Režim OUT a jízda bez karty řidiče.  

Provozování tatraktorů po novele zákona o silniční dopravě.  

Režim OUT a jízda bez karty řidiče.

8.11.2022, Ing. Jiří Novotný, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Nákladní vozidlo nad 3,5 t vybavené digitálním tachografem provádí přepravu uvedenou v čl. 13 nařízení (ES) č. 561/2006 (údržba silnic). Přeprava je prováděna v režimu OUT. K vedení záznamu o dobách řízení musí nyní řidič používat digitální tachograf. Je možná v tomto případě jízda bez vložené paměťové karty řidiče? Pokud ano, a za jakých podmínek?

Odpověď:

Odpověď na otázku je potřeba hledat v:

• nařízení (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, … (dále jen nařízení (ES) č. 561/2006);
• nařízení (EU) č. 165/2014 o tachografech v silniční dopravě, … (dále jen nařízení (EU) č. 165/2014);
• zákonu č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen zákonu č. 111/1994 Sb.);
• vyhlášce č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě.

Nařízení (ES) č. 561/2006 nabídlo členským státům v článku 13 odst. 1 možnost na svém území udělit výjimky z článků 5 až 9 u vyjmenovaných přeprav (mezi kterými je pod písmenem h) uvedena také údržba a kontrola silnic) a stanovit individuální podmínky vztahující se na tyto výjimky.

Z § 3a odst. (3) zákona č. 111/1994 Sb. vyplývá, že Česká republika využila možnosti výjimky z článků 5 až 7. Současně stanovila v uvedené paragrafu v odst. (6) povinnost vést záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a době odpočinku prostřednictvím tachografu, pokud je vozidlo vybaveno tachografem. Pokud vozidlo není vybaveno tachografem, pak požadovaný záznam je veden prostřednictvím jiného záznamového zařízení (například elektronická kniha jízd atd) nebo ručně. Současně v odst. (8) je uvedeno, že způsob zaznamenávání těchto údajů stanoví prováděcí právní předpis.

V § 1a prováděcí vyhlášky č. 478/2000 Sb.  je stanoven způsob záznamu údajů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku v případě vozidla vybaveného digitálním tachografem v odstavci (1) následovně:

„Při vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku podle § 3a odst. 6 písm. a) bodu 1 zákona se u vozidla vybaveného digitálním tachografem podle čl. 2 písm. h) přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího tachografy v silniční dopravě (nařízení č. 165/2014, dále jen „digitální tachograf“) využije režim mimo působnost (OUT), který se zadá do digitálního tachografu před zahájením přepravy.“

Pod uvedeným písmenem h) v článku 2 nařízení (EU) č. 165/2014 je konstatováno, že „digitální tachograf je tachograf používající kartu tachografu podle tohoto nařízení“.

Z toho vyplývá, že pokud je požadováno zákonodárcem vedení záznamu digitálním tachografem, musí být vložena do tachografu karta řidiče. Vložením funkce OUT je signalizováno, že řidič nepodléhá v celém rozsahu nařízení (ES) č. 561/2006. Tento postup mimo jiné vyplývá i z požadavků vedení záznamu analogovým tachografem. Zákonodárce i v tomto případě podle §1a odst. (2) vyhlášky č. 478/2000 Sb. ukládá vložit do analogového tachografu záznamový list a stanoví postup pro vložení režimu OUT.

Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že Česká republika nevyužila možnost uvedenou v článku 3 odst. 2 a nevyjmula vozidla uvedená v článku 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006 z působnosti nařízení (EU) č. 165/2014.

Závěr:

Pokud je použit k záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u přeprav uvedených v článku 13 odst. 1 digitální tachograf, musí být také vložena karta řidiče a použita funkce OUT.

Provozování tatraktorů po novele zákona o silniční dopravě.

15.11.2022, Ing. Jiří Novotný, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Dobrý den, mám několik dotazů, které se týkají stále populárnějších „tatraktorů“.

Od 1. 10. 2020 se změnilo ustanovení § 1 odst. 1 zákona o silniční dopravě, kdy se původní text „provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly“ změnil na „provozování silniční dopravy motorovými vozidly“. V původním znění se zákon o silniční dopravě nevztahoval na traktory, protože ty podle § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 patří mezi „zvláštní vozidla“. Proto se chci zeptat, zda-li se po novele tento zákon vztahuje na traktory, které jsou rovněž motorovými vozidly. Pokud ano, mám další navazující dotazy.

1. Musí mít podnikatel, který provozuje s tatratraktorem dopravu pro cizí potřeby koncesi podle § 4 zákona č. 111/1994 Sb.?

2. V čl. 13 odst. 1. písm. c) nařízení (ES) č. 561/2006 je uvedeno, že se toto nařízení nevztahuje na přepravy: „zemědělskými a lesnickými traktory používanými pro zemědělské a lesnické činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí“. Když ale podnikatel provádí např. odvoz materiálu (např. z bagrování ve stavebnictví), tak se domnívám, že to se zemědělskou nebo lesnickou činností nemá nic společného a tato výjimka se na něj nevztahuje. Proto by se měl řidič plně řídit nařízením. Mám pravdu?

3. Má-li podnikatel schválený nákladní automobil Tatra jako traktor a v technickém průkazu uvedenou nejvyšší povolenou rychlost 40 km/hod musí se řídit nařízením vlády č. 168/2002 Sb. Má vést denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek v listinné formě nebo technickým zařízením a při silničních kontrolách tuto evidenci předkládat? Nařízení ale neuvádí, jak dlouho má tyto záznamy v podniku archivovat. Je to 1 rok, 2 roky nebo 5 let? Který předpis stanoví, jak dlouho záznamy uchovávat?

Děkuji za odpovědi.

Odpověď:

Odpověď na otázky je potřeba hledat v zákoně č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a nařízení (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých sociálních předpisů v sociální oblasti, a jejich přesné interpretaci.

Zákon o silniční dopravě po novele provedené zákonem č. 337/2020 Sb. v § 1 odst. 1 uvádí mimo jiné, že „upravuje podmínky provozování silniční dopravy motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání …“.

Motorovým vozidlem je podle § 3 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. jak silniční vozidlo, tak zvláštní vozidlo, kam patří i traktor. Z toho plyne odpověď na položenou otázku: Ano, zákon se vztahuje na dopravu provozovanou traktory v rámci dopravy pro cizí potřebu (jedná se o podnikání v silniční dopravě), ale i pro vlastní potřebu (jakékoliv podnikání ke kterému je potřeba také provozovat silniční dopravu (např. stavební firma).

Poznámka: Povinnosti pro oba druhy dopravy stanoví zákon v části I v § 3. V části II jsou stanoveny další podmínky pro provozování dopravy pro cizí potřebu (zjednodušeně pro podnikatele v silniční dopravě).

Odpověď na 1 podotázku už vyplývá z odpovědi na položenou otázku. Pokud provozuje dopravu pro cizí potřebu (jedná se o podnikatele v silniční dopravě), musí splňovat podmínky uvedené v části II. Tzn. musí mí koncesi (§ 4) a musí splňovat zvláštní podmínky pro provozování dopravy pro cizí potřebu uvedené v § 6.

Odpověď na 2 podotázku je v přesné interpretaci nařízení (ES) č. 561/2006. V článku 13 odst. 1 je uvedeno:

„Jestliže nejsou dotčeny cíle stanovené v článku 1, může každý členský stát na svém území nebo po dohodě s jiným členským státem na jeho území udělit výjimky z článků 5 až 9 a stanovit individuální podmínky vztahující se na tyto výjimky týkající se přepravy …“

Z toho vyplývá, že se nařízení stále vztahuje na uvedené dopravy (pod písmeny a) až r)) pouze, pokud státy využijí tuto „nabídku“, mohou udělit výjimku, a to pouze z článků 5 až 9. ČR v zákoně o silniční dopravě v § 3a odst. 3 využila tuto nabídku následovně:

„Články 5 až 7 přímo použitelného předpisu EU upravujícího harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (nařízení č. 561/2006) se nepoužijí na přepravu vymezenou v článku 13 tohoto přímo použitelného předpisu EU.“

Současně stanovila v § 3a odst. 4 požadavky na dobu řízení a bezpečnostní přestávky.

Pokud se jedná o výjimku uvedenou v článku 13 odst. odst. 1 písmeno c) „zemědělskými a lesnickými traktory používanými pro zemědělské a lesnické činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí“, je zřejmé, že se to týká zemědělské a lesnické činnosti. Z toho vyplývá, že na uvedený příklad ji nelze využít.

V této souvislosti je možné zvážit využití výjimky v článku 3 písm. b) nařízení (ES) č. 561/2006 (pokud se jedná o traktor s omezenou rychlostí do 40 km/hod), ve kterém je uvedeno „Toto nařízení se nevztahuje na silniční dopravu vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině;“ Je proto rozhodují rychlost, jaká je uvedena v tech. průkazu.

Poznámka: V tomto případě (rozdíl mezi článkem 3 a článkem 13) samo nařízení uvádí, že se nevztahuje na uvedené druhy dopravy.

S touto odpovědí souvisí i odpověď na 3 podotázku.

Odpověď na 3 podotázku vyplývá z nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. V příloze č. 1 odst. 3 je uvedeno: 3. U zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis (zákon č. 111/1994 Sb.) je zaměstnavatel povinen zajistit, aby

1. a) nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou3) v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení,
2. b) během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby,
3. c) vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

Povinnost zajistit, aby řidič podle tohoto ustanovení vedl záznam (“pouze“) o době řízení a bezpečnostní přestávce je uložena zaměstnavateli/dopravci. V nařízením vlády není Policie ČR zmocněna ke kontrole této evidence (jak je zmocněna v zákoně č. 111/1994 Sb.).

Vzhledem k tomu, že nařízení vlády má oporu v zákoníku práce, mohou tuto kontrolu provádět pracovníci inspekce práce, kteří při kontrolách například zjišťují, zda řidiči čerpají bezpečnostní přestávky v povinné délce, zda nepřekračují povolenou denní dobu řízení vozidla, zda dodržují délku směny v denní i noční době, zda evidují pracovní dobu s vyznačením začátku a konce odpracovaných směn jednotlivých zaměstnanců, aby bylo možné posoudit, zda řidiči měli dostatečný odpočinek mezi směnami a dostatečný odpočinek v týdnu. Jedná se o kontrolu povinností uložených zaměstnavateli.

Nařízení vlády ani zákoník práce nestanoví konkrétní požadavky na archivaci těchto dokladů. Z těchto důvodů lze doporučit dobu archivace stejnou jako u ostatních dokladů souvisejících s evidencí pracovní doby.