Plusy a mínusy registrace k DPH? Stát se dobrovolným plátcem se může vyplatit.  

Kdo se stává nespolehlivým plátcem DPH? Obchodům se subjekty na blacklistu se vyhněte.  

Odložení účinností změn v DPH u nemovitých věcí.  

DPH – částečné uznání nároku na odpočet daně, účast na daňovém podvodu.  

Plusy a mínusy registrace k DPH? Stát se dobrovolným plátcem se může vyplatit.

Mnoha podnikatelům, kteří nemají roční obrat přes dva miliony korun, dobrovolná registrace k dani z přidané hodnoty nic nepřináší. Existují ale situace, kdy je výhodné této možnosti využít. Kdy, proč a komu se dobrovolné plátcovství DPH vyplatí, zjistíte v následujícím textu.

24.07.2023 | BusinessInfo.cz

Základní informace pro podnikatele zní: pokud máte byznys, ve kterém od nikoho nenakupujete materiál, zboží či služby, nemá smysl o dobrovolné registraci k DPH vůbec uvažovat.

„K dobrovolné registraci se většinou rozhodují ti, kteří mají mezi svými dlouhodobými obchodními partnery plátce DPH,“ upozorňuje poradce Michal Dvořáček.

„Jestliže vaše podnikání téměř nemá vstupy, je jednodušší dobrovolným plátcem nebýt a nekomplikovat si zvýšenou administrativou život,“ doplňuje Veronika Harnolová z poradenské společnosti Harnol & Partners.

Drobní tuzemští podnikatelé, kteří poskytují zboží nebo služby neplátcům DPH, rovněž nemívají z dobrovolné registrace žádné benefity. Nárok na vrácení daně jim totiž nevzniká. „Zbytečně by tak přicházeli o peníze, a navíc jsou povinnosti k DPH spojené s poměrně složitou administrativou,“ potvrzuje poradce.

Nevýhodné je to i v případě obchodníků, kteří nakupují zboží se sníženou sazbou 10 či 15 procent,  ale prodávat by museli se základní sazbou 21 procent.

Změny v DPH: Posunutý limit i upravené sazby

Daň z přidané hodnoty doznává v poslední době zásadních změn, které se dotýkají i dobrovolné registrace.

Do roku 2023 platilo, že zaregistrovat se na berňák a začít platit DPH museli všichni ti, jejichž obrat překročil za uplynulých 12 měsíců milion korun, případně pokračovali v činnosti po původním plátci, který zemřel, nebo:

• se stali členem sdružení, kde je některý z dalších členů plátcem DPH,
• nabyli majetku privatizací či prodejem podniku.

Další méně časté příklady jsou popsány v zákoně o DPH. Ostatní podnikatelé se mohli k DPH zaregistrovat dobrovolně. Od roku 2023 se nicméně limit zvýšil z jednoho na dva miliony korun, čímž výrazně přibylo potenciálních dobrovolných plátců daně.

Jestliže vaše podnikání téměř nemá vstupy, je jednodušší dobrovolným plátcem nebýt a nekomplikovat si zvýšenou administrativou život

Veronika Harnolová, daňová poradkyně

Zároveň aktuálně dochází ke změnám sazeb DPH. Od 1. ledna 2015 až dosud platily v Česku tři sazby daně z přidané hodnoty. Základní činí 21 procent, první snížená 15 procent a nejnižší 10 procent.

Podle konsolidačního balíčku, který vláda schválila letos v květnu, ale od 1. ledna 2024:

• zůstane zachována základní sazba DPH ve výši 21 %,
• snížené sazby daně ve výši 15 % a 10 % budou sloučeny do jedné snížené sazby daně ve výši 12 %.

V České republice tedy zůstanou jen dvě sazby daně – základní ve výši 21 procent a snížená dvanáctiprocentní.

Kde hledat výhody a proč se registrace nebát

Plusy nad mínusy převažují u těch, již prodávají zboží či služby se sníženou sazbou DPH a bude to platit i po úpravě sazeb na 12 a 21 procent.

Plátce má na vstupu 21 %, ale na výstupu odvádí daň ve výši 15 nebo 10 procent (od příštího roku 12 %). Vzniká tak nadměrný odpočet a stát mu peníze vrátí.

„Taková situace nastává v případě, že na zboží od dodavatelů uplatňujete zvýšenou sazbu DPH, ale na zboží, které prodáváte vy, se uplatňuje snížená sazba,“ doplňuje poradce.

Daňová evidence u DPH: Jak si usnadnit práci s komplikovanou administrativou

Příklad č. 1
Váš dodavatel pan Novák je plátcem DPH a kupujete od něj zboží za 20 000 korun. Dodavatel musí k ceně přidat DPH, typicky v základní sazbě 21 procent. Částka na faktuře, kterou mu zaplatíte, je tedy 24 200 korun. Nejste-li plátcem DPH, jsou vaše celkové náklady 24 200 Kč. Pokud jste plátcem DPH, pak 4 200 korun uplatníte jako tzv. daň na vstupu při přiznání k DPH a můžete žádat její vrácení.

Příklad č. 2
Váš dodavatel pan Novák je plátcem DPH a prodá vám za 20 tisíc korun produkty, které jsou součástí subdodávky pro váš finální výrobek. Na faktuře ale najdete částku 24 200 (20 tisíc plus 21 % DPH), jež musíte dodavateli zaplatit. Vaše zboží, které dodáte dalšímu odběrateli, je ale v nejnižší sazbě DPH, tedy 10 procent. Jste-li plátcem daně, stát vám částku odpovídající rozdílu mezi 21 a 10 % (od roku 2024 12 procent) vrátí. V opačném případě nikoli.

Kdy se to vyplatí (modelové situace):

1. Většina vašich zákazníků jsou plátci DPH. Z vašeho zboží nebo služeb si mohou daň odečíst a ceny pak vnímají jako výhodnější. Některé velké firmy od neplátců vůbec nenakupují.
2. Vaši dodavatelé jsou plátci DPH, dodávají zboží s DPH 21 procent, vy prodáváte zboží se sníženou sazbou daně a můžete žádat stát o přeplatek (viz příklad výše)
3. Máte firmu a zakládáte druhou, která převezme část činností po původním subjektu. Protože obchodujete s plátci daně, potřebujete, aby se i nový podnik stal co nejrychleji plátcem.
4. Poskytujete služby plátcům DPH z jiných států EU, nebo nakupujete české zboží a prodáváte ho do jiných zemí Unie.
5. Pokud nakupujete zboží mimo Evropskou unii, nakupujete jej bez daně, ale s povinností zaplatit daň v Česku. Stačí přiznat daň a v případě, že dodávka „souvisí s uskutečněním podnikatelské činnosti“ máte nárok na odpočet (vrácení peněz).
6. Chystáte se koupit cenný majetek. Jako plátci máte nárok na odpočet DPH při jeho nákupu.

Obecně se dá říct, že status dobrovolného plátce se vyplatí každému, kdo provádí transakce se zahraničím, respektive nakupuje zboží v cizině (a to nejen v Evropské unii).

Ze „třetích zemí“ totiž nakupuje bez daně, respektive si ji na vstupu může odečíst. Totéž platí u transakcí s plátci daně z přidané hodnoty, kteří mají sídlo v EU. Oproti tomu identifikovaná osoba musí daň zaplatit a nemá nárok na její vrácení.

Výhodné je to i při nákupu v ČR a prodeji těm, kdo DPH platí ve třetích zemích nebo zákazníkům v EU, a to bez ohledu na to, zda jsou k dani registrovaní nebo nikoli. Při poskytování služeb či zboží do zahraničí je totiž za tento typ daně vždy zodpovědný příjemce služby.

Zbytečně nečekejte

Dobrovolný plátce (obchodník či poskytovatel služeb) má tedy nižší vstupní náklady. Lámat si hlavu s tím, zda se k DPH neregistrovat dobrovolně, by pak neměli ani ti, kteří očekávají rychlý rozvoj svého podnikání a brzké překonání dvoumilionové hranice ročního obratu.

Přečtete si, kdo je povinným plátcem DPH?

V případě, že očekávají rychlý růst, je pro ně vhodné zaregistrovat se jako plátce DPH okamžitě, a vyřešit všechny administrativní náležitosti na začátku. Aktuálně je to samozřejmě složitější rozhodnutí než v době, kdy byla povinná registrace vázána na příjmový roční limit 1 milionu korun.

S placením a procesem registrace k DPH je spojena celá řada administrativních povinností, které mohou zájemce odrazovat. Proto doporučujeme si je dobře prostudovat. Podrobnosti na BusinessInfo.cz.

Uvažujte nad budoucími benefity

„Často platí, že by měl podnikatel uvažovat o dobrovolné registraci, přestože mu nepřinese okamžité výhody. V budoucnu ale toto rozhodnutí ocení a uvědomí si, že mu zvyšuje prestiž,“ upozorňuje Michal Dvořáček.

Pokud firma obchoduje se zahraničím, neplátci DPH totiž mohou vypadat podezřele a netransparentně a obtížněji se jim navazují obchodní vztahy. Plátci jsou naopak zástupci zahraničních firem většinou vnímáni jako rovnocenní a důvěryhodní partneři.

Jak na registraci k DPH a kdy se musíte registrovat

Pokud obchodujete těsně pod hranicí dvoumilionového obratu, a nejste dobrovolným plátcem, vaše vstupy jsou dražší. Proto jste bez registrace opět v určité nevýhodě. Stane-li se živnostník/podnikatel dobrovolným plátcem, není nutné, aby své zboží zdražoval, po zaplacení daně mu zůstane větší marže.

Důležité jsou i marketingové důvody. Statut plátce DPH vám zvýší prestiž také v Česku a tuzemští obchodní partneři vás vnímají jako větší a často i důvěryhodnější firmu.

Registrace: Jak se dobrovolně přihlásit k DPH?

Na úvod je nutné upozornit, že registraci musí povolit správce daně. Nikdo tedy podnikateli automaticky nezaručí, že se z něj plátce DPH skutečně stane, a to ani v případě, že odevzdá Finanční správě odevzdáte příslušné formuláře a dokumenty se všemi náležitostmi. Proto se zaměřte na dodání kvalitních podkladů a dalších informací týkajících se vaší podnikatelské činnosti.

Především musíte vyplnit žádost k registraci plátce DPH a podat ji na finanční správu.

Tento krok můžete provést také on-line v aplikaci finanční správy EPO

1. Klikněte na Elektronická podání pro finanční správu. Zde můžete najít a prostudovat potřebné informace
2. Případně si přečtěte informace GFŘ k problematice registrace k dani z přidané hodnoty
3. Ze sekce Daňové tiskopisy přejděte na elektronický formulář.
4. Formulář vyplňte a odešlete.

Finanční úřad po vás ovšem může chtít ještě další dokumenty a informace. Úředníci totiž čím dál důsledněji požadují, aby podnikatel doložit existující ekonomickou činnost i další podrobné informace nad rámec povinných registračních údajů.

Někteří úředníci jsou ochotnější, jiní naopak trvají na nejmenších detailech z vašeho stávajícího či plánovaného byznysu. Údaje, které od vás může FS požadovat, totiž nejsou stanoveny žádným zákonem.

Co po vás může finanční úřad chtít?

• popsat ekonomickou činnost, kterou vykonáváte
• předložit podnikatelský záměr
• doložit/určit, kde bude/je podnikatelská činnost vykonávána
• předložení smluv/faktur s dodavateli či odběrateli (například k doložení obratu za posledních 12 měsíců)
• podrobnosti o sídle podnikání a umístění a počtu provozoven
• kontakty na všeho účetního
• smlouvu k vašemu bankovnímu účtu/případně výpis z účtu
• počet zaměstnanců

Správce daně se chce většinou přesvědčit, že vám nejde pouze o účelové získání odpočtů, ale reálně o dlouhodobé rozvíjení vašeho podnikání. Výhodu mají v očích berních úředníků samozřejmě podnikatelé s delší historií, kteří mohou prokázat, že je jich dosavadní byznys úspěšný.

Jaké má dobrovolné plátcovství nevýhody?

I když přináší status plátce DPH celou řadu benefitů, existují i věci, na které si musí dát podnikatel pozor. Především se jedná o náročnější administrativu.

Plátce má povinnost vydávat zákazníkům/klientům daňové doklady, vést si evidenci, pravidelně podávat daňové přiznání (jednou měsíčně nebo jednou za čtvrtletí) a podávat kontrolní či souhrnné hlášení.

Na tato podání jsou zákonem stanovené termíny, které musí plátce dodržet. V opačném případě mu hrozí sankce. Veškeré daňové doklady je navíc nutné archivovat nejméně po dobu deseti let.

Zároveň platí, že v případě, že nedodržujete své povinnosti, hrozí vám často dokonce tvrdší postihy než u jiných typů daní. Více si přečtěte v článku Pozor na pokuty. Při neplnění povinností k DPH jsou sankce nejpřísnější

• Kdo, kdy a proč platí DPH? Provedeme vás labyrintem daňové legislativy
• DPH: Jak si usnadnit práci se složitou administrativou?
• Čtvrtletní nebo měsíční plátce DPH? Co je povinné a co se vyplatí
• Identifikovaná osoba a platby DPH – Povinnosti pro reklamy Google AdSense, přeshraniční služby, Uber aj.

Jakub Procházka

---

Kdo se stává nespolehlivým plátcem DPH? Obchodům se subjekty na blacklistu se vyhněte.

Na dani z přidané hodnoty dluží minimálně půl milionu korun, neplní lhůty pro povinná podání nebo jsou zapojeni do podezřelých obchodů. Nejen v těchto případech se stávají podnikatelé či firmy takzvanými nespolehlivými plátci DPH.

14.08.2023 | BusinessInfo.cz

V posledních letech jich stále přibývá, byť pomaleji než v minulosti. Na obchodování s podobnými subjekty by si měli dát podnikatelé i firmy pozor.

Sobotkova i Babišova vláda zavedly v minulosti u daně z přidané hodnoty několik nástrojů pro boj s daňovými úniky případně karuselovými podvody. K těm nejúčinnějším patří například kontrolní hlášení nebo rozšíření systému reverse charge.

„Přesto v Česku stále roste počet takzvaných nespolehlivých plátců i nespolehlivých osob. Na blacklistu se každým rokem objevuje více firem i podnikatelů než v roce předchozím,“ připomíná poradce Michal Dvořáček.

V loňském roce přibylo v České republice 2 159 subjektů, které nespolehlivě odvádí DPH nebo jsou označeny jako nespolehlivé osoby. Na černé listině bylo v lednu 2023 26 158 subjektů – z toho 4 934 nespolehlivých plátců DPH a 21 224 nespolehlivých osob. To je celkem o 13 procent víc než koncem roku 2021.

Nespolehlivých plátců DPH stále přibývá

Jak jsou definováni nespolehlivý plátce a nespolehlivá osoba a jak se zařazení na blacklist vyhnout? Vše podstatné se dočtete v následujícím textu.

Za podvodníky ručí druhá strana

Ze zákona je nespolehlivým plátcem DPH obecně označen ten, který závažným způsobem neplní své povinnosti ve vztahu ke správě daně.

Stručnou a obecnou definici upřesňuje na svých webových stránkách generální finanční ředitelství. Podrobnosti najdete v paragrafu 106a zákona o DPH

Kdo je nespolehlivý plátce? Co říká zákon o DPH

Ten, kdo závažným způsobem porušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně a o kterém správce daně následně rozhodne, že je nespolehlivým plátcem.

Odvolání proti rozhodnutí finanční správy lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení a má odkladný účinek. Z „důvodů hodných zvláštního zřetele“ může správce daně odkladný účinek vyloučit.

Stane-li se nespolehlivá osoba plátcem, stává se současně nespolehlivým plátcem. Stane-li se nespolehlivá osoba nebo nespolehlivý plátce členem skupiny, stává se tato skupina nespolehlivým plátcem.

Pro ostatní podnikatele, kteří platí DPH, a s těmito subjekty obchodují, jsou nespolehliví plátci nebezpeční tím, že pokud od nich odeberou zboží nebo službu, sami ručí za odvod daně. A finanční úřad ji od nich bude vymáhat.

„Proto bych podnikatelům doporučoval sledovat registr plátců DPH a pečlivě prověřovat své obchodní partnery. Každý nespolehlivý plátce je označen v celostátním registru plátců DPH, zveřejněném na stránkách Ministerstva financí,“ upozorňuje Dvořáček.

Vyhledávání v registru je snadné. Příslušného plátce najdete buď podle daňového identifikačního čísla (DIČ), nebo přímo podle údajů o nespolehlivosti. Zadáte-li do vyhledávání „nespolehlivý plátce“ nebo „nespolehlivá osoba“, daňový portál vám rizikový subjekt a údaje/informace o něm zobrazí.

V čem je registr užitečný?

Registr plátců DPH obsahuje údaje o plátcích DPH, skupinách plátců DPH a identifikovaných osobách.

Kromě základních informací o subjektu jako jsou jeho daňové identifikační číslo (DIČ), právní forma, obchodní název nebo sídlo, zde jsou už desátým rokem dostupné klíčové údaje týkající se ručení za nezaplacenou daň z přidané hodnoty, nespolehlivých plátců a uveřejněna také čísla bankovních účtů plátců DPH.

Rizikoví plátci DPH

Pokud je plátce DPH v registru označen jako nespolehlivý plátce, ručí za odvod daně příjemce plnění.

Pokud u plátce není žádné číslo účtu zveřejněno, opět za jeho odvod daně z přidané hodnoty ručí příjemce plnění. Pokud je platba za tuzemské zdanitelné plnění uhrazena na zahraniční účet, příjemce plnění ručí za odvod DPH i v případě, že tento zahraniční účet byl zveřejněn správcem daně

Kdo všechno může být nespolehlivým plátcem či osobou?

Za nespolehlivou je považována například firma, která nemá v pořádku daňové doklady a úřad jí vyměří daň alespoň 500 000 korun, jíž neuhradí, a také podnik podezřelý z účasti na podvodu.

Za nespolehlivého plátce může být označena i společnost, která opakovaně neplní lhůty pro povinná podání, případně vyměří daň jinak, než uvádí v přiznání k DPH.

„Důvodem pro zařazení na černou listinu může být i to, že se subjekt účelově vyhýbá kontaktu se správcem daně nebo opakovaně neplní lhůty pro povinná podání. Přísnější měřítka určitě platí na společnosti sídlící na virtuálních adresách,“ upřesňuje poradce.

Další podrobnosti k Dani z přidané hodnoty DPH na BusinessInfo.cz

Nespolehlivou osobou se pak na základě rozhodnutí správce daně může stát fyzická i právnická osoba. Porušuje sice své daňové povinnosti, není ovšem ze zákona „plátcem DPH“.

Jde tedy buď o subjekty, které nejsou plátci DPH a „závažným způsobem poruší povinnosti vztahující se ke správě daně“, nebo o subjekty, jež přestaly být plátci daně v okamžiku, kdy byly uvedeny v registru nespolehlivých plátců DPH. Reálně je jich v Česku zhruba čtyřikrát tolik než nespolehlivých plátců (viz výše).

Nespolehlivá osoba relativní novinkou

Institut „nespolehlivé osoby“ byl přitom zaveden až v roce 2017.  Stane-li se v budoucnosti plátcem DPH, což je teoreticky možné, je automaticky označena za nespolehlivého plátce.

„Dokud není nespolehlivá osoba plátcem, jejímu obchodnímu partnerovi nebezpečí ručení nevzniká; pokud by se jím však stala, tak zde automaticky vzniká pro jejího obchodního partnera (v postavení odběratele) riziko ručení za neodvedenou daň,“ upozorňuje daňový poradce Pavel Běhounek.

Snižte si náklady při cestách do zahraničí. Do září žádejte o vrácení DPH

Správce daně ovšem bere v potaz, jestli podnikatelé nebo firmy neplní své povinnosti úmyslně. Litera zákona totiž předpokládá „existenci účelovosti nekalostního jednání nebo snahy o vylákání neopodstatněné daňové výhody“. Necílí se na neúmyslná pochybení nebo zřejmé omyly.

To, jak plátci plní či neplní své povinnosti, je vždy výhradně na posouzení správci daně, který sám rozhodne o případné sankci či záznamu ve výše zmíněném registru.

Správce daně pošle rozhodnutí. Lze se odvolat

Pokud firma či podnikatel obdrží rozhodnutí správce daně o označení za nespolehlivého plátce, může se proti němu do 15 dní odvolat. Ve veřejně dostupném registru se pak objeví až po vyřešení odvolání.

Firmy se musejí rozmyslet, zda jim zařazení na černou listinu, které může trvat i měsíce poté, co svá pochybení napraví, stojí za ztrátu reputace a za to, že budou pod větším drobnohledem finančních úředníků

Michal Dvořáček, poradce

„Pokud už na blacklistu skončíte, je trestem nejen ztráta důvěry vašich odběratelů, ale musíte přejít ze čtvrtletního na měsíční zdaňovací období, s čímž je spojeno více administrativy a četnější povinnosti. Správce daně si vás takříkajíc více hlídá,“ prozrazuje Michal Dvořáček.

Zbavit se cejchu není jednoduché

Zbavit se označení „nespolehlivý plátce“ lze nejdříve po roce od rozhodnutí finančního úřadu. Pokud plátce po dobu 12 měsíců neporušil své povinnosti vztahující se k správě DPH, podá si žádost. Pokud je zamítnuta, dostane další šanci opět až za rok.

„Firmy se musejí rozmyslet, zda jim zařazení na černou listinu, které může trvat i měsíce poté, co svá pochybení napraví, stojí za ztrátu reputace a za to, že budou pod větším drobnohledem finančních úředníků,“ varuje poradce.

Jak bezpečně zaplatit nespolehlivému plátci DPH?

Aby se partner nespolehlivého plátce vyhnul ručení a případnému dvojímu zaplacení DPH (dodavateli a finančnímu úřadu za nespolehlivého plátce), může využít zvláštní způsob zajištění daně podle § 109a zákona o DPH a zaplatit DPH místo dodavateli přímo na účet správce daně.

Současně s takovou platbou uvede

• identifikaci poskytovatele zdanitelného plnění
• daň, na kterou je úhrada určena
• identifikaci příjemce zdanitelného plnění
• den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem zdanitelného plnění (pokud toto neuvede, bude se mít za to, že takovým dnem je den přijetí platby správcem daně)

Pokud ovšem nemáte písemný souhlas dodavatele, může se stát, že by po vás mohl částku, kterou jste místo jemu odvedli správci daně, vymáhat jako dluh. Více si přečtěte v paragrafu 109 zákona o DPH.

Jakub Procházka

---

Odložení účinností změn v DPH u nemovitých věcí.

8.8.2023, Zdroj: Verlag Dashöfer

Zákonem č. 152/2023 Sb., kterým se mění (nový) stavební zákon a některé další související zákony, byla posunuta účinnost novely zákona o DPH týkající se nemovitých věcí.

Jde o novelizaci týkající se pojmu nemovitosti pro bydlení, či sociální bydlení a úpravy ustanovení týkající se dodání nemovitých věcí a jejich nájmu.

Změny nabydou účinnosti od ledna roku 2024.

Výklad změn je poměrně nejasný. Nicméně koncem června proběhlo jednání mezi zástupci finanční správy a odborné veřejnosti na toto téma. Podle navržených závěrů vymezení staveb pro bydlení podle nového stavebního zákona týkající se rodinného domu a bytového domu se nemá novelou ZDPH věcně změnit.

Kde však mají nastat změny, je pojetí výpočtu podlahové plochy rodinného a bytového domu, kdy má dojít  rozšíření okruhu místností, které se mají zahrnovat do výpočtu vnitřní nášlapné plochy.

Finanční správa již avizovala, že připravované změny zapracuje do aktualizace „Informace GFŘ k uplatňování zákona o DPH u nemovitých věcí po 1. 1. 2016“, přičemž nová verze by měla být zveřejněna v průběhu IV. čtvrtletí 2023.

---

DPH – částečné uznání nároku na odpočet daně, účast na daňovém podvodu.

5.6.2023, Zdroj: Nejvyšší správní soud

– k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Nelze připustit ani částečné uznání nároku na odpočet DPH z plnění zasaženého daňovým podvodem, i když došlo k dodatečné úhradě daně na vstupu. Stejně tak nelze umožnit, aby se účast na daňovém podvodu „zhojila“ a nárok na odpočet obnovil, a to s ohledem na závěry vyslovené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 24. 11. 2022, Finanzamt M, C-596/21. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2023, čj. 1 Afs 101/2021-42)

Prejudikatura: 

rozsudky Soudního dvora ze dne 6. 7. 2006, Kittel a Recolta Recyling (C-439/04 a C-440/04), ze dne 21. 6. 2012, Mahagében a Dávid (C-80/11 a C-142/11), ze dne 3. 10. 2019, Altic (C-329/18), ze dne 16. 10. 2019, Glencore Agriculture Hungary (C-189/18), a ze dne 24. 11. 2022, Finanzamt M  (C-596/21).

Věc: 

Trímet Prag, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.

Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobkyni dvěma platebními výměry ze dne 9. 9. 2016 daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců únor a březen 2014. Správce daně odepřel žalobkyni nárok na odpočet DPH, neboť dospěl k závěru, že zdanitelná plnění přijatá od společnosti KG Holding, s. r. o., byla zasažena podvodem na DPH, o kterém žalobkyně mohla a měla vědět.

Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 29. 11. 2017 zamítl odvolání žalobkyně a platební výměry potvrdil.

Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí u Krajského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 26. 3. 2021, čj. 55 Af 4/2018-46, žalobu zamítl. Podrobně vyložil, za jakých podmínek vzniká daňovému subjektu nárok na odpočet DPH, a kdy je možné jej odepřít z důvodu účasti na podvodu. Vycházel z judikatury, která za tímto účelem vytvořila třístupňový algoritmus postupu. Poté jej na daný případ aplikoval. Správní orgány dostatečně prokázaly zasažení transakcí daňovým podvodem i existenci chybějící daně. Přímý dodavatel žalobkyně KG Holding jako tzv. missing trader, který si v původním daňovém přiznání uměle navýšil daň na vstupu za účelem snížení vlastní daňové povinnosti, na základě postupu k odstranění pochybností dodatečně přiznal daň, kterou ale dobrovolně neuhradil. Jednalo se o subjekt vykazující minimální daňové povinnosti, který neodváděl daň ve správné výši. Žalobkyně uplatňovala odpočet daně na vstupu z takto pořízeného zboží.

Indiciemi pro závěr, že společnost KG Holding nárokovala odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění neoprávněně, nebyla pouze její nekontaktnost (a nepředložení příslušných evidencí), ale též údaje vyplývající z daňového přiznání, nulové (resp. téměř žádné) pohyby na bankovním účtu a zejména neexistence plateb tuzemským plátcům, které by osvědčovaly skutečné přijetí tuzemských zdanitelných plnění. Krajský soud dále upozornil na další skutečnosti, které jej vedly k závěru, že obchodní model zavedený mezi žalobkyní, jejím dodavatelem KG Holding a dalšími dvěma články v řetězci před KG Holding sám o sobě svědčil o značné nestandardnosti a podvodném charakteru uvedeného řetězce, který byl uměle vytvořen za účelem získání neoprávněného daňového zvýhodnění. Žalobkyně jeho podstatu nikdy neobjasnila, zejména pak to, proč fakticky sama od sebe (na počátku řetězce byla její slovenská pobočka) nakupovala přes dva mezičlánky, které prováděly toliko čistý přeprodej zboží, a to i se ztrátou.

Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že v daném řetězci nebyla chybějící daň. Společnost KG Holding za 1. čtvrtletí 2014 podala přiznání k DPH, v němž tvrdila (a následně uhradila) vlastní daňovou povinnost ve výši 217 758 Kč. Na základě postupu k odstranění pochybností, které měl správce daně ohledně uplatněné daně na vstupu, předložila dodatečné daňové přiznání k DPH za 1. čtvrtletí 2014, v němž snížila DPH na vstupu z 11 146 971 Kč na 16 971 Kč. Výslednou daňovou povinnost pak po této změně vyčíslila na 11 347 757 Kč, tuto částku však neuhradila. Krajský soud nesouhlasil, že došlo k eliminaci chybějící daně, neboť díky spolupráci žalobkyně došlo prostřednictvím zajišťovacího příkazu na bankovním účtu KG Holding k zajištění částky 8 663 551 Kč. I přes uhrazení části zajištěné daně u společnosti KG Holding za daná zdaňovací období zůstala část její daňové povinnosti neuhrazena, a nadále tak v řetězci existovala chybějící daň jako jeden ze znaků daňového podvodu.

Dle krajského soudu nebyla správná ani argumentace žalobkyně, podle které odepření nároku na odpočet v situaci, kdy DPH z dotčených transakcí byla uhrazena, fakticky znamená, že DPH z jedné transakce byla uhrazena dvakrát. Odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na daňovém podvodu je hmotněprávním důsledkem souvisejícím s účastí daňového subjektu na podvodu, neboť zneužívající nebo podvodná jednání nemohou zakládat nárok stanovený unijním právním řádem. Odepření nároku na odpočet přitom nenahrazuje výběr daně chybějící v podvodném řetězci. Jinak by nebylo možno v případech, kdy by z určitého plnění byla odvedena daň na výstupu, ani při prokázání všech znaků daňového podvodu odepřít nárok na odpočet DPH. V souzené věci nedošlo k multiplikaci výběru DPH (tedy k opakovanému výběru stejné daně od jednotlivých článků řetězce).

Konečně žalobkyně tvrdila, že přestala po sdělení pochybností správce daně s KG Holding obchodovat, pozastavila vůči ní veškeré platby, předala správci daně veškeré informace a požádala o doporučení ohledně dalšího postupu, přičemž díky pozdržení plateb ze strany žalobkyně byla daňová povinnost KG Holding zajištěna a částečně uhrazena. Krajský soud však nepřisvědčil, že by tyto skutečnosti znamenaly, že žalobkyně přijala dostatečná opatření bránící jejímu zapojení do podvodu. Připomněl, že podle judikatury je na daňovém subjektu, aby prokázal, že přijal opatření, která měla jeho účasti zabránit, a že byl v dobré víře, že plnění, jehož se účastní, není součástí daňového podvodu. „Daňovým subjektem přijatá opatření mají vést k zabránění jeho účasti na podvodu – v zásadě tak půjde o taková opatření, která daňový subjekt bude činit před svým zapojením do obchodní transakce (prověření obchodního partnera, hodnocení podmínek, za kterých transakce probíhá, atp.). Ve chvíli, kdy již obchodní řetězec naplní veškeré znaky řetězce podvodného, bude snaha o činění jakýchkoli opatření zpravidla irelevantní, neboť zapojení do podvodu, který již fakticky nastal, nebude možno zabránit.“ (bod 62 rozsudku). Žalobkyně přitom nijak nezpochybňovala, že na jakákoli předběžná, alespoň minimální, opatření zcela rezignovala. Ta opatření, jichž se dovolávala, uskutečnila až po přijetí plnění a dovršení předmětných transakcí. Ukončením obchodování s KG Holding a pozastavením plateb nedošlo k „zamezení hrozícímu podvodu“. Co se týče ukončení obchodování s KG Holding, již z povahy věci mohl takový krok směřovat pouze do budoucna a zamezit případnému dalšímu zapojení žalobkyně do podvodného řetězce.

Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Tvrdila, že jakmile se dozvěděla o nezákonném jednání KG Holding, jednala s veškerou možnou opatrností, kterou od ní bylo možné požadovat. Zadržela platbu KG Holding, komunikovala se správcem daně ve snaze korigovat svůj další postup a poskytla informace, na základě nichž bylo možné identifikovat hrozící podvod a zajistit daň. Subjekty, které přijaly veškerá rozumná opatření pro zabránění účasti na podvodu na DPH, musí mít možnost důvěřovat legalitě dotčených plnění, aniž by riskovaly ztrátu nároku na odpočet DPH. Stěžovatelka nesouhlasila s krajským soudem, že se musí jednat o opatření přijatá před uskutečněním transakce, protože řadě podvodů se dá zabránit ještě v jejich průběhu. Navíc by plátci daně nebyli motivováni ke spolupráci se správcem daně, pokud by jim nárok na odpočet byl odepřen nezávisle na tom, že v průběhu transakce dokázali přijmout opatření, díky nimž zamezili podvodu.

K dokonání daňového podvodu dochází až ve chvíli, kdy jsou naplněny všechny jeho znaky, čímž je i neodvedení daně. Stěžovatelka přijala popsaná opatření v době, kdy ještě neuhradila KG Holding celou kupní cenu. Proto nebylo možné tvrdit, že je provedla až po dokončení daňového podvodu. Pokud žalovaný a krajský soud stěžovatelce vytýkali, že neodvedla daň na účet správce daně podle § 109a zákona o dani z přidané hodnoty, upozornila stěžovatelka, že během daňové kontroly se správcem daně diskutovala, zda by neměla uhradit zbývající část daně na účet správce daně, ale s ohledem na nepříznivý vývoj daňové kontroly tak neučinila.

Ačkoliv daňové a trestní právo jsou odlišná právní odvětví, odkázala stěžovatelka na podmínky zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí, přičemž zopakovala, že díky ní bylo možné vybrat velkou část chybějící daně, takže zamezila z velké části škodlivému následku podvodu na dani, resp. umožnila mu zabránit, ale krajský soud jí odmítl přiznat jakoukoliv část nároku na odpočet daně.

Stěžovatelka dále namítala, že došlo k dvojímu zdanění – jednou prostřednictvím odpočtu DPH a jednou v rámci zajištění daně u KG Holding. Jestliže celková výše všech plnění přijatých stěžovatelkou od KG Holding činila 11 586 598 Kč a zajištěná daň 8 663 551 Kč, pak chybějící daň byla 2 923 047 Kč. Odepřený nárok na odpočet DPH však činil 10 921 371 Kč. Daň ve výši 7 998 324 Kč tudíž stát obdržel dvakrát. I pokud by se zohlednilo, že ke dni 6. 2. 2016 byl na účtu KG Holding evidovaný nedoplatek ve výši 5 236 753 Kč, stále by zde existovalo dvojí zdanění ve výši minimálně 5 684 618 Kč. Stěžovatelka proto nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že v souzené věci nedošlo k multiplikaci výběru DPH. Napadený rozsudek byl v rozporu s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, čj. 2 Afs 162/2018-43, a ze dne 28. 4. 2021, čj. 3 Afs 85/2019-44.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mj. uvedl, že námitky týkající se opatření, která měla stěžovatelka přijmout za účelem zabránění účasti na podvodu, považuje za účelové. Nešlo o opatření dle požadavků příslušné judikatury, která mají být přijata před uskutečněním samotné transakce. Správce daně náležitě zjistil, že stěžovatelka nepřijala dostatečná preventivní opatření. Na začátku obchodního řetězce figurovala slovenská společnost Trímet Prag, s. r. o. (dále jen „Trímet Prag SK“), ovládaná stěžovatelkou, která nezajistila, aby transakce probíhaly tak, jak je v poctivém obchodním styku obvyklé. Reagovala až ex post na zjištění správce daně. Žalovaný odmítl srovnání stěžovatelky s institutem účinné lítosti v trestním řízení, neboť posouzení podmínek pro nárok na odpočet DPH v souvislosti s účastí na daňovém podvodu není trestním obviněním. Také podle judikatury Nejvyššího správního soudu není trestní a daňové řízení nijak provázáno. I pokud by žalovaný paralelu s účinnou lítostí připustil, nesplnila by stěžovatelka její podmínky, neboť neučinila správci daně oznámení o daňovém podvodu v době, kdy bylo možné ještě zabránit jeho škodlivému následku, resp. jeho spáchání správci daně neoznámila vůbec. Navíc zadrženou platbu nakonec zaslala přímo KG Holding, nikoliv na účet správce daně.

Z judikatury Soudního dvora ani Nejvyššího správního soudu neplyne, že by v důsledku odepření odpočtu na DPH z důvodu účasti na podvodu mohlo dojít ke dvojímu zdanění. Stěžovatelka při své úvaze vycházela z nijak nepodloženého předpokladu, že daň vyčíslená společností KG Holding v jejím daňovém přiznání zahrnovala i daň z plnění, jež tato společnost uskutečnila ve prospěch stěžovatelky. To však z důvodu pasivity KG Holding nebylo možné prokázat. S ohledem na chybějící účetnictví KG Holding nebylo možné určit, která plnění (poskytnutá stěžovatelce) přiznala a která ne, a dále ani vyčíslit, jaká část daňové povinnosti z dodávek stěžovatelce byla prostřednictvím zajišťovacího příkazu uhrazena, a tedy ani chybějící část daně ve vztahu k neuznaným odpočtům stěžovatelky. Rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 162/2018-43 a čj. 3 Afs 85/2019-44 považoval žalovaný za nepřiléhavé, neboť u KG Holding došlo k narušení neutrality a i v době vydání napadeného rozhodnutí zde existovala chybějící daň.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z ODŮVODNĚNÍ:

[18] Stěžovatelce byl odepřen nárok na odpočet DPH na vstupu z plnění (dodávky hliníku), která jí poskytla společnost KG Holding. Dotčené transakce byly součástí obchodního řetězce Trímet Prag SK -> MTM Zlieváreň, s. r. o. -> KG Holding -> stěžovatelka -> odběratelé z tuzemska, resp. z jiného členského státu. Stěžovatelka po sdělení pochybností správce daně ohledně dodávek od KG Holding pozdržela všechny platby vůči této společnosti. Následně daňová správa zajistila platbu, kterou stěžovatelka zaslala KG Holding, na částečnou úhradu chybějící daně. Na základě toho stěžovatelka namítá, že a) přijala dostatečná opatření k zabránění účasti na podvodu, a že jí tudíž nelze podvodné jednání přičítat k tíži, a že b) v rozsahu, v němž došlo k dodatečnému uhrazení DPH na vstupu, neexistuje chybějící daň jako jeden ze znaků daňového podvodu a odepřením nároku na odpočet správce daně a žalovaný porušili zásadu daňové neutrality.

[19] Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatelky, dle kterého shora popsaná opatření, která přijala až poté, kdy jí správce daně sdělil své pochybnosti ohledně plnění poskytnutých od KG Holding, představují dostatečná opatření přijatá za účelem zabránění účasti na daňovém podvodu. Argumentace, dle které nedošlo k dokončení podvodného jednání, když zadržela platby pro KG Holding a snažila se zjistit postoj správce daně k dalšímu postupu, je účelová.

[20] V bodě 27 napadeného rozsudku krajský soud přiléhavě odkazuje na judikaturu Soudního dvora, dle které lze přiznání nároku na odpočet odmítnout, pokud se s přihlédnutím k objektivním skutečnostem prokáže, že dodání je uskutečněno pro osobu povinnou k dani, která věděla nebo měla vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH spáchaného dodavatelem či jiným subjektem na vstupu (rozsudek ze dne 16. 10. 2019, Glencore Agriculture Hungary, C-189/18, bod 35, a rozsudek ze dne 3. 10. 2019, Altic, C-329/18, bod 30). Avšak subjekty, které přijmou veškerá opatření, jež od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nejsou součástí podvodu, musí mít možnost důvěřovat legalitě těchto plnění, aniž by riskovaly ztrátu nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 6. 7. 2006, Kittel a Recolta Recycling, C-439/04 a C-440/04, bod 51, a rozsudek ze dne 21. 6. 2012, Mahagében a Dávid, C-80/11 a C-142/11, bod 53). Zároveň je však v souladu s citovanou judikaturou oprávněné požadovat po daňových subjektech, aby přijaly všechna opatření, která po nich lze rozumně vyžadovat, k zajištění, že prováděná plnění nepovedou k jejich účasti na daňovém podvodu. Je pak na daňovém subjektu, aby prokázal, že přijal opatření, která měla jeho účasti zabránit, a že byl v dobré víře, že plnění, jehož se účastní, není součástí daňového podvodu (rozsudky NSS ze dne 25. 7. 2019, čj. 10 Afs 182/2018-42, či ze dne 12. 2. 2020, čj. 1 Afs 352/2018-44).

[21] Stěžovatelka poukazuje na postup, kterým přispěla k dodatečné úhradě chybějící daně na vstupu. Podvodné jednání však v té době nebylo možné považovat za nedokonané, neboť její dodavatel KG Holding již dokončil jednání, na základě něhož neodvedl daň v zákonné výši a stěžovatelka zároveň z neodvedené daně na vstupu uplatňovala nárok na odpočet DPH. Není tedy možné, aby v takové situaci podvodem zasažené transakce dosud nebyly uskutečněny. Nadto se stěžovatelka dovolává opatření, která přijala ex post, ale opomíjí argumentaci krajského soudu, podle které zcela rezignovala na jakákoliv preventivní opatření, aby své účasti na daném podvodu zabránila. Neprověřila, zda za společnost KG Holding jedná osoba k tomu oprávněná či zda má tato společnost vůbec nějaké zkušenosti s obchodováním s hliníkem. Na výzvu správce daně, aby sdělila, jaká konkrétní opatření pro zamezení účasti na podvodu přijala, reagovala jen zcela obecnými vyjádřeními, kterými odkazovala na vnitřní směrnici, dle níž navíc při obchodování s KG Holding vůbec nepostupovala. Stěžovatelka sama je v řetězci společností, mezi nimiž docházelo k přeprodeji zboží, vystupovala nejen jako kupující na konci řetězce, ale prostřednictvím Trímet Prag SK i jako prodávající v prvním článku řetězce na Slovensku (stěžovatelka plně ovládá činnost Trímet Prag SK, za kterou jednají tytéž osoby jako za stěžovatelku, a má též plnou kontrolu nad jejími skladovými zásobami). Stěžovatelka zasílala platby za dodávky na nezveřejněný účet KG Holding. O tuto otázku se začala zajímat až po neformálním upozornění od správce daně, a to i přesto, že takový postup byl v rozporu s její interní směrnicí. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že popsaný přístup stěžovatelky rozhodně nelze považovat za předběžnou opatrnost, kterou by od ní bylo, i vzhledem ke všem popsaným nestandardním okolnostem provázejícím daný obchodněprávní vztah, možné požadovat. Svým následným postupem již nemohla dosáhnout toho, že se na ni má hledět jako na subjekt, který neměl a nemohl vědět o své účasti na daňovém podvodu.

[22] Nejvyšší správní soud považuje argumentaci stěžovatelky, která svůj postup srovnává s účinnou lítostí, za zcela nepřípadnou. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že se jedná o institut trestního práva hmotného, které je založeno na zcela odlišných principech než právo daňové, v němž se (vyjma daňových trestů jako je např. penále) aplikace trestněprávních zásad obecně nepřipouští (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 Afs 1/2011-82, body 35 a 36). Nadto by soudy musely analogicky vytvořit pravidla, za nichž by mělo dojít k zániku odpovědnosti za účast na daňovém podvodu. Avšak analogii je možné připustit v případě, že v zákoně existuje mezera, kterou je třeba zaplnit (srov. např. rozsudek NSS ze dne 1. 3. 2006, čj. 2 As 21/2005-72). Takovou mezeru však Nejvyšší správní soud neidentifikoval a neučinila tak ani stěžovatelka. Vytvoření podmínek pro dodatečné zhojení účasti na daňovém podvodu by kromě toho bylo v rozporu se společnou evropskou zásadou, na níž stojí daň z přidané hodnoty (k tomu viz níže recentní judikaturu Soudního dvora). První okruh námitek stěžovatelky tudíž není důvodný.

[23] Stejně tak nelze přisvědčit druhému okruhu námitek, podle nichž v daném případě došlo k porušení zásady neutrality, neboť z důvodu dodatečného uhrazení daně na vstupu měly orgány finanční správy stěžovatelčin nárok na odpočet DPH uznat alespoň částečně. Stěžovatelka nijak nezpochybňuje, že přijatá plnění, na základě nichž uplatňuje nárok na odpočet DPH, jsou zasažena podvodem na DPH. Fakticky se však domnívá, že podvod se má omezit pouze na částku chybějící daně, a to i tehdy, když daň na vstupu příslušný subjekt neodvedl dobrovolně, ale správce daně její část dodatečně vymohl. S tím však nelze souhlasit.

[24] Částečné uznání nároku na odpočet DPH z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 3 Afs 85/2019-44, kterého se stěžovatelka dovolává, nevyplývá, neboť v případě, který třetí senát posuzoval, byla chybějící daň uhrazena celá a navíc bylo možné spojit uhrazenou daň s konkrétním plněním, u kterého daňový subjekt uplatňoval nárok na odpočet DPH. V případě stěžovatelky však stále existuje chybějící daň a její uhrazenou část nelze ztotožnit s konkrétním plněním.

[25] Co je však stěžejní pro otázku odepření nároku na odpočet daně z důvodu účasti na daňovém podvodu (úniku), je zásada zákazu daňových úniků (zákaz uplatňování odpočtu podvodným způsobem) hojně zdůrazňovaná v judikatuře Soudního dvora (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky ve věci Kittel a Recolta Recycling či ve věci Glencore Agriculture Hungary a v nich citovaná judikatura). V novějším rozsudku ze dne 24. 11. 2022, Finanzamt M, C-596/21, Soudní dvůr nepřisvědčil názoru předkládajícího soudu, podle kterého lze odepřít nárok na odpočet DPH jen „v rozsahu, v němž se jeví jako nezbytný pro kompenzaci ztráty daňových příjmů způsobené podvodným jednáním“ (bod 17). V daném případě byla daňová ztráta nižší než nárokovaný odpočet dokonce již od počátku provedení podvodných transakcí (daň na vstupu byla částečně odvedena, nikoliv pouze dodatečně vymožena jako v nyní souzeném případě). Přesto Soudní dvůr zdůraznil potřebu boje proti daňovým únikům a s tím spjatou nemožnost jednotlivců dovolávat se norem unijního práva podvodným nebo zneužívajícím způsobem. Proto pokud se prokáže, že osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že pořízením určitého zboží či služeb se účastní plnění zasaženého únikem na DPH, účastní se tohoto úniku, i když z něj nemá sama žádný prospěch. Takové osobě musí být nárok na odpočet odepřen v plném rozsahu (bod 38 a v něm citované rozhodnutí). Vnitrostátní orgány mají povinnost odepřít nárok na odpočet daně na vstupu osobám, které nedodržely povinnost řádné péče a neujistily se, že se přijetím plnění nebudou podílet na daňovém úniku (bod 39). Tohoto cíle by nebylo možné účinně dosáhnout, „pokud by odepření nároku na odpočet bylo úměrně omezeno pouze na tu část částek zaplacených z titulu splatné DPH, která odpovídá částce, jež je předmětem daňového úniku, jelikož by tím byly osoby povinné k dani pouze nabádány k přijetí vhodných opatření za účelem omezení důsledků případného daňového úniku, ale nikoliv nezbytně k přijetí opatření umožňujících se ujistit, že se plněními, která uskutečňují, nebudou podílet na daňovém úniku, nebo jej usnadňovat“ (bod 40).

[26] S ohledem na citované závěry Soudního dvora Nejvyšší správní soud shrnuje, že nelze připustit (byť jen) částečné uznání nároku na odpočet DPH z plnění zasaženého daňovým podvodem, a stejně tak nelze umožnit, aby se účast na daňovém podvodu „zhojila“ a nárok na odpočet obnovil, jestliže došlo k dodatečné úhradě daně na vstupu. V opačném případě by došlo k popření cílů akcentovaných Soudním dvorem, které primárně míří k prevenci účasti na daňových podvodech (naplnění zásady zákazu daňových úniků). Dodatečné přijímání opatření za účelem minimalizace účasti na daňovém úniku výše vymezené cíle nenaplňuje. V souzené věci však stěžovatelka právě na prevenci zcela rezignovala a teprve po odhalení podvodného řetězce správcem daně začala postupovat tak, aby se vyhnula odepření nároku na odpočet DPH (snažila se minimalizovat hrozící následky svého předchozího jednání). Je jistě žádoucí, aby daňové subjekty se správcem daně spolupracovaly a přispěly k omezení důsledků podvodu na DPH, nicméně důležitější je, aby se především snažily k daňovým únikům nepřispívat. V opačném případě nemohou požívat výhod tohoto systému (zejména odpočtů daně).

[27] Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje také na svůj rozsudek ze dne 18. 3. 2021, čj. 9 Afs 160/2020-49, bod 33, podle něhož výše chybějící daně nemusí odpovídat výši odmítnutého nároku na odpočet. „Obdobně ani chybějící DPH (daňový únik) u jednoho z článků v dodavatelsko-odběratelském řetězci nemusí nutně odpovídat odepřené výši nárokovaného odpočtu z plnění v tomto řetězci přijatém a ani se nemusí přímo týkat daného plnění.“ Lze tedy uzavřít, že podstatné v nynějším sporu je, že v důsledku podvodného jednání obchodního řetězce, jehož se stěžovatelka účastnila, existuje chybějící daň, a proto je třeba odepřít celý odpočet nárokovaný v souvislosti s plněním zasaženým tímto podvodem.