Závaznost ostatních předpisů, včetně norem v BOZP.  

Práce z domova z pohledu BOZP.  

Závaznost ostatních předpisů, včetně norem v BOZP.

13.11.2022, Bc. Zdeněk Šenk, Zdroj: Verlag Dashöfer

Článek si klade za cíl, srozumitelně a na základě prokazatelných argumentů vysvětlit, proč jsou ostatní předpisy (včetně technických norem) ve stanovených případech pro zaměstnavatele v oblasti BOZP závazné.

Problematika ne/závaznosti technických norem pro oblast BOZP se dostala znovu do popředí zájmu odborné veřejnosti z důvodu nových prováděcích právních předpisů pro vyhrazená technická zařízení (VTZ).

Rozsahem by mohla být problematika závaznosti ostatních předpisů BOZP zpracována na max. jednu stranu A4, ale k tématu je na internetu mnoho rozporuplných informací, proto bude nutné, alespoň na některé reagovat.

Jako definici pro ostatní předpisy BOZP můžeme použít tento text: ,,ostatní předpisy BOZP jsou všechny externí a interní dokumenty, které konkrétními informacemi upravují jednání a chování zaměstnanců ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci“.

Takto charakterizované dokumenty jsou pro zaměstnavatele závazné, tzn. musí je pro zajištění BOZP/při školení svých zaměstnanců použít. Použít dokumenty znamená řádně zaměstnance s dokumenty seznámit.

Hlavní znaky řádně provedeného školení zaměstnanců o BOZP jsou:

1. školení zaměstnanců zajistit k vykonávané práci (k pracovním pozicím),
2. školit zaměstnance konkrétně
3. školit srozumitelně
4. školit zaměstnance prokazatelně. 

Do ostatních předpisů (s dopadem na oblast BOZP) je nutné zařadit především tyto dokumenty:

• vnitřní předpisy zaměstnavatele, které konkrétními informacemi upravují jednání a chování zaměstnanců ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
• pokyny vedoucích zaměstnanců (ústní i písemné pokyny k BOZP),
• technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví (§ 349 odst. 1 zákoníku práce),
• další dokumenty externího původu s vlivem na BOZP, např. dokumenty nadřízeného orgánu, dokumenty s vazbou na místní podmínky (Hygienická stanice, rozhodnutí/opatření Ministerstva zdravotnictví, dokumenty vydané samosprávou, hasičskými sbory, evakuační řády a další obdobné předpisy pro bezpečnost výrobního areálu vydané majitelem areálu, …),

Shora uvedená definice má širší záběr než definice ostatních předpisů uvedená v § 349 odst. 1 zákoníku práce: ,,Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.“

Závaznost/nezávaznost technických norem v oblasti BOZP

O nezávaznosti technických norem pro oblast BOZP bylo (bohužel) napsáno a také řečeno v rámci přednášek mnoho zásadních nepřesností.

Někteří autoři článků i přednášející prosazují názor, že technické normy nejsou pro oblast BOZP závazné (hlavní argument je § 4 zákona č. 22/1985 Sb. = ,,technické normy nejsou obecně závazné“). Pokud je autorem připuštěn závěr, že snad trošku závazné jsou, tak jsou nastaveny různé (ničím nepodložené) podmínky, kdy se normy stanou pro zaměstnavatele závaznými. Je nutné konstatovat, že takové podmínky nejsou zákonodárcem pro závaznost norem pro zaměstnavatele v žádném ustanovení zákoníku práce uvedeny.

Proto nesdílím tyto názory a jsem přesvědčen, že technické normy jsou pro zaměstnavatele v oblasti BOZP závazné. Pro závaznost je zde jen jedna podmínka (stanovená § 349 odst. 1 zákoníku práce), norma musí řešit otázky ochrany života anebo zdraví.

Proč jsou technické normy pro oblast BOZP závazné:

• technické normy (obdobně jako technické předpisy a technické dokumenty) jsou pro oblast BOZP závazné v tom případě, kdy upravují (popisují) otázky ochrany života a zdraví, viz § 349 odst. 1 zákoníku práce,
• závaznost technických norem není podmíněna žádnými dalšími podmínkami, např. není nutné, aby norma byla citována právním předpisem apod.,
• protože je speciálním předpisem (§ 349 odst. 1 zákoníku práce) závaznost norem pro oblast BOZP stanovena, nelze pro pracovněprávní vztahy/pro oblast BOZP použít zákon č. 22/1985 Sb., v kterém je uvedeno, že technické normy nejsou obecně závazné,
• zákon č. 22/1985 Sb., není (na rozdíl od zákoníku práce) speciálním předpisem pro pracovněprávní vztahy, a tudíž nemůže stanovovat zaměstnavateli pravidla pro využití normy v oblasti BOZP. Jinak řečeno, na otázku používání ustanovení uvedených v technických normách k problematice BOZP a tím usměrňovat jednání s vlivem na BOZP zákon č. 22/1985 Sb., vůbec nedopadá.     

Odůvodnění názoru a vyvrácení pochybností

Pokud máte pochybnosti o mém názoru uvědomte si prosím, že už velmi mnoho let je normou (12 480) stanoven požadavek na zpracování systému bezpečné práce pro práci s jeřábem. Revize elektrických zařízení provádíme (a budeme provádět u elektrických zařízení) také podle normových hodnot. Pokud tak někdo nečiní, najde v protokolu OIP (vedle právních ustanovení) uvedenu příslušnou normu, kterou zaměstnavatel porušil.

Jako argument pro shora uvedený názor lze uvést také informaci uvedenou na webu: suip.cz, ve složce ,,Otázky a odpovědi“ k tématu ,,Nevyhrazená technická zdvihací zařízení“ tuto formulaci: ,,Normy jsou považovány, a to ve smyslu ust. § 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, za ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které je nutno dodržovat, pokud upravují otázky týkající se bezpečnosti a ochrany především života a zdraví“.

V nových prováděcích právních předpisech k VTZ není prakticky vůbec použit pojem norma nebo normová hodnota. Pokud se určuje reviznímu technikovi jak má provádět revize a jiné úkony na VTZ, vždy je použit pojem ,,právní a ostatní předpisy BOZP“. Stejný přístup zvolil zákonodárce při určování povinností pro zaměstnavatele. V předpisech je používán pojem ,,právní a ostatní předpisy“ a tím stanovuje zaměstnavateli povinnost postupovat mimo jiné i podle technických norem (pokud upravují otázky ochrany života a zdraví). 

O právních a ostatních předpisech BOZP psala ve svém článku ,,Rekodifikace oblasti vyhrazených technických zařízení …“ paní Mgr. Bc. Lucie Kyselová (MPSV):

,,Průřezově je také v návrzích nařízení odkazováno na ustanovení § 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména proto, aby byla zdůrazněna povinnost řídit se nejen explicitně vyslovenými povinnostmi uváděnými zákonem a rozváděnými předmětnými nařízeními, ale že se i na tuto problematiku, tj. problematiku vyhrazených technických zařízení, vztahuje povinnost zákoníku práce dodržovat veškeré právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými směsmi a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.“

Pokud vás ani tento argument nepřesvědčil, lze uvést judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 1096/2007, kde je uvedeno: ,,Obviněný nedodržel potřebnou míru povinné opatrnosti, která nemusí vyplývat jen z právních norem, ale může být konkretizována i vnitřními bezpečnostními předpisy, technickými normami apod., jak tomu bylo i v posuzovaném případě.“.

V průběhu svojí praxe jsem přečetl cca 800 judikátů vyšších soudů k pracovním úrazům. V ani jednom judikátu jsem nenašel případ, kdy některá ze stran sporu tvrdila, že soud nemá při posuzování případu brát v potaz pravidla stanovená technickou normou. Pokud se v judikátu o normách ve vztahu k BOZP mluvilo, vždy soudy posuzovaly, zda zaměstnavatel normou stanovená pravidla naplnil, tzn. zda je zaměstnavatel s normou v souladu.

Tím se dostáváme k tomu, proč je kolem ne/závaznosti technických norem tolik zmatků a nejednotných názorů.

Přehled názorových skupin k ne/závaznosti technických norem.

Když jsem hledal na internetu články a přednášky (dále jen stanoviska) k závaznosti ostatních předpisů pro oblast BOZP (kdy součástí jsou i technické normy), tak se dají kolegové názorově rozdělit do čtyř skupin:

1. Technické normy nejsou obecně závazné. Pro posuzování ne/závaznosti norem je i v pracovněprávní rovině (pro oblast BOZP) rozhodující § 4 zákona č. 22/1985 Sb. Závěr zní: ,,normy nejsou závazné“. § 349 odst. 1 zákoníku práce není vůbec ve stanovisku zmíněn.
2. Ve stanovisku není uvedeno pro jakou oblast se závaznost norem posuzuje, zda pro BOZP nebo zda autor zvažuje závaznost norem v obecné rovině. Pokud BOZP autor ve stanovisku zmiňuje, tak normy nejsou pro zaměstnavatele závazné. Dochází i k tomu, že v průběhu úvah přechází autor plynule do obecné roviny a zase zpět posuzuje závaznost norem pro oblast BOZP. Takto formulovaná stanoviska nelze pro BOZP vůbec použít.
3. Nejpočetnější je třetí skupina, kdy jsou technické normy představeny jako minimální standard nebo jinak řečeno, je to jakési ,,určité minimum k zajištění BOZP“. Jedná se o použitou normovou hodnotu, nebo je také konstatováno: ,,normy jsou minimálním požadavkem pro zajištění BOZP“. Před tímto konstatováním je ale ve stanovisku vždy uvedeno, že technické normy nejsou právně závazné (viz zákon č. 22/1985 Sb.). Dále je ve stanovisku uvedeno, že pokud není na normu uveden odkaz v právním předpise, nelze po zaměstnavateli požadovat, aby normu závazně použil. Norma není pro zaměstnavatele právně závazná …, ale zaměstnavateli se doporučuje, aby naplnil minimální standard stanovený normou, … ale norma není pro zaměstnavatele právně závazná(?). Tomu já říkám ,,hra na schovávanou“. Autor článku nebo přednášející si je vědom, že normy musí zaměstnavatel v oblasti BOZP používat, ale nemá odvahu nebo neumí svůj názor zdůvodnit anebo nevím co mu brání v tom, napsat v článku nebo vysvětlit v průběhu přednášky, že normy jsou pro BOZP závazné a jedinou podmínkou je zaměření normy nebo části textu v normě k problematice ochrany zdraví nebo k ochraně života.

Nerozumím tomu, jak má zaměstnavatel naplnit normou stanovený bezpečnostní požadavek, když ,,normu nemusí otevřít“, protože pro něho není právně závazná? Jak zaměstnavatel zjistí (pokud provozuje např. nákladní dopravu), že existuje norma ČSN EN 12 195  Prostředky pro zajišťování břemen na silničních vozidlech – bezpečnost – část 1: výpočet přivazovacích sil?

Jak zaměstnavatel zjistí kolika řetězy nebo popruhy musí náklad zabezpečit? Už slyším odpověď některých čtenářů: ,,za náklad odpovídá řidič“. To je pravda řidič odpovídá za náklad, ale ve vztahu řidič/zaměstnanec a zaměstnavatel, této odpovědnosti řidiče předchází povinnost zaměstnavatele proškolit zaměstnance nebo napsat předpis (s použitím normy) o tom, jak má být každý jednotlivý náklad na korbě vozidla zabezpečen. V případě incidentu se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti jen pokud prokáže, že svého řidiče řádně proškolil o jeho povinnostech týkající se nákladu a také tato stanovená pravidla soustavně kontroloval a po řidiči vyžadoval.

1. Početně je nejméně zastoupena názorová skupina šířící dále uvedený přístup k technickým normám: ,,pokud technické normy upravují otázky ochrany života anebo zdraví, jsou pro zaměstnavatele (podle § 349 odst. 1 zákoníku práce) závazné“. Do této skupiny se počítám, ale protože tato názorová skupina není příliš ,,slyšet“ – napsal jsem tento článek.

Zákon č. 22/1985 Sb. hovoří ve svém ustanovení o obecné nezávaznosti norem. Pokud zákoník práce stanovil technické normy v pracovněprávní oblasti svým § 349 odst. 1 jako dokumenty pro zaměstnavatele závazné (včetně technických předpisů a dokumentů), ustanovení zákona č. 22/1985 Sb. na pracovněprávní oblast vůbec nedopadá.

Vnitřní předpisy

V § 349 odst. 1 zákoníku práce jsou vedle právních předpisů uvedeny ,,jen technické předpisy, technické dokumenty a technické normy“. Problematiku vnitřních předpisů specifikuje § 305 odst. 3 zákoníku práce: ,,Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.“

Pokyny BOZP

Ustanovení k pokynům zaměstnavatele je v ZP uvedeno v několika paragrafech, ale pro naše použití je rozhodující především § 349 odst. 2 zákoníku práce: ,,Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni.“

Technické předpisy a technické dokumenty.

Technické předpisy a technické dokumenty není nutné více vysvětlovat, protože v souvislosti s novou právní úpravou k VTZ, jsou tyto dokumenty ve firmách aktuálně řešeny. Především se jedná o průvodní a provozní dokumentaci ke strojům a zařízením, včetně dokumentace k VTZ. Definice k dokumentaci k VTZ jsou v nových právních předpisech zpracovány důsledně a podrobně.

Opomenout nelze technické listy k materiálům a zboží, kde bývají uvedeny bezpečnostní zásady, které musí být uživatelem/zaměstnancem dodržovány. Je to obdobná zásada, která se standardně respektuje například u bezpečnostních listů pro chemii.

Co je a co není předpisem BOZP?

Pro upřesnění výkladu k ostatním předpisům BOZP, ale především k vnitřním předpisům je velmi důležité si uvědomit následující:

,,Není důležité, jak je předpis/dokument označen anebo jak se dokument jmenuje (bezpečnostní předpis, technologický předpis, předpis pro jeřáby, předpis zaměřený na kvalitu produkce anebo jinak označený předpis), ani není důležité v jaké skupině vnitřních předpisů/dokumentů je u zaměstnavatele dokument zařazen.

Také není podstatné, do jakého typu školení byl vnitřní předpis zaměstnavatelem zařazen, tzn. zda se jednalo o školení k problematice BOZP, nebo o školení o kvalitě produkce anebo bylo předmětem školení o odpadech. Rozhodující je, aby ve všech shora uvedených případech byla přidanou hodnotou školení i dílčí informace o problematice BOZP.

Důležitá je v zásadě jen jedna záležitost: ,,ZDA SE JEDNÁ O KONKRÉTNÍ dokument, předpis, normu nebo pokyn“, který konkrétními informacemi upravuje jednání a chování zaměstnanců ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Shora uvedené vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 163/2016.

Závěr:

Pokud technická norma anebo její část konkrétním způsobem usměrňuje jednání zaměstnance v oblasti BOZP, je celá norma nebo jen relevantní část normy pro zaměstnavatele závazná, viz § 349 odst. 1 zákoníku práce. Následně je povinností zaměstnavatele, vhodnou formou dotčené zaměstnance s bezpečnostními pravidly (uvedenými v normě) seznámit.

---

Práce z domova z pohledu BOZP.

27.9.2022, Zdroj: Verlag Dashöfer

I při práci zaměstnance z domova je zaměstnavatel odpovědný za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Z praktického pohledu jsou ale samozřejmě nástroje, které k tomu může využít, značně omezeny, a to zejména z důvodu, že zaměstnanci nepracují z pracoviště zaměstnavatele. Bohužel ale z důvodu absence jakékoliv specifické úpravy není jasné, jaké povinnosti přesně zaměstnavatel má; ani to ovšem neznamená, že by zaměstnavatel mohl na zajištění BOZP zcela rezignovat.

Samozřejmě tak zaměstnavatel nemůže u zaměstnance doma provádět prověrky BOZP, kontrolovat vybavení lékárničky a případně mu doma lepit tabulky s vyznačením únikových cest v případě požáru. Určitě by ale zaměstnavatel měl začít u toho, že zaměstnanec bude řádně poučen a proškolen na specifická rizika související s výkonem práce z domova, na způsob řádného uspořádání domácího pracoviště (vhodný pracovní stůl a židle, kvalitní monitor apod.) a na vhodné podmínky výkonu práce (dostatečné osvětlení, vhodná teplota). Někteří zaměstnavatelé např. podmiňují umožnění práce z domova předložením fotografie domácího pracovního místa zaměstnance k alespoň základnímu potvrzení jeho vhodného uspořádání.

Zaměstnanec by také měl být proškolen, jak řádně postupovat v případě pracovního úrazu s tím, že v případě úrazu při práci z domova je obvykle klíčové zejména jeho okamžité nahlášení. I tak ovšem může být ovšem obtížné zjistit, zda se skutečně jednalo o pracovní úraz nebo zda zrovna zaměstnanec vykonával činnosti, které s výkonem práce nesouvisejí. Přestože z právního pohledu zde je mnoho nejasných otázek, v praxi se s pracovními úrazy, navíc spíše lehčími, při práci z domova setkáváme jen opravdu velmi výjimečně.