EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
K novele zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
K úpravě rozdělování zisku do fondů společnosti ve stanovách.
Sistace výkonu hlasovacích práv společníka s.r.o.
K novele zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
Dne 31. května 2023 vláda předložila Poslanecké sněmovně hojně diskutovanou novelu zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, někdy mediálně označovanou jako „lex ČEZ“. Ačkoli novela provádí evropskou směrnici a jedná se tak o poměrně rozsáhlý legislativní text, nejhlasitější diskuze se vedou okolo ustanovení souhrnně novelou označených jako „Zvláštní ustanovení o rozdělení akciové společnosti, jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu“ v souvislosti s možnou snahou státu ovládnout výrobní části společnosti ČEZ.
Odbornou veřejností je diskutováno ustanovení umožňující schválení rozdělení kótované společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem akcií (tj. poměr je stanoven akcionářům v různých nástupnických společnostech různě) při souhlasu alespoň 75 % akcionářů přítomných na valné hromadě takto rozdělované společnosti. Valná hromada by byla dle navrhované úpravy usnášeníschopná, jestliže by byli přítomni akcionáři vlastnící akcie, jejichž jmenovitá (účetní) hodnota by přesahovala dvě třetiny základního kapitálu. Oproti současnému stavu se tedy jedná o snížení požadovaného kvóra, neboť v současné době je požadován souhlas alespoň 90 % hlasů všech akcionářů rozdělované společnosti, a to bez rozdílu, zda se má jednat o rozdělení kótované či nekótované společnosti.
Aktuální valné hromady společnosti ČEZ se obvykle konají za účasti akcionářů, kteří vlastní akcie, jejichž hodnota se pohybuje okolo 80 % základního kapitálu. V takovém případě by bylo zhruba 87 % hlasů zajištěno účastí státu jako majoritního akcionáře, což by dle navrhované právní úpravy postačilo státu k prosazení jeho rozdělení.
V mediích jsme rovněž zaznamenali, že by navrhovaná novela měla usnadnit provedení vytěsnění minoritních akcionářů (tzv. squeeze-out). Je však třeba upozornit, že podmínky pro tzv. squeeze-out, tedy vytěsnění všech minoritních akcionářů za peněžitou částku označovanou jako protiplnění, se novelou nemění.
Standardem ve většině zemí Evropské unie je jednomyslný souhlas všech akcionářů (např. Německo nebo Itálie) nebo souhlas 90 % všech akcionářů (např. Rakousko nebo Dánsko). Alternativně Francie pak chrání akcionáře jiným způsobem, když umožňuje schválit rozdělení společnosti nižší většinou (za podmínek vyžadovaných pro změnu stanov), avšak rozdělení je možné jen v případě, že zúčastnění akcionáři obdrží akcie nově vzniklých společností a případně peněžité vyrovnání maximálně ve výši 10 % jmenovité hodnoty přidělených akcií. Fakticky tak v těchto zemích nedochází k nerovnoměrnému výměnnému poměru akcií. Obdobnou cestou jde i litevská právní úprava[1]. Ke schválení rozdělení s nerovnoměrným podílem se sice vyžaduje většina pouze dvou třetin přítomných akcionářů, avšak akcionáři držící akcie se jmenovitou hodnotou menší než 10 % základního kapitálu mají právo odkupu. Ochrana těchto minoritních akcionářů pak spočívá v tom, že nelze v přeměně společnosti podle schválených podmínek pokračovat, pokud požádají o odkup akcionáři, jejichž jmenovitá hodnota akcií dohromady přesahuje 10 % základního kapitálu.
Ačkoliv diskutovaná část novely zákona o přeměnách obchodních společností a družstev teoreticky dopadá na relativně úzkou skupinu akciových společností (co do jejich počtu), lze předpokládat, že významně ovlivní kapitálový trh, a to zejména s ohledem na strategický význam těchto akciových společností. Závěrem je třeba dodat, že navrhovaná právní úprava byla silně diskutovaným tématem také na valné hromadě společnosti ČEZ, která se konala dne 27. června 2023, když se na transformaci společnosti podrobně dotazovali přítomní minoritní akcionáři, kteří již nyní avizují, že jsou připraveni obrátit se na příslušný soud v případě, že by přeměna společnosti ČEZ byla podle navrhované právní úpravy provedena.
Jiří Kvaček
Matěj Novák
Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář
Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
e-mail: wl@weinholdlegal.com
[1] BEZOUŠKA, Petr. [Pokračuji ve zkoumání zahraničních právních úprav …]. In: Facebook [online]. 9. června 2023 9:14 [cit. 2023-06-27]. Dostupné >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Jiří Kvaček, Matěj Novák (Weinhold Legal)
14.07.2023
K úpravě rozdělování zisku do fondů společnosti ve stanovách.
Nejvyšší soud vydal dne 25. 4. 2023 pro praxi důležité usnesení sp. zn. 27 Cdo 948/2022, které potvrzuje náš dlouhodobý právní závěr o tom, že řada českých obchodních korporací (zejména vodárenských společností), má ve stanovách vadně (nicotně) upraven mechanismus rozdělování zisku do různých účelově vázaných fondů (bez vymezení bližších podmínek tvorby těchto fondů), kdy stanovy tímto nezákonným způsobem jednak nepřípustně přenáší pravomoc rozhodovat o rozdělení zisku z valné hromady na představenstvo a jednak následně dochází k rozdělení zisku třetím osobám odlišným od akcionářů bez náležité opory ve stanovách (§ 34 odst. 1 z. o. k.).
Uvedená vada může ve výsledku zakládat důvod neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení zisku pro absenci důležitých důvodů.
Ke skutkovému stavu:
- a) řízení před soudem prvního stupně
Menšinový akcionář se návrhem datovaným dne 21. 9. 2020 domáhal, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady vodárenské společnosti konané dne 26. 6. 2020, kterým bylo rozhodnuto o rozdělení zisku společnosti za rok 2019 (dále jen „usnesení valné hromady“).
Návrh usnesení o rozdělení zisku zněl: „Valná hromada společnosti schvaluje rozdělení zisku takto: Disponibilní výsledek hospodaření za rok 2019 je 3.055.879,66 Kč. Příděly v Kč: Rozvojový fond: 955.000 Kč; sociální fond: 2.100.000 Kč; nerozdělený zisk 879,66 Kč.“
Před konáním valné hromady podal menšinový akcionář písemný protest datovaný 16. 6. 2020, v němž zpochybnil soulad navrhovaného usnesení valné hromady se zákonem. Důvodem byla podle menšinového akcionáře skutečnost, že zadržování zisku ve fondech společnosti, namísto rozdělení zisku k jeho vyplacení mezi akcionáře, je v rozporu s právem akcionářů podílet se na zisku společnosti.
Soud prvního stupně návrh menšinového akcionáře zamítl.
- b) odvolací řízení
Odvolací soud provedl dokazování stanovami společnosti. Z nich zjistil, že:
Článek 39 (Rozdělování zisku) zní: „1. O rozdělování zisku společnosti rozhoduje valná hromada na návrh představenstva přezkoumaného dozorčí radou. 2. Zisk společnosti, dosažený v účetním období, použije společnost nejprve ke splnění daňových povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy, poté k doplnění dalších fondů zřízených představenstvem dle těchto stanov, a k dalším účelům schváleným valnou hromadou. Zbývající část zisku lze použít k rozdělení na podíl na zisku. 3. Valná hromada může rozhodnout, že část zisku, jež není účelově vázána, bude použita ke zvýšení základního kapitálu společnosti, nebo že bude ponechána jako nerozdělený zisk.“
Článek 41 (Vytváření dalších fondů) zní: „1. Společnost zřizuje sociální fond, rozvojový fond, stimulační fond a případně další fondy. 2. Pravidla tvorby a čerpání sociálního, rozvojového a stimulačního fondu, případně dalších fondů stanoví představenstvo.“
Vycházeje dále ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že podle § 34 odst. 1 z. o. k., zisk lze rozdělit osobám odlišným od akcionářů pouze tehdy, umožňují-li to stanovy.
Podle názoru odvolacího soudu články 39 a 41 stanov společnosti „neupravují žádná kritéria pro rozdělování zisku“, což má znamenat, že „o rozdělení rozhoduje představenstvo, vše je na jeho rozhodnutí.“
Nato odvolací soud uzavřel, že usnesení valné hromady společnosti je „nicotné pro rozpor se zákonem (§ 245 o. z.)“, přičemž o „vyslovení nicotnosti“ soud rozhoduje „z úřední povinnosti“.
Svůj závěr o „nicotnosti“ usnesení valné hromady odvolací soud odůvodnil takto: „Pokud valná hromada rozhodla o rozdělení zisku jinak, než v podobě jeho přiznání akcionářům, aniž pro to měla oporu ve stanovách, rozhodnutí nezaložilo přiznané právo na podíl na zisku. Jinak řečeno, stanovy nevyhoví požadavkům zákona na to, aby podle jejich znění mohl být rozdělen zisk jinak, než akcionářům. V daném rozsahu jde o nicotnost stanov.“.
- c) dovolací řízení
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice „zda ustanovení § 34 odst. 1 z. o. k., ve znění účinném ke dni 26. 6. 2020, vyžaduje, aby stanovy korporace upravovaly či stanovovaly kritéria pro rozdělování zisku, a pokud ano, o jaká kritéria se má jednat“.
Nejvyšší soud na podkladě své dřívější judikatury dospěl k následujícím (novým) právním závěrům:
Stanovy akciové společnosti mohou nakládání se ziskem upravit i tak, že určí, že část zisku vytvořeného společností bude přidělována do fondů společnosti. Jak Nejvyšší soud dovodil v R 9/2020, ujednání stanov určující, že část zisku bude přidělena do stanovami zřízených) fondů společnosti, může (dokonce) představovat důležitý důvod pro to, aby zisk nebyl rozdělen mezi akcionáře.
Nejvyšší soud nicméně nemůže odhlédnout od faktu, že rozhodování o rozdělení zisku je podle § 421 odst. 2 písm. h) z. o. k. v působnosti valné hromady (což plyne i z § 34 odst. 2 z. o. k.). Prostřednictvím ujednání článků 39 a 41 stanov dovolatelky, které zřizují (ze zisku společnosti naplňované) fondy, do nichž je zisk povinně přidělován, avšak pravidla pro tvorbu těchto fondů – včetně určení výše, do které musejí být ze zisku doplňovány – ponechávají na vůli představenstva, je rozhodování o rozdělení zisku fakticky přenášeno na představenstvo (které k rozhodnutí o rozdělení zisku nemá působnost).
Takový postup by byl přípustný tehdy, nebyly-li by stanovami zřízené fondy účelově vázané, tj. neomezoval-li by právní předpis nebo stanovy jejich použití takovým způsobem, že je nelze rozdělit pro výplatu zisku. Zisk kumulovaný v účelově nevázaných fondech je totiž z pohledu působnosti valné hromady stále disponibilním ziskem, který může svým rozhodnutím kdykoliv rozdělit k vyplacení mezi akcionáře [k tomu srov. důvodovou zprávu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony, k návrhu § 34 z. o. k., sněmovní tisk 207/0, Poslanecká sněmovna, 8. volební období, 2017-2021, s. 108-110].
Z článků 39 a 41 stanov dovolatelky však plyne, že zisk převáděný do stanovami zřízených fondů (a v nich akumulovaný) je účelově vázán tak, že jej není možné použít k rozdělení mezi akcionáře společnosti. To se podává z toho, že k rozdělení mezi akcionáře lze podle stanov použít jen zbývající část zisku, tj. část, která nebude přednostně přidělena do fondů.
Představenstvo dovolatelky by tak v důsledku popsaného ujednání stanov bylo oprávněno „rozhodovat“ o rozdělení zisku společnosti tím způsobem, že pokaždé „nastaví parametry“ stanovami zřízených fondů, aniž by akcionáři společnosti byli schopni ovlivnit, jak velká část zisku zbyde valné hromadě k rozdělení mezi akcionáře. Takový postup představenstva – dovedený ad absurdum – by mohl valnou hromadu zbavit možnosti rozhodovat o rozdělení zisku.
Obecně řečeno, určují-li stanovy akciové společnosti, že zisk je povinně přidělován do účelově vázaných fondů společnosti, avšak pravidla pro tvorbu těchto fondů ponechávají zcela na rozhodnutí představenstva, jsou v této části v rozporu s donucujícím ustanovením zákona, podle něhož o rozdělení zisku rozhoduje nejvyšší orgán společnosti [§ 421 odst. 2 písm. h) z. o. k.], v důsledku čehož se na usnesení valné hromady, kterým byly stanovy v takovém znění schváleny, hledí (v části, která deleguje úpravu pravidel tvorby fondů na představenstvo) jako by nebylo přijato (§ 245 o. z. ve spojení s § 45 z. o. k.). Dotčená část stanov proto nevyvolává zamýšlené právní účinky.
Hodlá-li akciová společnost ve stanovách zřídit účelově vázané fondy tvořené ze zisku (do nichž je zisk povinně přidělován), musí stanovy společnosti upravit alespoň výši, do jaké budou tyto fondy naplňovány nebo určit, jak velká část zisku do nich bude přidělována, jakož i konkretizovat účel, k němuž mají být prostředky z fondu použity (např. zda z fondů mohou být poskytována plnění osobám odlišným od akcionářů společnosti).
Určují-li stanovy (jako je tomu v projednávané věci), že zisk je přidělován do účelově vázaných fondů, avšak neupravují, do jaké výše má být zisk do fondů přidělován, není takové ujednání pro valnou hromadu při rozdělování zisku závazné (usnesení valné hromady nebude trpět vadou, nepřidělí-li zisk do těchto fondů), a bude-li zisk valnou hromadou do těchto fondů přidělen, nejde bez dalšího o důležitý důvod pro nerozdělení zisku mezi akcionáře ve smyslu závěrů R 9/2020.
Názor odvolacího soudu, podle kterého jsou „nicotné“ stanovy společnosti v rozsahu, v němž přenechávají určení pravidel pro tvorbu stanovami zřízených účelově vázaných fondů, do nichž je povinně přidělován zisk, na rozhodnutí představenstva, tak je – ač neobratně formulován – ve výsledku správný.
Naproti tomu, názor odvolacího soudu, podle něhož se – v případě usnesení valné hromady – „nejedná o rozhodnutí valné hromady účastníka“, není správný. Skutečnost, že v poměrech projednávané věci stanovy (s přihlédnutím k závěrům uvedeným v odstavcích [38] a [40]) nezavazovaly valnou hromadu k přidělení zisku do fondů společnosti, znamená pouze to, že odvolací soud musí dále zkoumat, měla-li valná hromada k přidělení zisku do fondů společnosti důležitý důvod, případně existoval-li jiný důležitý důvod, pro který nebylo možné zisk rozdělit k vyplacení mezi akcionáře.
Závěr:
S ohledem na shora prezentované stanovisko Nejvyššího soudu bude třeba u celé řady tuzemských společností provést důkladnou revizi stanov v části upravující rozhodování o rozdělování zisku a jiných vlastních zdrojů společnosti tak, aby vyhovovaly zákonným požadavkům.
JUDr. Vladimír Janošek,
advokát
trvale spolupracující s ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.
Plzeňská 3350/18
150 00 Praha 5 – Smíchov
Tel.: +420 731 773 563
e-mail: janosek@arws.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Vladimír Janošek (ARROWS)
30.06.2023
Rozložení důkazního břemene u péče řádného hospodáře, aneb jednatel vybral peníze společnosti a naložil s nimi neznámo jak.
Nejdříve obecně k důkaznímu břemenu. Obecně vzato platí, že „důkazní břemeno je procesním institutem, který pomáhá soudu rozhodnout v případě, kdy po provedeném dokazování nemůže přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé (stav non liquet). Řešením této situace totiž nemůže být, že by soud odmítl o věci rozhodnout. Ve sporném řízení ovládaném zásadou projednací se soud v průběhu řízení zabývá nejprve subjektivním důkazním břemenem, které stanoví, k čemu musí ten který z účastníků vést důkaz, chce-li být v řízení úspěšný (používá se též termín břemeno vedení důkazu).
Účastník označuje zpravidla sám důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení o rozhodných skutečnostech. Pokud tak nečiní, musí jej soud o jeho důkazní povinnosti poučit.“[1]
„Úvaha o tom, kdo z účastníků nese důkazní břemeno, je závislá na právu hmotném. Podle obecného pravidla leží důkazní břemeno ohledně určitých skutečností na tom z účastníků řízení, který z jejich existence vyvozuje pro sebe příznivé právní následky.“[2] V, troufám si říct, drtivé většině případů je pak tímto účastníkem právě žalobce, který z logiky věci podanou žalobou má v úmyslu pro sebe vyvodit pozitivní následek.
A nyní již k obracení důkazního břemene v případě statutára společnosti ohledně neurčitého nakládání (typicky) jednatele s finančními prostředky společnosti.
Představme si modelový případ, kdy jednatel společnosti s ručením omezeným vybere, nebo nějakým jiným způsobem dostane z účtů společnosti finanční prostředky a následně je použije na úhradu (například) věcí pro svou osobní potřebu, či jakýmkoliv jiným způsobem, jež není ve prospěch společnosti. Za standardních (shora uvedených) pravidel dělení důkazního břemene by společnost, domáhající se chybějících finančních prostředků byla nucena dokázat, jak byly finanční prostředky využity, což je ale právě obvykle ta jediná věc, kterou daná společnost (společníci, ostatní statutáři) netuší.
Judikatura se tak v tomto směru vyvinula potřebným směrem již za účinnosti starého občanského zákoníku, a zůstává konstantní i za účinnosti nového občanského zákoníku, potažmo zákona o obchodních korporacích, jak lze ostatně vidět na následujících judikátech Nejvyššího soudu.
„Dokazování toho, že jednatel společnosti s ručením omezeným využil peněžní prostředky společnosti pro společnost, není důkazem vzniku škody. […]
Z toho vyplývá, že nepodaří-li se prokázat, zda jednatel či člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá neúspěch ve sporu člena statutárního orgánu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním člena statutárního orgánu a vznikem škody). Naproti tomu nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži tomu, kdo se náhrady škody domáhá (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 957/2014).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že tvrdí-li dovolatel (tj. žalující insolvenční správce), že žalovaný disponoval s peněžními prostředky společnosti (což bylo v řízení prokázáno), přičemž žalovaný toto tvrzení doplňuje vysvětlením, podle něhož tyto prostředky využil ve prospěch společnosti, nese ohledně těchto svých tvrzení důkazní břemeno žalovaný.
Je tomu tak proto, že tvrzením popírajícím existenci protiprávního jednání (porušení péče řádného hospodáře) se žalovaný snaží zabránit tomu, aby nastoupily pro něj nepříznivé účinky právní normy (vznik povinnosti k náhradě škody).
Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. V poměrech projednávané věci dovolatel důkazní břemeno ohledně vzniku (případné) škody unesl, když prokázal, že předmětné peněžní prostředky, se kterými žalovaný disponoval, z majetku společnosti ušly.
To, zda peněžní prostředky byly použity pro společnost, je otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný.
Dovodil-li tedy odvolací soud, že objektivní nejistotou ohledně toho, zda byly předmětné peněžní prostředky využity pro společnost, je stižen dovolatel, není jeho posouzení otázky rozložení důkazního břemene v projednávané věci správné.“ [3]
Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu tak jednoznačně vyplývá, že za situace, kdy žalobce prokáže výběr finančních prostředků, tíží již dále důkazní břemeno ve vztahu k tomu, jak bylo s těmito prostředky naloženo, žalovaného – tedy našeho modelového jednatele. Pakliže takový jednatel pak tvrdí, že byly prostředky užity ve prospěch společnosti, je na něm, aby toto své tvrzení prokázal, neboť v opačném případě je třeba hodnotit tuto skutečnost v jeho neprospěch.
Níže uvedený judikát pak velmi přehledně uvádí rozložení důkazního břemene již s odkazy na „novou“ úpravu, tedy zákon o obchodních korporacích.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k otázce rozložení důkazního břemene v řízení o náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednatele jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 obch. zák. se podává:
1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, anebo usneseni Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016).
2) Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že jednatel uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3775/2008, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 250/2015).
3) Nepodaří-li se jednateli prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním jednatele a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži žalobci (srov. opět rozsudek sp. zn. 29 Cdo 440/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4590/2016).
4) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. Jde o otázku jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016, a judikaturu v něm citovanou).[4]
Pakliže tedy žalobce prokáže:
- vznik škody (peněžní prostředky vybrané z účtu)
- porušení povinnosti žalovaného (nepoužití odčerpaných finančních prostředků pro podnikatelskou činnost)
- příčinnou souvislost (tedy že peníze vybral právě žalovaný a použil je v rozporu s péčí řádného hospodáře)
je to právě žalovaný (náš modelový jednatel), kdo je povinen tvrdit a prokazovat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti. Rozložení důkazního břemene tímto způsobem tak chrání společnosti před neoprávněnými výběry finančních prostředků (respektive neoprávněným nakládáním s nimi) ze strany jejich statutárů, kteří k těmto prostředkům mají zpravidla přístup.
JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D.,
advokát
Mgr. Lukáš Beer
Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář
Krajinská 281/44
370 01 České Budějovice
Tel.: +420 386 323 247
e-mail: reznicek@reznicek.com
[1] HROMADA, Miroslav. § 120 [Důkazní povinnost]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 614–615, marg. č. 14.
[2] HROMADA, Miroslav. § 120 [Důkazní povinnost]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 615, marg. č. 16.
[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013.
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D., Mgr. Lukáš Beer (Řezníček & Co.)
26.06.2023
Sistace výkonu hlasovacích práv společníka s.r.o.
Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, v platném znění (dále jen „zákon o obchodních korporacích“) v ustanovení § 173 specifikuje zákonné důvody, ve kterých lze sistovat hlasovací práva společníků společnosti s ručením omezeným. Sistací se rozumí dočasné pozastavení hlasovacích práv společníků, kteří jinak s hlasovacími právy spojenými s jejich podíly mohou řádně disponovat. Sistaci výkonu hlasovacích práv lze rozdělit na dvě základní typové situace, kdy první z nich nastává v důsledku přijetí určitého rozhodnutí valné hromady a druhá je spojena s osobou společníka. Sistace ovšem může nastat i v dalších zákonem předvídaných případech.
Sistace hlasovacích práv ve vztahu k osobě společníka
Společník společnosti s ručením omezeným je podle zákona o obchodních korporacích povinen splnit svou vkladovou povinnost ve lhůtě určené společenskou smlouvou, nejpozději však do 5 let ode dne vzniku společnosti nebo od převzetí vkladové povinnosti za trvání společnosti. Pokud se společník dostane do prodlení s plněním vkladové povinnosti, dochází k sistaci jeho hlasovacích práv, a to v rozsahu takového prodlení. Výsledkem je pak nemožnost společníka nakládat s těmi hlasy, které se poměrně vážou k nesplacené části jeho vkladu – za předpokladu, že se počet hlasů odvíjí od výše vkladu společníka. Shodná situace jako při prodlení se splněním vkladové povinnosti nastává i při prodlení se splněním příplatkové povinnosti. Bez ohledu na sistaci hlasovacích práv však společníkovi nic nebrání v tom, aby se zasedání valné hromady nadále účastnil a vykonával jiná práva, která se váží k jeho podílu (např. přednostní právo na podíl na zisku, likvidačním zůstatku atp.).
Sistace hlasovacích práv ve vztahu k rozhodování valné hromady
Výkon hlasovacích práv společníka je pozastaven také v případě, kdy valná hromada rozhoduje o jeho nepeněžitém vkladu, kterým dochází ke zvýšení základního kapitálu ve společnosti. K sistaci hlasovacích práv dochází rovněž v situaci, kdy valná hromada rozhoduje o vyloučení společníka ze společnosti nebo kdy rozhoduje o podání návrhu na jeho vyloučení k soudu. K pozastavení výkonu hlasovacích práv dochází i při rozhodování valné hromady o prominutí splnění povinnosti dotčeného společníka nebo při rozhodování o jeho odvolání z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce.
becně platí, že pokud je rozhodováno o odvolání z funkce určitého člena orgánu společnosti s ručením omezeným a je-li tato osoba současně společníkem společnosti, může o svém odvolání hlasovat bez omezení. Rozhoduje-li však valná hromada o odvolání člena orgánu společnosti pro porušení jeho povinnosti při výkonu funkce (např. pro porušení péče řádného hospodáře), je hlasovací právo společníka automaticky pozastaveno a společník v takovém případě nemůže svými hlasy prosadit své případné setrvání ve funkci.
Valná hromada může vyloučit společníka, který je v prodlení se splněním své vkladové povinnosti. Pokud se na valné hromadě rozhoduje o vyloučení společníka ze společnosti z tohoto důvodu, on sám v takovém případě hlasovat nemůže a k jeho hlasům se nepřihlíží ani při posuzování usnášeníschopnosti valné hromady. Pokud má společník více podílů a je v prodlení se splacením vkladu pouze ohledně jednoho z nich, přičemž valná hromada rozhoduje o jeho vyloučení pouze ve vztahu k tomuto podílu, společník ani v takovém případě nemůže vykonávat hlasovací právo spojené s jeho ostatními podíly, ohledně kterých vkladovou povinnost splnil.
Pokud se usnesení valné hromady má týkat prominutí splnění určité povinnosti společníka nebo osoby jednající s ním ve shodě (např. prominutí dluhu společníka vůči společnosti), jsou hlasovací práva společníka při rozhodování na valné hromadě o předmětné otázce rovněž sistována. Tímto se společníkovi efektivně zabraňuje, aby dosáhl prominutí splnění dané povinnosti vahou svých hlasů a získal tak neoprávněný prospěch či neoprávněnou výhodu na úkor ostatních společníků.
Sistace jako sankce za porušení povinnosti uvést v registru skutečného majitele
Podle zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, v platném znění, mají obchodní korporace povinnost uvádět svého skutečného majitele v tzv. evidenci skutečných majitelů. Skutečným majitelem právnické osoby je podle zákona každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo její právní uspořádání. Pokud ovšem není skutečný majitel obchodní korporace řádně zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování valné hromady vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on ani právnická osoba. Zákaz výkonu hlasovacích práv se v takovém případě uplatní jak na právnickou osobu, která nebude mít v evidenci řádně zapsaného skutečného majitele, tak i na nezapsaného skutečného majitele. Pokud by hlasovací právo bylo vykonáváno i přes tento zákaz, přijaté rozhodnutí by mohlo být prohlášeno za neplatné.
Důsledky sistace hlasovacích práv
Pokud společnost umožní společníkovi výkon hlasovacího práva v případě, kdy má být sistováno, popř. jeho hlas započte ke stanovení usnášeníschopnosti valné hromady, dochází k výkonu tohoto práva v rozporu se zákonem. V důsledku uvedeného pak mohou nastat dvě situace: (i) společnost má za to, že usnesení bylo přijato, ale po započtení hlasů sistovaného společníka by přijato nebylo nebo (ii) společnost má za to, že usnesení nebylo přijato, ale bez započtení hlasů sistovaného společníka by přijato bylo. Řešením první situace je podle § 191 zákona o obchodních korporacích návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady soudem. V druhém případě je nutné podat návrh na určení, že valná hromada dané usnesení přijala.
Závěr
V souladu s § 173 zákona o obchodních korporacích mají společníci možnost si ve společenské smlouvě sjednat další důležité důvody pro omezení výkonu hlasovacího práva. V zákoně se nespecifikuje, co vše může být považováno za důležitý důvod a společníkům je tak ponechána volnost v konkretizaci důvodů, při nichž bude hlasovací právo sistováno. Jako příklad lze uvést třeba střet zájmů společníka se zájmy společnosti, rozhodování o jmenování, odvolání či pozastavení výkonu funkce jednatele, který je současně společníkem i v případě, že neporušil své povinnosti při výkonu funkce, nebo rozhodování o udělení souhlasu s převodem podílu společníka na třetí osobu. K případnému rozšíření společenské smlouvy společnosti o další důvody sistace, sjednávané nad rámec zákonných důvodů, ovšem bude vždy nutný souhlas všech společníků.
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM.
Vedoucí partner, Advokát
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., advokát
Anny Letenské 34/7
120 00 Praha 2
Tel.: +420 222 254 555
e-mail: info@matzner.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM
03.07.2023