EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.

Úvod
INFORMAČNÍ SERVIS KHK KHK
Ekologie
EKOLOGIE – Informace nejen pro podnikatele.

15. 1. 2024

Normy: ekologie a životní prostředí – leden 2024.*

Trvalá udržitelnost: Více přínosů, než si myslíte.*

Komise vítá politickou dohodu o nových pravidlech pro snížení energetické náročnosti budov v rámci EU.*

Dotaz: Nařízení EU proti odlesňování.*

Metodické sdělení k jednorázovým plastům a uzavírání smluv obcí s výrobci.*

Normy: ekologie a životní prostředí – leden 2024.

10.1.2024, Zdroj: ÚNMZ, ENVIprofi

Nové a aktualizované normy související s ochranou životního prostředí a ekologií v podniku, které vyšly ve věstníku ÚNMZ v lednu 2024.

VYDANÉ ČSN

Značka normy	Kat. č.	Plný název normy
ČSN EN IEC 62561-1 ed. 3 (35 7605)	518688	Součásti systému ochrany před bleskem (LPSC) – Část 1: Požadavky na spojovací součásti
ČSN EN IEC 63027 (36 4642)	517919	Fotovoltaické systémy – Detekce a přerušení stejnosměrného oblouku
ČSN EN ISO 179-1 (64 0612)	518666	Plasty – Stanovení rázové houževnatosti metodou Charpy – Část 1: Neinstrumentovaná rázová zkouška
ČSN EN ISO 180 (64 0616)	518667	Plasty – Stanovení rázové houževnatosti metodou lzod
ČSN EN 12946 (65 4846)	518644	Materiály k vápnění půd – Stanovení obsahu vápníku a hořčíku – Komplexometrická metoda
ČSN EN ISO 4624 (67 3077)	518671	Nátěrové hmoty – Odtrhová zkouška přilnavosti
ČSN EN ISO 23582-1 (69 1290)	518519	Stroje na zpracování plastů a pryže – Upínací systémy – Část 1: Bezpečnostní požadavky na magnetické upínací systémy
ČSN EN 15434-1 (70 1061)	518475	Lepicí tmely – Část 1: Tmely pro lepená zasklení vystavena přímému světlu
ČSN EN 12975 (73 0301)	518432	Solární kolektory – Obecné požadavky
ČSN EN 16056 (75 5471)	518465	Vliv kovových materiálů na vodu určenou k lidské spotřebě – Metoda pro hodnocení pasivního vlivu korozivzdorných ocelí a dalších slitin
ČSN EN 12255-11 (75 6403)	518464	Čistírny odpadních vod – Část 11: Obecné návrhové údaje
ČSN 75 7300 (75 7300)	518459	Kvalita vod – Chemický a fyzikální rozbor – Obecná ustanovení a pokyny
ČSN 75 7346 (75 7346)	518491	Kvalita vod – Stanovení rozpuštěných látek
ČSN 75 7350 (75 7350)	518492	Kvalita vod – Stanovení ztráty žíháním nerozpuštěných látek
ČSN 75 7623 (75 7623)	518521	Kvalita vod – Stanovení radia 226 emanometricky bez koncentrování
ČSN EN ISO 11268-2 (83 6456)	518490	Kvalita půdy – Účinky znečišťujících látek na žížaly – Část 2: Stanovení účinků na reprodukci Eisenia fetida/Eisenia andrei a dalších druhů žížal
ČSN EN ISO 21654 (83 8304)	518295	Tuhá alternativní paliva – Stanovení spalného tepla a výhřevnosti

EVROPSKÉ NORMY SCHVÁLENÉ K PŘÍMÉMU POUŽÍVÁNÍ JAKO ČSN

Číslo a značka normy		Kat. č.	Plný název normy
ČSN EN ISO 6186 (64 0109)		518220	Plasty – Stanovení sypatelnosti
ČSN EN ISO 6603-2 (64 0628)		518034	Plasty – Stanovení chování tuhých plastů při víceosém rázovém namáhání – Část 2: Instrumentovaná rázová zkouška
ČSN EN ISO 10468 (64 3146)		518221	Sklem vyztužené trubky z reaktoplastů (GRP) – Stanovení krípových vlastností
ČSN EN 14432 (69 9037)		518213	Nádrže pro přepravu nebezpečného zboží – Vybavení nádrží pro přepravu kapalných chemikálií – Ventily pro vypouštění produktu a odvzdušňování
ČSN EN 14433 (69 9038)		518212	Nádrže pro přepravu nebezpečného zboží – Vybavení nádrží pro přepravu kapalných chemikálií a zkapalnělých plynů – Patní ventily
ČSN EN ISO 7231 (64 5423)	518222		Měkké lehčené polymerní materiály – Stanovení hodnoty propustnosti vzduchu
ČSN EN 17885 (65 0125)	518219		Příslušenství svíček – Specifikace požární bezpečnosti a bezpečnostní štítky výrobků
ČSN EN ISO 3262-7 (67 1300)	518214		Plniva – Specifikace a zkušební metody – Část 7: Dolomit
ČSN EN ISO 3262-9 (67 1300)	518217		Plniva – Specifikace a zkušební metody – Část 9: Pálený kaolin
ČSN EN ISO 3262-14 (67 1300)	518215		Plniva – Specifikace a zkušební metody – Část 14: Kristobalit
ČSN EN ISO 3262-18 (67 1300)	518216		Plniva – Specifikace a zkušební metody – Část 18: Srážený hlinitokřemičitan sodný
ČSN EN ISO 18473-4 (67 1420)	518218		Funkční pigmenty a plniva pro speciální aplikace – Část 4: Nanooxid titaničitý pro fotokatalýzu
ČSN EN ISO 23739 (72 7526)	518209		Jemná keramika – Metody chemické analýzy práškového oxidu zirkoničitého
ČSN EN 17680 (73 0925)	518203		Udržitelost ve výstavbě – Hodnocení potenciálu pro udržitelnou rekonstrukci budov

Trvalá udržitelnost: Více přínosů, než si myslíte.

15.11.2023, Zdroj: Vše o průmyslu (www.vseoprumyslu.cz)

Ještě před několika lety byl termín trvalá udržitelnost pro řadu českých výrobních firem víceméně něčím, co v lepším případě braly pouze na vědomí. A v horším případě vysloveně ignorovaly. Samozřejmě, firmy se tématu udržitelnosti dotýkaly často primárně prostřednictvím aktivit reagujících na regulatorní požadavky či na potřebu zvýšení ekonomických přínosů. Zejména v oblasti nakládání s odpady, hospodaření s vodou, či v souvislosti s recyklací materiálu z výroby.

Trvalá udržitelnost se však v poslední dekádě dostává do popředí zájmu veřejnosti, byznysu i vlád jako jeden z klíčových strategických imperativů dalšího růstu. Udržitelného růstu.

Výrobní společnosti proto musí vyvíjet a vyrábět stále udržitelnějším způsobem. K tomu je v zásadě nutí nejen normy či nařízení ale i koncoví zákazníci. A dokonce i investoři, respektive finanční instituce poskytující potřebné financování strategického rozvoje. Zkrátka, čas věnovat se nastavení principů trvalé udržitelnosti je zde. A s přibývajícím tlakem trhu i regulátorů musí každá výrobní firma tyto požadavky nejen akceptovat, ale i aktivně rozvíjet.

Firmy čelí řadě výzev, zejména díky ekonomickým vlivům jako jsou inflace či recese, důsledkům politický vlivů – zejména v oblasti cen energií, či tržně-geopolitických, projevujících se hlavně nestálostí dodavatelských řetězců. Všechny tyto vlivy mají v konečném důsledku dopad na způsob řízení a hospodaření firem. Je tedy třeba o udržitelnosti přemýšlet tak, aby nebyla chápana jako překážka v denní operativě. Nebo jako nutný náklad, který jinak firmě nepřináší další hodnotu. Nyní nepředbíhejme, k propojení udržitelnosti a profitability se ještě dostaneme.

Trvalá udržitelnost jako strategická výhoda

K zavádění udržitelnosti lze přistupovat různými způsoby, přičemž se řadě firem osvědčilo stanovení si jasných cílů na všech úrovních. Vždy však v souladu s firemní strategií a hodnotami společnosti. V případě udržitelnosti je základním principem fakt, že firma přináší hodnotu nejen majitelům a akcionářům, ale i zaměstnancům, dodavatelům, obchodním partnerům, místním komunitám, a tedy společnosti jako celku.

Z pohledu přínosů lze udržitelnost rozdělit na požadavky do několika skupin. Začněme potřebou plnění vnějších nařízení, tedy legislativy. Představitelem zásadní směrnice je CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) o nefinančním reportování týkající se podniků s 250 a více zaměstnanci. Součástí reportu je mimo jiné i vykazování uhlíkové stopy. To pokrývá jasně definované strategické oblasti, tzv. Scopes.

Scope 1 tvoří přímé emise. Tedy emise, které společnost přímo ovlivňuje svou činností – zejména ze stacionárního a mobilního spalování paliv a emise z průmyslových procesů.

Scope 2 zahrnuje nepřímé, ale snadno zjistitelné emise z nakoupené elektrické energie, tepla, páry či chlazení, tedy emise, které jsou spojené s činností společnosti, ale nevznikají přímo ve společnosti.

Scope 3 tvoří nepřímé emise, mezi něž patří zejména emise z výroby používaných materiálů či emise z likvidace a zpracování odpadu vyprodukovaného společností. Kromě toho Scope 3 zahrnuje i výpočet emisí z dopravy a distribuce zajišťované společností i dodavateli.

Přínosem reportování výše uvedených informací je tedy primárně uspokojit regulatorní orgán.

Řada zákazníků výrobních firem rovněž požaduje dodržování předepsaných pravidel týkajících se trvalé udržitelnosti. Nebýt v souladu s těmito parametry znamená buď znevýhodnění v rámci dodavatelského řetězce zákazní nebo rovnou jeho vyřazení z portfolia dodavatelů. Například ŠKODA AUTO představila již 1. července 2019 koncepci hodnocení udržitelnosti dodavatele (tzv. S-Rating). Podle koncernu Volkswagen se tento závazek, původně založený na doporučeních Ministerstva spravedlnosti USA, se stal základem politiky udržitelnosti značky vůči dodavatelskému řetězci.

S-Rating byl postaven na stejnou úroveň s ostatními oblastmi hodnocení (kvalita, logistika, technologický rozvoj) z hlediska důležitosti a relevance kritérií nákupu v případě výběru jednotlivých obchodních partnerů. Primárně se jedná o poskytnutí informací a dat v oblastech udržitelnosti, včetně environmentální, sociální a subdodavatelského řízení.

Pro výrobní společnost, dodavatele, přínos vyplývající ze zajištění těchto informací, respektive nastavení procesů v souladu s předpisy zákazníka, spočívá v možnosti ucházet se o nové projekty či se zákazníkem dále rozvíjet spolupráci. Zde je nutno zmínit, že stejný princip by výrobní společnost měla uplatňovat i vůči svým dodavatelům.

Dalším přínosem trvalé udržitelnosti s jasným dopadem na hospodaření lze nalézt v oblasti řízení energií a druhotně i optimalizaci uhlíkové stopy, tzv. net zero. Toho lze docílit například přechodem k bezemisním zdrojům energie.

Samostatnou kapitolou je optimalizace chodu a využití stávajících technologií s dopadem na snížení energetické náročnosti na jednotku výroby. Toto už je jasným nástrojem zvýšení profitability výroby.

Energetická účinnost je tak na jednom z prvních míst v seznamu priorit výrobních firem podnikajících kroky k celkové optimalizaci nákladů a plnění cílů souvisejících s udržitelností.

Zajímavým přístupem, a to jak z pohledu úspory nákladů, tak i z pohledu snižování závislosti na některých typech komponent či surovin, je využívání principů cirkularity. Jedná se o schopnost využívat již jednou vyrobené komponenty. Může se jednat o čipy nebo i celé výrobky, například o motory či převodovky. V této oblasti jsou vzorem zejména firmy vyrábějící komplexní výrobky, tedy z oblasti výroby automobilů, stavebních nebo zemědělských strojů. Známými příklady firem, jež různými způsoby vrací do oběhu opravené či
repasované díly jsou Renault, John Deere nebo Volvo Trucks.

Poměrně novou oblastí je získávání vzácných kovů (lithium, kobalt, nikl, mangan) nebo mědi, hliníku a železa recyklací baterií elektromobilů. Zde získává udržitelnost zcela nový rozměr. Za prvé, přispívá redukci uhlíkové stopy v rámci těžby, dopravy a prvotního zpracování suroviny. Využití recyklace rovněž snižuje závislost na dodávkách prvotního materiálu, a tedy významně přispívá i k odolnosti průmyslu vůči výkyvům v dodávkách materiálů, zejména z politicky nestabilních regionů.

Jak na zavádění udržitelnosti v průmyslové praxi

Takzvaná „sustainability operationalization“, tedy zavádění udržitelnosti do denní praxe, má několik rovin. Strategickou, procesní a technologickou. Pro účely tohoto článku se zaměříme primárně na rovinu technologickou.

Nejprve však něco málo k cílům a řízení dat. Globální studie nejmenované poradenské firmy předpokládá, že do roku 2026 bude 60 % výrobních společností z indexu Global 2000 používat ukazatele udržitelnosti jako relevantní řídící parametry jejich výrobních provozů. Pro srovnání, v roce 2021 to bylo pouhých 20 % společností. Absolutním základem pro nastavení systému udržitelnosti je definování klíčových cílů udržitelnosti, jejich převedení do parametrů a konkrétních cílů. Následně je třeba definovat příslušná data, stanovit
jejich formát, způsob sběru, zpracování a vyhodnocování.

K tomu je třeba vytvoření architektury jak na úrovní provozu, operational technology (OT), tak i na úrovni firemního IT. Klíčová je nutnost vytvoření transparentního datového prostředí, zejména pro následující zpracování dat algoritmy či neuronovými sítěmi nástrojů umělé inteligence. V tomto pohledu je třeba zaměřit se i na schopnost kontextualizace dat. Tedy na propojování dat z různých systémů za účelem nacházení nových, dosud skrytých souvislostí. Kromě využití cloudových platforem pro sběr a zpracování dat lze využít i technologie digitálního dvojčete či tzv. digitálního vlákna. Digitální dvojče je definováno jako virtuální reprezentant produktu nebo procesu. V kontextu udržitelnosti nese digitální dvojče informace o daném výrobku či výrobní technologii, přičemž díky využití dat z reálného prostředí v kombinaci s kmenovými daty lze sledovat a vyhodnocovat informace v celé délce životního cyklu a tyto využívat pro návrh udržitelnější budoucí verze výrobku. Digitální dvojče rovněž umožňuje provádět simulace chování výrobku či technologie v reálném prostředí, čímž snižuje nárok na výrobu prototypů, respektive testování v reálném prostředí.

Pro aktivní řízení uhlíkové stopy lze využívat celou řadu nástrojů, zejména různých specializovaných kalkulátorů emisí a reportovacích aplikací.

Klíčových faktorem úspěchu je však v komplexním prostředí výroby a logistiky nalézt systém, který dokáže uživateli poskytnout informace, díky kterým může výši uhlíkové stopy efektivně ovlivnit. Zde přichází na řadu digitální nástroje na bázi umělé inteligence, které umožňují predikovat vývoj tvorby emisí uhlíku na základě dat z výroby, logistiky, nastaveni strojů, počasí apod.

Toto je pouze velmi stručný exkurz problematiky využití digitálních technologií pro zajištění trvalé udržitelnosti opravdu udržitelnou cestou. Mimochodem, nejedná se o překlep, ale o uvědomění si, že udržitelnost má více významů!

Závěrem: nevařte oceán

Jakkoli zní v českém jazyce termín „boiling the ocean“ úsměvně, skrývá se v něm mnoho pravdy. Není třeba honit více zajíců, což je ekvivalentem výše uvedeného rčení. Stejně jako v každém jiném projektu či větší transformaci, i v případě zaváděni trvalé udržitelnosti do firemního genetického kódu je důležitá postupovat strukturovaně. Nezapomeňte na vizi, cíle, komunikaci a strategii zapojení příslušných zdrojů i technologií.

Malý tip na konec – samozřejmě, že požadavky regulátora či zákazníka jsou na prvním místě. Na druhou stranu, proč v případě, když už na ně musím reagovat, je nevyužít pro zvýšení ziskovosti vlastní firmy? Cíle snížení oxidu uhlíku lze spojit s optimalizací energetické náročnosti. Cíle pro zvyšování podílu recyklovatelných materiálů zle zase využít k návrhu lehčího či na výrobou méně náročného výrobku. Okolí vaší firmy, zákazníci i zaměstnanci Vám pak určitě rádi poděkují.

www.ceah.eu

Komise vítá politickou dohodu o nových pravidlech pro snížení energetické náročnosti budov v rámci EU.

7.12.2023, Zdroj: Evropská komise

Komise vítá předběžnou dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou, jíž bylo dnes dosaženo a která se týká snížení emisí z budov a spotřeby energie v nich v rámci EU.

Posílená směrnice o energetické náročnosti budov podpoří úsilí EU o dekarbonizaci budov v celé Unii. Jedná se o oblast, v níž konkrétní dopad Zelené dohody pro Evropu zlepší kvalitu života lidí v jejich domácnostech a na pracovištích a sníží jim účty za energii. Tato dohoda rovněž posílí energetickou nezávislost Evropy v souladu s plánem REPowerEU a přinese silné ekonomické opodstatnění pro čistší odvětví budov v EU.

Budovy s lepšími parametry, díky nimž se sníží účty za energii a emise

Revidovaná směrnice stanoví řadu opatření, která pomohou vládám EU strukturálně zlepšit energetickou náročnost budov, přičemž zvláštní zřetel bude brán na budovy s nejhoršími parametry.

Každý členský stát přijme vlastní vnitrostátní trajektorii ke snížení průměrné spotřeby primární energie obytných budov o 16 % do roku 2030 a 20–22 % do roku 2035 a s přihlédnutím k okolnostem daného členského státu umožní dostatečnou flexibilitu. Členské státy si mohou zvolit budovy, na něž se zaměří, a jaká opatření přijmou.
Opatření budou muset zajistit, aby alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie bylo dosaženo renovací energeticky nejnáročnějších budov.
Pokud jde o fond budov s nebytovými prostory, vyžadují revidovaná pravidla jeho postupné zlepšování prostřednictvím minimálních norem energetické náročnosti. Díky tomu bude možné 16 % energeticky nejnáročnějších budov renovovat do roku 2030 a do roku 2033 26 % těchto budov.
Členské státy budou mít možnost vyjmout z těchto povinností určité kategorie obytných budov i budov s nebytovými prostory, včetně historických budov nebo rekreačních domů.
Lepší certifikáty energetické náročnosti budou založeny na společném vzoru EU a společných kritériích, aby byli občané lépe informování a aby bylo v celé EU snazší rozhodovat o finančních prostředcích.
V zájmu boje proti energetické chudobě a snížení účtů za energii budou muset finanční opatření motivovat a doprovázet renovace a zaměřovat se zejména na zranitelné zákazníky a energeticky nejnáročnější budovy, v nichž žije vyšší podíl domácností trpících energetickou chudobou.
Členské státy budou rovněž muset zajistit, aby existovaly záruky pro nájemníky, které pomohou řešit riziko vystěhování zranitelných domácností způsobené nepřiměřeným zvýšením nájemného po renovaci.

Spuštění vlny renovací

Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov obsahuje opatření ke zlepšení strategického plánování renovací i nástrojů k zajištění toho, aby k těmto renovacím docházelo. Podle dohodnutých ustanovení členské státy:

vypracují vnitrostátní plány renovací budov, aby se stanovily vnitrostátní strategie pro dekarbonizaci fondu budov a způsob řešení zbývajících překážek, jakými jsou financování, odborná příprava a přilákání kvalifikovanějších pracovníků,
zavedou vnitrostátní systémy pasů pro renovaci budov, které budou vodítkem pro vlastníky budov při postupných renovacích směřujících k budovám s nulovými emisemi,
zřídí jednotná kontaktní místa pro majitele domů, malé a střední podniky a všechny aktéry v hodnotovém řetězci renovací, aby se jim dostalo specializované a nezávislé podpory a pokynů.

Dohoda navíc EU pomůže při postupném vyřazování kotlů na fosilní paliva z provozu. Od 1. ledna 2025 již nebudou povolovány dotace na instalaci samostatných kotlů na fosilní paliva. Revidovaná směrnice zavádí jasný právní základ pro to, aby členské státy stanovily požadavky na zdroje tepla na základě emisí skleníkových plynů, druhu používaného paliva nebo minimálního podílu energie z obnovitelných zdrojů využívané k vytápění. Členské státy budou rovněž muset stanovit konkrétní opatření pro postupné ukončování používání fosilních paliv při vytápění a chlazení s cílem do roku 2040 úplně vyřadit z provozu kotle na fosilní paliva.

Podpora udržitelné mobility

Dohoda rovněž podpoří rozšíření udržitelné mobility díky ustanovením o položení kabeláže, elektrických dobíjecích stanicích a parkovacích místech pro jízdní kola. Položení kabeláže se stane normou pro nové a renovované budovy, což usnadní přístup k dobíjecí infrastruktuře a přispěje k ambicím EU v oblasti klimatu. Kromě toho tu budou též posílené požadavky na počet dobíjecích stanic v obytných budovách i budovách s nebytovými prostory. Členské státy budou rovněž muset odstranit překážky bránící instalaci dobíjecích stanic, aby v praxi fungovalo „právo na připojení“. Celkově budou dobíjecí stanice muset umožňovat inteligentní dobíjení a případně obousměrné nabíjení. Ustanovení rovněž zajistí dostatečný parkovací prostor pro jízdní kola, včetně nákladních jízdních kol.

Norma týkající se nulových emisí u nových budov

Díky revidované směrnici budou nulové emise u nových budov normou. Podle dohody musí všechny nové obytné budovy i budovy s nebytovými prostory na daném místě vykazovat nulové emise z fosilních paliv, a to od 1. ledna 2028 u budov ve veřejném vlastnictví a od 1. ledna 2030 u všech ostatních nových budov s možností zvláštních výjimek.

Členské státy budou muset rovněž zajistit, aby nové budovy byly připraveny na instalaci zařízení na solární energii, což znamená, že na ně bude možné umístit střešní fotovoltaické panely nebo zařízení pro solární tepelnou energii. Instalace zařízení na výrobu solární energie bude u nových budov normou. U stávajících veřejných budov a budov s nebytovými prostory bude třeba zařízení na výrobu solární energie postupně instalovat, a to počínaje rokem 2027, pokud je to technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné. Tato ustanovení vstoupí v platnost v různých termínech v závislosti na typu a velikosti budovy.

Další postup

Dnešní předběžná dohoda musí být nyní formálně přijata Evropským parlamentem a Radou. Jakmile bude tento proces dokončen, bude nový právní předpis zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupí v platnost.

Souvislosti

Budovy jsou odpovědné za přibližně 40 % spotřeby energie v EU, více než polovinu spotřeby plynu v EU (zejména prostřednictvím vytápění, chlazení a teplé užitkové vody) a 36 % emisí skleníkových plynů souvisejících se spotřebou energie. V současné době je přibližně 35 % budov EU starších 50 let a téměř 75 % fondu budov je energeticky neefektivní. Průměrná roční míra energetických renovací přitom činí jen asi 1 %.

V roce 2020 předložila Komise svou strategii „vlna renovací budov“ jako součást Zelené dohody pro Evropu, přičemž klíčovou iniciativou je revize směrnice o energetické náročnosti budov. Jak je uvedeno ve strategii „vlna renovace budov“, klade si Komise za cíl do roku 2030 alespoň zdvojnásobit míru renovací a zajistit, aby renovace vedly k vyšší energetické účinnosti budov a většímu využívání obnovitelných zdrojů v nich. Návrh Komise na revizi směrnice o energetické náročnosti budov v prosinci 2021 byl v rámci plánu REPowerEU v květnu 2022 dále doplněn o další prvky týkající se umísťování zařízení na solární energii na budovy.

Dotaz: Nařízení EU proti odlesňování.

6.11.2023, Ing. Petr Šulc, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dotaz:

EU vydala nařízení 2023/1115, o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010. Mimo jiné se toto nařízení týká i palmového oleje, který naše firma dováží a dál prodává dalším odběratelům. Jsme člen celosvětového sdružení RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil) pro udržitelné pěstování a nakládání s palmovým olejem. I přesto že máme tuto certifikaci, budeme muset předkládat prohlášení o náležité péči dle Nařízení? Nebo budeme moci toto prohlášení nahradit tímto certifikátem RSPO?

Odpověď:

Bohužel systém dobrovolného závazku v rámci sdružení RSPO (celosvětová nezisková organizace s dobrovolnými členy, která se zaměřujeme na sdružování zúčastněných stran z celého dodavatelského řetězce palmového oleje, s cílem vytvoření a zavedení globálních standardů pro udržitelný palmový olej) nenahrazuje povinnosti dle NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2023/1115 ze dne 31. května 2023 o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů a o zrušení nařízení (EU) č. 995/2010 (EUDR).

Certifikace RSPO (včetně jeho součástí: „Identity Preserved, Segregated“, „Hmotnostní bilance (MB)“ nebo „RSPO Kredity“), není automatickým přístupovým průkazem pro vstup na trh, ale je to pouze jeden z nástrojů, které mohou společnosti použít k ilustraci svého úsilí v oblasti due diligence.

Klíčovým prvkem pro členy RSPO je vývoj „Digitální platformy pro certifikaci, obchod a sledovatelnost“ (CTTS). Tato platforma umožní členům sdružení RSPO nahrávat a sledovat nejen informace, které jsou vyžadovány na základě vlastních norem RSPO, ale také informace, které jsou relevantní pro prokázání např. souladu s EUDR.

CTTS bude také obsahovat informace o zdroji konvenčních materiálových dodávek členů pro jejich „hmotnostní bilance“ (MB). Členové budou nadále zodpovědní za vlastní náležitou péči, pokud jde o zákaz odlesňování a zákonnost. Poskytnutím systému pro přenos informací ale usnadní RSPO svým členům dokladovat příslušným národním orgánům, že dodržují příslušné regulace, resp. jejich části.

Systém CTTS umožní také, aby všechny obsažené relevantní informace, požadované EUDR, mohly být přenášeny prostřednictvím systému RSPO. Ale i přes informace uvedené v CTTS není certifikace RSPO plnohodnotným nástrojem pro přístup na trh a provozovatelé a obchodníci budou i nadále odpovědní za provádění náležité péče a zajištění plného souladu s nařízením.

Pokud jde o posouzení rizik, které společnosti budou muset provést, EUDR výslovně uznává systémy ověřené třetími stranami jako nástroje, které mohou společnosti používat, aniž by nahrazovaly právní odpovědnost provozovatelů, pokud jde o náležitou péči.

Evropská komise (EK) v současné době připravuje další pokyny, jak bude možné v tomto ohledu nejlépe využít dobrovolné systémy. Jakmile dojde k tomuto upřesnění, bude RSPO informovat své členy a zainteresované strany.

I po vstupu EUDR v platnost, mohou členové RSPO nadále používat všechny modely dodavatelského řetězce. U modelu dodavatelského řetězce MB bude společnost muset u necertifikované i certifikované části zásilky MB prokázat, že za a) neprobíhá odlesňování a za b) pochází z legálních zdrojů.

Model RSPO MB bude sloužit pro podporu členů v souladu s EUDR, protože normy RSPO již vyžadují geolokaci certifikovaných i necertifikovaných svazků čerstvého ovoce (FFB) v MB.

Podobně mohou společnosti nadále nakupovat kredity RSPO, pokud mohou prokázat, že necertifikovaný materiál, na který se kredit vztahuje, je v souladu s EUDR.

Na webových stránkách sdružení RSPO naleznete informační listy, které vysvětlují, jak RSPO v současné době přezkoumává, jak mohou její procesy, normy a technologie co nejlépe podpořit členy při dodržování tohoto nařízení EUDR. Rozdíly mezi standardy EUDR a RSPO, naleznete zde.

Doporučení:

Je nutné komunikovat s orgány RSPO a zjistit, které doklady lze od tohoto sdružení získat, které bude možné využít pro plnění EUDR. Současně je nutné sledovat přímo (případně prostřednictvím RSPO) vývoj pokynů a prováděcích aktů ze strany EK k možnosti využití dobrovolných systémů k plnění povinností v rámci EUDR.

Metodické sdělení k jednorázovým plastům a uzavírání smluv obcí s výrobci.

27.11.2023, Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR

Informace pro obce o povinnostech výrobců jednorázových plastových výrobků (tabákových výrobků, vlhčených ubrousků a plastových balónků) v souladu s platnými právními předpisy.

Odbor cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí vydává metodické sdělení pro upřesnění postupu při uzavírání smluv o úhradě nákladů obcí s výrobci na nakládání s volně pohozeným odpadem z jednorázových plastových výrobků (littering).

Dokument ke stažení: Metodické sdělení