BOZP – Informace nejen pro podnikatele.
Odškodnění pracovního úrazu.
23.6.2024, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Může zaměstnavatel při odškodnění pracovního úrazu postupovat tak, že všechny potřebné dokumenty k odškodnění úrazu shromáždí a pošle je na Kooperativu, aby úraz odškodnila napřímo, tzn., poslala doplatek do průměrného výdělku, bolestné apod. na účet zaměstnance? Kdyby toto možné nebylo a zaměstnavatel musel sám pracovní úraz odškodnit, z čeho toto vychází a jak předejít situacím, kdy Kooperativa při refundaci úrazu krátí odškodnění vyplacené zaměstnavatelem a zaměstnanec v dobré víře vyplacené odškodnění přijal.
Odpověď:
To není správná praxe. Vím, že zaměstnavatelé často nevyplácí poškozenému zaměstnanci odškodnění a čekají až na odškodnění z pojišťovny, protože se obávají, že Kooperativa (případně Česká pojišťovna) následně odškodnění zkrátí, ale to je chyba. Odpovědný za úraz je výhradně zaměstnavatel, zaměstnavatel si sám úraz vyšetřil a projednal jeho odškodnění a sám tedy musí rozhodnout, jestli se bude nebo nebude deliberovat, tedy zda se ve smyslu § 270 zákoníku práce zprostí zcela nebo zčásti své odpovědnosti. Za tím svým rozhodnutím si musí také zaměstnavatel stát a v pojišťovně toto obhájit.
Kooperativa nemá žádné právo přehodnotit postup zaměstnavatele, zaměstnavatel je u ní pojištěn a ona má pouze povinnost podle § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce za zaměstnavatele uhradit pojištění. Občas však tak Kooperativa i Česká pojišťovna dělají, protože i pojišťovna je odpovědná za hospodaření se svěřenými prostředky (de facto to jsou peníze zaměstnavatelů), které když se nespotřebují, odvádí do státního rozpočtu. V tomto směru se odvolávají na povinnosti, které jim ukládá zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.
Výsledek odškodnění však musí být výsledek jednání zaměstnavatele s pojišťovnou. Zaměstnavatel, který poctivě vyšetřil příčiny a okolnosti úrazu, může s klidným svědomím říci „Úraz byl řádně vyšetřen a já nemám důvod se deliberovat.“ Ovšem zaměstnavatel, který nemá až tak „čisté svědomí“, že úraz řádně vyšetřil, si pak nechá od pojišťovny nařídit, že se musí zčásti zprostit odpovědnosti.
V zákoníku práce ale vychází zákonodárce ze zcela odlišné úvahy a tato právní úprava platí de facto od r. 1966 (nabytí účinnosti prvního zákoníku práce) bez podstatných změn. Jak má zaměstnavatel postupovat při odškodnění pracovního úrazu, nalezneme v zákoníku práce na dvou místech.
Předně má zaměstnavatel v § 271r zákoníku práce uloženou povinnost, aby způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy projednal bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem. Praxe ukazuje, že tam, kde působí odborové organizace, tyto trochu „dohlíží“ na to, aby zaměstnavatel včas a řádně zaměstnance odškodnil, ovšem tam, kde odbory nepůsobí, je situace horší. Ustanovení § 271r zákoníku práce je svou povahou právní povinností a není vyloučeno, že v případě, když by v souvislosti s porušením této právní povinnosti vznikla poškozenému zaměstnanci škoda, mohl by se jí domáhat podle principů obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci – § 265 odst. 2 zákoníku práce. Zaměstnanci však o tom většinou neví a tak náhradu škody neuplatňují.
Druhým ustanovením je pak § 271m zákoníku práce. Toto ustanovení stanoví, že náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty. Z uvedeného tedy vyplývá, že zaměstnavatel je povinen (!) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhradu nákladů na výživu pozůstalých vyplácet pravidelně měsíčně. Tato povinnost však není – jak si zaměstnavatelé často myslí – pořádkovou povinností, ale stejně jako v § 271r zákoníku práce, povinností právní. Důsledkem porušení této povinnosti je v každém případě prodlení zaměstnavatele jako dlužníka (§ 1968 a násl. občanského zákoníku). Jestliže v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikne zaměstnanci škoda, jsou rovněž splněny předpoklady obecné odpovědnosti zaměstnavatele podle § 265 ZP. Proto, když je odškodnění předmětem soudního sporu a zaměstnavatel neplní, tak soud nakonec připočte zaměstnavateli k celkové výši náhrady škody ještě tzv. příslušenství, tj. úroky z prodlení.
Nakonec posílat na pojišťovnu doklady o odškodnění až když zaměstnanec uplatní bolestné a ztížení společenského uplatnění je skutečně pozdě. Bolestné mají lékaři vyplácet až tzv. po ustálení zdravotního stavu, v praxi to bývá po roce od úrazu a tak dlouho nemůže poškozený zaměstnanec čekat na náhradu za ztrátu na výdělku. V praxi by měl zaměstnavatel přistoupit k jednání s pojišťovnou o odškodnění hned po prvním měsíci, kdy zaměstnanci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, aby si zajistil, že když bude zaměstnanci poskytovat náhrady pravidelně měsíčně (jak mu to ukládá § 271m ZP), že mu pojišťovna to bude také refundovat.
CHCETE-LI UŠETŘIT, VSAĎTE NA VSAĎTE NA SPRÁVNÉ PŘIDĚLENÍ OOPP VI. – Ochrana dýchacích cest.
2.7.2024, Zdroj: Verlag Dashöfer
Nejlepší způsob bezpečnosti práce je včasná a účinná prevence. Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) se přidělují k ochraně před definovanými riziky.
Plakát ke stažení ZDE
Druhy ochrany dýchacích orgánů
Maska musí být kompatibilní s filtrem
- masky a polomasky s filtry proti částicím, parám, plynům a proti radioaktivnímu prachu s vhodnou lícnicovou částí
- izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu
- prostředky na ochranu dýchacích orgánů včetně snímatelné svářečské kukly
- potápěčské dýchací přístroje a vybavení
Na co se ptát před užitím OOPP
- Mám správný prostředek (masku, filtr)?
- Jsem chráněný správným filtrem?
- Je nutné užít dálkový přívod vzduchu?
- Kolik je na pracovišti kyslíku?
- Bude filtr fungovat?
- Mám masku nasazenou správně?
- Bude mě maska chránit?
- Mám nabitou baterii filtroventilačního zařízení?
- Bude prostředek fungovat po dobu mé práce?
Uzemnění strojního zařízení.
16.7.2024, Ing. Karel Dvořáček, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Může být strojní zařízení samostatně uzemněno? Znamenalo by to, že bude mít svoje vlastní uzemnění a nebude připojeno na společnou uzemňovací soustavu objektu. Popřípadě za jakých podmínek je toto možné?
Odpověď:
V dotazu se hovoří jednoznačně o strojním zařízení, nebudeme se tedy nijak zabývat požadavky jiných specifických oborů, jako například datových a telekomunikačních (ICT) zařízení atd.
Pro uzemnění strojního zařízení se jmenovitým napětím do 1 000 V (nízké napětí) platí požadavky ČSN 33 2000-5-54 ed. 3 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení – Uzemnění a ochranné vodiče.
Tato norma (ČSN 33 2000-5-54 ed. 3) zná v podstatě dva druhy uzemnění:
- a) s funkcí ochranou (může za určitých předpokladů plnit i funkci pracovní
b) s funkcí pracovní
Toto pracovní uzemnění je v normě ČSN 33 2000-5-54 ed. 3 definováno v bodě 541.3.11 takto:
pracovní uzemnění – uzemnění bodu nebo několika bodů v elektrické síti nebo instalaci nebo v zařízení za jiným účelem, než je elektrická bezpečnost.
Ochrana před úrazem elektrickým proudem pomocí ochranného uzemnění v elektrické instalaci nízkého napětí je dána v ČSN 33 2000-4-41 ed. 3 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti – Ochrana před úrazem elektrickým proudem bodě 411.3.1.1 Ochranné uzemnění, kde je uvedeno:
Neživé části musí být spojeny s ochranným vodičem a toto spojení musí splňovat přesně stanovené podmínky odpovídající způsobu uzemnění sítě. Neživé části, které jsou současně přístupné dotyku musí být spojeny se stejnou uzemňovací soustavou, a to buď jednotlivě, po skupinách nebo společně. Vodiče ochranného uzemnění musí vyhovovat HD 60364-5-54 (tj. ČSN 33 2000-5-54 ed. 3). Každý obvod musí obsahovat ochranný vodič připojený k příslušné uzemňovací svorce.
Z výše uvedeného plyne, že výrobce (dodavatel) může ze specifických důvodů plynoucích z charakteru jednotlivého strojního zařízení požadovat samostatné uzemnění, avšak bude se jednat o pracovní uzemnění. Pokud by toto strojní zařízení nebylo připojeno k ochrannému pospojení, musela by být ochrana před úrazem elektrickým proudem zajištěna jinak; například žádná neživá vodivá část by nesměla být přístupna dotyku.
Na závěr doporučuji, pokud výrobce, či dodavatel strojního zařízení požaduje samostatné uzemnění, požadovat od něho i způsob řešení ve vztahu k ČSN 33 2000-4-41 ed. 3 a ČSN 33 2000-5-54 ed. 3, pokud toto již není obsaženo v průvodní dokumentaci k tomuto strojnímu zařízení.
Nutné je i brát v úvahu návaznost na okolí tohoto strojního zařízení a vnější vlivy.
Domácí zvíře na pracovišti.
12.7.2024, Zdroj: Státní úřad inspekce práce (www.suip.cz)
Jaké je řešení v situaci, když kolegyně, se kterou jsem ve společné kanceláři v práci, si do ní vodí svého psa z domova? Pes na pracovišti zavazí, párkrát se už po mně ohnal a také je vlivem jeho přítomnosti v kanceláři nepříjemný zápach. S kolegyní se nedá rozumně domluvit a ostatním kolegům to nevadí, protože nejsou ve stejné místnosti.
Rozhodnutí o tom, zda si zaměstnanec může vzít domácí zvíře/mazlíčka s sebou na pracoviště je pouze na zaměstnavateli. Ten je ze své podstaty osoba, která přiděluje zaměstnanci nejen práci, ale dává mu také k ní pokyny. Zaměstnavatel zajišťuje pracovní podmínky na pracovišti, které jsou standardně upraveny v pracovněprávních předpisech, vydává různé vnitřní předpisy a směrnice, ale je také odpovědný za stav pracoviště a za bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnanců na jeho pracovišti.
Z tohoto hlediska je tedy na zaměstnavateli, aby rozhodl, jaké věci, případně zvířata, mohou být přítomna na jeho pracovišti. Zaměstnavatel může na jedné straně zakázat vstup jakémukoliv zvířeti od zaměstnance na pracoviště, ale také může naopak tento vstup povolit. Právní předpisy České republiky v oblasti bezpečnosti práce nezavazují zaměstnavatele k tomu, aby umožnil zvířatům vstup na pracoviště. Na druhou stranu mu ani nezakazují povolit zvířatům vstup na jeho pracoviště. Je tedy výslovně na uvážení zaměstnavatele, zda zvířata na pracovišti povolí, či nikoliv.
Velmi často je běžné, že zaměstnavatel nevlastní nemovitost, ve které zaměstnanec vykonává práci. Zaměstnavatel si např. pronajímá pouze tuto budovu, nebo jen její část. V takovém případě může být již v nájemní smlouvě mezi pronajímatelem na jedné straně a zaměstnavatelem, jako nájemcem na straně druhé, stanoveno, že platí zákaz vstupu zvířat do předmětné budovy.
Rozhodnutí o povolení, či nepovolení zvířete na pracovišti by mělo být zpravidla obsaženo v interním dokumentu zaměstnavatele – interní směrnici, případně v pracovním řádu. Pokud zaměstnavatel o této otázce nerozhodl, je Státní úřad inspekce práce toho názoru, že si zaměstnanec může vzít zvíře s sebou do práce (vycházíme ze zásady, že co není zakázáno, je povoleno).
Přesto i v případě neexistence tohoto rozhodnutí však Státní úřad inspekce práce doporučuje, aby zaměstnanec předem konzultoval se zaměstnavatelem úmysl přivést si na pracoviště svého domácího mazlíčka.
Pokud zaměstnavatel povolil zvířata na pracovišti a některým zaměstnancům jejich přítomnost překáží, nezbývá jim nic jiného (s výjimkou změny zaměstnání), než respektovat rozhodnutí zaměstnavatele.
Jiná je však situace, kdy by byl např. některý ze zaměstnanců alergický na takovéto zvíře. V takovém případě by měl zaměstnavatel, který odpovídá za ochranu zdraví při práci, změnit své rozhodnutí a zakázat vstup zvířat na pracoviště, která zde způsobují např. i Vámi uvedený zápach. V opačném případě se může poškozený zaměstnanec obrátit na místně příslušnou krajskou hygienickou stanici, která má v kompetenci ochranu veřejného zdraví.
Při absenci rozhodnutí zaměstnavatele je vhodné prodiskutovat tento problém mezi dotčenými zaměstnanci (tedy tím, kdo nosí zvíře do práce a tím, komu zvíře vadí) se zaměstnavatelem a najít řešení, které bude ke spokojenosti všech zúčastněných stran (např. zvíře bude moci být na pracovišti jen určitou dobu, např. jeden den v týdnu apod.). Při alergii na zvíře se však může dotčený zaměstnanec obrátit na zaměstnavatele s požadavkem, aby zajistil jeho bezpečnost a ochranu zdraví při práci, a tedy, aby vydal rozhodnutí o zákazu zvířete na pracovišti.
Na závěr uvádíme, že povolení zvířat na pracovišti přináší pro zaměstnavatele větší starosti, pokud jde o dodržení hygienických požadavků na pracovišti a také o dodržení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.