Horko při práci: pokyny pro pracoviště – nyní k dispozici ve více jazycích EU.  

Proč se v záležitosti odškodňování stále řídíme starým zákoníkem práce č. 65/1965 Sb.?  

Spalničky, karanténa a odškodnění za ztrátu na výdělku.  

Horko při práci: pokyny pro pracoviště – nyní k dispozici ve více jazycích EU.

7.8.2023, Zdroj: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (cz.osha.europa.eu)

Změna klimatu je skutečností, která může negativně ovlivnit pracovní prostředí a bezpečnost pracovníků. Rostoucí teploty představují riziko tepelného stresu, kterému jsou vystaveni pracovníci v celé řadě odvětví.

Praktický průvodce agentury EU-OSHA k horku při práci, který je nyní k dispozici ve více jazycích EU, přináší praktické pokyny, jak řídit rizika spojená s prací v horku.

Tento základní zdroj je určen jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům a pojednává o organizačních a technických opatřeních ke snížení a řízení rizik spojených s horkem a příslušné odborné přípravě pracovníků. Rovněž radí, jak postupovat, pokud pracovník vykazuje příznaky onemocnění souvisejícího s teplem.

Všímejme si letos v létě varovných signálů v souvislosti s horkem a reagujme na ně!

Seznamte se s pokyny pro pracoviště – Horko při práci

Přístup k pokynům na OSHwiki

Zachovejme chladnou hlavu s Napem ve filmu… Příliš horko na práci!

Proč se v záležitosti odškodňování stále řídíme starým zákoníkem práce č. 65/1965 Sb.?

17.5.2023, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Můžete prosím vysvětlit, proč se v záležitosti odškodňování stále řídíme starým zákoníkem práce č. 65/1965 Sb.

Odpověď:

Pro odpověď na otázku, proč se stále řídíme právní úpravou odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání tak, jak ji „vymysleli“ naši otcové při přípravě prvního zákoníku práce v r. 1965 (zákona č. 65/1965 Sb.) se musíme vrátit do roku 2015, resp. do r. 2014.

Dne 17. srpna 2015 byla ve Sbírce zákonů publikována významná novela, jednalo se o novelu zákoníku práce – zákon č. 205/2015 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony.

O rok dříve, v roce 2014 probíhala celospolečenská (zejména mediální) diskuse nad zákonem č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců a o tom, že jeho účinnost byla již opětovně odložena. Stalo se tak na základě zákona publikován zákon č. 182/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon posunul termín nabytí účinnosti původního zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců totiž až k datu 1. ledna 2017.

Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců a zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců obsahovaly novou právní úpravu pojištění zaměstnanců pro případ újmy na zdraví při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Zákon měl původně nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2008; některá ustanovení dokonce nabyla účinnosti již dnem vyhlášení, tj. 7. června 2006. Tímto zákonem se měl nahradit dosavadní systém odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání obsažený v zákoníku práce a celý systém tzv. zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (postavený na § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, § 365 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhlášce č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a převést na nový systém sociálního úrazového pojištění zaměstnanců.

V době, kdy se připravoval nyní platný zákoník práce, který měl nahradit s účinností od 1. ledna 2007 starý zákoník práce, byl současně připravován i zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl rovněž nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2007 a který měl tuto právní úpravu nahradit. Záměrem bylo, aby od 1. ledna 2007 bylo zabezpečení zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání realizováno pojistnými dávkami úrazového pojištění namísto obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nároků na náhradu škody upravené v zákoníku práce. V rámci projednávání obou návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR však došlo k situaci, že účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl nabýt účinnosti stejně jako zákoník práce, tedy k 1. lednu 2007, byla, na rozdíl od účinnosti tehdy nového zákoníku práce, odložena na 1. leden 2008. Došlo tedy k tomu, že zákoník práce již hmotněprávní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání neobsahoval, protože zabezpečení zaměstnanců upravoval zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který však byl o rok odložen; byl tedy sice platný, ale neúčinný. Pro toto jednoroční přechodné období bylo proto nutné „vrátit“ hmotněprávní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání do zákoníku práce, aby byla tato materie součástí právního řádu a mohla tak být realizována práva poškozených zaměstnanců a pozůstalých po nich v souladu s mezinárodními úmluvami, kterými je ČR vázána. Vzhledem k tomu, že se mělo jednat o přechodné období jednoho roku (do doby nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců), byla uvedená právní úprava začleněna do přechodných ustanovení zákoníku práce a tam zůstala až do října 2015.

V roce 2014 v souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, který upravuje podmínky náhrady škody při úrazu či nemoci způsobené cizím zaviněním v občanskoprávních vztazích značně vzrostly ambice zejména některých advokátů řešit odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání občanskoprávní cestou. Veřejnosti byly medii předkládány informace o tom, jak je možno získat v občanskoprávním řízení o náhradu újmy na zdraví mnohem větší finanční odškodnění. Nebylo však objektivně nikde řečeno, že celý systém objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání podle zákoníku práce je pro postiženého mnohem výhodnější, neboť nemusí prokazovat zavinění zaměstnavatele.

Z toho důvodu připravilo MPSV návrh zákona, kterým se mění zákoník práce, jehož hlavním obsahem bylo zařadit ustanovení o náhradě škody do hlavy jedenácté zákoníku práce za ustanovení § 260 ZP. Smyslem bylo především posílit pozice hmotněprávní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a materii, která věcně do přechodných ustanovení nepatří, a která do nich byla zapracována na přechodnou dobu, neboť se předpokládalo nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Tomu svědčila i jednání, která se na toto téma uskutečnila na tripartitní úrovni a z kterých vyzněla shoda v tom, že do budoucna by měla být zachována současná hmotněprávní úprava podle zákoníku práce, což bylo dalším důvodem, proč je třeba, aby tato úprava nebyla již součástí přechodných ustanovení zákoníku práce.

Jinou otázkou je institucionální zajištění pojistného systému – tedy zajištění konkrétního odpovědného správce (nositele) pojištění odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání. Podle současné právní úpravy provozuje zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Česká pojišťovna a pojišťovna Kooperativa. Podle § 205d zákona č. 65/1965 Sb. (starého zákoníku práce). Tento systém se bude provozovat do doby, než se vláda rozhodne jinak. Ministerstvo práce a sociálních věcí již v roce 2015 připravilo pro Radu hospodářské a sociální dohody rozhodovací materiál, který obsahoval celkem čtyři varianty řešení, kdo a za jakých podmínek bude spravovat „peníze zaměstnavatelů“, které si zaměstnavatelé platí do tzv. zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Vzhledem k tomu, že sociální partneři se neshodli na nositeli pojištění, čekalo se na rozhodnutí vlády. MPSV navrhovalo, že celý systém bude zpracovávat (odděleně od důchodového a nemocenského pojištění) Česká správa sociálního zabezpečení, nicméně k žádné dohodě v tomto směru nedošlo, takže systém nadále spravují jmenované pojišťovny.

Spalničky, karanténa a odškodnění za ztrátu na výdělku.

9.5.2023, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Rád bych se zeptal ohledně odškodnění ztráty na výdělku. Jedná se o situaci, kdy byl na pracovišti zjištěn výskyt spalniček. Hygiena udělala kontrolu a odběry pro zjištění obranných látek u zaměstnanců. U jedné pracovnice byl zjištěn nedostatečný výskyt obranných látek a hygiena nařídila, že pracovnice musí nastoupit do karantény. Ta celkem trvala 19 dní, protože výskyt spalniček byl zjištěn déle. U pracovnice se později neobjevily spalničky a mohla se tedy vrátit do práce. Nyní po nás požaduje náhradu mzdy, neboť jí byla vyplácena nemocenská (60 %), vč. prvních 3 dnů. Nevíme, zda tuto ztrátu můžeme požadovat na pojišťovně (jako u pracovního úrazu), když se vlastně o pracovní úraz nejedná. Kdo je odpovědný za dorovnání mzdy, pokud na to pracovnice má nárok? Jde i o další možné opakování této situace. Dále budeme pokračovat, že bude pracovnice přeočkována, aby měla obranné látky.

Odpověď:

Vámi popsaná škoda zaměstnankyně spadá pod tzv. obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci podle § 265 odst. 1 zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Tady došlo ke škodě v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, zaměstnavatel nemohl plnit svoji zákonnou povinnost – přidělovat zaměstnanci práci. Tato škoda se odškodňuje stejně jako škoda z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání, což znamená, že dotyčná obdrží náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle § 271a zákoníku práce. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb., se však na tento případ nevztahuje, na to má mít zaměstnavatel uzavřenou komerční pojistku.