DANĚ – informace nejen pro podnikatele.

Úvod
INFORMAČNÍ SERVIS KHK KHK
Daně a účetnictví
DANĚ – informace nejen pro podnikatele.

16. 3. 2025

Praktická pomoc s podáním daňového přiznání.*

Daňové zvýhodnění na dítě v roce 2025 v dotazech a odpovědích.*

Tvorba webových stránek v nákladech firmy.*

Ulehčete si odvod DPH při prodeji přes hranice. Pomůže vám registrace do OSS.*

Daňová evidence u DPH: Jak si ulehčit práci s komplikovanou administrativou?*

Daň z příjmů: odpočet na podporu výzkumu a vývoje, hodnocení splnění požadavků.*

Praktická pomoc s podáním daňového přiznání.

28.2.2025, Zdroj: Česká daňová správa

Finanční správa ČR i v roce 2025 poskytne podporu poplatníkům při podávání daňových přiznání. V nadcházejících týdnech finanční úřady vyšlou své specialisty do více než 130 obcí, kde nabídnou osobní konzultace a pomoc s vyplněním formulářů. Kromě toho budou k dispozici konzultační telefonní linky a prodloužené úřední hodiny na podatelnách finančních úřadů.

Odborná asistence v rámci 370 mobilních kanceláří

Od konce února do začátku dubna 2025 se uskuteční celkem 370 výjezdů finanční správy do 132 obcí. Tato iniciativa je určena zejména občanům v místech, kde byla zrušena pracoviště finančních úřadů. Odborní pracovníci budou připraveni pomoci s vyplněním formuláře daňového přiznání, zodpovědět případné dotazy a poskytnout potřebné informace. Vyplněné daňové přiznání bude možné pracovníkům finančního úřadu na místě i odevzdat.

Konzultační infolinky a rozšířené úřední hodiny

Vedle osobní pomoci v obcích budou moci občané využít také speciální konzultační telefonní linky, které budou v provozu v těchto termínech:

března – 1. dubna 2025
dubna – 2. května 2025

Provozní doba konzultačních linek:

Pondělí – čtvrtek: 8:00 – 17:00
Pátek: 8:00 – 14:00

V posledním týdnu před koncem lhůty pro podání daňového přiznání v listinné podobě, tedy od pondělí 24. března 2025, budou rovněž prodlouženy úřední hodiny podatelen na všech finančních úřadech do 17:00 hodin.

Elektronické podání stále populárnější

Stále více poplatníků volí možnost elektronického podání daňového přiznání prostřednictvím portálu MOJE daně. V roce 2024 bylo tímto způsobem podáno rekordních 73 % přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

„Elektronické podání je rychlé a bezpečné. Zároveň je velmi praktické, protože portál pomůže daňové přiznání správně vyplnit. Doporučujeme jej všem, kteří mají možnost přihlásit se prostřednictvím elektronického bankovnictví, přístupových údajů do datové schránky, občanského průkazu s čipem nebo eObčanky,“ dodává Simona Hornochová.

Klíčové termíny pro podání daňového přiznání k daním z příjmů za rok 2024

Listinná podoba: do úterý 1. dubna 2025

Elektronické podání: do pátku 2. května 2025

Podání prostřednictvím daňového poradce/povinný audit: do úterý 1. července 2025

Důležité změny v oblasti daně z příjmů fyzických osob od roku 2024

Omezení slevy na dani na manžela/manželku s ročním příjmem do 68 000 Kč – nově pouze pro domácnosti s dítětem do 3 let věku.
Zrušení slevy na dani na studenta.
Zrušení slevy za umístění dítěte, tzv. školkovného.
Snížení prahu pro uplatnění 23% sazby daně z příjmů fyzických osob ze 48násobku na 36násobek průměrné mzdy.
Snížení ročního limitu pro osvobození příjmů u jednotlivého typu hazardních her z 1 000 000 Kč na 50 000 Kč.
Možnost odečtu darů na vyjmenované účely až do výše 30 % základu daně.
Možnost odečtu nového produktu spoření na stáří – dlouhodobý investiční produkt
a možnost odečtu pojištění dlouhodobé péče.

Infolinky a výjezdy v příslušných krajích

Odkaz na infolinky a výjezdy v jednotlivých krajích je ke stažení zde.

Praktickou pomoc a odpovědi na případné vlastní otázky okolo daňového přiznání nabízí také přednášející na on-line semináři Daňové přiznání fyzických osob 2024 nebo Daňové přiznání právnických osob 2024, a to 27. března 2025. Srdečně zveme všechny zájemce!

Daňové zvýhodnění na dítě v roce 2025 v dotazech a odpovědích.

4.3.2025, Zdroj: Finanční správa

Zrekapitulujme si výši daňového zvýhodnění na vyživované děti a podívejme se na několik otázek spojených s uplatněním nároku na něj.

Zvyšuje se daňové zvýhodnění na děti v roce 2025?

Ne, daňové zvýhodnění na děti zůstává beze změn.

Výše daňového zvýhodnění v roce 2025

Počet dětí	Ročně	Měsíčně
Jedno dítě	15 204 Kč	1 267 Kč
Druhé dítě	22 320 Kč	1 860 Kč
Třetí a každé další dítě	27 840 Kč	2 320 Kč

Za jakých podmínek mohu uplatnit měsíční daňový bonus v roce 2025?

Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud úhrn příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů za příslušný kalendářní měsíc dosahuje u poplatníka alespoň poloviny minimální mzdy (tj. pro rok 2025 částka ve výši 10 400 Kč). Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Minimální částka pro výplatu měsíčního daňového bonusu musí činit alespoň 50 Kč.

Mzdová účetní po mě každý rok požaduje předložení nového Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění. Je to správný postup?

Záleží na konkrétních okolnostech. Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků je platné do doby, dokud nedojde ke změně skutečností rozhodných pro poskytnutí daňového zvýhodnění. Nedojde-li tedy ke změně skutečností rozhodných pro poskytnutí daňového zvýhodnění, nové Potvrzení není třeba předkládat.

S přítelem ve společně hospodařící domácnosti vychovávám (a vyživuji) jeho dítě z předchozího vztahu, mohu uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě?

Za vyživované dítě poplatníka se, pro účely zákona o daních z příjmů, považuje dítě vlastní, osvojenec, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči, dítě druhého z manželů, vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, pokud jeho rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit.

Za vyživované dítě poplatníka se dle zákona o daních příjmů nepovažuje dítě druha/družky, byť žije s dítětem ve společně hospodařící domácnosti. Daňové zvýhodnění na dítě druha („nesezdané soužití“) uplatnit nelze.

Tvorba webových stránek v nákladech firmy.

22.1.2025, Ing. Alena Čechová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Jak daňově a účetně řešit tvorbu webových stránek coby dlouhodobého nehmotného majetku?

Dotaz:

Jak správně zatřídit do majetku tvorbu webových stránek, kde náklady programování jsou ve výši 6 tis. EUR. Webové stránky informují o produktovém portfoliu společnosti a jsou zde kontakty na obchodní oddělení. Prostřednictvím těchto webových stránek nelze nakupovat zboží. Nevím, jestli správně zatřídit na účet 019 ostatní nehmotný dlouhodobý majetek s dobou odpisování 5 či 10 let?

Odpověď:

Webové stránky jsou dlouhodobým nehmotným majetkem, patří tedy do účtové tř.0, účtová skupina 01.Pro jejich zařazení bych také volila účet 019 – ostatní nehmotný dlouhodobý majetek (k tomu oprávky na účtu 079) a odepisovala. V podstatě můžete vytvořit nový účet, např. 011 (dnes už se nepoužívají zřizovací výdaje) nebo 012, 015, 016 atd. a nazvat si jej klidně „webové stránky“. Povinně stanovená je jen účtová skupina. Vím, že jsou určité zvyklosti, které se stále využívají v účtových rozvrzích účetních jednotek, ale dnes jsou jen vodítkem, nikoliv povinností. Můžete tedy třetí číslo syntetického účtu zvolit libovolně.

Délku odpisů si musíte stanovit podle toho, jakou dobu předpokládáte, že budou webové stránky použitelné; pokud počítáte s tím, že třeba po pěti letech vytvoříte (nebo necháte vytvořit) nové, pak si stanovíte dobu odepisování na pět let. Pokud budete stránky jen udržovat a počítáte s jejich delším používáním, pak můžete odepisovat i deset let i více a budete účtovat o jejich technickém zhodnocení, pokud je budete nějak zásadně upravovat. Je to jen na vás. Zákon o daních z příjmů daňové odepisování dlouhodobého nehmotného majetku již dnes vůbec neřeší, což znamená, že daňovým nákladem se stanou účetní odpisy nehmotného majetku tak, jak si je zvolíte.

Ulehčete si odvod DPH při prodeji přes hranice. Pomůže vám registrace do OSS.

Podnikáte z Česka a prodáváte jako plátce daně z přidané hodnoty (DPH) na dálku zboží nebo služby odběratelům v EU? Pak můžete využít zvláštní režim jednoho správního místa (OSS). Díky němu se nemusíte registrovat k DPH v každé zemi, kam prodáváte.

28.01.2025 | BusinessInfo.cz

Zaregistrujete se jen jednou v tuzemsku, kde máte sídlo nebo provozovnu. Režim OSS ovšem neplatí vždy a pro veškerý prodej zboží do ciziny. Podrobnosti o tom, kdo a kdy může tuto výhodu využít, si přečtěte v následujícím textu na BusinessInfo.cz.

Registrujte se a plaťte DPH jen v Česku

One Stop Shop (OSS) je elektronický systém, který v roce 2021 zavedl zvláštní režim jednoho správního místa. Zaregistrovanému uživateli umožňuje souhrnný odvod DPH z přeshraničního prodeje, a to jednomu finančnímu úřadu v jedné zemi.

V praxi to znamená, že si vyberete daňový portál jednoho členského státu (obvykle České republiky) a přes něj pak odvádíte DPH ze všech příslušných plnění. Podnikatelům to přináší především snížení administrativní zátěže a odvody DPH jsou výrazně jednodušší a přehlednější.

Kdo, kdy a z jakých důvodů platí DPH? Provedeme vás labyrintem daňové legislativy

OSS rozšiřuje původní režim MOSS, který dříve fungoval pouze pro prodej elektronických produktů a služeb. Už čtyři roky se tento benefit vztahuje i na přeshraniční prodej běžného zboží.

Vaším zákazníkem ovšem musí být osoba nepovinná k dani – tedy klasický koncový spotřebitel. Jde tedy výhradně o prodej B2C (business-to-customer).

Kdy lze OSS využít:

při distribuci zboží na dálku do jiného státu EU – prodej zboží přes e-shop, katalogový prodej nebo jiné obdobné formy, kdy zboží odesíláte přímo zákazníkovi.
při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území jiného státu EU – ubytování, restaurace, vstupenky, telekomunikační služby, digitální obsah, telefonní služby…
při prodeji zboží prostřednictvím elektronických platforem – pokud provozujete například „online tržiště“, kde třetí strany prodávají zboží koncovým spotřebitelům v jiných členských státech.
při prodeji dovezeného zboží na dálku (dovozní režim) – pro zboží, jehož hodnota nepřesahuje 150 euro a není předmětem spotřební daně.

Podrobnosti najdete v Prováděcím nařízení Rady EU č. 1042/2013. Režim OSS zjednoduší celní odbavení a odvod DPH.

Správcem daně zvláštního režimu OSS pro všechny české plátce (bez ohledu na místní příslušnost) je Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I.

Registrace do OSS je zcela dobrovolná a lze ji kdykoliv zrušit na vlastní žádost toho, kdo se rozhodne DPH odvádět v tomto režimu.

Výjimka do 10 000 eur

Připomínáme, že pokud v jiném státě sedmadvacítky prodáte zboží nebo služby za méně než 10 000 eur ročně, nemusíte OSS řešit. Pro režim totiž platí takzvaná výjimka do 10 000 eur.

Pokud váš obchod a byznys splňují několik základních podmínek (viz níže), pak postupujete podle standardních pravidel DPH platných v ČR a máte stejné výhody.

Především to platí pro ty, kteří mají nízký obrat a hodnota jimi poskytovaného zboží a služeb v celé Unii nepřekračuje ve stávajícím kalendářním roce (a jednom předchozím) 10 000 euro bez DPH. Dále musíte mít jedno místo podnikání (bydliště, sídlo) nebo se obvykle zdržovat pouze v jednom členském státě EU, nejčastěji v ČR.

Registrovat se k OSS není pro ulehčení plateb DPH třeba ani v případě, že poskytujete specifické služby – tedy telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronické služby koncovým zákazníkům v jiných zemích EU.

Pokud jste neplátcem DPH a fakturujete elektronické či telekomunikační služby nepodnikajícím osobám v EU (do 10 000 EUR za rok), nemusíte se registrovat ani jako identifikovaná osoba, protože je místo plnění v ČR a fakturujete bez DPH.

Poskytovatel těchto služeb si může zvolit ze dvou možností – buď bude (v případě splnění podmínek výše) platit DPH podle českých pravidel, nebo podle pravidel země, kde sídlí jeho zákazník.

Registrace k OSS. Jak postupovat?

Zaregistrovat do režimu OSS se lze pouze elektronicky prostřednictvím portálů MOJE daně. Pokud jste dosud DPH neodváděli a nebyli k dani zaregistrováni, připomínáme, že vstup do tohoto režimu je možný až po obdržení registraci k DPH jako plátce nebo identifikovaná osoba (od FS ČR).

Na stránkách portálu následně vyplníte elektronický formulář se žádostí o registraci do režimu OSS. Příslušné formuláře najdete ve složce Mini One Stop Shop/One Stop Shop. Postačí vám vyplnit základní údaje včetně IČO, vašeho bankovního spojení, druhy plnění a země, do kterých budete prodávat.

Registrace do režimu OSS (BusinessInfo.cz)

Po odeslání Finanční správa vaši žádost posoudí (určí, zda vyhovujete daným podmínkám) a vystaví vám rozhodnutí.

Na závěr připomínáme, že součástí žádosti o registraci je také žádost o přístup uživatele do autentizované části daňového portálu ve zvláštní aplikaci pro OSS – dovozní režim, kde se později podávají daňová přiznání. Podrobnosti najdete na stránkách FS ČR.

Základní podmínky, které musí žadatel splňovat:

Jste v ČR registrováni k DPH (jako plátce, nebo identifikovaná osoba)
Máte v ČR sídlo nebo provozovnu
Nejste registrováni k režimu jednoho správního místa v jiném státě

V rámci OSS se lze fakticky registrovat do tří režimů:

režim mimo Evropskou unii (režim mimo EU) – pro osoby se sídlem nebo provozovnou mimo EU.
režim Evropské unie – pro osoby se sídlem v ČR, nebo pro osoby s provozovnou v ČR se sídlem mimo EU, nebo pro osoby se sídlem nebo provozovnou mimo EU, pokud je zahájena přeprava nebo odeslání zboží v tuzemsku
dovozní režim – pro osoby se sídlem v ČR, nebo pro osoby s provozovnou v ČR a se sídlem mimo EU, nebo pro osoby se sídlem nebo provozovnou mimo EU zastoupené zprostředkovatelem

Jakub Procházka

Daňová evidence u DPH: Jak si ulehčit práci s komplikovanou administrativou?

Daňová přiznání, kontrolní a souhrnná hlášení, vedení evidence či další povinnosti. Plátci daně z přidané hodnoty se potýkají se složitou administrativou, DPH totiž patří k nejsložitějším daním. Přesto si mohou podnikatelé plnění povinností usnadnit.

10.03.2025 | BusinessInfo.cz / Jakub Procházka

Evidence k dani z přidané hodnoty se vedla i před rokem 2016, kdy vláda zavedla kontrolní hlášení. Už devět let ale obsahuje více povinných údajů.

„Plátce DPH musí vést evidenci vždy, a to tak, aby byl kdykoli schopen svůj nárok na přeplatky nebo povinnost platit daň prokázat,“ říká poradce Michal Dvořáček. Veškeré daňové doklady navíc musejí tuzemští podnikatelé v případě DPH archivovat mnoho let (viz níže).

Co říká zákon?

Plátci DPH musí uchovávat všechny daňové doklady, které souvisejí s výpočtem daně (rozhodné pro stanovení daně). A to nejméně 10 let od konce zdaňovacího období.

Podnikatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To podle paragrafu 35 zákona o DPH neplatí, pokud je uchovává „způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup“. Plátce je odpovědný za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu a také jejich čitelnost a navíc musí kdykoli umožnit správci daně přístup ke zmíněným dokumentům, a to bez zbytečného odkladu.

Také svým klientům/zákazníkům jsou plátci DPH samozřejmě povinni vydávat daňové doklady. Pravidelně – jednou měsíčně či jednou za čtvrtletí – odevzdávají daňová přiznání, ale také kontrolní nebo souhrnná hlášení.

Kontrolní hlášení sice omezilo daňové podvody a přineslo víc peněz do státní pokladny, znamená ale také více byrokracie. Podle kontrolorů Nejvyššího kontrolního úřadu výpadek z příjmů z DPH v posledních letech klesá. Postupně se snížil z 20 procent v roce 2012 na 14 procent v roce 2016 a po roce 2020 spadl dokonce pod 10 procent.

Výrazně se také zvyšuje inkaso z DPH (což ale souvisí i s jinými parametry). Zatímco v roce 2020 vybral stát na dani 426 miliard, loni to už bylo 584 miliard korun.

Kdo, kdy a proč platí DPH? Provedeme vás labyrintem daňové legislativy

České firmy i podnikající fyzické osoby si ale přes sliby vlád, že se daňový systém zásadně zjednoduší, stále stěžují na přílišnou administrativní náročnost spojenou s povinnostmi vůči finanční správě.

Evidence plátce DPH

Evidence pro účely DPH musí ze zákona obsahovat veškeré údaje vztahující se k povinnostem plátce. Musí mít takovou podobu a uspořádání, aby z ní mohl podnikatel kdykoli sestavit daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, kontrolní hlášení a případně i souhrnné hlášení. Evidence samozřejmě bere v potaz příslušné sazby DPH.

Podnikatel, který je plátcem DPH, nemá automaticky povinnost vést účetnictví. Může vést pouze daňovou evidenci, pokud tedy jeho obrat za předcházející kalendářní rok nepřesáhl částku 25 milionů korun.

Daňová evidence (dříve jednoduché účetnictví) – vedete ji, pokud jste OSVČ a nejste v paušálním režimu ani neuplatňujete paušální výdaje. Váš roční obrat přitom nesmí přesáhnout 25 milionů korun.

Účetnictví (dříve podvojné účetnictví) – účetnictví vedete, pokud jste právnickou osobou (povinné je i pro společnosti s ručením omezeným), případně pokud jako OSVČ máte roční příjmy nad 25 milionů korun. Účetnictví nicméně můžete vést i dobrovolně při nižších příjmech.

Plátce daně z přidané hodnoty si vede:

evidenci „uskutečněných zdanitelných plnění (transakcí, při kterých se platí DPH). U plnění, která se uvádějí v kontrolním hlášení jednotlivě, je nutné evidovat i původní číslo daňového dokladu, DIČ odběratele a datum přiznání DPH.
evidenci plnění, ze kterých bude podnikatel uplatňovat nárok na odpočet z daně. U plnění s cenou nad 10 tisíc korun (včetně DPH) je třeba evidovat i původní číslo daňového dokladu, DIČ dodavatele a datum povinnosti přiznat daň. V kontrolním hlášení se tyto údaje uvádějí jednotlivě.
přehled uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od DPH nebo nejsou předmětem DPH
přehled obchodního majetku
pokud pořizujete zboží z jiného členského státu EU, musíte vést i evidenci o hodnotě pořízeného zboží v jednotlivých zemích.

Vedení evidence pro DPH

DPH je možno evidovat v rámci knihy pohledávek a dluhů, nebo odděleně v členění na daň z přidané hodnoty na vstupu a výstupu, zvlášť pro základní a sníženou sazbu daně. Zajímají vás:

Daňové dluhy za každé zdaňovací období
Nárok na odpočet a vrácení daně za zdaňovací období
Zaplacené zálohy na daň
Zúčtování

Připomínáme, že z daňové evidence pro DPH potřebují ti, kteří daň z přidané hodnoty platí, získat také údaje pro daň z příjmů, a to i pro výdaje paušálem. Řada podnikatelů totiž stále využívá výdajový paušál, a proto si pro účely placení a přiznávání daně z příjmů nevedou daňovou evidenci, plátci DPH ovšem mají tuto povinnost vždy.

„I oni samozřejmě mohou paušální výdaje u daně z příjmů využívat, ale pokud platí daň z přidané hodnoty při nákupu, je jejich povinností vedení evidence a archivace tak, jak to stanovuje zákon o dani z přidané hodnoty,“ upozorňuje daňová poradkyně společnosti Crowe Andrea Kleinová.

Jak si usnadnit práci?

Zákon neříká, jaký nástroj máte na vedení daňové evidence použít. Podnikatelé často volí Excel, protože jsou s ním zvyklí pracovat. S vyplňováním údajů do excelové tabulky je ale dost práce.

Lepší variantou je sofistikovaný účetní software, který už má nastaveny všechny potřebné nástroje pro daňovou evidenci. Pokud se v evidenčních pravidlech něco změní, vývojáři účetní program upraví. Systém je jednodušší, plátci nemusejí hlídat drobné změny a neustále mají k dispozici aktuální údaje.

Základní povinnosti: Měsíčně nebo čtvrtletně?

Potenciální plátci DPH se často ptají, jak často budou muset plnit své povinnosti vůči berňáku. Stejně jako v případě ostatních daní musejí pravidelně podávat daňová přiznání, a navíc se jich týkají i souhrnná či kontrolní hlášení.

Zdaňovacím obdobím je nejčastěji kalendářní měsíc. Každý nový plátce se stává automaticky měsíčním plátcem. Pokud byl váš obrat za předcházející kalendářní rok vyšší než 15 milionů korun (do roku 2023 10 milionů Kč), máte měsíční zdaňovací období povinně ze zákona.

Měsíční plátce se může rozhodnout pro čtvrtletní zdaňovací období, pokud:

jeho obrat za předcházející kalendářní rok nepřesáhl 15 000 000 korun
není nespolehlivým plátcem
není skupinou

„Pokud je zdaňovací období stanovené na čtvrtletí, může to mít pro plátce jisté výhody včetně administrativních. Daň odvádí státu až po třech měsících, povinná přiznání, hlášení a podobně podává čtyřikrát namísto dvanáctkrát za rok,“ shrnuje Michal Dvořáček.

Změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku (nejlépe v přiznání za prosinec).

Další podrobnosti: Čtvrtletní nebo měsíční platby? Co se plátcům DPH vyplatí

Přiznání, kontrolní a souhrnná hlášení

Už devět let mají ti, kteří odvádějí daň z přidané hodnoty, povinnost podávat jednou za měsíc či za čtvrtletí kontrolní hlášení. Zapomenou-li, hrozí jim přísné postihy.

Hlášení nenahrazují klasická přiznání, jsou pouze jejich doplňkem. Jedná se vlastně o kontrolní výkazy o všech přijatých i vydaných fakturách.

Součástí kontrolního hlášení je kromě výše a základu daně například již zmíněné daňové identifikační číslo dodavatele a odběratele či den, kdy má plátce povinnost přiznat DPH (tzv. datum zdanitelného plnění). Spolu s ním podávají podnikatelé i klasické daňové přiznání za předchozí měsíc a doplácejí daň.

Kontrolní hlášení obecně podávají osoby registrované k DPH v tuzemsku jako plátci daně, přičemž není rozhodující, zda se jedná o tuzemský nebo zahraniční subjekt. Za skupinu spojených osob podává kontrolní hlášení zastupující člen.

Kdo a kdy má povinnost kontrolní hlášení podávat

Podrobnosti a pokyny k vyplnění KH najdete ve formuláři Kontrolní hlášení k DPH na internetových stránkách finanční správy.

Firmy a ostatní měsíční plátci jsou povinni odesílat kontrolní hlášení jednou měsíčně. U podnikatelů (fyzických osob) je rozhodující lhůta, v níž podávají daňové přiznání. Znamená to, že kvartální plátci podají hlášení jednou za čtvrtletí. Ti, co odvádějí daň dvanáctkrát za rok, pak logicky jednou za měsíc, a to nejpozději do 25. dne od skončení zdaňovacího období.

Termín, dokdy je možné formulář odevzdat u čtvrtletních plátců, je opět stanoven nejpozději na 25. den po uplynutí příslušného čtvrtletí (pokud tato lhůta vycházela na sobotu či neděli, odevzdáte jej nejpozději první pracovní den po termínu – což platí i pro plátce měsíční). Budete-li tedy například platit DPH za červenec až září 2025, musíte vyplněný interaktivní formulář odeslat do pondělí 27. října.

Pokuty a sankce za prodlení nebo opominutí nejsou zanedbatelné. V případě, že dodáte kontrolní hlášení později než v řádném termínu, a to sami od sebe, aniž byste byli berními úředníky vyzváni, zaplatíte pokutu ve výši tisíc korun. Na deset tisíc se sankce vyšplhá, pokud formulář dodáte v náhradní lhůtě na vyzvání úřadu.

Kontrolní hlášení: Nepříjemná povinnost s tvrdými sankcemi

Nepodáte-li přiznání či hlášení elektronicky, hrozí vám dvoutisícová pokuta. Pokud „daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu daní“, může navíc dostat penále až 50 000 korun. Třicet tisíc zaplatí podnikatel v případě, že nepodá KH ani po výzvě finančáku k opravě či doplnění kontrolního hlášení.

Připomeňme, že od roku 2023 se snížila výše některých pokut pro OSVČ a společnosti s ručením omezeným, kde je fyzická osoba jediným společníkem, na polovinu.

Výjimečným postihem je pokuta půl milionu korun v případě, že finanční úřad usoudí, že plátce svou činností znemožňuje „finančnímu úřadu výkon správy daně a neplní své daňové povinnosti“.

Souhrnné hlášení

Ti, kteří dodávají zboží za hranice (a to osobám či firmám, které jsou registrované k dani v jiném státě EU), odevzdávají ještě takzvané souhrnné hlášení. Podrobnosti si přečtěte v paragrafu 102 zákona o DPH. Zjednodušeně řečeno: tato povinnost se týká takzvaných identifikovaných osob. Kdo a za jakých okolností se stává identifikovanou osobou?

Opět vždy do 25. dne po skončení zdaňovacího období (měsíce nebo čtvrtletí) podáváte také daňové přiznání k DPH. Jste-li plátcem DPH, zapíšete do přiznání údaje z vaší daňové evidence pro DPH.

Identifikované osoby DPH pouze vykazují a odvádějí státu, nemají jako plátci nárok na odpočet daně na vstupu, ale mají přiděleno DIČ. Přiznání podávají pouze v případě, že jim ve zdaňovacím období vznikne daňová povinnost a zapíší do něj jen přeshraniční plnění. Pokud nejste plátcem DPH ani identifikovanou osobou, přiznání nepodáváte.

A ještě jedna cenná informace pro nové plátce: První daňové přiznání k DPH využijí k tomu, aby si uplatnili odpočet na DPH ze zásob, pořízených nejvýše 12 měsíců před datem registrace. Mohou tak ale učinit pouze tehdy, mají-li příslušné daňové doklady. Více informací v § 79 Zákona o DPH.

Všechna základní podání pro účely DPH – registrace, daňové přiznání, souhrnné hlášení a konečně také kontrolní hlášení – se činí pouze elektronicky. Elektronickou formu upravuje zákon o dani z přidané hodnoty (paragraf 101a)

Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni podat elektronicky:

přihlášku k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů
daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání
kontrolní hlášení či souhrnné hlášení

Upozorňujeme, že povinné jsou v této formě také přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení.

Podání lze učinit elektronicky pouze datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně:

podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu
s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky
s identitou dodatečně potvrzenou za podmínek uvedených v daňovém řádu.

Zvědavý finančák

S poměrně složitou administrativou se můžete setkat už při registraci k DPH (ať už jde o registraci povinnou či dobrovolnou). Především musíte vyplnit žádost k registraci plátce DPH a podat ji na finanční správu. Tento krok můžete provést také on-line v aplikaci finanční správy EPO.

Klikněte na Elektronická podání pro finanční správu. Zde můžete najít a prostudovat potřebné informace. Případně si přečtěte informace GFŘ k problematice registrace k dani z přidané hodnoty. Ze sekce Daňové tiskopisy přejděte na elektronický formulář. Formulář vyplňte a odešlete.

Finanční úřad po vás ovšem může chtít ještě další dokumenty a informace. Úředníci totiž čím dál důsledněji požadují, aby podnikatel doložil existující ekonomickou činnost i další podrobné informace nad rámec povinných.

Na závěr upozorňujeme, že v souvislosti s přijetím rozsáhlé novely zákona o DPH došlo od 1.1. 2025 k zásadním změnám v povinné registraci k dani. Do roku 2024 platilo, že zaregistrovat se k DPH musejí mimo jiné všichni ti, jejichž obrat překročí za uplynulých dvanáct měsíců dva miliony korun, novela upravila mimo jiné způsob počítání obratu a lhůty důležité pro výpočet.

Co novela přináší?

Pokud váš obrat v období od ledna do prosince překročí hranici dva miliony korun (ale současně nepřekročí hranici 2 536 500 korun), stanete se plátcem DPH od 1. ledna následujícího roku. Pokud v daném kalendářním roce překročíte i další novou hranici obratu, to jest částku 2 536 500 korun, stáváte se plátcem DPH od druhého dne po překonání tohoto limitu.

Více si přečtěte v článku Plátce DPH čekají od ledna změny v povinné registraci k dani. Co přináší novela zákona?

Jakub Procházka

Daň z příjmů: odpočet na podporu výzkumu a vývoje, hodnocení splnění požadavků.

3.3.2025, Zdroj: Nejvyšší správní soud

4656/2025, k § 34c odst. 1 písm. c) a písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Při hodnocení splnění požadavku podle § 34c odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je správní orgán oprávněn posuzovat nejen to, zda projekt výzkumu a vývoje obsahuje informaci o cíli projektu, ale též zda jsou údaje o cíli projektu dostatečně konkrétní a vyplývá z nich, v čem mají činnosti výzkumu a vývoje spočívat (zejména jaké technické a výzkumné nejistoty mají být při řešení projektu překonány, v čem daňový subjekt spatřuje jeho prvek novosti, v čem se řešení má lišit od současného stavu a jaký má být jeho přínos).
Pro splnění požadavku podle § 34c odst. 1 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, musí daňový subjekt v projektu výzkumu a vývoje uvést veškeré odborné pracovníky, kteří se mají podílet na jeho řešení, nikoli jen odborné garanty, kteří projekt zaštiťují.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2024, čj. 5 Afs 56/2024-70)

Věc:

TollNet, a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmu, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2022 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“):

– ze dne 1. 6. 2021, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 vyšší o částku 7 781 260 Kč a současně byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 1 556 252 Kč,

– ze dne 1. 6. 2021, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 vyšší o částku 8 690 980 Kč a současně byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 1 738 196 Kč,

– ze dne 1. 6. 2021, kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vyšší o částku 7 888 420 Kč a současně byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 1 577 684 Kč.

Žalobkyně uplatnila jako nárok na odpočet na podporu výzkumu a vývoje za zdaňovací období let 2015, 2016 a 2017 náklady na dva projekty, a to projekt Billien 7 – informační systém pro dodávky veřejných služeb (dále jen „Billien 7“) schválený dne 8. 9. 2014 s určenou dobou řešení od 12. 11. 2014 do 31. 12. 2017 a projekt Implementace funkcí pro Evropskou službu elektronického mýtného (dále jen „EETS“) do Billien release 5 (dále jen „Billien 5 EETS“) schválený dne 31. 1. 2017 s určenou dobou řešení od 1. 2. 2017 do 31. 12. 2018. Náklady na řešení projektu Billien 7 podle stěžovatelky činily za zdaňovací období roku 2015 částku 40 954 790 Kč, za zdaňovací období roku 2016 částku 45 741 421 Kč a za zdaňovací období roku 2017 částku 38 487 641 Kč. Náklady na řešení projektu Billien 5 EETS činily za zdaňovací období roku 2017 částku 3 030 759 Kč. Cílem projektu Billien 7 bylo vytvoření informačního systému pro podporu provozu obchodních činností společností obchodujících v oblasti energetiky; cílem projektu Billien 5 EETS pak bylo do již existujícího informačního systému pro kontrolu plnění mýtné povinnosti implementovat nové funkce tak, aby byl informační systém – zjednodušeně řečeno – použitelný na evropské úrovni.

Správce daně nárok na odpočet neuznal, neboť žalobkyně nesplnila formální podmínky pro jeho vznik. Žalobkyně totiž neprokázala, že uvedla veškeré odborné zaměstnance zajišťující řešení projektu ve smyslu § 34c odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů, že byl projekt výzkumu a vývoje vypracován před zahájením řešení projektu (tedy nebyl prospektivní, jak požaduje § 34c odst. 2 zákona o daních z příjmů) a že výdaje na výzkum a vývoj žalobkyně vynaložila na činnosti uvedené v § 34b odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí s důvody pro doměření daně ztotožnil. Dále se vyjádřil k cílům projektů, které byly podle něj stanoveny velmi stručně a nebyly v nich dostatečně specifikovány prvky řešení technické nejistoty ani ocenitelný prvek novosti. Podle žalovaného tedy obstály veškeré důvody pro odepření odpočtu uvedené ve zprávě o daňové kontrole; navíc obstát nemohly ani s ohledem na nedostatečné stanovení cílů projektů, tj. pro nesplnění formální náležitosti projektů ve smyslu § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, čj. 8 Af 27/2022-92, zamítl.

Podle městského soudu z § 34c odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů jasně vyplývá, že musí daňový subjekt v projektu uvést všechny osoby, které se na projektu podílejí. V projektu Billien 7 však bylo uvedeno pouze 10 zaměstnanců, ačkoliv na něm v průběhu roku 2015 pracovalo 46 pracovníků. Hodlala-li žalobkyně uplatnit nárok na odpočet, měla si dát práci s projektem a veškeré změny pečlivě zaznamenat a následně náležitě doložit výkazy, což neučinila. Pokud žalobkyně na konci projektu uvedla jiné osoby, než jaké byly uvedeny na jeho počátku, bylo na ní, aby vysvětlila, které osoby nezajišťovaly odborné řešení projektu (administrativa, výroba atp.) a které osoby byly nově uvedeny z důvodu personálních změn nebo z jiných důvodů vzešlých z povahy projektu. To však žalobkyně neučinila ani v daňovém řízení, ani v žalobě. Městský soud zdůraznil, že daňovému subjektu musí být již v době schvalování projektu jasné, zda je schopen svému cíli dostát po odborné stránce. Pokud v průběhu projektu nastala potřeba jednu konkrétní otázku vyřešit odborníkem z jiného oboru, než bylo předpokládáno, lze tuto změnu jednoduše odůvodnit a prokázat.

Výkazy práce navíc podle městského soudu vykazovaly celou řadu nedostatků (například jako řešitelé byly uvedeny osoby, které tou dobou nebyly žalobkyní zaměstnány, konkrétní zaměstnanec nebyl uveden ve čtvrtletních zprávách o projektu, ačkoliv náklady na jeho mzdu žalobkyně uplatňovala apod.); z důvodu množství a povahy těchto nedostatků bylo v podstatě vyloučeno, aby se jednalo o pouhá administrativní nedopatření. Čtvrtletní výkazy a průběžné zprávy o průběhu projektu tedy byly vyhotoveny zcela nepřesně, a měly proto malou vypovídací hodnotu.

Městský soud konstatoval, že neuvedení všech řešitelů svědčí o nesplnění formálních náležitostí projektu. Již jen proto tedy nebylo možné nárok na odpočet přiznat. Žalovaný však dospěl k závěru, že nebyla naplněna ani podmínka materiální, a to v návaznosti na výkazy a jejich neprůkaznost. I s tímto závěrem se městský soud ztotožnil.

Městský soud se dále zabýval názorem žalovaného, že žalobkyně v projektech nedostatečně specifikovala cíle výzkumu a vývoje. Podle městského soudu takový závěr nemohl být pro žalobkyni překvapivý, neboť byl obsažen již ve zprávě o daňové kontrole. Na tom ničeho nemůže změnit skutečnost, že tomu žalobkyně v odvolání nepřikládala význam a soustředila se na ostatní otázky. I ve zprávě o daňové kontrole ostatně správce daně uvedl, že nedostatečné vytyčení cílů vedlo k závěru o neprokázání, že odečtené náklady byly průkazně vynaloženy. Argumentaci žalobkyně, že žalovaný změnil v její neprospěch rozhodné právní posouzení, aniž by ji se svým právním názorem předem seznámil, tedy městský soud nepřisvědčil.

Žalobkyně podle městského soudu cíle svých projektů nedefinovala dostatečně, neboť vůbec neuvedla, jaká technická nejistota má být vyjasněna a v čem bude spočívat ocenitelný prvek novosti. Z projektů bylo patrné, že žalobkyně hodlala vyvinout další produkty v oblasti IT na základě již vyvinutého produktu. Neuvedla však metody a postupy, které hodlala prozkoumat a rozvinout ani jaké významné změny programového vybavení hodlala vyvinout. Městský soud souhlasil se žalobkyní, že z vymezených cílů je patrné, čeho chtěla dosáhnout. Ne každý nový produkt v oblasti IT však musí nutně znamenat výsledek výzkumu a vývoje. Může jít o pouhé přizpůsobení stávajícího produktu pro nový segment za použití stávajících postupů. Pokud cíle nebyly dostatečně stanoveny, žalovaný se nemusel zabývat otázkou, zda byly naplněny a zda jsou dostatečně odlišné od předchozích dotovaných projektů. Žalobkyně nemohla žádat po správci daně, aby ustanovil znalce na posouzení, nakolik dostála svým výzkumným a vývojovým cílům, když žádné nestanovila. Nemohla se spoléhat na to, že odborník v její oblasti dospěje po skončení projektů k závěru, že při vývoji produktu zcela jistě nějaké technické nejistoty překonala a přinesla ocenitelný prvek novosti, aniž by však na vědu a výzkum vynaložila zvláštní náklady. Žalobkyně v podstatě požadovala, aby znalec vykonal její odbornou činnost spočívající ve vypracování projektu podle požadavků zákona namísto ní.

Proti rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které tvrdila, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Pokud jde o nedostatečnost cílů vymezených projekty, městský soud ve svém rozhodnutí zcela přehlédl strukturu zprávy o daňové kontrole, z níž bylo patrné, že správce daně nepovažoval nedostatek vymezení cíle za důvod neuznání nároku na odpočet. Vzhledem k tomu, že žalovaný oproti zprávě o daňové kontrole rozšířil důvody pro neuznání nároku na odpočet o nedostatek ve specifikaci cílů stěžovatelčiných projektů, aniž by s tímto novým posouzením stěžovatelku předem seznámil a dal ji možnost se k němu vyjádřit, porušil § 115 odst. 2 daňového řádu, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Podle uvedeného ustanovení je dle judikatury Nejvyššího správního soudu nutno postupovat i tehdy, pokud změna právního názoru odvolacího orgánu oproti názoru prvostupňového orgánu nevedla ke změně výsledku řízení (rozsudek ze dne 21. 10. 2022, čj. 4 Afs 200/2020-61).

Městský soud uznal, že z vymezení cílů je patrné, čeho hodlala stěžovatelka dosáhnout; v takovém případě již je podmínku § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů třeba považovat za naplněnou. Věcnou podstatu projektů nelze brát za součást formálního hodnocení náležitostí projektu výzkumu a vývoje. Městský soud konstatováním, že stěžovatelka nedostatečně definovala cíle (věcnou náplň projektů), popřel důvody, na jejichž základě sám odmítl žalobní námitky směřující proti tvrzení žalovaného, že dokumenty projektů nebyly zpracovány a schváleny před zahájením jejich řešení. Pokud bylo vymezení věcné roviny projektů příliš neurčité, logicky by nemohlo být provedeno srovnání obsahu a cílů posuzovaných projektů s dřívějšími projekty.

Nepřezkoumatelné bylo podle stěžovatelky rovněž odůvodnění napadeného rozsudku stran nutnosti uvést v projektu veškeré osoby, které se na řešení projektu mají podílet. Podle městského soudu je § 34c odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů formulován jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně a nemůže dojít k výkladovým nejasnostem a musí být podle něj v projektu uvedeny naprosto všechny osoby, které se na projektu budou podílet po odborné stránce. Zcela však pominul, že podstatou žalobního bodu byl protichůdný výklad zastávaný stěžovatelkou. Městský soud neuvedl žádnou věcnou argumentaci, z níž by logicky vyplynulo, proč je výklad stěžovatelky nesprávný.

Daňové orgány i městský soud pochybily i tím, že libovolně zaměňovaly formální a materiální podmínky pro uznání nároku na odpočet. Otázku, zda cíle projektů formálně vymezené v dokumentaci projektů skutečně věcně odpovídají činnostem výzkumu a vývoje, není možné zodpovědět bez provedení věcného posouzení včetně odborného znaleckého vyhodnocení cíle a výsledku projektů. Daňové orgány i městský soud však tuto otázku posoudily výhradně na základě slovního popisu projektů.

Stěžovatelka nesouhlasila ani se závěrem městského soudu, že podle § 34e odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů musejí být v projektu uvedeny všechny osoby, které projekt fakticky realizují. Podle stěžovatelky bylo třeba uvést pouze osoby, které řešení projektu odborně zajišťují, což je užší okruh osob než těch, které jej po odborné stránce realizují. Uvést je nutno jen odborné garanty, kteří zajišťují úspěšnou realizaci projektu, nikoliv veškeré zaměstnance, kteří projekt fakticky řeší. Složení realizačního týmu je plně na uvážení stěžovatelky a žádný právní předpis neupravuje závazný postup pro případ, kdy po schválení dokumentu projektu dojde ke změně složení osob odpovědných za odborné zajištění řešení projektu. Městský soud sice možnost dodatečného zapojení dalších osob do projektu výzkumu a vývoje obecně nevyloučil, avšak v případě stěžovatelky shledal nedostatek ve formálních náležitostech projektů z důvodu, že v dokumentu projektů nebyla uvedena většina osob, které se podílely na realizaci. Ze zákona o daních z příjmů ovšem neplyne povinnost mezi osoby odborně zajišťující řešení projektu preventivně uvést veškeré odborné zaměstnance. V důsledku nesprávného posouzení této otázky se městský soud ani nezabýval žalobními body týkajícími se údajného neprokázání, že uplatněné osobní náklady splňují podmínky pro zahrnutí do odpočtu uvedené v § 34b zákona o daních z příjmů. Stěžovatelka však správci daně předložila průběžnou evidenci složení řešitelského týmu a výkazy práce, ze kterých je zřejmé, kdo a kdy na projektech pracoval.

Podle stěžovatelky byly cíle projektů specifikovány dostatečně. Ustanovení § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů stanoví pouze, že dokument projektu výzkumu a vývoje musí obsahovat cíle, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení. Těmto požadavkům stěžovatelka dostála. Stěžovatelka zdůraznila, že posouzení, zda předmět projektu výzkumu a vývoje využívající již známé technologie spadá do oblasti výzkumu a vývoje (tedy obsahuje ocenitelný prvek novosti či odstraňuje výzkumnou či technickou nejistotu), má být předmětem dokazování. Daňové orgány však žádné dokazování v tomto ohledu nevedly a samy se fakticky zabývaly materiální stránkou projektů, když pouze z jejich popisu dovozovaly, že stěžovatelka realizovala standardní vývoj softwaru. Souvislost nyní posuzovaných projektů s dřívějšími projekty je pouze spekulativní a je založena jen na srovnání textů projektů bez dostatečného vyhodnocení technické stránky daných projektů.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Podle žalovaného je napadený rozsudek přezkoumatelný, neboť je srozumitelný a odůvodněný a neobsahuje žádné vzájemně neslučitelné argumenty, jak uvádí stěžovatelka. Cíle projektů výzkumu a vývoje nebyly dostatečně specifikovány, neboť z projektů vůbec nevyplýval stávající stav poznání v dané oblasti ani související cíl pro konkrétní vývojovou činnost s uvedením potřeby změnit stávající stav na nové navrhované řešení. Cíle výzkumu stěžovatelka vyložila natolik neurčitě, že by ani znalec bez dalších podkladů nemohl popsat, v čem vlastně měla činnost spočívat. Stěžovatelka, aniž by k tomu měla jakýkoliv rozumný důvod, neuvedla v projektech výzkumu a vývoje ani všechny osoby, u nichž byly uplatněny jako daňově účinné osobní náklady. V případě projektu Billien 7 se mělo na řešení podílet 46 osob, ale pouze 10 jich je uvedeno na projektu výzkumu a vývoje. Ani u jednotlivých řešitelů nebylo možné zjistit, na kterém z konkrétních projektů řešitelé pracovali.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z odůvodnění:

(…)

4.3. K dostatečné specifikaci cílů projektů výzkumu a vývoje

[41] Stěžovatelka dále brojí proti závěru o nesplnění formální podmínky podle § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, podle něhož musí projekt výzkumu a vývoje obsahovat cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení. V prvé řadě upozorňuje, že tento důvod pro neuznání odpočtu správce daně neuvedl a žalovaný ji se svým odlišným názorem neseznámil, čímž porušil § 115 odst. 2 daňového řádu, podle něhož

provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.

Za rozhodnutí v neprospěch odvolatele je přitom nutno považovat i takové rozhodnutí, kterým se odvolání zamítá a potvrzuje se rozhodnutí správce daně (rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2020, čj. 10 Afs 173/2017-58).

[42] Podle městského soudu žalovaný nepochybil, neboť výhrady k dostatečnosti cílů projektů byly patrné již ze zprávy o daňové kontrole. Takovému závěru Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit. Nedostatečnou specifikaci cílů sice správce daně ve zprávě o daňové kontrole zmínil, nedospěl ovšem k závěru, že nebyl naplněn požadavek podle § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů. To skutečně učinil poprvé žalovaný a vzhledem k tomu, že tím rozšířil důvody, pro které nebylo možno stěžovatelce požadovaný odpočet přiznat, jedná se o nový právní názor, který svědčí v neprospěch stěžovatelky. V posuzované věci však tento nový právní názor rozhodnutí žalovaného nijak neovlivnil – stěžovatelka nenaplnila několik formálních podmínek pro přiznání nároku na odpočet a nenaplnění byť jen jediné z nich, má za následek, že nárok na odpočet nevznikne. Za takové situace nelze uvažovat o tom, že by neseznámení stěžovatelky s novým právním posouzením v souladu s § 115 odst. 2 daňového řádu představovalo vadu, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. I kdyby totiž názor žalovaného o nenaplnění požadavku podle § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů neobstál, nic by to neměnilo na tom, že stěžovatelčiny projekty výzkumu a vývoje nesplňovaly další formální požadavky na ně kladené, a rozhodnutí žalovaného by tak přesto bylo zákonné.

[43] Stěžovatelka v tomto kontextu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Afs 200/2020-61, avšak její odkaz není pro posuzovanou věc přiléhavý. Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku zabýval situací, kdy správce daně neuznal nárok na odpočet daňového subjektu, neboť přijetí posuzovaného zdanitelného plnění neměl za prokázané; odvolací správní orgán pak bez dalšího dospěl k závěru, že sice daňový subjekt poskytnutí zdanitelného plnění prokázal, ale nebylo prokázáno použití přijatého plnění v rámci ekonomické činnosti stěžovatelky – naplněním této podmínky se však správce daně vůbec nezabýval a nesplnění této podmínky bylo pro posouzení věci rozhodující, neboť bylo jediným důvodem, pro který nebyl nárok na odpočet přiznán. V tom tkví zásadní rozdíl oproti nyní posuzované věci, kdy žalovaný rozšířil důvody neuznání nároku na odpočet, ačkoliv by tento nárok nebylo možno uznat již z důvodů uváděných správcem daně.

[44] Názor městského soudu tedy bylo do jisté míry nutno korigovat, nicméně i tak platí, že městský soud nepochybil, pokud rozhodnutí žalovaného nezrušil pro stěžovatelkou tvrzenou vadu řízení. Tím pádem není naplněn ani kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

[45] Pokud jde o vlastní posouzení otázky, zda byly cíle projektů výzkumu a vývoje specifikovány dostatečně, Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že žádný právní předpis výslovně nestanoví povinnost popsat v projektu detailní postup při řešení výzkumného úkolu. Zákon o daních z příjmů v tomto ohledu vyžaduje, aby daňový subjekt v projektu objasnil jeho cíle, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení. Cílem výzkumné a vývojové činnosti musí být dosažení jedinečného řešení, které lze odlišit od běžné činnosti inovačního charakteru. Základním kritériem pro odlišení výzkumu a vývoje od ostatních (příbuzných) činností je přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty (§ 2 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, a metodický pokyn Ministerstva financí ČR č. D-288, který lze použít jako výkladové vodítko v mezích, v nichž je souladný se zákonem o daních z příjmů; srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2016, čj. 1 Afs 174/2016-38). Zákon současně stanoví požadavek, aby byl cíl po ukončení projektu vyhodnotitelný.

[46] Již ve výše označeném rozsudku čj. 10 Afs 77/2017-53 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „je nepochybně třeba cíl v projektu výzkumu a vývoje zformulovat dostatečně jasně, aby bylo zřejmé, v čem daňový subjekt spatřuje prvek novosti, resp. prvek odstranění technické nejistoty, v čem se řešení liší od současného stavu a jaký bude jeho přínos“. Nejvyšší správní soud vycházel z odborné judikatury, podle které z projektu musí být možné dovodit:

„1. Jaký je aktuální stav v dané oblasti (co již je využíváno, co existuje, co standardně funguje, tzn. předložení informací o stávajícím stavu např. činnosti, postupu, výrobku, technologii, materiálu, jevu, struktuře, stavu, službě atd. v dané oblasti ve světě, na území České republiky, v určité obchodní korporaci);

Důvod nutnosti změny stávajícího stavu a potřeby nového navrhovaného řešení (proč je tento stávající stav pro poplatníka nevyhovující a proč je nutné již zavedené skutečnosti měnit);
Navrhovaný postup k dosažení cíle/cílů (tj. časovou řadu postupů, pomoci kterých se má uvažovaných výzkum a vývoj realizovat); 4. Vyhodnocení cílů po skončení projektu (cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu, musí být po skončení projektu vyhodnotitelné, proto se má za to, že nelze stanovit cíl, který následně nelze reálně vyhodnotit). V této části projektu tedy poplatník specifikuje a identifikuje nové skutečnosti, tj. prvek novosti, a hodnotí technická a výzkumná rizika. Zároveň poplatník v tomto bodě dokládá důkazní prostředky, jak své cílové předpoklady či cíle naplní. Bude se zpravidla jednat o konkrétní, detailní, technické informace, které budou tvořit podstatu realizovaného výzkumu a vývoje. Z projektu by mělo být zřejmé, jak je výzkumný projekt rozfázován (časová řada postupů), a měl by být navržen i náhradní postup v případě, že řešení projektu nebude mít předpokládané pozitivní výsledky“ (Radvan, M. a kol. Důchodové daně. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2016, str. 155).

[47] Stěžovatelka v projektu Billien 7 uvedla, že „cílem projektu Billien 7 je vývoj nového informačního systému pro podporu provozu a obchodních činností společností podnikajících v oblasti dodávek veřejných služeb, resp. segmentu utilit. Dílčími cíli projektu budou jednotlivé verze – releasy, které budou sloužit pro potřeby operátorů a distributorů energetických komodit. Výstupem projektu tak bude komplexní nástroj, který bude plně reflektovat a pokrývat potřeby/služby energetických společností.“

[48] Pokud jde o projekt Billien 5 EETS, jeho cílem bylo „implementovat takové funkce, aby Billien release 5 podporoval funkce, které jsou v EETS definovány pro subjekty pro výběr mýtného, zejména pak funkce spolupráce s poskytovateli EETS a funkce pro kontrolu plnění mýtné povinnosti (funkce pro kontrolu v podmínkách EETS, se odlišují od v současnosti používaných funkcí)“. Dále v projektu stěžovatelka uvádí, z jakých normativních zdrojů budou požadavky na implementaci čerpány.

[49] Nevyšší správní soud souhlasí s názorem městského soudu i žalovaného, že takové vymezení cílů je naprosto nedostatečné, takřka nicneříkající. Jak vyplývá z výše citované judikatury, je třeba, aby z projektu výzkumu a vývoje bylo seznatelné, jaké technické a výzkumné nejistoty musí daňový subjekt překonat a v čem spočívá prvek novosti. Z projektů stěžovatelky vyplývá, že má dojít k vývoji nového informačního systému, resp. k implementaci funkcí do již existujícího systému. Projekty nespecifikují, jaký byl stav poznání problematiky před počátkem projektu ani jaké technické nejistoty musí stěžovatelka v rámci výzkumu a vývoje překonat. Stěžovatelka sice označila za prvek novosti u projektu Billien 7 „vývoj nového systému pro distribuci komodit a obchod s komoditami“, to však rozhodně o dostatečné specifikaci cílů nesvědčí. Takto definovaný prvek novosti totiž nevypovídá nic o technické stránce věci, pouze uvádí, jak bude nový, blíže v podstatě nepopsaný, systém možno využít.

[50] Je třeba zdůraznit, že i takové hodnocení se týká čistě formálních požadavků kladených na projekt výzkumu a vývoje. Zkoumání formálních náležitostí projektu nemůže být zredukováno pouze na ověření toho, zda projekt určitou informaci obsahuje. Správce daně, potažmo žalovaný musí i v rámci hodnocení formálních náležitostí projektu posoudit, zda vůbec projekt podle svého obsahu může být podkladem pro výzkum a vývoj. K hodnocení samotné výzkumné činnosti nemusí vůbec přistoupit, je-li již jen ze samotného popisu projektu jasné, že se o způsobilý projekt výzkumu a vývoje nemůže jednat (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2023, čj. 5 Afs 283/2022-42). V tomto ohledu tedy nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že žalovaný i městský soud volně zaměňovali zkoumání formálních a materiálních náležitostí projektu výzkumu a vývoje. Nezabývali se totiž otázkou, zda stěžovatelkou skutečně vyvíjená činnost je výzkumem a vývojem, pouze konstatovali, že podle obsahu projektu jejich činnost vůbec nelze posoudit, pročež formální náležitosti projektu nejsou naplněny. S tím Nejvyšší správní soud ostatně souhlasí.

[51] Nelze naopak souhlasit s názorem stěžovatelky, že pro posouzení dostatečné specifikace cílů měl žalovaný ustanovit znalce. Nejvyšší správní soud nesporuje, že je činnost stěžovatelky vysoce odborná a žalovaný její konkrétní obsah bez znaleckého posudku posoudit nemůže. Předmět činnosti stěžovatelky ovšem vůbec zkoumán nebyl. Podstatné pro posouzení formálních náležitostí bylo pouze, zda je z projektů výzkumu a vývoje patrné, v čem má spočívat výzkumná a vývojová činnost. To však z projektů nevyplývá. Nejedná se o situaci, kdy by projekt výzkumu a vývoje obsahoval odborné informace, kterým by žalovaný či městský soud nerozuměli. Naopak, projekty výzkumu a vývoje jsou na informace natolik skoupé, že by ani osoba znalá oboru stěžovatelky nemohla bez dalších, podrobnějších údajů o činnosti stěžovatelky poznat, jaké konkrétní technické obtíže stěžovatelka musela výzkumem a vývojem překlenout, ač by možná o povaze problémů, s nimiž se stěžovatelka může setkávat, měla lepší představu.

[52] Přisvědčit nelze ani stěžovatelčinu tvrzení, že městský soud založil své rozhodnutí na protichůdných závěrech, když na jednu stranu považuje popis projektů Billien 5 EETS a Billien 7 za nedostatečný, ale zároveň na základě popisu těchto projektů dospěl k závěru, že se jedná o shodné projekty jako ty, které byly dotovány a zahájeny dříve, z čehož dovodil, že projekty nebyly prospektivní. Taková argumentace vychází z mylného předpokladu, že pochybnosti o odlišnosti posuzovaného projektu od již dříve řešených projektů mohou být založeny pouze bezvadným popisem projektu. Tak tomu ovšem není. Pokud jde o otázku konkrétnosti a detailnosti popisu cíle projektu výzkumu a vývoje, jsou pro projekty stanoveny výše uvedené poměrně přísné požadavky, při jejichž naplnění je zajištěno, aby z projektu bylo seznatelné, v čem činnosti výzkumu a vývoje spočívají a proč se vlastně o výzkum a vývoj jedná; naproti tomu i obecné stanovení cíle projektu, které těmto požadavkům v žádném případě nevyhovuje, je způsobilé založit pochybnosti o tom, zda je posuzovaný projekt odlišný od dříve řešeného projektu. A právě to je i případ nyní posuzované věci.

[53] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že z projektů výzkumu a vývoje stěžovatelky nelze seznat, jaké jsou konkrétní cíle výzkumu a vývoje. Tyto projekty tedy nesplňují formální náležitost podle § 34c odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů.

4.4. K nutnosti uvést veškeré odborné řešitele v projektech výzkumu a vývoje

[54] Stěžovatelka nesouhlasila ani s názorem městského soudu a žalovaného, že nenaplnila formální náležitost projektu podle § 34c odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů, když neuvedla v projektu výzkumu a vývoje veškeré osoby, které se podílely na řešení projektu. Podle tohoto ustanovení musí projekt výzkumu a vývoje obsahovat jména všech osob, které budou odborně zajišťovat řešení projektu s uvedením jejich kvalifikace a formy pracovněprávního vztahu k poplatníkovi.

[55] Podle městského soudu jde o zcela jednoznačně formulované ustanovení, které nepřipouští jiný výklad, než že musí být v projektu uvedena každá osoba, která je odborným řešitelem projektu. Jakkoli je odůvodnění městského soudu pohříchu strohé, Nejvyšší správní soud s ním v zásadě souhlasí.

[56] Nejvyšší správní soud již dříve vysvětlil, že smyslem poskytnutí této daňové výhody spočívající ve dvojím uplatnění nákladů vynaložených na činnosti výzkumu a vývoje je podpora zájmu státu na provádění výzkumu a vývoje jak specializovanými osobami (např. vědeckými ústavy), tak i podnikatelskými subjekty. Zákonodárce tak zamýšlel podpořit provádění výzkumu a vývoje podnikatelskými subjekty, resp. jejich vlastními pracovníky, a tím současně zvýšit zájem podnikatelských subjektů o kvalifikované zaměstnance, což může pozitivně vést ke zvýšení poptávky po vysoce vzdělaných pracovních silách, a tudíž i ke zvýšení jejich zaměstnanosti. Není-li daňový subjekt schopen zajistit celý výzkumný a vývojový proces z vlastních (ať již materiálních či pracovních) zdrojů, nemůže využívat daňové zvýhodnění právě u těch činností, které sám nezajišťuje. Smyslem úpravy je stimulovat tyto osoby k investování tzv. rizikového kapitálu do výzkumu a vývoje, tedy vytváření podmínek pro výzkum a vývoj uvnitř podniku (viz rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2011, čj. 8 Afs 13/2011-81, a na něj navazující judikaturu, např. rozsudky NSS ze dne 3. 10. 2018, čj. 1 Afs 96/2018-42, či ze dne 16. 12. 2022, čj. 5 Afs 269/2021-55).

[57] Má-li být tedy smysl této úpravy zachován, musí být daňový subjekt schopen realizovat výzkum a vývoj „vlastními silami“, tj. mít k dispozici veškeré řešitele projektu, nikoliv pouze osoby, které řešení projektu povedou, resp. odborně „zaštítí“ v pozici jakéhosi odborného garanta, jak uvádí stěžovatelka. Tomu musí odpovídat i projekt výzkumu a vývoje, ze kterého musí být zřejmé, že má daňový subjekt nejen odborné garanty projektu, ale i dostatek odborných pracovníků, kteří budou schopni projekt výzkumu a vývoje realizovat. Projekt výzkumu a vývoje ostatně představuje ucelený dokument, jímž daňový subjekt prokazuje nárok na uplatnění odpočtu nákladů na výzkum a vývoj a který musí obstát sám o sobě bez toho, aby musel správce daně či správní soud informace z projektu a jiných dokumentů dodatečně propojovat a dovozovat z nich naplnění náležitostí projektu (viz výše označený rozsudek NSS čj. 6 Afs 60/2014-56). Z povahy věci v něm tedy musejí být uvedeny veškeré pro realizaci výzkumu a vývoje podstatné informace, jimž by pak samotná realizace následně měla odpovídat s výhradou změn, které daňový subjekt nemohl předpovídat, musejí být tedy uvedeny i informace o všech řešitelích projektu.

[58] Závěru, že v projektu výzkumu a vývoje musejí být uvedeny veškeré osoby, které se na řešení projektu mají odborně podílet, svědčí i historický vývoj rozhodné právní úpravy. Zatímco podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo podle § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů nutno uvést jména a příjmení osob, které budou odborně zajišťovat řešení projektu“, v následně účinné úpravě již zákonodárce zdůraznil, že musejí být uváděna „jména všech osob, které budou odborně zajišťovat řešení projektu. Ačkoliv důvodová zpráva k novele zákona o daních z příjmů, pokud jde o tuto otázku, mlčí, je zřejmé, že zákonodárce mínil učinit formální náležitostí projektu výzkumu a vývoje uvedení každé osoby, která se na řešení projektu odborně podílí.

[59] Stejný názor zastává i odborná literatura, podle které je daňový subjekt povinen uvést jmenný seznam veškerých osob, které budou odborně zajišťovat řešení projektu, jejichž mzdové náklady předpokládá poplatník zahrnout do odpočtu, přičemž se nejedná jen o řídící odborné pracovníky, ale např. také o odborné laboranty, vývojáře, odborné techniky, vědecké pracovníky atd. Výjimku z tohoto mohou podle odborné literatury tvořit pouze případy, kdy z objektivních příčin nemohl poplatník před zahájením realizace projektu personální změny předpokládat (srov. Pelc, V. Daně z příjmů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 446, či Hlaváč, J. a kol. Zákon o daních z příjmů: Komentář, Wolters Kluwer, cit. dle ASPI).

[60] Stěžovatelka má pravdu v tom, že žádný právní předpis nestanoví povinnost uvést v projektu výzkumu a vývoje preventivně veškeré odborné zaměstnance daňového subjektu – to však daňové orgány po stěžovatelce ani nepožadovaly. Bylo na ní, aby vypracovala projekt výzkumu a vývoje s uvedením veškerých zaměstnanců, kteří se na odborném řešení měli podílet, a případně vysvětlit, na základě jakých nepředvídaných okolností se do řešení projektu zapojil i pracovník, který nebyl v projektu uveden.

[61] V posuzované věci stěžovatelka ani nesporuje, že neuvedla v projektech výzkumu a vývoje všechny zaměstnance, kteří se na řešení projektů podíleli, zpochybnila pouze výklad aplikované právní normy. S ohledem na výše uvedené, tj. po zohlednění smyslu a účelu právní úpravy, jejího historického vývoje a názorů odborné literatury, však je nutno uzavřít, že formální náležitostí projektu výzkumu a vývoje je uvedení skutečně všech řešitelů projektu, nikoliv pouze odborných garantů, kteří povedou v projektu blíže nespecifikované odborníky. Není ani zřejmé, že by stěžovatelce v době schvalování projektů cokoliv bránilo odborné řešitele v projektu výzkumu a vývoji uvést všechny. Ostatně se stěžovatelka řídila svým přesvědčením, že je namístě uvést pouze odborné garanty řešení projektů, čemuž odpovídá i skutečnost, že například u projektu Billien 7 uvedla v projektu pouze 10 osob, ačkoliv se na řešení projektu jen v roce 2015 mělo podílet podle jejích výkazů 46 osob. Je tedy zřejmé, že stěžovatelčiny projekty náležitost vyžadovanou § 34c odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů nesplňují.

[62] Správce daně, žalovaný a do určité míry i městský soud se dále zabývali otázkou, zda stěžovatelkou vynaložené náklady byly skutečně vynaloženy na činnosti výzkumu a vývoje (§ 34b odst. 1 zákona o daních z příjmů). Nejvyšší správní soud ovšem dospěl k závěru, že stěžovatelčin projekt výzkumu a vývoje nenaplnil formální náležitosti vyžadované zákonem, což zcela postačuje pro závěr, že stěžovatelce nárok na odpočet uznán být neměl, a v soudním řízení tedy nemůže být úspěšná. Zabývat se v této situaci otázkami týkajícími se vynaložení výdajů na činnosti výzkumu a vývoje tedy Nejvyšší správní soud považuje za nadbytečné.