DANĚ – informace nejen pro podnikatele.
Změna v uplatnění DPH při bezúplatném dodání zboží od 1. 8. 2023. *
Solidární daň byla zrušena: Kdo a z jaké části příjmu ale platí 23procentní daň? *
Slevy na pojistném v dotazech a odpovědích. *
Obce mohou zatížit vyšší daní z nemovitostí i jen určité nemovitosti. *
Změna v uplatnění DPH při bezúplatném dodání zboží od 1. 8. 2023.
9.8.2023, Zdroj: Česká daňová správa
GFŘ vydalo novou „Informaci“, kterou se od 1. srpna mění přístup k uplatňování DPH při bezúplatném dodání zboží.
Podnikatelské subjekty – obchodní korporace i fyzické osoby poskytují, v rámci svých odpovědnostních programů a další charitativní či sociální činnosti, materiální pomoc potřebným osobám ve formě darování zboží. Nejrozšířenější materiální pomocí jsou především potraviny a drogistické zboží, nicméně v souvislosti s aktuálními potřebami je to také např. oblečení, domácí potřeby či nábytek.
V praxi je tato materiální pomoc ve velké míře realizována prostřednictvím darování zboží specializovaným subjektům, které v rámci své činnosti dále bezplatně zabezpečují shromažďování, skladování a další distribuci zboží potřebným osobám. Mezi nejvýznamnější subjekty v rozdělování materiální pomoci potřebným náleží potravinové banky, které jsou doplňovány nábytkovými bankami a dalšími podobnými dobročinnými institucemi.
Cílem této Informace je ujednotit a vymezit základní pravidla a přístupy pro uplatnění daně z přidané hodnoty ve specifickém případě, kterým je bezúplatné dodání zboží plátcem v situacích, kdy tento plátce při pořízení tohoto zboží oprávněně uplatnil nárok na odpočet daně. Tato pravidla a principy platí obecně a neváží se ke konkrétnímu typu zboží či příjemci daru, byť jsou typicky v praxi aplikována v souvislosti s činností výše uvedených potravinových a nábytkových bank či podobných institucí.
Nová Informace GFŘ k uplatnění DPH při bezúplatném dodání zboží v plném znění.
Současně se k 1. 8. 2023 ruší: „Informace GFŘ k uplatnění DPH při darování zboží do potravinových bank“ ze dne 15.12.2014.
Solidární daň byla zrušena: Kdo a z jaké části příjmu ale platí 23procentní daň?
Loni zavedené legislativní změny znamenají, že většina lidí zaplatí za rok 2023 méně na dani z příjmů. Mnohé OSVČ s vysokými příjmy si ale pohoršily. Zrušena byla solidární daň z příjmů pro bohaté, zavedena ale byla jiná forma progrese. Ta se týkala už přiznání daně na rok 2022.
30.08.2023 | BusinessInfo.cz
„Takzvaná solidární daň byla dlouho jedinou stopou daňové progrese v Česku. Ti, kteří vydělávali více, odváděli státu vyšší procento z výdělku než průměrná populace. Předloni se ale stejně jako superhrubá mzda solidární daň zrušila a nahradila ji jiná forma progrese,“ připomíná poradce Michal Dvořáček. Solidární daň byla zavedena v roce 2013 za vlády Petra Nečase.
Podnikatelé, kteří v roce 2022 vydělali přes 1 867 728 korun ročně, zaplatili loni na jaře vyšší daň z příjmů než ostatní. Příjmový limit (pro OSVČ), od kterého bývala povinnost platit solidární daň, se letos posouvá dokonce na 1 935 552 Kč korun ročně. Zisky nad tuto hranici podléhají ještě vyššímu zdanění než v případě solidární daně.
Z příjmů nad limit platíte vyšší daň
Zatímco drobní živnostníci platí a nadále budou platit patnáctiprocentní daň, vysokopříjmovým se daňový základ zvedl na 23 procent. Dobrou zprávou pro ně je, že je to jen u příjmů nad limit.
Limit zůstává stejný, jako tomu bylo u daně solidární. Vyšším odvodům podléhá daňový základ přesahující 48násobek průměrné mzdy. Ta byla nařízením vlády stanovena pro rok 2023 na 40 324 Kč. „V praxi to znamená, že podnikatel, který bude mít za rok 2023 hrubý příjem například 2 200 000 korun, odvede z 1 935 552 korun patnáctiprocentní daň a ze zbylých 264 448 korun 23 procent,“ vypočítává poradce.
Plátcům daně z příjmů částečně pomůže vyšší základní sleva na poplatníka, která byla několik let ve výši 24 840, předloni se zvýšila na 27 840 korun a pro loňský a letošní rok stoupla dokonce na 30 840 Kč. Tuto slevu mohou uplatnit všichni bez výjimky a bez ohledu na výši výdělků.
Příklad
Živnostník Pavel Novotný měl v roce 2020, kdy ještě platila solidární daň, hrubý zisk (příjmy minus výdaje) ve výši 2 500 000 milionu korun. To byl jeho daňový základ. Klasická daň z příjmu by u něj představovala 375 000 korun (15 procent z 2 500 000). Jenže platil ještě solidární přirážku ve výši 57 953 Kč (tj. sedm procent z 2 500 000 minus 1 672 080), celkem tedy odvedl státu 432 953 korun
Za rok 2023 je jeho daňový základ 2 497 000 korun. Připlatí si o něco méně, když odvede státu 280 159 plus 129 209 korun (23 procent z rozdílu mezi celkovým příjmem a limitem 1 935 552). V součtu tedy odvede na dani 409 368 korun. S příjmy nad než 2 700 000 by už ale zaplatil víc než v době, kdy existovala solidární daň.
Co se změnilo?
Základ daně nad 48tinásobkem průměrné mzdy (letos zmíněných 1 935 552 korun) se tedy daní 23 procenty. OSVČ s vysokými příjmy si tedy na rozdíl od zaměstnanců oproti solidární dani pohoršily. Zaměstnanců se změna zákona dotkla loni, OSVČ se s ní musely vyrovnat při vyplňování přiznání (DAP) za rok 2022 a platí i pro rok 2023
Přes zrušení zmíněné dávky pro bohaté, bude zvyšování příjmového limitu pro placení progresivní daně pokračovat i nadále. Upozorňujeme, že přirážku musíte přiznat každý rok v daňovém přiznání.
Zaměstnancům se daň počítá pouze z hrubé mzdy ve výši 15 procent, letos při příjmu nad 161 296 korun měsíčně platí 23 % z částky nad tuto hranicí.
Dávku tedy zaplatí zaměstnanci, kteří měli vyšší hrubou mzdu než zmíněný roční limit, případně OSVČ, jež mají vyšší základ daně z podnikání (příjmy minus výdaje). Započítávají se ale i příjmy pasivní, například z pronájmů nemovitostí nebo kapitálového majetku a na rozdíl od solidární daně i peníze z prodeje nemovitostí.
Co říká zákon?
Sazby zálohy na daň podle § 38h odst. 2 zákona o daních z příjmů činí pro rok 2023: 15 % pro část základu pro výpočet zálohy, která nepřesahuje čtyřnásobek průměrné mzdy (161 296 Kč)
„Do daňového základu ve výši 1 935 552 korun se odvádí patnáctiprocentní daň z příjmů, pro část daňového základu převyšující tuto částku se daň zvyšuje na 23 procent. Tato legislativní změna se dotýká zejména lidí s vysokými zdanitelnými pasivními příjmy z kapitálového majetku, nájmu nebo s ostatními příjmy,“ doplňuje daňová poradkyně Gabriela Ivanco.
Jak je to s pojištěním?
Odvodům na sociální a zdravotní pojištění podléhají pouze aktivní příjmy ze závislé činnosti a samostatné výdělečné činnosti.
Sociální pojištění se platí pouze do dosažení maximálního vyměřovacího základu. jinými slovy: Lidé s velmi vysokými příjmy na progresi výrazně neprodělají, a protože s rostoucím výdělkem nad zmíněných 1, 935 552 milionu jim neroste sociální pojištění. V praxi to znamená, že ať vyděláte dva nebo tři miliony ročně, zaplatíte stejně vysoké pojistné.
Nabízíme přehled slev na daních, některé ruší vládní balíček
Nejvyšší částka, již mohou OSVČ zaplatit sociálce, činí pro rok 2023 přesně 565 181 korun (tedy 29,2 procenta z 48násobku průměrné mzdy stanovené na 40 324 korun). Každý majitel živnostenského listu totiž platí na důchodové pojištění 29,2 procenta z takzvaného vyměřovacího základu.
Zdravotní pojištění se naopak vždy odvádí z celého příjmu a není pro něj stanoven žádný strop.
Zatímco živnostníci jsou zvyklí podávat daňové přiznání každoročně, zaměstnanci tuto povinnost nemají, pokud si nepřivydělávají samostatně výdělečnou činností.
Obdobou daňového přiznání u zaměstnanců je takzvané roční zúčtování daně, které zaměstnanec podepisuje každoročně do 15. února.
Jakub Procházka
Slevy na pojistném v dotazech a odpovědích.
1.8.2023, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení
Od února letošního roku může zaměstnavatel při splnění zákonem stanovených podmínek uplatnit slevu na pojistném. Následující řádky nabídnou několik odpovědí na dotazy, jakého okruhu zaměstnanců se slevy týkají.
Dotaz č. 1
Zaměstnanec má u jednoho zaměstnavatele dva zkrácené pracovní poměry. Lze u tohoto zaměstnance uplatnit slevu (při splnění dalších podmínek)?
V případě, že zaměstnanec vykonává více zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru k témuž zaměstnavateli (z dotazu vyplývá, že jsou v obou zaměstnáních splněny zákonem stanovené podmínky), náleží sleva na pojistném zaměstnavateli jen z jednoho zaměstnání. Je na zaměstnavateli, aby zvolil jedno z obou zaměstnání, ze kterého slevu v daném kalendářním měsíci uplatní. Do úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, z něhož se stanovuje sleva na pojistném (5 %), se zahrnuje jen vyměřovací základ z toho zaměstnání, z něhož zaměstnavatel uplatňuje slevu. Stejný vyměřovací základ pak zaměstnavatel vykáže u příslušného zaměstnance na přehledu o výši pojistného. Vyměřovací základ z druhého zaměstnání (tj. toho zaměstnání, ze kterého zaměstnavatel slevu za kalendářní měsíc neuplatňuje, se na přehledu o výši pojistného nevykazuje.
Dotaz č. 2
Je možné uplatnit slevu u rozvedené matky, která má kratší úvazek do 30 hodin týdně a stará se o dítě do 10 let ve střídavé péči?
Střídavá péče obou rodičů dítěte není překážkou pro uplatnění slevy. Pokud jsou tedy splněny všechny zákonné podmínky, je možné slevu uplatňovat, neboť matka pečuje o dítě mladší 10 let, jehož je rodičem.
Dotaz č. 3
Má zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném u zaměstnankyně v pracovním poměru se zkráceným úvazkem (24 hod. týdně) pečující o dítě mladší 10 let, která zároveň vykonává funkci jednatelky na základě smlouvy o výkonu funkce, za kterou je odměňována 3 000 Kč měsíčně (nezakládá účast na pojištění).
Všechny podmínky stanovené zákonem pro nárok na slevu na pojistném jsou vázány jen na pracovní a služební poměry zaměstnanců [nárok na slevu má zaměstnavatel za zaměstnance v pracovním nebo služebním poměru, se kterým byla (až na jednu výjimku – zaměstnance mladšího 21 let) sjednána kratší pracovní nebo služební doba v zákonem stanoveném rozsahu, rovněž limity uvedené v § 7a odst. 3 ZPSZ se týkají pouze pracovních a služebních poměrů]. Z uvedeného je zřejmé, že i v tomto případě má zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném, a to ze zaměstnání v pracovním poměru (samozřejmě za předpokladu, že jsou všechny zákonem stanovené podmínky splněny).
Dotaz č. 4
Má zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném za zaměstnance v pracovním poměru staršího 55 let se zkráceným úvazkem (30 hod. týdně), který má u téhož zaměstnavatele uzavřenou také DPČ, která založila účast na pojištění? A v případě, že by zaměstnance byl zároveň OSVČ?
Odkazujeme na odpověď u předchozího dotazu. Výkon zaměstnání mimo pracovní nebo služební poměr, stejně tak výkon samostatné výdělečné činnosti (ani příjmy z těchto zaměstnání či činnosti), nemají vliv na nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném.
Dotaz č. 5
Lze slevu uplatnit za oba rodiče dítěte mladšího 10 let, kteří oba pracují na zkrácený úvazek u téhož zaměstnavatele?
Pokud jsou u obou rodičů (zaměstnanců) splněny zákonem stanovené podmínky, má nárok zaměstnavatel na slevu za oba dva rodiče (u obou jsou podmínky splněny). Výjimkou by byla pouze situace, kdy by bylo dítě svěřeno do výhradní péče pouze jednoho z rodičů (nárok na slevu by měl zaměstnavatel pouze za toho z rodičů, který o dítě pečuje).
Dotaz č. 6
Rodiče dítěte mladšího 10 let mají pracovní poměr u různých zaměstnavatelů, oba na zkrácený úvazek (20 hod. týdně). Mohou oba zaměstnavatelé uplatnit za rodiče slevu na pojistném?
Pokud jsou u obou rodičů – zaměstnanců – splněny zákonem stanovené podmínky, pak oba zaměstnavatelé mají nárok na slevu na pojistném, neboť oba rodiče – zaměstnanci pečují o dítě mladší 10 let.
Dotaz č. 7
V případě, že zaměstnanec je u zaměstnavatele veden v tzv. vynětí (mateřská nebo rodičovská dovolená), a zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem další (nový) pracovní poměr na zkrácený úvazek, má zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném z tohoto pracovního poměru?
Pro tento nový (další) pracovní poměr platí stejné podmínky. V tomto případě je zejména nutné dbát ustanovení § 7a odst. 2 ZPSZ, neboť limit pro sjednanou kratší pracovní dobu platí pro všechna zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru dohromady, tzn. včetně zaměstnání, z něhož je zaměstnanec uvolněn z důvodu mateřské (rodičovské) dovolené. Pokud v zaměstnání, ve kterém je zaměstnanec ve vynětí, je sjednán plný úvazek (40 hodin týdně), pak nárok na slevu na pojistném za tohoto zaměstnance zaměstnavatel nemá, protože sjednaná pracovní doba ze všech pracovních nebo služebních poměrů u téhož zaměstnavatele přesahuje v úhrnu zákonem stanovený limit (30 hodin týdně).
Dotaz č. 8
V případě, že zaměstnanec je u zaměstnavatele veden v tzv. vynětí (mateřská nebo rodičovská dovolená), a zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem další (nový) pracovní poměr na zkrácený úvazek, má zaměstnavatel nárok na slevu na pojistném z tohoto pracovního poměru?
Pro tento nový (další) pracovní poměr platí stejné podmínky. V tomto případě je zejména nutné dbát ustanovení § 7a odst. 2 ZPSZ, neboť limit pro sjednanou kratší pracovní dobu platí pro všechna zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru dohromady, tzn. včetně zaměstnání, z něhož je zaměstnanec uvolněn z důvodu mateřské (rodičovské) dovolené. Pokud v zaměstnání, ve kterém je zaměstnanec ve vynětí, je sjednán plný úvazek (40 hodin týdně), pak nárok na slevu na pojistném za tohoto zaměstnance zaměstnavatel nemá, protože sjednaná pracovní doba ze všech pracovních nebo služebních poměrů u téhož zaměstnavatele přesahuje v úhrnu zákonem stanovený limit (30 hodin týdně).
Obce mohou zatížit vyšší daní z nemovitostí i jen určité nemovitosti.
26.7.2023, Zdroj: Ústavní soud ČR
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) zamítlo návrh Ministerstva vnitra na zrušení čl. 2 a přílohy č. 1 obecně závazné vyhlášky obce Řepov č. 1/2021, o stanovení koeficientů pro výpočet daně z nemovitých věcí.
Ministerstvo vnitra (navrhovatel) se domáhalo zrušení čl. 2 a přílohy 1 obecně závazné vyhlášky obce Řepov č. 1/2021, o stanovení koeficientů pro výpočet daně z nemovitých věcí to pro rozpor s právem svobodně podnikat a pravidlem, podle něhož lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Ministerstvo vnitra rovněž namítalo rozpor s § 12 a § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Obec Řepov totiž stanovila touto vyhláškou místní koeficient, kterým se násobí daň za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelné stavby nebo jednotky, ve výši 5, a to pro části obce v rozsahu parcelních čísel pozemků specifikovaných v příloze č. 1 obecně závazné vyhlášky. Jednalo se o logistické a průmyslové areály v katastru Řepova
Ústavní soud návrh zamítl. Konstatoval, že podstata sporu spočívá ve výkladu pojmu „jednotlivá část obce“ (§ 12 zákona o dani z nemovitých věcí). Ministerstvo vnitra zastává názor, že tento pojem nelze vztahovat na vybrané prostory a objekty konkrétních výrobních a průmyslových závodů, logistických center a dalších podnikatelských areálů, nýbrž že se musí jednat o souvislé části obce (osada, městská čtvrť apod.). Takovému výkladu však Ústavní soud nepřisvědčil.
Podle Ústavního soudu vydala obec Řepov napadenou obecně závaznou vyhlášku v mezích své samostatné působnosti, přitom nezneužila svoji působnost, neboť sledovala legitimní cíl, k jehož dosažení použila přiměřených prostředků. Přijatou právní úpravu současně nelze považovat za diskriminační ani porušující princip rovného zacházení, neboť je ospravedlněna objektivními a racionálními důvody. Již z projednávání napadené vyhlášky zastupitelstvem obce je patrné, že důvodem tohoto postupu byla kompenzace zatížení ze strany některých podnikatelských areálů na území obce. Podle Ústavního soudu obec nepřekročila zákonem stanovené maximální koeficient, neboť realizovala svoje právo na samosprávu. Postup obce nebyl ani nepřípustně účelový či svévolný za situace, kdy pouze usilovala o kompenzování zvýšené ekologické zátěže.
Ústavní soud proto uzavřel, že pojem „jednotlivá část obce“ (§ 12 cit. zákona) je třeba ústavně konformně vyložit tak, že touto částí nemusí být pouze souvislá část území obce, nýbrž i konkrétní označené nemovitosti. Možnost obcí zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je rovněž naplněním ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci (čl. 8 Ústavy). Jsou to totiž právě místní samosprávy, které mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění nemovitostí odpovídala negativním externalitám, které jsou s nimi spojeny v konkrétním místě žití.
Ústavní soud konečně připomenul, že daňové subjekty, které by nesouhlasily se stanovením daně pro její nezákonnost či protiústavnost, se mohou proti rozhodnutí finanční správy bránit přezkumem ve správním soudnictví. Soudy jsou přitom v rámci přezkumu takového rozhodnutí v souladu s Ústavou povinny vyhlášku neaplikovat v případě, kdy by dospěly k závěru o její neústavnosti či jen rozporu se zákonem.
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/23 je dostupný zde (689 KB, PDF).