EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.

 29. 7. 2024

Jaké jsou trendy v udržitelnosti?* 

Dotaz: Zajištění třídění odpadu při jejich minimálním vzniku.* 

Dotaz: Prvotní třídění směsného komunálního odpadu v dopravním prostředku.* 

Jaké jsou trendy v udržitelnosti?

27.6.2024, Ing. Pavla Blackmore, Zdroj: Verlag Dashöfer

Snahy o sledování a snižování emisí, dopadu na životní prostředí a příspěvku ke změně klimatu již nejsou něco nového nebo nepovinného, naopak stávají se běžnou částí našich životů, jak v organizacích, a tak i třeba v našich soukromých životech.

V letošním roce se udržitelnost dostává do centra pozornosti. Podniky, vlády i jednotlivci nyní považují udržitelnost za globální imperativ. Vyspělé technologie, přísnější normy pro tvorbu a podávání zpráv a silnější podpora zúčastněných stran vytvářejí impuls pro ekologické iniciativy a pobídky, které je podporují.

Přinášíme zde přehled toho, co považujeme za potřebné sledovat:

1. Reakce na změnu klimatu: Reálný přístup k dekarbonizaci anebo čistá nula

Brutálně horký rok 2023 se ukázal jako nejteplejší v historii. Vlády, věřitelé, investoři a další zainteresované strany si uvědomují, že času je málo, a proto stále více tlačí na společnosti, aby dekarbonizovaly, přičemž se očekává, že tento trend se ještě zrychlí.

Celosvětový důraz na dosažení nulových čistých emisí – bodu, kdy jsou emise skleníkových plynů způsobené člověkem vyváženy ekvivalentním množstvím odstraněným z atmosféry – v posledních letech zesílil.

Mnoho zemí se zavázalo dosáhnout čisté nuly do roku 2050, což je v souladu s cílem Pařížské dohody omezit globální oteplování na hodnotu výrazně nižší než 2 stupně Celsia.

A podniky napříč různými odvětvími si stanovují přísné cíle udržitelnosti, investují do obnovitelných zdrojů energie a vyvíjejí inovativní řešení ke snížení své uhlíkové stopy.

Tyto snahy jsou často vedeny očekáváním zainteresovaných stran, regulačními požadavky a poznáním, že udržitelné obchodní postupy mohou zlepšit hospodářský výsledek. A mohou přinést ekonomické zisky: Výzkum ukazuje, že trhy s uhlíkově neutrálním zbožím a službami mohou do roku 2050 představovat pro světovou ekonomiku hodnotu 10,3 bilionu dolarů.

Čistá energie: Přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie je ústředním bodem strategií udržitelnosti a iniciativ čistá nula a byl hlavním tématem loňského summitu OSN o klimatu COP28.

V rámci svých plánů přechodu na energetiku mnoho zemí zvyšuje využívání čisté energie – tedy energie vyráběné z recyklovatelných a obnovitelných zdrojů, jako jsou solární, větrné, geotermální a další zdroje, aby snížily svou uhlíkovou stopu.

Společnosti investují do projektů obnovitelných zdrojů energie a zavádějí energeticky účinné technologie a postupy. Tyto snahy jdou často ruku v ruce s širšími podnikovými iniciativami v oblasti udržitelnosti a mohou vést k významným úsporám nákladů a zlepšení ekologických parametrů.

2. Ochrana přírodních systémů

Příroda dostává místo u stolu. Vliv na přírodu jako firemní hledisko se dostává do popředí. Regulace a dobrovolné standardy prosadily ochranu přírody vedle priorit v oblasti klimatu. Podniky se na to nadále připravují a budou přecházet od vágních ambicí v oblasti ochrany přírody ke konkrétním cílům. A je na nás všech, aby nezůstalo jen u sdílení informací, ale abychom uskutečnili kroky a akce k udržitelnosti.

3. Zjednodušení zveřejňování informací o udržitelnosti – záznamy o odpovědnosti

Nové paradigma – Rozhodný celosvětový přechod na povinné zveřejňování informací o udržitelnosti má významný vliv na mnoho dalších trendů a nutí společnosti podrobně informovat o klimatických, přírodních a sociálních výsledcích. V roce 2024 se dopad tohoto posunu projeví zřejmě naplno.

Letošní rok je možná zatím nejzásadnějším rokem v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti. V lednu vstoupila v platnost směrnice Evropské unie o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD), která vyžaduje, aby podniky v Evropě i mimo ni každoročně podávaly zprávy o environmentálním a sociálním dopadu svých obchodních aktivit.

Kromě CSRD vstoupí v roce 2024 v platnost nová povinná pravidla pro podávání zpráv také v Kalifornii, zatímco země po celém světě jsou na pokraji zavedení vlastních požadavků na zveřejňování nefinančních informací a dokumentace.

Investoři, regulační orgány a zúčastněné strany stále častěji požadují, aby společnosti zveřejňovaly informace o své expozici vůči rizikům souvisejícím s klimatem, jako je závislost na fosilních palivech nebo zranitelnost vůči povětrnostním jevům. Prostřednictvím povinného vykazování i dobrovolného zveřejňování mohou společnosti identifikovat a řídit rizika související s klimatem a poskytovat investorům a dalším zúčastněným stranám cenné informace pro větší transparentnost.

Vykazování se stává také klíčovým pro iniciativy sociální odpovědnosti podniků. Vzhledem k tomu, že si stále více společností stanovuje cíle v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a správy a řízení (ESG), je stále důležitější najít způsob, jak sledovat a přesně dokumentovat dosažený pokrok.

Transparentnost, kterou zajišťuje pravidelné a důkladné podávání zpráv, je jedním ze způsobů, jak se vyhnout greenwashingu neboli zavádějícím tvrzením o udržitelnosti a dopadu na životní prostředí. Díky dokumentaci mohou spotřebitelé, vlády a další zúčastněné strany činit lepší rozhodnutí na základě důvěryhodných informací.

Dodržování široké škály povinných pravidel pro podávání zpráv po celém světě však může být nepřehledné a komplikované. Jeden průzkum zjistil, že 81 % společností vytváří nové role a odpovědnosti, aby se přizpůsobily rostoucímu počtu požadavků na zveřejňování, zatímco 99 % společností uvedlo, že s určitou nebo velkou pravděpodobností budou investovat do více technologií a nástrojů souvisejících s vykazováním ESG.2 Některé se například obracejí na softwarová řešení, která mohou snadněji zachycovat, spravovat a vykazovat údaje o ESG.

4. Budování udržitelných a odolných dodavatelských řetězců

Společnosti zkoumají a analyzují svůj dodavatelský řetězec s cílem, aby do hloubky porozuměly jeho rizikům a příležitostem.

Udržitelné dodavatelské řetězce. V důsledku rostoucí poptávky spotřebitelů po udržitelných výrobcích a zvýšeného povědomí o dopadu výroby a přepravy zboží na životní prostředí se stále více podniků snaží o udržitelnější fungování svých dodavatelských řetězců.

To může zahrnovat používání ekologičtějších obalů nebo výrobních materiálů a snižování množství odpadu, stejně jako úsilí zaměřené na člověka, jako je zajištění spravedlivých pracovních postupů a bezpečného pracovního prostředí.

Tyto změny často vyžadují přehodnocení organizačních postupů a navázání nových partnerství. Podniky si stále více uvědomují, že jejich dopad přesahuje rámec jejich vlastních činností; v důsledku toho podnikají kroky k řešení emisí uhlíku v rozsahu 3, neboli emisí vypouštěných jinými subjekty v jejich hodnotovém řetězci.

5. Umožnění udržitelné spotřeby a výroby

Konec plýtvání? – Pod tlakem koktejlu regulací, soudních sporů, tlaku zainteresovaných stran a nedostatku zdrojů společnosti přehodnocují způsob výroby a balení výrobků. Zdá se, že oběhové hospodářství a udržitelné zásobování proniknou do běžné podnikové praxe.

Neplýtvej, nechtěj: model oběhového hospodářství, jehož cílem je minimalizovat zbytečný odpad a maximálně využít zdroje, zažívá rozmach. Místo toho, aby se na věci pohlíželo jako na věci na jedno použití, podporuje opětovné použití a recyklaci výrobků. Výzkum předpokládá, že přechod na oběhové hospodářství by mohl do roku 2030 přinést ekonomické přínosy ve výši 4,5 bilionu USD.

Podniky hrají klíčovou roli v podpoře oběhového hospodářství tím, že mění design výrobků tak, aby byly trvanlivější, opakovaně použitelné nebo recyklovatelné, snižují spotřebu zdrojů a omezují množství odpadu v celém životním cyklu výrobku. Maloobchodníci, zejména v módním průmyslu, stále více využívají oběhové obchodní modely: programy pronájmu a dalšího prodeje nabízejí příležitosti k růstu, zatímco opravárenské služby nabízejí alternativu k likvidaci na skládkách. Další podniky se zapojují tím, že poskytují možnosti prodloužení životnosti výrobků nebo plány na recyklaci či renovaci.

6. Uplatňování technologií v oblasti udržitelnosti

S nástupem umělé inteligence na scénu mají společnosti další digitální technologii, kterou mohou přidat do své sady nástrojů pro sběr a správu dat ESG. Nadcházející rok prověří, nakolik je umělá inteligence užitečná pro podporu udržitelného výkonu. A podpory či dotace pomohou společnostem rozšířit další technologie související s udržitelností.

Díky rozmachu umělé inteligence (AI), strojového učení (ML) a řady dalších pokročilých technologií se rok 2024 může stát rokem udržitelnosti založené na technologiích. Až budou společnosti v nadcházejícím roce zvažovat svůj dopad na klima, může jim několik nástrojů a možností pomoci řídit klíčové cíle udržitelnosti:

Umělá inteligence: Umělá inteligence může pomoci optimalizovat spotřebu energie, snížit emise a podpořit rozhodovací procesy při tvorbě strategie udržitelnosti. Některé organizace využívají schopnosti umělé inteligence k prosazování vlastní udržitelnosti – například k zajištění přesnějších klimatických předpovědí, optimalizaci spotřeby energie v budovách nebo identifikaci oblastí plýtvání či neefektivity v dodavatelském řetězci.

Průmysl 4.0: Výrobci integrují nové technologie, včetně internetu věcí (IoT), cloud computingu a umělé inteligence a strojového učení, do svých výrobních zařízení a do celého svého provozu. Chytré továrny, které tvoří Průmysl 4.0, mají schopnosti, které vedou k vyšší automatizaci, prediktivní údržbě, samooptimalizaci zlepšování procesů a efektivitě, která snižuje emise i celkové náklady.

Softwarová řešení: Jak již bylo zmíněno, softwarová řešení mohou společnostem pomoci orientovat se ve stále složitější síti povinných požadavků na podávání zpráv ESG. Například sada IBM Envizi ESG Suite dokáže efektivně shromažďovat stovky typů dat, analyzovat data napříč jednotlivými silami a snadno poskytovat zprávy připravené k auditu – což je proces, který by jinak byl náročný na pracovní sílu a náklady. Software pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost (EHS) může zefektivnit sběr dat a hlášení incidentů, sledovat bezpečnostní inspekce a certifikace a řídit hodnocení a zmírňování rizik, zatímco software pro environmentální zpravodajství může sledovat počasí z hlediska možných narušení a poskytovat informace pro rozhodování.


Dotaz: Zajištění třídění odpadu při jejich minimálním vzniku.

3.7.2024, Ing. Petr Šulc, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

Na základě § 62 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen zákon o odpadech) je povinnost každé právnické nebo podnikající fyzické osoby, která umožňuje ve své provozovně nepodnikajícím fyzickým osobám odkládání komunálního odpadu vzniklého v rámci provozovny, musí zajistit místa pro oddělené soustřeďování odpadu, a to alespoň pro odpady papíru, plastů, skla, kovů a biologický odpad.

Tato povinnost zajištění odděleného soustřeďování se týká nejen odpadů vznikajícím zaměstnancům na pracovišti, ale také odpadů, které vznikají při činnosti právnické nebo podnikající fyzické osobě návštěvníkům a zákazníkům.

V metodickém pokynu Ministerstva životního prostředí č.j. MZP/2021/720/3027 ze dne 16. června 2021 (dále jen MP MŽP) se připouští, že zaměstnancům nemusí nutně vznikat veškeré složky odpadů, ale je zde silný předpoklad, že se bude v každém případě jednat o plasty, papír, sklo a biologický odpad (slupky z ovoce a zeleniny nutně vznikají při konzumaci jídla vždy). V případě dalších materiálů už nemusí být výskyt zcela ve všech případech. Pokud v provozovně zaměstnancům tyto složky nevznikají, musí to právnická nebo podnikající fyzická osoba v případě kontroly prokázat.

Jak zajistit třídění (možné způsoby), aby byly splněny legislativní (v případě bioodpadu i hygienické požadavky) v případě kdy není možné prokázat, že v provozovně zaměstnancům tyto složky tříděného odpadu nevznikají a jestliže se v dané provozovně vyprodukuje velmi malé množství daného odpadu, který by měl být tříděn? V provozovně není technicky možné umístění kompostéru.

V případě vzniku malého množství odpadu bude bioodpad předáván v pololetních nebo ročních intervalech. Při těchto intervalech hrozí riziko ohrožení zdraví lidí z důvodu vzniku patogenních organismů.

Na základě výše uvedeného Vás žádám o stanovisko k zajištění předmětné činnosti tak, aby bylo postupováno v souladu s legislativou a nedocházelo k ohrožení zdraví lidí a původce odpadu mohl postupovat i ekonomicky, v souladu s péčí řádného hospodaře.

Odpověď:

Z Vašeho  dotazu  je zřejmé,  že delší shromažďování odpadů,  které  nepodléhají  rozkladu je ve Vašem  případě technicky možné.  Doba shromažďování  ale nesmí  překročit dobu  1 roku  (§ 11 odst. 3 písm.  a)  zákona o  odpadech). V případě bioodpadu  je tato  doba z hygienických  důvodů nereálná.  Přitom kompostování v rámci  tzv.  předcházení  vzniku  odpadů  podle § 12 odst. 3 zákona ve Vašem  případě není  možné. Nezbývá  tedy než  zajistit předávání  tohoto  odpadu oprávněné  osobě v intervalech  řádově kratších. Obecně je za optimální interval mezi svozy bioodpadu považována doba 7 až  14 dní. Kratší  interval  je volen ve vegetačním  období,  kdy jsou  vyšší  teploty,  vedoucí  k rychlejšímu rozkladu organické hmoty.

Pokud vzniká  v provozovně původce pouze malé  množství  bioodpadů,  pak  by bylo  možné  využít:

  • ustanovení § 62 odst. 2 zákona o odpadech a smluvně zajistit možnost smluvního předávání  odpadu  obci (Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která produkuje komunální odpad nebo odpady z obalů z papíru, plastů, skla a kovů, může tyto odpady na základě písemné smlouvy s obcí předávat do obecního systému. V takovém případě se odpady z obalů zařazují jako odpovídající druh komunálního odpadu). Zpravidla by se jednalo  o  nádobový  sběr bioodpadů  nebo  možnost využívat  v rámci předcházení  vzniku  odpadů  komunitní  kompostárnu; pozn.1: pokud biologicky rozložitelný  materiál předáváte na komunitní  kompostárnu,  pak  se nejedná  o  odpad a nevedete žádnou  evidenci o  nakládání  s tímto  materiálem; pozn.2: obec není  povinna takovou  smlouvu  s původcem  odpadů uzavřít,
  • ustanovení § 5 odst. 3 zákona o  odpadech,  pokud má v nemovitosti provozovnu více původců odpadů – uzavřít  smlouvu  s vlastníkem  nemovitosti, který  by zajistil nádobu  na shromažďování bioodpadů  pro všechny původce v jeho  objektu, nebo
  • zajistit vlastní  přepravu  shromážděného  bioodpadu  na vhodné  zařízení (např. sběrný  dvůr,  kompostárna, bioplanová  stanice); v takovém  případě neplatíte pronájem  sběrné  nádoby,  ani  svoz  odpadů odpadové  firmě,  ale pouze cenu  za předání odpadů  na příslušném  zařízení.

Při vysvětlování principu  ustanovení  § 62 odst. 1 zákona o odpadech  byla v důvodové  zprávě konstatováno  „Právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání, které jsou rovněž původci komunálních odpadů, není na rozdíl od obcí nastavena povinnost zajištění podílu odděleně sebraných složek. Je tomu tak proto, že různí původci odpadu mají velmi rozličnou skladbu jednotlivých složek. Zároveň je těmto osobám nastavena jednoznačná povinnost soustřeďovat odpady odděleně podle druhů, proto by u nich nemělo docházet k tomu, že budou odpady, které je možné zařadit k jinému druhu odpadu, ukládat do směsného komunálního odpadu.“

V tomto  smyslu  tedy pro  zákon o odpadech není  důležité  množství  odpadů  ve vztahu  k efektivitě zajištění plnění povinností  původce odpadů,  ale skutečnost,  že daný  odpad vzniká (nebo  předpoklad,  že by daný  odpad měl  vznikat) a původce má  povinnost jej (pokud vznikne) odděleně soustřeďovat (§ 13 odst. 1 písm. c)).


Dotaz: Prvotní třídění směsného komunálního odpadu v dopravním prostředku.

10.7.2024, Ing. Petr Šulc, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

V případě, že není technicky možné v dopravním prostředku umístit nádoby na tříděný odpad, vzniká tím směsný komunální odpad. Lze vložit do smlouvy na úklid dopravního prostředku, aby zaměstnanci provádějící úklid následně provedli prvotní třídění nebo se bude již jednat o úpravu odpadu, která není v souladu s legislativou, pokud úklidová firma nemá oprávnění s nakládání s odpady?

Dále prosím o výklad pojmu „prvotní třídění“.

Odpověď:

Z dotazu je zřejmé, že dotaz cílí na problematiku odpadů, které cestující zanechávají v dopravním prostředku. § 62 odst. 1 zákona o odpadech nestanovuje povinnost provozovateli vybavit dopravní prostředek prostředky pro soustřeďování odpadů. A to i z toho důvodu, že neposkytuje služby, při kterých by cestujícím odpady vznikaly (např.  v rámci MHD). A pokud provozovatel neumožňuje odkládání komunálního odpadu vzniklého v rámci provozovny (kterou dopravní prostředek ale není), nemá ani povinnost zajištění místa pro oddělené soustřeďování odpadu, a to alespoň pro odpady papíru, plastů, skla, kovů a biologický odpad.

Zákon o odpadech ve svém  § 62 odst. 1 nepředpokládá povinnost třídění odpadů (odděleného soustřeďování) v dopravních prostředcích.  To vyplývá přímo z textu „Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která umožňuje ve své provozovně nepodnikajícím fyzickým osobám odkládání komunálního odpadu vzniklého v rámci provozovny, musí zajistit místa pro oddělené soustřeďování odpadu, a to alespoň pro odpady papíru, plastů, skla, kovů a biologický odpad.“. Povinnost je tedy vztažena k provozovně.  To podporuje i text v důvodové zprávě vládního návrhu zákona o odpadech k tomuto ustanovení: „Nově je nastavena povinnost původcům komunálního odpadu, kteří umožňují odkládání odpadů v rámci svých provozoven, zajistit místa pro oddělené soustřeďování využitelných složek. Zde je opět velký prostor ke zlepšení a navýšení recyklace. Pokud není například v rámci velkých obchodních center zavedeno oddělené soustřeďování, končí velké množství recyklovatelných odpadů odstraněním nebo při nejlepším energetickým využitím.“

Úklidová firma je dle § 5 odst. 1  písm. a) zákona o  odpadech původcem  tohoto  odpadu.  Úklidová firma v rámci zajišťování úklidu tyto odpady soustředí podle jejich charakteru ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech, tzn. včetně prvotního třídění pro účely odděleného soustřeďování.

Pojem „prvotní třídění“, je uveden v  § 11 odst. 1 písm. d) zákona o odpadech jako součást definice „soustřeďování odpadu“.  Pojem soustřeďování odpadu je nezbytné vykládat co nejširším způsobem. Definice soustřeďování v souladu s unijním předpisem zahrnuje rovněž prvotní třídění a dočasné uložení odpadu (rámcová směrnice o odpadech používá pojem předběžné třídění u definice sběru odpadu). Smyslem těchto pojmů je vyjádřit, že součástí soustřeďování může být i činnost, kdy jsou odpady záměrně soustřeďovány systematicky tak, že dochází k jejich oddělenému soustřeďování, přičemž se nejedná o samostatnou činnost, která by bylo možné podřadit například pod pojem úprava odpadu.

 

Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje

IČ: 25948890DIČ: CZ25948890
Zapsána: Krajským soudem v Hradci Králové, Spisová značka A 9526