PERSONALISTIKA – Informace nejen pro podnikatele.
Cestovní náhrady – náhrada jízdních výdajů.*
Cestovní náhrady při přerušení pracovní cesty.*
Dovolená a bezprostředně navazující uzavření jiné dohody.*
Výpověď ze zdravotních důvodů.*
Brigády i pro čtrnáctileté.
3.6.2024, Zdroj: ČTK
Plánovaná novela zákoníku práce umožní, že si za určitých podmínek budou moci přivydělávat i čtrnáctiletí.
To podle Hospodářské komory uvítají zaměstnavatelé, kterým to umožní se lépe vypořádat s nedostatkem lidí v době letních dovolených. Mladým lidem to podle komory může pomoct s orientací na pracovním trhu nebo výběrem budoucího povolání.
Zaměstnávání osob mladších 15 let nyní v ČR není možné. Výjimkou jsou případy, kdy se děti věnují například umělecké či sportovní činnosti. I tak se ale musí brát ohled na jejich zdravý tělesný a duševní vývoj a také na dodržování povinné školní docházky. Pokud by navrhovaná novela prošla bez komplikací legislativním procesem, schválily by ji obě parlamentní komory a podepsal prezident, mohla by začít platit od ledna 2025.
To, aby si mladí lidé mohli přivydělávat od 14 let, má změnit novelizovaný zákoník práce. V době letních prázdnin by žáci nebo studenti mohli nově vykonávat lehčí práce i bez ukončené školní docházky. Minimální mzda pro mladistvé je stanovena na 112,50 Kč za hodinu. Čtrnáctiletí by mohli podle návrhu pracovat maximálně sedm hodin denně a 35 hodin týdně.
Regulace ze strany státu je nyní podle komory tak přísná, že pro zaměstnavatele jsou spíš překážkou i mladiství ve věku 15 až 18 let. Mohli by pro ně přitom být možností, jak vyřešit například sezonní zvýšenou potřebu pracovníků, uvedla komora. Děti nebo i mladiství sice podle ní mohou využívat exkurze či stáže, důležité je ale jejich aktivní zapojení, a také možnost je motivovat finančně.
Cestovní náhrady – náhrada jízdních výdajů.
9.5.2024, Jaroslava Pfeilerová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Pojem
Mezi cestovní náhrady, na které má zaměstnanec vyslaný na pracovní cestu nárok, patří náhrady jízdních výdajů. Podmínky pracovní cesty určí předem zaměstnavatel, který mimo jiné vymezí, jakým způsobem se bude zaměstnanec na pracovní cestě přepravovat. Podmínky stanovené zaměstnavatelem je zaměstnanec povinen dodržet. Pracovní cesta může být vykonána autobusem, vlakem, letadlem, lodí, služebním automobilem, pěšky, městskou hromadnou dopravou, vlastním vozidlem, taxíkem apod. Ve vazbě na zaměstnavatelem určený přepravní prostředek budou zaměstnancům proplaceny jízdní výdaje stanovené zákoníkem práce.
Veřejné dopravní prostředky
Cenu jízdného prostředků hromadné přepravy (např. autobusu, vlaku, letadla, lodi, taxíku apod.) zaměstnanec prokazuje dokladem (nejčastěji jízdenkou). Zákoník práce umožňuje proplacení cestovních náhrad i v případě nedoložení příslušného dokladu. Jedná se však o výjimečné plnění, ke kterému zaměstnavatel není povinen.
Pan Holý vykonal podle příkazů zaměstnavatele pracovní cestu autobusem z Ostravy do Brna. Při vyúčtování cestovních náhrad pan Holý zjistil, že ztratil jízdenku. Zaměstnavatel zaměstnanci jízdní výdaje proplatil i bez předložení příslušného dokladu. Postup zaměstnavatele je v souladu se zákoníkem práce a proplacené náhrady si může daňově uplatnit. Z hlediska zaměstnance je náhrada jízdních výdajů v ceně jízdenky příjmem, který není předmětem daně ze závislé činnosti.
Zaměstnavatel svým zaměstnancům ve výjimečných případech na pracovních cestách povolil používat vozidla taxislužby. Tento způsob dopravy byl zaměstnavatelem vnitřní směrnicí povolen při nočních návratech z pracovních cest, kdy je omezen provoz MHD.
Zaměstnavatel vyslal vlakem na pracovní cestu tři zaměstnance, kteří si z důvodu úspory finančních prostředků zakoupili levnější společnou jízdenku. Po ukončení pracovní cesty vyplnil každý zaměstnanec vlastní vyúčtování, ve kterém uplatnil 1/3 jízdného. Originál byl založen u vyúčtování jednoho ze zaměstnanců. U vyúčtování dvou zbývajících zaměstnanců byla založena fotokopie s informací, kde je založen originál dokladu.
Žáci základní školy spolu s pedagogickým dozorem navštívili divadelní představení. Samostatnou jízdenku si zakoupil pedagog a druhá jízdenka (společná) byla zakoupena za žáky. Tento postup je správný, protože pokud budou učitelé, kteří cestují společně s žáky, požadovat proplacení jízdenky, musejí její hodnotu prokázat dokladem. Učitelé mají jako zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce nárok na proplacení cestovních náhrad (účtováno na účet 512). To však již neplatí pro žáky, jejichž jízdenka bude proplacena z jiných zdrojů (nejčastěji se jízdenka rozpočítá na žáky, kteří si sami uhradí příslušný podíl).
Městská hromadná doprava
- Při použití MHD v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty, aniž by zaměstnanci museli jízdní výdaje prokazovat.
- Při použití MHD při pracovní cestě mimo obec, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, náleží náhrada jízdních výdajů v prokázané výši.
Paní Holá má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce Brno, Smetanova 15.
- Při pracovních cestách městskou hromadnou dopravou v rámci Brna paní Holá nemusí zaměstnavateli jízdní výdaje prokazovat dokladem o nákupu jízdenky. Zaměstnavatel v termínech stanovených vnitřním předpisem (např. jedenkrát měsíčně) podle vykázaného počtu cest vyčíslí náhradu jízdních výdajů a příslušnou částku paní Holé vyplatí.
- Paní Holá vykonala pracovní cestu do Kyjova (tj. mimo Brno, kde má sjednáno místo výkonu práce). Na základě podmínek pracovní cesty stanovených zaměstnavatelem paní Holá použila při cestě z bydliště na nádraží MHD a z nádraží do Kyjova autobus. Při vyúčtování pracovní cesty bylo nutné prokázat jízdní výdaje jízdenkou MHD i jízdenkou autobusu.
Zaměstnanci střední průmyslové školy mají v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce Brno. Toto místo je považováno také za pravidelné pracoviště. Pokud zaměstnanci vykonají cesty v rámci Brna, jsou na základě ujednání v pracovní smlouvě na pravidelném pracovišti a nemají nárok na náhradu jízdních výdajů (a to ani na náhrady za MHD).
Poznámka:
Aby mohly být zaměstnancům střední průmyslové školy při cestách po Brně poskytnuty náhrady jízdních výdajů, musela by být jako pravidelné pracoviště sjednána konkrétní adresa (např. Brno, Smetanova 15). V tomto případě bude pro účely cestovních náhrad za pravidelné pracoviště považována tato adresa.
Zaměstnanec vykonal pracovní cestu z Prahy do Benešova a podle pokynů zaměstnavatele cestoval z domova na vlakové nádraží MHD a následně vlakem do Benešova. Doklad o využití MHD si obstaral následujícím způsobem: Dopravní podnik hlavního města Prahy nabízí postup pro tisk daňového dokladu na internetových stránkách www.smsjizdenka.cz . Pro tisk dokladu potřebuje cestující (zaměstnanec) pouze HASH kód (devítimístný kód v zápatí SMS jízdenky) ze zakoupené jízdenky a přístup na internet. Tento kód cestující zadá spolu s jeho telefonním číslem do aplikace, jízdenku vyhledá a vytiskne. Pokud cestující kód nezná, postačí do formuláře zadat telefonní číslo a dopravní podnik kód cestovateli zašle. Obdobným způsobem fungují i internetové stránky dopravních podniků jiných měst.
Náhrada ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek
Zaměstnanec může zaměstnavatele požádat, aby mu povolil namísto určeného hromadného dopravního prostředku použít jiný dopravní prostředek. Pokud bude zaměstnavatel s tímto způsobem přepravy při pracovní cestě souhlasit, má zaměstnanec nárok na náhradu jízdních výdajů v hodnotě zaměstnavatelem určeného jízdného.
V souvislosti s tímto způsobem přepravy zaměstnanci mnohdy zaměstnavatelům zazlívají, že jim změnu přepravy na automobil nedovolí. Zaměstnanci se domnívají, že když je náhrada stejná jako při použití původně určeného hromadného dopravního prostředku, nemá zaměstnavatel důvod žádosti nevyhovět. Zaměstnavatel však musí v tomto případě zvažovat celou řadu souvisejících okolností, např.:
- Pokud je vozidlo použito k činnostem, které podléhají dani z příjmů, může se zaměstnavatel stát plátcem silniční daně. Zaměstnavatel tedy musí na tuto povinnost pamatovat, vozidlo evidovat, zahrnout do daňového přiznání a zaplatit silniční daň.
Zaměstnavatel určil svému zaměstnanci panu Novákovi, aby se při pracovní cestě přepravoval autobusem. Pan Novák zaměstnavatele požádal o možnost použití vlastního osobního automobilu s tím, že mu bude poskytnuta náhrada jízdného v ceně jízdenky autobusu. Zaměstnavatel žádosti pana Nováka vyhověl. Na cestovní příkaz zaměstnavatel zaznamenal způsob přepravy zápisem: určen autobus, povolen vlastní osobní automobil SPZ 1Z3 2536.
Mimo náhradu jízdného v ceně jízdenky autobusu byly zaměstnanci proplaceny další náklady související se schváleným přepravním prostředkem – dálniční poplatky a parkovné.
Zaměstnavatel vyslal na pracovní cestu dva zaměstnance a jako přepravní prostředek určil vlak. Jeden ze zaměstnanců zaměstnavatele požádal, aby k pracovní cestě mohl být využit jeho vlastní osobní automobil s tím, že mu bude poskytnuta náhrada v ceně jízdenky původně určeného vlaku. Zaměstnavatel žádosti vyhověl a oba zaměstnanci cestovali osobním automobilem. Po návratu z pracovní cesty zaměstnanci vyúčtovali cestovní náhrady a oba nárokovali náhradu jízdních výdajů v ceně jízdenky vlaku. Na tuto náhradu však má nárok pouze řidič příslušného motorového vozidla, protože pouze jemu vznikly jízdní výdaje.
Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu z Prahy do Ostravy a jako přepravní prostředek určil letadlo. Zaměstnanec požádal zaměstnance, aby namísto letadla mohl využít vlastní motorové vozidlo. Zaměstnavatel souhlasil a poskytl zaměstnanci jízdní výdaje odpovídající ceně letenky původně určeného letadla.
Jiné než služební vozidlo
Pokud je na základě rozhodnutí zaměstnavatele pracovní cesta vykonána služebním automobilem, hradí všechny náklady související s provozem automobilu ze svých prostředků zaměstnavatel. Postup při daňovém uplatnění je stanoven zákonem o daních z příjmů.
Zaměstnavatel však může zaměstnance požádat, aby při pracovní cestě použil jiné než služební vozidlo (např. vlastní vozidlo zaměstnance, vozidlo zaměstnancem bezplatně vypůjčené nebo zaměstnancem za úplatu pronajaté). V tomto případě náleží zaměstnanci náhrada stanovená zákoníkem práce, která je tvořena součtem dvou položek:
- sazby základní náhrady,
- náhrady za spotřebované pohonné hmoty.
Ad 1. Sazba základní náhrady
Sazbu základní náhrady za jeden ujetý kilometr pro rok 2024 stanoví vyhláška MPSV č. 398/2023 Sb.:
- při použití jednostopých vozidel a tříkolek činí náhrada 1,50 Kč,
- při použití osobních motorových vozidel činí náhrada 5,60 Kč,
- při použití nákladního automobilu, autobusu nebo traktoru činí 11,20 Kč,
- při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší o 15 %.
Tyto částky vyjadřují určitou náhradu za amortizaci vozidla, náhradu za opravy, náhradní díly, výměnu oleje apod. Pro státní sféru jsou vyhláškou stanovené sazby základní náhrady závazné. V podnikatelské sféře mohou být sazby základní náhrady libovolně zvyšovány (s daňovým dopadem na straně zaměstnance).
Zaměstnanec vykonal v březnu 2024 na žádost zaměstnavatele pracovní cestu vlastním vozidlem. Podle údajů v technickém průkazu se jedná o vozidlo s přepážkou, tj. o malé nákladní vozidlo (kategorie N1). Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci základní náhradu ve výši 11,20 Kč (tj. 2 × 5,60 Kč).
Náhrady za poskytnutí jiného než služebního automobilu podle zákoníku práce poskytuje zaměstnavatel pouze svým zaměstnancům. To znamená, že pro účely cestovních náhrad musí schválené vozidlo řídit pouze konkrétní zaměstnanec – nikoliv jiná osoba.
Zaměstnavatel požádal zaměstnance, aby při pracovní cestě použil své soukromé vozidlo. Tento způsob přepravy byl také uveden v písemném příkazu k pracovní cestě. Při vyúčtování cestovních náhrad vyšlo najevo, že předmětné vozidlo neřídil zaměstnanec, ale jeho syn. Nejedná se o správný postup, protože podmínky pracovní cesty stanoví zaměstnavatel zaměstnanci, nikoliv třetí osobě, s níž nemá uzavřen pracovněprávní vztah. Tento postup nemá vliv pouze na stanovení výše cestovních náhrad, ale také na odpovědnostní vztah zaměstnavatele ve vazbě na možnost vzniku škody na vozidle nebo pracovní úraz. Pokud by zaměstnavatel předem souhlasil s tím, že zaměstnanec bude cestovat vozidlem řízeným třetí osobou, musel by s touto osobou navázat právní vztah (např. smlouvu podle občanského zákoníku nebo smlouvu podle zákoníku práce).
Zaměstnanec na žádost zaměstnavatele použil k pracovní cestě vlastní automobil. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec převážel materiál, použil na žádost zaměstnavatele k automobilu také vlastní přívěs. Výpočet sazby základní náhrady za jeden kilometr: 5,60 + (15 % z částky 5,60) = 6,44 Kč.
Ad 2. Náhrada za spotřebované PHM
Náhradu za spotřebované PHM vypočteme následujícím způsobem:
spotřebované PHM = (spotřeba PHM × cena PHM) : 100.
Spotřeba PHM – pro zjištění spotřeby PHM zaměstnavatel použije údaj z technického průkazu vozidla o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie [např. 93/116/ES, 1999/100/ES, 2004/3/ES, 2007/46/ES, 715/2007/ES, EU 566/2011, EU 459/2012, EU 692/2008 (novelizováno normou EU 2016/646W), EU 630/2012, EU 195/2013, EU 136/2014, EU 2015/45, EU 2016/646 93/116/ES, 1999/100/ES, 2004/3/ES, EU/692/2008, EU/566/2011, EU 2016/646/w]. Údaje o spotřebě jsou v technickém průkazu uvedeny v jednom řádku, pro výpočet náhrady se použije třetí údaj (ve středové hodnotě). Pokud technický průkaz vozidla nebude obsahovat údaj pro kombinovaný provoz podle norem ES, vypočte zaměstnavatel průměrnou spotřebu aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu.
Od 1. 1. 2024 nejsou vydávány velké technické průkazy. Tyto průkazy a Osvědčení o registraci vozidla (tzv. malý technický průkaz) nahradil jeden doklad, který obsahuje nejdůležitější technické parametry motorového vozidla. Tzv. velký technický průkaz bude u nově registrovaných vozidel nebo pří převodech vozidel.
Osvědčení o registraci vydávané od 1. 1. 2024 obsahuje mimo jiné také údaj o spotřebě vozidla. V osvědčení je uveden pouze jeden údaj – kombinovaná spotřeba paliva (jedná se o kombinovanou spotřebu PHM).
Zaměstnanec prokázal zaměstnavateli spotřebu technickým průkazem vozidla, ve kterém byly uvedeny následující údaje:
- v řádku 52 – spotřeba paliva – metodika: ES 1999/100,
- v řádku 54 – údaj o spotřebě 8,0/5,2/6,2. První údaj vyjadřuje spotřebu ve městě, druhý na dálnici a poslední údaj je pro kombinovaný provoz.
Při výpočtu náhrady použije zaměstnavatel spotřebu pro kombinovaný provoz 6,2 l/100 km.
Zaměstnanec na základě žádosti zaměstnavatele použil k pracovní cestě vlastní osobní automobil. Při zjišťování spotřeby PHM zaměstnavatel vycházel z následujících údajů uvedených v technickém průkazu vozidla: Spotřeba paliva 10.5/6.9/8.2. Odkaz na směrnici EU nebyl uveden. Z toho důvodu byla spotřeba PHM vypočtena aritmetickým průměrem ze všech údajů uvedených v technickém průkazu vozidla (10,5 + 6,9 + 8,2) : 3 = 8,53.
Cena PHM – při výpočtu náhrady se vychází z ceny PHM (včetně DPH) prokázané zaměstnancem dokladem o nákupu, ze kterého je zřejmá souvislost s pracovní cestou. V případě, že zaměstnanec doloží cenu PHM (např. při delší pracovní cestě) více doklady o nákupu, vychází zaměstnavatel z ceny zjištěné aritmetickým průměrem z předložených dokladů. Pokud zaměstnanec cenu PHM neprokáže, vypočte zaměstnavatel náhradu z průměrné ceny stanovené vyhláškou MPSV.
Průměrné ceny pohonných hmot od 1. 1. 2024:
- 38,20 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
- 42,60 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
- 38,70 Kč u motorové nafty,
- 7,70 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.
Zákoník práce obsahuje v § 189 ZP zmocňovací ustanovení, na základě kterého Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou pravidelně vždy od 1. ledna stanoví průměrnou cenu PHM. Pokud se však podle údajů Českého statistického úřadu některá z cen PHM od poslední účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce zvýší alespoň o 20 %, bude v souladu s § 189 odst. 2 ZP stanovena průměrná cena PHM také v mimořádném termínu (jak se opakovaně stalo v průběhu roku 2022).
Zaměstnanec vykonal vlastním automobilem pracovní cestu, při které ujel celkem 200 km, průměrná spotřeba PHM 7,2 l/100 km, cena PHM doložená dokladem o nákupu činí 39 Kč.
- Výpočet náhrady za jeden ujetý kilometr: 5,60 + (39,00 × 7,2) : 100 = 8,408Výpočet jízdních výdajů celkem (zaokrouhleno) 8,408 × 200 = 1 682 Kč.
Pokud je vozidlo použité zaměstnancem k pracovní cestě přestavěno na alternativní pohon (např. LPG), je třeba pamatovat na to, že průměrná cena např. LPG není prováděcím předpisem (vyhláškou MPSV) vyhlašována. Pokud tedy zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele použije vozidlo na LPG, musí pro účely stanovení náhrady prokázat cenu této PHM dokladem o nákupu.
Jízdní výdaje při cestě jiným než služebním vozidlem v zahraničí
Za kilometry ujeté v ČR náleží zaměstnanci náhrada za PHM v české měně, za kilometry ujeté v zahraničí náleží zaměstnanci náhrada PHM v cizí měně. Při výpočtu náhrady bude zaměstnavatel vycházet z dokladu o nákupu PHM v zahraničí. Jestliže zaměstnanec z vážných důvodů doklad o nákupu PHM v zahraničí nedoloží, může zaměstnavatel při výpočtu náhrady použít cenu uvedenou zaměstnancem v prohlášení. V případech, kdy zaměstnanec nebude chtít náhradu za spotřebované PHM v cizí měně, může zaměstnavatel poskytnout náhradu v české měně za použití průměrných cen stanovených vyhláškou MPSV.
Sazba základní náhrady je i při cestě na území cizího státu zaměstnanci vyplacena v české měně ve výši stanovené vyhláškou MPSV.
Zaměstnanec vykonal pracovní cestu vlastním automobilem. Na území ČR ujel celkem 100 km, na území Německa ujel 300 km, průměrná spotřeba PHM 7,2 l/100 km, cena PHM spotřebovaná při jízdě na území ČR zjištěná z vyhlášky MPSV je 38,20 Kč a v Německu 1,80 EUR.
- Výpočet náhrady za PHM v ČR:
(38,20× 7,2) : 100 = 2,75 Kč,
100 × 2,75 = 275 Kč.
- Výpočet náhrady za PHM v Německu:
(1,80 × 7,2) : 100 = 0, 1296 EUR,
0,1296 × 300 = 38,88 EUR.
- Sazba základní náhrady: 400 × 5,60 = 2 2400 Kč. Zaměstnanci náležejí náhrady:
v české měně: 2 240 + 275 = 2 515 Kč),
v cizí měně: 38,88 EUR.
Pokud na základě rozhodnutí zaměstnavatele použije zaměstnanec služební vozidlo (vozidlo zaměstnavatele), nebude při uplatňování jízdních výdajů uplatněn zákoník práce, ale daňový zákon. Zaměstnavatel proúčtuje do nákladů organizace nákupy PHM bez ohledu na množství km ujetých v zahraničí nebo v ČR, a to na základě dokladů o nákupu PHM.
Na základě evropské normy EN16942 je napříč celé EU zavedeno jednotné značení motorových paliv (v ČR je grafická podoba identifikačních symbolů dána normou ČSN EN 16942). Každý typ paliva je označen geometrickým obrazcem. U benzínových paliv je to kruh, u dieselových čtverec a u plynných paliv čtverec na vrcholu. Uvnitř obrazce je uveden typ paliva (např. benzín je označen písmenem E, nafta písmenem B a plyn CNC, LPG). U každého písmena je uvedeno číslo uvádějící maximální podíl biosložky. Očekává se, že trh se bude rozšiřovat o paliva s vyšším podílem biosložky (např. E10, E85). Toto značení paliv je povinně zavedeno také v ČR. Na čerpacích stanicích je toto grafické označení paliv uváděno, obvykle spolu s původními názvy (např. Natural „E5 v kruhu“, nafta „B7 ve čtverci“).
Jízdní výdaje při účasti ve zkušební komisi jiné školy
Účast členů zkušebních komisí pro závěrečné zkoušky (maturitní) je jiným úkonem v obecném zájmu a členům komise náležejí náhrady jízdních výdajů v prokázané výši za podmínek stanovených zákoníkem práce. Tento postup vyplývá z § 184 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon.
Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny při tuzemských pracovních cestách
Vzhledem k tomu, že rodinný život zaměstnanců, kteří byli vysláni na dlouhodobou pracovní cestu, trpí, je zaměstnavatel povinen umožnit mu návštěvu člena rodiny (§ 187 ZP). V případě, kdy je zaměstnanec vyslán na tuzemskou pracovní cestu, stanoví zákoník práce následující podmínky:
- pracovní cesta trvá minimálně 7 kalendářních dnů a návštěva je uskutečněna nejpozději v průběhu 4. týdne od počátku PC nebo od minulé návštěvy,
- zaměstnavatel hradí vzniklé jízdní výdaje s výjimkou letecké přepravy,
- jízdní výdaje jsou zaměstnavatelem hrazeny maximálně do místa výkonu práce (pravidelného pracoviště) nebo bydliště na území ČR.
Cestovní náhrady při přerušení pracovní cesty.
16.4.2024, Zdroj: Verlag Dashöfer
I když není přerušení pracovní cesty výslovně nijak blíže upraveno, zákoník práce s touto možností počítá, protože upravuje rozsah poskytovaných cestovních náhrad při jejím přerušení.
Přerušit pracovní cestu však lze výhradně po dohodě zaměstnance se zaměstnavatelem. Rozhodování o pracovní cestě, pokud se na tom zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne, je poté plně v kompetenci zaměstnavatele, ten stanoví také od kdy do kdy je pracovní cesta konána (dobu nástupu a ukončení pracovní cesty), a proto návrh (žádost) o přerušení pracovní cesty podává vždy zaměstnanec. Zaměstnavatel totiž už při nařizování pracovní cesty může zohlednit rozsah plnění pracovních úkolů a nařízení pracovní cesty mu může přizpůsobit. Po dobu přerušení pracovní cesty zaměstnanci nepřísluší náhrada cestovních výdajů.
Zaměstnavatel může se zaměstnancem dohodnout přerušení pracovní cesty, není k tomu však povinen. Při rozhodování musí zvážit především nákladovou položku, tj. případnou úsporu náhrad cestovních výdajů. Formální náležitosti dohody, včetně písemné formy stanoveny nejsou, dohodu o přerušení pracovní cesty lze proto sjednat i ústně. Dohodu lze sjednat jak pro případ tuzemské, tak i zahraniční pracovní cesty. Přerušení pracovní cesty lze dohodnout pro tuzemskou i zahraniční pracovní cestu i u zaměstnavatele uvedeného v § 109 odst. 3 ZP. Dohoda o přerušení pracovní cesty se sjednává pouze pro konkrétní pracovní cestu, protože určujícím pro žádost zaměstnance přerušit pracovní cestu bude zpravidla termín pracovní cesty nebo místo, kam je na pracovní cestu vysílán.
Rozsah poskytovaných cestovních náhrad pro případ přerušení pracovní cesty je výslovně upraven před počátkem výkonu práce nebo po ukončení výkonu práce. Dohodu o přerušení pracovní cesty lze ale sjednat i v jejím průběhu, praktické to je však pouze v případě dlouhodobější pracovní cesty konané zpravidla v zahraničí. Po dobu přerušení pracovní cesty ale zaměstnanec ztrácí právo na poskytování náhrad cestovních výdajů jinak mu náležejících (§ 156 ZP). Poskytování cestovních náhrad končí výkonem práce a začne opětovným výkonem práce po přerušení.
Dojde-li k přerušení pracovní cesty před nástupem výkonu práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci jízdní výdaje pouze do výše, která by mu náležela v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo. Jízdní výdaje se tak poskytují podle předem stanovených podmínek pracovní cesty a určeného způsobu dopravy. Zcela shodným způsobem se postupuje, pokud po přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance již nenásleduje výkon práce. V době přerušení pracovní cesty zaměstnavatel zaměstnanci nehradí stravné ani ubytování a ani jiné případně vznikající výdaje, které by jinak při pracovní cestě zaměstnanci příslušely.
Po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty nemá zaměstnavatel povinnost zaměstnanci náhradu výdajů za ubytování poskytovat (§ 162 odst. 2 ZP). Povinnost nemá ani v případě, že s ohledem na podmínky pracovní cesty, lze předpokládat větší rozsah osobních věcí potřebných k dlouhodobému pobytu v ubytovacím zařízení, ani když ubytovací služby nelze po dobu přerušení pracovní cesty zrušit. Podle § 163 odst. 5 ZP po dobu předem dohodnutého přerušení pracovní cesty zaměstnanci nepřísluší ani stravné. Doba rozhodná pro určení práva na stravné před dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu práce, případně jiným předem dohodnutým způsobem, a začíná současně se začátkem výkonu práce nebo jiným předem dohodnutým způsobem. Obdobná úprava je v případě stravného poskytovaného při zahraniční pracovní cestě (§ 170 odst. 6 ZP).
Pro sjednání dohody není určena zákoníkem práce forma, dohodu lze proto sjednat i ústně. Ústní sjednání dohody se ale hůře prokazuje, pokud následně vznikne spor smluvních stran ohledně toho, zda a s jakým obsahem byla sjednána.
Dovolená a bezprostředně navazující uzavření jiné dohody.
6.5.2024, Ing. Růžena Klímová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Lze zaměstnanci proplatit dovolenou, dojde-li bezprostředně po ukončení dohody o provedení práce k uzavření dohody o pracovní činnosti?
Dotaz:
Pokud je ukončena dohoda o provedení práce a bezprostředně dochází mezi zaměstnancem a stejným zaměstnavatelem k uzavření dohody o pracovní činnosti (případně obráceně), posuzuje se to za bezprostřední navázání pracovněprávního vztahu ve vazbě na § 216 odst. 1 ZP? Tzn., není možné při ukončení dohody o pracovní činnosti proplatit zaměstnanci dovolenou, na kterou mu vznikl nárok, ale budou na sebe obě tyto dohody pro účely vzniku nároku na dovolenou navazovat a budou posuzovány jako jedna dohoda?
Odpověď:
Ustanovení § 216 odst. 1 zákoníku práce se uplatní jen v případě, kdy na sebe navazují stejné druhy pracovněprávních vztahů, tj. pracovní poměr na pracovní poměr, dohoda o provedení práce na dohodu o provedení práce, atd. Dojde-li k ukončení DPP například 31. 12. 2024 a dne 2. 1. 2025 k uzavření DPČ, i když se bude jednat o stejný druh práce, nelze pro účely dovolené aplikovat ustanovení § 216 odst. 1 ZP a nevyčerpanou dovolenou v rámci DPP je nutné zaměstnanci proplatit.
Výpověď ze zdravotních důvodů.
27.5.2024, JUDr. Eva Dandová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Dotaz:
Zaměstnanec po dlouhodobé pracovní neschopnosti je uschopněn a půjde na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku. Zaměstnavatel již ví, že dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu své profese a nemá možnost přeřadit jej na jinou pracovní pozici (zaměstnanec si bude žádat o invalidní důchod). Může mu být dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 e) s dvouměsíční výpovědní lhůtou nebo může být ukončen PP dohodou, s tím, že důvod bude v dohodě uveden? Pokud bude výpověď dle § 52 e), bude zaměstnanec ty dva měsíce na překážce v práci dle § 208?
Odpověď:
Je to tak. V daném případě neexistuje jiná možnost, než dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce z důvodu, že dlouhodobě pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb zdravotní způsobilost k vykonávané práci nebo ukončit s ním pracovní poměr dohodou.
Pokud dáte dotyčnému zaměstnanci výpověď, budete mu muset sdělit, že pro něj nemáte vhodnou práci a bude se jednat o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, za kterou přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Druhým řešením je dohoda o rozvázání pracovního poměru. Na základě této dohody je možno pracovní poměr ukončit hned a nečekat dva měsíce na uplynutí výpovědní lhůty. V praxi se běžně dělá to, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci určitou mimořádnou odměnu (zpravidla ve výši oněch dvou měsíčních náhrad, které by musel vyplatit, kdyby běžela řádná výpovědní doba) a ukončí se pracovní poměr hned. Jinak je samozřejmě vhodné i do dohody uvést, že pracovní poměr se rozvazuje s ohledem na to, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k vykonávané práci.