Jak se vyhnout problémům s pojištěním při práci ve více zemích EU.* 

Odpovědnost jednatele – když jde o osobní majetek.* 

Výluky z pojištění aneb jak nepřijít o pojistné plnění.* 

Jak se vyhnout problémům se sociálním a zdravotním pojištěním při práci ve více zemích EU (se zaměřením na Německo).

V dnešní globalizované Evropě není výjimkou, že lidé pracují nebo podnikají ve více členských státech Evropské unie. Tyto situace přinášejí specifické výzvy zejména v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Jak tedy postupovat, pokud například pracujete v Německu jako zaměstnanec a zároveň podnikáte jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) v České republice? Tento článek vám poskytne návod, jak zajistit, aby vaše sociální a zdravotní pojištění bylo v souladu s předpisy a aby nedocházelo k duplicitním platbám nebo nedorozuměním.

Koordinace sociálního zabezpečení v EU

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení stanovuje pravidla pro určení příslušného systému sociálního zabezpečení. Cílem tohoto nařízení je zajistit, aby osoby pohybující se v rámci EU podléhaly pouze jednomu systému sociálního zabezpečení a nebyly diskriminovány na základě svého přeshraničního pohybu.

Určení příslušné legislativy a následný postup

Podle nařízení č. 883/2004 se příslušná legislativa určuje na základě hlavní činnosti osoby:

Zaměstnání v jednom státě a samostatně výdělečná činnost v jiném státě:

• Pokud osoba nevykonává podstatnou část své činnosti v členském státě svého bydliště, bude podléhat legislativě členského státu, kde má zaměstnavatel své sídlo nebo kde se vykonává hlavní část samostatné výdělečné činnosti.

Výkon činnosti ve více členských státech:

• Osoba musí oznámit svou situaci instituci sociálního pojištění v členském státě svého bydliště, která určí příslušnou legislativu a informuje ostatní příslušné instituce v dalších členských státech​​.

Odhlášení jako OSVČ v ČR:

• Pokud podléháte německému systému sociálního pojištění, mělo by dojít k odhlášení z povinného plátcovství sociálního pojištění v České republice. To znamená, že přestanete platit pojistné jako OSVČ do českého systému, protože jste již kryti německým systémem na základě vašeho zaměstnání v Německu​. Podání žádosti na příslušné OSSZ o ukončení plátcovství sociálního pojištění jako OSVČ zajistí, že nebudete povinni odvádět pojistné ve dvou zemích současně. Pokud nadále podnikáte jako OSVČ v ČR, můžete pokračovat v této činnosti. Ukončení plátcovství sociálního pojištění neznamená, že musíte ukončit samotnou podnikatelskou činnost. Jde pouze o ukončení povinnosti platit pojistné do českého systému.

Zajištění formuláře A1:

• Získejte a předložte formulář A1 českým úřadům k ukončení povinnosti platit pojistné jako OSVČ v ČR. Tímto krokem zajistíte, že budete pojištěni pouze v jednom státě, což je v souladu s evropskými předpisy​​.

Formulář A1

Formulář A1 (Portable Document A1) je důležitým dokumentem potvrzujícím, které legislativě sociálního pojištění osoba podléhá. Jedná se o standardizovaný dokument platný pro celou Evropskou unii, stejně jako pro další země, které jsou součástí Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Švýcarsko. Tento dokument je klíčový pro zajištění správného pokrytí sociálním pojištěním při práci v několika členských státech.

Podání žádosti o formulář A1:

• V případě, že pracujete v Německu a podnikáte v ČR, váš německý zaměstnavatel je povinen podat žádost o formulář A1 u příslušného německého orgánu sociálního pojištění. Tento orgán poté vydá formulář A1, který potvrzuje, že podléháte německému systému sociálního zabezpečení.

Vydání a oznámení formuláře A1:

• Jakmile německý orgán vydá formulář A1, oznámí tuto skutečnost české OSSZ (Okresní správa sociálního zabezpečení). Tímto způsobem budou české úřady informovány, že jste pojištěni v Německu, a nebudou po vás požadovat platbu pojistného jako OSVČ v České republice.

Zdravotní pojištění

Zdravotní pojištění se řídí podobnými pravidly jako sociální pojištění. Je důležité zajistit, aby osoba měla přístup k potřebné zdravotní péči ve všech státech, kde pracuje nebo podniká. Klíčovým nástrojem v tomto procesu je Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC).

• Nahlášení změny:
• Informujte svou českou zdravotní pojišťovnu (např. VZP nebo jinou) o tom, že jste zaměstnáni v Německu a podléháte německému systému zdravotního pojištění. Tuto informaci byste měli poskytnout co nejdříve, aby mohla být provedena úprava vašich pojistných vztahů.
• Pokud vykonáváte samostatnou výdělečnou činnost ve více státech, obvykle budete podléhat legislativě členského státu, kde máte bydliště, pokud v tomto státě vykonáváte podstatnou část své činnosti. Pokud nevykonáváte podstatnou část své činnosti v členském státě svého bydliště, podléháte legislativě členského státu, kde máte centrum zájmů své činnosti.
• Předložení dokladů:
• Předložte potvrzení o vašem zaměstnání v Německu a o tom, že jste pojištěni v německém systému zdravotního pojištění. Tento doklad může být například formulář A1, který potvrzuje, že podléháte německému sociálnímu a zdravotnímu pojištění.
• Odhlášení z českého zdravotního pojištění:
• Vzhledem k tomu, že jste pojištěni v Německu, odhlásíte se z českého systému veřejného zdravotního pojištění. Tento krok je nezbytný, aby nedocházelo k duplicitnímu placení zdravotního pojištění. Odhlášení se provádí na základě doložení dokladů o zahraničním pojištění.
• Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC):
• Pokud máte německé zdravotní pojištění, požádejte o vydání Evropského průkazu zdravotního pojištění (EHIC) od vaší německé pojišťovny. Tento průkaz vám umožní čerpat nezbytnou zdravotní péči při dočasných pobytech v ČR a dalších členských státech EU za stejných podmínek jako místní obyvatelé. EHIC umožňuje přístup ke zdravotní péči během dočasných pobytů v jiných členských státech Evropské unie, stejně jako v Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku a Švýcarsku za stejných podmínek jako pro místní obyvatelé. Průkaz kryje pouze nezbytnou zdravotní péči během pobytu mimo domovský stát​​.

Přeshraniční zdravotní péče

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU stanovuje práva pacientů na přístup k přeshraniční zdravotní péči a na úhradu nákladů na tuto péči. To znamená, že pokud podstoupíte lékařský zákrok v jiném členském státě, máte právo na jeho úhradu podle pravidel vašeho domácího zdravotního pojištění​​.

Pokud si tyto náklady uhradíte sami, případně je za vás uhradí váš zahraniční zaměstnavatel (zahraniční zdravotnická zařízení velmi často požadují platbu bezodkladně), máte právo na refundaci ze strany vašeho pojistitele – zdravotní pojišťovny, které odvádíte pojistné.

Praktické tipy pro použití EHIC

1. Informujte se o podmínkách v cílové zemi: Některé země mohou vyžadovat, abyste se nejprve registrovali u místní zdravotní pojišťovny.
2. Předložte EHIC při návštěvě lékaře: EHIC vám zajistí nezbytnou péči v rámci veřejného zdravotního systému.
3. Uchovejte si všechny doklady: Pokud musíte zaplatit za ošetření předem, uchovejte si účtenky a po návratu je předložte své zdravotní pojišťovně k proplacení.

Konkrétní příklad s Německem

Představme si paní Novákovou, která je zaměstnaná jako projektová manažerka v Berlíně, ale zároveň provozuje malou IT poradenskou firmu v Praze. Jak by měla postupovat, aby měla v pořádku sociální a zdravotní pojištění?

1. Prvním krokem je informovat německého zaměstnavatele o své situaci. Ten podá žádost o formulář A1 u německého orgánu sociálního pojištění.
2. Německý orgán vydá formulář A1, který potvrdí, že paní Nováková podléhá německému systému sociálního pojištění. Tento formulář bude následně zaslán české OSSZ.
3. Paní Nováková se odhlásí z úhrad sociálního pojištění jako OSVČ v ČR, protože její hlavní činnost a sociální pojištění jsou kryty německým systémem. Tím se vyhne duplicitnímu placení pojistného.
4. Paní Nováková si zajistí, aby byla kryta německým zdravotním pojištěním, a informuje svou českou zdravotní pojišťovnu o svém zaměstnání v Německu. Tento krok je nezbytný pro ukončení povinnosti platit zdravotní pojištění v ČR a pro správné nastavení pojistných vztahů dle německých předpisů.
5. Pro zdravotní pojištění bude používat EHIC, což jí umožní přístup ke zdravotní péči v České republice i v jiných členských státech za stejných podmínek jako místní obyvatelé. Paní Nováková si zajistí, aby byla kryta německým zdravotním pojištěním.

Závěr

Pro osoby vykonávající zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost ve více členských státech je klíčové správně zajistit své sociální a zdravotní pojištění. Dodržování pravidel koordinace systémů sociálního zabezpečení v EU a správné použití formuláře A1 jsou základními kroky k zajištění, že osoba podléhá pouze jednomu systému pojištění a má přístup ke zdravotní péči v celé EU.

Mgr. Jakub Oliva, LL.M., MSc.,
advokát, partner

JUDr. Barbora Kořenářová,
advokátka

ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.

Plzeňská 3350/18
150 00 Praha 5 – Smíchov

Vídeňská 14
779 00 Olomouc

Tel.:       +420 910 058 058

e-mail:    office@arws.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Jakub Oliva, LL.M., MSc., JUDr. Barbora Kořenářová (ARROWS) 31.07.2024

---

Odpovědnost jednatele – když jde o osobní majetek.

Recentní usnesení Městského soudu v Praze v medializované kauze společnosti MAMMOTH s.r.o. připomnělo všem jednatelům obchodních korporací jejich odpovědnost za vedení společnosti. I přesto, že jsou obchodní společnosti nadány právní subjektivitou a často se zakládají za účelem vytvoření pomyslného ochranného štítu jejím orgánům, v tomto článku poukážeme na situace, kdy bude v případě porušení zákona odpovědný přímo statutární orgán společnosti – jednatel, a to hned v několika rovinách.

Odpovědnost v rámci insolvenčního práva

Často opomíjenou povinností jednatelů je podání insolvenčního návrhu v případě, je-li společnost ve stavu úpadku ve smyslu ust. § 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen jako „IZ“). Jednatel, který nepodal insolvenční návrh odpovídá dle ust. § 99 odst. 1 IZ věřitelům za škodu či jinou újmu, kterou tímto porušením povinnosti způsobil. Výše škody se vypočte jako rozdíl mezi zjištěnou výší pohledávky v insolvenčním řízení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení obdržel. Příkladem lze uvést výše uvedený případ společnosti MAMMOTH s.r.o., která dle aktuálně dostupných informací fiktivně pronajímala mobilní telefony společnostem podnikatele Vladimíra Kováře. Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 5213/2023-B-156 dvěma jednatelům společnosti nařídil předběžným opatřením společně a nerozdílně složit do úschovy u soudu částku ve výši 42 000 000,- Kč na náhradu škody, kterou způsobili tím, že jako jednatelé nepodali insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o úpadku společnosti. Kvůli tomu, že jednatelé společnosti MAMMOOTH s.r.o. nepodali včas insolvenční návrh, společnost J&T Leasingová společnost nevěděla o jejím úpadku, a tudíž jí nadále dodávala zboží, za které již nedostala zaplaceno. V dané věci došlo k naplnění předpokladů pro vydání předběžného opatření dle ust. § 100 IZ, kterými jsou:

1. úpadek dlužnice,
2. porušení povinnosti podat včas insolvenční návrh,
3. vznik škody,
4. příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody.

Jednatel se může odpovědnosti za škodu nebo újmu způsobenou společnosti zprostit, pokud prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení. Druhou možností zproštění jednatele odpovědnosti, je prokázání skutečnosti, že jednatel nepodal insolvenční návrh z důvodů nezávislých na jeho vůli a tyto nemohl odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat. Povinnost podat insolvenční návrh jednatel naopak nesplní, pokud dojde k zastavení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu z důvodu na straně jednatele.

V usnesení o předběžném opatření, jak tomu také bylo ve věci společnosti MAMMOTH s.r.o., soud současně stanoví navrhovateli, aby v uvedené lhůtě podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo újmy. Pokud soud vyhoví žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy, je rozhodnutí považováno zároveň za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci, a to v rozsahu vyhovění žaloby. Toto navazující řízení však v souladu s ust. § 100 odst. 2 IZ není incidenčním sporem. To již nelze říct o řízeních dle ust. § 66 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen jako „ZOK“). K zahájení řízení o uložení povinnosti vydání prospěchu dochází návrhem insolvenčního správce. Na základě tohoto návrhu soud rozhodne o povinnosti člena statutárního orgánu vydat do majetkové podstaty získaný prospěch, který člen statutárního orgánu od společnosti obdržel, a to za období až 2 let zpět před zahájením insolvenčního řízení, pokud bylo insolvenční řízení zahájeno jiným nežli dlužnickým insolvenčním návrhem. Prospěchem se může rozumět například odměna statutárního orgánu za jeho činnost. Po statutárním orgánu již nelze požadovat prospěch za období starší 2 let od zahájení insolvenčního řízení. Rovněž nelze po statutárním orgánu požadovat prospěch, který byl sice statutárnímu orgánu poskytnut 2 roky před zahájením insolvenčního řízení, ale vztahuje se za období starší než 2 roky od zahájení insolvenčního řízení. Tato situace by odporovala účelu úpravy limitovat sankci pouze na dobu bezprostředně předcházející zahájení insolvenčního řízení.[1]

Razantnějším zásahem do vlastních prostředků statutárních orgánů společnosti je tzv. žaloba na doplnění pasiv. Pokud je totiž úpadek společnosti řešen konkursem, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit povinnost členům statutárních orgánů poskytnout do majetkové podstaty vlastní prostředky. Výše poskytnutých prostředků do majetkové podstaty je limitována jako rozdíl mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku společnosti nacházejícího se v majetkové podstatě.  Nedostatek majetku společnosti bude zpravidla možné zjistit až z konečné zprávy, a tudíž bude insolvenční soud rozhodovat o žalobě na doplnění pasiv až na samotném konci insolvenčního řízení. To však nevylučuje možnost podat žalobu již při zahájení či v průběhu insolvenčního řízení. Je důležité rovněž upozornit na ust. § 69 ZOK, které uvádí, že výše uvedené se netýká pouze současných členů statutárních orgánů, ale rovněž i bývalých členů statutárních orgánů, osob, které se nacházejí v obdobném postavení člena statutárního orgánu a všech dalších osob, které se v takovém postavení fakticky nachází, přestože nejsou členy orgánu.

Soukromoprávní odpovědnost jednatele

Jednatel má jako statutární orgán společnosti zásadní roli zejména v jejím obchodním vedení. V souladu s ust. § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „OZ“), má jednatel povinnost vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí – tedy s péčí řádného hospodáře. Zákonná definice péče řádného hospodáře v sobě zahrnuje dva stěžejní pojmy, a to loajalitu a jednání s náležitou péči. Loajalitu je v této souvislosti třeba vykládat jako upřednostnění zájmů společnosti před svými soukromými zájmy a náležitou péčí se rozumí jednání s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Pokud jednatel poruší péči řádného hospodáře, zákon mu v rámci soukromoprávní odpovědnosti stanovuje nahradit poškozenému vzniklou škodu, a to v souladu s ust. § 2910 OZ.

Speciální úpravu odpovědnosti jednatele rovněž nalezneme v ZOK, a to konkrétně v ust. § 51 a násl. Pravidla upravená v ZOK stanovují povinnost jednatele vydat společnosti prospěch, který získal v souvislosti s porušením péče řádného hospodáře. S ohledem na to, že se jedná o ustanovení kogentní povahy, není možné odpovědnost jakýmkoliv způsobem omezit. Je nutné zmínit, že povinnost vydat získaný prospěch se vztahuje pouze na člena orgánu společnosti, a tudíž v situaci, kdy prospěch získala např. osoba blízká člena orgánu společnosti, tato osoba nebude povinna vydat získaný prospěch zpět společnosti. Co se týče vydání samotného prospěchu, prim je kladen zejména na vrácení předmětného prospěchu, a pokud to není možné (věc zanikla, jednatel již nemá věcí nedisponuje apod.), společnost má nárok na vydání prospěchu v penězích.[2] Míra jednání s péčí řádného hospodáře se posuzuje podle toho, jakou péči by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, pokud by byla v postavení člena statutárního orgánu společnosti. S ohledem na to, že osoba, která uplatní vůči členu orgánu náhradu újmy nemá často k dispozici potřebné informace a doklady, při posuzování porušení jednání s péčí řádného hospodáře se uplatní tzv. reverzní neboli obrácené důkazní břemeno. Člen statutárního orgánu společnosti tudíž bude povinen prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, kromě případů, kdy soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat. Pravidlo přenosu důkazního břemene se uplatní rovněž ve výše uvedené situaci při úpadku společnosti dle § 66 ZOK, ale pouze ve vztahu k porušení péče řádného hospodáře. Pro přenesení důkazního břemene na člena orgánu společnosti není podstatné, aby vůči němu byl uplatněn nárok na náhradu škody, nýbrž záleží na tom, zda je v řízení posuzováno porušení péče řádného hospodáře.[3]

Nejzávažnějším odpovědnostním následkem je dle ust. § 63 a násl. ZOK vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce. Děje se tak v případech, kdy jednatel v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušil péči řádného hospodáře. Pro vyloučení jednatele však nepostačí, byť intenzivní, ale pouze jednorázové porušení a rovněž nepostačí opakované, ale nevýznamné porušení péče. Jednatel tudíž musí v období 3 let závažně porušit alespoň dvakrát péči řádného hospodáře.[4] Co se týče intenzity porušení péče, za závažné bývá zpravidla považováno jednání učiněné s hrubou nedbalostí, jako například naprostá rezignace na plnění povinností spojených s výkonem funkce.[5]

Právě usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1370/2021 může sloužit jako modelový příklad závažného porušení péče řádného hospodáře, které vedlo až k vyloučení jednatelky ze společnosti. V daném případě Nejvyšší soud potvrdil závěry odvolacího soudu a zamítl dovolání jednatelky, když shledal, že se jednatelka dopustila následujícími jednáními závažného porušení péče řádného hospodáře. Závažné porušení směřující k vyloučení jednatelky z výkonu funkce člena statutárního orgánu spočívalo v pořízení nového automobilu za kupní cenu 1,2 mil. Kč, který byl následně svěřen k užívání výhradně dceři jednatelky, dále v pronájmu bytu za 10.000,- Kč měsíčně, který byl rovněž užíván výhradně dcerou jednatelky, uzavřením smlouvy o ochraně jednatelky a jejích dcer před navrhovatelem a dalšími jednáními. Soud konstatoval, že jednatelka mohla při využití rozumně dostupných informací zjistit, že výše uvedené prostředky a služby společnost nepotřebuje, a že jejich pořízení představuje porušení náležité péče bez ohledu na to, že náklady na pořízení výše uvedených prostředků a služeb odpovídaly cenám obvyklým. Významnějším faktem byla rovněž skutečnost, že jednatelka porušila povinnost nezbytné loajality, a to z důvodu, že automobil, nájem bytu i další služby byly pořízeny z finančních prostředků společnosti, s účelem sloužit výhradně potřebám jednatelky a jejím dcerám, nikoliv společnosti. Výše uvedenými jednáními jednatelka závažně a opakovaně porušila péči řádného hospodáře, přičemž naplnila zákonné předpoklady pro její vyloučení z funkce člena statutárního orgánu.

Trestněprávní odpovědnost

Jednatel může také naplněním některých ze skutkových podstat přejít z insolvenční či soukromoprávní roviny do režimu zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen jako „TrZ“). Způsobení úpadku je skutková podstata upravená v ust. § 224 TrZ a tudíž ten, kdo byť i z hrubé nedbalosti si přivodí úpadek jedním ze zákonem stanovených důvodů uvedenými pod písmeny a) až e), bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. V případě naplnění některé z dalších kvalifikovaných skutkových podstat způsobení úpadku může být jednateli uložen trest odnětí svobody až na pět let. Patrně nejčastější trestný čin ve vztahu k jednatelům je porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 TrZ. Jednatel se dopustí trestného činu v případě, kdy poruší smluvně nebo převzatou nebo zákonem stanovenou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému (společnosti) způsobí škodu nikoliv malou – tj. nejméně 50.000,- Kč dle ust §. 138 odst. 1 písm. b) TrZ, za což jednateli hrozí odnětí svobody až na 2 roky nebo zákaz činnosti.

Mezi další trestné činy, za které může být odpovědný jednatel můžeme rovněž zařadit například zpronevěru (§ 206 TrZ), neoprávněné užívání cizí věci (§ 207 TrZ), podvod ať už se jedná o úvěrový či dotační (§ 209 – § 212 TrZ), legalizaci výnosů z trestné činnosti (§ 216 Trz), poškození věřitele (§ 222 TrZ), zvýhodnění věřitele (§ 223 TrZ) či porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 TrZ).

Jak je zřejmé nejen z tohoto článku, odpovědnost jednatele je neustále aktuálním tématem, které je schopno vyvolat mediální pozornost. I proto nelze brát povinnosti jednatele na lehkou váhu.

Tomáš Hobza,
advokát

Rostislav Andrlík,
advokát

Ondřej Dlouhý,
advokát a insolvenční správce

veil&co s.r.o.

Opletalova 600/6
602 00 Brno

Masná 1850/4
702 00 Ostrava

Tel: +420 736 122 298
E-mail: start@veilco.cz

[1] ŠUK, P. a kol., Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 228.

[2] LASÁK, J., DĚDIČ, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z., SKÁLOVÁ, J. a kol. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Wolters Kluwer [cit. 2024-2-1]. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.

[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 03. 2016, sp. zn. 29 Cdo 174/2016.

[4] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 08. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021.

[5] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017.

Tomáš Hobza, Rostislav Andrlík, Ondřej Dlouhý (veil&co) 27.06.2024

---

Výluky z pojištění aneb jak nepřijít o pojistné plnění.

Pojištění představuje klíčový nástroj, který společnosti, ale i fyzické osoby využívají k ochraně svých aktiv a zajištění finanční stability v předem definovaných, avšak nahodilých[1], situacích. Naše advokátní kancelář zastupuje jak pojišťovny, tak v případě, že nejsme ve střetu zájmů, i pojištěné společnosti při jednání s pojišťovnami. V tomto textu, který si neklade za cíl být komplexní, bychom rádi upozornili na nejčastější příčiny odmítnutí nebo krácení pojistného plnění.

Poměrně běžně se stává, že pojistník nevěnuje uzavírání pojistné smlouvy dostatečnou pozornost a neseznámí se s pojistnými podmínkami. Takové pochybení může mít za následek, že pokud dojde ke škodní události, pojistitel odmítne plnit nebo podstatně zkrátí pojistné plnění. V těchto případech obvykle nastane jedna z těchto variant:

1. pojistník si zvolil zcela nevhodný pojistný produkt, který neodpovídá jeho potřebám (srov. pojištění odpovědnosti zaměstnance za újmu vs. pojištění odpovědnosti člena statutárního orgánu);
2. pojistník či pojištěný zásadním způsobem porušil pojistnou smlouvu nebo povinnosti vyplývající z právních předpisů (např. zatajil podstatnou informaci při sjednávání pojistné smlouvy); nebo
3. škodní událost nebo jednání pojistníka či pojištěného je předmětem výluky z pojištění. Pro úplnost dodáváme, že výlukami z pojištění se rozumí předem stanovené situace či určitá rizika, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění.

V rámci likvidace pojistné události pojistitel přezkoumá, zda je pojištěná osoba skutečně pojištěnou osobou, zda se na škodní událost a pojištěnou osobu vztahuje pojistná smlouva, jak a kým byla škodní událost ohlášena. Pojistitel následně sám nebo prostřednictvím tzv. loss adjustera (odhadce škod) nashromáždí veškeré podklady pro učinění rozhodnutí o tom, zda se jedná o pojistnou událost a o výši pojistného plnění. Při všech fázích likvidace pojistné události je třeba součinnosti pojištěného či pojistníka a pojistitele. Není výjimečné, že u složitých pojistných událostí může celý proces trvat i několik let.

V rámci výše popsaného procesu může dojít ze strany pojistníka či pojištěného k situacím, které budou v konečném důsledku znamenat odmítnutí poskytnutí pojistného plnění nebo jeho podstatné zkrácení. Mezi nejčastější porušení povinností[2] pojistníka či pojištěného, se kterými se v praxi setkáváme, lze zařadit následující:

1. zatajení podstatné informace při sjednávání pojistné smlouvy;
2. pozdní ohlášení škodní události, které ztíží nebo znemožní řádné prošetření události pojistitelem;
3. neposkytnutí pravdivého vysvětlení o vzniku a rozsahu následků škodní události, o právech třetích osob;
4. zatajení informace o vícenásobném pojištění;
5. neposkytnutí součinnosti pojistiteli včetně nedodání relevantních podkladů;
6. uznání nároku třetí osoby na náhradu újmy ať už písemně, dohodou, ale například i úhradou faktury, a to bez souhlasu pojistitele;
7. nevyužití všech právních mechanismů k obraně proti nároku na náhradu škody třetí osoby včetně neuplatnění případných regresních nároků; nebo
8. předem neohlášené podstatné zvýšení pojistného rizika.

Zákonné důvody pro odmítnutí plnění jsou uvedeny v § 2809 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Upozorňujeme však na to, že ustanovení je dispozitivní a umožňuje pojistiteli důvody pro odmítnutí plnění rozšiřovat, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3172/2020 ze dne 2. března 2021.

V souvislosti s neposkytnutím pravdivých údajů je vhodné připomenout i možnou trestní odpovědnost dle § 210 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je trestně odpovědná ta osoba, která uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění.

Pojištěný tedy v konečném důsledku nejenže nemusí obdržet pojistné plnění, ale navíc se za určitých okolností může vystavit i nebezpečí trestního stíhání.

Další zásadní oblastí v rámci které pojistitel nemá povinnost plnit, jsou výluky z pojištění. Je asi zbytečné uvádět, že velká část pojistníků pojistné podmínky před uzavřením pojistné smlouvy nečte. Často ani makléři jim nejsou v této otázce dostatečně nápomocni. Uvádět nejčastější výluky nedává dobrý smysl, protože každé pojištění je specifické a ani například několik desítek výluk v rámci pojistných podmínek není žádnou výjimkou. Některé obecné okolnosti vylučující plnění pojistitele se však objevují častěji než jiné, přičemž se jedná například o následující:

1. újma vznikne úmyslně, hrubou nedbalostí nebo požitím alkoholu, návykových nebo psychotropních látek;
2. pojistník či pojištěný zanedbal preventivní opatření;
3. újma vznikla trestnou činností pojistitele/pojištěného;
4. byly uplatněny nároky ve vztahu k USA;
5. terorismus, válka, revoluce, stávka, jaderná havárie;
6. mezinárodní sankce; nebo
7. zásahy státní moci.

Současně platí, že i když pojistitel poskytne pojistné plnění, nemusí být celá záležitost u konce. Pojistitel je totiž oprávněn požadovat vrácení již vyplaceného pojistného plnění, pokud je důvod pro odmítnutí plnění dán a pojistitel jej shledá až ex post. Dle závěrů odborné literatury právo pojistitele odmítnout pojistné plnění neprekluduje, ale „pouze“ se promlčí uplynutím obecné promlčecí lhůty tří let počínající ode dne, kdy se pojistitel dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět o naplnění kumulativních předpokladů k odmítnutí pojistného plnění.[3]

Závěrem doporučujeme se při sjednávání pojištění obrátit na kvalifikovaného makléře, který svým klientům pomůže se základním servisem při uzavírání pojistných smluv, jakož i při ohlášení pojistné události. Současně doporučujeme jednat s pojistitelem otevřeně, nezatajovat informace a poskytovat maximální součinnost. V takovém případě pojistník či pojištěný zásadním způsobem zvýší pravděpodobnost, že neporuší některou ze smluvních či zákonných povinností, které uzavřením pojistné smlouvy na sebe převzal. Je vhodné uvést, že ohlášení a likvidace větších škodních událostí může být právně složitá a v takových případech je téměř nutností přizvat k řešení i advokáta se specializací na pojistné právo.

Mgr. Petr Sojka,
advokát

MELKUS KEJLA & PARTNERS advokátní kancelář s.r.o.

Washingtonova 1624/5
110 00 Praha 1

Tel.:   +420 725 907 365
e-mail: info@melkuskejla.cz

[1] Nahodilou událostí je skutečnost určená pojistnými podmínkami, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat, v době vzniku pojištění však nevědí, zda nastane. Nahodilou není událost, o níž se v době vzniku pojištění ví, že už nastala, ani událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život, nebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje. Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 427/2006 ze dne 28. listopadu 2006.

[2] Některé vyplývají např. i z § 2788 nebo např. 2796 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Viz rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 28/2022 ze dne 24. března 2022.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Petr Sojka (MELKUS KEJLA & PARTNERS) 03.06.2024