K odpovědnosti účetních.  

Doručování prostřednictvím cizí datové schránky.  

Co je list vlastnictví, jaké obsahuje údaje a která rizika může odhalit?  

Sociální dávky na bydlení a jejich zneužívání.  

K odpovědnosti účetních.

Vedení účetnictví bývá typicky plněno na základě smlouvy o dílo, smlouvy o ekonomickém (daňovém) poradenství či podobně vymezené inominátní smlouvě. Obecně platí, že porušení smluvní povinnosti označuje tu skutečnost, že dlužník neoprávněně nedostál očekáváním věřitele založených na smlouvě. To se může stát různými způsoby. Povinnost je porušena vždy, když věřitel nedostane to, co podle smlouvy dostat má. Pro vznik povinnosti nahradit újmu není důležité, zda došlo k podstatnému nebo nepodstatnému porušení smlouvy.

Vždy záleží na typu smlouvy a závazku – zda je povinnost porušena, se určuje podle toho, jaký cíl sleduje – zda je dlužník zavázán jen k určité činnosti, nebo též k výsledku této činnosti. Do první skupiny patří např. příkazní smlouva (zaváže-li se subjekt k provedení příkazu, poruší svoji základní povinnost tím, že nevyvine sjednané či zákonem stanovené úsilí k jeho splnění, není však porušením jeho povinnosti, nedostaví-li se očekávaný výsledek – to může být pouze indikátorem toho, že jeho úsilí bylo vadné). Naopak je-li zavázán ke zhotovení věci podle smlouvy o dílo, jde o případ patřící do druhé skupiny – dlužník poruší svoji základní povinnost, pokud řádně a včas nedodá výsledek své činnosti. V prvním případě musí poškozený tvrdit a prokázat, jakou míru úsilí měl dlužník vyvinout a že této míry jeho jednání nedosáhlo. Ve druhém případě postačuje důkaz o tom, že se výsledek dostavit měl a nedostavil.[1]

Svůj význam má též forma porušení povinnosti. Můžeme rozlišit tři formy: nesplnění, vadné splnění a prodlení s plněním. Pravidlo § 2913 OZ mezi nimi nerozlišuje, ale je důležité sledovat konkurenční ustanovení. Je-li povinnost splněna vadně, primárně platí, že právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody. Je však třeba posoudit, zda oba postupy nesměřují k témuž cíli, jelikož čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu, tedy ani z titulu náhrady újmy. Je-li dlužník v prodlení s plněním povinnosti spočívající v peněžitém plnění, lze žádat náhradu újmy pouze v té míře, ve které není kryta úroky z prodlení.[2]

V (nejenom) laické veřejnosti často dochází k zaměňování pojmů účetní a daňového poradce. Může se však stát, že k takovému zaměnění může dojít i u odborníků vykonávajících tuto profesi. Zejména zpracování, potažmo podání daňových přiznání, která se následně ukáží jako chybná či špatně zpracovaná může dojít k situaci, kdy vyjde najevo, že daňové přiznání bylo zpracováno k tomu nepříslušným subjektem. Tedy subjektem, jenž k takové činnosti nemá oprávnění. V předešlém odstavci nastíněný rozdíl mezi vadným plněním a prodlením s plněním je pak u zpracovávání daňového přiznání více než aktuální.

Jak vyplývá i z judikatury, kdy Nejvyšší soud nastínil rozdíl mezi zpracováváním daňových přiznání daňovými poradci a vedením daňové evidence účetními:

26. Zpracování daňového přiznání pro jiný subjekt náleží do oblasti daňového poradenství, neboť jde o činnost, při níž se bezprostředně uplatní „poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní“ ve smyslu § 1 písm. a) zákona o daňovém poradenství. Z § 7b zákona o daních z příjmů, vymezujícího obsah pojmu daňová evidence, lze přitom spolehlivě dovodit, že zpracování daňového přiznání mezi úkony nezbytné pro samotné vedení daňové evidence nepatří; jde již o činnost navazující, nadstavbovou. Služba spočívající ve zpracování daňového přiznání podnikatelským způsobem je proto – ve vztahu mezi účetním a daňovým poradenstvím – výhradní součástí poradenství daňového a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence” nespadá.
27. V důsledku nepřesného vyhodnocení obsahu daňové evidence (rozsahu činností spočívajících v jejím vedení) odvolací soud nevzal na zřetel, že nesprávnost obsažená v daňovém přiznání může věcně spočívat v pochybení, k němuž došlo již při vedení daňové evidence a do daňového přiznání byla tato nesprávnost pouze přenesena; účetní poradce se při vedení daňové evidence dopustil chyby při členění příjmů a výdajů z hlediska jejich daňového režimu, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn základ daně (resp. nesprávně stanoven základ daně a daň). Na faktu, že k pochybení došlo nesprávným posouzením daňového režimu příjmu či výdaje v rámci vedení daňové evidence, se přenosem nesprávnosti do daňového přiznání ničeho nemění; samotný přenos, i pokud by byl proveden účetním poradcem, není skutečností, která by měla za důsledek přetržení příčinné souvislosti mezi takovým pochybením a výslednou škodou. Chyba daňové evidence se při přenesení údajů do daňového přiznání projeví jak v případě, že tento přenos provede daňový subjekt sám, tak i v případě, že tento úkon učiní přímo účetní poradce, který daňovou evidenci sestavil. Příčinou škody proto bude v takovém případě pochybení v postupu, který spadá pod oblast živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, a je tudíž pokryt pojištěním, jež bylo sjednáno v souzené věci.
28. Chyba v daňovém přiznání mohla být též způsobena až při řešení dalších, s vedením daňové evidence již přímo nesouvisejících daňových otázek, jako např. až dodatečnými úpravami při zjišťování konečného daňového základu, nesprávnou aplikací daňových sazeb či manipulací s nimi, aplikací určité daňové strategie přesahující dané účetní období apod. Tyto činnosti již do živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ nespadají, a není proto pojistnou smlouvou pokryto ani riziko pochybení, jichž se při takové činnosti účetní poradce může dopustit, pokud ji (případně i v rozporu se svým podnikatelským oprávněním) vykonává.
29. Nakonec pak mohlo k chybě dojít i při samotném přepisu, resp. přenosu údajů z daňové evidence do daňového přiznání, chyba mohla být způsobena také při aktu podávání přiznání, při komunikaci se správcem daně, případně dokonce při zastupování v daňovém řízení. I v tomto případě jde již o pochybení ve sféře, která do živnosti účetního poradenství nenáleží, a příslušné riziko tudíž není pokryto pojištěním, jehož rozsah je sjednán odkazem na tuto živnost.
30. Bez vyhodnocení, zda nesprávnost obsažená v daňovém přiznání věcně spočívá v pochybení, k němuž došlo již při vedení daňové evidence, či v pochybení při činnostech, které vedení daňové evidence překračují, nelze náležitě posoudit, zda byla škoda způsobena činností náležející do sféry účetního poradenství, či do oblasti vyhrazené poradenství daňovému.[3]

Takovéto daňové poradenství, nazveme-li takto obecně komplexní agendu rozdělenou vícero profesím, pak s sebou nese i rizika týkající se nejenom odpovědnosti občanskoprávní, ale též té trestněprávní.

Nejvyšší soud se k neoprávněnému podnikání, jenž je trestným činem obšírně vyjádřil v následujícím rozhodnutím, jež je dodnes citováno v soudních rozhodnutích a jedná se tak o stále použitelnou judikaturu.

Trestný čin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 TrZ může spáchat i ten, kdo sice byl držitelem určitého oprávnění k podnikání (např. živnostenského listu), pokud ovšem ve větším rozsahu prováděl takovou podnikatelskou činnost, která překračuje rámec jeho oprávnění. To platí i tehdy, jestliže pachatel prováděl některé práce či poskytoval služby prostřednictvím tzv. subdodavatelů, kteří rovněž neměli příslušné podnikatelské oprávnění.

Ke spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 TrZ se nevyžaduje způsobení škody ani získání prospěchu v určité výši, proto jeho zákonný znak spočívající ve spáchání činu „ve větším rozsahu“ nelze vykládat s poukazem na § 138 TrZ, které se uplatní při stanovení výše škody, výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty. Zmíněný zákonný znak trestného činu neoprávněného podnikání je tedy naplněn již tím, že pachatel neoprávněně podnikal po určitou, nikoli zanedbatelnou dobu a že jeho cílem bylo získat trvalejší zdroj finančních příjmů.

Výše konečného výdělku pachatele však není významná pro spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 TrZ, neboť neoprávněným podnikáním prováděným ve větším rozsahu může být i neúspěšné podnikání, které z nejrůznějších příčin skončilo bez dosažení zisku, resp. bylo dokonce ztrátové.[4]

Jak vidno se shora uvedeného, služba spočívající ve zpracování daňového přiznání podnikatelským způsobem je proto – ve vztahu mezi účetním a daňovým poradenstvím – výhradní součástí poradenství daňového a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence” nespadá. Přesto nezřídka dochází k situacím, kdy takovouto činnost, tedy zpracování daňového přiznání, vykonává právě účetní.

Za takové situace je, jak bylo uvedeno v tomto článku, odpovědný nejenom v rovině občanskoprávní z titulu náhrady škody (kdy ovšem na rozdíl od daňových poradců nejsou a ani nemohou být proti tomu pojištěni) ale lze také uvažovat o rovině trestněprávní, konkrétně o neoprávněné podnikání.

JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D.,

advokát

Mgr. Lukáš Beer

Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář

Krajinská 281/44

370 01 České Budějovice

Tel.:     +420 386 323 247

e-mail:  reznicek@reznicek.com

[1] BEZOUŠKA, Petr. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 22.

[2] BEZOUŠKA, Petr. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 22.

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2015, sp. zn. 32 Cdo 4092/2014

[4] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.1.2009, sp. zn. 5 Tdo 1605/2008

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D., Mgr. Lukáš Beer (Řezníček & Co.)

22.03.2022

---

Doručování prostřednictvím cizí datové schránky.

V posledních letech jsou digitální technologie využívány téměř ve všech oblastech života společnosti. Proces využívání digitálních technologií bezesporu urychlila také celosvětová krize způsobená pandemií Covid-19. Právě v návaznosti na krizovou situaci, kdy došlo k masivnímu omezení osobního kontaktu, došlo v důsledku digitalizace k rozmachu používání datových schránek, které se staly nezbytným nástrojem pro komunikaci (nejen) s orgány veřejné moci.

Datová schránka je definována v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi („ZoEÚKD“) jako elektronické úložiště, které je určeno k:

1. doručování orgány veřejné moci,
2. provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci,
3. dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob[1].

Veškeré informace o datových schránkách a jejich uživatelích jsou spravovány Informačním systémem datových schránek („ISDS“), jež zajišťuje bezpečnost a průkaznost elektronické komunikace mezi orgány veřejné moci a fyzickými, či právnickými osobami.[2]

Prostřednictvím datových schránek tedy mohou fyzické a právnické osoby uplatňovat svá práva a vykonávat své povinnosti. Komunikace prostřednictvím datových schránek se tak v důsledku výše uvedeného dostala na přední místo v rámci užívaného způsobu komunikace (nejen) s orgány veřejné moci.

Cílem tohoto článku však není shrnutí výhod plynoucích z elektronického způsobu komunikace prostřednictvím datových schránek, ale zamyšlení se nad praktickými aspekty používání datových schránek a shrnutí dosavadního přístupu soudů při posuzování podání odeslaného prostřednictvím datové schránky „cizího“ subjektu, tj. fyzické či právnické osoby, která není osobou, jejíž projev vůle byl datovou schránkou adresátovi vypraven[3].

Jak je to tedy s odesíláním podání prostřednictvím cizí datové schránky?

První obecný výkladový rámec pro používání cizích datových schránek přineslo stanovisko Ministerstva vnitra z roku 2010 s názvem „Datové schránky a činnost správních orgánů“[4].

V tomto stanovisku Ministerstvo vnitra uzavřelo, že odeslání podání z cizí datové schránky je možné; pokud bude takové podání podepsáno uznávaným elektronickým podpisem[5]. V takovém případě se bude jednat (za splnění dalších zákonných předpokladů) o podání perfektní. Pokud nebude takové podání opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, bude muset být v souladu s právními předpisy doplněno[6].

Nejvyšší soud ČR pak v rámci odůvodnění svého rozhodnutí přijatého v březnu 2014[7] v návaznosti na výše zmíněné stanovisko Ministerstva vnitra shodně uvedl, že bude-li úkon učiněný prostřednictvím datové schránky jiného subjektu podepsán uznávaným elektronickým podpisem subjektu činícího úkon a splní-li další požadavky právními předpisy na tento úkon kladené, pak bude materiálně perfektním, byť je úkon učiněn prostřednictvím cizí datové schránky.

K problematice doručování prostřednictvím datových schránek se následně vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve stanovisku pléna ze dne 5.1.2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (dále jen „Stanovisko“).

Plénum Nejvyššího soudu ČR ve Stanovisku vyjádřilo svůj právní názor na problematiku doručování podání k soudům prostřednictvím datových schránek, konkrétně upřesňuje situace, kdy je potřeba při elektronické komunikaci se soudy použít elektronický podpis nebo řeší situace, jak doručovat či přijímat podání od osob, které mají zřízeno více datových schránek, popř. od právnických osob.

Ve vztahu k doručování podání z cizí datové schránky plénum Nejvyššího soudu ČR konstatovalo, že takové podání možné je, ale v daném konkrétním případě je nutné rozlišovat, zda samotné podání v datové zprávě bylo či nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.

Ve Stanovisku plénum Nejvyššího soudu ČR ve vztahu k doručování dokumentů z datových schránek uvedlo následující:

• podáním učiněným v elektronické podobě se rozumí dokument ve formě datové zprávy, v němž účastník v občanském soudním řízení projevil vůli směřující k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou spojeny s tímto projevem vůle, popř. část takového dokumentu, v níž je obsažen účastníkův projev vůle. Totéž obdobně platí v trestním řízení pro podání stran nebo jiných subjektů, které mají obdobné postavení jako strany;
• byl-li z datové schránky toho, kdo činí úkon, nebo jeho právního zástupce odeslán do datové schránky soudu elektronický dokument, který obsahuje podání ve věci samé, považuje se za řádně podepsaný úkon ve smyslu § 18 odst. 2 ZoEÚKD[8], i když takové podání ani jeho přílohy neobsahují uznávaný elektronický podpis[9] – jedná se o tzv. fikci podpisu[10];
• nepovažuje-li se z určitých důvodů elektronický dokument v podobě datové zprávy za podepsaný úkon ve smyslu § 18 odst. 2 ZoEÚKD (např. byl-li odeslán z cizí datové schránky), musí být opatřen uznávaným elektronickým podpisem jednající fyzické osoby elektronický dokument v podobě datové zprávy obsahující podání;
• bylo-li podání v elektronické podobě opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, nepoužije se tzv. fikce podpisu podle § 18 odst. 2 ZoEÚKD, i když bylo učiněno prostřednictvím datové schránky;
• bylo-li elektronické podání podepsáno osobou, pro kterou nebyla datová schránka zřízena, jen tzv. jednoduchým elektronickým podpisem (nikoli tzv. uznávaným), je takové podání nutno ve lhůtě tří dnů doplnit listinným originálem nebo elektronicky. Nestane-li se tak, nenastávají procesní účinky elektronického podání; nevznikají ani účinky vlastnoručního podpisu podle § 18 odst. 2 ZoEÚKD.

Výše zmíněná „fikce podpisu“[11] podání určité v zákoně stanovené osoby, pro kterou byla datová schránka zřízena, ve výsledku znamená, že podání má stejné právní účinky jako elektronické podání podepsané uznávaným elektronickým podpisem této osoby. Uskutečnění elektronického podání prostřednictvím datové schránky znamená „nahrazení“ uznávaného elektronického podpisu, který se jinak (při jiném způsobu elektronického podání) vyžaduje jako náležitost podání[12]. Elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky nicméně může být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, a to nejen toho, kdo odeslal podání prostřednictvím datové schránky adresátu (do jeho datové schránky), ale i jiné osoby. Uskutečnění elektronického podání prostřednictvím datové schránky znamená „nahrazení“ uznávaného elektronického podpisu, který se jinak (při jiném způsobu elektronického podání) vyžaduje jako náležitost podání. Uvedené pravidlo nevylučuje, aby byl zaručený elektronický podpis doplněn, poté se již však nejedná o fikci podpisu[13].

Podání je třeba vždy pokládat za procesní úkon toho, kdo podle obsahu podání učinil procesní úkon (tj. podatele) a jehož uznávaný elektronický podpis byl připojen k takovému elektronickému podání (i kdyby bylo učiněno z datové schránky jiné fyzické nebo právnické osoby); bylo-li podání v elektronické podobě opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, nemůže se již (z povahy věci) uplatnit „fikce podpisu“ jakékoliv osoby, i když toto podání učinila prostřednictvím datové schránky. Dle Stanoviska je tedy možné využít i datovou schránku jiné osoby, neboť uznávaný elektronický podpis je nadřazen nad identifikaci podávajícího subjektu na základě údajů uvedených v ISDS.

Ve vztahu k advokátní praxi je nutno poukázat na to, že datová schránka právnické osoby, v níž advokát vykonává advokacii, je ve vztahu k jednání advokáta (jako zástupce účastníka) datovou schránkou cizí. V případě podání z cizí datové schránky je přitom vyloučena fikce podpisu podle § 18 odst. 2 ZoEÚKD, a proto je nutné takové podání řádně elektronicky podepsat uznávaným elektronickým podpisem podatele, neboť u podepsaného podání je lhostejné, z jaké datové schránky bylo vůči orgánu veřejné moci odesláno a kým.[14]

Naopak, v situaci kdy je podle obsahu podání podatelem advokát jako zástupce účastníka, může své podání (za klienta) odeslat z libovolné vlastní („své“) datové schránky, má-li jich více, nikoli jen ze „své“ profesní datové schránky advokáta.[15]

V návaznosti na závěry uvedené ve Stanovisku lze tedy shrnout, že v praxi mohou nastat ve vztahu k odeslání podání z cizí datové schránky následující situace:

• podání je odesláno z datové schránky cizího subjektu a není podepsáno kvalifikovaným elektronickým podpisem,
• podání je odesláno z cizí datové schránky a je podepsáno kvalifikovaným elektronickým podpisem.

V prvním případě by takové podání muselo být v souladu s právními předpisy doplněno, jinak by se k němu nepřihlíželo. Ve druhém případě by bylo podání perfektní, jelikož podání by bylo učiněno osobou, která podepsala podání svým uznávaným elektronickým podpisem, který má „přednost“ před fikcí podpisu.

Doručování prostřednictvím cizí datové schránky optikou Ústavního soudu ČR

Shodně se k problematice doručování prostřednictvím cizí datové schránky vyjádřil rovněž Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 2955/14, ze dne 14.10.2014, ve kterém se ztotožnil s postupem a argumentaci Městského soudu v Praze, dle kterého podání z cizí datové schránky nemusí být za všech okolností přičítáno jejímu držiteli, a tím nevyvolat zamýšlené účinky. Tomuto důsledku lze totiž předejít tím, že jej podatel opatří uznávaným elektronickým podpisem, čímž bude zřetelně dáno, že odesílatelem je někdo od držitele odlišný, a úkon tak bude perfektní. Při absenci uznávaného elektronického podpisu podatele je třeba postupovat shodně jako v případě podání učiněného prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

K uvedené problematice se vyjadřoval Ústavní soud ČR také v souvislosti s trestním řízením. Podání, resp. datová zpráva nemusí být dle názoru Ústavního soudu podepsaná. Pokud by byl vyžadován podpis datové zprávy zaslané prostřednictvím ISDS, jednalo by se o přepjatě formalistický požadavek, který by se dostal do rozporu se základním právem na přístup k soudu[16].

K otázce podpisu podání, které je učiněno prostřednictvím datové schránky, zaujal právní názor Ústavní soud ČR i ve svém rozhodnutí ze dne 7.3.2016, sp. zn. II. ÚS 289/15, kde uvedl, že: „pouze v případech, kdy soud nemůže bezpečně ověřit autenticitu odesílatele podání, jako je tomu u nezaručených e- mailových zpráv zasílaných běžnou elektronickou poštou, je následný kvalifikovaný autorizační postup ve formě doručení vlastnoručně podepsaného písemného originálu namístě. Naopak v případě doručování prostřednictvím datové schránky je požadavek další autorizace bezúčelný, jak uznal i zákonodárce novelou § 42 občanského soudního řádu, účinnou k 1.1.2014, neboť datová schránka není anonymním úložištěm dat, nýbrž je striktně individuálně přidělena“.[17]

Na tomto místě je nutné zmínit rovněž usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2017, sp. zn II. ÚS 3511/16. V tomto konkrétním případě se Ústavní soud ČR vyjadřoval k situaci, kdy advokát odeslal ze své datové schránky podání podepsané jeho zaměstnancem, aniž by mu příslušný zaměstnanec udělil plnou moc. Podání nebylo podepsáno elektronickým podpisem ani nebylo v příslušné lhůtě doplněno. Podání tedy došla soudu z datové schránky jiné osoby než právního zástupce, stěžovatelův podpis nebyl tzv. uznávaným elektronickým podpisem a k doplnění podání, k němuž byl stěžovatel zavázán ex lege, v zákonné lhůtě nedošlo. Dle shrnutí skutkového stavu Ústavním soudem tak „advokát zasílal ze své datové schránky podání svého zaměstnance, jehož nezastupoval, a vlastně tedy jen „předával“ jeho projevy vůle soudu, o čemž však soud ani neměl v rozhodné době potřebnou vědomost“. V předmětném rozhodnutí Ústavní soud došel k závěru, že „v případě, že bylo soudu zasláno podání, jež sice mělo být podle uvedení jména a podpisu podáním účastníka řízení, ale bylo provedeno z datové schránky osoby – i když advokáta, která neměla vůči účastníku jakýkoli procesní vztah, pak dost dobře nelze upřít obecnému soudu právní názor, že autenticita odesílatele dostatečně ověřena nebyla“.

Výše nastíněné závěry potvrdil Ústavní soud ČR také ve svém usnesení ze dne 23.7.2020, č. j. III. ÚS 1827/20, kterým zamítl ústavní stížnost stěžovatele/jednatele společnosti, který neodeslal žalobu ze své osobní datové schránky, nýbrž z datové schránky společnosti. Předmětné podání nebylo podepsáno elektronickým podpisem a následně nebylo ani doplněno. Ústavní soud ČR tak opětovně potvrdil stanovisko soudů, tj. že k podání vypraveném z datové schránky společnosti se nepřihlíží, neboť bylo doručeno z datové schránky subjektu odlišného od osoby žalobce.[18] Ústavní soud ČR posoudil opodstatněnost ústavní stížnosti, přičemž zopakoval již vyslovený názor Ústavního soudu ČR, že „datová schránka není anonymním úložištěm dat, nýbrž je striktně individuálně přidělena“. Na uvedeném faktu pak dle Ústavního soudu ČR nemůže nic změnit ani uvedení jména odesílatele do kolonky „odesílající osoba“. Postup prvoinstančního soudu a odvolacího soudu tak v souvislosti s uvedeným nelze považovat za přepjatý formalismus, nebo snad dokonce za ústavně-právní nesoulad.

Jakkoli se může problematika odesílání datových zpráv jevit jako zcela jasná, v praxi lze nalézt mnoho případů, kdy odesílatel datové zprávy, který k odeslání použil datovou schránku cizího subjektu, nemohl vzhledem k procesnímu nedostatku, tj. vzhledem k absenci uznávaného elektronického podpisu autora, dostatečně hájit svá práva či plnit své povinnosti.

Je tedy třeba uzavřít, že v případě užití cizí datové schránky lze podání považovat za perfektní podání pouze v případě, kdy bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem autora, který zaručuje jednoznačnou identifikaci autora. V takovém případě pak na prostředku, který byl použit k zaslání podání (datová schránka odlišného subjektu) nesejde, stejně tak jako nesejde na způsobu doručení listinného podání.

Mgr. Veronika Gorská,
advokátka

Mgr. Marek Cupka,
advokátní koncipient

HKDW HOLASEK s.r.o., advokátní kancelář

Na Příkopě 583/15
110 00 Praha 1

Tel.: +420 272 143 399
e-mail: office@hkdwholasek.cz

[1] Ustanovení § 2 odst. 1 ZoEÚKD.

[2] ISDS je definován v ustanovení § 14 ZoEÚKD. ISDS se kromě ZoEÚKD a navazujících Vyhlášek č. 193/2009 Sb. a vyhlášky č. 194/2009 Sb. řídí Provozním řádem ISDS. Tento dokument vydává správce ISDS a zveřejňuje jej na informačním webu Datových schránek.

[3] Pokud budeme v tomto článku hovořit o podání z cizí datové schránky, pak máme na mysli podání z datové schránky jiného subjektu, než který byl v konkrétním případě k danému jednání zplnomocněn.

[4] Ministerstvo vnitra ČR, Stanovisko Ministerstva vnitra ČR aktualizované ke dni 31.10.2012 [online],k dispozici >>> zde.

[5] Dle ustanovení § 6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

[6] Stanovisko konkrétně uvádí, že „úkon učiněný jinou osobou prostřednictvím „cizí“ datové schránky (např. fyzická osoba učiní podání z datové schránky svého zaměstnavatele) nemá právní účinky, které zákon jinak dokumentu doručenému prostřednictvím datové schránky přiznává. Tyto úkony však nelze považovat automaticky za neúčinné. Bude-li úkon učiněný prostřednictvím datové schránky jiného subjektu podepsán uznávaným elektronickým podpisem subjektu činícího úkon a splní -li další požadavky právními předpisy na tento úkon kladené, pak bude, byť je učiněn prostřednictvím cizí datové schránky, materiálně perfektním“.

[7] Usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013.

[8] Úkon učiněný osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.

[9] Proto již není třeba vyžadovat doplnění takto učiněného podání předložením jeho originálu v listinné formě podle § 42 odst. 2 o. s. ř. (viz § 42 odst. 3 o. s. ř.).

[10]  Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 289/15 k fikci podpisu však dochází pouze v případě odeslání podání přes ISDS, poněvadž datová schránka je striktně individuálně přidělena. Pokud dojde k odeslání podání prostřednictvím běžné elektronické pošty (tj. nezaručené e-mailové zprávy), přichází na řadu postup dle § 42 odst. 2 o. s. ř. a je nutné do tří dnů doplnit takové podání předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění.

[11]  Viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2012, č.j. 8 As 89/2011-31, dle kterého „úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, proto nemusí být podepsaný elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ani jej není třeba potvrzovat písemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu podle § 37 odst. 2 věty druhé s.ř.s.“.

[12]  Ve vztahu k fikci podpisu Stanovisko v bodě 15 dále uvádí, že „je-li část datové zprávy (např. některá z příloh) podepsána jinou osobou, a to jakýmkoli typem podpisu včetně tzv. „jednoduchého“ podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10. nařízení č. 910/2014 [dříve § 2 písm. a) zák. č. 227/2000 Sb.], zákonný účinek (obdobný fikci) vlastnoručního podpisu se vůči této části neuplatní, neboť tato část je podepsána skutečně, tj. elektronicky ve smyslu čl. 3 bodu 10., čl. 3 bodu 12. nebo čl. 26 nařízení č. 910/2014 [dříve podle § 2 písm. a) nebo b) zák. č. 227/2000 Sb.]“.

[13] Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 143/2020 ze dne 27. 10. 2020.

[14] Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2019, č.j. 49 A 9/2019-17.

[15]  Dostupné online na http://www.bulletin-advokacie.cz/dopady-stanoviska-nejvyssiho-soudu.

[16] Nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14.

[17]  Shodný právní názor o tom, že v případě učinění úkonu prostřednictvím datové schránky není třeba takové podání opatřit zaručeným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, učinil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 21.1.2014, sp.zn. 4 Tdo 47/2014.

[18]  V souladu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Veronika Gorská, Mgr. Marek Cupka (HKDW HOLASEK)

08.03.2022

---

Co je list vlastnictví, jaké obsahuje údaje a která rizika může odhalit?

Katastr nemovitostí jakožto veřejný seznam obsahuje komplexní soubor informací o nemovitých věcech. Základem evidence shodného druhu vlastnictví pro každou osobu v katastrálním území je tzv. list vlastnictví, běžně označovaný zkratkou LV. Níže se věnuji otázkám, kde získat list vlastnictví, které údaje obsahuje, a popisuji některá rizika, na které vás výpis z katastru nemovitostí může v realitní praxi upozornit nejen při převodech bytů, domů či pozemků.

List vlastnictví a jeho podstata

List vlastnictví (dále též jen „LV“), který se lidově označuje také jako výpis z katastru nemovitostí, je v originální podobě veřejnou listinou, která obsahuje údaje o vlastnictví nemovitostí pro konkrétní katastrální území. Vedle osoby vlastníka je pro evidenci nemovitostí v katastrálním území a jejich „rozdělení“ do jednotlivých LV rozhodný právě druh vlastnictví.

Fyzická i právnická osoba coby vlastník může v rámci jednoho katastrálního území figurovat na vícero LV, vždy však v odlišném druhu vlastnictví, kdy jednou nemovitost vlastní například jako výlučný vlastník, podruhé společně s manželem ve společném jmění manželů (SJM) a v třetím případě třeba v podílovém spoluvlastnictví s dalšími třemi spoluvlastníky.

V praxi realitního advokáta se pravidelně setkáváme s případy, kdy předmětem darovací nebo kupní smlouvy je převod více nemovitostí, z nichž každá je zapsaná na jiném LV. Na jednom LV je tak zapsané vlastnické právo k bytu v bytovém domě a na dalších LV jsou evidované spoluvlastnické podíly vlastníka na funkčně souvisejících pozemcích (zahradě, parkovišti) nebo jednotkách (sklepu, garáži).

Při přípravě smluvní dokumentace je nesmírně důležité, aby darovací nebo kupní smlouva zahrnovala vedle „hlavní“ nemovitosti také ty funkčně související. Vždy doporučuji při převodu nemovitosti prostudovat příslušný přehled vlastnictví a jiných věcných práv (dále jen „přehled vlastnictví“). Jedná se o dokument, který obsahuje přehled nemovitostí v územní jednotce (kraji), ve kterých je konkrétní osoba zainteresována formou vlastnického a jiného věcného práva. Přehled vlastnictví vás upozorní, že osoba figuruje v katastrálním území na více LV. Při následném právním prověření je na posouzení, zda nemovitosti zapsané na dalších LV souvisí s „hlavní“ převáděnou nemovitostí a dárce či prodávající má vůli je převést také, anebo jde o nemovitosti, které se daného převodu týkat nebudou.

V praxi bohužel nejsou výjimečné případy, kdy se lidé spoléhají na neprověřené vzory zdarma nebo využijí služby právníka, který s právem nemovitostí nemá tolik zkušeností. Snadno se totiž může stát, že dojde k převodu „hlavní“ nemovitosti (bytu, domu, stavebního pozemku atd.) bez současného převodu funkčně souvisejících nemovitostí (podílu na zahradě, sklepu, garáži nebo přístupové cestě) a kupující, obdarovaný nebo obecně nový vlastník nemovitosti se tak dostane do zbytečných problémů. Následná náprava stavu může být velmi složitá. Zvlášť, pokud jedna ze smluvních stran v mezidobí zemře, pozbyde svéprávnosti nebo zanikne (v případě právnických osob).

Nahlížení do katastru nemovitostí

Mnoho informací získáte již z online nahlížení do katastru nemovitostí, které je přístupné všem online a zdarma, a jehož součástí je i katastrální mapa. Neplacený výpis z katastru nemovitostí zahrnuje základní informace, zejména:

• vlastníky a jiné oprávněné osoby,
• obec, katastrální území a číslo listu vlastnictví,
• identifikační čísla (č.p./č.ev., parc. č., č. jednotky) a druhy pozemků, staveb a jednotek,
• způsob ochrany nemovitosti,
• omezení vlastnického práva,
• probíhající změny na LV,
• příslušný katastrální úřad.

Nahlížení do katastru nemovitostí a neplacený výpis z katastru nemovitostí online poskytuje osobám základní a orientační údaje, se kterými se však nelze spokojit při přípravě kupní smlouvy na nemovitost, darovací smlouvy, prohlášení vlastníka ani žádné jiné dokumentace týkající se nemovitostí. Podkladem právního jednání souvisejícího s nemovitostí vždy musí být placený a aktuální výpis z katastru nemovitostí, který reflektuje momentální evidenci v katastru.

Jak získat výpis z katastru nemovitostí?

Kupujete nebo prodáváte nemovitost, ohlašujete stavbu nebo třeba žádáte o stavební povolení? Ve všech vyjmenovaných situacích budete potřeboval placený originál LV. Máte přitom několik možností, jak získat výpis z katastru nemovitostí.

List vlastnictví vám může na požádání opatřit osoba, která má zřízený dálkový přístup ke katastru – typicky realitní advokát. Bez registrace můžete placené LV získat při online nahlížení do katastru u konkrétní nemovitosti v e-shopu. Výpis z katastru nemovitostí získáte na požádání také u notáře, osobně na pobočce katastrálního úřadu nebo na pobočce Czech Point. Před cestou na některou z poboček musíte znát číslo LV a katastrální území.

Cena LV se liší dle rozsahu a způsobu, jakým LV opatřujete. Zpravidla jde o částku 50,- nebo 100,- Kč za první stránku a 50,- nebo 100,- Kč za určitý počet dalších stránek. Při opatřování LV online vždy dopředu vidíte, kolik zaplatíte. Na Czech Pointu, katastrálním úřadě nebo u notáře je vhodné se předem nezávazně zeptat, kolik bude konkrétní výpis stát.

Jak se vyznat v LV?

Každý list vlastnictví (placený) se vedle záhlaví a závěrečné části děli dle kategorií evidovaných údajů na sedm částí A, B, B1, C, D, E a F.

Záhlaví

Záhlaví uvádí, k jakému datu a času s přesností na sekundy byl výpis z katastru nemovitostí pořízený. Součástí jsou také číslo LV, okres, obec a katastrální území, ve kterých se nemovitosti nacházejí. Pokud jsou na LV zapsané jednotky, obsahuje záhlaví také údaj, zda jsou jednotky evidované podle občanského zákoníku[1] nebo dnes již neúčinného (avšak pro evidenci jednotek stále důležitého) zákona o vlastnictví bytů.[2] Také zde zjistíte, v kolika číselných řadách jsou v katastrálním území vedeny pozemky.

Část A – vlastník, jiný oprávněný

List vlastnictví v části A uvádí údaje o vlastníkovi. U fyzické osoby jde o jméno, příjmení, r.č. a adresu trvalého pobytu, u právnické osoby o název firmy, IČO a adresu sídla. Pakliže je nemovitost v podílovém spoluvlastnictví, je v části A uvedena také výše spoluvlastnického podílu.

Je-li nemovitost součástí svěřenského fondu, zjistíte z části A také označení svěřenského fondu a svěřenského správce. To samé platí pro odvozená práva a oprávněné z odvozeného práva. S odvozeným právem se setkáte např. u majetku České republiky, kdy nemovitost sice vlastní stát, ale svěřil ji k hospodaření některému z ministerstev nebo jinému subjektu.

Část B – nemovitosti

V části B jsou zapsané všechny nemovitosti, ke kterým mají vlastnické či jiné právo osoby zapsané v části A. Údaje v části B jsou klíčové pro identifikaci nemovitosti při převodu v kupní nebo darovací smlouvě. Písmeno „P“ před identifikací nemovitosti upozorňuje, že je na nemovitosti vyznačena plomba a nemovitost je momentálně dotčena změnou. Pakliže je na nemovitosti vyznačena plomba, je třeba při koupi nemovitosti zpozornět. Teoreticky by mohla nastat i extrémní situace, kdy se prodávající (zapsaný v části A jako vlastník) snaží prodat nemovitost, u které však již probíhá vkladové řízení ve prospěch třetí osoby.

U jednotek v části B vedle čísla, způsobu využití nebo podílu na společných částech podobně jako ze záhlaví také zjistíte, zda je jednotka vymezena dle občanského zákoníku nebo zákona o vlastnictví bytů.

Část B1 – věcná práva sloužící ve prospěch nemovitosti

Část B1 je vyhrazena evidenci věcných práv, která slouží ve prospěch nemovitosti a zakládají vlastníkovi především práva. Může jít o služebnosti, informaci o existenci přídatného spoluvlastnictví a jiná věcná práva. Typicky v části B1 najdete zapsanou služebnost stezky a cesty, která vlastníka nemovitosti opravňuje při přístupu ke své nemovitosti k chůzi nebo jízdě přes cizí pozemky.

Část C – věcná práva zatěžující nemovitosti

Opačné údaje oproti sekci B1 obsahuje část C. Na tomto místě v LV najdete zapsaná věcná práva k věci cizí, která naopak nemovitost na LV zatěžují a vlastníkovi ukládají zejména povinnosti – např. strpět chůzi a jízdu souseda přes svůj pozemek nebo strpět obývání nemovitosti třetí osobou na základě služebnosti bytu. V části C se evidují také případná zástavní práva vč. souvisejících zákazů zcizení a zatížení.

Část D – poznámky a další obdobné údaje

Při koupi nemovitosti je nutné věnovat pozornost také části D, kam se zapisují omezení převodů nemovitostí, poznámky, plomby a upozornění. V praxi může z části D např. vyplynout, že u soudu byla podána žaloba na určení vlastnictví nemovitosti. Údaje v části D mohou být signálem, že s nemovitostí po právní stránce není vše tak docela v pořádku a převod nemovitosti může být komplikovaný, anebo v danou chvíli dokonce vyloučený.

Část E – nabývací tituly a jiné podklady zápisu

Na část E katastrální úřad zapisuje kupní smlouvy, darovací smlouvy, prohlášení vlastníka, usnesení o dědictví a další dokumenty (tzv. nabývací tituly), které byly podkladem pro aktuální stav zápisu v části A.

Část F – vztah bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) k parcelám

V části F list vlastnictví obsahuje údaje důležité pro daňové souvislosti. U zemědělských pozemků zde bude uveden kód bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ), od které se odvíjí hodnota parcel.

Závěrečná část

V závěrečné části LV je uvedený katastrální úřad a katastrální pracoviště, které v územním obvodu vykonává státní správu katastru nemovitostí, a dále pak identifikační údaje subjektu, který výpis z katastru nemovitostí vydal.

Slovo závěrem

List vlastnictví obsahuje soupis všech nemovitostí v katastrálním území, které konkrétní osoba v totožné vlastnické struktuře vlastní nebo k nim má jiná práva. List vlastnictví slouží k prokazování existence těchto práv i jako podklad při převodech nemovitostí, zpracovávání prohlášení vlastníka a jiných dokumentů při nakládání s nemovitostmi.

Z pozice advokáta zaměřeného na realitní právo, ale i laika je proto důležité umět se v LV vyznat,  správně chápat význam na něm zapsaných údajů a vyčíst z něj možná rizika.

JUDr. Ilona Černochová, LL.M.,
realitní advokátka

Realitní advokáti s.r.o.

Senovážné náměstí 1985/11
110 00 Praha 1

e-mail: poptavky@realitniadvokati.cz

[1] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“)

[2] zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“)

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Ilona Černochová, LL.M.

23.05.2022

---

Sociální dávky na bydlení a jejich zneužívání.

Zneužívání sociálních dávek je vděčným tématem pro spoustu politiků, kteří se chtějí zviditelnit zejména v období před volbami. Takoví politici pak najednou upozorňují na situace nebo případy, kdy někdo údajně dostává víc peněz od státu, než by měl. Ale jak dobře znají takoví politici český sociální systém, to už je nám, široké veřejnosti, záhadou. Odpovědí je, že ho nejspíš moc dobře neznají, protože největší prostor pro zneužívání sociálních dávek tu vytváří právě sám stát. V tomto příspěvku bude krátce poukázáno na situaci, ve které je uplatnění nároků na sociální dávky sice v souladu se zákonem, ale…

Pár slov na úvod

Když je někdo zaměstnán, tak celý měsíc vykonává práci a za jeden měsíc odvedené práce dostane jednu výplatu. Když onemocní, dostane v jednom měsíci jednu dávku nemocenského pojištění. Když nahlásí pojistnou událost, dostane, v lepším případě, jedno pojistné plnění. Tyto a jiné situace zná každý. Něco uděláme a něco za to dostaneme. Asi nikoho nenapadne, že by mohl za jeden měsíc práce dostat dvě výplaty. A přece v jedné situaci můžeme získat víc, než nám na první pohled náleží. Jde o situaci při čerpání sociálních dávek na bydlení.

Běžný člověk, který žádné sociální dávky nepobírá, jeden měsíc pracuje, dostane jednu výplatu a z té musí zaplatit jedny náklady na bydlení, které v jednom měsíci má. A tak se to opakuje každý měsíc, po celý rok, většinu života.

Ovšem při čerpání sociálních dávek na bydlení může dojít k tomu, že osobě s nedostatečnými příjmy stát poskytne peníze na úhradu nákladů na bydlení formou jedné dávky. Když pak ta samá osoba předloží doklad o úhradě nákladů na bydlení, tak jí stát na tento výdaj (na který sám předtím přispěl) znovu poskytne peníze, formou druhé dávky.

Příklad:

Pan Novák nebude mít v dubnu dost peněz na zaplacení nájmu ve výši 8 000 Kč. Pan Novák si požádá o doplatek na bydlení, který je mu vyplacen ve výši 8 000 Kč. Pan Novák si v dubnu zaplatí nájem z doplatku na bydlení. Stejně pan Novák zaplatí nájem z doplatku na bydlení i v květnu, červnu, červenci, srpnu i září. Potom si pan Novák vezme doklady o zaplacení nájemného v dubnu, květnu a červnu a požádá si na konci září o příspěvek na bydlení. Příspěvek na bydlení mu bude přiznán v měsíční výši 6 500 Kč za měsíce červenec, srpen a září a vyplacen jednorázově ve výši 19 500 Kč. Pan Novák, ačkoliv má celkové náklady na bydlení v měsících červenec, srpen a září 24 000 Kč, získá od státu díky sociálním dávkám na bydlení v období měsíců červenec, srpen a září celkem 43 500 Kč.

Sociální dávky na bydlení

V České republice existují v současnosti dvě sociální dávky na bydlení, které vyplácí krajské pobočky Úřadu práce. Jedná se o:

• Příspěvek na bydlení
• Doplatek na bydlení

Obě dvě sociální dávky jsou upraveny zákony, ve kterých jsou stanoveny zejména podmínky vzniku nároku na dávky, podmínky vzniku nároku na výplatu dávek, způsob vedení správního řízení v souvislosti s rozhodováním o nároku na dávku nebo její výši. Příspěvek na bydlení je poskytován na základě zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SSP“) a doplatek na bydlení je poskytován na základě zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o HN“).

Příspěvek na bydlení

Nárok na příspěvek na bydlení vzniká ze zákona splněním stanovených podmínek. Zásadní jsou dvě podmínky, a to nedostatečný příjem osoby[1] a vztah osoby k užívanému bytu[2].

První podmínkou pro získání nároku na dávku jsou nedostatečné příjmy. Nárok na příspěvek na bydlení má osoba, jejíž náklady na bydlení přesahují částku součinu jejího příjmu a koeficientu 0,30 (v hlavním městě Praze koeficientu 0,35), pokud současně součin jejího příjmu a koeficientu není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení. Vzorec pro zjištění nároku je následující: nárok na dávku = náklady na bydlení > příjem x koeficient < normativní náklady na bydlení.

Druhou podmínkou nároku na dávku je vztah k užívanému bytu, kdy platí, že nárok na příspěvek na bydlení má osoba, která má nedostatečné příjmy a současně je:

• vlastníkem bytu (za vlastníka bytu se považuje i manžel vlastníka bytu užívající byt na základě práva bydlení odvozeného od vlastnického práva manžela; osoba užívající byt na základě služebnosti[3] užívání celého bytu),
• nájemcem bytu (za nájemce bytu se považuje i osoba, která užívá byt na základě smlouvy o podnájmu).

Úplné podmínky nároku jsou uvedeny v zákoně o SSP a zde nejsou uvedeny, neboť nesouvisí s věcným obsahem tohoto článku.

Okruh společně posuzovaných osob se určuje podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.[4]

Příspěvek na bydlení je obecně přiznáván na období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku. Pokud někdo požádá v červenci o příspěvek na bydlení, obdrží první výplatu dávky v srpnu, tedy následující kalendářní měsíc.[5] Stejně tak obdrží v září výplatu dávky za srpen a v říjnu výplatu dávky za září. Aby byl příspěvek na bydlení vyplácen i v dalším kalendářním čtvrtletí, je nutné nejpozději do konce prvního měsíce následujícího kalendářního čtvrtletí doložit výši příjmů za kalendářní čtvrtletí, za které byla dávka vyplacena.[6] Jestliže osoba pobírala příspěvek na bydlení v lednu, únoru a březnu (s výplatou v únoru, březnu a dubnu), musí do konce měsíce dubna doložit výši příjmů, aby plynule pokračovalo vyplácení dávky v dalších měsících. To je standardní postup, podle kterého postupují ti příjemci dávek, kteří postupují v souladu s pokyny nebo radami zaměstnanců krajských poboček Úřadu práce.

Příklad:

Panu Novákovi byl přiznán příspěvek na bydlení v měsíční výši 6 500 Kč od 1. července 2021 do 30. června 2022. Příspěvek na bydlení byl panu Novákovi vyplacen poprvé v srpnu, podruhé v září a potřetí v říjnu. Aby byl panu Novákovi příspěvek na bydlení vyplácen i za další čtvrtletí (za říjen, listopad, prosinec) musí nejpozději do konce měsíce října 2021 doložit výši svých příjmů za předchozí čtvrtletí (za červenec, srpen, září).

Pokud osoba pobírající příspěvek na bydlení nedoloží své příjmy do konce prvního kalendářního měsíce kalendářního čtvrtletí následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které byla dávka vyplacena, dojde k zastavení výplaty dávky. V takovém případě je pak nutné doložit příjmy do konce kalendářního čtvrtletí následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které byla dávka vyplacena, dojde k zastavení výplaty dávky. Pokud tedy osoba obdržela výplatu dávky v únoru, březnu a v dubnu, tak v případě, kdy do konce dubna nedoloží své příjmy, dojde k zastavení výplaty dávky. Aby k obnovení výplaty dávky došlo, musí osoba doložit své příjmy nejpozději do konce června. Pokud osoba své příjmy do konce června nedoloží, nárok na dávku jí zanikne. Jestliže své příjmy osoba doloží do konce měsíce června, bude jí vyplacena v měsíci červenci dávka za měsíce duben, květen a červen.

Příklad:

Pokud pan Novák své příjmy za 3. čtvrtletí (za červenec, srpen, září) nedoloží do konce října 2021, bude výplata dávky zastavena. Aby došlo k obnovení výplaty dávky, musí pan Novák doložit příjmy za 3. čtvrtletí nejpozději do konce měsíce prosince 2021. Jestliže pan Novák své příjmy za 3. čtvrtletí doloží v měsíci prosinci 2021, obdrží v měsíci lednu 2022 výplatu dávky příspěvek na bydlení za měsíce říjen, listopad a prosinec (tzn. 3 x 6 500 Kč).

Příspěvek na bydlení je, zjednodušeně, dávkou vyplácenou měsíčně v jednotlivých kalendářních čtvrtletích. Pokud má být výplata dávky soustavná, musí být vždy do konce prvního měsíce nového čtvrtletí doložen příjem osoby pobírající dávku. Potom platí, že za jeden měsíc je vyplacena jedna dávka. Pokud chce osoba, aby ji byly všechny tři výplaty dávky vyplaceny naráz, pak musí doložit své příjmy vždy krátce před koncem nového čtvrtletí. Pak platí, že v jednom měsíci jsou vyplaceny tři dávky.

Doplatek na bydlení

Doplatek na bydlení je další sociální dávkou určenou pro osoby s nedostatečnými příjmy, ale oproti příspěvku na bydlení je rozdíl například v tom, že doplatek na bydlení mohou pobírat třeba i osoby, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby, nebo využívají ubytovací zařízení či bydlí v jiném než obytném prostoru.

S příspěvkem na bydlení je pro doplatek na bydlení společné následující:

• okruh společně posuzovaných osob se stanoví podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů,
• nárok má vlastník bytu, nájemce bytu, nebo podnájemce bytu.

Doplatek na bydlení se vyplácí v tom měsíci, ve kterém jsou splněny podmínky nároku na dávku, takže je-li nárok na dávku v lednu, vyplatí se dávka v lednu.

Podmínky nároku na doplatek na bydlení jsou, v porovnání s podmínkami pro získání nároku na příspěvek na bydlení, složitější a méně předvídatelné. Doplatek na bydlení je určen pro osoby, které mají nízké nebo žádné příjmy. Nárok na doplatek na bydlení má osoba, které po úhradě tzv. odůvodněných nákladů na bydlení[7] zbude méně peněz, než kolik činí její částka živobytí[8].

Doplatek na bydlení lze přiznat jak vlastníku nebo nájemci/podnájemci bytu, tak i osobě využívající pobytové sociální služby, osobě bydlící v ubytovacím zařízení, nebo v jiném než obytném prostoru. Pro účely tohoto článku je hlavní možnost pobírání doplatku na bydlení osobami užívajícími byt.

Úplný popis doplatku na bydlení není předmětem tohoto článku.

Podobnost příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení

Ačkoliv je každá z dávek upravena v jiném zákoně a je mezi nimi spousta odlišností, existuje i několik podobných vlastností.

Oběma dávkám je společné, např.:

• okruh společně posuzovaných osob, tzn. osoby, které jsou posuzovány společně s žadatelem při posuzování splnění podmínek nároku na dávku,
• obě dávky může pobírat vlastník bytu nebo nájemce/podnájemce bytu,
• vyplácí je krajské pobočky Úřadu práce.

Mezi oběma dávkami jsou tyto rozdíly, např.:

• doplatek na bydlení je vyplácen v měsíci, ve kterém náleží (v lednu za leden),
• příspěvek na bydlení je vyplácen v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém jsou splněny podmínky nároku (v únoru za leden),
• pro doplatek na bydlení jsou rozhodující předepsané náklady na bydlení (kolik se má zaplatit),
• pro příspěvek na bydlení jsou rozhodující uhrazené náklady na bydlení (kolik bylo zaplaceno),
• příspěvek na bydlení není snižován o vyplacený doplatek na bydlení,
• doplatek na bydlení je snižován o vyplacený příspěvek na bydlení v předchozím měsíci.

Zneužívání dávek?

Je možné za zneužití dávek považovat situaci, kdy osoba splňuje podmínky nároku na obě sociální dávky na bydlení, které se rozhodne uplatnit? Zajisté ne.

Běžně tomu je tak, že osoba s nedostatečnými příjmy potřebuje peníze na zaplacení nákladů na bydlení. Tato osoba si většinou požádá vždy o obě sociální dávky na bydlení. Není ničím vzácným, že někdo pobírá obě dávky současně, jak doplatek na bydlení, tak i příspěvek na bydlení. Běžně tomu je tak, že takové osoby vždy dostanou nejdříve doplatek na bydlení, následně příspěvek na bydlení. Takovým osobám se pak v dalším měsíci sníží doplatek na bydlení o vyplacený příspěvek na bydlení v předchozím měsíci. Osoba tak od státu dostane přibližně stejné množství peněz, jaké by dostala v případě, když by pobírala jen doplatek na bydlení, nebo jen příspěvek na bydlení. Při souběžném pobírání obou dávek je příspěvek na bydlení vyplacený v předcházejícím měsíci, ve kterém náleží doplatek na bydlení, příjmem rozhodným pro stanovení výše doplatku na bydlení. Jednoduše, pokud někdo v lednu dostane příspěvek na bydlení, bude mu v únoru doplatek na bydlení snížen o vyplacený příspěvek na bydlení v lednu.[9]

Příklad A:

Pan Novák, jehož měsíční náklady na bydlení činí 8 000 Kč, si dne 1. 1. 2021 požádal o doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení. Obě dávky byly panu Novákovi přiznány dne 20. 1. 2021. Panu Novákovi byl dne 28. 1. 2021 vyplacen doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč. V měsíci únor 2021 byl panu Novákovi opět vyplacen doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč a také příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč. V měsíci březnu byl panu Novákovi vyplacen doplatek na bydlení ve výši 1 500 Kč (8 000 – 6 500) a příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč. Celkem obdržel pan Novák v březnu sociální dávky na bydlení ve výši 8 000 Kč.

Pan Novák chce, aby mu byl příspěvek na bydlení vyplácen pravidelně každý měsíc, a tak doloží v dubnu své příjmy za 1. čtvrtletí roku 2021. V důsledku toho bude i v dalších měsících pan Novák pobírat sociální dávky ve stejné výši, jako v měsíci březnu (příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč a doplatek na bydlení ve výši 1 500 Kč). Pan Novák obdrží v dubnu celkem 8 000 Kč, rovněž tak v květnu a také v červnu.

Na výše uvedeném příkladu je názorně popsáno, jak vyplacený příspěvek na bydlení v jednom měsíci ovlivní výši doplatku na bydlení v druhém měsíci. Pokud pak osoba doloží své příjmy za kalendářní čtvrtletí do konce prvního kalendářního měsíce následujícího čtvrtletí, jak bylo popsáno výše, pokračuje výplata příspěvku na bydlení v každém měsíci, a tak dochází ke snížení výše doplatku na bydlení v každém měsíci.

Jakmile ale osoba, která pobírá příspěvek na bydlení i doplatek na bydlení současně, doloží své příjmy za kalendářní čtvrtletí těšně před koncem následujícího čtvrtletí, pak mu není výše doplatku na bydlení snižována každý měsíc, ale pouze jen v jednom měsíci ze tří.

Příklad B:

Pan Novák, jehož měsíční náklady na bydlení činí 8 000 Kč, si dne 1. 1. 2021 požádal o doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení. Obě dávky byly panu Novákovi přiznány dne 20. 1. 2021. Panu Novákovi byl dne 28. 1. 2021 vyplacen doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč. V měsíci únor 2021 byl panu Novákovi opět vyplacen doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč a také příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč. V měsíci březnu byl panu Novákovi vyplacen doplatek na bydlení ve výši 1 500 Kč (8 000 – 6 500) a příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč. Celkem obdržel pan Novák v březnu sociální dávky na bydlení ve výši 8 000 Kč.

Pan Novák nedoloží své příjmy za 1. čtvrtletí a výplata příspěvku na bydlení je mu zastavena. Pan Novák obdrží v dubnu poslední výplatu příspěvku na bydlení ve výši 6 500 Kč. Pan Novák dále pobírá každý měsíc doplatek na bydlení, který je mu vyplacen v dubnu ve výši 1 500 Kč, rovněž tak v květnu ve výši 1 500 Kč (předchozí měsíc ještě obdržel příspěvek na bydlení ve výši 6 500 Kč), ale jelikož v květnu nedošlo k výplatě příspěvku na bydlení, obdržel pan Novák v červnu zvýšený doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč. Ve 2. čtvrtletí pan Novák hradil náklady na bydlení celkem 24 000 Kč, ale sociální dávky na bydlení obdržel pouze ve výši 17 500 Kč.

Pan Novák si nevyřídí dávku příspěvek na bydlení, pobírá dál pouze doplatek na bydlení. V červenci tak obdrží doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč, rovněž tak i v srpnu a v září, celkem 24 000 Kč. Na konci měsíce září si pan Novák požádá o příspěvek na bydlení, který je mu opětovně přiznán a jednorázově vyplacen v měsíci říjnu za všechny tři měsíce ve výši 19 500 Kč. V měsíci říjnu dostane pan Novák doplatek na bydlení ve výši 8 000 Kč. V říjnu dostane pan Novák sociální dávky na bydlení ve výši 27 500 Kč.

V měsíci listopadu nemá pan Novák nárok na doplatek na bydlení z důvodu vysokého příspěvku na bydlení v předcházejícím měsíci. V prosinci si pan Novák požádá opět o doplatek na bydlení, který je mu přiznán ve výši 8 000 Kč, neboť v předcházejícím měsíci neměl žádný příspěvek na bydlení. V období 4. čtvrtletí (říjen, listopad, prosinec), tak pan Novák obdržel sociální dávky na bydlení v celkové výši 35 500 Kč, ačkoliv jeho náklady na bydlení v tom samém období činily 24 000 Kč.

Pan Novák si všimnul výhody toho, když si vyřídí příspěvek na bydlení vždy na samém konci kalendářního čtvrtletí, a tak si jej vyřídí na samém konci prosince 2021.

V měsíci lednu 2022 je panu Novákovi vyplacen doplatek na bydlení 8 000 Kč a příspěvek na bydlení jednorázově za celé předchozí čtvrtletí ve výši 19 500 Kč. V měsíci únor pan Novák nemá nárok na doplatek na bydlení z důvodu vysokého příjmu z příspěvku na bydlení. V březnu si pan Novák požádá opět o doplatek na bydlení, který je mu přiznán ve výši 8 000 Kč, neboť v předcházejícím měsíci neměl žádný příspěvek na bydlení. V 1. čtvrtletí roku 2022 obdržel pan Novák sociální dávky v celkové výši 35 500 Kč, ačkoliv jeho náklady na bydlení v tomto období činily 24 000.

Pan Novák bude postupovat obdobně jako doposud, protože zjistil, že měsíčně získá od státu prostřednictvím sociálních dávek na bydlení částku 11 833 Kč. Pan Novák tak získá měsíčně o 3 833 Kč více, než když by postupoval jako v příkladu A.

Na uvedeném příkladu je patrné, že ačkoliv na počátku bylo osobě vyplaceno v jednom kalendářním čtvrtletí méně peněz, než kolik činily její náklady na bydlení, tak v dalších čtvrtletích tomu již bylo naopak.

Výše uvedený způsob čerpání sociálních dávek na bydlení je v praxi některými příjemci dávek využíván. Ačkoliv zaměstnanci Úřadu práce vědí, že vyplácejí těmto příjemcům dávek více peněz na úhradu nákladů na bydlení, než kolik jejich samotné náklady na bydlení činí, nemohou s tím nic dělat, protože dotyční příjemci žádný zákon neporušují. Je tedy možné mluvit o zneužívání dávek, nebo jde o pouhé „mazanější“ uplatňování nároků na sociální dávky na bydlení?

Řešením je pouze úprava sociálních dávek na bydlení tak, aby do určité formy bydlení mohla být poskytována pouze vždy jedna jediná dávka, například aby osoby užívající byt (standardní formu bydlení) mohly pobírat pouze příspěvek na bydlení. Pro nestandardní formy bydlení by mohl zůstat zachován doplatek na bydlení.

Bc. Lukáš Polách

e-mail:  Polach.L@email.cz

[1] § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

[2] § 24 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

[3] Dříve věcné břemeno.

[4] § 7 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

[5] § 57 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

[6] § 51 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

[7] § 34 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

[8] § 24 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

[9] § 35 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Bc. Lukáš Polách

06.05.2022