Vstup dětí do areálu zaměstnavatele.  

Seznámení zaměstnanců s rozvrhem pracovní doby.  

Pracovněléklařské prohlídky u isokyanátů a diisokyanátů.  

Vstup dětí do areálu zaměstnavatele.

26.6.2023, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Upravuje nějaký právní předpis zákaz vstupu dětí do areálu zaměstnavatele, případně pronajímatele objektu, nacházejícího se v areálu, jehož je zaměstnavatel a pronajímatel vlastníkem? V případě, že vlastník objektu umožní vstup dětí do areálu, přebírá za ně odpovědnost? Areál je oplocený a střežený ostrahou. Pohyb osob v areálu má ošetřen interním předpisem.

Odpověď:

To prosím nemůže žádný právní předpis upravovat. To je výhradní právo zaměstnavatele nebo pronajímatele. Ze smlouvy mezi vlastníkem a pronajímatelem (tedy zaměstnavatelem) by mělo vyplývat, že vlastník nebude nijakým způsobem zasahovat do výkonu práv pronajímatele, tedy zaměstnavatele. Vlastník, když jednou areál pronajme, by neměl mít právo umožnit vstup do objektu jiným osobám, než které určí pronajímatel. Toto musí být smluvně vyjasněno mezi vlastníkem areálu a jeho pronajímatelem. Pak si také zaměstnavatel může určit, zda umožní vstup dětem (např. za rodiči) a když ano, tak kam a za jakých podmínek.

Jinak samozřejmě o vstupu dětí do objektu zaměstnavatele platí stejně jako o vstupu ostatních cizích osob – podle § 101 odst. 5 zákoníku páce se povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Zákoník práce dále nerozlišuje fyzické osoby podle věku. Pokud by taková osoba (lhostejno jestli osoba dospělá osoba nebo dítě) utrpěla na pracovišti zaměstnavatele úraz, pak by se tento posuzoval podle občanského zákoníku a hodnotila by se míra zavinění ze strany pronajímatele objektu.

Seznámení zaměstnanců s rozvrhem pracovní doby.

10.7.2023, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Zákoník práce dle mého názoru nestanoví způsob seznámení zaměstnanců s rozvrhem pracovní doby. Předpokládám, že pokud je u zaměstnavatele s malým množstvím zaměstnanců obvyklé seznámit předem v termínu dle zákoníku práce zaměstnance s rozvrhem ústně, je tato forma dostačující?

Odpověď:

Podle výslovného ustanovení § 84 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

Právní úprava platná do konce loňského roku stanovila zaměstnavateli povinnost seznámit zaměstnance s rozvrhem pracovní doby nejméně 2 týdny nebo v případě uplatnění konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Vůči zaměstnancům s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou naopak zákon tuto povinnost zaměstnavateli neukládal a ten mohl těmto zaměstnancům měnit rozvrh pracovní doby kdykoliv bez nutnosti oznámit své rozhodnutí zaměstnancům předem. Novou úpravou se odstraňuje tato disproporce v právní úpravě a nadále je tato povinnost zaměstnavatele stanovena obecně vůči všem zaměstnancům bez ohledu na způsob rozvržení jejich pracovní doby.

Dále je právní úprava zpřesněna v tom smyslu, že výše uvedená povinnost zaměstnavatele existuje nejen v případě seznámení zaměstnance s novým rozvrhem pracovní doby, ale i v případě jakékoliv jeho změny. V praxi totiž předmětné ustanovení vzbuzovalo mezi uživateli nejasnost, zda zaměstnavatel je povinen předem seznámit zaměstnance i se změnou rozvrhu pracovní doby.

Chápu, že pokud máte malý počet zaměstnanců, že se Vám písemné seznámení zdá nadbytečné, ale vezměte do úvahy, že jde o zákonem stanovený požadavek, jehož dodržování kontrolují orgány inspekce práce.

Pracovněléklařské prohlídky u isokyanátů a diisokyanátů.

31.7.2023, Zbyněk Moravec, prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc., RNDr. Jaroslav Mráz, CSc., Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Má zaměstnavatel vysílat na pracovnělékařské prohlídky zaměstnance pracující s diisokyanáty podle z nařízení EU 2020/1149 nebo i izokyanáty podle vyhlášky č. 79/2013 Sb. Podle některých hygienických stanic jsou tzn. diisokyanáty jsou povinné jednoleté preventivní prohlídky zproštěny, neboť povinnost se podle přílohy vyhlášky č. 79/2013 Sb., vztahuje jen na izokyanáty.

Odpověď:

Zbyněk Moravec
Centrum BOZP ČMKOS

Povinnost vyslat zaměstnance na prohlídku  platí jak u isokyanátů tak u diisokyanátů. Tyto sloučeniny se liší chemicky v tom, že izokyanáty mají jednu funkční skupinu, a diisokyanáty 2. Protože Diisokyanáty jsou používány masově, bylo na ně uvaleno omezení v příloze XVII směrnice REACH.

Ve vyhlášce č. 79/2013 Sb., po poslední novele, je v části I. Přílohy položka Izokyanáty, kde je předepsána jednoletá lhůta periodické prohlídky. Diizokyanáty jsou podmnožinou Izokyanátů a tudíž se na toto ustanovení vztahuje také. Prohibitivní opatření mají příčinu v tom, že jde o invazivní alergeny. Obě skupiny látek jsou podle bodu 11.24  přílohy vyhlášky č. 79/2013 Sb., alergeny a iritancia vyvolávající bronchiální astma a alergickou rinitidu.

prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc., FEAPCCT
Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN
Toxikologické informační středisko

Pro izokyanáty i diizokyanáty by mělo platit totéž – jsou, jak píšete, invazivními alergeny, ale navíc vyvolávají plicní fibrózu, tzv. exogenní alergickou alveolitidu, vžil se termín izokyanátová plíce – ale totéž platí pro diizokyanáty. V legislativě EU se výrobky s obsahem Diisokyanátů označují EUH 204 Obsahuje isokyanáty. Může vyvolat alergickou reakci.

RNDr. Jaroslav Mráz, CSc.
Státní zdravotní ústav
vedoucí Oddělení pro hodnocení expozice chemickým látkám na pracovišti
vedoucí NRL pro biologické monitorování expozice chemickým látkám v pracovním prostředí
Centrum hygieny práce a pracovního lékařství

Isokyanáty jsou sloučeniny s isokyanátovou funkční skupinou -NCO. Jestliže jsou v molekule přítomny tyto skupiny dvě, hovoříme o diisokyanátech. Označením „isokyanáty“ v širším pojetí můžeme rozumět sloučeniny s libovolným počtem -NCO skupin (a tedy ten pojem pokrývá i diisokyanáty), ale někdo může mít na mysli především sloučeniny s jedinou -NCO skupinou, tedy monoisokyanáty. Z hlediska ochrany zdraví na pracovištích a s tím souvisejících předpisů mají ovšem zásadní význam pouze sloučeniny s dvěma -NCO skupinami, t.j. diisokyanáty.  Všechny diisokyanáty jsou klasifikovány jako látky sensibilizující a skutečně jsou příčinou četných zdravotních obtíží exponovaných osob i na tuzemských pracovištích. Diisokyanáty se v ČR zpracovávají v mnoha desítkách podniků.

Naproti tomu monoisokyanáty jsou sloučeniny silně akutně toxické, ale nikoli sensibilizující, a na pracovištích se využívají pouze ojediněle. Nařízení vlády č. 361/2007 ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 2 uvádí hygienický limit PEL pro jediný monoisokyanát, a to methylisokyanát, CAS 624-83-9. Tato sloučenina je historicky spojena s největším průmyslovým neštěstím způsobeným únikem chemické látky (Bhópál, Indie, 1986) a vzhledem k této události je její průmyslové využití velmi regulováno. Neznám žádné pracoviště v ČR, kde by se s methylisokyanátem pracovalo. Německý, velmi obsáhlý seznam hygienických limitů MAK (obdoba našich PEL) uvádí celkem 4 různé monoisokyanáty, všechny s omezeným průmyslovým využitím.

Je tedy zřejmé, že při zajišťování ochrany zdraví na pracovištích se jedná výhradně nebo téměř výhradně o diisokyanáty, a podle mého názoru by proto bylo namístě i v příslušných předpisech užívat tento název. Oba recentní a značnou pozornost vzbuzující evropské předpisy věnované diisokyanátům, tj. Nařízení Komise (EU) 2020/1149 a Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) ohledně limitních hodnot pro olovo a diisokyanáty také hovoří výslovně o diisokyanátech. Naproti tomu česká pracovnělékařská legislativa (vyhláška č. 79/2023 Sb.), přestože má zajisté též na mysli výhradně nebo téměř výhradně diisokyanáty, používá název „izokyanáty“ (pozn.: přestože chemická nomenklatura předepisuje předponu iso-, v české pracovnělékařské literatuře je s oblibou užívána v podobě izo-). Podle mého vlastního pozorování se ovšem jedná o název mezi lékaři a lékařkami české pracovnělékařské komunity natolik tradiční a vžitý, že ani příležitostné námitky ze strany chemiků z téže komunity věrnost vžitému označování dosud nenarušily. Užívání pojmu izokyanáty v případech, kdy se jedná o diisokyanáty, jistě není zcela nesprávné, nicméně nevhodnost a nejednoznačnost takového označování je nejlépe dokumentována příkladem uvedeným p. Moravcem, kdy bylo údajně usuzováno, že by se preventivní prohlídky nemusely provádět u osob exponovaných diisokyanátům, neboť předpis to vyžaduje jen při expozici izokyanátům. Taková interpretace je samozřejmě zcela nesmyslná.

Doporučení: Pokud hovoříme nebo píšeme o diisokyanátech, užívat pojem diisokyanáty. Pokud bychom výjimečně hovořili nebo psali o nějakém konkrétním monoisokyanátu, užívat plný název této látky.