EPRÁVO – informace nejen pro podnikatele.
K otázce zpětného prokazování způsobilosti dodavatele z pohledu zadavatele.*
Lze vadnou projektovou dokumentaci považovat za nevhodný příkaz?*
Plánovací smlouvy dle nového stavebního zákona – druhy a obsah.*
Uveřejňování smluv na veřejné zakázky, ve kterých jsou uvedeny jednotkové ceny.*
K otázce zpětného prokazování způsobilosti dodavatele z pohledu zadavatele.
Podle ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) platí, že „způsobilým není dodavatel, který byl v zemi svého sídla v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo obdobný trestný čin podle právního řádu země sídla dodavatele“. V ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) ZZVZ je dále stanoveno, že tento druh základní způsobilosti dodavatele se prokazuje předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů.
Ustanovení § 86 odst. 3 ZZVZ pak pouze upřesňuje, že doklady prokazující základní způsobilost podle § 74 ZZVZ musí prokazovat splnění požadovaného kritéria způsobilosti nejpozději v době 3 měsíců přede dnem zahájení zadávacího řízení.
Originály či úředně ověřené kopie dokladů o splnění kvalifikace dodavatele se standardně předkládají zadavateli až před podpisem smlouvy, a to postupem dle ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) ZZVZ. V aplikační praxi jsou však známy případy, kdy se zadavateli nepodařilo zachovat tyto doklady o prokázání základní způsobilosti dodavatele, čímž by mohl být zpětně zpochybněn celý průběh zadávacího řízení a zadavatel by byl vystaven ze strany kontrolních/auditních orgánů riziku udělení případné sankce. V takové situaci je na zadavateli, aby se pokusil zpětně prokázat, že ke dni podání nabídky vybraný dodavatel splnil podmínku dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) ZZVZ, ačkoliv k tomu již zadavatel nedisponuje potřebným dokladem.
Zpětné prokazování trestní bezúhonnosti dodavatele, respektive osob v pozici členů jeho statutárních orgánů v době podání nabídky, může být prokázána více než jedním způsobem. V této souvislosti je ale nutné upozornit, že některé z níže popsaných způsobů jsou omezeny pouze na právnické či fyzické osoby a některé z popsaných způsobů jsou omezeny i časově.
V případě výzvy zadavatele o doložení výpisu z Rejstříku trestů s určitým datem vyhotovení je nezbytné posuzovat rozsah dokumentů a informací požadovaných zadavatelem. Na základě výzvy dle ustanovení § 122 odst. 3 ZZVZ je nutné vycházet z požadavků stanovených zadavatelem v zadávací dokumentaci, a to jak z výčtu těchto kvalifikačních požadavků, tak i způsobu jejich prokázání. Upozorňuji však, že ZZVZ výslovně neřeší vztah mezi ustanovením § 122 odst. 3 písm. a) ZZVZ a ustanovením § 86 odst. 2 ZZVZ[1].
Opis z Rejstříku trestů
Pro zodpovězení otázky, zda vybraný dodavatel splňoval ke dni podpisu smlouvy se zadavatelem podmínku dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) ZZVZ, bylo by nezbytné zajistit opis z Rejstříku trestů k vybranému dodavateli.
Dle ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRT“), platí, že „v opise se uvádějí všechny údaje o každém odsouzení osoby, které se opis týká, a všechny údaje o průběhu výkonu trestů a ochranných opatření, včetně údajů o odsouzeních cizozemskými a mezinárodními soudy, na která se hledí jako na odsouzení soudy České republiky. V opise se uvádějí i údaje o zahlazení odsouzení fyzické osoby nebo o zániku účinků odsouzení právnické osoby. V opise se uvádějí i údaje z evidence podmíněného zastavení trestního stíhání, podmíněného odložení návrhu na potrestání a jiné významné skutečnosti pro trestní řízení, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis“.
Samotnou historii trestní minulosti vybraného dodavatele, popřípadě člena jeho statutárního orgánu, je možné zjistit pouze z opisu Rejstříku trestů. Jedná se o veřejnoprávní listinu, ve které se uvádějí všechny údaje o každém odsouzení osoby, které se opis týká, včetně všech údajů o průběhu výkonu trestů a ochranných opatření i o zahlazení odsouzení. V opise se navíc uvádějí i jiné významné skutečnosti pro trestní řízení[2].
Překážku pro získání opisu z Rejstříku trestů spatřuji ve skutečnosti, že zadavatel a ani dodavatel nebudou patřit mezi povinné subjekty, které jsou obsaženy v ustanovení § 10 odst. 1–3 ZRT, a které mohou podat žádost k získání opisu z Rejstříku trestů vztahující se k dodavateli.
Výpis o využití dat z registru obyvatel
Dle ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (dále jen „ZZR“), ve znění pozdějších předpisů, platí, že „záznam o využívání údajů v základním registru zasílá správce příslušného základního registru bezplatně osobě uvedené v odstavci 3, má-li zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, vždy za každý uplynulý kalendářní rok, do datové schránky. Záznam o využívání údajů v základním registru se vydává rovněž v podobě ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy“. Prostřednictvím tohoto záznamu je příjemce informován, který orgán veřejné moci si vyžádal informace z registru osob, pod jakou agendou, kdy tak učinil a z jakého důvodu. Pravidelné každoroční zasílání záznamu o využívání údajů z registru obyvatel spočívá v ochraně občanů před jejich zneužitím ze strany orgánů veřejné moci. V případě, že záznam o využívání údajů obsahuje vyšší počet záznamů, bude doručen v několika na sebe navazujících datových zprávách.
Dle ustanovení § 58 ZZR je oprávněn subjekt údajů požádat o poskytnutí referenčních nebo provozních údajů, které jsou k němu vedeny v registru obyvatel a registru práv a povinností. Žádost se může vztahovat i k vydání výpisu o využití dat z registru obyvatel a na základě toho zjistit, zda orgány činné v trestním řízení, jako orgány veřejné moci, si zjišťovali o vybraném dodavateli, respektive členovi jeho statutárního orgánu, údaje z Rejstříku trestů. Pokud tomu tak nebylo, lze dovodit, že proti vybranému dodavateli, respektive členovi jeho statutárního orgánu, nebylo v rozhodném období vedeno žádné trestní řízení, a tedy že vybraný dodavatel nemá žádný záznam v Rejstříku trestů.
Veřejná evidence odsouzení právnických osob
Dle ustanovení § 13 odst. 4 zákona o ZRT platí, že údaje z evidence Rejstříku trestů o právnických osobách, které se uvádějí ve výpisu, jsou veřejně přístupné. Dle důvodové zprávě k zákonu č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, k tomu, mimo jiné, uvádí, že: „efektivní výkon některých trestů (zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí) vyžaduje, aby informacím o odsouzení byla zajištěna příslušná publicita. Publicitu údajů je třeba rovněž zajistit s ohledem na možnost přechodu výkonu pravomocně uložených trestů na nástupnickou společnost, kdy je třeba dostatečným způsobem zabránit tomu, aby se odsouzená právnická osoba vyhnula trestu tím, že se účelově zruší nebo přemění na jinou právnickou osobu. Nejméně zatěžujícím způsobem, a to jak pro orgány a osoby posuzující bezúhonnost právnické osoby v rámci příslušných správních řízení nebo pro jiné zákonné účely (ve všech případech se přitom nejedná o orgány veřejné moci), tak pro orgány činné v trestním řízení, je tuto část evidence Rejstříku trestů učinit veřejnou. (…) Údaje tedy budou přístupné komukoli, a to v rozsahu, v jakém mohou být uváděny ve výpisech z evidence Rejstříku trestů, přičemž se předpokládá, že tyto údaje budou informativně dálkově přístupné prostřednictvím webových stránek Rejstříku trestů.“
Evidence odsouzených právnických osob je dostupná na webovém portálu www.justice.cz. V současnosti lze v této evidenci vyhledávat dle identifikačního čísla (IČO) dané právnické společnosti, případně dle státu, ve kterém má právnická osoba své sídlo. Informace o odsouzení dané obchodní společnosti může mít mnohdy zcela zásadní význam pro rozhodování společníků jiné obchodní společnosti, například ve vztahu ke zvažované obchodní spolupráci či dokonce fúzi s odsouzenou společností[3].
Výpis z Rejstříku trestů, pokud nedošlo k tzv. „fikci neodsouzení“
Jako jednu z alternativních způsobů prokázaní základní způsobilosti dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) ZZVZ lze použít výpis z evidence Rejstříku trestů v případě, pokud nedošlo k tzv. „fikci neodsouzení“ u dodavatele.
Obsah výpisu z evidence Rejstříku trestů je vymezen v ustanovení § 13 odst. 1 ZRT. Ve výpisu se uvádějí všechna odsouzení včetně údajů o průběhu výkonu uložených trestů a ochranných opatření, pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen, a to včetně odsouzení cizozemskými soudy, na která se hledí jako na odsouzení soudy České republiky. Výpis se vydává „k okamžiku jeho zpracování“, neboť při zpracování obsahu výpisu Rejstříku trestů se musí postupovat tak, že: a) přihlédne ke všem odsouzením osoby, které se výpis týká, přičemž pojem „všechna“ nelze interpretovat jinak, než tak, že jimi jsou odsouzení, která na základě ustanovení § 3 a následujících ZRT jsou v okamžiku zpracování výpisu součástí Rejstříkem trestů vedené evidence, b) z údajů o odsouzení ve výpisu vyloučí ta, která v okamžiku zpracování výpisu podléhají tzv. „fikci neodsouzení“, což jsou odsouzení, s nimiž je aktuálně spojena některá z právních skutečností, pro které se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
ZRT v ustanovení § 15 odst. 1 i výpis výslovně prohlašuje za veřejnou listinu. To znamená, že není-li prokázán opak, výpis potvrzuje pravdivost toho, co je v něm osvědčeno. Informace obsažená v „čistém“ výpisu fakticky osvědčuje skutečnost, že dotyčná osoba žádný záznam nemá, protože odsouzena nikdy nebyla. Pokud je „čistý“ výpis vydán osobě, která sice v minulosti odsouzena byla, informace o absenci aktuálního záznamu o odsouzení osvědčuje, že v důsledku zahlazení odsouzení, anebo následkem jiné právně významné události, nastal stav označovaný právní doktrínou jako tzv. „fikce neodsouzení“, tedy stav spočívající v tom, že na dotyčnou osobu je podle zákona nutné hledět tak, jako by nebyla odsouzena. Přes vznik tzv. „právní fikce neodsouzení“ však rozhodnutí, jež vedlo k odsouzení, se pravomocným rozhodnutím o zahlazení odsouzení nezrušuje, i nadále existuje[4].
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že doložené výpisy z evidence Rejstříku trestů skutečně osvědčují bezúhonnost fyzické i právnické osoby též ve vztahu k časovému období, které předcházelo vydání výpisů, leda by snad v předcházejícím období nedošlo k tzv. „fikci neodsouzení“.
Závěr
Zpětné prokazování trestní bezúhonnosti dodavatele, respektive osob v pozici členů jeho statutárních orgánů, je primárně závislé na skutečnosti, zda kontrolní/auditní orgán bude akceptovat prokázání této skutečnosti, tj. bezúhonnosti dodavatele i prostřednictvím jiných skutečností a dokladů nebo bude striktně trvat na formálním dodržení příslušných ustanovení ZZVZ.
Splnění základní způsobilosti dodavatele dle ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) ZZVZ je možné, dle mého názoru, prokázat i alternativním způsobem prostřednictvím opisu z Rejstříku trestů, výpisu o využití dat z registru obyvatel nebo ze záznamu z veřejné evidence odsouzení právnických osob, případně kombinací všech těchto možností. Poslední možností je doložení nového výpisu z Rejstříku trestů v případě dodavatele, ale v takovém případě bude existovat riziko, že v případě takové osoby ještě nenastala tzv. „právní fikce neodsouzení„.
JUDr. Radoslav Lukovič,
advokát
SPOLEČNÁ ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ Balcar – Veselý – Besser – Bělina
Palác Riesů
Panská 895/6
110 00 Praha 1
tel.: + 420 222 231 133
fax: + 420 222 231 819
e-mail: sak@akspol.cz
[1] ŠEBESTA, M., NOVOTNÝ, P., MACHUREK, T., DVOŘÁK, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 929-930.
[2] VANTUCH, P. Trestní odpovědnost právnických osob po novelizacích 2016 a 2017. Praktická personalistika. 2017, č. 7-8, s. 12-13.
[3] CIBÁK, O., TOMAN, P. 2015.Veřejná evidence právnických osob – stručný přehled odsouzených právnických osob. In: epravo.cz [online]. 23. 7. 2015 [cit. 2024-1-29]. Dostupné >>> zde.
[4] DRAŠTÍK, A. § 363 (Zahlazení odsouzení). In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-1-29]. ASPI_ID KO141_1961CZ. Dostupné >>> zde.
JUDr. Radoslav Lukovič (Balcar – Veselý – Besser – Bělina)M 22.02.2024
Lze vadnou projektovou dokumentaci považovat za nevhodný příkaz?
U veřejných zakázek na stavební práce dodavatelé poměrně běžně v obchodních podmínkách potvrzují, že jako odborníci zkontrolovali projektovou dokumentaci před uzavřením smlouvy či před zahájením prací. V praxi však nelze vyloučit, že některé vady projektové dokumentace zhotovitel zjistí (může zjistit) teprve po uzavření smlouvy např. při převzetí staveniště či až v průběhu realizace díla. Jaké důsledky pak má jeho prohlášení ve smlouvě na plnění veřejné zakázky, že jako odborník projektovou dokumentaci zkontroloval?
Pokud bude objednatel trvat na realizaci díla dle původní (vadné) projektové dokumentace i přes upozornění zhotovitele, může se jednat o nevhodný příkaz ve smyslu § 2594 a 2595 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)? Cílem tohoto článku je zamyšlení nad uvedenými otázkami také s přihlédnutím k zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“).
Z pohledu objednatele je poměrně logické, že požaduje, aby se dodavatelé seznámili s rozsahem a povahou díla, podmínkami pro jeho provádění, vč. lokálních specifik, jakož i s projektovou dokumentací k dílu. Naproti tomu je však potřeba dodat, že objednatel coby zadavatel veřejné zakázky nesmí dle § 36 odst. 3 ZZVZ přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace na dodavatele. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 09. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0137/2020/VZ: „Zadavatel tím, co uvedl v soupisu prací VZT (viz bod 26 odůvodnění tohoto rozhodnutí) současně porušil § 36 odst. 3 in fine zákona, podle něhož zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele. Jak Úřad správně uvedl v bodě 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stanovením této zadávací podmínky jsou dodavatelé tlačeni do situace, aby byli aktivní v kontrole soupisu prací VZT, neboť pokud by tak neučinili, mohli by být vystaveni riziku, že v průběhu realizace veřejné zakázky budou zavázáni k provedení víceprací, které jim nemusí být uhrazeny.(…) Pokud zadávací podmínky mají nedostatky, měl by je zadavatel napravit, a nikoliv požadovat po dodavatelích, aby sami identifikovali, interpretovali a určovali, která zadávací podmínka má „v pochybnostech“ přednost, a to navíc za situace, kdy je zadavatelem stanovené pravidlo „hierarchie“ zadávacích podmínek nejasné (viz bod 35 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Různí dodavatelé mohou mít pochybnosti v různých oblastech, a proto musí případné nedostatky zadávacích podmínek napravovat sám zadavatel, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na základě upozornění ze strany dodavatelů.“
Ve světle výše citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také jako „ÚOHS“) tak lze dospět k dílčímu závěru, že odpovědnosti za správnost a úplnost projektové dokumentace jako součásti zadávací dokumentace se zadavatel bez dalšího nezprostí tím, že stanoví dodavatelům povinnost projektovou dokumentaci přezkoumat. Nadto lze poukázat také na skutečnost, že ani prohlídka místa plnění dle § 97 ZZVZ by neměla být povinná, tj. zadavatel je oprávněn umožnit prohlídku místa plnění, avšak z ustálené rozhodovací praxe ÚOHS vyplývá, že pro účely vyvarování se porušení zásady zákazu diskriminace je nevhodné, aby zadavatelé podmiňovali účast v zadávacím řízení povinnou účastí na prohlídce místa plnění, přičemž případná neúčast dodavatele na prohlídce místa plnění nemůže být důvodem pro jeho vyloučení ze zadávacího řízení.[1]
Standardně pak objednatelé v obchodních podmínkách stanoví zhotoviteli povinnost na případné vady projektové dokumentace bezodkladně upozornit. Obdobná povinnost vyplývá také z § 2594 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého má zhotovitel bez zbytečného odkladu upozornit objednatele na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče. Z komentářové literatury k § 2594 občanského zákoníku přitom vyplývá, že „nevhodný příkaz může být obsahem podkladů předaných objednatelem pro provedení díla, ať již v podobě různé dokumentace, náčrtu, vzoru či jiného návrhu realizace díla. Může být vymezen ve smlouvě např. jako dokumentace k provedení dodávky a montáže stroje, jež je předmětem smlouvy (NS 32 Odo 1103/2006) nebo jako projektová dokumentace k přestavbě a půdní nástavbě objektu(…)“.[2] Obdobný závěr vyplývá také ze soudní judikatury, dle které lze předmětné zákonné ustanovení aplikovat rovněž na nedostatky předané projektové dokumentace: „základní odpovědnostní předpoklad žalobce za škodu způsobenou žalovanému uplatněnou v dílčím vzájemném nároku ad 4), spočívá v porušení jeho povinnosti předanou projektovou dokumentace s odbornou péčí prohlédnout a upozornit objednatele na její případné nedostatky (§ 551 odst. 1 obch. zák.). Možnost aplikace uvedeného zákonného ustanovení i na nedostatky předaného projektu výslovně plyne i ze závěrů rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 19.3. 2012 [pozn. red.: správně 23 Cdo 4815/2010] z 19.3. 2012).“[3] Zde je na místě poznamenat, že jakkoliv se citovaná judikatura vztahuje k předchozí právní úpravě, je dle našeho názoru přiměřeně použitelná i za účinnosti občanského zákoníku, když obdobnost předchozí právní úpravy (§ 551 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,) se současnou právní úpravou (§ 2594 občanského zákoníku) dokládá též komentářová literatura.[4]
S ohledem na uvedené lze dospět k druhému dílčímu závěru v tom smyslu, že není vyloučena aplikace ustanovení § 2594 občanského zákoníku na projektovou dokumentaci.
K zodpovězení nicméně zůstává otázka, zda na nevhodnou povahu příkazu (vadné projektové dokumentace) lze upozornit také po převzetí staveniště či v průběhu realizace díla. Odpověď bude záviset vždy na konkrétních okolnostech případu, nicméně i v tomto kontextu lze poukázat rovněž na judikaturu,[5] ze které vyplývá, že některé vady mohou být s vynaložením odborné péče zjištěny až po fyzickém převzetí staveniště či v průběhu provádění díla.
Dle § 2595 občanského zákoníku platí, že trvá-li objednatel na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění, může zhotovitel od smlouvy odstoupit. Zde je důležité vyzdvihnout dva předpoklady, a to že příkaz musí být nevhodný „zřejmě“ (kvalifikovaná povaha nevhodnosti) a zhotovitel musel na nevhodnost objednatele upozornit, přičemž z § 2594 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že takové upozornění musí být učiněno bezodkladně. V této souvislosti lze opět poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007, ve kterém soud dospěl mj. k následujícímu: „Zhotovitel odpovídá za vady, jejichž příčinou byla nevhodnost pokynů objednatele, jestliže nesplnil svou povinnost podle § 637 odst. 1 ObčZ 1964 a objednatele na nevhodnost pokynů (včas) neupozornil. Odpovědnost zhotovitele za předmětnou vadu střechy spočívající v nedodržení projektu, pokud jde o její přesah v dvorní části domu o 500 mm, by v posuzované věci byla vyloučena jen tehdy, jestliže by na nevhodnost projektu (bezodkladně) upozornil objednatele dříve, než byla střecha položena, a nikoli až před předáním díla.“
S ohledem na uvedené lze uzavřít, že zadavatel se bez dalšího nezprostí své odpovědnosti za správnost a úplnost projektové dokumentace, pokud v obchodních podmínkách po dodavateli požaduje prohlášení, že jako odborník projektovou dokumentaci přezkoumal. Naproti tomu, pokud zhotovitel vady zjistí, měl by na ně objednatele upozornit bez zbytečného odkladu, aby případně mohl od smlouvy odstoupit pro zřejmě nevhodný příkaz ze strany objednatele, budou-li naplněny veškeré podmínky dle § 2595 občanského zákoníku, případně dle konkrétní smlouvy na plnění veřejné zakázky. Pokud zhotovitel vady projektové dokumentace zjistí již v průběhu zadávacího řízení (v případě, že vady je možné při vynaložení odborné péče zjistit), je dle našeho názoru nanejvýš vhodné, aby na ně upozornil prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 ZZVZ.
Mgr. Milan Friedrich,
advokát
MT Legal s.r.o., advokátní kancelář
Praha | Brno | Ostrava
Tel.: +420 222 866 555
Fax: +420 222 866 546
e-mail: info@mt-legal.com
[1] Srov. např. rozhodnutí ÚOHS ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0108/2021/VZ.
[2] Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2765.
[3] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 Cmo 8/2021.
[4] ŠTANDERA, Jan. § 2594 [Upozornění na vady]. In: ŠTANDERA, Jan. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 46, marg. č. 7.
[5] Srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 91 Co 384/2021-247: „Naopak měl za to, že žalovaná mohla vynaložením odborné péče kvalifikovaně zjistit nedostatky týkající se balistické odolnosti clon střelnice až po fyzickém převzetí staveniště (střelnice) a nikoliv ze samotné projektové dokumentace či pouhou prohlídkou terénu střelnice, jak uváděla žalobkyně.“ nebo
rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 119 C 30/2019-315: „Potřebu dovytyčení (dopřesnění parametrů) trasy LC taktéž nelze přičítat k tíži žalované, neboť v řízení bylo prokázáno, že šlo v podstatě ze strany žalobce o napravení určité nedostatečné podrobnosti PD, kdy tato potřeba byla zjištěna (a dle provedeného dokazování mohla být zjištěna) teprve v průběhu provádění díla přímo v terénu v daném úseku LC. V řízení bylo dále zcela nepochybně prokázáno, že po dodatečném vytyčení geodetických bodů a staničení byla zjištěna potřeba podstatně většího rozsahu stavebních prací na díle(…)“
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Milan Friedrich (MT Legal) 16.11.2023
Obsah povinnosti Objednatele předat Staveniště podle Pod-článku 2.1 Červené knihy FIDIC ve vztahu k povinnosti Objednatele zajistit stavební povolení.
Smluvní podmínky pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb projektovaných objednatelem z roku 1999 (dále jen „CONS 1999“) představují celosvětově nejčastější podobu smlouvy o dílo pro realizaci velkých stavebních projektů. Jejich hlavním principem je jasné rozdělení povinností a rizik, které ze stavebního projektu vyplývají. Zhotoviteli je stanovena především povinnost zhotovit Dílo[1] v souladu se Smlouvou a Objednateli za realizaci Díla zaplatit. Neméně důležitou povinností Objednatele je předání Staveniště Zhotoviteli. V českém stavebním prostředí však často dochází k mylným výkladům toho, jaké konkrétní složky tato povinnost Objednatele obsahuje.
V tomto článku se proto pokusím postavit najisto, co všechno lze podřadit pod povinnost Objednatele předat Zhotoviteli Staveniště podle Pod‑článku 2.1 CONS 1999 a nastínit její vztah k povinnosti Objednatele zajistit stavební povolení.
Úvodem je třeba poznamenat, že v mnoha případech dochází ke změně CONS 1999 pomocí zvláštních podmínek, čímž je současně nezřídka zasahováno do předem stanoveného rozdělení rizik Stran. Takové změny jsou však v rozporu se 3. zlatou zásadou FIDIC.[2] V tomto článku budu proto vycházet z původního znění CONS 1999 bez jakýchkoli dalších úprav. Pro aplikaci závěrů tohoto článku tak bude vždy nutné vzít v úvahu změny provedené zvláštními podmínkami konkrétní Smlouvy.
Hledání odpovědi na položenou otázku začneme přímo ve znění Pod-článku 2.1 CONS 1999, podle kterého „Objednatel musí Zhotoviteli poskytnout právo přístupu na všechny části Staveniště, předat mu je a umožnit mu jejich užívání“. Pokud se na toto ustanovení podíváme prostřednictvím jazykového výkladu, vyplyne nám, že Objednatel musí zajistit, aby Zhotovitel mohl zahájit stavební práce na Staveništi podle Technické specifikace. Při stejném pohledu na anglický originál daného ustanovení se nám však naskytne odlišný pohled. Daná část ustanovení Pod-článku 2.1 CONS 1999 zní následovně „The Employer shall give the Contractor right of access to, and possession of, all parts of the Site“. Pro naše účely je zde podstatné slovo possession, které je třeba přeložit jako držbu či vlastnictví prostoru Staveniště.
Při porovnání českého překladu a anglického originálu současně vyjde najevo, že slovní spojení „a umožnit jejich užívání“ nemá v anglickém znění žádnou oporu. V praxi tak dochází k nesprávnému rozšíření interpretace tohoto ustanovení o další povinnosti Objednatele. Nejběžnějším příkladem takového rozšíření interpretace je, že Objednatel je povinen v rámci své povinnosti zajištění práva přístupu na Staveniště podle Pod‑článku 2.1 CONS 1999 zajistit také veškerá povolení umožňující realizaci Stavby Zhotovitelem. Připuštěním tohoto výkladu by však došlo ke vzniku řady nelogických vazeb v dalších ustanovení CONS 1999. Povinnost Objednatele zajistit stavební povolení, ale také územní rozhodnutí a další povolení, pro realizaci Stavby je obsažena v ustanovení Pod‑článku 1.13 písm. a) CONS 1999, podle kterého „Objednatel získal (nebo musí získat) uzemní nebo podobná povolení popsaná v Technické specifikaci jako povolení, která měl (nebo má) získat Objednatel“. Pokud by však byla tato povinnost Objednatele podřazena pod Pod-článek 2.1 CONS 1999, stal by se Pod-článek 1.13 písm. a) CONS 1999 obsolentním.
Je tedy nutné uzavřít, že Zhotovitel nemůže vznést své nároky v důsledku nezajištění stavebního povolení Objednatelem prostřednictvím Pod‑článku 2.1 CONS 1999. Daný Pod‑článek stanovuje Objednateli pouze povinnost poskytnout Zhotoviteli právo přístupu na Staveniště, tedy zajištění soukromoprávního titulu umožňujícího vstup Zhotovitele na Staveniště. Takovým titulem může být například přímo vlastnické právo Objednatele nebo uzavřené nájemní smlouvy mezi Objednatelem a vlastníkem pozemku.
Povinnost Objednatele zajistit stavební povolení, je stanovena pouze v Pod‑článku 1.13 písm. a) CONS 1999. Není zde tedy žádný smluvní přesah do povinností Objednatele stanovených dalšími Pod-články CONS 1999. Jestliže Objednatel nesplní včas svoji povinnost zajistit stavební povolení, je Zhotovitel oprávněn k příslušné kompenzaci na základě Pod‑článku 1.13 písm. a) CONS 1999 ve spojení s Pod‑článkem 8.4 písm. e) a Pod-článkem 20.1 CONS 1999[3]. To by ovšem znamenalo, že Zhotovitel je v případě prodlení Objednatele se splněním této povinnosti oprávněn pouze k prodloužení smluvních lhůt výstavby a nikoli k platbě dodatečných Nákladů.
Podrobněji postup v předmětné situaci upravuje aktualizované znění Červené knihy FIDIC z roku 2017 (dále jen „CONS 2017“). Tyto smluvní podmínky ve svém úvodu přímo uvádějí, že navazují na principy CONS 1999 a jejich rozdělení rizik. Je tedy možné jejich využití pro doplnění výkladu CONS 1999. Pod-článek 1.13 CONS 2017 přímo stanovuje oprávnění Zhotovitele vznést claim, pokud Objednatel potřebná povolení nezíská. Navíc však CONS 2017 stanovují, že Zhotovitel je v takovém případě oprávněn nejen k prodloužení smluvních lhůt výstavby, ale také k uhrazení dodatečných Nákladů včetně přirážky zisku.
Aby tedy byl Zhotovitel oprávněn k platbě dodatečných Nákladů v důsledku nezajištění povolení pro realizaci Stavby Objednatele i podle CONS 1999, musí pro to využít některé další ustanovení Smlouvy, které mu toto oprávnění zajišťují. Jako nejvhodnější se v tomto ohledu jeví Pod-článek 1.9 CONS 1999, podle kterého je Zhotovitel oprávněn k prodloužení smluvních lhůt výstavby a platbě Nákladů včetně přirážky přiměřeného zisku v případě, kdy mu nebude Správcem stavby dán požadovaný pokyn nebo výkres.[4]
Pro využití Pod-článku 1.9 CONS 1999 však musí Zhotovitel přímo vyzvat Správce stavby k udělení pokynu, jak má v souvislosti s absencí povolení pro realizaci Stavby dále pokračovat. Bez tohoto aspektu nedojde k naplnění hypotézy Pod-článku 1.9 CONS 1999, a ten nebude moci být použit.[5] Pokud by Zhotovitel nevyzval Správce stavby k udělení pokynu, mohl by uplatnit své nároky pouze podle Pod-článku 8.4 písm. e) CONS 1999, čímž by mu nemohl být přiznán nárok na úhradu dodatečných Nákladů.
Povinnost Objednatele poskytnout Zhotoviteli právo přístupu na Staveniště ve smyslu Pod‑článku 2.1 CONS 1999 je třeba rozlišovat od povinnosti Objednatele získat územní rozhodnutí a stavební povolení ve smyslu Pod-článku 1.13 CONS 1999. Jedná se o dvě odlišné smluvní povinnosti Objednatele. Pokud Objednatel nezíská územní rozhodnutí a stavební provolení pro realizaci Stavby, je Zhotovitel oprávněn ke vznesení claimu na prodloužení smluvních lhůt výstavby podle Pod-článku 1.13 písm. a) a Pod-článku 8.4 písm. e) ve spojení s Pod‑článkem 20.1 CONS 1999. Jestliže bude chtít Zhotovitel v důsledku nezajištění územního rozhodnutí a stavebního povolení Objednatelem uhradit také své dodatečné Náklady, musí vyzvat Správce stavby k udělení pokynu podle Pod-článku 1.9 CONS 1999, jak má v takové situaci dále pokračovat. Tím vznikne Zhotoviteli oprávnění ke vznesení claimu Pod-článku 1.13 písm. a) a Pod-článku 1.9 ve spojení s Pod‑článkem 20.1 CONS 1999, kterým bude moci uplatnit nárok i na platbu dodatečných Nákladů a přirážky přiměřeného zisku.
Mgr. Václav Holický,
konzultant senior – právník
Pujmanové 1753/10a
140 00 Praha 4
e-mail: holicky@cmanagement.cz
[1] Pojmy uvedené s velkým písmem odpovídají definicím těchto pojmů uvedených v CONS 1999.
[2] MADI, Husni a kol. The FIDIC Golden Principles. International Federation of Consulting Enginners (FIDIC), 2017, s. 9.
[3] BAKER, Ellis et al. FIDIC Contracts: Law and Practice. Abingdon: Routledge, 2009, s. 52.
[4] ŠPAČKOVÁ, Dita. Soudní výklad smluvních podmínek FIDIC. Smluvní závazek či náhrada škody? In: Silnice – Železnice [online] [cit. 14.10.2022]. Dostupné >>> zde.
[5] HEWITT, Andy. The FIDIC Contracts: obligations of the parties. Chichester: Wiley Blackwell, 2014, s. 14.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Václav Holický (Contract management) 05.12.2023
Plánovací smlouvy dle nového stavebního zákona – druhy a obsah.
Plánovací smlouvou chápe zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „NSZ“) jako veřejnoprávní smlouvu, kterou mezi sebou uzavře na jedné straně stavebník a na straně druhé obec, městská část hlavního města Prahy nebo kraj (všichni uvedení v samostatné působnosti) nebo vlastník veřejné infrastruktury, přičemž dále budeme hovořit především o plánovacích smlouvách v souvislosti s obcemi.
V současné právní úpravě jsou plánovací smlouvy uzavírány jako smlouvy inominátní, více k tomu jsme uvedli v předchozím článku
Jde-li o subjekty plánovací smlouvy, pak výše uvedený výčet subjektů oprávněných uzavření veřejnoprávní plánovací smlouvu dle NSZ však není konečný. Důvodová zpráva k NSZ uvádí, že k uzavření plánovací smlouvy mohou přistoupit i další osoby. Zpravidla se bude jednat o osoby, které mohou být účastníky řízení o povolení záměru a jejichž zainteresování v dané plánovací smlouvě posílí právní jistotu developera. Může se tak například jednat o sousedy, u kterých je možné uvažovat o přímém dotčení jejich práv.
Obsahem plánovací smlouvy dle § 130 odst. 1 NSZ pak jsou vzájemné povinnosti poskytnout si součinnost při uskutečnění ve smlouvě uvedeného stavebního záměru a s tím související povinnost postupovat při uskutečňování záměru ujednaným způsobem. V odstavci druhém pak zákonodárce uvádí, že plánovací smlouva může obsahovat i úpravu práv a povinností osob v oblasti soukromého práva, přičemž NSZ zakotvuje, že pokud projeví vůli obě smluvní strany, může být plánovací smlouva také postoupena na nového stavebníka. To dává možnost developerům vyvázat se z předmětných závazků, a to pokud například developer zjistí, že pro danou výstavbu nedisponuje potřebnými finančními prostředky a že pro něj bude výhodnější, jestliže povinnosti z plánovací smlouvy splní jeho právní nástupce. S tím však samozřejmě musí souhlasit příslušná obec.
NSZ v ustanovení § 131 dále vymezuje povinnosti, ke kterým se může samosprávný celek či vlastník veřejné infrastruktury zavázat. Díky tomu můžeme v praxi identifikovat de facto dva typy plánovacích smluv. Primárním typem plánovacích smluv jsou ty, které vymezují práva a povinnosti ve vztahu ke správnímu řízení vztahujícímu se k povolení záměru. Druhým typem je pak ten druh plánovací smlouvy, který umožňuje sjednat mezi obcí a stavebníkem povinnost stavebníka poskytnout finanční nebo věcné plnění jako protihodnotu za změnu územního plánu, přičemž ve smlouvě může být sjednán rovněž účel peněžního příspěvku. Jde tak o plánovací smlouvu, která je svým obsahem navázána na proces pořizování územně plánovací dokumentace a zavazuje obec k vydání či změně územně plánovací dokumentace tak, aby tato umožňovala realizovat zamýšlený stavební záměr – jedná se tedy o řešení situace, kdy stavební záměr není za stávajícího stavu územněplánovací dokumentace možno povolit a následně realizovat.
Speciálním typem plánovacích smluv jsou tzv. podmiňující plánovací smlouvy. Územní plán totiž může stanovit, že rozhodování v území je vázáno na uzavření této podmiňující plánovací smlouvy. Územní plán pak musí uvést základní obsah těchto podmiňujících plánovacích smluv, podmínky a lhůty pro jejich uzavření. Tyto lhůty nesmějí být delší než 6 let od nabytí účinnosti územního plánu. Jestliže však lhůta 6 let uplyne, již stavebník nemusí uzavírat tuto podmiňující plánovací smlouvu s obcí. Nabízí se tak možnost vyčkávání stran developera, který po 6 letech již nebude nucen zavazovat se k přispívání na veřejnou infrastrukturu či k dalším povinnostem viz dále. Obec tak musí na základě principu vigilantibus iura scripta sunt předcházet těmto situacím a včas změnit územní plán za účelem obnovení 6ti leté lhůty, v opačném případě již nebude v daném území možno požadovat uzavření podmiňující plánovací smlouvy, jež pro obec může představovat minimálně zajímavou možnost jak snížit své náklady na výstavbu veřejné infrastruktury. Až praxe nicméně ukáže, do jaké míry je tato nová právní úprava efektivní, neboť pochybnosti vznikají také v případě, že obec v rámci územního plánu podmíní rozhodování v celém řešeném území podmiňujícími smlouvami a může tak potencionálně omezit výstavbu v obci na dlouhé roky, neboť nikdo nebude ochoten hradit náklady na výstavbu veřejné infrastruktury. Dodejme, že NSZ nikde neuvádí nic o výši tohoto příspěvku, který může být přemrštěný v důsledku čehož tak může docházet k zamrznutí výstavby v obci.
Ke všem výše uvedeným typům plánovacích smluv je nutné uvést, že jejich charakteristickým znakem je možnost danou plánovací smlouvu uzavřít nikoliv povinnost (vyjma podmiňujících plánovacích smluv).
Obsah plánovacích smluv je zakotven v § 131 NSZ a v odstavci prvém jsou zakotveny veřejnoprávní závazky obce, k nimž se může obec zavázat. Nejtypičtějším prvkem plánovacích smluv bude zejména povinnost obce poskytnout stavebníkovi součinnost k uskutečnění záměru. Zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se danou součinností rozumí, jedná se o poměrně neurčitý právní pojem, který zavazuje obec k tomu, že bude se stavebníkem spolupracovat na tom, aby byl předmětný stavební záměr povolen. Avšak lze jen doporučit, aby se v plánovací smlouvě uvedená součinnost blíže specifikovala a obě strany si předem vyjasnily, co jedna od druhé může očekávat a nevznikaly tak pochybnosti o tom, k čemu se která strana zavázala.
Dalším veřejnoprávním závazkem obce je povinnost vydat územně plánovací dokumentaci. Pokud si strany plánovací smlouvy povinnost sjednají v uvedeném znění, nese pak odpovědnost za porušení této povinnosti obec. Je proto nutné, aby při podpisu smlouvy na toto obec pamatovala a počítala s případnými smluvními sankcemi.
V neposlední řádě může plánovací smlouva stanovit také povinnost obce po sjednanou dobu nevydat nebo nezměnit územně plánovací dokumentaci či neučinit jiný úkon, který by ztížil či přímo vyloučil uskutečnění záměru. Tyto povinnosti související se změnami územně plánovací dokumentace však mohou být eliminovány ex lege v důsledku změny nadřazené územně plánovací dokumentace, kdy podle § 73 odst. 3 NSZ platí, že: „Nadřazená územně plánovací dokumentace je závazná pro obsah navazující územně plánovací dokumentace. K části navazující územně plánovací dokumentace, která je v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, se nepřihlíží.“ Potom již obec nemůže mít odpovědnost za něco co nemůže ovlivnit – podobu nadřazené územně plánovací dokumentace.
Další důležitou povinností obce může být závazek, že po dobu trvání plánovací smlouvy nebude ve správních nebo soudních řízeních týkajících se povolení záměru uplatňovat návrhy, vyjádření a opravné prostředky, které by byly v rozporu s obsahem uzavřené plánovací smlouvy. Pokud by tak učinila, nabízí NSZ řešení v 190 odst. 1 odst., kdy se zakotvuje povinnost stavebnímu úřadu nepřihlížet při povolování stavebního záměru k těm námitkám účastníka řízení, které jsou v rozporu s uzavřenou plánovací smlouvou. Stejně tak je tomu i při odvolání podle § 226 odst. 2 NSZ. Je tak nanejvýš podstatné, aby veškeré závazky v plánovací smlouvě byly uvedeny dostatečně jasně a přesně a stavební úřad tak nemohl mít pochybnosti o významu jednotlivých ustanovení plánovací smlouvy.
Kromě veřejnoprávních závazků zakotvuje NSZ i možnost obci zavázat se k soukromoprávním povinnostem jako je například možnost obce podílet se na přípravě, výstavbě nebo financování veřejné infrastruktury. NSZ rovněž umožňuje stanovit povinnosti stavebníkovi. Jedná se například o možnost požadovat po stavebníkovi převzetí nákladů na výstavbu veřejné infrastruktury či přímo účast na výstavbě veřejné infrastruktury.
Jde-li o samotný proces přijetí plánovací smlouvy územním samosprávným celkem, pak tuto schvaluje zastupitelstvo obce či kraje. S ohledem na skutečnost, že plánovací smlouvy jsou dle NSZ plánovacími smlouvami, upravuje NSZ i otázku řešení sporů z plánovacích smluv, a to v § 132 – spory z plánovacích smluv, které uzavřela obec řeší krajský úřad, spory z ostatních smluv pak řeší Nejvyšší stavební úřad.
Lze tedy uzavřít, že právní úprava konečně od 1. 1. 2024 s účinností některých ustanovení NSZ bude reflektovat zájmy a potřeby adresátů – zejména z řad obcí a investorů (developerů) – a obsahuje bližší úpravu tzv. plánovacích smluv. Právní úprava v NSZ nicméně i tak přináší pro praxi řadu výzev a nezodpovězených otázek. Obcím a developerům jako hlavním aktérům tak nezbývá než doporučit, aby obsah, proces přijetí i případné spory nepodcenili a potenciál plánovacích smluv tak fakticky nevyužili.
Palác Jalta, Dominikánské náměstí 656/2
602 00 Brno
Tel.: +420 608 971 565
e.mail: kancelar@akjelinek.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
JUDr. Kamil Jelínek, Ph.D., JUDr. František Halml, Ph.D. 29.11.2023
Uveřejňování smluv na veřejné zakázky, ve kterých jsou uvedeny jednotkové ceny.
Obecně publikační povinnosti podléhá každá smlouva na veřejnou zakázku uzavřená veřejným zadavatelem, jejíž hodnota přesahuje 500.000 Kč bez DPH. Co když ale přesnou hodnotu smlouvy neznáme, protože ve smlouvě jsou uvedeny pouze jednotkové ceny? V tomto článku rozebereme různé situace, které mohou v případě uveřejňování smluv s jednotkovými cenami nastat, přičemž závěry budou podpořeny ilustračními rozhodnutími Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“).
Právní rámec publikační povinnosti ve vztahu ke smlouvám na veřejné zakázky
Právní základ povinnosti uveřejňovat smlouvu na veřejnou zakázku obsahuje § 219 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), podle kterého platí:
„(1) Veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků, a to do 30 dnů od jejich uzavření nebo od konce každého čtvrtletí v případě veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému. To neplatí pro
- smlouvu, jejíž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez daně z přidané hodnoty,
- smlouvu, u které veřejný zadavatel postupoval v souladu s § 29 odst.1 písm. a) až c); nebo písm. l) bod 2, § 30 písm. l) až n),
- pro zadavatele, který je zpravodajskou službou podle jiného právního předpisu, nebo
- smlouvu uveřejněnou v registru smluv.
(2) Na rámcovou dohodu se odstavec 1 použije obdobně.“
Ustanovení § 219 ZZVZ tedy dává odpovědi na otázky co se uveřejňuje, kdy a kde.
Podle ZZVZ publikační povinnosti podléhá (i) smlouva uzavřená na veřejnou zakázku mezi veřejným zadavatelem či veřejnými zadavateli (ve smyslu § 4 odst. 1 ZZVZ) a dodavatelem (ve smyslu § 5 ZZVZ), (ii) změny a dodatky takové smlouvy, (iii) rámcová dohoda uzavřená mezi veřejným zadavatelem či veřejnými zadavateli a dodavatelem, (iv) změny a dodatky takové rámcové dohody. Z ustanovení § 219 ZZVZ dále vyplývá, že předmětem smlouvy, která musí být uveřejněna, je zadání veřejné zakázky ve smyslu § 2 ZZVZ, a to i tehdy, není-li veřejná zakázka zadána v zadávacím řízení ve smyslu § 3 ZZVZ.
Odstavec první § 219 ZZVZ pod písm. a) – d) rovněž stanoví výjimky z obecné publikační povinnosti. Nejvýznamnější z těchto výjimek je uvedena pod písm. a) a stanoví výjimku pro smlouvy, jejichž cena při započtení všech změn a dodatků nepřesáhne 500.000 Kč bez DPH.
Odstavec druhý § 219 ZZVZ ve znění po novele účinné od 16. července 2023 nově neobsahuje speciální pravidla pro uveřejňování rámcových dohod, naopak se na rámcové dohody aplikují obdobná pravidla jako pro smlouvy na veřejné zakázky. Z tohoto důvodu se v rámci tohoto článku, pokud není uvedeno jinak, rozumí pod souhrnným pojmem „smlouva“ i rámcová dohoda.
Smlouvy je třeba uveřejnit na profilu zadavatele do 30 dnů od jejich uzavření nebo od konce každého čtvrtletí v případě veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému.
Na otázku, jak se smlouvy na veřejné zakázky uveřejňují, dává odpověď prováděcí vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 345/2023 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele, která s účinností od 1. února 2024 nahradila vyhlášku č. 168/2016 Sb.
Pokud veřejný zadavatel nedodrží publikační povinnost, může naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 269 odst. 2 ZZVZ. Promlčecí doba tohoto přestupku před novelou účinnou od 16. července 2023 činila 5 let, v současné době činí podle § 270 odst. 3 písm. b) ZZVZ pouhé 2 roky.
Smlouvy, ve kterých jsou uvedeny jednotkové ceny a předpoklad rozsahu plnění
Prvním z velmi často řešených případů bývá situace, kdy smlouva na veřejnou zakázku obsahuje jednotkové ceny a předpoklad rozsahu plnění. Ze smlouvy tedy nemusí být na první pohled zjevné, zda její cena převyšuje částku 500.000 Kč bez DPH a zda je ji tedy nutné uveřejnit na profilu zadavatele.
Podle závěru ÚOHS v recentním příkazu ze dne 29. září 2023 ve věci sp. zn. S 612/2023 platí, že pokud smlouva na veřejnou zakázku, ve které jsou uvedeny zároveň jednotkové ceny a předpokládaný rozsah plnění, připouští, že maximální cena smlouvy může převýšit částku 500.000 Kč bez DPH, zadavatel ji musí s ohledem na tento předpoklad uveřejnit. V daném případě se jednalo o smlouvu na lesnické práce s předpokládaným rozsahem plnění 1 000 m3, přičemž jednotková cena byla stanovena v závislosti na obtížnosti prací v různorodém terénu v rozmezí od 250 Kč bez DPH do 550 Kč bez DPH za metr krychlový. Smlouva tedy připouštěla možnost, že její maximální cena bude činit 550.000 Kč bez DPH (1 000 m3 x 550 Kč bez DPH).
I přes nejistotu ohledně přesné celkové ceny byl zadavatel povinen smlouvu uveřejnit kvůli stanovenému předpokládanému rozsahu plnění. Uvedený závěr ÚOHS v daném případě nakonec potvrdila i fakturace, neboť podle smlouvy byla fakturována částka 583.200 Kč bez DPH. Zadavatel tedy spáchal přestupek podle § 269 odst. 2 ZZVZ, neboť smlouvu na plnění veřejné zakázky včas neuveřejnil na profilu zadavatele.
Smlouvy, ve kterých jsou uvedeny jednotkové ceny a předpokládaná hodnota přesahuje 500.000 Kč
Druhým případem jsou smlouvy, které obsahují pouze jednotkové ceny bez předpokladu rozsahu plnění, ovšem zadavatel v zadávacích podmínkách veřejné zakázky stanoví předpokládanou hodnotu, která přesahuje 500.000 Kč. K takovému případu ÚOHS příkazem ze dne 18. února 2022, ve věci sp. zn. S 79/2022 uvedl, že i při nejistotě o celkové ceně smlouvy byl zadavatel povinen ji uveřejnit kvůli stanovené předpokládané hodnotě.
Zadavatel v daném případě uzavřel smlouvu o dílo na lesnické práce (těžba a vyvezení dřeva). Ve smlouvě byly sjednány pouze jednotkové ceny, celkové množství těženého dřeva a klestu nebylo ve smlouvě stanoveno; zadavatel ovšem stanovil předpokládanou hodnotu na 750.000 Kč. Vzhledem ke stanovené předpokládané hodnotě bylo zjevné, že zadavatel předpokládal, že cena smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku převýší částku 500.000 Kč. Zadavatel tedy měl s ohledem na tento předpoklad smlouvu uveřejnit, přestože při samotném uzavírání smlouvy přesnou výši celkové ceny nemusel vědět. Zadavatel tedy spáchal přestupek podle § 269 odst. 2 ZZVZ, neboť smlouvu na plnění veřejné zakázky včas neuveřejnil na profilu zadavatele.
Smlouvy, ve kterých jsou uvedeny pouze jednotkové ceny, ale skutečné plnění přesahuje 500.000 Kč
Zadavatel se publikační povinnosti nezprostí ani určením předpokládané hodnoty nepřevyšující 500.000 Kč. ÚOHS dne 26. října 2023 ve věci sp. zn. S 711/2023 uložil zadavateli pokutu na včasné neuveřejnění smlouvy na plnění veřejné zakázky. Ačkoliv zadavatel určil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na lesnické práce ve výši 480.000 Kč, nakonec bylo podle smlouvy, ve které byly určeny pouze jednotkové ceny nikoliv však rozsah předpokládaných prací, fakturováno 808.286 Kč bez DPH. Zadavatel odůvodňoval skutečnou výši plnění posunem prací a tím, že kůrovec napadl větší plochu, než se původně předpokládalo. ÚOHS vytknul zadavateli, že výrazně podcenil předpokládanou hodnotu, ačkoli byl blízko limitu pro povinné uveřejnění. Nadto zadavatel stanovení předpokládané hodnoty nikde blíže neodůvodnil a předpokládaná hodnota se ani neodrazila v uzavřené smlouvě (např. jako strop plnění). ÚOHS zdůraznil, že zadavatel měl předjímat možnost, že během plnění smlouvy může dojít k nepředvídatelným okolnostem navyšujícím cenu smlouvy nad limit pro povinné uveřejnění, a měl tak povinnost smlouvu uveřejnit.
Smlouvy na dobu neurčitou, ve kterých je uvedena jen jednotková cena
Ve čtvrtém případě, v rozhodnutí vydaném dne 2. října 2023 ve věci sp. zn. S 624/2023, byla uzavřena smlouva s jednotkovou cenou za IT služby. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž cena byla sjednána na 340.000 Kč za rok bez DPH. ÚOHS v příkazu ze dne 2. října 2023 uzavřel, že ačkoliv přesnou cenu smlouvy uzavřené na dobu neurčitou nelze stanovit, při stanovené ceně za roční plnění ve výši 340.000 Kč za rok musel zadavatel téměř s jistotou předpokládat, že celková cena smlouvy přesáhne 500.000 Kč, a proto byl povinen ji uveřejnit.
Závěrečné ponaučení
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že zadavatelé mají povinnost uveřejňovat smlouvy, u kterých lze předpokládat, resp. nelze vyloučit, že přesáhnou hodnotu 500.000 Kč. Přestože existují určité výjimky, ÚOHS klade důraz na restriktivní přístup k jejich využívání. Veřejnost by měla být co nejvíce informována o vynakládání veřejných prostředků, a to i v případě nejistoty ohledně přesné ceny plnění.
Tentýž závěr je podpořen i soudní judikaturou, když Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. července 2023, ve věci sp. zn. 3 As 94/2021 vyslovil, že informace se veřejnosti spíše poskytují, než neposkytují. Nejvyšší správní soud je shodně jako ÚOHS toho názoru, že k výjimkám z povinnosti uveřejnění, by mělo být přistupováno spíše restriktivně.
Barbora Pacáková
Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář
Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1
Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
e-mail: wl@weinholdlegal.com
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Barbora Pacáková (Weinhold Legal) 16.02.2024