Lhůty prohlídek řidiče – profesionála. 

Školení k BOZP u řidičů „referentských“ vozidel. 

Použití městských kol k služební cestě. 

Lhůty prohlídek řidiče – profesionála.

24.4.2022, Zdroj: JUDr. Eva Dandová

Dotaz:

Potřebovala bych, prosím, poradit. Jedná se mi o řidiče profesionála, který má v pracovní smlouvě řidič. Jezdí s nákladním autem, převáží štěrky a písky. Sedí v kabině, při sklápění i nakládání. Vše se ovládá z kabiny. Převáží materiál z lomů na stavby. Mohu ho zařadit do kategorie č. 1 nebo když řídí vozidlo nad 7,5 t musí být v kategorii 2? Chodí pravidelně co 2 roky na prohlídky, vždy mají 2 dokumenty od doktorky. Mají tam § 2b a § 87.

Odpověď:

Zařazení zaměstnance do kategorie podle § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli se pro účely pracovnělékařských prohlídek nedá dělat tzv. „od zeleného stolu“. Tomu musí předcházet poctivě provedená prevence rizik provedená osobou odborně způsobilou v prevenci rizik (tzv. bezpečnostním technikem). Proto lituji, ale pouze na základě Vašeho popisu, že dotyčný jezdí s nákladním autem a při sklápění i nakládání vše ovládá z kabiny, nemohu jednoznačně stanovit, do které kategorie máte dotyčného zařadit. Při stanovení kategorizace se musí zohledňovat všechna rizika, s kterými přichází dotyčný zaměstnanec do styku (např. hluk, prach apod.) a těch je podle mého názoru na stavbě a v lomu více.

Jedno je však jisté, dotyčnému jsou preventivní zdravotní prohlídky stanoveny především zvláštním právním předpisem, konkrétně § 87 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. On je povinen se podrobit pravidelným lékařským prohlídkám pak do dovršení 50 let věku každé dva roky a po dovršení 50 let věku každoročně.

Proto se domnívám, že i když jeho práci vykonávanou mimo vlastní řízení zákona (které zohledňuje přímo zákon č. 361/2000 Sb.) zařadíte do kategorie druhé, bude to celkem nevýznamné, protože periodicita jeho pracovnělékařských prohlídek se vždy řídí největším rizikem, což je v daném případě řízení vozidla upravené § 87 zákona č. 361/2000 Sb. Do kategorie první určitě dotyčného zařadit nemůžete, protože tam se zařazují zaměstnanci na kancelářských pracovištích, práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví, a Vy musíte vzít v úvahu, že dotyčný pracuje na venkovním pracovišti, kde jsou minimálně rizika prachu a hluku, s kterými (i přes to, že řízení a ovládání vozidla je maximálně automatizované) pravidelně přichází do styku.

Podle vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) je periodicita preventivních prohlídek u kategorie druhé jednou za čtyři roky a je-li zaměstnanec starší 50 let jednou za dva roky.

Pro Vás to však znamená, že dotyčný se neřídí vyhláškou č. 79/2013 Sb., ale je povinen chodit na prohlídky podle zákona č. 361/2000 Sb. jednou za dva roky.

Školení k BOZP u řidičů „referentských“ vozidel.

22.4.2022, Zdroj: Státní úřad inspekce práce (www.suip.cz)

Přečtěte si odpověď níže na tento dotaz: Jak je to se školením řidičů „referentských“ vozidel včetně jeho školení prostřednictvím e-learningu?

K definici pojmu řidič „referent“, který se běžně používá, lze konstatovat, že právními předpisy České republiky není nikde tento pojem vymezen. Za řidiče „referenta“ lze považovat každého zaměstnance, který v souvislosti s plněním pracovních úkolů řídí motorové vozidlo, ale řízení vozidla nemá sjednáno jako druh práce např. v pracovní smlouvě.

Školení těchto řidičů se provádí na základě ust. § 103 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého obsah, četnost, způsob provádění školení, vedení dokumentace o školení, ale i kvalifikace školitele jsou věcí určení zaměstnavatelem. Četnost školení je tedy interní záležitostí a mělo by vycházet z hodnocení rizik. Zaměstnavatel také stanovuje způsob ověření znalostí školených zaměstnanců. Žádné zvláštní školení pro tyto zaměstnance není jiným právním předpisem České republiky vyžadováno.

Pokud jsou uplatňovány výhrady vůči e-learningovým formám školením, jde o prokázání obsahu školení v návaznosti na zaměstnavatelem vyhodnocená rizika na pracovišti (musí jít o konkrétní rizika na pracovišti zaměstnance, ne o univerzální informace bez konkrétního obsahu ve vztahu k prováděné práci).

V případě tzv. e-learningového školení o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsme toho názoru, že tímto školením není možné poskytnout veškeré informace týkající se konkrétního zaměstnance a jeho pracoviště. Většinou je možné do online školení zapracovat pouze informace obecné, které jsou uvedeny v právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vedle teoretické části školení je v mnoha případech nutné též seznámení školeného s bezpečným používáním konkrétního typu stroje, technického zařízení, přístroje nebo nářadí, které bude zaměstnanec obsluhovat, včetně praktického a řádného zaučení na pracovišti, což online školení neumožňuje a z toho důvodu jsou k tomuto typu školení určité výhrady.

Rovněž požadavek průkaznosti ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci je častým úskalím e-learningových kurzů, které jsou všeobsažné, ale ne zcela konkrétní k vykonávané práci na pracovišti.

Je tedy na zvážení zaměstnavatele, jakou formu vzdělávání zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci využije a jak prokáže kontrolnímu orgánu, že dostatečně a každého svého zaměstnance jmenovitě seznámil s možnými riziky, které může práce jím vykonávaná obsahovat.

Použití městských kol k služební cestě.

29.3.2022, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Jak řešit ve vnitřním předpise použití jízdních kol, která jsou k dispozici po městě za úplatu. Jak by se potom řešil pracovní úraz zaměstnance, který by jel na kole a měl úraz?

Odpověď:

To je myslím jednoduché. Podle § 153 ZP platí zásada, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel.

Z uvedeného jasně vyplývá, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, je povinen určit zaměstnavatel, a to předem a správně by to měl určit písemně. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance.

Jak jsem uvedla, jednou z podmínek, které musí zaměstnavatel před nástupem na pracovní cestu zaměstnanci stanovit je způsob dopravy. Za způsob dopravy se považuje i chůze (pěšky) nebo použití kola. Při volbě těchto způsobů dosažení místa určeného k plnění úkolů na pracovní cestě však musí zaměstnavatel přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance, kterými jsou především jeho zdravotní stav a fyzická kondice s přihlédnutím ke vzdálenosti do místa určeného k výkonu práce na pracovní cestě a také k místním zvyklostem použití kola jako dopravního prostředku apod. za dopravní prostředek může být určena místní hromadná doprava (MHD), hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy s přesně určenou formou, tj. použití autobusu, vlaku, letadla s uvedením třídy či jinak blíže vymezené formy dopravy (dálkový autobus, osobní vlak, rychlík, EC, SC apod.). Způsob dopravy může být určen i při použití individuálních dopravních prostředků, jako je taxislužba nebo služební vozidlo s řidičem nebo služební vozidlo, které je zaměstnanci svěřeno k užívání. Nakonec za dopravní prostředek může být použito i silniční motorové vozidlo zaměstnance, ovšem výhradně za podmínky, že se tak stane na žádost zaměstnance. Zaměstnavatel však může svůj souhlas s použitím vozidla zaměstnance podmínit například sjednáním havarijního pojištění a platnou technickou prohlídkou vozidla.

To všechno má význam právě v okamžiku, kdy dojde na pracovní cestě k úrazu. Pak se zjišťuje, jaký způsob dopravy zaměstnavatel zaměstnanci určil, zda zaměstnanec tuto podmínku dodržel nebo z jakých důvodů použil jiný způsob dopravy. Nedodržení určeného způsobu dopravy na pracovní cestě znamená zproštění se zaměstnavatele odpovědnosti za pracovní úraz podle § 270 zákoníku práce. Jde totiž o zaviněné porušení právních, nebo ostatních předpisů anebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Z těch všech důvodů není možné, aby zaměstnanec, který byl vyslán na pracovní cestu po městě sám od sebe (na základě vlastního rozhodnutí) použil jízdní kolo a následně ještě jeho pronájem účtoval zaměstnavateli. To by bylo vážné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a podle mého názoru by to minimálně bylo zralé na upozornění na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

Pokud ovšem tuto možnost (používat na pracovních cestách v obci kromě MHD i pronajatá kola) dovolíte ve vnitřním předpise, pak to je odpovědnost Vás jako zaměstnavatele a případný úraz bude úrazem pracovním se vším všudy. Já neznám podmínky ve Vaší obci a vůbec už ne podmínky pracovních cest Vašich zaměstnanců, tak nemohu posoudit, jak je případné používání pronajatých kol bezpečné. Jak jsem uvedla výše, musíte také přihlédnout ke zdravotnímu stavu a fyzické kondici zaměstnanců, kteří budou tento způsob dopravy používat. Nakonec si to musíte rozhodnout sami, de facto to bude v praxi provedená prevence rizik podle § 102 ZP. V každém případě však podmínky vysílání zaměstnanců na pracovní cesty stanovte vnitřním předpisem, aby nemohlo docházet k nejasnostem.