EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Nová pravidla zaměstnávání občanů Ukrajiny v důsledku války na Ukrajině.
Povolávací rozkazy pro ukrajinské zaměstnance a české pracovní právo.
Stavební deník v elektronické formě – výkladové nejasnosti.
Nová pravidla zaměstnávání občanů Ukrajiny v důsledku války na Ukrajině.
Dne 21. března 2022 nabyly účinnosti dva zákony, které umožňují občanům Ukrajiny, prchajícím před ozbrojeným konfliktem probíhajícím na území jejich státu, volný přístup na trh práce v České republice. Jedná se o zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, podle něhož získávají občané Ukrajiny a někteří cizinci na území České republiky dočasnou ochranu (viz dále), a zákon č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Oba zákony mají v tuto chvíli účinnost omezenou do 31. března 2023.
Dosavadní praxe
Před nabytím účinnosti obou uvedených předpisů vydávalo Ministerstvo vnitra občanům Ukrajiny, kteří opustili území svého státu v období od 24. února 2022, tzv. speciální dlouhodobá víza, opravňující k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky, v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Tato víza byla nezbytná pro možnost vykonávat v ČR výdělečnou činnost. Zaměstnavatel musel konkrétní pracovní místo nejprve nahlásit u Úřadu práce a uchazeč o zaměstnání z Ukrajiny musel od Úřadu práce získat povolení k zaměstnání, a aplikovala se další omezení.
Dočasná ochrana
Dne 4. března 2022 rozhodla Rada (EU) o aktivaci dočasné ochrany z důvodu hromadného přílivu osob prchajících z Ukrajiny v důsledku války. Dočasná ochrana je krizový mechanismus EU, který lze použít v případech hromadného přílivu osob a jehož cílem je poskytnout okamžitou a kolektivní ochranu (tj. aniž by bylo nutné posuzovat individuální žádosti) osobám, které se nemohou vrátit do své země původu.
Dočasná ochrana se udělí zejména:
– ukrajinským státním příslušníkům pobývajícím na Ukrajině před 24. únorem 2022,
– jejich rodinným příslušníkům a
– cizincům, kteří doloží, že byli ke dni 24. února 2022 držiteli platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny.
Dočasná ochrana je udělována na dobu 1 roku, formou vízového štítku přímo do cestovního dokladu žadatele. Podmínky pro její udělení jsou velmi jednoduché – kromě vyplnění žádosti se vyžaduje pouze doložení cestovního dokladu a případně fotografie. Udělená dočasná ochrana je považována z pohledu zákona o pobytu cizinců za vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky. Za udělenou dočasnou ochranu se přitom považuje i speciální dlouhodobé vízum, vydávané od 24. února 2022 v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (viz výše).
Pravidla pro výkon práce
Pro možnost výkonu práce ze strany občanů Ukrajiny nyní platí jednoduché pravidlo – jakýkoliv cizinec s udělenou dočasnou ochranou se pro účely zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jako takový pak má volný vstup na trh práce České republiky, a může být tedy zaměstnán a vykonávat práci prakticky za stejných podmínek jako občané České republiky. Tato úprava přináší významné úlevy ve sféře obvyklých povinností stran pracovněprávního vztahu s cizincem, zejména:
– pracovní místo, které uchazeč s dočasnou ochranou obsadí, není nutné předem ohlašovat Úřadu práce;
– nejsou zde omezení ohledně druhu pracovněprávního vztahu, výše úvazku nebo výše mzdy. Kromě pracovního poměru mohou cizinci s dočasnou ochranou uzavírat i dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (tedy DPP i DPČ) a využívat zkrácených úvazků či úvazků na dobu určitou;
– nejsou zde omezení týkající se výše mzdy či odměny z dohody než omezení stanovená zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je tedy třeba dodržovat pouze obecná pravidla pro minimální a zaručenou mzdu;
– zaměstnavatele lze měnit bez předchozího oznámení Ministerstvu vnitra.
Související povinnosti zaměstnavatelů
V případě zaměstnávání cizinců s dočasnou ochranou musí zaměstnavatelé nadále plnit informační a evidenční povinnosti stanovené zákonem o zaměstnanosti. Za nesplnění těchto povinností hrozí zaměstnavateli pokuta až do výše 100 000 Kč.
V rámci informační povinnosti je zaměstnavatel povinen písemně informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o nástupu cizince do zaměstnání, a to nejpozději v den nástupu. Dále je zaměstnavatel povinen informovat i o ukončení zaměstnání ve lhůtě 10 kalendářních dnů. Pokud během výkonu zaměstnání dojde ke změnám v úvodní informaci, je zaměstnavatel povinen informovat i o těchto změnách, a to opět ve lhůtě 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala. Veškeré formuláře pro zaměstnavatele jsou k dispozici zde: https://www.mpsv.cz/web/cz/formulare (podoblast zaměstnávání cizinců).
V rámci evidenční povinnosti musí zaměstnavatel evidovat osobní údaje o zaměstnaném cizinci v rozsahu podle § 102 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.
Kromě výše uvedených povinností jsou dále zaměstnavatelé povinni uchovávat kopie dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území České republiky (tedy kopii vízového štítku z pasu cizince), a to po dobu trvání zaměstnání a po dobu 3 let od skončení zaměstnávání cizince.
Pro tuzemské zaměstnavatele také obecně platí povinnost mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Nicméně pokud tuzemský zaměstnavatel splnil svoji povinnost oznámit okresní správě sociálního zabezpečení den nástupu cizince do zaměstnání, což mu založilo účast na nemocenském pojištění, tato povinnost odpadá.
Pro zaměstnavatele pak platí i obecné povinnosti vyplývající ze zákoníku práce, zejména v oblasti ochrany zdraví při práci, které je třeba plnit i vůči občanům Ukrajiny. Zaměstnavatelé by neměli zapomínat na vyslání zaměstnance na pracovněprávní lékařskou prohlídku a provádět školení v oblasti BOZP v jazyce, kterému bude zaměstnanec prokazatelně rozumět.
Občané Ukrajiny bez dočasné ochrany
Dočasnou ochranu nemusí získat všichni občané Ukrajiny, a to zejména ti, kteří na území České republiky již pobývali před 24. únorem 2022. Jedná se především o občany Ukrajiny, kteří zde pobývali v rámci bezvízového styku či s krátkodobými vízy a na základě dlouhodobých pobytů, např. se zaměstnaneckými kartami vydanými před tímto datem.
V případě bezvízového styku či krátkodobých odkazujeme na doporučení Ministerstva vnitra, uvedené na webových stránkách zde: mvcr.cz/clanek/informace-pro-obcany-ukrajiny.aspx. Podle tohoto doporučení je možné, aby se občané Ukrajiny, jejichž pobyt brzy skončí a zároveň se kvůli ruské agresi nemohou vrátit na Ukrajinu, dostavili na pracoviště Ministerstva vnitra a zažádali si o dočasnou ochranu.
Co se týká zaměstnaneckých karet, zůstávají nadále v platnosti i s omezeními, které z nich vyplývají, a občan Ukrajiny, který je držitelem zaměstnanecké karty, není považován za cizince s dočasnou ochranou. Je tedy třeba i nadále dodržovat veškeré stávající postupy, týkající se zejména změn zaměstnavatele či pracovní pozice (povinný test trhu práce, oznámení změny 30 dnů předem atd.).
Související vzory
Článek a vzory jsou připraveny pro portál Vzorné Právo
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Wolters Kluwer ČR
25. 3. 2022
Povolávací rozkazy pro ukrajinské zaměstnance a české pracovní právo.
Po vojenském napadení Ukrajiny Ruskou federací vyhlásila Ukrajinská republika všeobecnou mobilizaci, čímž vznikla povinnost vojenské služby pro všechny zdravotně způsobilé muže ve věku 18 až 60 let s ukrajinským státním občanstvím.
Uvedené se může přímo dotknout ukrajinských občanů, kteří jsou zaměstnáni v České republice.
Mobilizace a povolávací rozkazy
Podmínkou pro vznik této povinnosti vojenské služby je řádné doručení povolávacího rozkazu, přičemž bližší podmínky jeho podoby a způsobu jeho doručení stanovuje ukrajinské právo. Skutečnost, že daný ukrajinský občan žije dlouhodobě v cizině nebo že má druhé státní občanství, není relevantní a povinnost vykonávat vojenskou službu se vztahuje i na tyto osoby.
Ukrajinský občan má povinnost vyhovět řádně doručenému povolávacímu rozkazu a nastoupit vojenskou službu, jinak mu hrozí postih ze strany ukrajinských státních orgánů za spáchání trestného činu, a to i v podobě trestu odnětí svobody.
Protože v současnosti již byly povolávací rozkazy doručeny některým ukrajinským občanům zaměstnaným u českých zaměstnavatelů, nabízí se otázka, jak se k této skutečnosti staví české pracovní právo.
Pracovní volno v době výkonu branné povinnosti
První otázkou je nepochybně to, zda je český zaměstnavatel povinen uvolnit z práce ukrajinského zaměstnance, kterému byl řádně doručen povolávací rozkaz. Pokud by tato situace spadala mezi překážky v práci aprobované zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce („ZP“), byl by mu český zaměstnavatel povinen poskytnout pracovní volno. Avšak ZP danou situaci výslovně neupravuje a neexistuje ani použitelná rozhodovací praxe.
Překážka v práci kvůli výkonu branné povinnosti je sice výslovně upravena v ustanovení § 204 ZP, nicméně toto ustanovení se vztahuje pouze na brannou povinnost stanovenou českými právními předpisy vzhledem k jeho znění a účelu, což potvrzuje i právní doktrína.[1] Jinými slovy, toto ustanovení upravuje pouze situaci, kdy zaměstnanci vznikla povinnost vykonávat brannou povinnost v rámci české armády na základě povolávacího rozkazu dle českého práva. Aplikace tohoto ustanovení na situaci ukrajinského zaměstnance by moha být pouze analogická, přičemž tento závěr je značně nejistý vzhledem k tomu, že jde o překážku v práci z důvodu obecného zájmu. Museli bychom dovodit, že služba cizího občana v cizí armádě je v obecném zájmu České republiky. Jeví se tedy, že analogická aplikace § 204 ZP na zahraniční povolávací rozkazy neodpovídá jeho teleologickému výkladu a nedá se proto aplikovat.
Proto se spíše nabízí aplikovat ustanovení § 199 ZP, které upravuje jiné důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance. V tomto směru je právní úprava poněkud mezerovitá, protože toto ustanovení neposkytuje výčet těchto překážek a pouze odkazuje na prováděcí nařízení vlády č. 590/2006 Sb. To sice vymezuje okruh 11 jiných důležitých osobních překážek v práci s uvedením poskytovaného pracovního volna a případné náhrady mzdy, avšak doktrína i judikatura dovozuje, že existují i další důležité osobní překážky v práci neupravené v tomto nařízení, pro které je zaměstnavatel povinen omluvit absenci zaměstnance.[2]
Předmětná situace tedy není upravena tímto nařízením, ale zároveň může spadat pod věcnou působnost tohoto ustanovení dle výše uvedeného doktrinálního a judikaturního závěru. Doktrína ani judikatura se však nevyjadřují k tomu, jestli zahraniční povolávací rozkaz patří mezi tyto relevantní překážky neuvedené v daném nařízení.
V tomto směru však vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí své stanovisko, ve kterém uvádí, že zahraniční povolávací rozkaz spadá mezi tyto překážky.[3] Tento závěr se nám jeví jako opodstatněný i s ohledem na to, že ukrajinskému zaměstnanci by hrozil trestní postih v případě, kdyby povolávací rozkaz neuposlechl.
S ohledem na výše uvedené proto doporučujeme českým zaměstnavatelům, aby ukrajinským zaměstnancům poskytli pracovní volno, pokud o to ukrajinský zaměstnanec požádá. Samotné doručení povolávacího rozkazu zaměstnanci nic nemění na pracovním vztahu, nutná je až jeho následná žádost o poskytnutí pracovního volna podle § 206 ZP, které je český zaměstnavatel povinen vyhovět. Pokud však ukrajinský zaměstnanec na své riziko o pracovní volno nepožádá, nic se na jeho pracovní situaci nemění a pracovní vztah trvá v nezměněné podobě bez poskytnutí pracovního volna.
Náhrada mzdy, pojištění a dovolená
Český zaměstnavatel nebude povinen poskytovat ukrajinskému zaměstnanci náhradu mzdy za období tohoto pracovního volna, protože tato povinnost není stanovena českými právními předpisy. Poskytování finanční odměny ukrajinským zaměstnancům sloužícím v ukrajinské armádě upravuje ukrajinské právo. Pokud takovou odměnu v dané situaci ukrajinské právo přiznává, budou její výplatu zajišťovat ukrajinské státní orgány bez zapojení českého zaměstnavatele.
S ohledem na to, že ukrajinskému zaměstnanci v předmětné době nebude poskytována náhrada mzdy a nebude tedy mít žádný příjem ze zaměstnání, nebude nutné odvádět za takového zaměstnance zálohu na daň z příjmu fyzických osob, ani platit pojistné na sociální zabezpečení („sociální pojištění“) vzhledem k nulovým příjmům zaměstnance.
Protože ukrajinský zaměstnanec je účastníkem českého veřejného zdravotního pojištění podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, existuje obecná povinnost platit za něj pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Avšak to neplatí v době, po kterou bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno z důvodu výkonu branné povinnosti v zahraniční armádě. Aplikuje se totiž ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, které povede k tomu, že se pojistné bude platit pouze ze skutečně dosaženého příjmu, nikoliv z minimálního vyměřovacího základu. Pokud tedy zaměstnanec bude mít nulové příjmy ze zaměstnání, nebude se hradit ani pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Tento závěr potvrzuje i aktuální stanovisko Ministerstva zdravotnictví.[4]
V případě, že zaměstnanec čerpá dovolenou a během dovolené bude povolán do vojenské služby, doba povolání se do doby dovolené nezapočítává dle ustanovení § 219 ZP, pokud zaměstnanec nepožádá, aby mu dovolená (v takovém případě placená) probíhala po dobu nasazení v ozbrojených silách. Vzhledem k účelu tohoto ustanovení jsme toho názoru, že se toto ustanovení analogicky aplikuje i na vojenskou službu v zahraniční armádě, protože situace takového zaměstnance bude obdobná situaci zaměstnance sloužícího v armádě české.
Trvání a případné skončení pracovního poměru
Protože by služba v ukrajinské armádě byla omluvenou absencí zaměstnance, není zde žádný výpovědní důvod, který by zaměstnavateli umožňoval pracovní poměr ukončit. Zaměstnavatel tedy musí na žádost zaměstnance poskytnout pracovní volno a zároveň sám nemůže pracovní poměr ukončit.
Nad to je otázkou, zda se po dobu výkonu služby v zahraničních vojenských silách na ukrajinského zaměstnance případně nevztahuje i ochranná doba analogicky dle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) ZP, tj. zda není možné dát takovému zaměstnanci výpověď i v případě existence jiného výpovědního důvodu.
Opět jde o otázku, kterou ZP neupravuje a ke které se doposud z pochopitelných důvodů nevyjádřila ani rozhodovací praxe. Zde bychom se však klonili k analogické aplikaci tohoto ustanovení i na ukrajinské zaměstnance s ohledem na účel tohoto ustanovení, které má poskytnout ochranu zaměstnanci během tíživé životní situace. Nejde však o závěr jistý, a proto doporučujeme postupovat v takové situaci velmi obezřetně.
Pracovní poměr však může být ukončen z iniciativy zaměstnance. Ten může vždy podat výpověď z pracovního poměru, a to bez udání důvodu v souladu s § 50 odst. 3 ZP. Druhou jeho možností je iniciovat uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru se zaměstnavatelem v souladu s § 49 ZP. Zaměstnanec si tedy může takto zajistit, že se po skončení vojenského nasazení nebude nucen vracet do České republiky.
Doporučení
V souvislosti s touto problematikou existuje řada otázek, které české právo jednoznačně neupravuje, a proto doporučujeme uzavření dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která upraví režim pracovního volna pro zaměstnance a vyřeší otázku postupu v případě potenciálního budoucího návratu ukrajinského občana do svého zaměstnání v Česku.
Závěr
Důsledky doručení povolávacího rozkazu ukrajinskému zaměstnanci české právo výslovně neřeší a k této otázce neexistuje ani rozhodovací praxe. S ohledem na výklad zákoníku práce se však jeví, že by český zaměstnavatel měl ukrajinskému zaměstnanci poskytnout neplacené pracovní volno, a naopak by neměl být oprávněn z tohoto důvodu pracovní poměr ukončit. Po dobu jeho dlouhodobého nasazení v ukrajinské armádě za něj nebude hrazeno sociální a zdravotní pojištění, protože bude mít nulové příjmy ze zaměstnání.
Je možné, že na základě aktuální situace česká vláda v budoucnu přistoupí k přípravě nové právní úpravy, která by tyto otázky výslovně řešila.
Mgr. Tomáš Jančar,
advokátní koncipient
Jakub Veselý,
právní asistent
PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.
Futurama Business Park
Sokolovská 668/136d
186 00 Praha 8 – Karlín
Tel.: +420 227 629 700
E-mail: info@plegal.cz
[1] VRAJÍK, Michal. § 204 [Pracovní volno související s brannou povinností]. In: VALENTOVÁ, Klára, PROCHÁZKA, Jan, JANŠOVÁ, Marie, ODROBINOVÁ, Veronika, BRŮHA, Dominik a kol. Zákoník práce. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2020.
[2] VRAJÍK, Michal. § 199 [Pracovní volno, náhrady – nařízení vlády], In: op. cit. sub 1, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4411/2007.
[3] Informace pro zaměstnavatele a cizince v návaznosti na konflikt na Ukrajině. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR [online]. Praha, 25. 2. 2022 [cit. 2022-03-02]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/2786931/informace_zamestnavatele_CZ.pdf
[4] Stanovisko Ministerstva zdravotnictví k otázce zdravotního pojištění a jeho placení u zaměstnanců z Ukrajiny, kteří obdrželi povolávací rozkaz. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. Praha, 28. 2. 2022 [cit. 2022-03-02]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/stanovisko-ministerstva-zdravotnictvi-k-otazce-zdravotniho-pojisteni-a-jeho-placeni-u-zamestnancu-z-ukrajiny-kteri-obdrzeli-povolavaci-rozkaz/
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Tomáš Jančar, Jakub Veselý (PEYTON)
14. 3. 2022
Stavební deník v elektronické formě – výkladové nejasnosti.
Již přes rok, konkrétně od 1. 1. 2021 platí, že u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, je stavebník povinen zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě[1]. Od počátku letošního roku, tj. od 1. 1. 2022 je umožněno autorizovaným osobám[2] plnohodnotně opatřit dokumenty související s výkonech jejich činnosti, tj. i záznamy do stavebního deníku, elektronicky , tj. prostřednictvím elektronického podpisu a elektronického autorizačního razítka.[3] Na možná úskalí a výkladové nejasnosti ohledně vedení stavebního deníku v elektronické formě se zaměříme v tomto článku.
Podle § 152 odst. 6 stavebního zákona platí, že u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, je stavebník povinen zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě. Dané ustanovení bylo do stavebního zákona včleněno na základě části dvacáté první zákona č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon 403/2020“). Povinnost vést stavební deník v elektronické formě u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, se použije, pokud bylo zadávací řízení zahájeno po dni nabytí účinnosti zákona 403/2020[4]. Zákon 403/2020 přitom nabyl účinnosti dne 1. 1. 2021. Od tohoto dne je zadavatel v postavení stavebníka povinen vyžadovat vedení stavebního deníku v elektronické formě.
Doplnění § 152 stavebního zákona o nový odstavec 6 vzešlo z pozměňovacího návrhu v rámci jeho projednání na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR[5];. Pokud zadavatel nezajistí vedení stavebního deníku v elektronické formě, spáchá přestupek, za který mu dle § 178 odst. 3 písm. d) stavebního zákona může být uložena pokuta až do výše 200 000 Kč.
Stavební zákon nestanoví další podrobnosti a nároky týkající se vedení stavebního deníku v elektronické formě. Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku upravuje příloha č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdější předpisů, která uvádí: „V případě, že všechny zúčastněné osoby jsou vlastníky elektronického podpisu, lze stavební deník vést elektronickou formou.“.
Vedení stavebního deníku v elektronické formě v období po 1. 1. 2021 v praxi naráželo (vedle dále zmiňovaného výkladového problému, kterým se zabývá níže uvedené metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“)) na skutečnost, že autorizované osoby k tomuto dni nemohly dokumenty související s výkonem svojí činnosti opatřit elektronickým podpisem a elektronickým (autorizačním) razítkem jakožto povinnou součástí jimi učiněného záznamu v elektronické formě. Požadavku na vedení stavebního deníku v elektronické formě bylo v praxi vyhověno tak, že zápisy autorizovaných osob učiněné v listinné podobě byly převedeny do elektronické podoby v souladu s postupy podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Úprava přijatá zákonem č. 47/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 47/2020“), sice zavedla k § 13 odst. 3 autorizačního zákona[6] plnohodnotný elektronický ekvivalent[7], avšak až s účinností od 1. 7. 2023. Podle nového § 13 odst. 3 písm. b) autorizačního zákona platí, že dokument související s výkonem činnosti autorizované osoby musí být „opatřen kvalifikovaným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu, obsahujícím jméno autorizované osoby, číslo, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeném Komorou, obor, popřípadě specializaci, označení Komory, a opatřen kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem„.
Výše uvedený nesoulad se rozhodl napravit poslanec Ondřej Polanský, který podal pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj k vládnímu návrhu zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů. V rámci svého pozměňovacího návrhu navrhl posunout účinnost novely autorizačního zákona v rámci zákona 47/2020, a to konkrétně již k 1. 1. 2022. Od tohoto data tak autorizované osoby, jsou-li držiteli elektronického razítka, mohou záznamy ve stavebním deník činit výhradně elektronickou formou.[8]
Na vzniknou situaci zareagovalo představenstvo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „ČKAIT“), když bez znalosti mj. toho, kolik autorizovaných osob bude elektronické razítko potřebovat, přistoupilo k výběru dodavatele a volbě kvalifikovaného prostředku. Kvalifikovaným prostředkem zvolilo USB token a jako dodavatele vybralo Českou poštu, s.p.[9]
Podle § 157 stavebního zákona je stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě povinen vést zhotovitel stavby, u stavby prováděné svépomocí pak stavebník. Povinnost zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě může stavebník splnit dvěma způsoby, a to buď na základě dohody nebo smlouvy se zhotovitelem, jejímž předmětem bude závazek zhotovitele vést stavební deník v elektronické formě, anebo tak, že sám zajistí převod zápisů ve stavebním deníku do elektronické formy. Odpovědnost stavebníka vyplývající z ustanovení § 152 odst. 6 stavebního zákona tímto není dotčena.
Vzhledem k textaci § 152 odst. 6 stavebního zákona není rovněž zcela zřejmé, zda požadavky v něm uvedené se vztahují rovněž na případy, kdy zadavatel zadává veřejnou zakázku na dodávky či služby, jejíž součástí je i stavba. Jedná se o situaci, kdy veřejná zakázka je zadávána v nadlimitním režimu a předpokládaná hodnota části veřejné zakázky, která odpovídá stavbě (resp. správněji by mělo být uvedeno stavebním pracím), přesahuje hodnoty nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce. Je otázka, zda v takovém případě musí zadavatel zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě.
MMR, jakožto gestor zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), i stavebního zákona k dané problematice vydalo v lednu 2021 stanovisko[10], které se zaobírá praktickými otázkami vedení stavebního deníku v elektronické formě za situace, kdy autorizované osoby, které podle § 13 autorizačního zákona opatřují dokumenty související s výkonem jejich činností vlastnoručním podpisem a otiskem razítka, mohou vlastnit elektronický podpis, avšak podle legislativy platné do 1. 1. 2022 nikoli elektronické razítko. Následně v průběhu měsíce srpna 2021 bylo ze strany odboru stavebního řádu MMR vydáno metodické sdělení[11] (dále jen „metodické sdělení“), které se zabývá otázkou, u jakých veřejných zakázek je zadavateli jakožto stavebníkovi dána povinnost vést stavební deník v elektronické formě. V metodickém sdělení MMR dochází k závěru, že povinnost zadavatele zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě je dána pouze tehdy, pokud zadává výlučně nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce.
Jak již bylo řečeno v úvodu tohoto článku, vládní návrh zákona 403/2020 předmětnou změnu § 152 stavebního zákona neobsahoval. Metodické sdělení uvádí, že daná změna byla navržena na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu, který byl následně přijat jako pozměňovací návrh hospodářského výboru[12] a že pro aplikaci § 152 odst. 6 stavebního zákona je proto nezbytné vycházet z uvedeného odůvodnění daného poslaneckého pozměňovacího návrhu: „Navrhuje se proto, aby v případech, kdy je stavba hrazena z veřejných rozpočtů (tedy pokud jde o investici v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek) a jde zároveň o zakázku nadlimitní (ve smyslu téhož zákona), tedy s hodnotou vyšší než 150 mil. Kč, musel by stavebník zvolit právě tuto formu vedení stavebního deníku.“
K uvedenému odůvodnění povinnosti vést stavební deník v elektronické formě pouze v případně nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce (výše uvedená citace kurzívou) je třeba uvést, že toto není na webových stránkách sněmovního tisku 673[13] dohledatelné. Z veřejně dostupných informací vyplývá, že se nejedná o samostatný poslanecký pozměňovací návrh, ale o pozměňovací návrh hospodářského výboru. Bližší podrobnosti ohledně jeho projednání na půdě hospodářského výboru nejsou veřejně dostupné.
Autoři tohoto článku mají za to, že i za situace, že by bylo potvrzeno, že úmyslem a záměrem navrhovatele daného pozměňovacího návrhu bylo, aby povinnost vedení stavebního deníku v elektronické formě byla vázána pouze na nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce, není tato skutečnost z výše citovaného odůvodnění metodického sdělení zcela a bez pochyb zřejmá.
V době přijetí uvedeného pozměňovacího návrhu[14] činil limit pro nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce 137 366 000 Kč bez DPH.[15] Metodické sdělení operuje s částkou 149 224 000 Kč bez DPH a jejím zaokrouhlením směrem nahoru. Tato částka však byla relevantní pro veřejné zakázky na stavební práce v období do 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019, nikoliv tedy v době podání a projednávání daného pozměňovacího návrhu. Odůvodnění vedení stavebního deníku v elektronické formě pouze pro nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce je postaveno na limitu 150 mil Kč, který však v roce 2020 z nařízení 172/2016 ani samotného ZZVZ nevyplýval.
Byť se odůvodnění metodického sdělení jeví jako logické, nepostihuje ještě situaci, kdy jsou stavební práce (chcete-li stavba) součástí předmětu plnění nadlimitní veřejné zakázky na dodávky či služby. Jde tedy o to, zda v takovém případě vzniká povinnost vést elektronický stavební deník. Tato povinnost by dle našeho názoru měla být dána pouze tehdy, kdy hodnota stavebních prací (jako část plnění předmětu veřejné zakázky na dodávky či služby) je vyšší než limit pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce. Doufejme, že je tento výklad přijatelný i pro předkladatele pozměňovacího návrhu, potažmo MMR.
Zadavatelům v postavení stavebníka tak lze doporučit vedení stavebního deníku v elektronické formě i za situace, kdy předpokládaná hodnota stavebních prací, která je součástí jakékoli veřejné zakázky (tedy i veřejné zakázky na dodávky nebo služby), dosahuje hodnoty pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce.
S ohledem na přetrvávající řadu dotazů ze strany stavebníků či autorizovaných osob, se kterými se potýká zřejmě nejen ČKAIT, ale i další subjekty, by bylo žádoucí další upřesnění metodického sdělení.
Mgr. Michaela Machálková,
advokátka
Mgr. Tomáš Machurek,
partner
MT Legal s.r.o., advokátní kancelář
Jugoslávská 620/29
120 00 Praha 2
Tel.: +420 222 866 555
Fax: +420 222 866 546
e-mail: info@mt-legal.com
[1] Spojení „v elektronické formě“ v celém textu tohoto článku uvádíme s ohledem na použití tohoto spojení v § 152 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), jakkoliv právně správnější by mělo být použití slovního spojení „v elektronické podobě“.
[2] Ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“) jde o osoby, kterým byla udělena autorizace dle autorizačního zákona.
[3] Dané oprávnění vyplývá z § 13 odst. 3 písm. b) autorizačního zákona. Do 31. 12. 2021 bylo možné dokumenty autorizované osoby vyhotovit jen listině a opatřit je vlastnoručním podpisem a otiskem razítka se státním znakem České republiky, jménem autorizované osoby, číslem, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeném Komorou a vyznačeným oborem, popřípadě specializací své autorizace. Tato možnost autorizovaným osobám zůstala zachována i nadále, a to dle § 13 odst. 3 písm. a) autorizačního zákona.
[4] Viz přechodná ustanovení zákona 403/2020 (čl. XXV bod 4), kde je uvedeno, že „Povinnost vést stavební deník v elektronické formě u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, se použije, je-li zadávací řízení zahájeno po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.“.
[5] Konkrétně se jednalo o pozměňovací návrh hospodářského výboru ze 41. schůze konané dne 13. 5. 2020, jehož autorem je poslanec Ondřej Polanský.
[6] Dané ustanovení ve znění před novelou zákona 47/2020 stanovilo povinnost autorizovaných osob opatřit dokumenty související s výkonem jejich činnosti vlastnoručním podpisem a otiskem razítka se státním znakem České republiky, jménem autorizované osoby, číslem, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeném Komorou a vyznačeným oborem, popřípadě specializací své autorizace.
[7] Tj. kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.
[8] Vedle toho autorizovaným osobám zůstává zachována možnost činit záznamy do stavebního deníku postupem dle § 13 odst. 3 písm. a) autorizačního zákona.
[9] Více viz Hnízdil, R. Autorizované osoby ČKAIT budou moci již brzy získat e-razítko. Zprávy a informace ČKAIT, 2021, č. 6.
[10] Stanovisko „Změny stavebního deníku od 1. ledna 2021“ z pera odboru stavebního řádu MMR je k dispozici >>> zde.
[11] Metodické sdělení „Vedení stavebního deníku v elektronické formě u stavby, která je předmětem veřejné zakázky“ k dispozici >>> zde.
[12] Jedná se o pozměňovací návrhy obsažené v usnesení garančního hospodářského výboru č. 295 z 41. schůze konané dne 13. května 2020 (tisk 673/2) – viz Pozměňovací a jiné návrhy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony k dispozici >>> zde.
[13] Sněmovní tisk k zákonu 403/2002: k dispozici >>> zde.
Daná skutečnost však ničeho nemění na existenci daného pozměňovacího návrhu.
[14] Usnesení hospodářského výboru k pozměňovacím návrhům bylo vydáno dne 19. 5. 2020.
[15] Viz § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení 172/2016“) ve znění od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Michaela Machálková, Mgr. Tomáš Machurek (MT Legal )
23. 3. 2022
Změna prohlášení vlastníka u SVJ – aktuálně dle znění NOZ účinného od 1.7.2020 (dle z.č. 163/2020 Sb.).
S účinností od 1.7.2020 začala platit nová úprava pro změnu prohlášení vlastníka u společenství vlastníků (SVJ), a to dle zákona č. 163/2020 Sb., o změně občanského zákoníků, která dle našeho názoru významně změnila stávající právní úpravu týkající se procesu změny takového prohlášení.
Dle dosavadní úpravy § 1169 NOZ platilo (pro změnu prohlášení vlastníka) jako základní pravidlo princip určité dvojstupňovosti[1] při změně, či spíše až trojstupňovosti[2], když byla nezbytná písemná dohoda (a to všech změnou přímo dotčených spoluvlastníků) a k tomu i písemný souhlas většiny hlasů všech spoluvlastníků s takovou dohodou (dle § 1169 odst. 2 NOZ) a dále i schválení změny prohlášení vlastníka schůzí SVJ (dle § 1208 písm. b. NOZ) – ledaže by schválení shromážděním nahrazovalo takový písemný souhlas většiny, což zatím ale nebylo judikaturně výslovně potvrzeno[3].
ZMĚNA NOZ DLE NOVELY – Z.Č. 163/2020 SB.
Nová právní úprava vypustila výslovný požadavek na dohodu (i její písemnou formu) dotčených vlastníků jednotek a nově stanoví jen požadavek jejich souhlasu a souhlasu většiny hlasů všech vlastníků jednotek (ledaže se změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek). Dále souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek také stačí v případě, týká-li se změna
- a) společných částí, při které se nemění velikost podílu na společných částech, nejde-li o části ve výlučném užívání vlastníka jednotky,
- b) účelu užívání bytu na základě žádosti jeho vlastníka, nebo
- c) pravidel pro správu domu a pozemku a užívání společných částí, jsou-li určena v prohlášení.
Z uvedeného tak plyne, že pro změnu prohlášení vlastníka není (dle NOZ) nyní nutná žádná písemná dohoda, ale postačí prostý písemný souhlas s takovou změnou, bez nutnosti ověřeného podpisu na souhlasu. Příslušné souhlasy představují projevy vůle všech souhlasících vlastníků, které by měly být shodné, tedy alespoň ohledně rozhodné skutečnosti/změny, která má být provedena v písemném vyhotovení prohlášení vlastníka.
Ke změně účelu užívání (např. bytu nebo nebytového prostoru zahrnutého v jednotce) se vyžaduje souhlas všech vlastníků jednotek pouze tehdy, pokud by tím byla dotčena práva a povinnosti všech vlastníků jednotek. Pravdou je, že nebude vždy jednoduché posoudit a určit, zda se příslušná změna prohlášení dotýká jen těch vlastníků, kteří se dohodli na určitých změnách (např. spojení nebo rozdělení bytů v rámci dvou sousedících jednotek) anebo také např. ostatních vlastníků v témže podlaží či na téže chodbě apod. Podobně tomu může být při posouzení, zda např. změna v účelu užívání (např. přeměna bytu na nebytový prostor, který má sloužit k podnikání) se dotýká práv a povinností pouze tohoto vlastníka, nebo několika, anebo všech vlastníků jednotek. Posuzování takových změn a rozsahu vlastníků, jejichž práv a povinností se dotýká, tedy bude vždy příslušet soudu, který bude řešit případný návrh na přezkoumání formálně přijatého či nepřijatého rozhodnutí o změně prohlášení.
Přestože dle § 1169 odst. 3 NOZ platí, že pro přezkoumání rozhodnutí o změně prohlášení se ustanovení § 1209 použije přiměřeně, vzniká otázka, kdo nebo jaký orgán SVJ vůbec nějaké rozhodnutí o změně prohlášení vlastníka přijímá. Důvodová zpráva (DZ) k zákonu č. 163/2020 Sb. o tomto bohužel uvádí pouze to, že „navrhovaný odstavec 3 pak stanoví, že ustanovení § 1209, které upravuje právo vlastníka jednotky bránit se rozhodnutí většiny napadením tohoto rozhodnutí u soudu, se na rozhodnutí o změně prohlášení použije přiměřeně.“
V řadě SVJ samozřejmě ve stanovách zůstalo zachováno rozhodování shromáždění o změnách prohlášení vlastníka, dle předchozího znění NOZ. V takovém případě není pochyb, že předmětem případného přezkoumání bude právě rozhodnutí shromáždění, které takovou změnu schválilo.
Pokud však stanovy tuto kompetenci shromáždění (nebo jiného orgánu) SVJ výslovně neobsahují/nestanoví, chybí zde výslovná zákonná úprava ohledně formální stránky postupu realizace rozhodnutí o změně prohlášení vlastníka, které by mohlo být předmětem přezkoumání. Dle našeho názoru je tedy nutné vyjít z obecných principů, že dokumenty či úkony/jednání se posuzují podle svého obsahu a účelu a nikoli dle jejich označení. Příslušné písemné souhlasy představující projevy vůle všech souhlasících vlastníků, přičemž jejich obsahem a účelem je založení změny prohlášení vlastníka. K takové změně nutně dochází okamžikem udělení posledního souhlasu, který byl dle zákona (popř. stanov) nezbytný pro takovou změnu. Tímto okamžikem dochází ke vzniku příslušného „rozhodnutí“ většiny. Povinnost informovat o této změně stíhá výbor SVJ, který by tedy měl seznámit všechny členy SVJ o vzniku a existenci takového rozhodnutí a tím jim dát současně možnost se případně této změně bránit u soudu.
Jen pro úplnost si zde dovolujeme uvést, že k samotnému postupu změny prohlášení vlastníka (dle nového znění § 1169 NOZ) důvodová zpráva k zákonu č. 163/2020 Sb. (DZ) uvádí, že „měla-li by se změna prohlášení dotýkat práv a povinností některého vlastníka jednotky ve vztahu k jeho předmětu vlastnictví, musí s takovou změnou písemně souhlasit. Bude-li takovýchto dotčených vlastníků více, budou muset souhlasit všichni dotčení vlastníci. Tito vlastníci mohou souhlasit každý formou jednostranného právního jednání, popřípadě společnou dohodou (anebo kombinací – např. dohoda části vlastníků v kombinaci s jednostranným právním jednáním několika dalších vlastníků). Změnou, která se dotýká práv a povinností vlastníka, je například změna účelu užívání společné části ve výlučném užívání, úplné či částečné sloučení jednotek (dotčeni budou ti vlastníci jednotek, jejichž jednotky budou slučovány), změna v poměru výše příspěvků, změna podílu na společných částech týkající se pouze některých vlastníků jednotek atd. K účinnosti změny prohlášení se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek a většiny všech vlastníků jednotek (prohlášení může podmínky schválení zpřísnit – např. požadovat kvalifikovanou většinu). Vlastníci takto vyslovují souhlas se změnou prohlášení, která vyplývá z jednostranných právních jednání nebo společné dohody dotčených vlastníků jednotek (anebo z kombinace). Pokud se však změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek, souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek a většiny všech vlastníků jednotek se již nevyžaduje (byl by ostatně nadbytečný), jelikož je třeba souhlasu všech vlastníků – půjde například o situace, kdy se všem vlastníkům mění podíl na společných částech, nebo když se všem vlastníkům mění poměr výše příspěvků na správu domu a pozemku.“
„V odstavci 2 se stanoví, při jakých změnách prohlášení se postupuje zjednodušeným způsobem a nevyžaduje se souhlas dotčených vlastníků. Jde o případy, kdy se mění společné části, ale nemění se žádnému z vlastníků podíl na společných částech – typicky půjde o přístavby výtahů, změny účelu užívání společných částí (nikoli těch ve výlučném užívání) – například prádelna se změní na kočárkárnu, či rozšíření budovy, kdy se bude zachovávat podíl vlastníků jednotek na společných částech. V případě změny užívání bytu samozřejmě změnu musí iniciovat vlastník jednotky, který žádostí na změnu prohlášení vyslovuje souhlas (není myslitelné, aby ostatní vlastníci změnu užívání bytu jinému vlastníku jednotky vnutili). Dále jde o případy změn pravidel pro správu domu a pozemku a užívání společných částí, to však pouze za předpokladu, že jsou součástí prohlášení.“
V návaznosti na výše uvedené si zde dovoluji uvést, že není příliš srozumitelné konstatování soudu v rozhodnutí sp.zn. 26 Cdo 1032/2021 ze dne 10. 8. 2021, že závěry rozsudku sp. zn. 26 Cdo 1301/2019, tj. „že ke změně prohlášení vlastníka podle § 1169 odst. 2 o. z. se vyžaduje dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě; je vyloučeno, aby ke změně prohlášení mohlo dojít bez souhlasu osob, kterých by se dotýkala. Účinnosti dohoda nabývá, až s ní v písemné formě vysloví souhlas vlastníci jednotek s většinou hlasů, popřípadě s kvalifikovanou většinou hlasů určenou v prohlášení, a to i když nejsou stranami dohody. Z ustanovení § 1169 odst. 2 o. z jednoznačně vyplývá že dohoda mezi dotčenými vlastníky musí být písemná, ústní dohodou nelze změny docílit, neboť zákon takový postup neumožňuje.“, jsou aplikovatelné i po změně zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 163/2020 Sb., když tyto závěry soudu hovoří o dohodě, která byla povinná jen dle již zrušeného znění.
ZÁVĚREČNÉ DOPORUČENÍ
Za nejoptimálnější postup při změně prohlášení vlastníka považujeme podpis souhlasících vlastníků na aktualizovaném znění prohlášení vlastníka, a to včetně data podpisu. Schválené aktualizované znění by následně mělo být prokazatelně (např. doporučenou poštou, emailem, osobně proti podpisu) oznámeno všem vlastníkům (členům SVJ) za účelem získání rozhodného data, od kterého může běžet lhůta (3 měsíce) pro případné rozporování této změny nesouhlasícím vlastníkem návrhem na přezkoumání rozhodnutí soudem.
Jako vhodný způsob oznámení pak lze doporučit rozeslání takového sdělení výborem SVJ, a to doporučenou poštou nebo na emailové adresy členů SVJ.
Vedle toho ovšem může proces změny prohlášení proběhnout i v jakékoli jiné podobě, např. samostatnými písemnými souhlasy obsahujícími popis schvalované změny nebo odkazující na přiložený návrh takové změny.
S ohledem na ustanovení § 1220 NOZ je dána povinnost výboru SVJ zajistit úplné znění prohlášení a toto založit do sbírky listin vedené katastrálním úřadem (tj. u orgánu, u něhož je nemovitá věc zapsána ve veřejném seznamu), což platí i v případě, že jsou náležitosti prohlášení obsaženy ve smlouvě o výstavbě, a dále i do sbírky listin rejstříkového soudu (tj. u orgánu, který vede veřejný rejstřík).
Mgr. Jan Szwarc
Advokát
Zlatnická 1124/7
110 00 Praha 1-Nové Město
Tel. +420 603 288 571
e-mail: jan@js-advokat.cz
[1] rozhodnutí NS ČR sp.zn. 26 Cdo 1301/2019 ze dne 17.3.2020
[2] str. 8 Důvodové zprávy k z.č. 163/2020 Sb., K bodu 2 (§ 1169)
[3] Viz. ASPI – komentář JUDr. Zdeňka Čápa k § 1169 ke dni 1.1.2014 a rozhodnutí NS ČR sp.zn. 26 Cdo 1301/2019 ze dne 17.3.2020, nebo sp.zn. 26 Cdo 1032/2021 ze dne 10. 8. 2021
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Jan Szwarc