Odpovědnost statutárních orgánů obchodních společností.  

Převodní ceny a důležitost jejich správného nastavení.  

Trestní odpovědnost jednatele za zvýhodnění věřitele.  

Zákaz zaměnitelnosti obchodní firmy: Při výběru názvu zpozorněte!  

Základní přehled obchodních korporací v Polsku se zaměřením na založení společnosti s ručením omezeným.  

Odpovědnost statutárních orgánů obchodních společností.

Občansko-právní odpovědnost statutárních orgánů obchodních společností má mnoho podob. Její právní úpravu nalezneme hned v několika předpisech, a to zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, v platném znění (dále jen „Občanský zákoník“), dále v zákoně č. 90/2012 Sb., zákoně o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), v platném znění (dále jen „Zákon o obchodních korporacích“) a v neposlední řadě také v zákoně č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákoně, v platném znění (dále jen „Insolvenční zákon“).

V tomto článku bychom se zaměřili na jednotlivé druhy odpovědnosti statutárních orgánů obchodní společností, vysvětlili si jejich základní atributy, podmínky vzniku a v neposlední řadě i dopady.

Obecné ručení statutárního orgánu za dluhy společnosti

V rámci obecné odpovědnosti odpovídá člen statutárního orgánu za škodu způsobenou společnosti primárně v důsledku porušení základní povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Povinnost péče řádného hospodáře definuje ustanovení § 159 Občanského zákoníku, v němž se stanoví, že ten kdo do přijme funkci člena voleného orgánu se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.

Člen statutárního orgánu, který poruší povinnost péče řádného hospodáře, je povinen vydat obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získal, přičemž pokud není takovéto vydání prospěchu možné, vniká mu povinnost jej nahradit obchodní korporaci v penězích. Pokud však člen statutárního orgánu nenahradí společnosti škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu své funkce, ručí podle § 159 odst. 3 Občanského zákoníku věřitelům společnosti za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitelé nemohou plnění na společnosti domoci.

Vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce

Podle ustanovení § 63 Zákona o obchodních korporacích může insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout o tom, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace. V tomto případně má soud možnost o vyloučení člena statutárního orgánu rozhodnout. Pokud však byla členovi statutárního orgánu uložena povinnost podle § 66 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích, tedy bylo vůči němu rozhodnuto o vydání prospěchu ze smlouvy o výkonu funkce nebo o žalobě na vydání pasiv, soud rozhodne o vyloučení takovéhoto člena statutárního orgánu vždy, a to i bez návrhu.

Účelem vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce je zajištění ochrany podnikatelského prostředí před možnými negativními důsledky, které mohou nastat v případech, kdy funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace vykonávají nezodpovědné či nedostatečně kvalifikované osoby. Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být dotyčná osoba členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích, ve kterých figuruje, není-li v soudním rozhodnutí stanoveno jinak. Současně právní mocí uvedeného soudního rozhodnutí vzniká pro dotyčnou osobu překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, a to na dobu jeho vyloučení.

Je třeba zdůraznit, že možnost vyloučení z výkonu funkce na základě soudního rozhodnutí se týká pouze členů statutárních orgánů obchodních korporací a nedopadá na členy jiných volených orgánů obchodních korporací (jako např. na členy dozorčí rady). Z výkonu funkce člena statutárního orgánu ovšem mohou být vyloučeni i bývalí členové statutárního orgánu, kteří se dopustili jednání, v jehož důsledku soud rozhodl o jejich vyloučení.

Odpovědnost statutárního orgánu při úpadku obchodní společnosti

V souvislosti s odpovědností členů statutárních orgánů při úpadku obchodní společnosti je klíčové ustanovení § 66 Zákona o obchodních korporacích. Pokud člen statutárního orgánu přispěl porušením svých povinností k úpadku obchodní společnosti a bylo-li v insolvenčním řízení již rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, může insolvenční soud uvalit na člena statutárního orgánu dva druhy sankcí. První z nich je povinnost vydat prospěch z výkonu funkce (dle § 66 odst. 1 písm. a) Zákona o obchodních korporacích) a druhou povinnost k doplnění pasiv (dle § 66 odst. 1 písm. b) Zákona o obchodních korporacích). Řízení vůči členovi statutárního orgánu ovšem může být zahájeno pouze na základě žaloby insolvenčního správce.

Povinnost vydat prospěch z výkonu funkce (§ 66 odst. 1 písm. a)

Na základě žaloby insolvenčního správce dle § 66 odst. 1 písm. a) Zákona o obchodních korporacích může insolvenční soud rozhodnout o povinnosti člena statutárního orgánu vydat do majetkové podstaty prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce (popř. jiný prospěch), a to až za období dvou let před zahájením insolvenčního řízení. Doba zpětného vydání prospěchu v délce dvou let je nejvýše přípustná a může být samozřejmě kratší, což bude záviset na úvaze soudu. Nadto pokud nebude vydání prospěchu fakticky možné, bude jej člen statutárního orgánu muset nahradit v penězích.

Pokud tedy půjde například o náhradu za prospěch získaný tím, že členovi statutárního orgánu byl poskytnut služební byt, bude se výše peněžité náhrady odvíjet od částky, kterou by člen statutárního orgánu musel v rozhodném období vynaložit na získání stejného prospěchu za běžných podmínek. V tomto případě by se jednalo o součet tržního nájemného za pronájem bytu obdobné velikosti v obdobné lokalitě po dobu, po kterou člen statutárního orgánu služební byt užíval, nejdéle však po dobu dvou let před zahájením insolvenčního řízení. Obdobný přístup by se aplikoval i v případě, kdy bude mít poskytnutý prospěch podobu například užívání služebního vozidla, služebního notebooku, dovolené jakožto benefitu atp.

Dalším předpokladem pro uložení povinnosti členovi statutárního orgánu zpětně vydat získaný prospěch je zahájení insolvenčního řízení na návrh jiné osoby než dlužníka – tedy zpravidla věřitele. Toto by mělo členy statutárních orgánů motivovat především k plnění zákonné povinnosti uložené jim v § 98 Insolvenčního zákona, podle něhož mají povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o úpadku obchodní společnosti.

Žaloba na doplnění pasiv (§ 66 odst. 1 písm. b)

Dalším citelným postihem, který může stihnout člena statutárního orgánu obchodní společnosti, je rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že dotyčný člen je povinen poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace. Tato další významná sankce, která směřuje především na prevenci úmyslného uvádění obchodních společností do úpadku a poškozování jejich věřitelů, je opět iniciována podáním tzv. žaloby na doplnění pasiv ze strany insolvenčního správce. Na základě této žaloby může insolvenční soud členovi statutárního orgánu uložit povinnost poskytnout do majetkové podstaty své vlastní prostředky, a to ve výši určené rozhodnutím soudu. Nejvýše však ve výši rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku nacházejícího se v majetkové podstatě.

Jedná se o zvláštní povinnost, která má do jisté míry suplovat povinnost k náhradě škody, která věřitelům vznikla v důsledku úpadku obchodní společnosti, k jehož vzniku člen statutárního orgánu svým jednáním či opomenutím přispěl. Žaloba na doplnění pasiv samozřejmě může směřovat i proti většímu počtu členů statutárního orgánu, kteří by v případě kladného soudního rozhodnutí měli povinnost k doplnění pasiv společně a nerozdílně (solidárně). Podmínkou pro prodání a tím i pro případnou úspěšnost žaloby, je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku společnosti konkurzem.

Odpovědnost za škodu podle insolvenčního zákona

Další okolností, která může iniciovat vznik odpovědnosti člena statutárního orgánu, je opožděné podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení v rozporu s Insolvenčním zákonem. Podle ustanovení § 98 odst. 1 Insolvenčního zákona má společnost povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozví nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Za splnění této povinnosti ze strany společnosti přirozeně odpovídají její statutární orgány.

Pokud člen statutárního orgánu v rozporu s ustanovením § 98 Insolvenčního zákona insolvenční návrh za společnost nacházející se v úpadku nepodá, bude v takovém případě odpovídat věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Takováto škoda či jiná újma pak bude zpravidla spočívat v rozdílu mezi zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení své pohledávky reálně obdrží. Výše škody, která vznikne věřiteli opožděným podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, může být v každém případě definitivně určena až po skončení insolvenčního řízení, kdy bude jasné, v jaké míře byly přihlášené pohledávky uspokojeny.

Závěr

Problematika odpovědnosti statutárních orgánů obchodních společností je rozsáhlým tématem, ze kterého však vyplývá jeden důležitý poznatek. Každý člen statutárního orgánu by ještě předtím, než funkci v obchodní korporaci přijme, měl být schopen si vyhodnotit své předpoklady k výkonu funkce (ať už po odborné či manažerské stránce) a své reálné schopnosti funkci řádně vykonávat. V opačném případě se pak dá těžko uvažovat o tom, že bude dotyčný schopen dostát zákonným povinnostem souvisejícím s výkonem této funkce (zejm. povinnosti péče řádného hospodáře). O to více, dostane-li se obchodní korporace do potíží.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM.
Vedoucí partner, Advokát

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., advokát

Anny Letenské 34/7
120 00 Praha 2

Tel.: +420 222 254 555
e-mail: info@matzner.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM

19.04.2023

---

Převodní ceny a důležitost jejich správného nastavení.

Problematika převodních (transferových) cen a jejich správné nastavení vyplývá zejména z rostoucího významu a objemu obchodních transakcí mezi kapitálově či personálně propojenými osobami, a to ať v případě domácích či přeshraničních transakcí.

Pro tyto firmy je důležité, aby byly připraveny na daňovou kontrolu v oblasti převodních cen, přičemž v této souvislosti je vhodné mít vypracovanou dokumentaci k převodním cenám. V posledních letech totiž můžeme pozorovat rostoucí trend v počtu daňových kontrol a obyčejné vysvětlení zpravidla Finančnímu úřadu stačit nebude.

Z definice české daňové legislativy, která je zakotvena v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), by spolu měly spojené osoby jednat stejným způsobem, jako by spolu jednaly osoby nezávislé. Jako spojené osoby lze dle ZDP označit společnosti, mezi kterými jsou realizovány transakce, přičemž tyto společnosti jsou součástí jedné skupiny, či jsou jinak personálně propojené. Takové transakce nejsou na základě uvedeného ustanovení zákona charakterizovány jako tržní, jelikož obě strany transakce ovládá jedna osoba nebo entita. ZDP však požaduje, aby u těchto transakcí bylo postupováno jako by byly prováděny za tržních podmínek, tj. aby byl dodržen princip tržního odstupu.

Princip tržního odstupu lze definovat následovně: „Jestliže jsou mezi dvěma sdruženými podniky dohodnuty nebo uloženy takové podmínky v jejich obchodních nebo finančních vztazích, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které, nebýt těchto podmínek, by byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny“.

Výše uvedená definice vyplývá ze Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy, dále také jen „Směrnice OECD“. Princip tržního odstupu byl schválen jako standard pro stanovení převodních cen v České republice a v mnoha dalších jurisdikcích a přidružených OECD regionech.

Transakce mezi spojenými osobami tedy splňují princip tržního odstupu. Pokud jsou výsledky z těchto transakcí shodné s výsledky, které by plynuly za srovnatelných okolností a ze srovnatelných transakcí s nespojenými osobami. Zde je důležité zmínit, že transakce se spřízněnou osobou nemusí dosahovat plně identických výsledků v porovnání s transakcí mezi nespřízněnými osobami, musí se ale pohybovat v určitém rozmezí stanoveném na základě principu tržního odstupu. Princip tržního odstupu tedy zachází s členy skupiny spojených osob jako se samostatnými nezávislými subjekty.

Špatné nastavení převodních cen může mít za následek např. doměření daně, penále a úrok z prodlení. U společností čerpajících investiční pobídky může špatně nastavená převodní cena rezultovat dokonce až ve ztrátu těchto pobídek. Ideálním způsobem, jakým se lze před problémy souvisejícími se špatně nastavenými převodními cenami a kontrolou z Finančního úřadu chránit, je zpracování dokumentace k převodním cenám.

Česká legislativa dokumentaci k převodním cenám sice vysloveně nevyžadují, ale z § 92 odst. 3 a 4 Daňového řádu vyplývá, že „Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence.“ Z výše uvedeného je patrné, že i přes tu skutečnost, že česká legislativa dokumentaci k transferovým cenám vysloveně nevyžadují, je při daňových kontrolách značnou výhodou, jelikož správce daně může vyžadovat zdůvodnění a doložení výše použité převodní ceny v návaznosti na princip tržního odstupu.

Samotná existence dokumentace k převodním cenám nadto naznačuje, že převodní cena je nastavena v souladu s modelem, který byl vypracován odborníky a pokud informace obsažené v dokumentaci korespondují s ekonomickou realitou, neměl by mít správce daně pochybnosti o jejich korektním nastavení.

Ing. Tomáš Dvořák
Business Valuation Manager

Equity Solutions Appraisals s.r.o. – znalecká kancelář

Ovocný trh 573/12
110 00  Praha 1

Tel.: +420 222 314 447
e-mail: info@equitysolutions.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Ing. Tomáš Dvořák (EqSA)

27.02.2023

---

Trestní odpovědnost jednatele za zvýhodnění věřitele.

Dluhy se mají platit. Řádně a včas, jak ostatně velí péče řádného hospodáře. Někdy však takové splnění dluhu může přivést jednatele (i ty méně otrlé) do pěkné šlamastyky. Říká se, že nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. A co teprve srážka s trestní justicí? O tom se mohl přesvědčit jistý pan M. H., který byl uznán vinným přečinem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 trestního zákoníku. Lekce pro začínající podnikatele. Dějství prvé (Insolvence): „Pari passu“ (NS 5 Tdo 1000/2022).

Skutkový stav

Uvedeného trestného činu se obviněný (jednatel) podle rozsudku trestních soudů dopustil tím, že upřednostnil některé ze svých věřitelů na úkor ostatních. Učinil tak poté, co sám podal na obchodní společnost jako dlužníka insolvenční návrh.

Byl si tak vědom, že se uvedená obchodní společnost nachází v úpadku z důvodu její insolvence (platební neschopnosti). Věděl také, že tato obchodní společnost měla nejméně 72 věřitelů, vůči kterým měla k datu podání insolvenčního návrhu závazky v celkové výši 83 377 018,44 Kč, které byly po splatnosti po dobu delší 30 dnů a které nebyla schopna hradit.

Obviněný pak v rozporu se zásadami poměrného a rovnoměrného uspokojení věřitelů, uhradil jednomu z věřitelů, a to obchodní společnosti T., jejímž byl také jednatelem [pozn. aut. jaká náhoda], částku ve výši 340 000 Kč k úhradě faktur za dlužné nájemné za 1. a 2. čtvrtletí toho roku.

Obviněný takto jednal, aby personálně propojeného věřitele zvýhodnil oproti ostatním věřitelům, vůči kterým měla obchodní společnost pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nebyla schopna plnit. Celková výše všech uvedených pohledávek k datu úhrady pohledávky obchodní společnosti T. činila 94 713 033,34 Kč.

Uhrazená pohledávka této obchodní společnosti tak představovala jen 0,3577 % z celkové výše všech pohledávek včetně pohledávky společnosti T. Podle zásad poměrného a rovnoměrného rozdělení jí z částky 340 000 Kč, kterou měla společnost k dispozici, mohla být vyplacena jen částka 1 216,16 Kč, a úhradou částky vyšší o 338 783,84 Kč byla neoprávněně zvýhodněna.

Tímto jednáním obviněný M. H. způsobil ostatním věřitelům škodu v celkové výši 338 783,84 Kč, za což mu byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč.

Řízení před Nejvyšším soudem

V rámci dovolacího řízení obviněný pak namítal, že by obchodní společnosti T. jako věřiteli z titulu dlužného nájemného vzniklo ze zákona zadržovací právo k movitému majetku nájemce (dlužníka) umístěnému v předmětu nájmu, ze kterého by se mohl tento věřitel uspokojit v insolvenčním řízení před ostatními věřiteli.

Nejvyšší soud úvodem připomněl, že podstata trestného činu zde spočívá v tom, že zvýhodněný věřitel sice dostal od dlužníka plnění, na které by jinak měl právní nárok, avšak v důsledku úpadku dlužníka došlo plným nebo vyšším uspokojením pohledávky konkrétního (zvýhodněného) věřitele k poškození ostatních věřitelů tohoto dlužníka.

K námitce obviněného pak dovolací soud konstatoval, že zvýhodněným věřitelem ve smyslu § 223 odst. 1 trestního zákoníku může být i věřitel, kterému jinak svědčí zadržovací právo (např. podle § 2234
o. z.), avšak v důsledku účinku zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) IZ mu nevznikne právo na uspokojení ze zajištění v insolvenčním řízení z této zadržené věci [protože věc zavčas (před zahájením insolvenčního řízení) nezadržel], nemůže tak být přednostně uspokojen na úkor jiných věřitelů (a to ani ve výši odpovídající hodnotě věcí, které by jinak mohl zadržet).

Dle Nejvyššího soudu je tedy nutno rozlišovat možnost zadržet věc dlužníka a založit tak v rovině hmotného práva vznik zadržovacího práva k věci na straně jedné a existenci práva v insolvenčním řízení na přednostní oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zadržené věci. Jak bylo vysvětleno výše, právo na oddělené uspokojení v insolvenčním řízení vzniká věřiteli jen tehdy, byl-li proces vzniku zajištění pohledávky dovršen předtím, než nastaly účinky § 109 odst. 1 písm. b) IZ.

Nevzniká-li právo na oddělené uspokojení ani tehdy, je-li proces vzniku zajištění dovršen v průběhu insolvenčního řízení s účinky ex tunc (k okamžiku předcházejícímu nastolení účinků zahájení insolvenčního řízení), logicky nemůže právo na oddělené uspokojení ze zajištění vzniknout ani v případě, kdy celý proces vzniku zajištění (u zadržovacího práva jednorázové jednání věřitele spočívající v zadržení věci) proběhl až po vzniku účinků zahájení insolvenčního řízení.

Závěr

Takže jak je to vlastně? Mají se dluhy vždy zcela hradit? Někdy ano, někdy pro změnu ne. A tak je tomu v právu (i v životě) ostatně vždycky.

JUDr. Vladimír Janošek,
advokát

trvale spolupracující s

Plzeňská 3350/18
150 00  Praha 5 – Smíchov

Tel.:    +420 731 773 563
e-mail:    janosek@arws.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Vladimír Janošek (ARROWS)

26.04.2023

---

Zákaz zaměnitelnosti obchodní firmy: Při výběru názvu zpozorněte!

Plánujete založit novou společnost či podnikání a vybíráte vhodné pojmenování. Jste při výběru obchodní firmy limitováni? A pokud ano, na co si dát pozor? Odpovědi na uvedené otázky se dozvíte v následujícím článku věnovaném problematice zaměnitelnosti[1] obchodní firmy.

Pokud přemýšlíte nad zněním obchodní firmy[2], je třeba věnovat pozornost nebezpečí záměny. V případě zápisu do obchodního rejstříku zákon stanoví podmínku zákazu zaměnitelnosti obchodní firmy.[3] Právě (dobré) jméno a renomé může být tím nejcennějším aktivem podnikatele, a proto lze doporučit, aby se obchodní firma odlišovala od jiných firem působících na trhu. V opačném případě se vystavujete určitému riziku.

Z čeho se skládá obchodní firma

Obchodní firmy často obsahují různé pojmy[4], ať už osobní (zpravidla jméno zakladatele), věcné nebo smyšlené. Z judikatury[5] plyne požadavek odlišovat:

1. tzv. dominantní část obchodní firmy a
2. obecný pojem.

Za dominantní se považuje výraznější část, jež utkví v paměti průměrného zákazníka.[6] Oproti tomu obecný pojem je běžně užívané označení a slabším prvkem. Odlišení těchto dvou základních částí obchodní firmy[7] je nutné posoudit vždy individuálně a často bývá předmětem sporů, když se rozchází názory stran na to, který prvek je tím dominantním. Pokud se uvažovaná obchodní firma shoduje,[8] nebo jen nepatrně odlišuje od obchodní firmy jiného podnikatele, je taková skutečnost způsobilá přivodit záměnu obchodních firem.

V praxi společnosti často včleňují do svých názvů obecné pojmy (slova), a to české i cizojazyčné, např. centrum, služby, energie, invest, service, law apod. K tomu doporučuji zadat uvažované heslo do obchodního rejstříku, v případě společností se zahraničním přesahem do evropského obchodního rejstříku[9]. Výstupem pak bude seznam nalezených subjektů, které obsahují uvažovaný termín. Tento jednoduchý krok může posloužit jako vodítko při posuzování rizika zaměnitelnosti obchodní firmy.

S ohledem na průměrného zákazníka, jinými slovy, zda obchodní firma vyvolává u třetích osob nebezpečí záměny, se zohledňuje také okruh zákazníků a obchodních partnerů. Pokud okruh (tržní cílení) podnikatelů není shodný, pak je to argument pro snížení pravděpodobnosti záměny obchodních firem.[10]

Obchodní firma bývá složena hned z několika slov představujících zejména organizační uspořádání, právní formu a lokalitu.

Označení holdingu / koncernu

Společnosti mohou být pojmenovány tak, aby byla zjevná jejich vzájemná provázanost, vlastnická struktura nebo příslušnost k mateřské / dceřiné společnosti. Někdy ve formě celého slovního označení, někdy jako zkratky investiční skupiny / holdingu / koncernu[11], v jehož rámci společnost vykonává svou činnost. Volba organizačního uspořádání a vzájemné provázanosti může sloužit jako významný rozlišovací prvek.

Právní forma

Právní forma právnické osoby je nutným dodatkem obchodní firmy právnické osoby.[12] [13] Samotný dodatek ale nebývá dostatečným odlišením za situace, kdy se dvě obchodní firmy odlišují pouze v právní formě. Vždy je nutné jej zohlednit a posoudit ve spojení se shora uvedenými skutečnostmi, tj. všemi existujícími odlišujícími prvky.[14] Označení právní formy nemusí být nutně umístěno na konec obchodní firmy, tudíž jej lze umístit libovolně.[15]

Lokalita

Běžné je i zeměpisné označení typu Czech Republic, Praha, Morava, slezské apod. Začlenění místa, kde osoba vykonává činnost nebo kam umístila sídlo, obecně není bez dalšího uspokojivým odlišovacím kritériem.[16] Avšak v kombinaci s dalšími prvky, které jsou obsahem obchodní firmy, může nezaměnitelnost podpořit.

Ochrana obchodní firmy

Obchodní firmy jsou podrobeny kontrole, kterou provádějí rejstříkové soudy, jejichž úkolem je mimo jiné přezkum (ne)zaměnitelnosti.[17] Pokud soud dojde k závěru, že navrhovaná obchodní firma je zaměnitelná s jinou obchodní firmou, může návrh (zčásti) zamítnout. Totéž platí v případě zápisu prováděném notářem. Komentářová literatura však upozorňuje, že provedení zápisu do obchodního rejstříku ještě nevylučuje možnost napadnutí obchodní firmy pro zaměnitelnost.[18]

Zákon poskytuje obchodní firmě ochranu na základě toho, kdo obchodní firmu použil fakticky a po právu jako první, tzv. právo priority. Vzhledem k zásadě materiální publicity a zákonné úpravě se vychází v zásadě z priority zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku.[19]

Dojde-li k neoprávněnému zásahu do práva k obchodní firmě, lze uplatnit následující nároky:

1. zdržovací,
2. odstraňovací,
3. přiměřené zadostiučinění,
4. náhrada škody a
5. vydání bezdůvodného obohacení.[20]

V praxi tak podnikatel může požadovat, aby druhý podnikatel svou zaměnitelnou obchodní firmu změnil, tedy podal návrh na změnu zápisu do obchodního rejstříku. Je důležité dodat, že promlčení práva na odstranění takového závadného stavu je vyloučeno.[21]

K projednání a rozhodování věcí týkajících se práv k obchodní firmě je v prvním stupni vždy věcně i místně příslušný Městský soud v Praze.[22]

Závěr

Před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku je třeba nejprve vždy zvážit navrhované znění obchodní firmy a nebezpečí její záměny. Přestože bude podnikatel řádně zapsán do veřejného rejstříku, tj. rejstříkový soud provede kontrolu obchodní firmy, stále hrozí, že se objeví jiný podnikatel, který se bude domáhat změny Vaší obchodní firmy.

Je proto namístě být obezřetný a nespoléhat pouze na prvotní kontrolu prováděnou rejstříkovým soudem. Každý případný spor je posuzován individuálně, o čemž svědčí i podrobná judikatura. Závěrem doporučuji volit takovou obchodní firmu, která bude dostatečně identifikovatelná a individualizovaná. Vyhnete se tak případným sporům.

Mgr. Martina Pabudová,
advokátní koncipientka

Aegis Law, advokátní kancelář, s.r.o.

Jungmannova 26/15
110 00 Praha 1

Tel:   +420 777 577 562
Email: office@aegislaw.cz

[1] Autorka se v tomto článku zabývá výlučně zákazem zaměnitelnosti, nikoliv klamavostí, souladem s dobrými mravy, veřejným pořádkem či jinými zákonnými podmínkami dle zvláštních právních předpisů.

[2] § 423 odst. 1 věta první z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („OZ“): „Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.“ Obchodní firma je tudíž jediným názvem (jménem) právnické osoby. Naopak u fyzických osob může být obchodní firma odlišná od jména.

[3] § 132 odst. 2 a 424 OZ.

[4] Převážně jsou užívána slova a slovní spojení, tj. kombinace písmen. Právní úprava však nevylučuje ani použití číslic či jiných znaků jako např. 7 / 46 / ! / * , viz JANOŠEK, Vladimír. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022. Dostupné z: databáze Beck-online, § 132 [Název právnické osoby].

[5] Např. usnesení Nejvyššího soudu („NS“) ze dne 29.05.2012, sp. zn. 23 Cdo 3607/2010.

[6] Tamtéž.

[7] Lze se setkat rovněž s rozlišením na tzv. kmen a dodatek, přičemž kmen představuje jádro (dominantní část) obchodní firmy a dodatek vše ostatní, co nelze podřadit pod kmen, viz např. rozsudek NS ze dne 15.03.2005, sp. zn. 32 Odo 873/2004.

[8] Existence shodného dominantního prvku v názvech ale sama o sobě nemusí bez dalšího znamenat zaměnitelnost, viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 06.08.2020, sp. zn. 5 Cmo 126/2020.

[9] European Business Register (EBR). Dostupný na: https://euroskop.cz/ja-a-eu/podnikani/evropsky-obchodni-rejstrik/. Autorka pro úplnost uvádí, že při tuzemském podnikání musí být obchodní firma nezaměnitelná (výlučná) na území České republiky, viz usnesení NS ze dne 28.01.2008, sp. zn. 32 Odo 1729/2006. To však nebrání tomu, aby se podnikatel snažil přijít s takovou obchodní firmou, která bude co možná jedinečná a individualizovaná v rámci celého trhu, na kterém působí.

[10] Rozsudek NS ze dne 25.04.2018, sp. zn. 23 Cdo 3394/2017.

[11] Pokud by však obchodní firma obsahovala označení koncern / holding, ačkoliv nenaplňuje znaky takového podnikatelského seskupení, jedná se o klamavou obchodní firmu, viz usnesení NS ze dne 29.08.2013, sp. zn. 29 Cdo 3182/2012.

[12] Dle § 132 odst. 2 věta první OZ název právnické osoby musí obsahovat označení právní formy. Tento zákonný požadavek se uplatní např. i u příspěvkových organizací, viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 02.04.2019, sp. zn. 7 Cmo 271/2018.

[13] Nutno odlišit od dodatků, které se k obchodní firmě jen připojují a netvoří její součást, např. spojení „v likvidaci“ dle § 187 odst. 2 OZ.

[14] Viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 08.07.2014, sp. zn. 8 Cmo 172/2014.

[15] Viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 02.12.2005, sp. zn. 7 Cmo 383/2005.

[16] Viz rozsudek NS ze dne 22.12.2005, sp. zn. 29 Odo 844/2003. Opačně např. usnesení NS ze dne 24.10.2018, sp. zn. 29 Cdo 5758/2016.

[17] Viz § 424 OZ a § 90 odst. 1 z. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právních a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

[18] ZAPLETAL, Jiří. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022. Dostupné z: databáze Beck-online, § 424 [Zákaz zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy].

[19] Každou situaci je nutné posuzovat individuálně dle konkrétních okolnostní. Jinak bude posouzena „prvost“ v případě předregistrace firmy a jejího následného vzniku či např. v rámci faktického využívání koncernového označení. Viz HAVEL, Bohumil. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník: § 419 – 654 a související společná a přechodná ustanovení : velký komentář. Svazek III. Praha: Leges, 2014, komentář k § 423 OZ, s. 18−19.

[20] Viz § 423 odst. 2 a 2988 OZ.

[21] Viz usnesení NS ze dne 16.05.2012, sp. zn. 23 Cdo 775/2012. Judikatura ale tuto přísnost zčásti zmírňuje, když přihlíží ke skutečnosti, zda žalobce uplatnil svůj nárok bezprostředně po vzniku závadného stavu, či nikoliv, tj. toleroval stav, kdy žalovaný po celou dobu působil pod uvedenou obchodní firmou a budoval své postavení na trhu, aniž by během trvání závadného stavu došlo k záměně firem, viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.06.2009, sp. zn. 3 Cmo 424/2008.

[22] Viz § 39 odst. 2 z. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů ve spoj. s § 6 z. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Martina Pabudová (Aegis Law)

09.05.2023

---

Základní přehled obchodních korporací v Polsku se zaměřením na založení společnosti s ručením omezeným.

Tento článek se věnuje základní charakteristice druhů obchodních společností upravených v polském právním řádu a dále přibližuje proces založení společnosti s ručením omezeným („spółka z ograniczoną odpowiedzialnością“) v Polské republice.

Čím dál více subjektů působících na území České republiky se rozhoduje pro svou expanzi do Polské republiky, a to právě prostřednictvím založení obchodní korporace na jejím území. Polská republika jako jeden z největších států Evropské unie s vnitřním trhem s téměř 40 miliony obyvatel totiž nepochybně nabízí mnoho obchodních příležitostí a také možnost dalšího podnikání na území neustále se rozvíjejících sousedících pobaltských republik.

Polská právní úprava obchodních společností

Polská právní úprava, zejm. zákon o obchodních společnostech ze dne 15.09.2000, ve znění pozdějších předpisů (Kodeks spółek handlowych z dnia 15 września 2000 r. Dz.U. z 2022 r. poz. 1467, dále jako „KSH“), upravuje ve srovnání s českým právním řádem zásadně více typů obchodních korporací, čímž poskytuje podnikatelům na polském území více možností ke zvolení formy podnikání téměř „na míru“ jejich záměrům.

Na území Polské republiky je tak možné podnikat v rámci následujících typů obchodních společností:

osobní společnosti[1]

• veřejná obchodní společnost (spółka jawna),
• partnerská společnost (spółka partnerska),
• komanditní společnost (spółka komandytowa),
• komanditní-akciová společnost (spółka komandytowo-akcyjna),

kapitálové společnosti[2]

• společnost s ručením omezeným (spółka z ograniczoną odpowiedzialnością),
• jednoduchá akciová společnost (prosta spółka akcyjna), a
• akciová společnost (spółka akcyjna).

I přes to, že základní charakteristika jednotlivých typů polských obchodních společností je blízká jejich českým ekvivalentům, existují v polské právní úpravě určité rozdíly. Některé druhy polských obchodních společností navíc český právní řád vůbec nezná, jednou z nich je partnerská společnost, která je založena společníky primárně za účelem vykonávání svobodného povolání v rámci této společnosti.[3] Členství jakož i působnost v rámci této společnosti vyžadují obzvláště vysokou odbornou kvalifikaci a zkušenosti společníků.[4] Další zajímavou formou osobní společnosti, která nemá obdoby v českém právním řádu, je komanditní-akciová společnost, v níž alespoň jeden společník ručí za dluhy společnosti vůči jejím věřitelům neomezeně (komplementář) a minimálně jeden společník je akcionářem.[5]

V rámci kapitálových společností v Polské republice je poměrně novým institutem (od 01.07.2021) jednoduchá akciová společnost. Jak vyplývá ze samotného názvu, jedná se o zjednodušenou formu akciové společnosti, kdy základním principem jejího fungování je primárně zjednodušení některých mechanismů a procedur týkajících se klasických akciových společnosti. Tato forma obchodní korporace se jeví jako ideální volba např. pro startupy či další subjekty, které hodlají zkombinovat výhody akciové společnosti s jednodušší strukturou jejího založení a fungování ve formě právě jednoduché akciové společnosti, když minimální výše základního kapitálu činí 1 PLN a stanovy jednoduché akciové společnosti mohou být sepsány online s využitím vzoru vyhotoveného v rámci on-line systému a také v podobě notářského zápisu.

Nad rámec výše uvedeného nutno dodat, že vzhledem k členství Polské republiky v Evropské unii se rovněž nabízí možnost založení evropských subjektů obchodního práva.

Založení společnosti s ručením omezeným v Polsku

Vzhledem ke skutečnosti, že i v Polské republice je společnost s ručením omezeným jednou z nejčastějších forem obchodní korporace, přičemž je pravidelně využívána i zahraničními subjekty vstupujícími na polský trh, považují autoři tohoto článku za vhodné alespoň rámcově přiblížit proces jejího založení v Polské republice.

Stejně jako v českém právním prostředí je i před založením tohoto typu společnosti v Polské republice doporučeno nejprve vyjasnit základní parametry týkající se společnosti jako jsou její název a sídlo, výše základního kapitálu, počet a nominální hodnota podílů, určení, zdali společník může vlastnit více než jeden podíl, organizační struktura společnosti, předmět podnikání a další.

V návaznosti na výše uvedené se však již na počátku procesu založení společnosti s ručením omezeným setkáváme s jedním podstatným omezením oproti českému právnímu prostředí, a to se zákazem řetězení společností s ručením omezeným, který spočívá v tom, že společnost s ručením omezeným v Polské republice nemůže být založena jinou společností s ručením omezeným, která má pouze jediného společníka.[6] Předmětné omezení se vztahuje na zakladatele, který je společností s ručením omezeným a který má jediného společníka, bez ohledu na to, na základě jakého právního řádu (polského či zahraničního) byl zakladatel založen[7] a sleduje především ochranu zájmů jednotlivých věřitelů společnosti.[8]

Firma společnosti s ručením omezeným musí klasicky obsahovat označení právní formy – „spółka z ograniczoną odpowiedzialnością“, které může být nahrazeno zkratkou „spółka z o.o.“ nebo „sp. z o.o.“.[9] KSH na rozdíl od české právní úpravy stanoví přísnější pravidla pro určení výše minimálního základního kapitálu polské společnosti s ručením omezeným, který činí 5 000 PLN. KSH dále upravuje také minimální nominální hodnotu podílu, jež nemůže být nižší než 50 PLN.[10]

Mezi orgány společnosti s ručením omezeným pak KSH stejně jako česká právní úprava řadí nejvyšší orgán společnosti, kterým je valná hromada („zgromadzenie wspólników“) a dále statutární orgán, tj. tzv. radu jednatelů („zarząd“) skládající se z jednatelů („członek zarządu“), kteří jsou zodpovědní za obchodní vedení společnosti.

Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným

Jednou z hlavních podmínek pro založení společnosti s ručením omezením je uzavření společenské smlouvy, která dle polské právní úpravy může být vyhotovena ve formě notářského zápisu anebo online prostřednictvím vzoru společenské smlouvy dostupného v příslušném on-line systému (tzv. „systém S24“).

Založení společnosti prostřednictvím předmětného on-line systému přináší pro zakladatele výhody jako např. podání návrhu na prvozápis společnosti do příslušného obchodního rejstříku prostřednictvím totožného on-line systému, nižší soudní poplatky a další.

Jednou z nevýhod založení společnosti s ručením omezeným prostřednictvím předmětného on-line systému jsou však jistá omezení při tvorbě a nastavení obsahu společenské smlouvy, např. povinnost splacení základního kapitálu pouze peněžitými vklady. S ohledem na možnost založení společnosti tzv. on-line způsobem je potřeba počítat také s dalšími dodatečnými úkony, jako je založení polského kvalifikovaného elektronického podpisu, registraci v systému S24 a další. Z naší dosavadní praxe pak vyplývá, že dobu založení společnosti tímto on-line způsobem nelze vždy považovat za zrychlenou. Vzhledem k tomu, že se jedná o založení právnické osoby v cizím státě, je potřeba vzít v úvahu vyšší stupeň administrativních úkonů, které se s tímto pojí.

Klasická podoba společenské smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu dává oproti on-line způsobu založení větší možnost svobody formulování některých ustanovení společenské smlouvy; tento způsob založení však předpokládá vyhotovení notářského zápisu přímo na území Polské republiky a vyšší soudní poplatky.

Uzavřením společenské smlouvy společnosti vzniká tzv. společnost s ručením omezeným „v organizaci“ (tj. spółka z ograniczoną odpowiedzialnością „w organizacji“), což znamená, že již takováto společnost má ze zákona přiznanou způsobilost k právním jednáním.[11] Společnost „v organizaci“ tak může vlastním jménem nabývat práva, přijímat závazky, žalovat a být žalována.[12]

Mezi další podmínky pro vznik společnosti s ručením omezeným patří:

• splacení vkladů společníků na úhradu celé výše základního kapitálu, a v případě převzetí podílů za vyšší cenu, než je jejich nominální hodnota, také splacení celého vkladového ážia;[13]
• určení prvních členů statutárního orgánu („zarządu“);
• zřízení dozorčí rady nebo kontrolní komise, pokud to vyžaduje zákon nebo společenská smlouva.

Posledním krokem v rámci založení společnosti s ručením omezeným v Polské republice je pak podání návrhu na zápis do příslušného obchodního rejstříku v zákonné lhůtě, přičemž v případě založení společnosti prostřednictvím online systému S24 činí tato lhůta 7 dnů ode dne uzavření společenské smlouvy, zatímco v případě společenské smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu činí tato lhůta 6 měsíců.[14]

Společnost s ručením omezeným pak finálně vzniká dnem zápisu do příslušného obchodního rejstříku („Krajowy Rejestr Sądowy“).

Závěr

Závěrem dodáváme, že samotný vznik společnosti s ručením omezeným se pojí rovněž s mnoha jinými povinnostmi, které musí nově vznikající společnost splnit v poměrně krátkém čase po zapsání do příslušného rejstříku. Jedná se zejména o zápis do evidence skutečných majitelů („Centralny Rejestr Beneficjentów Rzeczywistych“), založení bankovního účtu a zároveň i řada daňových povinností, které však doporučujeme předem konzultovat s polskými daňovými poradci.

Vzhledem k různosti forem obchodních korporací upravených v polském právním řádu ale i samotnému procesu založení společnosti s ručením omezeným v Polské republice lze konstatovat, že polská právní úprava je dosti odlišná od české právní úpravy. Ačkoliv je možné společnost s ručením omezeným založit online, je proces založení a správné nastavení složitější než pouhé vyplnění několika políček formuláře. S ohledem na tuto skutečnost proto doporučujeme projednat strukturu společnosti, předmět podnikání a další zásadní záležitosti s advokátem se znalostí polského práva, aby nastavení společnosti bylo optimální a vyhovovalo společníkům řadu let.

Mgr. Patrik Sikora
právník

Mgr. Jolanta Niedoba
právník

Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Růžová 1416/17
110 00 Praha

Koliště 1912/13
602 00 Brno

tel.: +420 222 544 201
e-mail: office@dolezalpartners.com

[1] Čl. 4 § 1 odst. 1 KSH.

[2] Čl. 4 § 1 odst. 2 KSH.

[3] Čl. 86 § 1 KSH.

[4] Prawo spółek (W. Pyzioł, A. Szumański, I. Weiss) 3. Wydanie, Wydawnictwo C.H.BECK Warszawa 2019, str. 89.

[5] Čl. 125 KSH.

[6] Čl. 151 § 2 KSH.

[7]  Komentáře A. Szumański, Pr. Sp. 1998 č. 1, s. 69 a násl, M. Litwińska, PPH 1998, č.2, s. 38 a násl. J. Frąckowiak, OSP 1998, č. 4 pol.87 a násl., k Usnesení Nejvyššího soudu Polské republiky ze dne 28.04.1997 r., II CKN 133/97, OSNC 1997, č. 10, pol. 154.

[8] Kodeks spółek handlowych, Komentarz, Wyd. 26, red. Zbigniew Jara.

[9] Čl. 160 §1 a 2 KSH.

[10] Čl. 154 §1 a 2 KSH.

[11] Čl. 161 KSH.

[12] Prawo spółek (W. Pyzioł, A. Szumański, I. Weiss) 3. Wydanie, Wydawnictwo C.H.BECK Warszawa 2019, str. 285.

[13] V případě společnosti, jejíž společenská smlouva byla uzavřena ve vzorové formě, se na úhradu základního kapitálu poskytují pouze peněžité vklady. Základní kapitál společnosti musí být splacen nejpozději do sedmi dnů ode dne jejího zápisu do rejstříku.

[14] Čl. 169 KSH.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Mgr. Patrik Sikora, Mgr. Jolanta Niedoba (Doležal & Partners)

09.02.2023