Novela zákona o evidenci skutečných majitelů. 

Novinky v oblasti datových schránek, které nás čekají v roce 2022 a 2023. 

Náhrada újmy vzniklé při dopravní nehodě. 

Klamavá označení místa původu potravin. 

Novela zákona o evidenci skutečných majitelů.

Zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „Zákon o ESM“) bude mít 1. 6. 2022 první výročí od své účinnosti. Už na podzim nás ale čekají jeho změny. Vláda návrhem zákona reaguje na probíhající řízení vedené Evropskou komisí (dále jen „Komise“) proti České republice o nesplnění povinnosti pro nesprávné provedení tzv. V. AML směrnice[1] (dále jen „Směrnice“). Změnou Zákona o ESM Komise totiž podmínila možnost čerpání financí v rámci Národního plánu obnovy. Žádost dle tohoto programu lze podat nejpozději ve třetím čtvrtletí tohoto roku a vláda tak navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem zákona již v prvním čtení.

Nedostatky v transpozici AML směrnice lze totiž považovat za tzv. systémové pochybení. Změnou Zákona o ESM se pak má předejít tomu, aby Komise přistoupila k další fázi řízení, kterým je zaslání odůvodněného stanoviska, což by znamenalo ohrožení čerpání plateb z unijních strukturálních a investičních fondů, případně nutnost jejich vrácení.[2]

Věcně navrhovaná změna Zákona o ESM spočívá v (1) reformulaci vymezení skutečného majitele podle vzoru AML směrnice[3] a (2) omezení výjimek pro subjekty, o nichž platí, že nemají skutečného majitele, pouze na veřejnoprávní právnické osoby (§ 7 zákona o ESM). Původně byla Komisí vytýkána také absence výjimky pro kótované společnosti (dle Směrnice nemají veřejně obchodovatelné společnosti skutečného majitele, zatímco dle Zákona o ESM ano). Od této své výtky však Komise, z klientského pohledu doplníme bohužel, ustoupila a přijala v tomto bodě argumentaci České republiky.

Jaké zásadní změny Zákona o ESM tedy můžeme na podzim očekávat:

Změna definice skutečného majitele

Nadále se nebudou rozlišovat pojmy „osoba s koncovým vlivem“ a „koncový příjemce“, ale skutečným majitelem bude každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo právní uspořádání.

Právě nadbytečnost prvku tzv. koncového příjemce byla Komisí České republice vytýkána.

Údaj o povaze postavení skutečného majitele se tak zúží pouze na to, zda je přímý, či nepřímý, a na to, zda se jedná o skutečného majitele materiálního (podle § 4 Zákona o ESM ve znění návrhu), náhradního (podle § 5 Zákona o ESM), nebo formálního (podle § 6 Zákona o ESM).

Ve vztahu k obchodním korporacím se pak navrhují tato kritéria určení skutečného majitele:

„Skutečným majitelem korporace je každá fyzická osoba, která vlastní nebo kontroluje korporaci tím, že

1. má přímý podíl nebo akcii nebo hlasovací práva, včetně akcie na doručitele, větší než 25 %,
2. má přímo nebo nepřímo právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku (dále jen „vlastnický podíl“) větší než 25 %,
3. může ovládat korporaci nebo korporace, které mají v dané korporaci samostatně nebo dohromady podíl nebo akcii, včetně akcie na doručitele, větší než 25 %, nebo
4. může kontrolovat korporaci jinými prostředky; kontrolou jsou mimo jiné kritéria stanovená v čl. 22 odst. 1 až 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU.“

Z výše uvedeného tak vyplývá, že se bude jednat spíše o formální změnu, jelikož kritérium podílu na zisku bude nadále zachováno. I tak bude třeba zápisy v evidenci skutečných majitelů upravit, aby odpovídaly nové terminologii Zákona o ESM. Nadále se nebude skutečný majitel určovat dle § 3 odst. 1 Zákona o ESM, který stanoví, že koncovým příjemcem je každá osoba, která může přímo nebo nepřímo získávat více než 25 % z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby, a tento prospěch dále nepředává; má se za to, že prospěch předáván není. Domníváme se však, že zrušení tohoto ustanovení nebude mít v praxi na postavení skutečných majitelů větší vliv.

Zúžení výjimek dle § 7 Zákona o ESM

Údaje o skutečném majiteli budou muset nově evidovat také okresní a regionální komory, politické strany a politická hnutí, církve a náboženské společnosti, odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, společenství vlastníků jednotek a honební společenstva.

U většiny z nich by však mělo dojít k tzv. automatickému průpisu, jehož úprava se také navrhuje. Tato změna by tak neměla vést k jakýmkoli novým administrativním nákladům.

Nové navrhované znění § 7 Zákona o ESM zní následovně:

• 7

(1) Platí, že skutečného majitele nemají stát a územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcí, státní příspěvková organizace a příspěvková organizace územního samosprávného celku.

(2) Dále platí, že skutečného majitele nemají české právnické osoby založené nebo zřízené za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu,

1. které jsou založeny Českou republikou, krajem nebo obcí nebo zřízeny zákonem nebo mezinárodní smlouvou,
2. které jsou financovány Českou republikou, krajem nebo obcí a
3. ve kterých Česká republika, kraj nebo obec může uplatňovat svůj rozhodující vliv; v případě obchodních korporací a družstev se vyžaduje 100% účast.

(3) Má se za to, že podle odstavce 2 skutečného majitele nemají

1. školská právnická osoba zřízená státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
2. veřejná výzkumná instituce,
3. právnická osoba zřízená zákonem nebo mezinárodní smlouvou,
4. státní podnik a národní podnik,
5. evropské seskupení pro územní spolupráci,
6. právnická osoba, ve které má přímo nebo nepřímo veškeré podíly na prospěchu a hlasovacích právech Česká republika, kraj nebo obec a
7. obecně prospěšná společnost a ústav, jejichž zakladatelem je Česká republika, kraj nebo obec.

Vyvratitelná právní domněnka v odst. 3 je dle důvodové zprávy k překládanému návrhu zákona pouze úlitbou Komisi a v praxi nebude třeba nijak tuto domněnku potvrzovat či vyvracet.

Prodloužení doby, po  kterou nejsou hlasovací práva sistována

Návrh zákona dále navrhuje prodloužení doby, ve které nejsou podle § 54 odst. 1 Zákona o ESM hlasovací práva sistována z 15 na 30 dnů. Tedy nově, vzniklo-li postavení skutečného majitele v období 30 dnů přede dnem rozhodování nejvyššího orgánu nebo jediného společníka, neuplatní se na něj zákaz výkonu hlasovacích práv.

Toto je jistě pozitivně vnímaná změna, jelikož stávající 15 denní doba koliduje s ustanovením § 26 odst. 3 Zákona o ESM, dle kterého může každý, kdo osvědčí právní zájem, podat návrh sám po 15 dnech, kdy evidující osoba (obchodní korporace) nepodá sama návrh na zápis změn v evidenci. Tedy v důsledku by mohlo dojít k situaci, kdy nový společník, který se stal skutečným majitelem v krátké době před konáním valné hromady, nemůže z důvodu nečinnosti společnosti vykonávat svá hlasovací práva. Toto ustanovení tak bylo některými odborníky kritizováno jako neústavní[4].

Co to znamená?

Obchodní korporace obecně budou muset zkoumat, zda zápis v evidenci skutečných majitelů odpovídá účinné právní úpravě. U těch obchodních korporací, u kterých došlo k zápisů údajů do evidence skutečných majitelů prostřednictvím tzv. automatického průpisu (dle důvodové zprávy k návrhu zákona je to až 95 % všech zápisů) by neměl být nutný aktivní zásah za účelem aktualizace údajů. I u nich by však mělo dojít minimálně ke kontrole, že je zápis úplný.

Ty méně šťastné obchodních korporace, zejména ty s komplikovanou vlastnickou a řídicí strukturou, však budou muset podstoupit další administrativní kolečko, kdy bude potřeba podat nový návrh na změnu zapsaných údajů. Ty obchodní korporace, které splnily evidenční povinnost podle dosavadních pravidel, budou alespoň osvobozeny od poplatku za první návrh na zápis podle nové úpravy.

Aneta Koubková,
koncipient

GT Legal, advokátní kancelář, s.r.o

Pujmanové 1753/10a
140 00 Praha 4

Tel.:    +420 224 813 299
e-mail: office@gt-legal.com

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (tzv. IV. AML směrnice), ve znění změnové směrnice 2018/843 (tzv. V. AML směrnice).

[2] Předkládací zpráva k návrhu novely Zákona o ESM

[3] čl. 3 odst. 6 písm. a) bod i)

[4] FROLÍK, Martin, HAVEL, Bohumil. Král UBO mezi námi, aneb úvodní zamyšlení nad novým zákonem o evidenci skutečných majitelů. Právní rozhledy, 2021, č. 7, s. 229-236

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Aneta Koubková (GT Legal)

15. 05. 2022

---

Novinky v oblasti datových schránek, které nás čekají v roce 2022 a 2023.

Novinek týkajících se datových schránek přichází hned několik. Některé vešly v platnost od počátku letošního roku, další začnou platit až od roku 2023. Zbystřit by měli nejen dosavadní majitelé datové schránky, ale také ti, co datovou schránku dosud nemají.

Dne 1. ledna 2022 nabyla účinnosti novela zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, která s sebou přináší několik změn. „Zákon nově mění podmínky využívání datových schránek pro komunikaci soukromoprávní povahy. Kromě toho proběhnou i změny od roku 2023, které s sebou přinesou automatické zřizování datových schránek i pro nepodnikající fyzické osoby, které poprvé použijí prostředek pro elektronickou identifikaci vydaný v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace (tzn. poprvé se přihlásí do národního bodu pro identifikaci a autentizaci),” říká Tomáš Smolík z pojišťovny právní ochrany D.A.S. A co tato novinka znamená v praxi?

Oblíbenost datových schránek neustále roste

Ke dni 13. března 2022 bylo v České republice založeno bezmála 1,5 milionu datových schránek, které sloužily k odeslání už téměř jedné miliardy zpráv. Jejich oblíbenost v průběhu let kontinuálně roste a přibývá tak i žádostí o jejich dobrovolné založení. Datová schránka je osobní elektronické úložiště, které zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra a primárně slouží ke komunikaci se státními úřady. V praxi se jedná například o přehledy o příjmech a výdajích pro okresní správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny nebo nejrůznější dokumenty pro finanční úřad. Skrze datovou schránku lze mimo jiné podat daňové přiznání, přehled o příjmech a výdajích OSVČ nebo získat výpis údajů z různých registrů a rejstříků.

Existuje několik způsobů, jak se do prostředí datové schránky přihlásit. Od listinné podoby (žádost s ověřeným podpisem zaslaná Ministerstvu vnitra), osobní návštěvy Czech Pointu nebo online přes Identitu občana. Tato možnost opět nabízí několik dalších způsobů jako je ověření přes elektronický čip v občanském průkazu, aplikaci Mobilní klíč či bankovní identitu, kterou poskytuje na českém trhu už 7 bankovních institucí.

„Datová schránka je virtuální prostor, který je přiřazen určitému subjektu (uživateli) a umožňuje zasílat elektronické dokumenty (datové zprávy) do jiných datových schránek. Díky tomu lze online posílat dokumenty, které musí ostatní stvrdit vlastnoručním podpisem, poslat poštou nebo osobně donést na úřad. V rámci tohoto zabezpečeného a státem garantovaného systému však nelze zasílat ani odesílat e-maily či všechny možné formáty souborů, naopak existuje přesný seznam povolených formátů souborů,” vysvětluje Tomáš Smolík.

Fikce doručení bude nově platit i pro faktury, či reklamace

Systém datových schránek je primárně určen k úřední komunikaci. Má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnou vlastní datovou schránku, a opět pokud to umožňuje povaha zasílaného dokumentu, orgán veřejné moci dokument doručí právě tam (nedoručuje-li se tento dokument veřejnou vyhláškou nebo na místě).

„Dokument, který přijde do datové schránky, se považuje za doručený v okamžiku, kdy se do datové schránky uživatel přihlásí. Pokud se do datové schránky nepřihlásí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy tam byl dokument dodán, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty – tomuto principu se říká fikce doručení,” upřesňuje Tomáš Smolík z D.A.S pojišťovny právní ochrany. Je proto nutné datovou schránku pravidelně kontrolovat, protože s doručením úředních dokumentů bývají často spojené závazné právní účinky, jako je například počátek běhu lhůty pro odvolání.

Jestliže je ale datová schránka využívána ke komunikaci s kýmkoliv jiným než s orgány veřejné moci (například s obchodními partnery), žádná fikce doručení se do konce roku 2021 neuplatňovala. V soukromé sféře tak odesílatel neměl jistotu, že jeho zpráva bude doručena, protože držitel datové schránky neměl motivaci se do datové schránky přihlásit. V praxi tak bylo zcela běžné, že se přijetí zasílaného dokumentu oddalovalo či úplně znemožnilo. Ve chvíli, kdy příjemce neměl datovou schránku zpřístupněnou, systém neumožnil mu zprávu ani odeslat, tedy ani například uplatnit takto reklamace vady zakoupeného výrobku.

Tomu už je však konec. Od letošního roku byla výše popsaná fikce doručení rozšířena i na doručování korespondence soukromoprávní povahy. Tato novinka usnadní nejen dříve možné potíže s uplatněním reklamace vad, ale také například s doručováním faktur, předžalobních výzev a podobně.

Proto se doporučuje projít si nastavení datové schránky a zvolit možnost zasílání upozornění na příchozí zprávy. Díky notifikacím přes e-mail či SMS lze předejít promeškání lhůty fikce doručení a případným komplikacím, které se s ním pojí. Upozornění přes e-mail je bezplatné, za SMS bude mobilní operátor účtovat 3 Kč.

Automatické zřízení datové schránky od příštího roku
Datovou schránku nemáte? Pozor, od ledna příštího roku bude Ministerstvo vnitra automaticky zřizovat datové schránky nejen všem podnikatelům, ale také všem fyzickým osobám (a to i nepodnikajícím) – občanům, kteří při kontaktu s úřady na dálku využijí bankovní identitu nebo jiný elektronický prostředek vzdáleného ztotožnění (Povinnost bude konkrétně platit pro následující:

1. Fyzické nepodnikající osoby, které jsou plně svéprávné a zapsané v základním registru obyvatel. A to bezodkladně poté, co fyzická osoba poprvé použije prostředek pro elektronickou identifikaci (vydaný v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace) vůči tomu, kdo umožňuje prokázání totožnosti podle zákona upravujícího elektronickou identifikaci. Půjde například o občanský průkaz s aktivovaným čipem či bankovní identitu.
2. Fyzické podnikající osoby, advokáty, statutární auditory, daňové poradce, insolvenční správce, znalce, soudní tlumočníky a soudní překladatele bezodkladně poté, co ministerstvo obdrží informaci o jejich zapsání do zákonem stanovené evidence nebo rejstříku.
3. Právnické osoby, které jsou zapsané v registru osob bezodkladně poté, co ministerstvo obdrží informaci o jejich zapsání do registru osob, do spolkového rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku ústavů, společenství vlastníků jednotek nebo obecně prospěšných společností.

Automaticky vytvořenou datovou schránku lze znepřístupnit

Těm z vás (fyzickým osobám), kterým se datová schránka zřídila automaticky, a osobám, kterým byla datová schránka zřízena na základě žádosti, dává zákon i po výše uvedené novelizaci možnost, jak se využívání a doručování do datové schránky vyhnout,” dodává Tomáš Smolík z D.A.S. pojišťovny právní ochrany. Pokud se rozhodnete pro znepřístupnění datové schránky, nebude možné vám do ní doručovat písemnosti, dokud nedojde k jejímu opětovnému zpřístupnění.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

D.A.S. pojišťovna právní ochrany

22. 04. 2022

---

Náhrada újmy vzniklé při dopravní nehodě.

Jedním z nejčastějších důvodů vzniku újmy (škody) je v dnešní době dopravní nehoda. Tento článek se pokusí ve stručnosti popsat výčet nároků, které má poškozený, který utrpěl újmu při dopravní nehodě. Výčet zcela jistě není úplný, neboť každá dopravní nehoda může mít svá specifika a každému poškozenému mohou vzniknout různé, někdy i velmi specifické, nároky.

Povinnost k náhradě újmy, která vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, vyplývá z § 2910, který říká, že „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Porušením povinnosti stanovené zákonem se rozumí jakékoliv porušení zákazu nebo příkazu stanoveného právním předpisem. Pro vznik povinnosti k náhradě škody je nutné, aby protiprávním jednáním došlo k zásahu do absolutního práva, tímto protiprávním jednáním vznikla škoda a mezi jednáním, vznikem škody a zaviněním byla příčinná souvislost[1].

V rámci náhrady újmy způsobené dopravní nehodou může poškozený účastník dopravní nehody požadovat následující:

• újmy na majetku
• náklady vynaložené na odstranění následků dopravní nehody
• ušlý zisk, náhrada za ztrátu výdělku
• léčebné výlohy
• bolestné
• další nemajetkové újmy
• ztížení společenského uplatnění

Nárok na náhradu újmy na majetku vyplývá z § 2894 zákona č. 89/2012 Sb. ve kterém je uvedeno, že „Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“ (dále jen „škoda“) Škodou se podle tohoto ustanovení rozumí újma, která se projeví v majetkové sféře poškozeného a kterou lze vyjádřit v penězích, tedy je napravitelná poskytnutím majetkového plnění. Pro stanovení objektivní hodnoty je zjišťována obecná hodnota poškozené věci, nejčastěji motorového vozidla a výše škody je pak stanovena buď jako snížení tržní hodnoty poškozeného vozidla, nebo částka nákladů na opravu poškozeného vozidla, zde by však mělo být ještě zohledněno, že i opravené vozidlo v důsledku dopravní nehody ztratilo na své tržní hodnotě. Naproti tomu subjektivní hodnota vychází ze ztráty hodnoty pro poškozeného, resp. zohledňuje dopad na jeho majetek[2].  Poškozený má dále nárok na zaplacení škody, která mu vznikla na věcech, které se v době dopravní nehody nacházely ve vozidle, je tedy možné požadovat náhradu škody například za zničený telefon či oblečení.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 11.10.2017, sp. zn. 25 Co 2781/2017 uvedl, že „Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž a priori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj. například ji prodat) ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena[3]“. Z uvedeného vyplývá, že samotné zaplacení nákladů na opravu není plným nahrazením škody.

Dalším majetkovým nárokem poškozeného je nárok na zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s odstraněním následků dopravní nehody. Tímto se rozumí zejména odtah vozidla z místa nehody nebo výdaje za půjčení náhradního vozidla, ale také např. náklady za uskladnění autovraku. Lze však odškodnit i újmu, která nevznikla přímo poškozením či zničením věci. Pokud došlo k dopravní nehodě např. ve chvíli, kdy jel poškozený na divadelní přestavení tak má též nárok na zaplacení propadlých vstupenek. Tyto nároky se podle §2952 zákona č. 89/2012 Sb. řadí mezi skutečnou škodu. V případě náhrady nákladů za zapůjčení náhradního vozidla je nicméně vhodné upozornit, že pojišťovna, která za viníka nehody škodu hradí, neproplácí nepřiměřeně vysoké náklady na náhradní vozidlo. Náhradní vozidlo by mělo být vždy ve stejné kategorii, jako vozidlo poškozené. Poškozený má nárok na náhradu nákladů spojených s náhradním vozidlem po celou dobu opravy vozidla a v případě tzv. „totální škody“ má tento nárok až do doby, než obdrží finanční prostředky odpovídající náhradě za zničené vozidlo[4].

Účastník dopravní nehody dále může nárokovat ušlý zisk. Podle § 2952 č. 89/2012 Sb. Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.  Ušlým ziskem se přitom rozumí, že se majetek účastníka dopravní nehody nerozšířil, ačkoli by se tak při běžném průběhu věcí stalo[5]. Ačkoliv stanovení výše ušlého zisku vychází z pouhé hypotézy, nemůže být libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě[6]. Vyčíslení a prokázání ušlého zisku je tedy na poškozeném účastníkovi dopravní nehody, který musí prokázat, že byli zajištěny všechny podmínky pro to, aby zisku dosáhl. Problematické je vyčíslení skutečného ušlého zisku zejména v situaci, kdy poškozený nevede účetní evidenci a náklady uplatňuje paušální částkou. V takovém případě totiž většinou není poškozený schopen prokázat, jaký čistý zisk mu ve skutečnosti ušel.

V případě nároku na náhradu ztráty výdělku se poškozenému hradí podle § 2962 zákona č. 89/2012 Sb. peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem a náhradou toho co poškozenému bylo vyplaceno podle jiného právního předpisu, tedy nemocenské dávky a náhrada mzdy od zaměstnavatele. Dále má poškozený po skončení pracovní neschopnosti nárok na peněžitý důchod podle § 2963 zákona č. 89/2012 Sb., který je ve výši rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Další peněžitou dávkou, kterou může poškozený požadovat je náhrada za ztrátu na důchodu, tuto peněžitou dávku může požadovat poškozený, který pobíral náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Náhrada za ztrátu na důchodu náleží podle § 2964 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.

Dalšími nároky, které může poškozený uplatňovat, jsou nároky na náhradu nemajetkové újmy.  Jedná se o újmu, kterou nedošlo ke snížení majetku poškozeného a která spočívá v zásahu do osobnostních práv poškozeného[7]. Těmito nároky se v případě dopravních nehod rozumí především léčebné výlohy, bolestné, ztížení společenského uplatnění případně ošetřovné pro osobu, která o poškozeného pečovala.

Nemajetková újma má být odčiněna přiměřeným zadostiučiněním. Nemajetkovou újmu nelze ve většině případů přesně vyčíslit, při vyčíslování by tak měl být zohledňován především význam narušeného statku, způsob zásahu, rozsah újmy, vliv na postavení poškozeného, okolnosti na straně škůdce a okolnosti na straně poškozeného[8].

V případě, že dopravní nehodou dojde k ublížení na zdraví poškozeného, musí ten, kdo dopravní nehodu způsobil nahradit poškozenému plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, případně ztížení společenského uplatnění[9]. Pojmem další nemajetkové újmy jsou myšleny především duševní útrapy poškozeného.

Bolest, kterou poškozený vytrpěl, je jen těžko měřitelná, proto je při určení výše bolestného třeba vycházet z objektivních kritérií. K vyčíslení bolestného případně trvalých následků by mělo být přistoupeno až v době, kdy se zdravotní stav poškozeného stabilizuje. Při určení výše bolestného je vycházeno z Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), která, ačkoliv není právně závazná, je hojně využívána.

V Metodice Nejvyššího soudu je za každé poškození zdraví určený počet bodů, součet těchto bodů je následně vynásoben sazbou za jeden bod, kdy tato sazba je vypočítána jako 1% hrubé průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok. Pro rok 2022 je tato sazba za jeden bod ve výši 378,39 Kč[10].

V případě duševních útrap je určení přiměřené výše zadostiučinění ještě složitější než u určení výše bolestného, nejvhodnější způsob pro určení rozsahu způsobené újmy bude znalecký posudek. Při určování výše zadostiučinění za duševní útrapy se bere jako východisko člověk s běžným, obvyklým emocionálním způsobem prožívání různých životních situací tedy, jak by situaci vnímal v postavení poškozeného[11].

Dalším nárokem je ztížení společenského uplatnění, kterým se rozumí stav, kdy poškozený v důsledku svých zranění nemůže po dopravní nehodě vykonávat například stejné zaměstnání nebo má nějaké omezení ve sportovních aktivitách nebo ve sféře rodinného života atd. Přiměřené zadostiučinění by tak mělo odčinit situaci, kdy poškozený již nemůže dál žít plnohodnotný život jaký žil před dopravní nehodou.

Východiskem pro stanovení výše zadostiučinění jsou aktivity a styl života poškozeného před dopravní nehodou. Při určení výše zadostiučinění je opět vhodné vycházet z Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), podle které je možné zjistit procentuální omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění. Výchozí částkou podle Metodiky Nejvyššího soudu je 400 násobek průměrné hrubé mzdy za kalendářní rok, který předcházel roku, ve kterém došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného[12]. Takto zjištěná částka je dále modifikována věkem poškozeného, možností lepší kariery poškozeného a důvody na straně škůdce, tyto důvody jsou uvedené v § 2957 zákona č. 89/2012 Sb. Trvalými následku jsou zejména: zohyzdění, ztráta končetiny, omezení hybnosti, různé jizvy, ztrátu smyslu a další.  Při stanovení výše zadostiučinění je vycházeno ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem se zvláštním oprávněním.

Poškozený má také nárok na náhradu léčebných výloh, které vynaložil v z důvodu eliminace následků dopravní nehody. Jedná se o náklady, které sloužící k obnovení zdraví, případně ke zlepšení zdraví poškozeného. Musí se jednat o účelné náklady, které směřuji ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Těmito náklady jsou zejména náklady na první pomoc či převoz do nemocnice, na péči lékaře, na léky, na regulační poplatky, na rehabilitaci, ale například i náklady na pořízení rehabilitačních pomůcek nebo náklady na cestu za lékařem[13]. Jedná se však pouze o ty náklady, které nejsou hrazeny všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Na tuto částku může být poskytnuta škůdcem záloha v případě, že o to poškozený požádá.

V případě vyčíslení nemajetkové újmy je vždy nejlepším řešením nechat vypracovat znalecký posudek specializovaným znalcem. Znalci budou mít s vyčíslením nemajetkové újmy dle Metodiky Nejvyššího soudu zajisté větší zkušenosti než například praktický lékař, který s Metodikou Nejvyššího soudu pracuje jen zřídka. Náklady na vypracování znaleckého posudku pak může poškozený uplatnit u pojišťovny viníka dopravní nehody k proplacení.

V souvislosti s dopravní nehodou vzniká celá řada nároků, které může poškozený po viníkovi požadovat. Přestože mají pojišťovny povinnost za viníka uhradit poškozenému všechny výše uvedené nároky, stává se, že pojišťovny některý z nároků poškozeného neoprávněně odmítnou nebo zkrátí. V situaci, kdy dojde k závažnější dopravní nehodě, zejména pak nehodě spojené s újmou na zdraví, lze doporučit vyhledání kvalifikovaného právního zástupce, aby byly nároky poškozeného co nejvíce ochráněny.

Mgr. Jan Lipavský,
advokát

Mgr. Sandra Grätzová,
advokátní koncipient

PPS advokáti s.r.o.

Velké náměstí 135/19

500 02  Hradec Králové

Tel.:      +420 495 512 831-2

Fax:      +420 495 512 838

e-mail:   pps@ppsadvokati.cz

 

[1] Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 3025

[2] Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část). Praha. Wolters Cluwer

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2017, sp. zn. 25 Co 2782/2017

[4]  Rozsudek Nejvyššího soudu, 25 Cdo 4868/2014, 1. 6. 2015

[5] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s.1689

[6] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.1996, II Odon 15/96,

[7] Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. s. 3002

[8] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1683

[9] § 2958 zákona č. 89/2012 Sb.

[10] Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku)

[11] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1708

[12] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1711 s.

[13] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s.1724

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jan Lipavský, Mgr. Sandra Grätzová (PPS advokáti)

14. 04. 2022

---

Klamavá označení místa původu potravin.

Ministerstvo zemědělství České republiky a Státní zemědělská a potravinářská inspekce upozorňují na nutnost dodržování požadavků právních předpisů v oblasti informování spotřebitelů o skutečném místě původu potravin.

Obecně

Výše uvedené souvisí s naléhavou situací týkající se celé řady potravin, které mají na etiketě klamavý odkaz na místo provenience, resp. místo původu výrobku. Jedná se o případy, kdy potravina svým označením vytváří dojem, že má vztah k určitému geografickému místu, na kterém není vyráběna, přičemž na potravině či etiketě současně není uvedeno skutečné místo původu této potraviny.

V obdobných případech je spotřebitel jednoznačně uváděn v omyl ohledně skutečného místa původu potraviny, čímž dochází k nežádoucímu rozporu s platnou legislativou.

V následujícím článku bychom Vám rádi přiblížili základní terminologii a právní regulaci v oblasti označování potravin zemí původu nebo místem provenience a aktuální téma klamání spotřebitelů v souvislosti s těmito označeními.

Místo původu potravin

Úvodem je namístě upřesnit terminologii v oblasti této problematiky, a to sice dva základní pojmy, jimiž jsou „země původu“ a „místo provenience“.

Za „zemi původu“ potraviny se obecně považuje země, kde byla potravina vyrobena. Pokud její výroba probíhala na území vícero zemí, pak se za zemi původu potraviny považuje země, kde došlo k jejímu poslednímu podstatnému zpracování.

„Místem provenience“ se pak rozumí místo, o němž je uvedeno, že z něj potravina pochází, a které není „zemí původu“ ve smyslu výše uvedené definice. V kontextu výše popsaného tak může být místem provenience například město, region, skupina zemí apod.

Právní regulace

Základní pravidla stanoví Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „Nařízení“), dle něhož obecně nesmějí být informace o potravinách zavádějící, a to mimo jiné pokud jde o místo provenience.

Pokud jde o uvádění země původu nebo místa provenience, to je na potravinách povinné, pouze pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečného místa původu potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině, tj. název nebo etiketa jako celek, naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience, než ve které byla vyrobena.

Situaci potenciálního uvedení spotřebitele v omyl ohledně skutečného místa původu potraviny lze ilustrovat na následujícím příkladu:

Na balené rýži jsou uvedeny výlučně údaje o české firmě a z těchto údajů vyplývá, že tato firma rýži balila – zde není dle názoru Státní zemědělské a potravinářské inspekce spotřebitel uváděn v omyl, pokud jde o původ rýže, neboť je obecně známou skutečností, že v České republice se rýže nepěstuje, a ačkoli se spotřebitel nedozví, odkud rýže fakticky pochází, není tím uváděn v omyl.

Pokud by však obal rýže obsahoval jakékoli texty, obrázky, grafiky atd., které by navozovaly dojem, že rýže byla vypěstována např. v Itálii, ačkoli je ve skutečnosti zemí prvovýroby Indie, pak už by bylo nutné spotřebitele náležitě o skutečném místě původu potraviny informovat.

V zásadě tedy platí, že země původu a místo provenience jsou dobrovolně uváděnými údaji na potravinách, ledaže by v důsledku absence této informace na potravině docházelo ke klamání spotřebitele. Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze několik kategorií potravin, kde je uvedení země původu povinné (např. maso, čerstvé ovoce a zelenina, vejce, víno, panenské oleje, med a lovné oblasti u ryb).

Primární složka

Zvláštní pravidla pak platí v případě, kdy je na potravině uvedena země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka, za niž se v praxi obvykle považuje složka, které je více než 50 % nebo která má pro danou potravinu zásadní význam.

V takovémto případě musí být na potravině uvedena rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky, nebo informace o tom, že se země původu nebo místo provenience primární složky liší od země původu nebo místa provenience potraviny.

Pokud však není uvedena země původu nebo místo provenience, neuvádí se ani původ primární složky.

Aktuální situace

Ministerstvo zemědělství České republiky obdrželo několik indikací o výskytu výše uvedeného klamavého označování o skutečném místě původu, zejména v sektoru piva. Situace se však zcela nepochybně týká i všech ostatních sektorů výroby potravin.

Ačkoli Potravinářská komora České republiky v této souvislosti avizuje, že v řadě zjištěných případů je tento nežádoucí stav zapříčiněn např. přesunem výroby z jejího historického začátku, nebo má jiné reálné opodstatnění, je třeba vést v patrnosti, že spotřebitel musí být bezvýjimečně informován o aktuálním skutečném místě původu v současnosti.

Proto zde Potravinářská komora České republiky pro naplnění potřeby jasného informování spotřebitele doporučuje uvádět informaci o skutečném místu původu, a to ve stejném zorném poli jako případný odkaz na historické a již neaktuální místo výroby.

Závěr

Jak je popsáno výše, Ministerstvo zemědělství České republiky, Státní zemědělská a potravinářská inspekce i Potravinářská komora České republiky považují aktuální nežádoucí stav věcně související s klamavým označováním potravin za skutečně naléhavý a opakovaně upozorňují na nutnost dodržování požadavků všech platných legislativních předpisů, včetně speciálních požadavků na informování spotřebitele o skutečném místě původu potravin.

V zájmu předcházení sankcím, které hrozí v případě nežádoucích zjištění, jakož i maximálního možného vyvarování se klamání spotřebitele ze strany provozovatelů potravinářských podniků, nelze než doporučit řádně reflektovat právní regulaci a doporučení příslušných orgánů a uvést označení skutečného místa původu potravin do souladu s relevantními pravidly.

Mgr. Tereza Dvořáková,
advokátka

Mgr. Jakub Málek,
managing partner

PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.

Futurama Business Park
Sokolovská 668/136d
186 00 Praha 8 – Karlín

Tel.:      +420 227 629 700
E-mail:   info@plegal.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Tereza Dvořáková, Mgr. Jakub Málek (PEYTON)

10. 05. 2022