační značky nebo s použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (zejména škody způsobené omezením užívání motorového vozidla či náklady spojené s jízdou motorového vozidla do místa odstavení a s odstavením tohoto vozidla).
Změnový zákon rovněž upravuje případy, kdy příslušník dotčeného orgánu nemusí v případech hodných zvláštního zřetele zadržet tabulky registrační značky motorového vozidla nebo zabránit motorovému vozidlu v jízdě. Výčet takových případů přitom není stanoven, jelikož jako případ hodný zvláštního zřetele může být posouzeno mnoho situací. Rozhodující je zde posouzení dané situace na základě zásady přiměřenosti, která je upravena například v ust. § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Za důvody hodné zvláštního zřetele je dle důvodové zprávy Změnového zákona možné považovat například případy, kdy je ve vozidle přepravována osoba, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, osoba mladší 15 let, osoba starší 70 let, jsou-li ve vozidle v rámci silniční dopravy prováděné pro vlastní nebo cizí potřeby za účelem podnikání přepravovány osoby, živá zvířata, rychle se kazící zboží nebo nebezpečný náklad.
Pro příslušníky Policie ČR je pak příslušné oprávnění zakotveno v ustanovení § 42a a násl. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění, pro příslušníky Celní správy v ustanovení § 35b a násl. zákona č. č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, v platném znění a pro strážníky obecní policie v ustanovení § 17d a násl. zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění. Strážníci obecní policie mohou toto oprávnění uplatnit jen v případě, kdy jde o nedoplatek na pokutě za přestupek spáchaný na území příslušné obce (která obecní policii zřídila či je stranou veřejnoprávní smlouvy s jinou obcí ve smyslu ust. § 3a zmíněného zákona o obecní policii), pokuta byla uložena orgánem obce a nedoplatek na této pokutě nebyl předán obcí k vymáhání obecnému správci daně.
Přijetí Změnového zákona je odůvodněno dlouhodobou nedostatečnou vymahatelností pravomocně uložených pokut a nízkou mírou respektování právních předpisů a s tím související nízkou úrovní bezpečnosti na silnicích. Problémem však je, že Změnový zákon postihuje samotné řidiče i za nedoplatek na pokutě provozovatele bez ohledu na to, zda řidič je či není provozovatelem kontrolovaného vozidla. V praxi tak často dochází k situacím, kdy kontrolovaným vozidlem je vozidlo, jako jehož provozovatel je v registru zapsaná společnost, která provozuje i nespočet dalších vozidel, a právě z provozu těchto vozidel nedoplatek vznikl. Příkladem jsou leasingové nebo carsharingové společnosti či autopůjčovny. Řidič, který sám vznik nedoplatku nezavinil, by měl samozřejmě po uhrazení nedoplatku mít možnost domáhat se zaplacení uhrazeného nedoplatku po provozovateli na základě potvrzení o uhrazení nedoplatku, a to z titulu bezdůvodného obohacení[4]. Nicméně tento proces je zdlouhavý a může potenciálně ohrozit poptávku po pronájmu vozidel. Otázkou zůstává, zda je aktuální stav, kdy správní orgány považují tyto společnosti, které jsou sice jako provozovatel vedeny v registru, ale fakticky vozidlo neprovozují a nemají jakoukoliv možnost s ním fakticky disponovat, za provozovatele vozidla bez dalšího, v souladu se základními právními zásadami a zejména se zásadou legitimního očekávání. Dle našeho názoru je v takových případech nutné považovat za provozovatele právě nájemce, kteří s vozidly, na rozdíl od těchto společností, skutečně disponují.
Tomuto problému by se dalo předejít tím, že by společnosti provozující více vozidel do registru vozidel uváděly vždy jako provozovatele samotné nájemce. Nicméně tato varianta není pro předmětné společnosti často z řady důvodů vhodná.
V každém případě lze konstatovat, že zvolený přístup je v popsaných situacích nepřiměřeně přísný, a to právě z důvodu, že umožňuje postihnout řidiče vozidla bez ohledu na to, zda se sám přestupku dopustil. Nicméně v rámci unijního práva neexistuje žádná úprava, která by tuto problematiku ve členských státech harmonizovala či sjednotila, a je tak na každém státu, jakou úpravu přijme.[5] Řada evropských zemí má pak nastavený systém, který by měl motivovat osobu, která se přestupku dopustila, uhradit pokutu na místě se sníženou sazbou pokuty. Například v Německu je možné v případě, kdy provozovatel vozidla odmítne sdělit totožnost řidiče, nařídit provozovateli vést knihu jízd.[6]
Závěr
Změnový zákon zakotvuje oprávnění příslušníkům Policie ČR, Celní správy a též za splnění dalších podmínek i strážníkům obecní policie vymáhat zaplacení nedoplatku na pokutě za přestupek po řidiči vozidla i přesto, že se samotný řidič žádného přestupku nedopustil, nicméně tento nedoplatek zatěžuje provozovatele vozidla. Pokud nebude nedoplatek na místě zaplacen, je příslušný orgán oprávněn zadržet tabulky státní poznávací značky nebo zabránit motorovému vozidlu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.
Přestože je tento postup vymáhání nedoplatku po řidiči v souladu se zákonem, jedná se dle našeho názoru o poněkud striktní řešení a může se jednat o nepřiměřený zásah do práv řidičů, kteří se žádného přestupku nedopustili (resp. jejich zaviněním nevznikl nedoplatek ve smyslu Změnového zákona).
Mgr. Hračja Grigoryan,
advokát
Mgr. Kristýna Hronová,
advokátní koncipientka
MELKUS KEJLA & PARTNERS advokátní kancelář s.r.o.
Washingtonova 1624/5
110 00 Praha 1
Tel.: +420 725 907 365
e-mail: info@melkuskejla.cz
*Ve změnovém zákoně je uvedeno, že se jedná o zadržení tabulek státní poznávací značky. Následně je založena legislativní zkratka „registrační značka“. Z uvedeného důvodu jsou v tomto článku použity oba termíny.
[1] Zákon č. 418/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů
[2] Přičemž nedoplatkem se myslí nedoplatek, u kterého nebylo povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.
[3] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 418/2021 Sb.
[4] Ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník stanoví, že: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
[5] Související unijní právní úprava dopadá pouze na poskytování informací související spolupráci členských států Evropské unie, viz například směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních přestupcích v oblasti bezpečnosti silničního provozu.
[6] Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2021 Sb.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Hračja Grigoryan, Mgr. Kristýna Hronová (MELKUS KEJLA & PARTNERS)
22.08.2023
Zápis změny vlastníka vozidla v registru vozidel bez součinnosti kupujícího.
Poměrně často se v praxi setkáme se situací, kdy strany uzavřou kupní smlouvu na automobil, a z nejrůznějších důvodů poté nedostojí své zákonné povinnosti přepsat vozidlo na nového vlastníka, ačkoli jsou povinni takto učinit do 10 pracovních dnů od účinnosti kupní smlouvy, jinak se dopustí přestupku a vystaví se riziku uložení pokuty až do výše 50.000 Kč.[1] Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla lze podat buďto společnou žádostí dosavadního a nového vlastníka, nebo pouze jednou z těchto osob zplnomocněnou druhou stranou, přičemž plná moc musí být v tomto případě opatřena ověřeným podpisem zmocnitele.[2]
Zde se však mohou objevit komplikace – prodávající zplnomocní druhou stranu, aby jej při podání žádosti u správního orgánu zastoupila, jenže ta tak z nejrůznějších důvodů neučiní, a to ani po veškerých urgencích a k zápisu nového vlastníka do registru vozidel nedojde.
Jaká rizika jsou s tímto stavem spojena?
Nad rámec již zmíněné hrozící pokuty je prodávající rovněž vystaven možné sankci za neuhrazené pojistné, pokud již zrušil své povinné ručení a nový vlastník vozidlo nepojistil. Prodávající jako zapsaný vlastník v registru rovněž odpovídá za protiprávní jednání páchané prostřednictvím vozidla, např. mohou být po prodávajícím, jakožto provozovateli, vymáhány pokuty za rychlou jízdu nebo špatné parkování.
Jak tuto situaci řešit?
V lepším případě si prodávající ponechal veškeré zákonem vyžadované dokumenty pro přepis vozidla, tzn. technický průkaz (od 1. 1. 2024 by povinnost doložit technický průkaz měla být zrušena), osvědčení o registraci silničního vozidla a zelenou kartu. Většinou jsou však tyto dokumenty předány kupujícímu již v okamžiku podpisu kupní smlouvy spolu s plnou mocí a důvěrou, že vše zařídí. Pozn: od 1. 3. 2023 již žadatel není povinen předložit k žádosti protokol o evidenční kontrole silničního vozidla.
Ať už prodávající shora uvedenými dokumenty disponuje či nikoli, je na místě podat u příslušeného oddělení dopravně správních agend kteréhokoliv obecního úřadu s rozšířenou působností žádost ve smyslu ust. § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). Toto ustanovení umožňuje podat žádost o změnu údajů v registru prodávajícímu samostatně bez součinnosti druhé strany. Háček je v tom, že i v tomto případě je potřeba k žádosti předložit všechny shora uvedené dokumenty tak, jako by žádost podávaly obě strany. Pokud jimi žadatel nedisponuje, správní orgán vyzve druhou stranu, která žádost nepodala, aby tyto dokumenty předložila. A zde může nastat další kámen úrazu – v případě, že se protistranu nepodaří kontaktovat, anebo tato zůstane pasivní a součinnost neposkytne, změna údajů v registru neproběhne.
Zákonodárce to zřejmě s vložením ustanovení § 8a myslel dobře, ovšem v praxi se ukázalo, že toto ustanovení příliš efektivní není, a to právě z důvodu nutnosti doložit správnímu orgánu veškeré dokumenty tak, jako by žádost podávaly společně obě strany. Toto bylo i předmětem zkoumání ústavnosti ze strany Ústavního soudu. Ten však neshledal nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení. Ústavní soud současně apeloval na orgány veřejné moci, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. a umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel.[3]
Prakticky tak Ústavní soud pouze posvětil již aplikovanou praxi ze strany správních orgánů, které pro zápis změny vlastníka vyžadovaly pravomocný rozsudek o určení vlastnického práva i v minulosti. Ačkoli je tak soudní rozhodnutí pouze deklaratorní povahy a vlastnické právo se převádí na nového vlastníka již účinností kupní smlouvy, k zápisu změny vlastníka do registru je potřeba doložit rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva.
Žaloba o určení vlastnického práva je žalobou o určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu, která vyžaduje, aby měl žalobce na určení naléhavý právní zájem. Zákon nevyžaduje, aby žalobce specifikoval, v čem v daném případě naléhavý právní zájem spočívá, pokud tento vyplývá z tvrzených okolností a v daném případě existenci naléhavého právního zájmu připustil Nejvyšší soud již v roce 2007.[4]
Za klíčovou považuji správnou formulaci žalobního návrhu neboli petitu žaloby. Ačkoli Ústavní soud ve svém nálezu hovoří o pravomocném rozsudku civilního soudu o určení, že dosavadní vlastník není vlastníkem daného vozidla, mám za to, že s takovouto negativní formulací by mohl mít správní orgán problém, jelikož z ní nevyplývá, kdo vlastníkem je a kdo by tedy měl být zapsán v registru na místě původního vlastníka (ovšem i tato varianta by měla být dle recentní judikatury Nejvyššího správního soudu být akceptovatelná, viz níže). Pokud bychom však žalobní petit formulovali tak, že vlastníkem daného vozidla je kupující, mohlo by to způsobit komplikace v případě, že v mezidobí by automobil byl novým vlastníkem převeden na třetí osobu. V takovém případě by nebyla dána pasivní legitimace kupujícího ze smlouvy, nýbrž by se musela žalovat právě třetí osoba, jež je aktuálním vlastníkem vozidla. Těmto komplikacím se však dá předejít tím, že žalobní návrh bude formulován tak, že vlastníkem daného vozidla je ke dni uzavření kupní smlouvy kupující. V takovém případě soud bude zjišťovat toliko, zda bylo vlastnické právo na nového vlastníka kupní smlouvou převedeno a již se nebude zabývat tím, zda se poté vlastníkem vozidla stala třetí osoba. Z opatrnosti doporučuji rovněž výslovně navrhnout určení provozovatele vozidla.
V praxi tak může vypadat žalobní návrh žaloby o určení vlastnického práva následovně:
Určuje se, že vlastníkem a provozovatelem vozidla tovární značky Škoda Octavia, rok výroby 2000, registrační značka: ABC, VIN: XYZ ke dni (datum uzavření kupní smlouvy) je žalovaný.
Jakmile se prodávající dočká pravomocného rozsudku, ze kterého bude vyplývat, že již není vlastníkem předmětného vozidla, přichází na řadu opětovný kontakt s příslušným správním orgánem. Pokud by však původní vlastník opět podával žádost dle § 8a, objeví se opět problém s absencí zákonem vyžadovaných dokumentů a žádosti by nemuselo být vyhověno.
Řešení nabízí Nejvyšší správní soud, který v jednom ze svých judikátů dovodil, že na údaje v registru silničních vozidel se vztahují rovněž právní předpisy o ochraně osobních údajů. Údaje o vlastníkovi či provozovateli vozidla v registru přitom spadají pod definici osobního údaje, neboť subjekt tohoto údaje je z něj přímo identifikovatelný prostřednictvím svého jména.[5] Správci těchto osobních údajů v registru jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností a ty mají povinnost zpracovávat pouze přesné, pravdivé a úplné údaje, v opačném případě může subjekt údajů požadovat, aby správce nepřesné údaje opravil, doplnil či vymazal. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že tímto postupem je nutno připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není.
Podá-li tak prodávající žádost o výmaz osobních údajů ve smyslu ust. § 29 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), měl by správce na základě přiloženého pravomocného rozhodnutí o určení vlastnického práva této žádosti vyhovět. V návaznosti na to, zda je nový vlastník známý a dostatečně určen, tak provede zápis tohoto vlastníka v registru, případně nebude v registru uveden jako vlastník nikdo. Stav, kdy v registru vlastník vozidla není vůbec evidován, není samozřejmě žádoucí, nicméně nelze v registru ponechat zapsanou osobu, u které se prokázalo, že již vlastníkem není. Tento údaj je totiž v rozporu jednak se skutečným stavem a je tedy zbytečným, zároveň je i v rozporu se zákonem o zpracování osobních údajů a obecném nařízení GDPR. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i stav, kdy není vlastník evidován vůbec, je nutno upřednostnit před stavem, kdy by byl v registru evidován původní vlastník.[6]
Lze tak uzavřít, že řešení, které právní řád poskytuje a které jsem se snažil v tomto článku v rámci možností stručně a srozumitelně shrnout, je poměrně komplikované, zdlouhavé a rozhodně jej nelze označit za optimální, což ostatně připustil i sám Ústavní soud ve svém nálezu. Je tak na zákonodárci, aby konečně přišel s novelou, která by byla nejen kosmetickou úpravou zákona, ale skutečným a efektivním řešením tohoto na první pohled triviálního problému, který však v konečném důsledku může člověku, který na počátku vložil svou důvěru do nesprávné osoby, způsobit mnoho bezesných nocí.
Mgr. Bc. Václav Pindur
Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s.r.o.
Na strži 2102/61a
140 00 Praha 4
Tel.: +420 270 005 533
e-mail: info@sntd.cz
[1] Ustanovení § 83 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 83 odst. 2 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
[2] Ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
[3] Nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006
[5] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33
[6] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Bc. Václav Pindur (Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneř)
27.06.2023