Svěření referentského vozidla k výkonu práce.  

Nutné vedlejší výdaje spojené s pracovní cestou.  

Přestávka není pracovní dobou.  

Další pracovní poměr zaměstnankyně na rodičovské dovolené.  

Svěření referentského vozidla k výkonu práce.

7.10.2022, Zdroj: Verlag Dashöfer

Některé pojmy v personální práci používáme tak běžně, že ani nepřemýšlíme nad tím, zda se jedná o právní definici. Platí to i o pojmu „řidič referentského vozidla“, příp. „řidič referent“.

Zaměstnanec je povinen konat pouze práce, které si dohodne jako druh práce v pracovní smlouvě a proto požaduje-li zaměstnavatel, aby současně používal k výkonu práce motorové vozidlo, které sám bude řídit, musí se na tom se zaměstnancem dohodnout. Je také časté, že požadavkem zaměstnavatele pro řádný výkon některých druhů práce je podmínkou řízení referentského vozidla, např. opraváři, obchodní zástupci apod.

Řidič referentského vozidla ale není řidič z povolání, protože nemá jako druh práce sjednáno řízení motorového vozidla. Pojem „řidič referentského vozidla″ není ani nijak definován žádným právním předpisem, zvykově se za řidiče referentského vozidla považuje zaměstnanec, se kterým zaměstnavatel sjednal kromě druhu práce v pracovní smlouvě také to, že k výkonu práce bude používat svěřené motorové vozidlo.

Sjednání dohody není žádným právním předpisem (zákoníkem práce ani občanským zákoníkem) výslovně upraveno, není proto ani stanovena forma a obsah této smlouvy. Smlouvu lze proto sjednat i ústně. Ústní sjednání smlouvy se ale vždy hůře prokazuje, pokud následně vznikne spor smluvních stran ohledně toho, zda a s jakým obsahem byla sjednána. V dohodě lze sjednat jakékoliv podmínky použití referentského vozidla podle konkrétních podmínek (např. povinnost parkování vozidla na určeném místě), na kterých budou mít smluvní strany zájem nebo které budou považovat za potřebné upravit a na kterých se shodnou.

Řízení vozidla pro řidiče referenta však není výkonem práce podle pracovní smlouvy, protože takový druh práce sjednán nemá. Doba, kterou stráví řízením vozidla mimo rozvrženou pracovní dobu, není proto výkonem práce. Zaměstnanec za řízení vozidla mimo rozvrženou pracovní dobu nedostává mzdu či plat, ani příplatky za práci přesčas, protože se o práci přesčas nejedná. V této souvislosti je nutné poznamenat, že řízení referentského vozidla je namáhavá činnost, u některých prací dost rozsáhlá, a zvlášť za situace, že zaměstnanec pravidelně odváží na různě dlouhé vzdálenosti své spoluzaměstnance k výkonu práce, i odpovědná. Proto by měl zaměstnavatel tuto skutečnost při stanovení či sjednání mzdy bezpochyby zohlednit. Ale samotný výkon této činnosti mimo pracovní dobu není výkonem práce.

Nutné vedlejší výdaje spojené s pracovní cestou.

23.8.2022, Zdroj: Verlag Dashöfer

Slovo „nutné“ je značně relativní a pro každého představuje něco jiného. Co znamená v oblasti cestovních náhrad?

Podle § 164 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, tj. výdajů, které musel vynaložit a které skutečně vynaložil v přímé souvislosti s příslušnou pracovní cestou, a to v prokázané výši. Všechny tři uvedené podmínky musí však být splněny současně. Nutným vedlejším výdajem tak mohou být (ale nemusí být vždy) např.:

• výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce,
• vstupné na výstavu, je-li prohlídka výstavy součástí pracovní cesty,
• poplatek za úschovu zavazadel,
• poplatek za parkování soukromého vozidla použitého se souhlasem zaměstnavatele na pracovní cestě,
• úhrada dálničního poplatku,
• připojištění sedadel a zavazadel (i do zahraničí) při použití soukromého vozidla zaměstnance apod.

Nutným vedlejším výdajem nemohou být výdaje soukromého charakteru, jako např. pokuta za rychlou jízdu či špatné parkování, úhrada konzumace z minibaru v hotelovém pokoji, půjčení televizoru apod. Nutným vedlejším výdajem v případě použití soukromého vozidla zaměstnance na pracovní cestě není např. mytí vozidla, běžná údržba vozidla, nákup oleje do motoru či jiných provozních náplní, ani povinné pojištění vozidla apod., neboť tyto výdaje jsou součástí základní náhrady za použití vozidla.

Z hlediska zaměstnance ale nutným vedlejším výdajem může být pohoštění obchodních partnerů zaměstnavatele, které zaměstnanec na příkaz zaměstnavatele uhradil. Zaměstnavatel pak bude muset příslušnou částku zaměstnanci uhradit, nebude ji ale moci považovat za daňově uznatelnou položku, i když bude doložena dokladem, protože podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů výdaje za pohoštění, občerstvení a dary nelze pro daňové účely považovat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Pokud jde o havarijní pojištění vozidla (dálniční poplatek apod.) jako nutný vedlejší výdaj, záleží na tom, zda (příp. jak) zaměstnavatel stanovil havarijní pojištění vozidla jako jednu z podmínek konání pracovní cesty a zda zaměstnancem sjednané a uhrazené havarijní pojištění (dálniční poplatek apod.) splňuje všechny podmínky uvedené v § 164 zákoníku práce, tj., zejména zda bylo uzavřeno a uhrazeno v přímé souvislosti s danou pracovní cestou. Pokud nebylo, nemůže jít o nutný vedlejší výdaj, a to ani v poměrné výši.

Nemůže-li zaměstnanec výši nutného vedlejšího výdaje prokázat, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. Vzhledem k tomu, že takovou cenu lze někdy těžko ověřit, nezbývá, než zaměstnanci poskytnout náhradu ve výši, kterou ve vyúčtování uvedl.

Přestávka není pracovní dobou.

22.11.2022, Zdroj: Verlag Dashöfer

Přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby, zaměstnanec během ní práci nekoná a není povinen ani vykonávat pokyny zaměstnavatele.

Z toho vyplývá, že není povinen se zdržovat na pracovišti. Výjimky mohou v tomto směru existovat pouze na některých odloučených pracovištích, případně na pracovištích, kdy zaměstnanci jsou povinni používat ochranný oděv a během krátkodobého odpočinku by bylo komplikované oděv sundávat anebo opětovně oblékat. Zaměstnanec může pracoviště opustit za účelem občerstvení nebo nákupu či výkonu jiných činností. Jedná se o jeho dobu odpočinku, byť krátkodobou, a zaměstnavatel proto není oprávněn zaměstnanci nařizovat, co může či nemůže v této době činit.

To platí s výjimkou dodržování pravidel týkají cích se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tráví-li zaměstnanec přestávku v práci na pracovišti nebo v areálu zaměstnavatele, je i během přestávky v práci povinen dodržovat pravidla stanovená bezpečnostními předpisy. Zaměstnanec vzhledem k tomu, že během přestávky na jídlo a oddech práci nekoná, nemůže ani porušit povinnosti vyplývající mu z vykonávaného druhu práce.

Další pracovní poměr zaměstnankyně na rodičovské dovolené.

9.11.2022, JUDr. Eva Dandová, Ing. Antonín Daněk, Zdroj: Verlag Dashöfer

Za jakých podmínek může být sjednán další pracovní poměr se zaměstnankyní na rodičovské dovolené? Jak řešit otázky okolo hlášení pro účely zdravotního pojištění?

Dotaz:

Může mít zaměstnankyně na rodičovské dovolené sjednanou u zaměstnavatele i dohodu o pracovní činnosti na stejnou pozici? A jak řešit příslušné hlášení týkající se zdravotního pojištění (nechá se označení „M“ až do skončení rodičovské evidované v hlavním pracovním poměru)?

Odpověď:

Z hlediska pracovního práva: JUDr. Dandová:

Uzavření dohody o pracovní činnosti na „stejnou pozici“ nepřichází v úvahu. V okamžiku, kdy zaměstnankyně má překážku v práci (čerpá rodičovskou dovolenou) na určitou práci (na určitý druh práce) a tuto tedy pro tuto překážku nemůže vykonávat, nemůže uzavřít další pracovněprávní vztah na stejný druh práce. To je proti veškeré logice. Samozřejmě ale může mít se zaměstnavatelem uzavřenou dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, tomu nic nebrání. Druh práce v ní ale musí být odlišný od práce sjednané v pracovní smlouvě, neboť té momentálně „překáží“ rodičovská dovolená. Jakou práci bude dotyčná skutečně pro zaměstnavatele konat, je výhradně věc její dohody se zaměstnavatelem. Je však třeba dodržet formálně právní stránku věci a uzavřít další pracovněprávní vztah na jinak označený druh práce.

Z hlediska zdravotního pojištění: Ing. Antonín Daněk

Zaměstnankyně byla přihlášena kódem „M“ ke dni nástupu na mateřskou dovolenou. Kód „M“ se znovu nepoužívá, pokud bez přerušení navazuje na mateřskou dovolenou rodičovská dovolená nebo pobírání rodičovského příspěvku.

Pokud by ale došlo k přerušení „státních kategorií“, například tím, že po skončení mateřské dovolené je čerpána řádná dovolená a po vyčerpání řádné dovolené nastupuje žena na rodičovskou dovolenou (v této době rodičovský příspěvek již pobírán není), pak použije zaměstnavatel kód „U“ k ukončení mateřské dovolené a návazně pak kód „M“ ke dni nástupu na rodičovskou dovolenou.

Kód „U“ se použije ke dni skončení rodičovské dovolené, pokud dál nepokračuje pobírání rodičovského příspěvku. Běží-li tyto dvě „státní kategorie“ (tj. rodičovská dovolená a pobírání rodičovského příspěvku) současně, použije se kód „U“ podle toho, která z těchto kategorií skončí později.