BOZP – Informace nejen pro podnikatele.
Kamerový systém na pracovišti.*
Způsobilost pro jeřábnické práce prováděné rypadlem.*
Kamerový systém na pracovišti.
27.2.2025, Zdroj: SUIP
Využití kamer na pracovišti má své limity. Kde končí oprávněná ochrana majetku zaměstnavatele a začíná nepřípustné narušování soukromí zaměstnanců?
Na skutečnost, že jsou kamery a obdobná záznamová zařízení součástí našeho každodenního života, si většina z nás již přivykla. Vzhledem k rychle se rozvíjejícím technologiím bude jistě tento trend pokračovat i do budoucna a my se budeme stále častěji setkávat s kamerovými systémy i na našich pracovištích. Tento prostředek může být skvělým pomocníkem pro zaměstnavatele, avšak za určitých okolností může naopak znamenat narušení soukromí zaměstnanců.
Zaměstnavatel z naší další kazuistiky je subjekt provozující síť prodejen převážně umístěných ve velkých obchodních centrech po celé České republice. Kromě těchto provozoven má v sídle společnosti několik otevřených kanceláří, dnes často nazývané „open space“. Prodejny jsou standardní, jak je známe z obchodních center, kdy kromě prostoru určeného pro prodej zboží, který je volně přístupný pro zákazníky, je součástí provozovny vždy i zázemí přístupné pouze zaměstnancům, kde je příruční sklad na zboží a zázemí pro zaměstnance skládající se ze šatny, jídelního prostoru a sociálního zařízení.
V průběhu kontroly bylo zjištěno umístění několika kamer se záznamem jednak v prostoru určeném pro prodej zboží, stejně tak i v zázemí prodejny a rovněž i v kancelářích umístěních v sídle společnosti. Samotná tato skutečnost ještě nemusí znamenat porušení pracovněprávních předpisů, vždy je rozhodující důvod pro zavedení kamerového systému ze strany zaměstnavatele, způsob nastavení úhlu záběru jednotlivých kamer a splnění dalších podmínek stanovených v zákoníku práce.
Zaměstnavatel odůvodňoval provozování kamerového systému na pracovišti ochranou majetku, zdraví a prevencí nehod zaměstnanců. Tomu odpovídal způsob rozmístění a provoz kamer v prostoru prodejny, kdy kamery převážně zabíraly regály s vystaveným zbožím a dále místo kde docházelo k předávání hotovosti. V tomto případě bylo použití kamer v souladu s právními předpisy, avšak zaměstnavatel porušil jinou povinnost, a to informovat zaměstnance o rozsahu a způsobu provádění kontroly prostřednictvím kamerového systému.
Co však zcela jistě nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, byla kamera umístěná v zázemí prodejny s úhlem snímání nastaveným na prostor kuchyňky, tedy do místa, který primárně slouží k odpočinku zaměstnanců. Rovněž umístění kamer v otevřené kanceláři a nastavení jejich záběru do prostoru pracovních stolů jednotlivých zaměstnanců, kde probíhá běžná kancelářská činnost, není možné považovat za souladné s požadavky příslušného ustanovení zákoníku práce, které opravňuje zaměstnavatele k otevřenému sledování svých zaměstnanců. Dovršením nepřípustného zásahu do osobnostních práv zaměstnanců bylo, že v místnosti určené k odpočinku v sídle zaměstnavatele se nacházela velkoplošná obrazovka se záběry kamer z jednotlivých provozoven, kterou mohl sledovat neomezený počet tomu neoprávněných osob.
Zjištění při kontrole
Kontrolou bylo zjištěno porušování práva na ochranu soukromí zaměstnanců, když zaměstnavatel bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušoval soukromí zaměstnanců tím, že měl umístěné kamery v prostorách určených k odpočinku zaměstnanců, dále podroboval zaměstnance vykonávající běžnou kancelářskou činnost permanentnímu monitoringu a v neposlední řadě měl obrazovku se záběry kamer ze svých provozoven umístěnou na veřejně přístupném místě.
Dalšího porušení se dopustil zaměstnavatel tím, že v případě umístění kamer v prostorách prodejny, kdy měl dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti, tedy ochraně svého majetku, měl za povinnost přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobu jejího provádění, což neudělal.
Jak zabránit podobné události či jejímu opakování?
- Zaměstnavatel musí mít na zřeteli, že při uplatňování svého práva na ochranu majetku může při nevhodném zvolení formy zasáhnout do osobnostních práv zaměstnanců na jejich soukromí. –> ust. § 316 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
- Před každým instalováním kamerového systému je třeba důkladně zvážit, zdali nelze stejného cíle dosáhnout jiným objektivně srovnatelným prostředkem, který by při menším zásahu do soukromí zaměstnanců umožňoval stejně dobře nebo lépe naplnit účel sledovaný zaměstnavatelem. –> ust. § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
- Každého zaměstnance podrobně a prokazatelně informovat o účelu, rozsahu a způsobu provádění otevřeného sledování, nejlépe například prostřednictvím vnitřního předpisu vydaného zaměstnavatelem. –> ust. § 316 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Upozornění
Provozování kamer na pracovišti je legitimním prostředkem na ochranu majetku zaměstnavatele, avšak jako prostředek k otevřenému sledování je vždy významným narušením práva na soukromí zaměstnanců. Toto jejich soukromí může být narušeno pouze v případě, že na straně zaměstnavatele existuje závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti.
Pod tímto si lze představit například pracoviště, kde se manipuluje s velkou finanční hotovostí nebo popřípadě je zde větší pravděpodobnost úrazu. Stejně tak lze akceptovat kamerový systém z důvodu ochrany majetku zaměstnavatele, případně i ochrany života a zdraví zaměstnanců a dalších osob. Nicméně ani v těchto případech nelze kamerový systém používat zcela bez omezení, vždy musí být brán zřetel na zaměstnance, kteří mají vždy právo na určitou míru soukromí na pracovišti.
Obecně platí, že kamery na pracovišti lze instalovat pouze v případě, že to umožňují právní předpisy, nebo že pro to existuje legitimní důvod. Tím například není monitoring pomocí kamer za účelem sledování výkonnosti zaměstnanců nebo řádného plnění jejich pracovních povinností (sledování výkonnosti zaměstnanců nebo dodržování jejich povinností je úkolem vedoucího zaměstnance), ale ani ochrana majetku sama o sobě nemůže být automaticky důvodem opravňujícím sledování zaměstnanců kamerovým systémem. Monitoring musí být vždy přiměřený závažnosti důvodu, zvolený způsob a prostředky kontroly musí být zdůvodněny zvláštní povahou činnosti zaměstnavatele. Zohledňují se i další parametry související s tím, zda lze naplnit sledovaný účel monitoringu jiným, objektivně srovnatelným prostředkem, který by při menším zásahu do soukromí zaměstnanců umožňoval stejně dobře nebo lépe naplnit sledovaný účel (osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci, využití bezpečnostní služby, která může okamžitě zasáhnout v případě krádeže či napadení). V úvahu je nutno vzít i přiměřenost zvolených mechanismů a případně je uzpůsobovat aktuálním potřebám a změnám v čase.
Na závěr je důležité zmínit, že oblast ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců je pod zvýšenou právní ochranou, protože sledování zaměstnanců prostřednictvím kamerového systému v době celé jejich pracovní doby může ovlivňovat jejich psychický stav a může rovněž negativně ovlivňovat pracovní výkonnost zaměstnanců. Lze tak konstatovat, že ze strany zaměstnavatele se jedná o opatření vedoucí k vytváření zneklidňujícího prostředí na pracovišti, což může vést i k narušení vztahů na pracovišti. Nepřiměřený zásah do soukromí zaměstnance ze strany zaměstnavatele tak může narušit nejen právní ale i morální principy, na nichž je vztah zaměstnanec – zaměstnavatel postaven.
Prohlídky u obsluh vozíků.
10.2.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Musí mít zaměstnanec, zařazený do kategorie 1., periodické prohlídky, když manipuluje s elektrickým vysokozdvižným vozíkem ručně vedeným? Nebo je, i v tomto případě, volba na zaměstnavateli?
Odpověď:
Zde je asi rozhodující, že se jedná o vysokozdvižný vozík. Zda je ručně vedený, již nehraje roli. Jedná se o vysokozdvižný vozík a „obsluha a řízení motorových a elektrických vozíků a obsluha vysokozdvižných vozíků“ je uvedena v příloze k vyhlášce č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) v části II. Profesní rizika pod bodem 3. Tento zaměstnanec sice je zařazen v kategorii první, ale pracuje v profesním riziku. Podle § 11 odst. 3 vyhlášky pak platí, že periodická prohlídka u zaměstnanců vykonávajících práci nebo činnost, jejichž součástí je profesní riziko, pokud není pro provedení periodické prohlídky podle odstavce 2 stanovena kratší lhůta, se provádí jednou za 4 roky, nebo jednou za 2 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku.
Zátěž vibracemi.
6.3.2025, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
U zaměstnance, který pracuje s pneumatickým nářadím, a je tedy vystavován vibracím přenášeným na ruce, byla naměřena hodnota 136 dB. Tento zaměstnanec však toto nářadí používá jenom 10 dní v měsíci po dobu půl hodiny za směnu. Jak bude hygienická stanice při kontrole postupovat? Bude opakovat měření a následně z naměřených hodnot udělá průměr?
Odpověď:
Nebude. Z vašeho dotazu sice nevyplývá, kdo zaměstnavateli provedl měření rizika. Podle § 38 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví platí, že měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace (§ 83c) k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena, pokud není sám takto kvalifikovaný. Pokud tedy má zaměstnavatel provedeno měření rizika akreditovanou nebo autorizovanou osobou, pak je vše v pořádku. Orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajská hygienická stanice, žádná měření sama neprovádí, pouze by mohla nařídit provedení nového měření skutečně autorizovanou osobou.
A nyní k zaměstnanci, který používá pneumatické nářadí 10 dnů v měsíci po dobu půl hodiny.
Podle § 2 vyhlášky č. 463/2003 Sb., platí, že „Při zařazování prací do kategorií se ve smyslu § 37 odst. 3 písm. e) zákona stanoví kategorie rozhodujících faktorů v charakteristické směně. Za rozhodující faktory se považují faktory, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví. Při zařazení jednotlivých faktorů do kategorie práce se do návrhu podle § 37 odst. 3 písm. e) zákona uvede zařazení práce s jednotlivými rozhodujícími faktory podle přílohy č. 1 v charakteristické směně. Za charakteristickou směnu se pokládá směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům. Pro účely hodnocení faktorů celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, ruční manipulace s břemenem a hodnocení pracovních poloh se za charakteristickou směnu považuje průměrná směna stanovená právním předpisem upravujícím podmínky ochrany zdraví při práci.“
Z daného vyplývá, že je třeba posoudit, jestli je zaměstnanec skutečně vystaven riziku v tzv. charakteristické směně a jak vyplývá z výše uvedeného charakteristická směna se rovná průměrná směna podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci. A podle § 23 odst. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. platí, že „Hygienickými limity celkové fyzické zátěže se rozumí hodnoty energetického výdeje směnové průměrné, směnové přípustné, minutové přípustné, průměrné roční a dále přípustné hodnoty srdeční frekvence v průměrné směně. Přípustnými hygienickými limity se rozumí limity, které se v průměrné směně bez ohledu na její délku nenavyšují. Za průměrnou směnu se pokládá osmihodinová směna, která probíhá za obvyklých pracovních podmínek, při níž doba výkonu práce jednotlivých pracovních operací odpovídá skutečné míře zátěže.“
Z toho tedy dále vyplývá, že abychom mohli říci, že zaměstnanec skutečně pracuje v riziku, musel by tak pracovat každý den v průměrné 8hodinové směně. Tady pracuje v riziku jen občas. Proto bych jej (ale to je můj názor) zařadila do druhé kategorie a toto podle § 37 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví oznámila příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, tedy krajské hygienické stanici, že zaměstnavatel zařadil zaměstnance do druhé kategorie. Žádost musí obsahovat údaje stanovené v citovaném § 37 odst. 4 zákona a také samozřejmě protokoly o měření. Orgán ochrany veřejného zdraví by pouze mohl z moci úřední rozhodnout o přeřazení této práce z druhé kategorie do kategorie tzv. druhé rizikové.
Způsobilost pro jeřábnické práce prováděné rypadlem.
27.2.2025, Ing. Marek Neduchal, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Rád bych se zeptal na obsluhu rypadel, jestliže je na výložníku rypadla již od výrobce instalováno oko pro jeřábnické práce.
Je osoba způsobilá k obsluze stroje využívat i tuto část, která je od výrobce namontována, aniž by měla jeřábnický průkaz? I za starých časů, kdy se plně využívaly strojnické průkazy, tak se nebral rozdíl, jestli má rypadlo např. i nakládací lžíci (traktorbagr) a obsluha mohla tuto část využívat, protože byla součástí stroje a jako taková má způsobilost k obsluze celého stroje.
Odpověď:
Pracovní stroje, které uvádíte v dotazu (rypadlo, traktorbagr), nejsou primárně určeny ke zdvihání, ale především pro zemní a stavební práce, a tudíž je nelze považovat za vyhrazená zdvihací zařízení. Výrobce však může také mimo tyto činnosti připustit další určení pracovních činností, a tím je manipulace s břemeny za použití prostředků k tomu určených a schválených výrobcem, a kdy je nutné zajistit, aby stroje a technická zařízení byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví pří práci.
Pokud pracovní stroje mohou manipulovat s břemeny, pak by měly návody výrobce řešit i za jakých podmínek a jakým způsobem lze tyto pracovní stroje použít pro manipulaci s břemeny tak, aby byly splněny minimální požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních strojů v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným pracovním strojem, a aby byl pracovní stroj používán k účelu a za podmínek, pro který je určen, v souladu s provozní dokumentací ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále jen „nařízení vlády č. 378/2001 Sb.“). V zásadě další požadavky na bezpečný provoz těchto pracovních strojů musí zaměstnavatel (provozovatel) stanovit v místním provozním bezpečnostním předpise (MPBP), ve kterém vyhodnotí všechna rizika spojená s konkrétní manipulaci s břemenem za použití pracovních strojů (stavebních i jiných), včetně přijatých opatření k předcházení rizikům ve smyslu ust. § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v návaznosti na ust. § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Pro upřesnění je třeba dodat, že MPBP je předpis zaměstnavatele, který upravuje zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele (viz. ust. § 2 písm. g) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.).
Pokud bychom se drželi přesné definice jeřábu a zdvihadla, potom nám termín „jeřáb“ upravuje ČSN ISO 4306-1 Jeřáby – Slovník – Část 1: Všeobecně – jeřáb je stroj pro cyklickou činnost určený pro zdvihání a přemisťování břemen v prostoru, která jsou zavěšena na háku nebo uchopena jiným prostředkem a „zdvihadlo“ – zdvihací zařízení, jimž se přemisťuje břemeno ve svislé přímce, nebo ve svislé rovině, vymezené pojezdovou dráhou.
Definice jeřábníka je pak uvedena v ČSN ISO 12 480-1 Jeřáby – bezpečné používání – Část 1: Všeobecně – v článku 3.2 – jeřábník – obsluha je osoba, která ovládá jeřáb při manipulaci s břemeny nebo při montáži jeřábu.
Pokud daný pracovní stroj uvedený v dotazu splňuje definici jeřábu, poté se domnívám, že je nutné se řídit ČSN ISO 12 480-1, kde jsou definovány v čl. 5.3 jak povinnosti, tak minimální požadavky na jeřábníka. Jeřábník, kromě jiných požadavků, musí být vyškolen pro konkrétní typ jeřábu a musí mít příslušné oprávnění k obsluze jeřábů. ČSN ISO 9926-1 Jeřáby. Výcvik jeřábníků. Část 1: Všeobecně pak stanovuje minimální požadavky na školení jeřábníků pro získání základních znalostí a dovedností k ovládání jeřábů. Dále musí být zdravotně způsobilý s důrazem na zrak, sluch a reakce.