EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.

Úvod
INFORMAČNÍ SERVIS KHK KHK
Právo
EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.

14. 10. 2024

Co přináší návrh flexibilní novely zákoníku práce?*

Projevy tzv. švarcsystému v profesionálním sportu.*

Smlouva o výkonu profesionální sportovní činnosti.*

Co přináší návrh flexibilní novely zákoníku práce?

Návrh flexibilní novely zákoníku práce, schválený vládou 21. srpna 2024 s účinností plánovanou od 1. ledna 2025, přináší některé zásadní změny v pracovněprávních vztazích. Klíčové novinky zahrnují změny výpovědní doby, prodloužení zkušební doby a zavedení jednotného výpovědního důvodu pro ztrátu zdravotní způsobilosti. Návrh dále usnadňuje zaměstnávání rodičů malých dětí a umožňuje výplatu mzdy v cizí měně. Ačkoli neobsahuje některá medializovaná opatření, jako je výpověď bez důvodu, lze očekávat, že jeho projednání v Parlamentu přinese další změny.

Návrh flexibilní novely zákoníku práce má sice za sebou prozatím úvodní část legislativního procesu, kdy jej dne 21. srpna 2024 schválila vláda, počítá však s účinností od 1. ledna 2025. Návrh v podobě schválené vládou nebyl v době psaní tohoto článku zveřejněn, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka ve svém prohlášení na tiskové konferenci po jednání vlády nicméně potvrdil, že kromě některých menších změn schválila vláda návrh v zásadě v podobě, v jaké byl v červnu ze strany ministerstva předložen. Dá se tak očekávat, že změny se týkaly spíše rozporů, se kterými byl materiál po ukončení připomínkového řízení vládě postoupen, než odložení účinnosti novely. Deklarovaným cílem novely je zvýšení flexibility pracovněprávní vztahů, modernizace pracovního trhu i podpora rodin s malými dětmi.

Součástí návrhu flexibilní novely nebude oproti původnímu záměru úprava samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem. Ta se totiž stala součástí letošní tzv. val-mech novely zákoníku práce [1], jež nabyla zčásti účinnosti den po svém vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. k 1. srpnu 2024 a zčásti nabude účinnosti k 1. lednu 2025, a to právě mj. v otázce samorozvrhování. Návrh dále neobsahuje ani hojně medializovanou možnost výpovědi bez důvodu. Ačkoli se MPSV do budoucna úvahám o zavedení tohoto nástroje nebrání, deklaruje, že je k této otázce potřeba přistupovat komplexně a nejdříve realizovat řadu podpůrných opatření. Včetně individualizovaných konzultací s uchazeči, redesign podpory v nezaměstnanosti či zvýšení participace na celoživotním vzdělávání. Bude však otázkou jak do této, popř. i dalších oblastí zasáhnou poslanci či senátoři v rámci projednání návrhu novely v Parlamentu.

Přestože v rámci meziresortního připomínkového řízení vzneslo více stran požadavky na zahrnutí ustanovení o nicotnosti doložek mlčenlivosti o výši mzdy a zveřejňování nástupní mzdy v inzerci, součástí vládního návrhu nejsou. Problematika by měla být totiž upravena komplexně novelou, jež transponuje loni přijatou směrnici [2] zaměřenou na transparentnost a snížení nerovnosti v odměňování mužů a žen do českého právního řádu.

Vyslyšeny nebyly ani návrhy reflektovat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci České pošty [3], ve kterém Ústavní soud potvrdil, že socioekonomické podmínky, jako jsou například životní náklady v daném regionu, nemohou mít vliv na výši odměny zaměstnance, neboť nepředstavují relevantní soukromoprávní kritérium pro stanovení odměny za práci zaměstnance. To by mělo být naopak zohledněno v relevantních instrumentech veřejnoprávní ochrany, jako je životní minimum, sociální dávky, minimální mzda či nezabavitelná částka.

Klíčové oblasti a opatření

Jednou z hlavních změn je změna běhu výpovědní doby, a to od doručení výpovědi, nikoli až od začátku následujícího měsíce tak, aby se skutečná výpovědní doba sjednotila. Dle aktuální úpravy se výpovědní doba různí podle toho, kdy je výpověď druhé straně předána. Pokud se tak stane počátkem měsíce, fakticky je výpovědní doba takřka tříměsíční. Podle navržené úpravy začne běh výpovědní doby dnem, kdy byla druhé smluvní straně výpověď doručena, a skončí dnem, který se číslem shoduje se dnem, od kterého započal běh výpovědní doby, tj. dnem doručení výpovědi druhé smluvní straně.

Mezi další důležité novinky patří zkrácení výpovědní doby na 1 měsíc u výpovědních důvodů spojených s pochybením zaměstnance a při nesplňování požadavků zaměstnavatele a zákonných předpokladů, a prodloužení subjektivní a objektivní lhůty, v níž může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pro porušení povinností zaměstnance, a to ze 2 na 3 měsíce a z 1 roku na 15 měsíců.

Důležitou změnou mající za cíl zpřesnění pravidel pro výpověď z pracovního poměru je též sloučení výpovědních důvodů souvisejících se ztrátou zdravotní způsobilosti. Návrh zavádí jako jednotný výpovědní důvod dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance. Ten se použije bez ohledu na příčinu takové zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, tj. zda je jí pracovní či nepracovní úraz, nemoc z povolání či z obecných příčin. Přesná příčina však bude určující pro náhradu nemajetkové újmy poskytované pojišťovnou, která nahradí 12měsíční odstupné v případě, kdy byl se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr výpovědí nebo dohodou z důvodu, že dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Odstupné má zůstat zachováno pouze v případech skončení pracovního poměru pro pozbytí zdravotní způsobilosti z důvodu ohrožení nemocí z povolání nebo dosažení nejvyšší přípustné expozice na pracovišti.

Návrh také v reakci na judikaturu Nejvyššího soudu ČR [4] a Soudního dvora EU přiznává zaměstnanci právo na dovolenou při neplatném rozvázání pracovního poměru i po dobu trvání soudního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, neboť jestliže v něm zaměstnanec uspěl, pracovní poměr po tuto dobu nadále trval včetně práv a povinností z něj plynoucích.

Další významnou navrhovanou změnou je prodloužení zkušební doby až na 4 měsíce a 8 měsíců u vedoucích zaměstnanců, a možnost jejího dodatečného prodloužení.

S cílem podpořit rodiče malých dětí obsahuje návrh flexinovely vícero opatření. Podpořit dřívější návrat z rodičovské dovolené by mělo opatření na základě kterého by měl zaměstnanec do věku 2 let dítěte nárok na „stejnou židli“, tj. stejnou pracovní pozici nejen druh práce. Dosud platí garance pro návrat po mateřské dovolené, případě ve stejné délce u otce, pokud čerpá rodičovskou nebo otcovskou dovolenou. S návrhem souvisí návrh zákona o dětských skupinách, jehož cílem je adresovat některé požadavky rodičů na zajištění péče o děti. V rámci připomínek se objevily návrhy na zkrácení této doby na 1 rok, nebo naopak prodloužení na 3 roky, i na vypuštění tohoto opatření z novely pro nedůvodnou zátěž pro zaměstnavatele. Usnadnit zastupování zaměstnanců na mateřské a rodičovské dovolené má zase opatření, na jehož základě nebude počet opakování zástupů na dobu určitou omezen. Uplatní se pouze celkový limit 9 let pro pracovní poměr na dobu určitou. Dále má být umožněn souběh rodičovské dovolené (mateřská zahrnuta není) a DPP/DPČ na stejný druh práce u téhož zaměstnavatele, což dnes není možné. Návrhu je sice vyčítána jeho nekoncepčnost, panuje na něm nicméně politická shoda, lze tedy očekávat jeho prosazení.

Rozšířit se má okruh případů, ve kterých se bude moci zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnout na výplatě mzdy v jiné měně než v českých korunách. Má jít přitom zejména o zaměstnance mající úzkou vazbu na zahraničí. Řada institucí ve svých připomínkách upozorňovala na diskriminační charakter ustanovení, některé zdůrazňovaly potřebu dalších opatření v podobě možnosti placení daní či povinných odvodů v eurech. Proti těmto snahám se však staví ČNB se svými argumenty v podobě oslabení měnové politiky, spontánní euroizace, přenosu kurzového rizika na zaměstnance či možného vytlačováním koruny z oběhu,

Návrh též cílí na usnadnění doručování mzdového výměru prostřednictvím interních elektronických systémů zaměstnavatele a pracovních e-mailových adres zaměstnanců. Vedle možnosti stažení doručeného výměru zaměstnancem vyžaduje je potřeba potvrzení přijetí výměru z jeho strany, v opačném případě nebude doručení účinné. Navržené ustanovení bylo hojně připomínkováno, je tedy možné, že v podobě schválené vládou došlo ke změnám.

Z dalších diskutovaných úprav obsahuje návrh např. možnost zkrácení nepřetržitého denního odpočinku až na 6 hodin v případě mimořádných událostí a havarijních stavů, přičemž zkrácený denní odpočinek musí být zaměstnanci nahrazen následující den. Dále úpravu prokazování počtu členů odborové organizaci pro účely jejího působení u zaměstnavatele, když návrh počítá s notářským osvědčením. A též avizovanou možnost výkonu lehkých prací mladistvými od 14 let i bez ukončeného základního vzdělání v době hlavních prázdnin.

Jak je vidět, návrh flexinovely přináší řadu změn a inovací, mnohé, z nichž budou jistě předmětem diskuzí v průběhu jeho schvalování. Nelze také vyloučit, že se do návrhu v průběhu jeho schvalování nedostanou další opatření, která jeho součástí v tuto chvíli nejsou, jako např. výpověď bez uvedení důvodu.

Mgr. Ing. Erika Novotná
Advokátka

GLATZOVA & Co., s.r.o.

Betlémský palác
Husova 5
110 00 Praha 1

Tel.:   +420 224 401 440
Fax:   +420 224 248 701
e-mail:   office@glatzova.com

[1] Zákon č. 230/2024 Sb. , kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a některé další zákony. Novela zavádí vedle valorizačního mechanismu minimální mzdy, úpravy zaručené mzdy a pravidel pro sjednávání kolektivní smlouvy v případě více odborových organizací u zaměstnavatele, a zrušení plánu dovolených, mj. možnost sjednání odměny z DPP/DPČ s přihlédnutím k případné noční práci, práci ve ztíženém pracovním prostředí nebo práci v sobotu a neděli, a též mění některé podmínky ručení za mzdy zaměstnanců poddodavatele ve stavebnictví.

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování.

[3] Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2820/20 ze dne 31. 8. 2021 o ústavní stížnosti České pošty týkající se nerovného odměňování.

[4] Rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 1053/2022-II.

Mgr. Ing. Erika Novotná (GLATZOVA & Co.) 23.09.2024

Projevy tzv. švarcsystému v profesionálním sportu.

V rámci celospolečenského vývoje došlo v průběhu času k základnímu vymezení pojmu práce, respektive její závislé podoby, realizované v rámci základního pracovněprávního vztahu, tj. pracovního poměru. Ruku v ruce s výše uvedeným se začala na pracovním trhu utvářet početná skupina zastřených vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci ve formě tzv. švarcsystému, jehož projevy při výkonu profesionální sportovní činnosti blíže rozebereme v předmětném článku.

Jedním z hnacích motorů lidské existence je snaha přežít a současně v co největší míře uspokojit veškeré své potřeby, to vše prostřednictvím výkonu konkrétních pracovních činností, prostřednictvím něhož získáváme pro tyto účely potřebné materiální prostředky. V rámci celospolečenského vývoje došlo v průběhu času k základnímu vymezení pojmu práce, respektive její závislé podoby [1], realizované v rámci základního pracovněprávního vztahu, tj. pracovního poměru. Ruku v ruce s výše uvedeným se začala na pracovním trhu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci utvářet početná skupina zastřených vztahů ve formě tzv. švarcsystému, jehož projevy při výkonu profesionální sportovní činnosti blíže rozebereme v následujících odstavcích tohoto článku.

Pojem švarcsystému a nelegální práce

Proč se vůbec pro označení jednoho z druhů nelegální práce vžil pojem švarcsystém? Vše souvisí se společenskými poměry, které se začaly utvářet na počátku 90. let minulého století. V rámci volnější daňové legislativy začala početná skupina osob samostatně výdělečně činných využívat mezer v zákonné úpravě, a to především v otázce míry daňového zatížení. Symbolem této éry, kdy byl výkon závislé práce realizován v rámci jiných občanskoprávních či obchodněprávních závazků, se stal podnikatel z Benešova Miroslav Švarc, jenž „zaměstnával“ své pracovníky na základě živnostenských oprávnění, čímž se cenová nabídka jím poskytovaných služeb stala na trhu bezkonkurenční.

Pokud bychom hledali legální definici pojmu nelegální práce, musíme zabrousit do zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů [2] (dále jen jako „zákon o zaměstnanosti“), který stanoví, že nelegální prací je taková práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a je konána

fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah; to neplatí, pokud výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy,
cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, nebo
cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno.

Sankce spojené se švarcsystémem

Existence, respektive realizace, nelegální práce není ze strany státních autorit tolerována, přičemž tuto premisu lze dovodit z ust. § 140 odst. 1 písm. c) a e) zákona o zaměstnanosti ve spojení s ustanovením § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti, jež stanoví, že se právnická osoba či fyzická osoba podnikající dopustí přestupku, pokud umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1, 2 nebo 3 zákona o zaměstnanosti, přičemž za spáchání takového přestupku může správní orgán uložit pokutu až do výše 10.000.000,- Kč, nejméně však ve výši 50.000,- Kč[3].

Konkrétní práci tedy lze i mimo základní pracovněprávní vztah vykonávat legálně, nicméně takovou činnost nesmí být možné subsumovat pod institut závislé práce, tak jak tuto normuje zákoník práce.

Švarcsystém a profesionální sport

Jak již bylo avizováno na úvod tohoto článku, výkon sportovní činnosti na profesionální úrovni vykazuje znaky švarcsystému. Profesionálního sportovce lze v obecné rovině charakterizovat jako fyzickou osobu, pro níž výkon sportovní činnosti nepředstavuje pouze jeden z jejích koníčků, ale stává se zdrojem její obživy. Současně se takový sportovec, v převážné většině případů dbajíc pokynů svého trenéra, pravidelně účastní organizovaných sportovních klání, které podléhají předem stanoveným pravidlům [4].

Současně lze deklarovat, že za aktuálního stavu může profesionální sportovec vystupovat ve smluvních vztazích, při výkonu profesionální sportovní činnosti, ve třech adekvátních postaveních, tj. lze na tohoto pohlížet jako na zaměstnance, osobu samostatně výdělečně činnou či živnostníka. Toto téma více rozebírám ve svém článku „Právní postavení profesionálního sportovce při výkonu sportovní činnosti“.

Případová studie

K názornému příkladu ingerence znaků závislé práce do výkonu konkrétní sportovní činnosti na profesionální úrovní, lze využít zástupce nejmasovějšího sportu na této planetě, tj. profesionálního fotbalistu.

I z laického pohledu lze konstatovat, že každý sportovec, profesionálního fotbalistu nevyjímaje, vykonává svou práci osobně, nikoliv v zastoupení, a to ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jelikož je, a to i na základě uzavřené smlouvy, povinen dbát pokynů svého trenéra, potažmo celého realizačního týmu, či příslušného sportovního vedení klubu. Lze namítat, že se však takový hráč během samotného utkání rozhoduje pouze na základě svého vlastního uvážení a konkrétní herní situace řeší zcela z vlastní iniciativy. Takové chování však lze dovozovat i v případě jiných povolání, kdy samostatnost, popřípadě kreativita, konkrétního zaměstnance často bývá pozitivním hodnotícím kritériem, vše při zachování předpokládané pracovní subordinace.

Profesionální fotbalista za svoje výkony rovněž obdrží odměnu, zpravidla na měsíční bázi, přičemž se příslušných sportovních a společenských aktivit zúčastňuje v obdržené výstroji, a to jak ve sportovní variantě oděvů, tak více formální, to vše na předem stanovených místech.

Jediný základní znak závislé práce, který by profesionální fotbalista při výkonu své práce nemusel splňovat, tak představuje pravidlo realizace závislé práce ze strany zaměstnance jménem zaměstnavatele. I tato teze však dle názoru autora tohoto článku zůstane v nastíněném případě zachována, přičemž převáží pevné spojení mezi klubem a samotným hráčem, kdy příslušný profesionální fotbalista vystupuje navenek vůči třetím osobám v převážné většině případů jménem klubu a jako jeho příslušník je vnímán i laickou veřejností.

Vzhledem k výše uvedené „případové studii“ by tedy mělo být jasně seznatelné, že by konkrétní profesionální fotbalista měl svou práci vykonávat jako zaměstnanec svého klubu, a to na základě pracovní smlouvy v základním pracovněprávním vztahu. K tomuto však v praxi nedochází, když jsou mezi oběma smluvními stranami uzavírány tzv. innominátní smlouvy, které profesionálního sportovce zavazují k výkonu sportovní činnosti v jiném občanskoprávním či obchodněprávním vztahu, tj. v postavení osoby samostatně výdělečně činné, potažmo živnostníka.

Závěr

Švarcsystém a profesionální sport žijí v reáliích českého právního řádu a judikatury nejvyšších soudních instancí v dlouhodobě tolerované symbióze, která oběma stranám smluv o výkonu profesionální sportovní činnosti vyhovuje, a to jak z hlediska nižšího daňového zatížení na jedné straně, tak absence povinnosti hradit zákonné odvody na zdravotní a sociální pojištění na straně druhé.

Takový přístup je však dlouhodobě negován a kritizován ze strany různorodých mezinárodních sportovních organizací, které se snaží vyvíjet tlak na národní svazy prostřednictvím konkrétních sankčních mechanismů, mimo jiné vyloučením z mezinárodních sportovních soutěží či zastavením financování. Efektivní řešení může představovat nová legální kodifikace sportu a sportovního prostředí, jež by jasně vymezila základní pojmy spojené s výkonem sportovní činnosti a zamezila by tak interpretačním nejasnostem a obtížím, které aktuálně platné a účinné právní předpisy přinášejí.

JUDr. Miroslav Různar,
advokát

Advokátní kancelář Vych & Partners, s.r.o.

Lazarská 11/6
120 00 Praha 2

Tel.:   +420 222 517 466
Fax:   +420 222 517 478
e-mail:   office@ak-vych.cz

[1] Srovnej s ust. § 2 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Srovnej s ust. § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Srovnej s ust. § 140 odst. 1, 4 zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Viz PICHRT, Jan, ed. Sport a (nejen) pracovní právo. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-655-6. s. 87.

JUDr. Miroslav Různar (Vych & Partners) 26.09.2024

Smlouva o výkonu profesionální sportovní činnosti.

Problematika sportu je všeobjímající, přičemž jako základní dělící kritérium může sloužit povaha výkonu konkrétní sportovní činnosti, tj. zda je tato vykonávána za úplatu či nikoliv. Dle tohoto klíče poté můžeme rozlišovat skupiny amatérských, poloprofesionálních a profesionálních sportovců. V rámci tohoto článku se zaměříme na poslední uvedený okruh sportovců, a to profesionálních, s důrazem na kontraktační dokument, při jehož uzavření vzniká vztah mezi jednotlivcem vykonávajícím sportovní činnost a příslušným sportovním klubem či asociací, tj. smlouvu o výkonu profesionální sportovní činnosti.

Kdo je profesionální sportovec

Koho však lze považovat za profesionálního sportovce? Jelikož žádná legální definice tohoto pojmu neexistuje, musíme v tomto případě využít pomoci mezinárodního sportovního společenství, v rámci jehož fungování byly konkretizovány ukazatele profesionality. Na rozdíl od amatéra a poloprofesionála může být za profesionálního sportovce považován takový člověk, jehož hlavní činností obživy je úplatný výkon sportovní činnosti, zpravidla pod kuratelou trenéra, přičemž se za účelem jejího soustavného výkonu zúčastňuje organizovaných sportovních klání, jež jsou svázána příslušnými pravidly. Pro účely výkonu konkrétního sportu je registrován u příslušné sportovní organizace či svazu, přičemž dle jeho regulí nemůže poskytovat své služby více sportovním klubům současně.

Obecné náležitosti smlouvy

Obecné obsahové náležitosti tohoto smluvního typu představuje zejména:

úprava práv a povinností hráče a klubu;
úprava osobnostních práv hráče;
dohoda o odměně a platebních podmínkách;
úprava sankcí za porušení povinností;
úprava možností ukončení příslušného smluvního vztahu.

Povinnosti profesionálního sportovce

Podpisem smlouvy profesionální hráč deklaruje plnění svých povinností, a to především:

účastnit se tréninků, soustředění či zápasů svého klubu;
dodržovat pokyny trenérů a realizačního týmu;
vystupovat na veřejnosti tak, aby nebylo poškozováno dobré jméno klubu, ba naopak přispívat k budování značky a brandu příslušného týmu;
dbát o svou fyzickou kondici a životosprávu;
dodržovat mlčenlivost ohledně informací souvisejících s výkonem sportovní činnosti;
či se nezúčastňovat her a sázek souvisejících s výsledky svého klubu.

Povinnosti sportovního klubu/asociace

Sportovní klub či asociace oproti tomu plní zejména povinnosti spojené s:

vytvářením podmínek pro realizaci sportovní činnosti ze strany profesionálního sportovce;
zajišťováním odpovídající lékařské a rehabilitační péče;
poskytováním příslušné výstroje nutné k řádné výkonu sportovní činnosti;
či zajišťováním stravy a dopravy.

Osobnostní práva profesionálního sportovce

Další podstatnou částí smlouvy o výkonu profesionální sportovní činnosti bývají ustanovení týkající se osobnostních práv profesionálních hráčů, přičemž velmi často dochází k dohodě mezi oběma smluvními stranami, kdy příslušný sportovec povolí svému klubu užívat jeho podobu či jiný způsob jeho vyobrazení pro účely marketingových či propagačních akcí, respektive ve všech typech audiovizuálních prostředků. Tato oblast práv a povinností nabývá, s postupujících časem a s tím spojenou zvyšující se výší odměn plynoucích ze sponzorských aktivit, na důležitosti, a proto nelze jinak než doporučit věnovat předmětným smluvním pasážím náležitou pozornost.

Odměna

Dostáváme se asi k nejožehavější a nejdiskutovanější části tohoto typu smluvní dokumentace, a to ke stanovování výše odměny, náležející profesionálnímu sportovci za vykonanou činnost, respektive k odpovídajícím platebním podmínkám. V převážné většině případů dochází k sjednání měsíční fixní výše odměny, přičemž na tu navazuje bonusová složka, odvíjející se například od počtu získaných bodů, vstřelených gólů, odehraných minut či čistých kont.

V dřívějších dobách byl při konstrukci odměňování kladen důraz především na bonusovou složku finančního ohodnocení, když základní pevná složka tvořila marginální část měsíční gáže, přičemž za aktuálního stavu věcí je tomu právě naopak. Je otázkou, jaká z uvedených variant představuje nejideálnější způsob řešení, když na jedné straně stojí ochrana hráče proti svévolnému jednání klubu a jistota ohledně výše převážné části vyplácené odměny, na straně druhé však mohla ze strany profesionálního sportovce, na základě zmíněné změny kurzu, klesnout míra motivace a vynakládaného úsilí, směřujícího k dosažení co možná nejlepšího výsledku, což může mít v konkrétních případech velmi negativní důsledky na fungování sportovního klubu.

V průběhu trvání příslušného smluvního vztahu rovněž může dojít ke krácení výše sjednané odměny, a to především v návaznosti na porušení smluvních povinností ze strany profesionálního sportovce či v souvislosti s jeho dlouhodobou nemožností účastnit se probíhajících sportovních klání z důvodu zdravotních obtíží.

Ukončení smlouvy

Smlouva o výkonu profesionální sportovní činnosti může být typicky ukončena dohodou smluvních stran, výpovědí jedné z nich či uplynutím sjednané doby trvání.

Postavení profesionálního sportovce při výkonu sportovní činnosti

Tolik ve zkratce k obsahu samotné smlouvy, avšak v jaké pozici vystupuje profesionální sportovec vůči svému klubu? Je jeho zaměstnancem či pouze „poskytovatelem“ sportovních služeb? Na tuto otázku aktuálně neexistuje jednoznačná odpověď, přičemž si profesionální sportovec může vybrat ze tří variant – zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná a živnostník.

V praxi vystupují sportovci v převážné většině případů jako OSVČ či živnostníci, jelikož tento postup představuje jak pro ně, tak pro sportovní kluby, příznivější variantu s ohledem na povinnosti spojené s odvodem daní a pojistného. Ze strany mezinárodních sportovních organizací je však kontinuálně vytvářen tlak na změnu takto zavedených pořádků, kdy by dle jejich představ měl smluvní vztah, založený smlouvou o výkonu profesionální sportovní činnosti, odpovídat pracovnímu poměru, tzn. profesionální sportovec by se stal zaměstnancem svého klubu se všemi právy a povinnostmi s tím spojenými.