Kdo může pro zaměstnavatele provádět kategorizaci prací?* 

Mimořádná vs periodická prohlídka.* 

Kdo může pro zaměstnavatele provádět kategorizaci prací?

9.7.2024, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Kdo může provádět kategorizaci na pracovišti? Jsou nějaké požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost?

Odpověď:

Kategorizace prací je zákonem uložená povinnost zařadit práce do jedné ze 4 kategorií podle stanovených pravidel (§ 37 a následující zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivé kategorie odpovídají rizikovosti práce (kategorie 4 je nejvíce riziková) Kategorizace se týká všech prací a povinnost kategorizovat má i ten, kdo není zaměstnavatelem, ale vykonává práce sám nebo s rodinnými příslušníky (§ 43 zákona). Podle výsledku kategorizace jsou v zásadě možné 3 varianty a z nich vyplývající následující postupy:

1. Práce je zaměstnavatelem kategorizována jako práce kategorie 3 nebo 4 – zaměstnavatel podá návrh na zařazení prací do kategorií orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanici. Pokud krajská hygienická stanice návrh akceptuje, pak vydá rozhodnutí o zařazení práce do příslušné kategorie 3 nebo 4.
2. Práce je zaměstnavatelem kategorizována jako práce kategorie 2 – zaměstnavatel tuto skutečnost oznámí orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanici. Pokud krajská hygienická stanice návrh akceptuje, pak o tom nevydává žádné rozhodnutí, ale tuto skutečnost vezme na vědomí. Krajská hygienická stanice však může rozhodnout, že práce zařazená do kategorie 2 je prací rizikovou (§ 37 odst. 6 písm. b zákona) nebo o tom, že práci zařazuje do vyšší kategorie (§ 37, odst. 6, písm. a zákona).
3. Práce, které nejsou zařazeny do kategorie 2, 3 nebo 4 jsou automaticky zařazeny do kategorie 1 – návrh ani oznámení o zařazení práce do této kategorie zaměstnavatel (nebo osoba samostatně výdělečně činná) nepodává. Stejně jako v případě kategorie 2 má však orgán ochrany veřejného zdraví pravomoc rozhodnout o zařazení práce do vyšší kategorie (§ 37, odst. 6, písm. a zákona).

Kategorie prací jsou definovány v § 3 vyhlášky. č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Práce kategorie 1 nepředstavují podle současných znalostí pravděpodobně žádné riziko pro pracovníka. Práce kategorie 2 jsou práce, kde poškození zdraví vlivem pracovních podmínek nelze vyloučit, kupříkladu u zvýšeně citlivých osob. Práce kategorie 3 je práce, při níž není expozice osob faktorům pracovního prostředí spolehlivě snížena technickými opatřeními na úroveň stanovenou hygienickými limity a pro zajištění ochrany zdraví pracovníků je třeba využívat ochranné prostředky či jiná ochranná opatření.

Práce kategorie 4 jsou práce s vysokým rizikem poškození zdraví, které nelze vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Práce kategorie 3 a 4 jsou dle § 39 zákona označovány jako rizikové práce. Rizikovou prací může být také práce kategorie 2, pokud o této práci takto rozhodl orgán ochrany veřejného zdraví. V příloze vyhlášky č. 432/2003 Sb., jsou uvedeny jednotlivé faktory, na které se kategorizace vztahuje a kritéria pro zařazování prací do jednotlivých kategorií. Kritéria nezahrnují všechny aspekty, ale pouze ty, u nichž umíme dostatečně objektivně vyhodnotit jejich vliv.

Vyhláška neobsahuje ionizující záření, protože to je vyhodnocováno podle jiných právních předpisů (zákon č. 18/1997 Sb., atomový zákon).

V případě, že jde o práci, při níž se vyskytuje několik faktorů, se stanovuje výsledná kategorie. Výsledná kategorie je rovna kategorii nejvýše hodnoceného faktoru (např. máme-li práci, při níž se vyskytuje prach v kategorii 3 a hluk v kategorii 4, pak výsledná kategorie bude 4).

V praxi se postupuje tak, že zaměstnavatel nebo osoba pracující samostatně orientačně posoudí práce vykonávané v jeho(její) působnosti podle faktorů vyjmenovaných ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření a elektromagnetická pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu – ionizující záření je kategorizováno podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vodítkem mohou být vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví (dříve hygienické služby) vydávaná k jednotlivým etapám při přípravě výroby. Obvykle jde o vyjadřování v rámci stavebního a kolaudačního řízení. V případě pochybností je možno konzultovat s orgány ochrany veřejného zdraví (KHS – konzultace ale není povinností ze zákona) nebo se zdravotními ústavy. Podle výsledku posouzení mohou nastat následující možnosti:

1. faktory působící na zaměstnance (pracovníka) při práci nebo jejím vlivem zjevně nedosahují kritéria pro kategorii 2 dle vyhlášky č. 432/2003 Sb. – jde o práce kategorie první – není třeba nic dále provádět
2. při práci se vyskytují faktory, které jsou vyjmenovány ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., ale jejich výše není objektivně známa – je třeba požádat autorizovanou, či akreditovanou laboratoř o přeměření úrovně faktorů nebo přímo o zpracování podkladů pro kategorizaci. Výsledky měření a hodnocení buď prokáží, že jde o práci kategorie 1 a pak není potřeba dále nic provádět, nebo prokáží, že jde o práci kategorie vyšší a postupuje se podle následujícího bodu
3. při práci se vyskytují faktory, které jsou vyjmenovány ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., a objektivním měřením je prokázáno, že jejich výše překračuje kritéria pro kategorii 1 podle vyhlášky. č. 432/2003 Sb. (přičemž výsledky objektivního stanovení odpovídají stavu v době podání návrhu na kategorizaci – § 106, odst. 1, zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) – je třeba zpracovat návrh na kategorizaci (kategorie 3 nebo 4) nebo oznámení o zařazení práce do kategorie 2 a předložit je orgánu veřejného zdraví. Údaje o práci kategorie 2 se oznamují podle § 37, odst. 4 zákona, návrhy na zařazení práce do kategorie 3 a 4 se předkládají orgánu ochrany veřejného zdraví podle § 37, odst. 2 zákona k vydání rozhodnutí. Podle § 37, odst. (3) zákona zaměstnavatel v návrhu na zařazení práce do kategorie uvede
   1. označení práce,
   2. název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,
   3. výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně,
   4. délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,
   5. návrh kategorie, do které má být práce zařazena,
   6. počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,
   7. opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců, vykonávajících danou práci.

Pokud orgán ochrany veřejného zdraví rozhodne, že práce je riziková, tak je třeba splnit další povinnosti podle § 39, § 40, eventuálně § 41 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V zásadě ale není ničím stanoveno, kdo konkrétně má u zaměstnavatele kategorizaci, resp. návrh na kategorizaci zpracovává. Kategorizace byla uzákoněna ještě před zákonem č. 309/2006 Sb., o dalších podmínkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který zavedl povinnost zaměstnavatele mít osobu odborně způsobilou v prevenci rizik. V zemích západní Evropy působí u zaměstnavatelů tzv. služby BOZP – to je naše osoba odborně způsobilá v prevenci rizik (zajišťuje bezpečnost práce), lékař pracovnělékařské péče (zajišťuje celou ochranu zdraví při práci) a zástupce zaměstnanců. U nás nemáme nikde výslovně řečeno, že kategorizaci má zaměstnavateli provádět lékař PLS – pouze v § 2 písm. c)  vyhlášky č. 79/2013 Sb., máme stanoveno, že lékař PLS má zaměstnavateli v rámci dohledu provádět hodnocení rizik při práci s využitím informací o míře expozice rizikovým faktorům při výkonu práce a výsledků analýzy výskytu nemocí z povolání, pracovních úrazů, ohrožení nemocí z povolání a nemocí souvisejících s prací že má spolupracovat při vypracování návrhů pro zaměstnavatele na odstranění zjištěných závad, včetně návrhu na zajištění měření rizikových faktorů pracovních podmínek. Jestli se to tak někde v praxi děje nevím, spíš pochybuji.

Mimořádná vs periodická prohlídka.

17.6.2024, Robert Křepinský, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Pokud udělám mimořádnou PLS prohlídku v úplném rozsahu má stejné vlastnosti jako periodická PLS prohlídka (tedy jako kdybych provedl tuto prohlídku) s ohledem na napočítáván lhůt, nebo se další perioda počítá od uzavření této prohlídky (předpoklad je splněna lhůta 90-15 dní před koncem prohlídky a závěr ZZp, nebo ZZp s podmínkou)?

Odpověď:

Mimořádná prohlídka v úplném rozsahu (základní a další odborná vyšetření) se provádí v případech uvedených v § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 nebo odstavce 3 písm. a) vyhlášky č. 79/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 12 odst. 5 vyhlášky při provedení mimořádné prohlídky v úplném rozsahu se stanoví nová lhůta pro provedení další periodické prohlídky podle § 11 vyhlášky. Podle ustanovení § 11 odst. 6 vyhlášky je dnem rozhodným pro stanovení termínu periodické prohlídky den vydání lékařského posudku mimořádné prohlídky v úplném rozsahu. Současná vyhláška zde má drobnou chybu, která bude připravovanou novelou vyřešena; tedy, že zde chybí odkaz na § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky.