EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
Nájem nemovitých věcí z pohledu DPH.*
K povinnosti vytvořit internetové stránky akciové společnosti.*
Některé aspekty výkonu autorského dozoru (se zohledněním právní úpravy v novém stavebním zákoně).*
Nájem nemovitých věcí z pohledu DPH.
Než začneme detailně popisovat dopady daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) na nájem nemovité věci v České republice, je třeba vymezit, co se za nájem dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále “ZDPH“) a souvisejících předpisů za nájem považuje. ZDPH blíže nedefinuje pojem nájem. Z toho důvodu se vychází z judikatury Soudního dvora Evropské unie. Nájmu se věnovalo mnoho judikátů, níže uvádíme citace několika z nich – např. Rozsudek SDEU C-326/99 „Goed Wonen“, především bod 52.
52 Ačkoli se na pronájem nemovitostí v zásadě vztahuje pojem hospodářské činnosti ve smyslu článku 4 šesté směrnice, jedná se obvykle o relativně pasivní činnost, která nevytváří žádnou významnou přidanou hodnotu.
Definici nájmu upravuje také rozsudek SD EU C-284/03 „Temco Europe“. V bodě 19 definuje nájem takto:
Soudní dvůr v četných rozsudcích definoval pojem nájmu nemovitého majetku ve smyslu čl. 13 B písm. b) šesté směrnice tak, že v zásadě znamená, že pronajímatel převede na nájemce za úplatu na sjednanou dobu právo užívat nemovitost způsobem, jako kdyby byl vlastníkem, a právo vyloučit jakoukoli další osobu z výkonu takového práva.
Dle současné judikatury se za nájem považují situace, kdy jsou splněny následující podmínky:
- za úplatu
- na sjednanou dobu
- převod práva na nájemce využívat nemovitost, jako kdyby byl vlastníkem
- nájemce má právo vyloučit jakoukoli další osobu z výkonu takového práva[1]
Dle výše uvedených podmínek tak mohou nastat situace, kdy se výklad pojmu nájem nemovitých věcí posuzuje jinak dle zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku a v ZDPH. Tento rozdíl je nejvíce znát v případě „nájmu“ místa pro bankomat nebo prodejní automat. Pod tímto pojmem si lze představit například prodejní automat na kávu nebo na sycené nápoje, který je umístěn v budově.
Této situaci se věnoval rozsudek C-275/01 „Sinclair Collins“. Jednalo se o společnost, která do hotelů a dalších budov rozmisťovala automaty ve kterých se prodávali tabákové výrobky. Hlavní otázkou bylo, jestli se příjem osvobodí podobně jako u nájmu. Soud nakonec dospěl k závěru, že skutečným předmětem smlouvy byla instalace prodejních automatů na cigarety, a nikoli užívání nebo požívání pozemku, proto se nejednalo o nájem.
Problematika nájmu nemovité věci u DPH
Nájem nemovitých věcí je považován z pohledu ZDPH za ekonomickou činnost a je primárně osvobozen od DPH[2], protože se jedná o pasivní činnost. Existují, ale případy, kdy naopak ZDPH u nájmu stanovuje, že se jedná povinně o zdanitelné plnění. Jde o tyto případy:
- krátkodobý nájem nemovité věci
- poskytnutí ubytovacích služeb, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 55 ve znění platném k 1. lednu 2008
- nájem prostor a míst k parkování vozidel
- nájem bezpečnostních schránek
- nájem strojů nebo jiných upevněných zařízení[3]
Plátce se dále může rozhodnout, že u nájmu nemovité věci jinému plátci pro uskutečňování jeho ekonomické činnosti uplatní daň. Tuto možnost dává plátci daně ZDPH v § 56 a odst. 3. Toto neplatí v případech uvedených v § 56a odst. 3 písm. a) – f) ZDPH, kdy i při splnění předchozích podmínek není možné u pronájmu uplatňovat DPH. Jedná se například o nájem obytného prostoru, bytové jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, stavby rodinného domu podle stavebního zákona nebo stavby, v níž je alespoň 60 % podlahové plochy tvořeno obytný prostorem atd. Pokud je nájem považován za zdanitelné plnění, tak se uplatňuje vždy základní sazba DPH, aktuálně ve výš 21 %. .
Problematika krátkodobých nájmů
Problematika krátkodobých pronájmů je blíže řešena v § 56a odst. 2 ZDPH. Jedná se o nájem, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin a v jehož ceně je rovněž cena energií nebo vody.[4] V praxi se jedná o případy, kdy si sportovní spolek pronajme od školy tělocvičnu na pátek večer. Sice se může jednat o smlouvu, která bude trvat po dobu 10 let, ale stále se bude jednat o krátkodobý nájem. Dalším případem je například nájem salonku po dobu konference. Nezáleží na tom, po jakou dobu bude nájem platit, ale jestli bude nepřetržitě trvat podobu delší než 48 hodin. Sazba daně bude u krátkodobého pronájmu 21 %.[5]
Nájem nemovitých věcí a nárok na odpočet u souvisejících vstupů?
Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění uvedených v §72 odst. 1 ZDPH. U nájmu nemovitých věcí se bude jednat o situace, kdy bude nájemce využívat nemovitou věc pro poskytování zdanitelného nájmu (typicky pronájem výrobní nebo skladovací haly, kanceláře, případně k poskytnutí ubytování – hotel).
Pokud naopak bude plátce pronajímat nemovitou věc osvobozeně, tak si nebude moci nárokovat DPH na vstupu. Nemožnost nároku na odpočet DPH se aplikuje také v případě, kdy je daná nemovitá věc využita mimo ekonomickou činnost plátce DPH (například neziskové subjekty nebo u nemovité věci ve vlastnictví fyzických osob použitých k jejich bydlení).
V praxi však nemovitá věc bývá využita více způsoby zároveň (zdanitelný nájem, tak i nájem osvobozený nebo je nemovitá věc využita mimo ekonomickou činnost) a toto je třeba z pohledu ZDPH řešit – hovoříme o poměrném nároku na odpočet, kráceném nároku na odpočet, případně o jejich kombinaci (částečný nárok na odpočet).
Způsob výpočtu nároku na odpočet v poměrné a krácené výši
Poměrný nárok na odpočet aplikujeme v případě, kdy plátce daně přijaté zdanitelné plnění použije jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely. Příkladem tak je oprava střechy domu ve vlastnictví fyzické osoby, která daný dům používá jak pro svoje bydlení, tak část i zdanitelně pronajímá). Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění.[6]
Krácený nárok na odpočet aplikujeme v případě, kdy plátce přijaté zdanitelné plnění použije v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Příkladem může být oprava fasády kancelářské budovy, přičemž kanceláře jsou pronajímány jak plátcům (zdanitelně s DPH), tak neplátcům (osvobozeně od DPH).
Skutečnost, zdali má plátce DPH plný, částečný (krácený nebo poměrný) nebo žádný nárok na odpočet DPH je významná především v okamžiku pořizování nemovitých věcí, protože toto má následně vliv na cenu nemovité věci a návratnost investice.
Plátce DPH a výše obratu
ZDPH stanovuje, že se plátcem daně stane osoba, která v předchozích 12 měsících překročí obrat 2 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.[7] Součástí obratu je kromě zdanitelných plnění i plnění osvobozené bez nároku a s nárokem na odpočet. V praxi se tak může stát, že osoba, která uskutečňuje jen malé zdanitelné plnění se může stát plátcem daně, pokud příjmy z nájmu nemovitých věcí (osvobozené) jsou dostatečně vysoké.[8]
Ing. Jan Tecl,
daňový poradce a partner
Lukáš Jankovec,
asistent daňového poradce
Senovážné náměstí 992/8
110 00 Praha 1
Tel.: + 420 273 139 330
e-mail: ekp@ekp.cz
[1] Čl. 135 odst. 1 písm. l) směrnice o DPH
V tomto smyslu viz rozsudky SDEU ve věci C-326/99 Goed Wonen, bod 55; C-409/98 Mirror Group, bod 31; C-108/99 Cantor Fitzgerald International, bod 21; C-358/97 Komise v. Irsko, body 52 až 57; C-275/01 Sinclair Collis, bod 25; C-284/03 Temco Europe, bod 19; C-428/02 Fonden Marselisborg Lystbådehavn, bod 30, C-451/06 Gabriele Walderdorff, bod 17, C-210/11 a C-211/11 Medicom a Maison Patrice Alard, bod 26 a citovaná judikatura, jakož i C-55/14 Régie communale autonome du stade Luc Varenne, bod 22.
[2] Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty §56a odst. 1
[3] § 56a písm. a) – e) ZDPH
[4] § 56a odst. 2 ZDPH
[5] § 47 odst. 4 ZDPH, příloha č. 2 a 2a ZDPH
[6] § 75 ZDPH
[7] § 6 ZDPH
[8] § 4 a ZDPH
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Lukáš Jankovec, Ing. Jan Tecl (EKP Advisory) 26.09.2023
K povinnosti vytvořit internetové stránky akciové společnosti.
V dnešní době jednoduchého a rychlého zakládání obchodních společností, kdy společnost lze založit a zapsat do obchodního rejstříku během několika pracovních dnů, se občas zapomíná na povinnost akciové společnosti dle § 7 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech, v platném znění (dále jen „zákon o obchodních korporacích“). Dle tohoto ustanovení je akciová společnost povinna uveřejňovat údaje, které musí uvádět na svých obchodních listinách, a další údaje stanovené zákonem, a to bez zbytečného odkladu po svém vzniku, a dále průběžně způsobem umožňujícím dálkový přístup, který je pro veřejnost bezplatný.
Zjednodušeně řečeno se jedná o povinnost akciové společnosti zřídit a průběžně provozovat své internetové stránky. Zejména v případech, kdy je akciová společnost založena rychle za nějakým účelem, například jako nástupnická společnost pro účely pozdější fúze nebo přesunu určitého majetku v rámci odštěpení tohoto majetku z jiné společnosti na nově založený subjekt, se na vytvoření internetových stránek akciové společnosti může zapomenout.
Nově vzniklá akciová společnost má tedy povinnost neprodleně po svém zápisu do obchodního rejstříku zřídit své vlastní internetové stránky a uveřejnit na nich zákonem požadované údaje. Požadované údaje jsou údaje, které se dle § 435 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, musí každý podnikatel uvádět na obchodních listinách. Jedná se zejména o obchodní firmu a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky a identifikační číslo. Lze uvést i další údaje, nejsou-li způsobilé vyvolat klamavý dojem. Podle § 7 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, uvádí-li kapitálová společnost na obchodních listinách také údaj o svém základním kapitálu, musí se tento údaj týkat pouze upsané a splacené části základního kapitálu. Na internetových stránkách se rovněž uvádí podle § 79 odst. 3 zákona o obchodních korporacích příslušnost ke koncernu.
Povinností akciové společnosti je internetové stránky po celou dobu své existence udržovat. Pro úplnost uvádí zákon o obchodních korporacích v § 7 odst. 3, že pokud si společnost s ručením omezených „dobrovolně“ zřídí internetové stránky, výše uvedené obsahové povinnosti se na ni vztahují taktéž.
Pokud jde o formální požadavky, pak je nutné, aby přístup na internetové stránky byl veřejnosti umožněn bezplatně a aby se k nim veřejnost dostala jednoduchým způsobem po zadání elektronické adresy. Zřízení úplně nových internetových stránek úplně jednoduché a časově nenáročné není. Vyvstává tedy otázka, zda v případě zakládání akciových společností v rámci již existujícího koncernu nevyužít již existujících internetových stránek „hlavní“, například mateřské společnosti, kdy vytvoření internetových stránek v rámci již existujících primárních internetových stránek může být na rozdíl od výše uvedeného otázkou několika minut. Na primárních stránkách mateřské společnosti by se tak veřejnost prostřednictvím jednoduchého prokliku mohla dostat na internetové stránky jiné koncernové společnosti a zjistit si tak požadované údaje. Zákon rovněž nestanoví žádné přísné požadavky na znění elektronické adresy internetových stránek. Není tedy požadováno, aby například akciová společnost Autoservis Novák, a.s. musela disponovat internetovými stránkami znějícími identicky jako obchodní firma, tedy autoservisnovak.cz.
Internetové stránky akciové společnosti slouží pro publikování různých povinných i nepovinných informací a dokumentů. Může to být kupříkladu pozvánka na valnou hromadu, účetní závěrka, zpráva o podnikatelské činnosti společnosti a další dokumenty dle zákona o obchodních korporacích i dle jiných zákonů. Dalším příkladem může být zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev, v platném znění (dále jen „zákon o přeměnách“), dle kterého lze internetové stránky alternativně využít pro uveřejnění informací o přeměně dle § 33a tohoto zákona v tom ohledu, že povinné informace o přeměně (zejména informace o uložení projektu přeměny a upozornění věřitelů na jejich práva v souvislosti s přeměnou) mohou být publikovány bezplatně na internetových stránkách společnosti a společnost tak nemusí informace zveřejňovat v Obchodním věstníku, kde je publikace za úplatu.
V teorii i praxi se občas řeší otázka týkající se možnosti zabezpečit přístup k některým informacím na internetových stránkách heslem tak, aby se k těmto informacím a dokumentům dostaly pouze některé subjekty, například akcionáři. Názory na tuto problematiku se v teorii různí, nicméně bez pochybností by asi mělo být to, že informace a dokumenty, u kterých zákon jejich uveřejnění na internetových stránkách požaduje, by zamčeny heslem být neměly. Jen tak může být naplněn požadavek § 7 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, že informace musí být dostupné jednoduchým způsobem po zadání elektronické adresy.
V každém případě je doporučeníhodné, aby nově vzniklá akciová společnost po svém vzniku se zřízením internetových stránek neotálela, neboť pokud je vůbec nezřídí nebo neuvádí-li na nich stanovené údaje, může jí rejstříkový soud uložit pořádkovou pokutu do výše 100 tisíc korun, pokud by tak neučinila ani po jeho výzvě (dle § 107 ve spojení s § 104 zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, v platném znění).
Mgr. Regina Huntley,
advokátka, Associate Partner
Platnéřská 2
110 00 Praha 1
Tel.: +420 236 163 720
E-mail: regina.huntley@roedl.com
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Regina Huntley (Rödl & Partner)
27. 7. 2023
Některé aspekty výkonu autorského dozoru (se zohledněním právní úpravy v novém stavebním zákoně).
Ustanovení § 152 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Stavební zákon“), resp. ustanovení § 161 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „Nový stavební zákon“ nebo „NSZ“) ukládá stavebníkům zvláštní povinnost ve vztahu k provádění staveb, které jsou veřejnými zakázkami (tedy jejichž náklady na realizaci jsou alespoň částečně kryty z veřejných rozpočtů[1]) a zároveň jsou realizovány stavebním podnikatelem[2], a to konkrétně zajištění výkonu autorského dozoru projektanta při jejich realizaci.
Při zadávání veřejných zakázek se tak zadavatelé nezřídka ocitají právě v pozici stavebníka, jehož povinností je provádět stavební práce v souladu s výše citovaným ustanovením. Ačkoliv se tato povinnost může jevit poměrně jasná a jednoduchá, při snaze zajištění výkonu autorského dozoru může vyvstat řada problematických otázek počínaje vymezením pojmu „autorský dozor projektanta“. Na některé problematické aspekty bychom rádi upozornili níže.
Autorský dozor projektanta – legislativní vymezení
V kontextu stavebního práva není v současně platné a účinné právní úpravě (představované Stavebním zákonem a souvisejícími prováděcími předpisy) zahrnuta definice pojmu „autorský dozor projektanta“ (případně jen pojmu „dozor projektanta“). Přičemž situace nebude diametrálně odlišná ani v souvislosti s nabytím účinnosti Nového stavebního zákona[3].
I přes přetrvávající absenci zákonné definice pojmu autorský dozor projektanta, lze náplň této funkce chápat jako soubor činností vykonávaných zpravidla zpracovatelem projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, ohlášení stavby[4], popř. dokumentace pro provádění stavby, jež je prováděna obvykle na základě smluvního ujednání mezi projektantem a stavebníkem po dobu provádění stavby.
Autorským dozorem se přitom ověřuje zejména soulad prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací, tedy vyjádřeno jinak, zajištění, aby stavba byla prováděna v souladu s povolením stavebního úřadu. Tuto povinnost má stavebník rovněž již podle velmi obecně formulovaného ustanovení § 152 odst. 1 Stavebního zákona, jež stanoví, že: „Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby…“.[5]
Lze zde vnímat jakýsi dvojí dohled nad výkonem „řádného provádění stavby“ (čímž se nepochybně rozumí i její provádění v souladu s ověřenou projektovou dokumentací), neboť jednak jej musí zajistit sám stavebník (a to v rámci řádného provádění stavby, a to nejčastěji prostřednictvím technického dozoru investora) a jednak souběžně i projektant, který bude při provádění stavby vykonávat autorský dozor s podobným cílem.
S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že dílčí úprava (doplnění) právní úpravy v podobě NSZ představuje jen určitou konkretizaci doposud obecně formulované povinnosti stavebníka při provádění stavby dle § 152 odst. 1 Stavebního zákona.
Autorský dozor projektanta vykonává oprávněná osoba
Z § 152 odst. 4 Stavebního zákona, resp. z § 161 odst. 2 Nového stavebního zákona, vyplývá, že autorský dozor vykonává fyzická osoba oprávněná podle zvláštního předpisu, tj. dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „Autorizační zákon“). V souladu s Autorizačním zákonem je autorský dozor projektanta oprávněn vykonávat autorizovaný architekt dle § 17 odst. h), autorizovaný inženýr dle § 18 písm. j) a autorizovaný technik dle § 19 písm. e), a to v rozsahu oboru, případně specializace, pro kterou mu byla udělena příslušná autorizace[6].
V některých zdrojích se lze setkat s názorem, že autorský dozor projektanta může vykonávat pouze autorizovaná osoba, jež je zároveň zpracovatelem (autorem) projektové dokumentace. Při samotné realizaci staveb lze vnímat vhodnost a praktičnost tohoto postupu zejména v tom, že zpracovatel projektu by měl znát své dílo (tj. v tomto případě projektovou dokumentaci) nejlépe, tudíž by měl logicky zajišťovat kontrolu, zda je stavba prováděna v souladu s jeho dílem. Dle našeho názoru se ovšem jedná o zužující pohled na interpretaci osoby vykonávající autorský dozor, který nemá oporu v právní úpravě.
Lze tedy argumentovat, že relevantní právní předpisy neukládají mimo výše uvedenou povinnost (tj. že dozor projektanta má vždy zajistit autorizovaná osoba), další limitace. Není pro výkon autorského dozoru tedy rozhodné, zda konkrétní autorizovaná osoba je (či není) autorem projektové dokumentace.
Další argument lze spatřovat v tom, že povinnost zajistit autorský dozor projektanta nad prováděním stavby ukládá zákon stavebníkovi (při zadávání veřejných zakázek tudíž zadavateli), nikoliv samotnému projektantovi. Pokud by však autorský dozor mohl vykonávat pouze autor projektové dokumentace, tak v případě, že autor projektu nemůže z jakéhokoli důvodu autorský dozor vykonávat (nemoc, úmrtí, odejmutí autorizace) anebo nechce tuto činnost vykonávat, stavebník by nedostál své zákonné povinnosti (což by mohlo ohrozit stavbu, jež je navíc realizována z veřejných prostředků). Nelze přijmout ani závěr, že by byl stavebník v takovém případě zbaven své povinnosti zajistit při provádění stavby autorský dozor projektanta a mohl provést stavbu bez této kontroly.
Zužující přístup k výkonu funkce autorského dozoru by dle našeho názoru také nereflektoval možnou kolizi plurality zpracovatelů jednotlivých stupňů projektové dokumentace. Uvážíme-li příklad, že by dokumentaci pro územní rozhodnutí vypracoval projektant A, ale projektovou dokumentaci pro stavební povolení, příp. pro provádění stavby vypracoval již projektant B, a oba by měli zájem vykonávat autorský dozor při realizaci stavby. Lze předpokládat, že v takovém případě bude na rozhodnutí stavebníka, kterého zpracovatele dokumentace si vybere (čímž není vyloučena možnost, že by mohl být autorský dozor zajišťován oběma uvedenými projektanty současně; event. aby výkonem autorského dozoru byla pověřena jiná autorizovaná osoba). Omezení (ba dokonce zapovězení) této možnosti volby stavebníka by se jevilo dosti neúčelné a v praxi značně problematické.
Lze proto uzavřít, že autorský dozor může vykonávat kterákoli autorizovaná osoba[7].
Výkon autorského dozoru se zohledněním autorských práv
Pakliže bude výkon autorského dozoru zastávat osoba odlišná od zpracovatele projektové dokumentace, je nezbytné nejprve dostatečně ošetřit autorská práva zpracovatele projektové dokumentace, na jejímž základě má být autorský dozor projektanta vykonáván.
Projektová dokumentace bývá předmětem ochrany autorským právem, neboť zpravidla naplňuje definiční znaky autorského díla ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „Autorský zákon“)[8], a jedná se tedy o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora (v tomto případě projektanta), jenž je zároveň vyjádřen v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické. Jestliže je seznáno naplnění výše uvedených znaků, lze projektovou dokumentaci chápat jako architektonické dílo[9] (jež je výsledkem smíšené činnosti architektonicko-tvůrčí a činnosti stavebně-technické), na nějž se vztahuje autorskoprávní ochrana dle Autorského zákona.[10] Pro vyloučení pochybností a za účelem předcházení interpretačních problémů by proto stavebník měl optimálně již ve smluvním ujednání s autorem projektové dokumentace vymezit rozsah uživatelským, příp. zásahovým oprávněním, a to zejména pro případ, pokud do budoucna uvažuje, že by byl autorským dozorem pověřen někdo jiný než autor projektové dokumentace. Stavebník by si tak měl zajistit oprávnění dílo užít (resp. oprávnění k výkonu tohoto práva, a to zejména prostřednictvím licence) ve smyslu § 12 odst. 1 Autorského zákona.
Se zřetelem na klíčový význam licence pro budoucí nakládání s projektovou dokumentací, není radno podceňovat obsah tohoto smluvního ujednání již ve smlouvě, jejímž předmětem je zpracování projektové dokumentace.[11]
Smluvní zajištění rozsahu činností při výkonu autorského dozoru
Jak již bylo uvedeno výše, žádné ustanovení přesně nedefinuje výkon autorského dozoru a s tím související rozsah prováděných činností. Z tohoto důvodu je třeba rozsah činností uvést, pokud možno co nejpřesněji, ve smluvním vztahu mezi stavebníkem a autorizovanou osobou. Rozsah autorského dozoru tak může být specifikován ve smlouvě o dílo (pokud je autorský dozor součástí předmětu díla, tj. zhotovení dokumentace a provádění souvisejících výkonů), případně ve smlouvě příkazní nebo inominátní (pokud je výkon autorského dozoru řešen smluvně až dodatečně, samostatnou smlouvou).
S přihlédnutím k zavedené praxi ve stavebnictví lze seznat, že předmět výkonu autorského dozoru spočívá alespoň v těchto činnostech:
- účast na jednáních mezi stavebníkem a zhotovitelem stavby;
- kontrolu dodržení dokumentace s přihlédnutím k podmínkám určeným stavebním povolením, s poskytováním vysvětlení potřebných pro plynulost výstavby;
- účast na kontrolních dnech a kontrolních prohlídkách stavby;
- dohled nad odstraněním zjištěných vad a nedodělků apod.
Výstupem postupu jsou záznamy o autorském dozoru, provedené do stavebního deníku a poskytnuté stavebníkovi stavby, a výsledné stavební dílo, realizované v souladu s ověřenou projektovou dokumentací[12].
Autorský dozor je tak vykonáván v souladu obsahem smluvního ujednání mezi stranami. Jak vyplývá z judikatury, samotná skutečnost, že byla uzavřena smlouva na výkonu autorského dozoru, neumožňuje bez dalšího činit kroky osobě vykonávající autorský dozor, jež nebyly smluvně upraveny (například autorský dozor není bez dalšího oprávněn smluvit se zhotovitelem díla změnu ve způsobu provedení díla)[13].
Závěr
Zákonná úprava výkonu autorského dozoru projektanta v kontextu stavebního práva je velmi strohá. Změnu nepřinese ani Nový stavební zákon. I přesto lze seznat, že povinnost zajistit autorský dozor projektanta směřuje k prohloubení kontroly kvality stavebních prací u staveb, u nichž jsou náklady jejich realizace alespoň částečně kryty z veřejných rozpočtů, a tyto stavby jsou současně prováděny stavebním podnikatelem coby zhotovitelem. Povinnost zajistit autorský dozor při realizaci těchto staveb nese stavebník (v případě veřejných zakázek zadavatel).
Výkon autorského dozoru může dle našeho soudu vykonávat kterákoliv autorizovaná osoba dle Autorizačního zákona (tj. autorizovaný architekt, autorizovaný inženýr a autorizovaný technik) v rozsahu oboru, pro nějž mu byla udělena příslušná autorizace. Nemusí se nezbytně jednat o autora projektové dokumentace, na základě které je stavba realizována.
S ohledem na absenci koherentní právní úpravy výkonu autorského dozoru, odvozuje autorizovaná osoba vykonávající autorský dozor své povinnosti ze smluvního ujednání se stavebníkem (resp. zadavatelem), ve kterém by měla být jeho činnost přesně vymezena, a to co do rozsahu a odpovědnosti.
Závěrem lze proto doporučit věnovat zvýšenou pozornost znění smlouvy, na jejímž základě má být výkon autorského dozoru vykonáván (a to s předcházejícím zohledněním autorských práv k projektové dokumentaci či licenčních ujednání k užití projektové dokumentaci).
Mgr. Kristýna Dvořáková,
advokátní koncipientka
Mgr. David Mareš, Ph.D.,
advokát
MT Legal s.r.o., advokátní kancelář
Praha | Brno | Ostrava
Tel.: +420 222 866 555
Fax: +420 222 866 546
e-mail: info@mt-legal.com
[1] Půjde tak nejen o stavby financované ze státního rozpočtu, ale i z prostředků jiných veřejných rozpočtů, např. rozpočtů územních samosprávných celků či rozpočtů státních fondů (typicky Státní fond dopravní infrastruktury, Státní fond rozvoje bydlení), včetně rozpočtu Evropské unie.
[2] Dle § 2 odst. 2 Stavebního zákona (resp. § 14 písm. d) Nového stavebního zákona) je stavebním podnikatelem osoba oprávněna k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních právních předpisů, tj. podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[3] Nový stavební zákon má dělenou účinnost, přičemž citovaná ustanovení tohoto zákona v tomto článku nabydou účinnosti ke dni 1. 1. 2024.
[4] Pro úplnost lze uvést, že s účinností Nového stavebního zákona bude dokumentace pro vydání stavebního povolení a dokumentace pro ohlášení stavby (resp. dokumentace pro vydání společného povolení) nahrazena dokumentací pro povolení stavebního záměru.
[5] V komparaci s NSZ je nově zhotovitel v souladu s § 163 odst. 1 NSZ povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby. Zhotovitelem se ve NSZ rozumí stavebník v případě svépomocné formy výstavby nebo stavební podnikatel.
[6] Pro přehlednost lze rovněž uvést, že se lze setkat s označením „autorizovaný stavitel“, jímž je autorizovaný inženýr nebo technik činný v oblasti realizace staveb dle § 13 Autorizačního zákona.
[7] § 14 písm. b) NSZ: „Projektantem se rozumí fyzická osoba oprávněná podle Autorizačního zákona ke zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie a projektové dokumentace.“
[8] „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“.
[9] Věta druhá § 2 odst. 1 Autorského zákona.
[10] V praxi se lze setkat s přístupem, že je projektová dokumentace bez dalšího vždy chápána jako autorské dílo dle § 2 odst. 1 Autorského zákona. S tímto se však nelze zcela ztotožnit, neboť záležitost, kterou je třeba předně zkoumat v konkrétní dokumentaci, je míra kreativity v procesu zpracování. Pokud zpracování vyžaduje originální myšlení a tvůrčí přístup, vytváří se tím nové autorské dílo dle § 2 odst. 1 Autorského zákona. Na druhou stranu, pokud by v některých případech nedocházelo k výraznému tvůrčímu vyjádření a podíl tvůrčí práce by byl značně omezen, pak zpracování nespadá do kategorie jedinečného tvůrčího díla ve smyslu citovaného ustanovení (toto je ostatně definiční přístup k jakémukoli autorskému dílu, u něhož se zkoumá prvek originality). V případě, že se jedná o vícestupňovou projektovou dokumentaci stavby, každý následující krok představuje zpracování díla, které vychází z předchozího díla. Je tak třeba analyzovat, za jakých okolností je možné z hlediska autorského práva využít dokumentaci zpracovanou jedním autorem pro jednu úroveň jako podklad pro následující dokumentaci zpracovanou jiným autorem, a zda (v jakém rozsahu) jednotlivé stupně projektové dokumentace naplňují znaky autorského díla.
[11] V souladu s § 61 odst. 1 Autorského zákona, platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z Autorského zákona něco jiného.
[12] Více technických podrobností k výkonu autorského dozoru projektanta (AO) dostupné online >>>zde.
[13] Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007, v rámci nějž je také uvedeno, že: „…tak by tomu bylo jen v případě, jestliže by smlouva obsahovala zmocnění autora projektu k takovému jednání jménem objednatele.“
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Kristýna Dvořáková, Mgr. David Mareš, Ph.D. (MT Legal) 21.09.2023
Základní přehled obchodních korporací v Polsku se zaměřením na založení společnosti s ručením omezeným.
Tento článek se věnuje základní charakteristice druhů obchodních společností upravených v polském právním řádu a dále přibližuje proces založení společnosti s ručením omezeným („spółka z ograniczoną odpowiedzialnością“) v Polské republice.
Čím dál více subjektů působících na území České republiky se rozhoduje pro svou expanzi do Polské republiky, a to právě prostřednictvím založení obchodní korporace na jejím území. Polská republika jako jeden z největších států Evropské unie s vnitřním trhem s téměř 40 miliony obyvatel totiž nepochybně nabízí mnoho obchodních příležitostí a také možnost dalšího podnikání na území neustále se rozvíjejících sousedících pobaltských republik.
Polská právní úprava obchodních společností
Polská právní úprava, zejm. zákon o obchodních společnostech ze dne 15.09.2000, ve znění pozdějších předpisů (Kodeks spółek handlowych z dnia 15 września 2000 r. Dz.U. z 2022 r. poz. 1467, dále jako „KSH“), upravuje ve srovnání s českým právním řádem zásadně více typů obchodních korporací, čímž poskytuje podnikatelům na polském území více možností ke zvolení formy podnikání téměř „na míru“ jejich záměrům.
Na území Polské republiky je tak možné podnikat v rámci následujících typů obchodních společností:
osobní společnosti[1]
- veřejná obchodní společnost (spółka jawna),
- partnerská společnost (spółka partnerska),
- komanditní společnost (spółka komandytowa),
- komanditní-akciová společnost (spółka komandytowo-akcyjna),
kapitálové společnosti[2]
- společnost s ručením omezeným (spółka z ograniczoną odpowiedzialnością),
- jednoduchá akciová společnost (prosta spółka akcyjna), a
- akciová společnost (spółka akcyjna).
I přes to, že základní charakteristika jednotlivých typů polských obchodních společností je blízká jejich českým ekvivalentům, existují v polské právní úpravě určité rozdíly. Některé druhy polských obchodních společností navíc český právní řád vůbec nezná, jednou z nich je partnerská společnost, která je založena společníky primárně za účelem vykonávání svobodného povolání v rámci této společnosti.[3] Členství jakož i působnost v rámci této společnosti vyžadují obzvláště vysokou odbornou kvalifikaci a zkušenosti společníků.[4] Další zajímavou formou osobní společnosti, která nemá obdoby v českém právním řádu, je komanditní-akciová společnost, v níž alespoň jeden společník ručí za dluhy společnosti vůči jejím věřitelům neomezeně (komplementář) a minimálně jeden společník je akcionářem.[5]
V rámci kapitálových společností v Polské republice je poměrně novým institutem (od 01.07.2021) jednoduchá akciová společnost. Jak vyplývá ze samotného názvu, jedná se o zjednodušenou formu akciové společnosti, kdy základním principem jejího fungování je primárně zjednodušení některých mechanismů a procedur týkajících se klasických akciových společnosti. Tato forma obchodní korporace se jeví jako ideální volba např. pro startupy či další subjekty, které hodlají zkombinovat výhody akciové společnosti s jednodušší strukturou jejího založení a fungování ve formě právě jednoduché akciové společnosti, když minimální výše základního kapitálu činí 1 PLN a stanovy jednoduché akciové společnosti mohou být sepsány online s využitím vzoru vyhotoveného v rámci on-line systému a také v podobě notářského zápisu.
Nad rámec výše uvedeného nutno dodat, že vzhledem k členství Polské republiky v Evropské unii se rovněž nabízí možnost založení evropských subjektů obchodního práva.
Založení společnosti s ručením omezeným v Polsku
Vzhledem ke skutečnosti, že i v Polské republice je společnost s ručením omezeným jednou z nejčastějších forem obchodní korporace, přičemž je pravidelně využívána i zahraničními subjekty vstupujícími na polský trh, považují autoři tohoto článku za vhodné alespoň rámcově přiblížit proces jejího založení v Polské republice.
Stejně jako v českém právním prostředí je i před založením tohoto typu společnosti v Polské republice doporučeno nejprve vyjasnit základní parametry týkající se společnosti jako jsou její název a sídlo, výše základního kapitálu, počet a nominální hodnota podílů, určení, zdali společník může vlastnit více než jeden podíl, organizační struktura společnosti, předmět podnikání a další.
V návaznosti na výše uvedené se však již na počátku procesu založení společnosti s ručením omezeným setkáváme s jedním podstatným omezením oproti českému právnímu prostředí, a to se zákazem řetězení společností s ručením omezeným, který spočívá v tom, že společnost s ručením omezeným v Polské republice nemůže být založena jinou společností s ručením omezeným, která má pouze jediného společníka.[6] Předmětné omezení se vztahuje na zakladatele, který je společností s ručením omezeným a který má jediného společníka, bez ohledu na to, na základě jakého právního řádu (polského či zahraničního) byl zakladatel založen[7] a sleduje především ochranu zájmů jednotlivých věřitelů společnosti.[8]
Firma společnosti s ručením omezeným musí klasicky obsahovat označení právní formy – „spółka z ograniczoną odpowiedzialnością“, které může být nahrazeno zkratkou „spółka z o.o.“ nebo „sp. z o.o.“.[9] KSH na rozdíl od české právní úpravy stanoví přísnější pravidla pro určení výše minimálního základního kapitálu polské společnosti s ručením omezeným, který činí 5 000 PLN. KSH dále upravuje také minimální nominální hodnotu podílu, jež nemůže být nižší než 50 PLN.[10]
Mezi orgány společnosti s ručením omezeným pak KSH stejně jako česká právní úprava řadí nejvyšší orgán společnosti, kterým je valná hromada („zgromadzenie wspólników“) a dále statutární orgán, tj. tzv. radu jednatelů („zarząd“) skládající se z jednatelů („członek zarządu“), kteří jsou zodpovědní za obchodní vedení společnosti.
Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným
Jednou z hlavních podmínek pro založení společnosti s ručením omezením je uzavření společenské smlouvy, která dle polské právní úpravy může být vyhotovena ve formě notářského zápisu anebo online prostřednictvím vzoru společenské smlouvy dostupného v příslušném on-line systému (tzv. „systém S24“).
Založení společnosti prostřednictvím předmětného on-line systému přináší pro zakladatele výhody jako např. podání návrhu na prvozápis společnosti do příslušného obchodního rejstříku prostřednictvím totožného on-line systému, nižší soudní poplatky a další.
Jednou z nevýhod založení společnosti s ručením omezeným prostřednictvím předmětného on-line systému jsou však jistá omezení při tvorbě a nastavení obsahu společenské smlouvy, např. povinnost splacení základního kapitálu pouze peněžitými vklady. S ohledem na možnost založení společnosti tzv. on-line způsobem je potřeba počítat také s dalšími dodatečnými úkony, jako je založení polského kvalifikovaného elektronického podpisu, registraci v systému S24 a další. Z naší dosavadní praxe pak vyplývá, že dobu založení společnosti tímto on-line způsobem nelze vždy považovat za zrychlenou. Vzhledem k tomu, že se jedná o založení právnické osoby v cizím státě, je potřeba vzít v úvahu vyšší stupeň administrativních úkonů, které se s tímto pojí.
Klasická podoba společenské smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu dává oproti on-line způsobu založení větší možnost svobody formulování některých ustanovení společenské smlouvy; tento způsob založení však předpokládá vyhotovení notářského zápisu přímo na území Polské republiky a vyšší soudní poplatky.
Uzavřením společenské smlouvy společnosti vzniká tzv. společnost s ručením omezeným „v organizaci“ (tj. spółka z ograniczoną odpowiedzialnością „w organizacji“), což znamená, že již takováto společnost má ze zákona přiznanou způsobilost k právním jednáním.[11] Společnost „v organizaci“ tak může vlastním jménem nabývat práva, přijímat závazky, žalovat a být žalována.[12]
Mezi další podmínky pro vznik společnosti s ručením omezeným patří:
- splacení vkladů společníků na úhradu celé výše základního kapitálu, a v případě převzetí podílů za vyšší cenu, než je jejich nominální hodnota, také splacení celého vkladového ážia;[13]
- určení prvních členů statutárního orgánu („zarządu“);
- zřízení dozorčí rady nebo kontrolní komise, pokud to vyžaduje zákon nebo společenská smlouva.
Posledním krokem v rámci založení společnosti s ručením omezeným v Polské republice je pak podání návrhu na zápis do příslušného obchodního rejstříku v zákonné lhůtě, přičemž v případě založení společnosti prostřednictvím online systému S24 činí tato lhůta 7 dnů ode dne uzavření společenské smlouvy, zatímco v případě společenské smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu činí tato lhůta 6 měsíců.[14]
Společnost s ručením omezeným pak finálně vzniká dnem zápisu do příslušného obchodního rejstříku („Krajowy Rejestr Sądowy“).
Závěr
Závěrem dodáváme, že samotný vznik společnosti s ručením omezeným se pojí rovněž s mnoha jinými povinnostmi, které musí nově vznikající společnost splnit v poměrné krátkém čase po zapsání do příslušného rejstříku. Jedná se zejména o zápis do evidence skutečných majitelů („Centralny Rejestr Beneficjentów Rzeczywistych“), založení bankovního účtu a zároveň i řada daňových povinností, které však doporučujeme předem konzultovat s polskými daňovými poradci.
Vzhledem k různosti forem obchodních korporací upravených v polském právním řádu ale i samotnému procesu založení společnosti s ručením omezeným v Polské republice lze konstatovat, že polská právní úprava je dosti odlišná od české právní úpravy. Ačkoliv je možné společnost s ručením omezeným založit online, je proces založení a správné nastavení složitější než pouhé vyplnění několika políček formuláře. S ohledem na tuto skutečnost proto doporučujeme projednat strukturu společnosti, předmět podnikání a další zásadní záležitosti s advokátem se znalostí polského práva, aby nastavení společnosti bylo optimální a vyhovovalo společníkům řadu let.
Mgr. Patrik Sikora
právník
Mgr. Jolanta Niedoba
právník
Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář
Růžová 1416/17
110 00 Praha
Koliště 1912/13
602 00 Brno
tel.: +420 222 544 201
e-mail: office@dolezalpartners.com
[1] Čl. 4 § 1 odst. 1 KSH.
[2] Čl. 4 § 1 odst. 2 KSH.
[3] Čl. 86 § 1 KSH.
[4] Prawo spółek (W. Pyzioł, A. Szumański, I. Weiss) 3. Wydanie, Wydawnictwo C.H.BECK Warszawa 2019, str. 89.
[5] Čl. 125 KSH.
[6] Čl. 151 § 2 KSH.
[7] Komentáře A. Szumański, Pr. Sp. 1998 č. 1, s. 69 a násl, M. Litwińska, PPH 1998, č.2, s. 38 a násl. J. Frąckowiak, OSP 1998, č. 4 pol.87 a násl., k Usnesení Nejvyššího soudu Polské republiky ze dne 28.04.1997 r., II CKN 133/97, OSNC 1997, č. 10, pol. 154.
[8] Kodeks spółek handlowych, Komentarz, Wyd. 26, red. Zbigniew Jara.
[9] Čl. 160 §1 a 2 KSH.
[10] Čl. 154 §1 a 2 KSH.
[11] Čl. 161 KSH.
[12] Prawo spółek (W. Pyzioł, A. Szumański, I. Weiss) 3. Wydanie, Wydawnictwo C.H.BECK Warszawa 2019, str. 285.
[13] V případě společnosti, jejíž společenská smlouva byla uzavřena ve vzorové formě, se na úhradu základního kapitálu poskytují pouze peněžité vklady. Základní kapitál společnosti musí být splacen nejpozději do sedmi dnů ode dne jejího zápisu do rejstříku.
[14] Čl. 169 KSH.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Patrik Sikora, Mgr. Jolanta Niedoba (Doležal & Partners) 20.09.2023