Pracovní obuv při zdravotních obtížích. 

Kancelářská židle. 

Pracovní obuv při zdravotních obtížích.

2.5.2022, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Máme zaměstnance, kteří se léčí s určitými zdravotními problémy, kvůli kterým mají problém s použitím standardního přiděleného OOPP (v tomto případě jde konkrétně o obuv, ale může to být i něco dalšího). Instruovali jsme zaměstnankyni, aby při lékařské prohlídce u lékaře PLS odevzdala výpis od svého odborného lékaře a současně požádali lékařku PLS, aby posoudila, zda dotyčná zaměstnankyně může používat standardní OOPP a pokud ne, aby poradila (součást smlouvy o poskytování služeb PLS), jak situaci vyřešit. V tomto konkrétním případě má paní doporučení od svého lékaře, že má nosit obuv na klínku. Jedná se o pracovnici ve skladu, kde si tento typ obuvi neumíme představit. Paní doktorka PLS vydala posudek se závěrem: „zdravotně způsobila s omezením: vlastní obuv“. Na naši výtku, že toto nemůžeme akceptovat, následovala odpověď: „paní má doporučení ortopeda, jaká obuv je vhodná, jistě Vám to sama poví, případně se vyptá specialisty, nemyslím, že je potřeba v posudku typ obuvi přesně specifikovat, kromě toho to nevím.“. Jak má v takovém případě zaměstnavatel postupovat? Děkuji předem za odpověď.

Odpověď:

To mne mrzí, že Vám paní doktorka takto nepomohla. Při zavádění systému pracovnělékařských služeb se všeobecně doufalo, že lékaři poskytující pracovnělékařské služby budou zaměstnavatelům velkou pomocí při rozhodování o opatřeních v oblasti BOZP. Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) výslovně lékařům ukládá povinnost poradenství při výběru technických, technologických a organizačních opatření a výběru osobních ochranných pracovních prostředků (§ 2 písm. b) bod 5. vyhlášky) a praxe je jiná – škoda.

Navíc posudkový závěr je zjevně neplatný, paní doktorka měla asi stanovit „zdravotně způsobilý s podmínkou“, ale to asi s ní vyjasníte. Tou podmínkou mělo být „speciálně upravená pracovní obuv“.

To, že osobní ochranné pracovní prostředky se musí často přizpůsobovat zdravotním omezením zaměstnanců, není nic nového, to se provádělo vždy i za starých předpisů. Nakonec to vyplývá i z ustanovení § 3 nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Zde se v § 3 mimo jiné říká, že osobní ochranný prostředek musí být přizpůsoben fyzickým předpokladům zaměstnance a respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnance. A to právě není nic jiného než, že když zaměstnanec nemůže běžně vyráběný osobní ochranný prostředek používat, musí mu zaměstnavatel zajistit osobní ochranný prostředek odpovídající jeho zdravotnímu omezení. V praxi se to běžně dělá např. u svářečských kukel, kam se dávají zasadit dioptrické brýle zaměstnance, ale i u obuvi je to také zcela běžné, protože řada zaměstnanců musí mít přímo ortopedickou obuv. Dříve se to dělalo velmi často, i ochranný oděv se upravoval, dnes již to většinou není třeba, protože výběr osobních ochranných pracovních prostředků a zejména ochranných oděvů a obuvi je obrovský, ale přesto se tato potřeba v praxi občas vyskytne.

Z Vašeho dotazu přímo nevyplývá, jakou konkrétní obuv by Vaše zaměstnankyně měla na pracovišti mít. Je však třeba, abyste vzali onu zprávu odborného lékaře ortopéda a v nějaké protetice objednali ušití obuvi, která bude mít Vámi požadované vlastnosti (ochrana před stanovenými riziky) a zároveň bude odpovídat i doporučení ortopéda. K tomu nakonec nepotřebujete ani odborného lékaře ani lékaře pracovnělékařských služeb.

Kancelářská židle.

23.5.2022, Bc. Petra Dobešová, LL.M., Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

V rámci sjednocení byly zaměstnancům pořízeny dohodnuté kancelářské židle – jedná se o dražší kancelářské židle. Po nějaké době si však někteří zaměstnanci začali stěžovat, že jim židle z různých důvodů nevyhovují. Vnímáme, že to může být a zřejmě i je subjektivní záležitostí, přesto má zaměstnanec možnost požadovat po zaměstnavateli jinou, vhodnější (mnohonásobně dražší) židli? Musí mu zaměstnavatel vyhovět?

A jak je to s případným terapeutickým, ergonomickým podsedákem, kteří rovněž zaměstnanci po zaměstnavateli požadují z důvodu bolesti zad – neustálé sezení. Rovněž musí zaměstnavatel zaměstnanci vyhovět, např. v případě, kdy si zaměstnanec obstará lékařskou zprávu, ze které bude zřejmé, že současné židle, či židle bez doplňujícího, ergonomického podsedáku je pro něj nevhodná?

Odpověď:

V dotazu neuvádíte, o jaké konkrétní stížnosti se jedná, přičemž je to docela zásadní pro odpovědi typu „musí – měl by – nemusí“. Také přesně nevím, co znamená „dražší kancelářská židle“, budu ale předpokládat, že si stěžují na ergonomii, ne na barvy či materiál (také se stává).

Podle § 102 odst. 5 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí mj. i přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví.

Dále i podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště a aby mj. prostory určené pro práci měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané (tím jsou myšleny i ergonomické požadavky na pracovní místo).

Prováděcím právním předpisem obou výše uvedených zákonů, který určí bližší požadavky na pracovní místo apod., je nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Tedy ano, zaměstnanec může požadovat vhodnější židli, a to zejména v případě, pokud je důvodem stížnosti nevhodná ergonomie, nebo individuální zdravotní důvod zaměstnance. Zaměstnavatel mu musí, resp. měl by vyhovět. Neznamená to ovšem nezbytně nutně nákup dražší židle, ale zajištění skutečně efektivního řešení – židle vyhovující nebo ergo. pomůcky. Na druhou stranu, pokud stížnosti směřují na barvu či materiál (což také v praxi bývá příčinou stížností zaměstnanců), zaměstnavatel vyhovět nemusí – znova tedy, záleží, na co si zaměstnanci stěžují.

Když pominu povinnosti zaměstnavatele uvedené výše (a vymahatelně stanovené právními předpisy), a to, že někteří zaměstnanci mají dokonce ergonomické pomůcky doporučeny lékařem, mělo by být především ve Vašem vlastním zájmu jim vyjít vstříc – ovšem za předpokladu, pokud chcete dlouhodobě spokojené, tedy efektivní zaměstnance, kteří do práce chodit budou a pracovní dobu stráví prací. Nevhodná, ne-li přímo špatná, ergonomie při práci s PC vede mj. k přetěžování svalstva horních končetin, ramenního pletence a zad, což až překvapivě často ústí v dlouhodobé PN (bolestivé syndromy šíje a hlavy, beder, syndrom karpálního tunelu, onemocnění loktů, ramen, chronické bolesti hlavy atd.), kdy pak zaměstnanec zaměstnavateli na pracovišti logicky chybí.

Nevím přesně, jak ve Vašem případě chápat „dohodnuté židle“ – jestli byl nákup proveden na základě doporučení ergonoma, jestli měli zaměstnanci možnost si židle vyzkoušet, jestli vůbec byli proškoleni, jak si židle správně nastavit. Také je otázka, jestli jsou stížnosti individuální, nebo je jich víc a opakují se – v první případě s tím moc předem nenaděláte a je nutné řešit individuálně, druhý případ by nasvědčoval spíše ne příliš vydařenému výběru (židlí) a pravděpodobně bude vyžadovat nákladnější represi.

Mimochodem, dnes již spousta zaměstnavatelů nabízí ergonomické pomůcky jako samozřejmý benefit (podsedáky, podnožky, ergo. myši, ergo. klávesnice atd.).