EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.

Úvod
INFORMAČNÍ SERVIS KHK KHK
Právo
EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.

23. 3. 2025

Byznys a paragrafy, díl 5.: Obchodní podíl a společné jmění manželů.*

Finanční podmínky zaměstnání na dohodu o provedení práce od 1. 1. 2025.*

Inventarizace majetků a závazků v souvislosti s povinností nahradit schodek.*

Novela zákona o DPH schválena.*

Stanovení úrazové renty jako rozhodný výdělek před vznikem škody.*

Zasahuje kritika obchodní společnosti do osobnostních práv ovládající osoby?*

Byznys a paragrafy, díl 5.: Obchodní podíl a společné jmění manželů.

Vítáme vás u dalšího dílu naší nové série článků Byznys a paragrafy, kterou LAWYA připravuje s cílem poskytnout podnikatelům srozumitelné a praktické informace z oblasti práva, daní a účetnictví. V tomto díle bychom se rádi zaměřili na problematiku obchodního podílu ve vztahu ke společnému jmění manželů.

Obecně ke společnému jmění manželů

Společné jmění manželů (dále jen „SJM“) je jedním ze základních institutů rodinného práva. Jeho právní úprava vychází ze zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), konkrétně z § 708 a násl.

SJM představuje majetkové společenství manželů, které vzniká automaticky uzavřením manželství, pokud si manželé předem smluvně nestanoví jiný majetkový režim. Toto společenství zahrnuje veškerý majetek nabytý manželi za trvání manželství, ať už společně či jednotlivě, včetně zisku z výlučného majetku každého z nich.

Občanský zákoník ve svém § 709 odst. 1 však stanoví výjimky, kdy určitý majetek do SJM nespadá, přestože jej nabyl jeden z manželů za trvání manželství. Jedná se zejména o:

majetek sloužící osobní potřebě jednoho z manželů;
majetek nabytý darem, děděním nebo odkazem (pokud dárce či zůstavitel neprojevil jiný úmysl);
náhradu nemajetkové újmy na přirozených právech manžela;
majetek nabytý právním jednáním vztahujícím se k výlučnému vlastnictví jednoho z manželů;
náhradu za poškození, zničení nebo ztrátu výhradního majetku jednoho z manželů.

Obchodní podíl a společné jmění manželů

Obchodní podíl představuje účast společníka ve společnosti a jako takový má svou majetkovou hodnotu, která se však v čase mění. Dle § 709 odst. 3 občanského zákoníku platí, že pokud se jeden z manželů stal za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, spadá tento podíl do SJM. Výjimkou jsou pouze situace, kdy byl podíl nabyt způsobem zakládajícím výlučné vlastnictví manžela (viz výše) či z výlučných prostředků manžela.

Přestože obchodní podíl patří do SJM, práva společníka vykonává výhradně manžel, který je jako společník zapsán. Tento manžel je oprávněn samostatně vykonávat práva společníka, což znamená, že pouze on může např.:

hlasovat na valné hromadě;
rozhodovat o podstatných záležitostech společnosti;
požadovat od jednatelů informace o společnosti;
nakládat s obchodním podílem v souladu s právní úpravou a stanovy společnosti.

Neznamená to tedy, že by se druhý manžel stal také společníkem obchodní společnosti. Nadále má však vliv na majetkovou stránku podílu, a pokud by společník chtěl svůj podíl např. převést nebo jinak zatížit, musí dodržet pravidla správy majetku v SJM uvedená v § 713 a násl. občanského zákoníku.

Vzhledem k tomu, že nakládání s obchodním podílem zpravidla přesahuje rámec běžné správy, je k jeho převodu obvykle nutný souhlas druhého manžela, jinak hrozí relativní neplatnost takového úkonu. K tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009: „Za výkon jiné než obvyklé správy lze považovat i převod vlastnického práva k podílu ve společném jmění manželů na třetí osobu […]. Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k podílu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního úkonu nedovolá, jedná se o právní úkon platný […]. Tyto závěry se obdobně vztahují i na situaci, kdy k převodu obchodního podílu dojde po zániku společného jmění manželů a před jeho vypořádáním, neboť podle ustálené judikatury právní vztahy mezi (bývalými) manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů.“

Obchodní podíl ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů

Jestliže byl obchodní podíl nabyt před uzavřením manželství nebo za okolností zakládajících výlučné vlastnictví jednoho z manželů v souladu s § 709 občanského zákoníku, zůstává tento podíl součástí výlučného majetku manžela. Zásadní je zde však skutečnost, že i v takovém případě výnosy plynoucí z tohoto podílu, tedy zejména dividendy, podíly na zisku či jiné majetkové benefity, spadají do SJM. To znamená, že přestože samotný podíl zůstává ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, jakékoli finanční prostředky z něj získané jsou součástí SJM a v případě zániku manželství podléhají vypořádání.

Smluvený režim společného jmění manželů

Obchodní podíl, který by jinak spadal do SJM, může být ze SJM i vyjmut, pokud se na tom manželé smluvně dohodnou. Manželé tak mohou využít institutu smluvených režimů upravených v § 716 a násl. občanského zákoníku, které jsou v praxi známé zejména pod termínem „předmanželská smlouva“ – tento termín však není zcela přesný, jelikož takovou smlouvu lze uzavřít nejen před uzavřením manželství, ale kdykoli v jeho průběhu.

Sjednat si manželé mohou některý z následujících režimů:

režim oddělených jmění, který vylučuje vznik SJM nebo jím SJM zaniká;
zúžení SJM, které umožňuje vyjmout určitý majetek ze společného jmění (např. právě obchodní podíl);
režim vyhrazující vznik SJM ke dni zániku manželství (tento režim se však pro vynětí obchodního podílu ze SJM zpravidla neuplatní);
rozšíření SJM, které naopak umožňuje zahrnout do SJM i jinak výlučný majetek (ani tento režim se však pro vynětí obchodního podílu ze SJM zpravidla neuplatní).

Tímto způsobem lze nejen předejít budoucím sporům o vlastnictví podílu, ale také zajistit větší flexibilitu při nakládání s ním.

Disparita vypořádacích podílů

Základním východiskem pro vypořádání SJM je rovnost vypořádacích podílů obou manželů, která je zakotvena v § 742 odst. 1 občanského zákoníku. Může však nastat také situace, kdy jednomu manželovi připadne vyšší vypořádací podíl než tomu druhému, a to na základě disparity podílů.

Ve vztahu k vypořádání obchodního podílu v SJM, a to nerovnoměrným podíly, se vyjadřoval také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2952/2023-991. Z tohoto usnesení vyplývá, že úvaha odvolacího soudu o disparitním vypořádání hodnoty obchodního podílu v poměru 75 % vs 25 % může být opodstatněná, a to v situaci, kdy se jedná o mimořádné zásluhy jednoho z manželů a skutečnost, že druhý manžel se na vybudování a rozvoji společnosti nijak nezasloužil, naopak jej ještě komplikoval.

Judikatura, která se k disparitě podílů vztahuje, však vždy reaguje na konkrétní okolnosti jednotlivých případů. Je proto nezbytné posoudit každou situaci individuálně.

Závěr

Lze tedy shrnout, že obchodní podíl nabytý za trvání manželství je zpravidla součástí SJM, pokud nebyl nabyt způsobem zakládajícím výlučné vlastnictví jednoho z manželů. Přestože tedy práva společníka vykonává pouze jeden z manželů, který je formálně zapsán jako společník společnosti, majetková hodnota podílu podléhá režimu SJM a při jeho nakládání je třeba zohlednit pravidla upravující společnou správu majetku manželů.

Dále je zásadní také skutečnost, že i v případě, kdy obchodní podíl spadá do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, jeho výnosy jsou nadále součástí SJM. Zisky z tohoto podílu tak náleží oběma manželům společně a jsou předmětem případného vypořádání SJM při rozvodu manželství.

S ohledem na uvedené skutečnosti je vhodné, aby manželé při nabývání a správě obchodního podílu zvážili jeho majetkoprávní důsledky a případně i využití možnosti smluveného režimu.

Děkujeme, že jste s námi, a těšíme se na společnou cestu světem práva a podnikání!

Mgr. Ivana Šilhánková,
advokátka

Mgr. Simona Švarcová,
advokátní koncipientka

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Králova 298/4
616 00, Brno

tel.: +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz

Mgr. Ivana Šilhánková, Mgr. Simona Švarcová (LAWYA) 13.03.2025

Finanční podmínky zaměstnání na dohodu o provedení práce (daňové a pojistné odvody zaměstnance) od 1. 1. 2025 staronově, jen s valorizací limitu pro účast na pojištění.

Rámcově přiblížíme aktuální pravidla pro zdanění a pojistné odvody z odměny vyplývající z dohody o provedení práce. Chystaná komplikovaná pravidla vesměs komplikující účetní a personální praxi zaměstnavatelů byla nakonec zrušena, než stihla nabýt účinnosti. Zůstalo naštěstí jen minimum nových povinností. Vedle toho se právní úprava vrátila k zavedeným principům pro zdanění a pojistné odvody z odměny z dohody o provedení práce, pouze byl valorizován limit pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění (a tak i pro povinnost pojistných odvodů), který ovlivňuje též formu zdanění odměny.

Legislativa (normotvorba) týkající se právní úpravy podmínek pro výkon práce na dohodu o provedení práce, a zvláště pokud jde o odvody (daňové a pojistné) z odměny z ní pro zaměstnance za vykonanou práci vyplývající byla v poslední době mimořádně chaotická a zmatečná.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly: Proč přibližovat dohody o práci konané mimo pracovní poměr právě podmínkám pracovního poměru?

Většina plánovaných a uzákoněných (již platných, ale ještě ne účinných) změn komplikujících život zaměstnavatelům, a tak v konečném důsledku i zaměstnancům, byla nakonec na přelomu let 2024 a 2025 zrušena. Jenže to se týká, i když je to pro zaměstnavatelskou praxi a možnost výdělku zaměstnanců na dohodu o provedení práce samozřejmě velmi přínosné, toliko finančních otázek-kolem zdanění a pojistných odvodů z odměny z dohody.

Změny přibližující podmínky výkonu práce na dohodu o provedení práce (a též na dohodu o pracovní činnosti) podmínkám výkonu práce v pracovním poměru jsou již více jak rok součástí právní úpravy prováděné zákoníkem práce. Tyto změny (např. nárok na dovolenou vyplývající ze zákona, a nikoliv jen z případné a v praxi výjimečné smluvní dohody zúčastněných stran, jako tomu bylo dříve) na první pohled ve prospěch zaměstnanců však míří v konečném důsledku proti zájmům zaměstnanců i zaměstnavatelů. Zvyšují totiž náklady zaměstnavatelů, kteří tak ztrácejí o zaměstnance činné na dohodu o provedení práce zájem. Mnohá spolupráce dříve vykonávaná v rámci dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se tak (v tom lepším případě) transformovala do spolupráce podnikatelské-obchodně-právní, kdy se ze zaměstnanců staly osoby samostatně výdělečně činné na základě živnostenského oprávnění. A v tom horším případě se spolupráce firem a zaměstnanců přesunula do sféry šedé ekonomiky a výkonu práce tzv. na černo.

Dohody o provedení práce se nerozlišují

Pro všechny dohody o provedení práce nakonec platí k 1. 1. 2025 stejná pravidla. Nerozlišují se tak tzv. oznámené dohody a tzv. neoznámené dohody, tedy dohody s vyšším limitem pro odvod pojistného a dohody s nižším limitem pro odvod pojistného, jak bylo v plánu (k 1. 1. 2025, jak vyplývalo v r. 2024 z již platné, ale zatím neúčinné právní úpravy). Nicméně ne všechny plánované a uskutečněné změny týkající se dohod o provedení práce byly k 1. 1. 2025 zrušeny. Je třeba připomenout, že např. již od 1. 7. 2024 vznikl registr dohod o provedení práce a povinnost elektronicky hlásit dohody včetně všech předepsaných údajů platí pro zaměstnavatele v modifikované podobě i nadále.[1]
Jak je to aktuálně se sčítáním výše odměn z dohod o provedení práce
Pro účely účasti na nemocenském, a tak i důchodovém pojištění, a pro z toho vyplývající povinnost odvádět pojistné na sociální zabezpečení a též pojistné na zdravotní pojištění (a pro na to navazující formu zdanění odměny z dohody o provedení práce) se za kalendářní měsíc sčítá výše odměn z dohod o provedení práce, jestliže jich má zaměstnanec více u jednoho a téhož zaměstnavatele. Odměny z dohod o provedení práce, které má zaměstnanec sjednané u různých zaměstnavatelů, se nesčítají.

K dosažené odměně z dohody o provedení práce se nepřičítají ani příjmy z jiných pracovněprávních vztahů (pracovního poměru, dohody o pracovní činností), a to i když je má zaměstnanec uzavřeny u stejného zaměstnavatele.

Změna limitu pro účast na pojištění a povinnost platit odvody

Od 1. 1. 2025 byla pro dohodu o provedení práce změněna (zvýšena) částka rozhodná pro povinnou účast zaměstnance na nemocenském (a tak i důchodovém pojištění, a tak i povinnost platit pojistné z odměny) za daný kalendářní měsíc. Tento limit byl zvýšen z dosavadních 10 001 Kč (resp. z částky nad 10 000 Kč) na 11 500 Kč.

Od 1. ledna 2025 výše částky rozhodné pro účast zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění činí 11 500 Kč, jak bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí 476/2024 Sb.[2] Do této částky zúčtované odměny z dohody o provedení práce také zaměstnavatel uplatňuje za podmínek daných zákonem o daních z příjmů případně srážkovou daň z odměny.[3]

Zdanění odměny z dohody o provedení práce do 11 499 Kč včetně a podrobení pojistným odvodům
	Podepsané prohlášení poplatníka	Nepodepsané prohlášení poplatníka
Forma odvodu daně z příjmu	Zálohová daň 15 % mínus sleva na dani	Srážková daň 15 %
Sociální pojištění	NE	NE
Zdravotní pojištění	NE	NE

Zdanění odměny z dohody o provedení práce od 11 500 Kč včetně a podrobení pojistným odvodům
	Podepsané prohlášení poplatníka	Nepodepsané prohlášení poplatníka
Forma odvodu daně z příjmu	Zálohová daň 15 % mínus sleva na dani	Zálohová daň 15 %
Sociální pojištění	ANO	ANO
Zdravotní pojištění	ANO	ANO

Při dosažení limitu už se pojistné nově platí, ne až při odměně nad limit jako dříve!

Tady však musíme důrazně upozornit a vysvětlit, že účast na pojistných systémech a povinnost odvádět pojistné vzniká již od příjmu 11 500 Kč za měsíc, takže pojistné odvody se neplatí z odměny do částky 11 499 Kč. To je aktuálně maximální výše odměny z dohody o provedení práce, ze kterého se neodvádí pojistné.

Nově platí, že pojistné odvody se musí platit (již) od stanoveného limitu, kdežto dříve byly povinně odváděny (sráženy) až nad stanovený limit. Dříve – do konce roku 2024, tedy včetně odměny z dohody o provedení práce za měsíc prosinec 2024, zúčtované v lednu 2025, činil limit 10 000 Kč, takže odvody byly hrazeny (sráženy) až nad tuto částku čili z odměny 10 001 Kč a vyšší! Nyní je od 1. 1. 2025 limit 11 500 Kč a od této částky zaměstnanci zúčtované odměny z dohody se sráží pojistné odvody.

Limity pro odvod (srážky) pojistného z odměny z dohody o provedení práce v závislosti na její výši zúčtované za kalendářní měsíc	r. 2024	r. 2025
	od 10 001 Kč	od 11 500 Kč

Dopady dosažení limitu výše odměny z dohody o provedení práce na zdanění a pojistné odvody v praxi ilustrujeme v následující tabulce, která má ukázat, jaké odvody jsou sráženy zaměstnanci, když odměna činí 11 499 Kč za kalendářní měsíc, kdy povinnost hradit pojistné nevzniká, a když odměna činí 11 500 Kč, která již podléhá srážkám povinných pojistných odvodů. Jsou to z hlediska výše čistého příjmu (odměny z dohody) poměrně dramatické rozdíly.

Hrubá výše měsíční odměny z dohody o provedení práce	11 499 Kč		11 500 Kč
Zaměstnanec podepsal prohlášení poplatníka k dani	NE	ANO	NE	ANO
Zdravotní pojištění (strhávané zaměstnanci) 4,5 %	0 Kč	0 Kč	518 Kč (popř. 1773 Kč)[4]	518 Kč (popř. 1773 Kč)[5]
Sociální pojištění (strhávané zaměstnanci) 7,1 %	0 Kč	0 Kč	817 Kč	817 Kč
Typ daně z příjmu	srážková	zálohová	zálohová	zálohová
Výše daně z příjmu (15 %)	1725 Kč	1725 Kč	1725 Kč	1 725 Kč
Uplatněná (započtená) sleva na dani na poplatníka	0 Kč	2570 Kč	0 Kč	2570 Kč
Výše daně z příjmu po event. slevě	1725 Kč	0 Kč	1725 Kč	0 Kč
Čistá výše měsíční odměny z dohody o provedení práce	9774 Kč	11 499 Kč	8440 Kč (popř. 7185 Kč)	10 165 Kč (popř. 8910 Kč)

Richard W. Fetter, právník zabývající se pracovním právem a souvisejícími kapitolami jiných právních odvětví

Richard W. Fetter,
právník specializující se na pracovní právo

[1]Změny u DPP od 1. 7. 2024 – Česká správa sociálního zabezpečení

[2] Povinná účast na nemocenském pojištění vzniká, pokud bude zaměstnanci zúčtován započitatelný příjem aspoň ve výši 25 % průměrné mzdy, a to po zaokrouhlení na celé pětisetkoruny směrem dolů. Průměrná mzda vychází pro tyto účely z ust. § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení: Za průměrnou mzdu se považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. – Vůbec však není třeba něco složitě počítat, protože výslednou výši rozhodné částky vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

[3] Příjmy zúčtované nebo vyplacené plátcem daně (zaměstnavatelem) jsou samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, pokud zaměstnanec u tohoto plátce daně neučinil prohlášení (poplatníka) k dani (nepodepsal, jak se říká v praxi, tzv. růžový papír) a jedná-li se o příjmy plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nedosáhne za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění (jinak řečeno uplatní se srážková daň, pokud odměna z dohody o provedení práce nebo z více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele činí 11 499 Kč nebo méně za kalendářní měsíc).

[4] Odvod na zdravotní pojištění činí 1773 Kč namísto 518 Kč, když jde o situaci, že musí zaměstnanec doplácet odvod na zdravotní pojištění. (Pokud je měsíční odměna zaměstnance nižší než minimální mzda (a nemá dostatečně vysoký odvod na zdravotní pojištění zajištěn (doplácen) jinak, např. dalším odvodem ze samostatné výdělečné činnosti, nebo z jiného zaměstnání, nebo nemá zdravotní pojištění vyřešeno jinak, např. že je za něj plátcem stát), pak je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné na úroveň 13,5 % z minimální mzdy. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. (Jestliže zaměstnancův odvod činí 518 Kč, pak musí být navýšen na 1773 Kč. 518 Kč platí zaměstnanec, 1035 Kč odvádí zaměstnavatel, to je celkem 1553 Kč a do odvodu z minimální mzdy pro rok 2025 chybí ještě 1255 Kč, o které se navýší odvod 518 Kč, a to na 1773 Kč.)

[5]Viz poznámku č. 4.

Richard W. Fetter

Inventarizace majetků a závazků v souvislosti s povinností zaměstnance nahradit schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat.

Jedním ze základních typů povinnosti zaměstnance k náhradě újmy je jeho povinnost nahradit schodek na svěřených hodnotách, jak je upravena v § 252 a násl. zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Jedním ze základních způsobů prokázání schodku je provedení inventarizace, na kterou se zaměří právě tento článek.

Inventarizace majetku a závazků je v rámci zákoníku práce upravena v § 254 zákoníku práce, přičemž podrobněji ji rozvádí § 29 a 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“). Inventarizace slouží ke zjištění skutečného stavu majetku zaměstnavatele jakožto účetní jednotky, přičemž takto zjištěný stav majetku je zaznamenán v inventurních soupisech, které se označují jako průkazné účetní záznamy, a dále je srovnán se stavem zachyceným v účetnictví.[1]

Inventuru můžeme dělit na inventuru fyzickou prováděnou měřením, počítáním, vážením či jinými obdobnými způsoby, jež nalézá své uplatnění u hmotného majetku či u majetku nehmotného, lze-li ji provést, a dále inventuru dokladovou, která je užívána u ostatních složek majetku či u závazků.[2]

Inventarizace je dle zákona o účetnictví prováděna k okamžiku sestavování řádné či mimořádné účetní závěrky (tzv. periodická inventarizace), nebo i v průběhu účetního období (tzv. průběžná inventarizace). Průběžná inventarizace se provádí u zásob účtovaných dle druhů, případně dle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob, a dále u dlouhodobého hmotného movitého majetku, který nemá stálé místo a je v soustavném pohybu.[3] Zpět ale k zákoníku práce. Ten ve svém § 254 zákoníku práce stanoví povinnost zaměstnavatele provést inventuru, a to v těchto případech: V případě jednotlivě zavázaného zaměstnance je zaměstnavatel povinen provést inventuru, je-li uzavírána dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty, dále v případě, že zaniká závazek z této dohody, při výkonu jiné práce, stejně tak dochází-li k převedení zaměstnance na jinou práci nebo na jiné pracoviště, a nakonec při přeložení zaměstnance či skončení jeho pracovního poměru. Jedná-li se o společně zavázané zaměstnance, pak je zaměstnavatel povinen provést inventuru při uzavření dohod o odpovědnosti za svěřené hodnoty se všemi společně zavázanými zaměstnanci, zanikají-li závazky ze všech těchto dohod, dále v případě výkonu jiné práce, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech společně zavázaných zaměstnanců, při změně na pracovním místě vedoucího zaměstnance nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně zavázaných zaměstnanců při změně v jejich kolektivu, a v poslední řadě při odstoupení některého z nich od dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty.[4]

Dojde-li k situace, že u zaměstnance došlo ke skončení pracovního poměru, k převedení na jinou práci nebo na jiné z pracovišť, vykonávání jiné práce nebo pokud došlo k jeho přeložení, a z některého z těchto důvodů zaměstnanec odchází z kolektivu zaměstnanců společně zavázaných k náhradě schodku a nepožádá současně o to, aby byla provedena inventura, pak je povinen nahradit schodek, který je případně na jeho bývalém pracovišti zjištěn při nejbližší inventuře. Stejně tak zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště k zaměstnancům společně zavázaných k vyúčtování hodnot, které jim byly svěřeny, nepožádá o provedení inventury, nese povinnost podílet se na náhradě schodku zjištěného na nejbližší inventuře.[5] Příkladem může být poměrně nedávné rozhodnutí Okresního soudu v Liberci. V daném případě došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření pracovní smlouvy, na základě které žalovaný vykonával pozici prodavače. Dodatkem k pracovní smlouvě byla jeho pracovní pozice změněna na zástupce vedoucího prodejny a uzavřeny dohody dle § 252 a násl. zákoníku práce, které strany nazvaly „Dohoda o společné hmotné odpovědnosti“ a „Dohoda o hmotné odpovědnosti za schodek“. Při následných inventurách byly zjištěny schodky, přičemž následně došlo ze strany zaměstnance ke skončení pracovního poměru. Po skončení pracovního poměru žalovaného byla provedena další inventura, při níž došlo rovněž ke zjištění schodku. Jelikož žalovaný nepožádal v souladu s § 253 odst. 3 zákoníku práce o provedení inventury, soud nárok žalobce na úhradu tohoto schodku uznal a uložil žalovanému povinnost jej zaplatit.[6] Přirozeně, že v praxi může dojít i k tomu, že zaměstnanec sice o provedení inventury požádá, zaměstnavatel tomuto jeho požadavku však nevyhoví. V případě, že se tak stane při příchodu zaměstnance do kolektivu společně zavázaných zaměstnanců, nebo naopak při jeho odchodu, odpovídá zaměstnanec jen za tu část schodku, k níž došlo v inventarizačním období, kdy byl zaměstnanec na pracovišti přítomen.[7] Zaměstnavatele v tomto případě tíží důkazní břemeno o tom, zda ke vzniku schodku došlo v době, kdy zaměstnanec byl nebo naopak již nebyl na pracovišti přítomen.[8]

Zákon o účetnictví doplňuje vyhláška 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, případně Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 15.1.2014, č.j. 326/2013-EO-SP o inventarizaci majetku a závazků, 16/2014 SIS či například Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 27.9.2011, č. j. 152/2011-EO-SP, o inventarizaci majetku a závazků, 25/2011 SIS.

Inventarizace ovšem není jediným způsobem, který slouží k prokázání vzniku schodku. Například tak soudní praxe připouští, aby byly hodnoty uloženy zaměstnancem na určité místo, ze kterého jsou tyto převzaty, a to ať již jiným zaměstnancem nebo zaměstnavatelem, přičemž podmínky jsou zaměstnavatelem určeny tak, aby byla zajištěna průkaznost vyúčtování.[9] Okruh důkazů způsobilých k prokázání vzniku schodku není totiž předem omezený.[10] Kupříkladu u jednoduchých cenin převzatých zaměstnancem v určitém množství a o konkrétní hodnotě je možné, aby zaměstnanec potvrdil jejich převzetí a následně, aby došlo ke srovnání takto převzatých hodnot s hodnotami, které byly následně vyúčtované, případně které byly nespotřebované.[11]

Jak je zřejmé z výše uvedeného, inventarizace hraje při zjišťování schodku zásadní roli. S ohledem na pestrost situací, které mohou v reálném životě nastat, se však nejedná o možnost jedinou a judikatura v tomto ohledu připouští i jiné možnosti, kterými může zaměstnavatel prokázat oprávněnost svého nároku.

Mgr. Lucie Luxová

[1] DOLEŽÍLEK, Jiří. In: In: BĚLINA, Miroslav a kol. Zákoník práce: komentář [online databáze]. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2023, s. 1105–1118 [cit. 17. ledna 2025]. Dostupné z: databáze beck-online.cz.

[2] PLÍVA, Stanislav. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009 [cit. 13. května 2023]. Dostupné z: databáze beck-online.cz.

[3] Zákon 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

[4] DOLEŽÍLEK, Jiří. In: BĚLINA: Zákoník práce…, s. 1105–1118.

[5] Tamtéž.

[6] Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20.ledna 2021, sp. zn. 16 C 260/2020 (uveřejněno v Databázi rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů).

[7] DOLEŽÍLEK, Jiří. In: BĚLINA: Zákoník práce…, s. 1105–1118.

[8] Tamtéž.

[9] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2536/2013 (uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod 10/2014, Rc 116/2014).

[10] HROMADA, Miroslav. Pracovněprávní spory. Praha: C.H. Beck, 2015, s. 139.

[11] Rozsudek Nejvyššího soudu 12. července 2012, sp. zn. 21 Cdo 3574/2011 (uveřejněno v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek pod 18/2012, C 12192).

Mgr. Lucie Luxová 21.02.2025

Novela zákona o DPH schválena.

Vládní novela zákona o DPH byla nakonec schválena Senátem, 18. prosince 2024 ji podepsal prezident, a proto vstoupila v účinnost již od 1. ledna 2025. Novela zákona přináší mnoho změn a přestože některé z nich jsou pouze technického charakteru, dochází k významným úpravám zákona a implementaci evropské DPH směrnice. V rámci článku vám představíme nejvýznamnější změny pro rok 2025.

Přeshraniční režim pro malé podniky

Novela implementuje DPH směrnici a nový režim pro malé podniky, který umožní subjektům z celé EU využívat postavení neplátce i v zahraničí. Základním předpokladem je, že podnikatel nepřekročí za daný ani předcházejí kalendářní rok celoevropský obrat 100 tisíc eur a zároveň registrační limit stanovený konkrétním členským státem. Pokud budou tyto podmínky splněny, mohou se podnikatelé registrovat do režimu pro malé podniky a získat statut neplátce i v jiných státech EU. Obdobně platí úprava i pro zahraniční subjekty uskutečňující ekonomické aktivity na území České republiky.

Obrat a povinná registrace k DPH

V souvislosti se zavedením režimu pro malé podniky dochází také ke změně v počítání obratu. Důvodem je potřeba sjednocení pravidel v rámci celé EU. Do konce roku 2024 se obrat počítal za 12 předcházejících kalendářních měsíců, nově se od 1. ledna 2025 tento systém mění a obrat se počítá za kalendářní rok.

Zároveň jsou stanoveny dva registrační limity. První limit zůstává na částce 2 miliony korun, při jehož překročení dochází ke vzniku plátcovství až od 1. ledna následujícího roku. Druhý limit je harmonizovaný v rámci celé EU a je nastaven na částku 2 536 500 Kč (ekvivalent 100 tis. eur), u kterého vzniká plátcovství k DPH již dnem následujícím po překročení obratu.

Pokud osoba překročí obrat ve výši 2 mil. korun, může se nově stát plátcem dobrovolně, a to již ode dne následujícího. Nezbytnou podmínkou je však podání přihlášky k registraci do 10 dnů po překročení obratu.

Změny v uplatnění odpočtu DPH a provedení opravy základu daně

Novelou dochází ke zkrácení lhůty pro uplatnění nároku na odpočet DPH. Dosavadní 3letá lhůta se zkracuje pouze na 2 roky, nově proto nebude možné uplatnit nárok na odpočet po uplynutí druhého kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém nárok na odpočet vznikl.

Obdobný limit se aplikuje i pro dodatečné zvýšení základu daně a s tím související možnost si dodatečně uplatnit nárok na odpočet daně.

Lhůta pro opravu základu daně se naopak prodlužuje, a to z dosavadních 3 na 7 let. V případě soudních sporů a jiných řízení však nebude docházet k pozastavení této lhůty.

Nově se také ruší limit 2 mil. Kč pro uplatnění si nároku na odpočet při pořízení sportovních vozů podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemní komunikaci.

Nezaplacené pohledávky

Významná změna se týká nezaplacených pohledávek, resp. závazků, které jsou po splatnosti více než 6 měsíců. Dlužníci budou mít nově povinnost vrátit nárok na odpočet DPH z nezaplacených závazků, a to koncem 6 měsíce následujícího po měsíce, v němž byl závazek splatný. V případě, že dojde k následné úhradě dluhu, je možné si DPH opět nárokovat.

Změny v základu daně a stanovení místa plnění

Novela zákona o DPH upravuje stanovení základu daně při bezúplatném dodání, čímž dochází k implementaci dosavadní výkladové praxe do legislativy. Novinkou však je stanovení základu daně, pokud je úplata poskytnuta jak v peněžní, tak nepeněžní podobě. V těchto případech je nutné odvést DPH buď z ceny obvyklé, nebo z obdržených finančních prostředků, a to vždy z vyšší částky.

Cena obvyklá se také aplikuje při dodání nemovité věci zaměstnanci či jemu osobě blízké.

Dále se upravují podmínky pro stanovení místa plnění při poskytování služeb v oblasti kultury, umění či sportu. Pokud se jedná o virtuálně přenášenou akci, místo plnění služby se stanoví dle místa pobytu či sídla příjemce. V praxi proto může docházet ke zdanění virtuálně přenášených akcí v zahraničí, a to dle sídla účastníků, pokud se jedná o osoby nepovinné k dani.

Zajímavá změna týkající se nejenom advokátů, ale i jiných poradenských profesí, se vztahuje ke stanovení místa plnění při poskytnutí vybraných služeb osobám nepovinným k dani (nepodnikatelům) ze třetí země. Pokud jsou služby reálně spotřebovány v tuzemsku, musí být také řádně zdaňeny v České republice.

Zdanění nemovitostí

Od 1. července 2025 dojde také k významné změně v daňovém režimu prodeje nemovitých věcí. Mění se definice staveb pro bydlení a pro sociální bydlení, přičemž rozhodující bude, jak je daná nemovitá věc evidována v registru územní identifikace.

Zásadní změnou je však zdaňování prodeje nemovitých věcí, které budou podléhat zdanění pouze při prvním prodeji uskutečněnému do 2 let od dokončení nemovité věci, případně od provedení podstatné změny. Naopak všechny ostatní prodeje nemovitých věcí by již měly podléhat osvobození od daně bez nároku na odpočet, což s sebou může přinášet povinnost provedení korekce nároku na odpočet a vrácení poměrné části daně.

Ing. Michael Pleva
daňový poradce
Associate Partner

Rödl & Partner

Platnéřská 2
110 00 Praha 1
Tel.: +420 236 163 111
e-mail: michael.pleva@roedl.com

Ing. Michael Pleva (Rödl & Partner) 22.01.2025

Valorizuje se pro účely stanovení úrazové renty obdobně jako rozhodný výdělek před vznikem škody i „sankční“ – rentu snižující – fiktivní výdělek ze zaměstnancem po pracovním úrazu odmítnuté náhradní práce?

Valorizace průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku (dosahovaného zaměstnancem před pracovním úrazem) nebo zvýšeného podle prováděcích pracovněprávních předpisů je již mnoho let zažitou praxí. Autoritativně však doposud nebyla zodpovězena otázka, zda se obdobně zvyšuje i průměrný výdělek, jehož mohl zaměstnanec dosáhnout za práci, která mu byla zajištěna zaměstnavatelem, ale kterou zaměstnanec bez vážných důvodů odmítl (přičemž o jeho výši je pak úrazová renta nižší).[1]

Tzv. úrazová renta čili náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity ve smyslu ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. (Přiznaný invalidní důchod tedy snižuje úrazovou rentu, která je rozdílem mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným (následně) po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání.)

Zápočet příjmu z odmítnuté vhodné práce, i když ji zaměstnanec nevykonává

Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší podle ust. § 271u odst. 5 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. (Tento fiktivní výdělek je tak ve své podstatě onou „sankcí“, která rovněž snižuje úrazovou rentu.)

Nejvyšším soudem řešená právní otázka

Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 51/2024, ze dne 27. 11. 2024, řeší na pozadí posouzení sporu o přiznání náhrady za ztrátu na výdělku (úrazové renty) otázku, zda zda průměrný výdělek, jehož by zaměstnanec dosáhl na práci, která mu byla zajištěna (ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce), podléhá tzv. valorizaci, a zda musí být (započítáván) ve výši alespoň minimální mzdy v příslušném období.

V předchozím řízení v daném případě nebyl zpochybněn závěr, že žalující zaměstnanec bez vážného důvodu odmítl nabízenou práci ze strany dosavadního zaměstnavatele – zaměstnanec odmítl přeřazení na jinou práci (namísto toho došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou).

Nejvyšší soud konstatuje, že užívá-li zákoník práce v ust. § 271b odst. 5 věty první, pokud jde o průměrný výdělek, kterého mohl zaměstnanec dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna, termín průměrný výdělek, je nutno aplikovat i další ustanovení zákona, jež se k průměrnému výdělku vztahují. V prvé řadě jde o ust. § 357 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda (§ 111), na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě; to platí také při uplatnění pravděpodobného výdělku (§ 355). Z uvedeného vyplývá, že i průměrný výdělek, kterého by zaměstnanec mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna, musí jako svoji dolní hranici sledovat vývoj minimální mzdy.[2]

Valorizuje se nejen původní výdělek rozhodný pro výpočet renty, ale i výdělek opomenutý

Ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce zmocňuje vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku (tzv. valorizace). Nařízení, vydávaná pro jednotlivé roky, obsahují pravidlo, jakým způsobem se upravuje průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady ztráty na výdělku. V případě aplikace ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce je rozhodným (pro výpočet náhrady ztráty na výdělku) nejenom průměrný výdělek před vznikem škody, ale i průměrný výdělek, kterého by zaměstnanec mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna; proto i tento průměrný výdělek podléhá valorizaci.

Výdělek vždy nejméně ve výši minimální mzdy

Obdobnými otázkami se judikatura NS zabývala již při řešení situace, kdy z důvodů nesouvisejících s pracovním úrazem (nemocí z povolání) dochází ke snížení příjmu zaměstnance po pracovním úrazu (nemoci z povolání). Ta uzavřela, že stanoví-li se výdělek zaměstnance po pracovním úrazu podle průměrného výdělku (protože zaměstnanec přestal konat práci, kterou vykonával po pracovním úrazu), nesmí být tento „zafixovaný“ průměrný výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání nižší než minimální mzda (ust. § 111 zákoníku práce) stanovená pro příslušné období nařízením vlády, a že je třeba přihlížet k tzv. valorizaci průměrných výdělků, která se vztahuje nejen na průměrný výdělek před vznikem škody, ale i na „výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2019, spis. zn. 21 Cdo 1392/2019). Protože jsou stejné podstatné okolnosti obou situací (vychází se rovněž z průměrného výdělku po pracovním úrazu jako fikce, neboť je zřejmé, že ve skutečnosti zaměstnanec takového výdělku nedosahuje), lze uzavřít, že tyto judikaturní závěry podporují výše uvedený jazykový výklad.

Závěrečné shrnutí

Nejvyšší soud ČR proto v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 51/2024, ze dne 27. 11. 2024, uzavírá, že průměrný výdělek, jehož mohl zaměstnanec dosáhnout na práci, která mu byla ve smyslu ust. § 271b odst. 5 věty prvé zákoníku práce zajištěna, podléhá tzv. valorizaci průměrného výdělku (ve smyslu ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce), a je-li i přesto v příslušném období, v němž se uplatňuje, nižší než minimální mzda, musí být zvýšen na výši odpovídající této minimální mzdě.

Richard W. Fetter,
právník specializující se na pracovní právo

[1] Proto hovoříme v mezích právně-publicistického útvaru o „sankčním“ výdělku, ačkoliv to samozřejmě není ani zákonný, ani judikaturní pojem.

[2] V této souvislosti NS ČR ve svém rozhodnutí spis. zn. 21 Cdo 51/2024, ze dne 27. 11. 2024, kriticky poznamenává, že argumentace odvolacího soudu – že přímo v ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce je vyjádřeno, že pro minimální mzdu je rozhodná ta výše, která byla platná v den prvního zařazení (bývalého zaměstnance) do evidence uchazečů o zaměstnání – jednak přehlíží, že toto znění citovaného ustanovení bylo účinné až od 1. 10. 2018 (srov. zákon 181/2018 Sb.) – přičemž tato právní úprava není rozhodná pro daný (soudně projednávaný) případ – ale hlavně nepřípustně směšuje ust. § 271b odst. 3 a ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce, které se však navzájem odlišují svými hypotézami, a řeší tak jiné situace. (V posuzovaném případě přitom jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací založily svá rozhodnutí na aplikaci ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce.)

V této souvislosti, pokud jde o nepřípadný odkaz odvolacího soudu na ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce, my poznamenejme pro úplnost, ale jen stručně na okraj, že s účinností k 1. 1. 2025 byla příslušná právní úprava změněna tak, že se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání (jestliže je dotčený bývalý zaměstnanec v evidenci úřadu práce) považuje výdělek ve výši platné minimální mzdy. O tom podrobněji a v dalších souvislostech na www.epravo.cz třeba zase někdy jindy.

Richard W. Fetter 20.02.2025

Zasahuje kritika obchodní společnosti do osobnostních práv ovládající osoby?

Veřejná kritika obchodních společností může mít dalekosáhlé dopady nejen na samotné subjekty, ale i na osoby, které společnost ovládají. Případ řešený Městským soudem v Praze,
sp. zn. 68 Co 200/2024, ukázal, že mediální obsah může svým zpracováním a sdělením zasáhnout nejen do sféry obchodní pověsti společnosti, ale i do osobnostních práv jednotlivců, kteří jsou s ní úzce spojeni.

Skutkové okolnosti případu

Podnikatel a investor v oblasti energetiky podal žalobu na jedno z předních českých zpravodajských médií. Důvodem byla odvysílaná reportáž, následně zveřejněná i na webových stránkách žalované, která údajně obsahovala čtyři nepravdivá tvrzení o něm a společnostech, jejichž je členem dozorčí rady a ovládá ji. Žalobce se domáhal odstranění závadných částí z reportáže i navazujícího článku a uveřejnění omluvy ve vysílání i na webových stránkách.

Soud prvního stupně žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení žalované. Rozhodnutí opřel o textový přepis reportáže, přičemž důkazní návrh žalobce na její přehrání odmítl bez odůvodnění. Podle žalobce tím soud nezohlednil důležitý aspekt případu, a to celkové vyznění a kontext, které nelze dostatečně posoudit z pouhého textu. Žalobce tedy rozsudek první instance napadl odvoláním, ve kterém zdůraznil, že posouzení zásahu do osobnostních práv musí zahrnovat nejen obsah výroků, ale také jejich celkový dopad na veřejnost v souvislostech, za nichž byly prezentovány.

Odvolací soud přistoupil k přehrání reportáže během ústního jednání, čímž doplnil dokazování. Odvolací soud dále konstatoval, že soud prvního stupně sice správně citoval příslušné normy objektivního práva a dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, avšak pochybil tím, že neprovedl důkaz přehráním celé napadené reportáže a vycházel pouze z jejího textového přepisu. Přestože obsah přepisu odpovídal skutečnému znění reportáže, odvolací soud při jejím přehrání zjistil, že její audiovizuální zpracování má mnohem výraznější a důraznější vyznění, které mohlo mít větší vliv na vnímání veřejnosti.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud shledal, že část výroků obsažených v reportáži a navazujícím článku je nepravdivá nebo zkreslující. Tyto výroky podle soudu představují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, zejména do jeho profesní cti, dobré pověsti a společenské vážnosti. Odvolací soud dále upozornil, že i když se reportáž formálně zabývala obchodními společnostmi, obsah a způsob prezentace těchto informací byly úzce spjaté s osobou žalobce. Odvolací soud uvedl, že „obchodní společnosti jsou v reportáži přímo personifikovány žalobcem, a to jak obsahem sdělení, tak samotným názvem. Kritika směřující na společnosti je proto fakticky kritikou jeho jednání.“

Za závažné označil dva výroky týkající se těžební činnosti a čerpání dotací. Ty byly prezentovány tak, že zpochybňovaly plnění zákonných povinností společností žalobce podle horního zákona a naznačovaly neetické využívání dotací. Podle odvolacího soudu tyto informace mohly zásadně poškodit profesní čest žalobce v očích široké veřejnosti, zejména s ohledem na celostátní vysílání a online publikaci. Zbylé dva výroky soud neoznačil za závadné, protože podle soudu nepřekročily hranice oprávněné kritiky.

Na základě uvedeného rozhodl odvolací soud ve prospěch žalobce. Žalovaná strana musela odstranit nepravdivé informace z reportáže i článku a omluvit se za způsobenou nemajetkovou újmu. Omluva musí být zveřejněna ve vysílání i na webových stránkách žalované.

Závěr

Rozhodnutí odvolacího soudu upozornilo na důležitý aspekt právní ochrany, kdy zásah do pověsti obchodní společnosti často neoddělitelně zasahuje i do osobnosti lidí, kteří společnost reprezentují a ovládají ji. Nepravdivá nebo zkreslená tvrzení, publikovaná ve veřejném prostoru, mohou mít negativní dopad nejen na fungování společnosti, ale i na čest a důvěryhodnost jejích klíčových osob. Mediální obsah, a zejména jeho audiovizuální forma, může rovněž zesilovat negativní dopady nepravdivých tvrzení.

Mgr. Tereza Kuželová,
advokátní koncipientka

Advokátní kancelář ONDŘEJOVÁ

Příčná 8
110 00 Praha 1

Tel.: +420 777 086 287
e-mail: eva.ondrejova@ondrejova.cz

Mgr. Tereza Kuželová (AK ONDŘEJOVÁ) 10.01.2025