Nová úprava doručování platebních rozkazů.* 

Novela ručitelské povinnosti dodavatele ve stavebnictví za mzdové nároky zaměstnanců svých poddodavatelů.* 

Seznamte se, registr smluv – část III.* 

Nová úprava doručování platebních rozkazů.

Zásadní změny v doručování platebních rozkazů účinné od 1. července 2024 mohou ovlivnit věřitele i dlužníky. Spolu se zákonem o hromadném občanském řízení soudním byly přijaty i související novely, zejména pak novela o. s. ř.. Nejvýznamnější změna – kromě hromadných řízení – se týká doručování platebních rozkazů, což by mělo mít pozitivní dopad na rychlost a efektivitu soudních řízení, zejména při vymáhání dluhů.

Zatímco se média hojně zabývají novinkami ohledně hromadného řízení, změny v doručování platebních rozkazů zůstaly zatím bez povšimnutí, a přitom se jedná o významný posun, který může podstatně ovlivnit např. poskytování úvěrů, jejich správu i vymáhání.

Dosavadní úprava § 173 odst. 1 o. s. ř. vylučovala možnost náhradního doručení platebního rozkazu. To znamenalo, že pokud si žalovaný nevyzvedl zásilku s platebním rozkazem, soud nemohl využít fikci doručení a platební rozkaz byl považovaný za nedoručený. V takovém případě musel soud vydaný platební rozkaz zrušit dle § 173 odst. 2 o. s. ř. Tato úprava byla často kritizována zejména proto, že umožňovala dlužníkům vyhnout se účinkům platebního rozkazu prostým nevyzvednutím zásilky.

Novela o. s. ř. však tuto praxi mění. Nově se zavádí dvojkolejnost doručování platebních rozkazů v závislosti na způsobu doručení. V případech, kdy bude doručováno do datové schránky, bude možné využít fikci doručení, obdobně jako je tomu u tzv. kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř. nebo u doručování předvolání k přípravnému jednání dle § 114c o. s. ř. Platební rozkaz tak bude po deseti dnech od doručení považován za doručený, i když datová schránka nebude otevřena.

U doručování platebních rozkazů jinými způsoby však zůstává náhradní doručení nadále vyloučeno, což znamená, že mimo případů doručování do datové schránky zůstane praxe doručování stejná jako dosud. Tedy pokud adresát zásilku s platebním rozkazem nepřevezme, bude platební rozkaz nedoručený a soud jej bude muset zrušit a případně rozhodnout rozsudkem pro uznání.

Dopady na praxi

Tato změna má potenciál výrazně zvýšit počet úspěšných platebních rozkazů. Díky tomu budou věřitelé moci rychleji a efektivněji získat exekuční titul proti nekontaktním dlužníkům se zpřístupněnou datovou schránkou. Zatímco dosud bylo nutné v případech nedoručení platebního rozkazu přistoupit k vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. a následnému vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř., nová úprava umožní, aby celý proces skončil jediným úkonem – vydáním platebního rozkazu, který bude doručen fikcí do datové schránky.

To nejen zkrátí dobu potřebnou pro získání exekučního titulu, ale také sníží administrativní zátěž soudů, které nebudou muset opakovaně zajišťovat doručení platebního rozkazu a vydávat další rozhodnutí v případech, kdy dlužník nereaguje na doručené písemnosti.

Mezi negativa této novely lze počítat dopad na dlužníky, kteří sice mají povinně zřízenou datovou schránku, reálně ji ale nevyužívají. V březnu 2024 bylo 450 000 zřízených, ale nikdy neotevřených datových schránek.[1] To představuje velký potenciální problém, protože je zde vážné riziko, že tito majitelé se o případném platebním rozkazu nedozví.

Jako další problém lze vnímat poměrně krátkou desetidenní lhůtu začínající dodáním platebního rozkazu do datové schránky. Pokud nedojde k přihlášení během této doby, má se uplynutím desátého dne lhůty platební rozkaz za doručený. Tím je reálně všem subjektům s datovou schránkou znemožněno být off-line více než 10 dní. Samozřejmě lze nastavit přístupy pro jinou osobu, ale nebylo by jednodušší zavést možnost „vypnutí“ datové schránky na určitý počet dní, např. 4 týdny za kalendářní rok?

Člověk v tísni v souvislosti s touto novelou varuje před rizikem vymyšlených pohledávek, na které bude podán návrh na vydání (elektronického) platebního rozkazu a dojde pak k doručení fikcí.[2] Toto riziko hodnotím jako poměrně malé, protože i u fiktivních pohledávek je nutné hradit soudní poplatek, který v případě platebního rozkazu činí 5 % ze žalované částky, u elektronického platebního rozkazu to jsou 4 %. Tento soudní poplatek může působit jako první pojistka proti zneužití platebního rozkazu.

Nicméně lze každému držiteli datové schránky důrazně doporučit, aby datovou schránku kontroloval a zejména si nastavil notifikace na příchozí datové zprávy.

Další změny, které novela přináší

Kromě změn v doručování platebních rozkazů přináší novela občanského soudního řádu i další významné změny. Jednou z nich je zrušení limitace výše žalované částky v řízení zahájeném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Dosavadní limit 1 000 000 Kč, který byl stanoven § 174a o. s. ř., je nově zrušen, což znamená, že bude možné vydat platební rozkaz na neomezeně vysoké peněžité plnění.

Tato změna bude mít velký význam zejména pro věřitele, kteří v minulosti naráželi na problém s vymáháním vysokých dluhů prostřednictvím elektronických platebních rozkazů.

Další změnou je zpřísnění doručování na ohlašovny, které se bude týkat případů, kdy první pokus o doručení není úspěšný a žalovaný zůstane pasivní. V takových případech se pro další doručování využije pouze vyvěšení na úřední desce soudu, což výrazně zjednoduší a urychlí proces doručování, ale zároveň klade větší nároky na žalované, kteří by si nově měli být vědomi tohoto způsobu doručování.

Závěr

Novela občanského soudního řádu, která vstoupila v platnost 1. července 2024, přináší podstatné změny, které se dotknou nejen soudů, ale především věřitelů a dlužníků. Zatímco věřitelé mohou být spokojeni s rychlejším a efektivnějším procesem získání exekučního titulu, dlužníci by si měli být vědomi zvýšených nároků na pozornost při doručování soudních písemností, zejména v případě doručování do datových schránek.

Eliška Miklíková,
advokátka

Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.

Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 255 706 500
e-mail:    praha@eversheds-sutherland.cz

[1] Viz článek >>> zde.

[2] Viz článek >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Eliška Miklíková (Eversheds Sutherland) 17.09.2024

---

Novela ručitelské povinnosti dodavatele ve stavebnictví za mzdové nároky zaměstnanců svých poddodavatelů.

Do českého právního řádu byla na počátku roku 2024 vložena speciální úprava reflektující problematiku nevyplácení odměn zaměstnancům v oblasti stavebnictví. Tato úprava pak byla v reakci na poznatky, které přinesla praxe, doplněna na začátku srpna 2024. Co má tedy zaměstnanec v oblasti stavebnictví dělat, když mu nebyla vyplacena mzda, kdo za jeho mzdu ručí a jak má naopak postupovat dodavatel ve stavebnictví, aby se případným komplikacím vyhnul? Právě odpovědím na tyto otázky se článek věnuje.

Dodavatelé realizující stavební projekty často pro jednotlivé dílčí úkony užívají služeb poddodavatelů (subdodavatelů), kteří zaměstnávají pracovníky vykonávající práci na těchto stavebních projektech. Tím je vytvořen jakýsi smluvní řetězec, jenž může v důsledku opakování výše uvedeného mechanismu být i několikastupňový.

Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. 5. 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „prosazovací směrnice“) vznikla České republice povinnost k její transpozici do svého právního řádu. Problematika řešená tímto příspěvkem se týká čl. 12 prosazovací směrnice, jehož transpozici do české právní úpravy mělo původně zajistit ust. § 319 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce (dále jen „ZP“). Evropská komise však takovou transpozici považovala za nedostatečnou, resp. neprovedenou nediskriminačním způsobem, když byl tento institut založený pouze na přeshraničním základě. České republice tedy v případě nepřijetí dostatečných opatření hrozila pokuta ve výši cca 35 mil. Kč. [1]

Z toho důvodu byla nutná dodatečná implementace čl. 12 prosazovací směrnice, která by zajišťovala jeho uplatnění i na tuzemské zaměstnavatelské subjekty, resp. na vnitrostátní vztahy.

V návaznosti na výše uvedené byl zákonem č. 408/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024 doplněn zákoník práce o nové ust. § 324a, které ukládá ručitelskou povinnost stavebním podnikatelům využívajícím služeb poddodavatelů za mzdové nároky zaměstnanců těchto poddodavatelů. V důvodové zprávě k tomuto zákonu se uvádí, že cílem je motivovat stavební podnikatele k výběru seriózních poddodavatelů.

Pravděpodobně v reakci na nedostatky, které ukázala nedávná praxe při uplatňování tohoto institutu, bylo s účinností od 1. 8. 2024 ust. § 324a ZP novelizováno, tedy pouze něco málo přes půl roku po účinnosti zákona, kterým byl tento institut zaveden. V tomto článku se věnujeme nově zavedenému institutu se zohledněním jeho první novelizace provedené zákonem č. 230/2024 Sb. (dále jen „novelou“).

Kdo ručí za mzdové nároky zaměstnance poddodavatele?

V souladu s ust. § 324a odst. 1 ZP to má být právě dodavatel, kdo ručí za mzdy, platy a odměny z dohody zaměstnanců poddodavatele (dále jen „mzdové nároky“).

Ručícím dodavatelem je pak dle § 324a odst. 1 ZP „stavební podnikatel podle § 14 písm. d) stavebního zákona, který při provádění stavby, změně nebo údržbě dokončené stavby anebo při odstraňování stavby zajišťuje smluvní plnění prostřednictvím poddodavatele. Za poddodavatele se přitom považuje též agentura práce, která pro provádění činností podle věty druhé k dodavateli jako uživateli dočasně přidělila své zaměstnance“. Pro definici dodavatele přitom zákoník práce užívá definice stavebního podnikatele vymezené v zákoně č. 283/2021 Sb. , stavební zákon (dále jen „SZ“), kdy stavebním podnikatelem dle § 14 písm. d) SZ je „osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona“(dále jen „dodavatel“). Dodavatel tedy ručí za mzdové nároky zaměstnanců svých poddodavatelů. Při vytvoření tohoto smluvního řetězce tedy za mzdové nároky pracovníků ručí subjekt nacházející se o jeden stupeň výše.

Je-li řetězec dodavatelů a poddodavatelů vícestupňový, pak v souladu s ust. §324a odst. 2 ZP společně a nerozdílně s dodavatelem ručí za mzdové nároky poddodavatelů také subjekt nacházející se na nejvyšším stupni tohoto řetězce.

V důvodové zprávě k návrhu zákona, kterým byl tento institut zaveden, je uvedeno, že ručení subjektu na nejvyšším stupni řetězce se zavádí z toho důvodu, že při jeho absenci by právní úprava byla bezzubá, jelikož v případě, že by za mzdové nároky zaměstnanců poddodavatele ručil pouze subjekt nacházející o jeden stupeň výše, by pak stavebním podnikatelům vlastně stačilo dosavadní řetězce rozšířit o jeden stupeň. Ručení subjektu na nejvyšším stupni řetězce je dáno tím, že tento subjekt má uzavřenou smlouvu nejen s konečným příjemcem služby, ale také s poddodavatelem, pročež má ideální pozici pro působení na tohoto poddodavatele.

Pro lepší přehlednost lze využít příkladu, který situaci šikovně popisuje a byl součástí důvodové zprávy k návrhu zákona později schváleného jako zákon č. 408/2023 Sb. :

Zdroj obrázku [1]

„Pokud zaměstnavatel (Poddodavatel C) nevyplatí svému zaměstnanci (Zaměstnanec Z) mzdu do konce období její splatnosti, může se tento zaměstnanec obrátit na subjekt, pro kterého zaměstnavatel vykonává poddodávku (Poddodavatel B) a tento subjekt se stává ručitelem za výplatu mzdy, a to do výše minimální mzdy. Zároveň je ručitelem i Hlavní dodavatel (zhotovitel). Obdobně může postupovat Zaměstnanec Y (ručiteli jsou Poddodavatel A a Hlavní dodavatel). Zaměstnanci nemohou svůj nárok uplatnit u jiného subjektu, který je výše v řetězci, než bylo uvedeno (např. Zaměstnanec Z se nemůže se svým nárokem obrátit na Poddodavatele A), nebo níže v řetězci (Zaměstnanec Y se nemůže obrátit na Poddodavatele C). V případě, že by Poddodavatel A nevyplatil svému zaměstnanci mzdu (Zaměstnanec X), může se tento zaměstnanec pouze obrátit na Hlavního dodavatele.“ [1]

Novelou bylo do § 324a odst. 1 ZP doplněno, že smluvním plněním „jsou stavební práce poskytované při provádění stavby, změně nebo údržbě dokončené stavby anebo při odstraňování stavby na staveništi, zejména výkopové práce, přemísťování zeminy, vlastní stavební práce, montáž a demontáž prefabrikovaných dílů, instalace zařízení nebo vybavení, úpravy stavby, renovace stavby, opravy stavby, demontáž stavby, demolice stavby, údržba stavby, malířské a úklidové práce v rámci údržby stavby, asanace stavby“.

Navázání ručitelské povinnosti na využití služeb poddodavatele k zajištění svých smluvních povinností je zcela logickým postupem, když nebylo-li by těchto služeb poddodavatele využito, pak není důvod pro vznik ručení, jelikož stavební podnikatel je primárním subjektem k výplatě odměn pracovníků coby jejich zaměstnavatel.

Při zavedení institutu ručení dodavatele za mzdové nároky zaměstnance poddodavatele však musely být zohledněny i zájmy dodavatelů, neboť nelze automaticky předpokládat, že stavební podnikatel využívající pro smluvní plnění služeb poddodavatele tak činí za účelem poškození zaměstnanců tohoto poddodavatele. Z toho důvodu je ručení omezeno na rozsah, v jakém se pracovník za kalendářní měsíc podílel na smluvním plnění pro dodavatele, a to až do výše měsíční minimální mzdy. Text kurzívou byl doplněn novelou a jedná se spíše o určení jakési měrné jednotky mzdových nároků než o nějakou zásadní změnu.

Rozsah ručení je tedy omezen jednak pouze na tu odměnu, na níž zaměstnanci vznikl nárok v souvislosti s prací vykonanou v rámci smluvního plnění dodavatele, jednak potom výší minimální mzdy. Ač se jedná o institut zavedený pro ochranu zaměstnanců, nelze přehlížet také zájmy dodavatelů.

První z uvedených omezení rozsahu ručení cílí na skutečnost, že zaměstnanec poddodavatele může v rámci jednoho kalendářního měsíce vykonávat práci na více stavebních projektech, tedy nikoliv pouze na projektu jednoho dodavatele. Dodavatelů ručících za měsíční mzdu zaměstnance tak může být teoreticky i více, přičemž každý ručí pouze za tu část mzdy, která má zaměstnanci náležet za práci vykonanou na jeho stavebním projektu.

Dalším omezením rozsahu ručení je výše minimální mzdy. Vzhledem k tomu, že dodavatel nemá žádný vliv na určení výše mezd zaměstnanců poddodavatelů, a dokonce mu tyto ani nejsou známy, když výše příjmu je často považována za osobní údaj zaměstnanců, nejeví se jako spravedlivé, aby dodavatel ručil za mzdy ve výši dle sjednané pracovní smlouvy. V opačném případě by mohl nově zavedený institut vybízet k účelovým jednáním ze strany poddodavatelů, resp. zaměstnanců v součinnosti s poddodavateli, když by mohli být uměle nadhodnoceny mzdy těchto zaměstnanců, které by následně byly při jejich nevyplacení zaměstnavatelem – poddodavatelem vymáhány na Dodavatelích. Z těchto důvodů muselo být ručení omezeno v rozsahu minimální mzdy. Ohledně zbývající části mzdy je pracovník odkázán na svého zaměstnavatele.

Jak má zaměstnanec postupovat, pokud mu zaměstnavatel coby poddodavatel v oblasti stavebnictví nevyplatil mzdu?

Zaměstnanec, kterému nebyla v termínu splatnosti vyplacena mzda, může ručícího dodavatele, pro kterého prostřednictvím svého zaměstnavatele vykonával smluvní plnění, písemně vyzvat, aby jeho mzdové nároky uspokojil, a to však maximálně ve lhůtě 3 měsíců od uplynutí období splatnosti jeho mzdy.

Zákonná úprava také v ust. § 324a odst. 5 ZP upravuje náležitosti této výzvy, kterých se dotkla i novela. Písemná výzva dle současné právní úpravy po novelizaci musí obsahovat:

1. jméno zaměstnance,
2. označení zaměstnavatele,
3. druh vykonávané práce,
4. období, za které uplatňuje mzdové nároky, a rozsah práce vykonané v rámci plnění pro dodavatele,
5. doklady prokazující existenci pracovněprávního vztahu a výši mzdových nároků, informaci o uplynutí období splatnosti mzdových nároků,
6. požadovaný způsob vyplacení, včetně údajů nezbytných pro jeho provedení, a
7. údaje potřebné pro výpočet zálohy na daň z příjmů nebo daně z příjmů z uspokojovaných mzdových nároků podle odstavce 1 a označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádí odvody podle zvláštních právních předpisů.

(text kurzívou byl doplněn novelou)

Do náležitostí výzvy tak byl přidán požadavek na předložení důkazu prokazujícího existenci pracovněprávního vztahu a výši mzdových nároků. Ač důvodová zpráva k novele ohledně přidání této náležitosti mlčí, má tím být nejspíše zrychlen a zjednodušen celý proces uspokojování mzdových nároků dodavatelem. Lze si představit, že dodavatelé v praxi tento doklad vyžadovali, když nechtěli vyplácet mzdy, aniž by jim bylo doloženo, že pracovněprávní vztah mezi žádajícím pracovníkem a poddodavatelem existoval. Přiměřeně se pak mají použít ustanovení § 142 a 143 ZP, které upravují výplatu mezd.

Obsahuje-li výzva všechny předepsané náležitosti, pak je dodavatel povinen uspokojit mzdové nároky vyzývajícího pracovníka ve lhůtě 10 dnů od obdržení této výzvy. Při výplatě těchto mzdových nároků postupuje dodavatel obdobně jako zaměstnavatel, tedy provede srážky a odvody podle zvláštních předpisů. Současně musí dodavatel o výplatě a provedených srážkách informovat zaměstnavatele tohoto pracovníka, a to především z toho důvodu, že výplatou nedochází k zániku mzdových nároků jeho zaměstnance v rozsahu, ve kterém dodavatel za mzdové nároky neručil, tedy převyšující výši minimální mzdy a vzniklé v souvislosti s práci nevykonávanou pro tohoto dodavatele. Navíc má dodavatel v souladu s § 324a odst. 8 ZP vůči poddodavateli, jehož zaměstnanci vyplatil část jeho odměny, právo na náhradu tohoto plnění, tedy tzv. ručitelský regres.

V případě, že výzva nevyhovuje předepsaným náležitostem, pak má dodavatel v souladu s § 324a odst. 6 ZP povinnost ve lhůtě, v níž mají být při splnění náležitostí uspokojeny mzdové nároky vyzývajícího zaměstnance, tedy ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, vyzvat tohoto zaměstnance k doplnění či opravě jeho výzvy, čímž dochází k pozastavení lhůty stanovené k výplatě až do doby, než budou vady výzvy odstraněny. Pokud nejsou tyto vady odstraněny ani do 3 měsíců, pak se na výzvu zaměstnance hledí jako by nebyla doručena. Tento odstavec byl do právní úpravy zapracován novelou a doplňuje situace, kdy při jeho absenci nebylo jasné, jak má být postupováno, což mohlo mít vliv především na uplynutí stanovených lhůt.

Vzhledem k tomu, že zaměstnancům nemusí být institut ručení ve smyslu § 324a ZP znám, musí v souladu s § 279 odst. 1 písm. j) ZP zaměstnavatelé informovat své zaměstnance „o osobách ručitelů a jejich změnách, včetně podmínek, lhůty a postupu pro uplatnění práva vůči ručiteli, a to nejpozději při zahájení práce na smluvním plnění“.

Jak mají stavební podnikatelé postupovat, aby se zprostili ručitelské povinnosti za mzdové nároky svých poddodavatelů?

Dodavatelé, kteří se chtějí vyhnout peripetiím spojeným s případnými poddodavateli, kteří neuspokojí mzdové nároky svých zaměstnanců, mohou využít postupu dle § 324a odst. 9 ZP.

Dodavatel toto musí řešit již při zahájení realizace smluvního plnění. Myšlenka je taková, že by si při výběru poddodavatelů měl ověřit jejich platební schopnost. K tomu si musí vyžádat následující dokumenty:

• potvrzení poddodavatele, že nemá nedoplatek na pojistném (či penále) na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku, přičemž potvrzení nesmí být starší více než 3 měsíce ode dne uzavření smlouvy na realizaci smluvního plnění,
• potvrzení poddodavatele, že nemá nedoplatek na pojistném (či penále) na veřejném zdravotním pojištění, přičemž potvrzení nesmí být starší více než 3 měsíce ode dne uzavření smlouvy na realizaci smluvního plnění,
• potvrzení, že poddodavateli nebyla uložena pokuta vyšší než 100.000,- Kč za přestupek podle zákona o zaměstnanosti nebo zákona o inspekci práce, a to za období 12 měsíců předcházejících zahájení realizace smluvního plnění.

Má-li dodavatel k dispozici výše uvedená potvrzení, pak neručí za mzdové nároky zaměstnanců poddodavatelů na nižších stupních smluvního řetězce.

Úprava jiných právních předpisů v souvislosti s nově zavedeným institutem

Zavedení nového institutu se projevilo i v zákoně č. 118/2000 Sb. , o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, do jehož ust. § 6 byl vložen odst. 2 zavádějící informační povinnost zaměstnancům uplatňujícím nárok dle § 324a ZP ohledně rozsahu uspokojeného mzdového nároku ručitelem spolu s identifikací ručitele. Zaměstnanec plní informační povinnost vůči krajské pobočce Úřadu práce nebo kontaktnímu pracovišti této pobočky, a to však pouze v případě, že těmto orgánům podal žádost o uspokojení jeho mzdových nároků z důvodu platební neschopnosti jeho zaměstnavatele ve smyslu zákona č. 118/2000 Sb. , o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti.

Do zákona č. 251/2005 Sb. , o inspekci práce, pak byly přidány tyto skutkové podstaty přestupků:

• § 12 odst. 1 písm. f) – nesplnění informační povinnosti dle § 279 odst. 1 písm. j) ZP fyzickou osobou, za který hrozí pokuta až do výše 200.000,- Kč,
• § 25 odst. 1 písm. f) – nesplnění informační povinnosti dle § 279 odst. 1 písm. j) ZP právnickou/podnikající fyzickou osobou, za který hrozí pokuta až do výše 200.000,- Kč,
• § 13 odst. 1 písm. n) – neuspokojení mzdových nároků zaměstnanců podle § 324a odst. 4 ZP fyzickou osobou coby ručitelem, za který hrozí pokuta až do výše 2.000.000,- Kč,
• § 26 odst. 1 písm. n) – neuspokojení mzdových nároků zaměstnanců podle § 324a odst. 4 ZP právnickou/podnikající fyzickou osobou coby ručitelem, za který hrozí pokuta až do výše 2.000.000,- Kč.

Mgr. Jindřich Kamler
advokátní koncipient

MACH LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

Viktora Huga 377/4
150 00 Praha 5

Tel.:       +420 245 008 552
E-mail:  praha@machlegal.eu

[1] Důvodová zpráva ze dne 6. 6. 2023 předložená Ministerstvem práce a sociálních věcí pod č. j. MPSV-2022/181241-521/3 v rámci meziresortního připomínkového řízení v souvislosti s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Mgr. Jindřich Kamler (MACH LEGAL) 10.10.2024

---

Seznamte se, registr smluv – část III.

V předchozích dvou článcích jsem zmínil obecné informace o Zákonu o registru smluv (celým názvem „o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv“) (dále jako „ZRS“), výčet povinných subjektů a formálních náležitostí zveřejnění dokumentu. Informoval jsem také o tom, jaké jsou výjimky z povinnosti uveřejnit dokument v registru smluv (§ 3 odst. 1 a 2 ZRS), přičemž jsem uvedl zhruba první polovinu všech výjimek.

Dnes se tedy podíváme na druhou polovinu výčtu výjimek uvedených v § 3 odst. 2 ZRS:

1. j) Netřeba zveřejňovat smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění a smlouvu o úhradě léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro pravidelná očkování podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, které jsou uveřejňovány podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Zřejmě bez potíží rozeznatelné případy pro využití výjimky. Nechávám tedy bez dalšího komentáře.

1. k) Velmi silnou výjimkou je výluka z povinnosti uveřejňovat smlouvu, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je obec, která nevykonává rozšířenou působnost, příspěvková organizace touto obcí zřízená nebo právnická osoba, v níž má taková obec sama nebo s jinými takovými obcemi většinovou účast. Jde o tzv. obce 1., nebo 2. stupně. Jestliže je smluvní stranou taková obec, smlouva nemusí být uveřejněna nikdy, ani kdyby byly dalšími smluvními stranami povinné subjekty. Důvodem pro tuto výluku je údajně skutečnost, že obce bez rozšířené působnosti spravují jen zhruba 10% veřejných prostředků a není tedy účelné je zatěžovat těmito povinnostmi. Stejná výjimka platí pro příspěvkové organizace, či právnické osoby, kde má obec většinovou účast.
2. l) Dále netřeba zveřejňovat smlouvu uzavřenou veřejnou vysokou školou v rámci doplňkové činnosti nebo veřejnou výzkumnou institucí v rámci jiné činnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

Týká se doplňkové činnosti, která navazuje na hlavní činnost. Pouze v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Jde o hospodářskou činnost za účelem zisku.

1. m) Taktéž není povinnost uveřejňovat smlouvu, jejímž předmětem je nakládání s výbušninou nebo zařízením či objektem určeným k její výrobě nebo skladování. Důvodem je zájem na ochraně informací z této oblasti. Mohlo by dojít k ohrožení bezpečnosti.
2. n) Smlouvu, týkající se výroby nebo užití pořadu, včetně smlouvy o nabytí práv k užití pořadu, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je Česká televize nebo Český rozhlas, netřeba zveřejňovat. Jde o výjimku pro ČT a ČR v rámci ochrany obsahu takových smluv.
3. o) Povinnost uveřejňovat v registru smluv neplatí pro smlouvu chráněnou bankovním tajemstvím; to neplatí, jde-li o smlouvu mezi bankou a osobou uvedenou v § 2 odst. 1, která se týká používání veřejných prostředků.
4. p) Stejně tak bychom neměli nalézt v registru smluv žádnou kolektivní smlouvu.
5. q) Jako poslední v § 3 odst. 2 ZRS najdeme výjimku pro smlouvu uzavřenou právnickou osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. j) nebo m), která byla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu nebo za účelem výzkumu, vývoje nebo zkušebnictví, pokud tato smlouva byla uzavřena v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání uvedené právnické osoby zapsaného ve veřejném rejstříku. To neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou s osobou uvedenou v § 2 odst. 1, která nebyla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu nebo za účelem výzkumu, vývoje nebo zkušebnictví.

Dle popisu a obsahu ustanovení jde o nejsložitější výjimku a často působí nejasnosti. K použití je nutné splnit tyto podmínky:

– jedná se o vymezený subjekt j), m), tj. státní podnik nebo subjekt s majetkovou účastí státu atd.;

– jde o uspokojování potřeb průmyslové či obdobné povahy (subjekt se snaží chovat tržně, tj. vydělat peníze);

– je o běžný obchodní styk (nákup materiálu, surovin atd.);

– v rozsahu předmětu činnosti subjektu (vyrábím kovové součástky, nakoupím si k tomu materiál – odpovídá to předmětu činnosti).

Současně však platí tzv. výjimka z výjimky, a sice že pokud je protistrana jiný povinný subjekt, výjimka se nepoužije.

Příkladem poslední výjimky může být např. národní pivovar, který na základě posuzované smlouvy kupuje slad, chmel či obaly na pivo. Všechny podmínky jsou splněny a taková smlouva by do registru smluv putovat nemusela. Jestliže by se však vedení pivovaru rozhodlo zakoupit např. vrtulník, taková smlouva by do registru musela, protože by nebyla splněna podmínky běžného obchodního styku, ani plnění v rozsahu předmětu činnosti pivovaru.

Dalšími výjimkami pro zveřejnění určitých informací (nikoliv celých smluv) jsou např.:

• obchodní tajemství (pouze pro vybrané povinné subjekty pod písm. e), j), k), l), m))
• osobní údaje (pouze u fyzických osob)
• utajované informace dle zákona č. 412/2005 Sb.
• informace o majetkových poměrech
• informace chráněné právy duševního vlastnictví.

Obecně doporučení závěrem této části článku zní, že jestliže se chystáte využít některou z výjimek (ať už pro celou smlouvu, nebo jen její část), uveďte důvody pro využití výjimky přímo do smlouvy, případně na samostatný písemný dokument.

V dalším článku na toto téma se budu věnovat tomu, jak postupovat při nesprávném či absentujícím zveřejnění smlouvy.

Mgr. Miroslav Papoušek,
advokát / externí lektor zákona o registru smluv pro TSM vzdělávací agenturu

Valíček & Valíčková, advokátní kancelář

Kanceláře Brno: Nám. Svobody 18, Brno
Kancelář Praha: The Flow Building, Václavské nám. 47, Praha
Kancelář Vyškov: Dukelská 12, Vyškov
Kancelář Ivančice: Petra Bezruče 2, Ivančice

Tel.: 770 685 603

email: info@brno-advokatnikancelar.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Miroslav Papoušek (Valíček & Valíčková) 16.09.2024